SR - 5. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Cesta zpět do San Franciska je tichá, ale není tu žádné napětí. Nemám výdrž být bez něho a nemám sílu zvažovat, co se dnes stalo. Beck drží pevně mou ruku a při tom zkušeně řídí druhou rukou své tmavé Audi. Jízda do města jde rychle.

Navzdory tomu, co jsem mu dnes udělala. Navzdory tomu, co mi on udělal. Navzdory tomu, co se naučil, navzdory bolesti, kterou jsme si oba způsobili, ticho je komfortní a nenáročné. Vím, že musíme mluvit a vím, že potřebuje detaily. Ale Bože…děsím se toho dát mu nezbytné detaily. Hluboko v sobě vím, že důvod proč se Beck objevil tak klidný je proto, že je v šoku nad tím, co se dnes dozvěděl a obávám se, že se stále utápí v pocitu viny za to, jak se ke mně choval. Když se o tom dozví celou pravdu, o tom, co se mi stalo…když se dostane k těm strašným, špinavým detailům…že to bude pro něho balistické. Prostě to vím.

Potřebuji více detailů, protože Beck nezažil tu devastaci, kterou znásilnění na ženě zanechá. Žil s Caroline a i přesto bolest, kterou v sobě nosím, kvůli té jedné odporné noci v mém životě se mé myšlenky vrací k Caroline a hrůze, že tento pocit sdílí se mnou. Snažila jsem se docházet na skupinovou terapii asi šest měsíců po mé první hospitalizaci a při třetím sezení jsem věděla, že toto není pro mě. Nechtěla jsem, to co se mi stalo, s nikým sdílet a nechtěla jsem vědět, co se stalo jiným ženám. Z velké části to bylo tím, že jsem vlastně nevěděla, co se mi přesně stalo.

Měla jsem bleskové vzpomínky, které jsem si neuvědomovala, že jsou vzpomínkami, ale spíše podezření, by to byly noční můry. Živé obrázky a pocity, které jsem si myslela, že nejsou nic víc, než hraní si mé mysli se mnou. Lékař mi vysvětlil, že Rohypnol, kromě toho, že mě uvedl do stavu relaxace, kdy jsem nebyla schopná bojovat se svými útočníky, mi také způsobil částečnou amnézii. Existovala jsem ve světě, kde jsem nemohla oddělit fakta od fikce. To znamenalo, že jsem mohla poskytnout jen málo platných informací na policii a popsat jim své útočníky.

Neměla jsem ponětí, kam mě Dallas se svými kamarády vzal, takže policie neměla, kde vyšetřovat. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Já ani neznala Dallasovo celé jméno a ani jeho kamarádů, takže je policie nemohla najít. Měla jsem jen velmi málo vzpomínek, které jsem mohla policii poskytnout o tom, co se předtím, než jsem vypila nápoj se znásilňujícím lékem Rohypnolem a to z důvodu pouhé skutečnosti, že jsem měla mou mysl, od té doby, co jsme dorazili na večírek, zkamenělou.

Bylo nesmírně trapné přiznat to policistům, zatímco moji rodiče poslouchali. Nikdy mi nedali znát ani kousek zklamaní ve mně, což mi bylo požehnáním, protože váha mé vlastní sebe-nenávisti za to, že jsem se do této situace dostala z vlastní chyby, byla dostačující.

Takže jsem měla jen malé klipy pohyblivých obrázků, skoro jako bych se dívala na film v posteli, zatímco jsem na pokraji spánu. Nejste si pak jisti, tím, co jste viděli, nejste si pak jisti, že to, co jste vlastně viděli, se opravdu stalo. Jediný spolehlivý důkaz pro policii, že jsem byla znásilněná, byla krev na mém spodním prádle, slzy a modřiny na mých nejvíce soukromých místech, jakož i sperma ve vlasech.

Je zřejmé, že neexistuje shoda DNA s registrem databáze, což znamenalo, že útočník neměl dosud záznam v trestním rejstříku. Takže případ byl odložen pro nedostatek důkazů a já na základě zločinu, který se nikdy nevyřešil, opustila svůj dosavadní život.

Beck vjíždí do garáže bytového komplexu Millenium na své vyhrazené místo. Otevírá mi dveře a bere mě za ruku, aby mi pomohl ven ze sedadla spolujezdce. Jeho dotyk je teplý, suchý a uklidňující, jak jdeme do našeho domu. V okamžiku, kdy jsme uvnitř, okamžitě vybuchnu úlevou smíchanou s nádechem nejistoty. Mám na mysli…kam odsud půjdeme?

Ale Beck je Beck, obviňuje se. Mám podezření, že je to kvůli zkušenostem v chování s Caroline a zatímco tento zločin není pro mě čerství, vzpomínky na ně dnes večer budou.

Táhne mě chodbou k ložnici, přímo do koupelny. Pustí mou ruku, když si klekne vedle velké vany a začne jí napouštět horkou vodou. Otevře láhev mé perličkové koupele a nalévá jí velké množství do vany. Zastrčím si ruce do kapes a pozoruji ho, jak testuje teplotu vody, vstává a utírá si ruce do ručníku.

