SBB - 21. kapitola

Překlad: Ninča, Simča

Ahoj holky, od teď budeme posílat jednu kapitolu denně a v českém jazyce (snad to nebude vadit), a opravené mnou – nebude to tak skvělá korekce, na kterou jste byly zvyklé, ale nechceme vás nechávat čekat. Kapitoly před námi jsou dost napínavé a myslíme, že byste nebyly nadšené, kdybyste musely čekat nějak moc dlouho.

Taky bychom chtěly s Ninkou poděkovat Yanice, že dělala korekci u všech předchozích kapitol. Díky!

Bavte se holky!

My všichni jsme zpackaní

Theo

"Měli jsme menšíkomplikaci," řekl mi doktorButler, když jsem stál před Felicitinými dveřmi. Čekal jsem, že dnes ráno ji uvidím, ale když jsem přišel, oznámili mi, že nejdříve musím mluvit s ním. Seděla v uprostřed postele,dívajíc z okna, nohy měla zastrčené k hrudi.

"Jaký druh komplikace?"                                              

"Neník sobě upřímná. Z nějakého důvodu se smířila s životem ve lži za posledních šest let, ale nemůže přijmout její stav ani nechce o ničem mluvit. Pro někoho, kdo byl v hluboké halucinaci a později o tom nechce mluvit… to není zdravé, a žádný lék to nenapraví."

"Tak co chcete dělat?"

"Nechat ji tu na další tři týdny s minimálním kontaktem od vás nebo někoho jiného, ​​dokud si nebude

připravena čelit."

S povzdechem jsem přikývl a zkřížil ruce. "Všichni jste říkali, že fakt,že si sama neublížila ani jiným na vrcholu udržení stabilního života, zatímco byla mimo léky, dokazuje, že všechno co potřebovala, bylo začít se zaměřovat na vracení se k lékům proti halucinacím."

"Pane Darcy, je to už šest let. Začali jsme její léčbu před třemi týdny. Nemáme tušení, jak ji to skutečněovlivňuje-"

"To je pravda, byla sama po dobu šesti let. Opravdu si myslíte, že nechat jí tady pod zámkem s nikým koho zná,je ta správná věc?"

Zamračil se, tlačíc výš své brýle po křivém nose. "Nemůžeme ji tu nechat, pokud sem sama přišla dobrovolně jen na tři týdny. Ale věřím, že byste ji mohl poraditjakýmkoliv způsobem, aby to brala vážněji a zůstala trochu déle. Můžete jít dovnitř."

Byl jsem rozpolcený. Na jedné straně jsem chtěl, aby se vrátila se mnou. Ale na druhé straně, nechtěl jsem ji bránit před dostáním pomoci, kterou potřebovala.

Otevřel jsem dveře a vstoupil do místnosti. Nedívala se na mě.Pořád měla přilepené oči na moře z okna. Pohybujíc se k posteli, jsem si sedl vedle ní.

"Felicity?"

Otočila se ke mně, celý její obličej se rozjasnil a natáhla ruce a vzala mé tváře do dlaní. "Prosím tě, řekni mi, že jsi opravdu tady?"

Pokládajíc ruce na její, jsem přikývl. "Jsem opravdu tady. Chyběl jsem ti?"

Skočila mi do náručí, objala mě tak pěvně, než jsem si nemyslel, že bylo možné.

"Beru to jako ano."

"Ach, prosím, řekni mi, že mě odsud dnes bereš."

Vypadala najednou tak šťastně. "Doufal jsem v to." Ve chvíli, kdy jsem řekl ta čtyři slova, její úsměv na tváři odumřel.

"Minulý čas," odvětila, zastrkujíc si vlasy za uši. "To znamená, že už nechceš?"

Stiskl jsem jí ruku, pevně ji držel. "Chci, Felicity. Opravdu chci, ale tvůj lékař si nemyslí, že jsi připravena."

"Nikdy si nebude myslet, že jsem připravená." Zasténala otráveně. "Theo, nemůžu tu zůstat déle. Nemůžu. Mám pocit, jako bych umírala a nikdo mě neslyší. Vzala jsem si svůj lék. Mark a Cleo jsou pryč! Nejsem blázen, a toto místo není pro mě. Každá část mého já mi říká, abych odešla. Prosím, nenuť mě zůstat. Prosím."

Chtěl jsem jí věřit. Chtěl jsem věřit, že byla připravena. Ale stále jsem si pamatoval, jak na dně byla v mém náručí a vzlykala před jejím skladovacím prostorem.

