Elicit - 5. kapitola

Překlad: Mili

Být postřelený bolí. Tečka.

Tex

Olízl jsem si rty a škubl sebou, když jsem se snažil v celé své výšce postavit. Tohle bude bolet. A že to byl fakt. To, že mě Nixon postřelil, ho neuspokojí. Kdyby se naše pozice obrátily - udělal bych to samé, možná i horší věci, protože jsem byl majetnický zkurvysyn a miluju Mo celým srdcem. Aspoň, že moje srdce nehnije v pekle za všechny ty zločiny, které jsem spáchal.

„Pravdu.“ Nixon přede mnou začal přecházet sem a tam. „Úplně celou, chci to slyšet.“

Mo se přišourala do místnosti a v tváři byla bledá. Povzbudivě jsem na ni zamrkal. Mám to pod kontrolou, podržím ji. Nenechám ji padnout.

„Miluju ji.“ Kývnul jsem. „Udělal jsem chybu. Chyby se stávají. Kondomy nechrání na sto procent a - “

„Prosím - “ Nixon zvedl ruku do vzduchu. „ - ušetři mě lekce o sexu. Jsem si úplně jistý, že ty jsi ta poslední osoba, která by měla rozdávat rady o bezpečném sexu.“

V pokoji se rozeznělo ticho. Hlas mi přeskočil. „No, to je v podstatě všechno. Neříkej mi, že sis nebyl vědom našich... mimoškolních aktivit.“

Nixonovo obočí vylítlo nahoru a přísahám, že mu málem vyskočilo pryč z čela. „Myslíš si, že jsem vytočený kvůli tomuhle?“

Chase vedle mě ztuhl a ustoupil dál z palebné linie.

Nixon se zasmál, ale k pobavení měl ten smích daleko. „Ty parchante. Měl bych okamžitě ukončit tvůj život. Řekni mi, abych to neudělal, Chasi.“

Chase neřekl nic. Ten bastard.

Podíval jsem se doprava. Chase se tvářil netečně. Skvělý. Oficiálně nemám žádné fanoušky. Dokonce i Mil a Trace jsou potichu. Děkuju ti, Mo, opravdu, je tak úžasný být nenáviděný jedinou rodinou, kterou jsem kdy měl, kvůli tomu, že chráním tebe a nenarozené dítě nějakýho čůráka. Zatraceně skvělý. Fakt skvělý. Totálně to, co jsem si zasloužil. Konec konců, jsem Campisi; rozséváme kolem sebe jenom chaos.

„Ty,“ odplivl Nixon, „jsi byl v posteli se dvěma ženskýma, ne s jednou, se dvěma.“ Jeho nosní dírky se rozšířily. „Ani ne před třemi týdny. Takže jo, sorry, jestli jsem krapet nasraný, že jsi šukal moji sestru, zatímco jsi šukal každou další děvku v okruhu čtyřiceti kilometrů!“ Jeho pěst vylítla a udeřila mě přímo do žaludku. Předklonil jsem se a začal zvracet, když mě bouchal znovu a znovu.

Neschopný udržet se na nohou jsem se zhroutil na zem a držel jsem si břicho, abych nezačal zvracet znovu.

„Dost,“ vyslovila Mo tiše. „Nixone, dost.“

„Nikdy to,“ řekl chraplavým hlasem, „nebude dost. Nikdy. Slyšíš mě?“ Znovu se pro mně natáhl, ale zadržel ho Chase, protože očividně  není tak bezcitný, jak jsem prvně předpokládal.

„Odejdi, Nixone.“ Chase vzal Nixona za rameno a namířil ho směrem ke dveřím. Ale Nixon, který očividně neměl dost, se Chasovi začal bránit s takovou vervou, že by si jeden pomyslel, že jsem Mo spíš zabil, než ji jenom zbouchl. Jsou horší věci na světě, ne? Nečelíme každý den smrti?

„Nixone.“ Mo si odkašlala; hlas se jí chvěl. Zatraceně, bojí se svýho vlastního bratra. „Tex neudělal nic špatného. Jednoduše mi dal to, co jsem po něm chtěla.“

Řekni, co?

Wow, je dobré vědět, že příběh se změnil z něčeho totálně neuvěřitelnýho v úplné masové šílenství - budu mrtvý ještě víc.

„Co tím myslíš?“ Vztek z Nixonova hlasu mírně odezníval.