Otáčí mě, položí své ruce na mé tváře a nakloní se, aby mě políbil na čelo. „Ačkoliv jsi říkala, že nemáš hlad, udělám nám alespoň polévku a nějaký čaj. Nalož se do vany a nechci si nějaký čas k odpočinku.“

Přikývla jsem, protože to zní hezky a také mi to dává čas na přípravu na nevyhnutelnou rozpravu, kterou musíme spolu mít. Mé ruce jsou po námořnicky modrý svetr, který mám na sobě a stáhnu si ho přes hlavu. Beck se na mě chvilku dívá, jeho oči jsou teplé a měkké, ale zcela bez touhy. To mě uklidňuje, pro tuto chvíli, a hodím svůj svetr na podlahu.

Beck se otočí a jde zpět do ložnice a během několika okamžiků je zase zpátky. Položí jedno z jeho složených triček na komodu a na vrch jedny moje kalhotky. Ze zadní strany dveří vezme župan a položí ho k vaně. Dá mi další polibek na temeno hlavy, zatímco jeho ruce se obtočí kolem zadní části mého krku a otočí se k odchodu.

„Becku?“ říkám tiše.

„Ano, lásko,“ vrací se tiše.

„Chci ti všechno říct.“

„Jsem připraven tě vyslechnout, jestli jsi připravena mi to říct.“ Jeho oči jsou smutné, ale klidné. „Pomůžu ti. Nedokážu to změnit, ale mohu to pro tebe udělat lepší. Slibuji. I já mám něco, co ti chci říct.“

Zajímalo by mě, jestli by mi pomohl zabít JTho. Zajímalo by mě, jak silná bude jeho loajalita. Zajímalo by mě k čertu, jak se bude moci zítra v práci podívat JTmu do očí.

„Teď si dej vanu. Jdu nám něco nachystat,“ pokynul mi.

„Dobře,“ šeptám a sleduji, jak se na mě ještě jednou smutně usměje a odejde z koupelny.

***

Mé otevřené oči blikají proti drsnému rannímu světlu, které prokukuje oknem do pokoje. Promnu si oči, snažíc se vymazat neostrost z mé hlavy, která zbyla z neuvěřitelně vyčerpávajícího včerejšího dne a otočím hlavu na druhou stranu. Beckova strana postele je prázdná. Deka je shrnutá na stranu a na polštáři zbyl otlak. Zdá se, že tu včera v noci spal, i když já na to nemám žádnou vzpomínku.

Pak se mi to vrátilo.

Moje koupel.

Snědla jsem půl misky polévka, tlačíc ji do sebe.

Vypila jsem šálek heřmánkového čaje, který mi připravil.

Vzal mě za ruku…tahajíc mě od jídelního stolu.

Vede mě k posteli a odhrnuje přikrývku.

Leze za mnou, pořád má na sobě džíny a bílé tričko.

„Nech mě tě držet. Můžeme mluvit, jestli jsi připravená.“

Mé oči se zavírají a pak…jasné ranní slunce.

Sedám si a odhrnuji ze sebe deku, shodím nohy z postele a vstanu. Protáhnu se a cítím se odpočatě, kupodivu na míru pro tuto situaci. Je to skoro, jako kdyby včerejší události masivně očistily emoce v mém systému, uvolnění obrovského a hrozného tajemství Beckovi, jeho přijetí a podpora. O tom, co se mi stalo, nezná jediný detail.

Nemá ponětí o dírách v mé paměti, nebo o mých plánech na vražednou pomstu. Zná mě měsíc, nachytal mě při vloupání do jeho pracovny, a přesto přijal mé slovo o jeho partnerovi a kamarádovi, který mě znásilnil. Včera v noci si mě Beck přivedl znovu domů a pak jsem mu usnula v náručí.

Ano, cítím se podivně nad tím chováním nemajíc myšlenku na to, kam mám jít dál, než najít Becka a říci mu celý svůj příběh.

Jdu do koupelny, umýt si ruce a vyčistit zuby. Stáhnu si vlasy do culíku. Zvažuji, že si vezmu tepláky, ale nakonec to zavrhnu. Nechci zapomenout na skutečnost, že Beck vlezl včera za mnou do postele úplně oblečený a to je něco, co nikdy před tím neudělal. Staral se o mě s péčí jako o křehkou skleněnou mísu. Bolí mě srdce při vzpomínce na to, co mi včera řekl.

Caroline byla znásilněná.

Plaval v tom a právě teď, po tvrdé realitě všeho, co se včera stalo, si nebyl zcela jist, jak se mnou intimně zacházet. Tím, že jsme v posledních čtyřiadvaceti hodinách vylovili některé bolestivé hovno pro nás oba, tak se tím změnily mé potřeby nebo přání k němu. Beck najednou znající to, že jsem byla znásilněná, ochraňuje mé tělo. Dala jsem se mu BEZ HRANIC v okamžiku, kdy jsme opustili bariéru s kondomem a nejsem ochotná měnit něco na to, že zná o mě pravdu. Také nejsem ochotná mít nějaké pochybnosti nebo nejistoty ohledně své schopnosti hluboce se s ním spojit, ne kurva to tiché držení, co jsme měli včera večer.