"Felicity-"

"Dnes odcházím. Měla bych si zavolat taxi?"

Zavrtěl jsem hlavou. "Sbal si. Odejdeme, až budeš hotová."

Usmála se, dostala z postele a ukázala na tašku vedle ní. "Mám už vše, co potřebuji. Čekala jsem na tebe."

Bože, doufal jsem, že jsme dělali dobře.

Felicity

11:25

Doktor Butler ani v nejmenším nevypadal potěšeně, když jsme odcházeli po tom, co mi dal léky a předpis. Zkoušel mi to rozmluvit až do chvíle, kdy jsem podepsala mé propuštění. Připadalo mi to jako déjàvu.

"Marku, přísahám, posuň se!" Zasyčela Cleo.

"Není kam!" Zařval, když se oba snažili vtlačit na přední sedadlo, Cleona jeho klíně.

Snažila jsem se neodpovídat. Část mě doufala, že prostě odejdou. Ale čím víc jsem je ignorovala, tím hloupěji, jak se zdálo, se snažili získat moji pozornost a to jakýmkoliv způsobem.

"Felicity. Felicity? "

"Huh? Ano?" Čelila jsemTheovi, který mě pozorně sledoval. "Promiň, jsem jen šťastná, že jsem volná. Co jsi říkal?"

"Ptal jsem se, kam bys chtěla jet. Zpět do tvého bytu- "

"Ne," odpověděla jsem. Jít tam by znamenalo vzpomenout sina všechno najednou, jak jsem si pro sebe povídala v domnění, že to bylo k nim. Pila víno a sama se smálapřed televizí. Bylo to příliš depresivní. Chtěla jsem úplně na jiné místo. "Nebude ti vadit, pokud se zastavíme na pláži?"

"Nolane," řekl a auto zahnulo doleva k nábřeží. Otevírajíc okno, jsem vystrčila ruku. "Stýskalo se mi po oceánu, a nejzábavnější věcí je, že jsem tam ani tak často nechodila."

"V Crossroads byla pláž. Proč jsi tam nešla?"

"První týden jsem byla na sebevražedné hlídce. Druhý týden jsem jen stěží vstala kvůli účinkům léků. Třetí týden to bylo poradenství a někdo si ohledně mě nebyl stále jistý. Bez ohledu na to, jak krásné pokoje jsou, nebo jak skvělý výhled je, vězení je stále vězení,"odpověděla jsem. Nechtěla jsem mluvit o Crossroads, ale myslím, že jsem prostě nemohlase zhroutit a dělat jako by se to nikdy nestalo.

"Nevím, proč tě tam chtěli držet déle. Myslím si, že jsi dokonale racionální," řekl Mark vepředu.

"Opravdu jsi to nenáviděla," zašeptal Theo, a tón jeho hlasu mě přiměl se k němu otočit. Ve tváři měl prázdný výraz, jako kdyby si nebyl jistý, jak se cítit.

Přišlo mi zajímavé, že vždy držel klid a pohodu v takových věcech. Jako by ho nic nevyvedlo z míry. "Jo, nenáviděla jsem to. Ale potřebovala jsem to. Jen nechci se stát tím, co ze mě zbylo."

"Jsme tady, pane." Nolan zaparkoval.

Odepínajíc bezpečnostní pás, jsem ani čekala na jednoho z nich, popadla jsem svou tašku a vyskočila z auta.

"Svoboda!" Zařvala jsem, házejíc ruce do vzduchu, než jsem si sundala žabky a utíkala dolů k pláži. Písek se podlomil pod tíhou mých nohou, kterýbyl mezi mými prsty u nohou.

Řítila jsem se do vody, když mě Theo uchopil za ruku a držel mě.

"Felicity, buď opatrná a nechoď příliš daleko."

Viděla jsem ten stejný strach, obavy a dokonce soucit v jeho očích, který jsem viděla v personálu v Crossroads.

"Pusť mě." Odtáhla jsem se, zastrkujíc si vlasy dozadu. "Myslel sis, že si ublížím."

"Felicity-"

"Znám ten pohled, Theo, to mi věř. Je to ten, od kterého utíkám. Je to ten, kterými všichni dávají, je blázen pohled. Ale já- já jen chci být obyčejnáFelicity a strávit jeden den na pláži s chlapem,kterého mám ráda. Pokud tu chceš být, prosím, buď ten chlap a ne dalšídoktor. Prosím."

Vytáhl telefon z kapsy, když zazvonil. "Tvůj telefon se rozbil. Je mi to líto. Vím, že byl pro tebe důležitý. Máš ho u sebe doma. Mám pro tebe nový. Rosemary se ti snažila dovolat."

"Je to poslední dárek, který mi můj táta dal. Myslím, že jsem se ho držela, protože jsem se držela něj. Ale je dobře, že se rozbil,"lhala jsem, přičemž jsem si od něj vzala telefon a dotkla se zeleného tlačítka. Rosemary vyskočila ve video chatu.

"Ach můj bože, chyběla jsi mi! Jsi v pořádku?"

S úsměvem jsem na ní zamávala. "Jsem v pořádku, a taky jsi mi chyběla. Dokonce mi chyběl Manny."

"Jo, tak trochu mi taky chybí jeho nadávání."

"Co tím myslíš? Kde jsi?"

Pohnula telefonem, abych vidělaokolí. "Na Havaji."

"S určitým poddůstojníkem, kterého znám?" Zašklebila jsem se a ona také, otočila telefon, takže jsem viděla tmavou hlavu vlasů na polštáři vedle ní.

"Rosemary Jonesová!"

"Já vím!" Vstala z postele a vyšla na balkon. První věc, kterou jsem viděla, byly stromy, sytě zelené stromy, a slyšela jsem vodu. Připomnělo mi to, kdy Theo a já jsme byli vAmbleru.

"Vypadáš tak šťastně, Rosemary, a to mě dělá šťastnou za tebe. Jsem ráda, že jsi zavolala, protože jsem se chtěla omluvit."

"Omluvit za co?"

Sedla jsem si do písku a kousla jsem se do spodního rtu, abych zabránila pláči, něco, co jsem dělala hodně v poslední době, když jsem pomyslela na všechno, co mě nutilo se cítit tímto způsobem.

"Felicity?"

"Když se podívám zpět, nebylajsem dobrý přítel," řekla jsem jí. "Sakra, mohu sejen stěží považovat za přítele. Vždycky jsem myslela jen na sebe. Omlouvám se za to, že jsem byla tak sobecká. Děkuji za to, že jsi tím, kdo jsi, myslím, že to se snažím říct."

"Jen proto, že jsme si navzájem nepletly vlasy, neznamená, že jsme nebylykamarádky. Mohla bych ti dát tisíc příkladů toho, jak jsi mi pomohla, aniž bys o tom věděla. Kromě toho bych neměla odvahu přijít na Havaj, kdyby nebylo tebe. Až se vrátím, tak proč nemít náš první holčičí večer?"

"Jasně. Jen se nevracej příliš brzy. Užij si Havaj."

Chystala se něco říct, když na ní někdo zavolal. "Zavolám ti později! A oh… Theo je docela úžasný."

"Já vím. Pa." Zamávala jsem jí, než jsem zavěsila. Všimla jsem si, že byl nastaven email. Klikla jsem na to, a úplně první věc, kterou jsem viděla, bylo jeho jméno, Theodore Darcy, znovu a znovu v mé e mailové schránce.

Posouvajíc obrazovku dolů, jsem začala s prvním.

Datum: St. 14.červen

Předmět: Slunce

Felicity,

nemám ponětí, co dělám nebo co bych měl říct. Pořád se ptám sám sebe, jak jsem jí dostal?

Co se stalo, že od prvního okamžiku bylo nemožné dostat tě z mé hlavy? Odpověď, no, je to složité. Zpočátku to byla tvoje hudba. Ve chvíli, kdy jsem slyšel tě hrát, bylo to, jako by někdo jiný rozuměl všemu, co jsem nemohl říct nahlas.

Mám slušnou rodinu.

Mám práci, která mě opravdu baví, a dostávám zaplaceno víc, než někteří lidé mohou vůbec se odvážit snít, ale cítil jsem se prázdný po celou dobu. To mě nutí se cítit vinně. Existují lidé, kteří žijí životy daleko horší než já. Existují lidé tam venku, kteří opravdu trpí. Jakým právem jsem já v depresi?

Byl jsem frustrovaný sám se sebou a se světem kolem sebe.

Pak náhle, ses objevila v mém životě, a byla jsi jako slunce. Všechno jsi rozjasnila. Všechno se zdá být o něco temnější, když jsi pryč.