Tak jsme své teplé kalhoty na spaní nechala v ložnici a vzala jsem si z koupelny jeho tričko, které ještě vonělo po něm a k tomu odpovídající bílé kalhotky.

Nakoukla jsem do kuchyně, když jsme došla na konec chodby, ale byla prázdná. Pohled jsem posunula mírně doleva, přičemž jsem uviděla prázdný gauč, předtím, než pohled přistál na Beckovi sedícím na podlaze, zády k východnímu oknu. Stále oblečený do džínsů a trička, bosé nohy položené na dřevěné podlaze a zvednutá kolena. Jeho paže jsou ovinuté kolem holení a zírá na mě s teplýma očima.

„Dobré ráno,“ říká tiše.

„Dobré ráno,“ řekla jsem, můj hlas je ještě trochu drsný z hlubokého spánku. „Co to děláš?“

„Jen čekám, až vstaneš. Myslel jsem si, že se potřebuješ vyspat.“

„Jak dlouho tu sedíš?“

Beck zvedne ruku, zakroutí zápěstím a podívá se na hodinky. „Pár hodin.“

Můj pohled jde k mahagonově stříbrnému kyvadlu na krbové římse v hodinách nad krbem a vidím, že je sedm ráno. Dívám se na Becka zpátky a vidím jeho vyčerpanou tvář, oči zarudlé z nedostatku spánku. Vypadá unaveně.

Vypadá vystrašeně.

Také si mě prohlíží a jeho tvář se formuje do něžného úsměvu, když se zvedá z podlahy. Okamžitě odstraňuje zranitelnost, jímž jsem byla svědkem a v krátkém okamžiku vím, že převezme tíhu mých problémů na svá ramena a postará se o mě.

„Udělám nám trochu čaje,“ říká téměř příkře. Dojde ke mně, položí mi ruce na ramena a dává mi cudný polibek na tvář.

Beck se začne odtahovat a moje ruce vystřelí nahoru, uchopím ho kolem zad a držím ho na místě. Zvednu se na špičky a položím své rty na jeho. Jeho výdech mnou skoro otřese a tak se k němu víc přitisknu, otevřu pusu jako je ta jeho a dám mu pronikavý polibek.

Jemné sténání duní v jeho hrudi a jeho jazyk vklouzne do mé pusy, když jeho ruce se zaklesnou na mém pasu. Přitáhne si mě blíž, natočí hlavu a prohlubuje spojení. Mé srdce se vznáší, že akceptuje to, co mu nabízím a jsem spokojená, že pohybuje rty s mým v hlubokém intimním momentu.

Vzájemně přestaneme s líbáním a on přenese jednu ruku na mou tvář. „Spala jsi dobře?“

„Jo,“ řeknu tiše. „Jsem v pohodě.“

Usmívá se, vezme mě za ruku a vede mě do kuchyně. Opřu se o kuchyňskou desku, zatímco staví konvici na čaj. Neobtěžuje se s kávou pro sebe a vím, že už jistě jeden šálek měl, o čemž svědčí prázdné hrnky ve dřezu.

V tichosti se na něho dívám, obdivuji ho v jeho tričku, které se mu napíná přes svaly na zádech a spadá k pasu a jeho fantastickému zadku v džínách. Spolknu touhu, která se zdá být všudypřítomná a náročná, než tomu kdy bylo předtím. Myslím, že to může být způsobeno tím, že jsme se Beck a já dnes ráno tak odcizili. Právě teď ví téměř všechno a nic nedělá.

Staral se o mě a pokračuje v tom právě teď tím, že mi dělá čaj. Když ho připraví s kapkou odstředěného mléka, otočí se a podá mi ho. „Co chceš dneska dělat?“

To znamená, že dnes nepůjde do práce. Vím, že mě nechce opustit, dokud všemu ohledně mě nerozumí. Proč jsem přišla do jeho života a co mám teď v plánu. Také vím, hluboko ve mně, že nebude schopen zvládnout vše, co se bude týkat JTho. Očekávám, že Beckovi emoce budou překypovat nevyjádřenou zuřivostí za dobu, kdy se mi to stalo, a já popřela sama sebe, a já ho budu muset kontrolovat, aby se nechoval ukvapeně.

Znám Becka dost na to, že vím, že jeho vztah s JT je u konce a bojím se o další existenci Cukřenky. Mým plánem je JTho potopit, je má drtivá potřeba, ale musím se ujistit, že Beck bude ochráněn, až se to všechno sesype.

„Měli bychom si promluvit,“ řeknu mu, když si foukám čaj, aby mi vychladl.

„Jo,“ říká tiše. „Musím všechno vědět.“