Theodore Darcy

CEO Darcyentertainment

Datum: So. 17.června

Předmět: Paní Beauchampová

Margaret,

dnes jsem dostal kopii scény z našeho filmového debutu v Severní Karolíně. Je bezpečné říci, že vypadáš krásně v každém desetiletí. Udělala jsi strašnou práci v šití toho kapesníku, ale myslím, že to udělalo scénu více okouzlující. Pravdou je, že mi chybí Ambler. Všechno tam bylo perfektní. Část mě si přeje, abych mohl vrátit čas a zůstat v přítomném okamžiku. Co si myslíš, že by se stalo, kdybychom se nevrátili?

Ernest Beauchamp, muž s příliš mnoho lítostí

Datum: Út. 20.června

Předmět: Bože, jak já nenávidím pondělí.

Dnes ráno bych mohl přísahat, že jsem tě slyšel mě volat a já se převalil a zatraceně jsem spadl z mé postele. Ležel jsem na zemi úplně bezprostředně omráčený, než jsem se sobě začal smát. Jak vidíš, vůbec nejsemtak pohromadě, jak se zdá. Ve skutečnosti si myslím, že uvnitř jsem naprostý bordel. Dnes více než jakýkoli jiný den. Dnes byly matčiny narozeniny. Ale jsem si jistý, že můj biologický otec si myslí, že jsou moje, protože jako každý rok i dnes, jsem od něj dostal dárek. Je v Bangkoku. A tak mi poslal jeden z těch obrovských klobouků, kteří lidé používají k zastínění slunce. Schovám ho pro tebe,abys později rozhodla, co s ním. Byl jsem v pokušení ho vyhodit z okna.

Každopádně doufám, že jsiv pořádku a alespoň najdeš jednu věc,které se smát, a to i v případě, že jsi to ty sama. Nikdo tady není opravdu o nic lepší než ty tam.

Zajímalo by mě, jestli je to uklidňující zpráva?

Theodore

"Nevadí, když si sem sednu?"

Theo stál vedle mě bez bot, nohy měl pohřbené v písku.

"Nevím, můj přítel by mohl žárlit." Ušklíbla jsem se, když se posadil.

"Opravdu, přítel? Zní to vážně."

Zakoulela jsem očima a přikývla. "Jo. Snažím se od něj odejít, protože je pro mě až moc perfektní. Pořád přemýšlím o tom, co když podělám jeho život tak, jako jsem podělala svůj? Taky mám strach z toho, co by se stalo, kdyby si to uvědomil a odešel. A tak dělám to, co umím nejlépe a utíkám. Ale je běžec, takže mně vždy doběhne."

"To zní příliš vážně. Jakten chlap vypadá? Pohledný? Vysoký? Vysoce inteligent- "

"Teď jen chceš komplimenty!" Zasmála jsem se.

"Nemůžeš vinit chlapa za snahu." Usmál se.

Položila jsem mou hlavu na jeho rameno, zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a vydechla. "Jsi jediný svého druhu, Theodore Darcy. "

"To je podruhé, cos to řekla."

Takže mě poprvéslyšel. "Myslím to vážně pokaždé."

Theo

Zakryl jsem jí dekou azhasl stolní lampičku. Mířil jsem z mého pokoje,když se vchodové dveře mého bytu otevřely a Arty vešel, stále držíc svou motorkářskou helmu.

"Když jsem ti dal přístupový kód, nemyslel jsem tím, že můžeš přijít kdykoliv chceš," řekl jsem mu, vytahujíc si rukávy.

"Co je to sakra s tebou?" Vyštěkl na mě. "Proč bys sakra s mámou tak mluvil?"

"Nekřič. Felicity spí- "

"Kdo se stará o Felicity"

"Já ano, a pokud se nemůžeš přes to dostat, bude nejlepší, když teď odejdeš," odpověděl jsem. "Co je s tebou špatně? Proč jsou tvoje oči -Arty, ať radši nejsi z novu v těch sračkách."

"Máš o mě strach?" Smál se a potřásl hlavou. Vypadalo, jako by se celý třásl. Byl bledý a zpocený. "Zasraně se o mě nestarej! Starej se o sebe! Ty jsi ten, kdo chodí s šílenou holkou. Duševně chorou. Mluvím o mámě, víš, o ženě, která tě vychovávala více než dvacet let! Jsi její zlatý chlapec, ne? Tak proč jsi ji včera přivedl k slzám, když jsi jí a tátu roztrhal na cucky?"

"Arty, nebudu s tebou o tom mluvit. Ne když jsi v tomhle stavu. Když budeš potřebovat pomoc- "

"Jsem v pořádku. Chci jen pochopit, jak ses seznámil s ženou, která přišla na večírek najít sibohatýhosugardaddy,která je ke všemu blázen a usoudila, že je pro tebe nejdůležitější věcí? Zničí tvou rodinu. Tahle holka, ona je ta pravá? Máma se bála- "

"Lorelai se obávala o její image! Darcy image, totéž o co se bála, když jsem poprvé přišel do této rodiny. Co chcete, abych udělal? Vrátil se a omluvil se za vyřčenou pravdu? Nezajímá mě - "

"Mělo by! Kdo teď kurva seš? Chápu to. Celý život jsi byl napjatý, tichý, utrápený Theodor. Jsi naštvaný na mámu, že se dívá na lidi ze shora, ale tu samou zatracenou věc děláš ty jí a všem jejím přátelům, kvůli bohatství."

"To není totéž," odsekl jsem, zkracujícmezeru mezi námi. "Nejsouto peníze, které mi vadí, je to její, tvoje a všech ostatních pohrdání a to jak se k ostatním lidem chováte, když nejsou ve vaší výplatní úrovni. Pokud ji ještě jednou nazveš bláznem, nebo duševně chorou,vyrazím ti zuby."

"Jdi do hajzlu, Theo. Pokud nechceš být součástí této rodiny, v pořádku. Jen si pamatuj, želítost není

láska."

"Legrační, poslední člověk, do kterého si bylzamilovaný, byla Violet, není to pravda? " Řekl jsem a oči se mu rozšířily. "Myslíš, že jsem to nevěděl?"

Zaťal čelist a přimhouřil na mě oči. "Nevím, co si myslíš, že víš, ale mýlíš se. Jen kdybys byl jí oddaný tak jako Felicity. Prostě pro tebe nebyla dost poškozena, co? Nebo používáš Felicity jako pokání za to, že jsi nebyl se svou matkou, když zemřela?"

"Vypadni,"zasyčel jsem skrz zuby.

"Hnusíš se mi. Nejsi ani muž a jsi blázen- "

Jak jsem slíbil, natáhl jsem pěst a udeřil ho do nosu. Zakymácel se dozadu, tiskl si kořen nosuapak si setřel krev.

"Varoval jsem tě, ne?"

"Ty hajzle!" Zamumlal a pak se po mě ohnal. Udeřil mě do strany obličeje vedle mého oka, posílajíc nás oba přes pohovku. Obracejíc se jsme bojovali na pohovce a přistáli na skle. Nicméně, bylo mi to jedno. Připnul jsem ho nazemi a snažil se mě sundat, popadl mě za ruku, když jsem ho držel za krk.

"Kdy si byl schopný mě přeprat, Arty? Huh?"

"Theo! Pusť ho,"křičela Felicity, přiběhla za mne a zatahala mě za paži. "Podívej se na jeho tvář! Modrá!"

Urgh! Vstal jsem z něj, udělal jsem tolik prostoru mezi námi, jak jen bylo možné. "Vypadni, nebo tě vyhodím ven, Arty."

Felicity se mu snažila pomoci, ale já ji odtáhl ruce. Byl jsem v pokušení se na něj vrátit a rozbít mu hlavu. Felicity o krok ustoupila, blokujíc mi cestu.

"Je to všechno tvoje vina." Ušklíbl se na ni a popadl svou helmu na cestě ven.

"Vždycky je to něčí chyba, Arty, nikdy tvoje!" Zařval jsem. Dveře se zabouchly. Zajel jsem si rukou do vlasů, jak jsem se zhluboka nadechl. K čertu s ním! Sáhl jsem do kapsy a vytáhl jsem telefon.

"Nolane, můj bratr právě odešel. Je raněný - ano, děkuji. "

"Tvoje ruka krvácí."

Felicity se vrátila z kuchyně s lékárničku. Podíval jsem se dolů na své ruce a byl jsem si dost jistý, že krvácely z rozbitého skla.

"Posaď se," poručila, otevřela krabičku.

"Je mi dobře-"

"Buď já, nebo lékař, paneDarcy, ale opravdu potřebuješ vyndat sklo."

Sedíc naproti ní, jsem se opřel do oken s vyhlídkou na město.

"Kolik toho jsi slyšela?"

"Všechno, myslím," odpověděla, pozorně se dívajíc na mé ruce s pinzetou mezi jejími konečky prstů. "Zrovna jsem se rozhodla to ignorovat, když jsem slyšela rozbití skla. Myslím, že můžu děkovat za sklo, vypadal jsi jako bys ho chtěl zabít."

Mohl jsem.

"To je to, co Arty dělá. Je mu líp a pak se to zhorší, pak mě najde a bojujeme, a pak zase od začátku sbírá své střepy. Snažil jsem se mu pomoci, ale on to nechce, jen chce se mnou bojovat. S nikým jiným, jenom semnou."

"Nejsem si jistá, jestli jsem šťastná nebo smutná, že se pokoušíš zachraňovat všechny ostatní a ne jenom mě,"zamumlala a já sebou trhl kvůli sklu. "Promiň."

"Nesnažím se ho zachránit. Snažím se…"Utichl jsem, protože do jisté míry jsem se snažil ho zachránit. Chtěl jsem, aby se pohnul dál od toho, ať už to bylo cokoliv, co mu ubližovalo tak moc. "Nesrovnávej sebe s ním. S tebou, to není jako…"

"Jako bych to děla schválně. Sama jsem se do toho nedostala." Usmála se, dokončujíc mou myšlenku a já přikývl. "Nemyslím si, že Artytaky. Znala jsem jednoho narkomana, a on říkával, že drogy jsou dveře do říše divů. Nic se nezdá být skutečné, ale všechno je krásné v tom jednom okamžiku, a to se stává zábavným útěkem, dokud nechcete odejít a uvědomíte si, že jste v pasti. "

"Co se s ním stalo, s tvým přítelem?" Zeptal jsem se, když jemně otírala mé rány alkoholem.

Odmlčela se a vzhlédla ke mně. "Je někde v Santa Barbaře se svou ženou a synem. Vyhrabal se z králičí nory a nyní pracuje jako ilustrátor, což je skvělé, protože když jsme pracovali v Disney, byl úžasným Zvířetem. "

"Takže říkáš, že když jsi pracovala v Disney, ničíc sny malých princezen, Zvíře se probojovávalo drogovou závislostí?"Snažil jsem se nesmát. Nejšťastnější místo na Zemi se nezdálo být až tak šťastným.

"Co můžu říct, každý je trochu zpackaný." Otočila obvazem přes dlaň mé ruky.

"To tě naučili při tréninku princezen?"

Smutný úsměv se objevil na jejích rtech. "Moje matka rozbíjela věci, když se rozčílila. Naučila jsem se to, jak jsem sledovala zdravotní sestry, které jí pomáhaly."

"Šel jsem za tvým otcem," řekl jsem a ona nepřestala pracovat na mé ruce. Bylo to skoro jako by mě

neslyšela.

"Nech mě hádat. Řekl ti, že mě nemohl sledovat dopadnout jako ona?"

Přikývl jsem.

Vzdychla a skončila s mou rukou. "Vzpomínám si, jak mi to říkal po telefonu. Řekl, že mě moc miloval a nemohl snést se dívat, jak trpím, a když něco budu potřebovat, tak mám zavolat, ale že bych prostě měla zůstat v Crossroads."

Teď jsem si přál, abych ho uhodil, když jsem měl šanci. Položil jsem si hlavu do jejího klína. Hladila mě po vlasech.

"Když jsem vyrůstal, cítil jsem se špatně, protože jsem nebyl po boku mé mámy, když byla nemocná. Ale nechci, aby sis myslela, že to je důvod, proč jsem tady s tebou."

"Já vím. Věřím ti. Nemyslím si, že tě miluji, vím to," vyznala se a díval jsem se na ni naprosto šokován, bojujíc s úsměvem na tváři.

"Řekni to znovu." Natáhl jsem se, pohladil jsem ji po tváři.

"Ty mě nenecháš to jen tak prohodit?"

Zavrtěl jsem hlavou a usmál se. "Je mi líto. Udělám z toho velkou věc."

Udělala obličej, ale pak se usmála. "Miluju tě, Theodore Darcy."

Vstávajíc na nohy, jsem se natáhl dolů, nestarajíc se o moje ruce a jejich bolest, a zvedl ji z podlahy. Objala mě kolem krku, na tváři měla úsměv.

"Je to už nějaký čas, myslíš, že stále můžeš držet krok?"

"Já to zvládnu," řekl jsem, obracejíc si ji přes rameno a plácajíc její zadek. Zahihňala se, kroutíc se v mých rukou.