Mo pokrčila rameny. „Chyběl mi. Spali jsme spolu. Jednou, kvůli starým dobrým časům. To je všechno. Není Texova vina, že jsem ho svedla.“

Joo, být součástí toho svedení by se mi líbilo. Kurva bych to miloval. Je hodně smutný, že se to nestalo, protože Mo byla malá špinavá lhářka.

„V podstatě jsem na něho zaútočila.“ Podívala se dolů na své nohy. Ona se červená? Vážně? „Neměl vlastně na výběr, než mě utišit - a všichni dobře známe Texe, nevybere si sebe. Vždycky si vybere mě, pokaždé, bohužel. Jsem jeho slabina.“ Něco ve způsobu, jakým to řekla, mi nesedí. Protože, jestli to ví, ostatní to ví taky, což znamená, že jsem idiotské kuře, co chodí uprostřed cesty přímo před tahač s návěsem.

Zatraceně s ní. Nenávidím, že ze všech slabin na světě - byla slabost pro ni to, co nemůžu setřást. Nemůžu to překonat. Nikdy bych si její lásku nevymáhal. Nikdy. Mohl bych zítra umřít a její jméno by pořád bylo to poslední, co mi přejde přes rty.

„Je to pravda?“ Nixon směřoval tu otázku ke mně. Mo se na mě horlivě dívala, jako by se modlila za to, abych to nezpochybňoval a neřekl Ne, chlape, je to moje vina, já to podělal. Místo toho, s pocitem největšího idiota, jsem zakýval hlavou.

Nixon složil zbraň a strčil ruce do kapes. „Pořád budeš muset udělat správnou věc. Že, Texi?“

Správnou věc? Vystřelil jsem hlavu do pozoru. I Chase vypadal zmateně, zamračil se a obočí se mu spojilo do jedné lajny.

Obrátil jsem se pro pomoc k Mo. Muselo ji najednou něco osvítit, protože zbělela jak stěna, než se vrhla Nixonovi do náruče. „Ne! Nixone, nemůžeš nás nutit!“

„Chasi,“ vyštěkl Nixon, „dej se do příprav.“

„Eh?“ Zvedl jsem ruce. „Na můj pohřeb? O tom se tady diskutuje? Trochu morbidní, člověče.“

„Možná pro tebe.“ Přísahám, že Nixonovy oči dočista zčernaly, když mě propíchl svým pohledem. „Ale někdo tomu říká oslava.“

„Co?“ Opakoval jsem. „Se. To. K čertu. Děje?“

„Děláme správnou věc.“ Nixon si křupl klouby na prstech. „Neplánované těhotenství výměnou za hlavu v chomoutu.“

Moje mysl kalkulovala.

A očividně dvě plus dvě byly fakt čtyři.

Byl jsem v prdeli.

Zajímá mě, jak špatné je... vzít si někoho, do koho jste zamilovaný tak moc, že vás bolí dýchat. Když víte, že jste až její druhá volba. Nebo možná v prvé řadě ani ta volba nejste. Jenom šťastná náhražka, dokud nepřijde někdo lepší.

Nejsem si jistý, jestli s tím můžu žít.

A najednou jsem se cítil jako Chase před všemi těmi měsíci. Když byl zamilovaný do Trace a já nemohl pochopit, proč se k čertu chová jak ženská na hormonech, když měl důležitější věci na starosti.

Ale to je láska.

Nutí vás cítit.

„Nedělej to,“ zašeptal jsem. „Prosím tě, Nixone, cokoliv, jen ne tohle.“

Naklonil hlavu a přimhouřil oči, když zkoumal můj obličej. „Jsem myslel, že ji miluješ?“

„Miluju.“ Odpověď byla rychlá. Sebejistá. „Ale ona necítí to samé ke mně.“

„Tak o tom měla přemýšlet předtím, než ti skočila do postele, nemyslíš?“ Obešel mě a začal štěkat Chasovi instrukce ohledně svatby. Slova jako: dneska večer, ať je to rychlé a že spěch nikdy nebyl něco, co si spojovat s nejdůležitějším momentem svého života.

Její nejvíc speciální den.

Znovu jsem se jí zahleděl na ploché bříško. Moje oči si přály, aby dokázaly nahlédnout do té malé dušičky, která byla stvořená. Budu tu nevinnost chránit.

I kdybych měl já být ten špatný.

Dělám správnou věc.

Jsem si jistý, že se vydávám po cestě, ze které není návratu, na místo určení, které bude k čertu hodně podobné nekonečnému mučení.

Můžu se vzdát všeho, co jsem? Mám nabídnout všechno, co mám, abych ochránil někoho, kdo se o mě za mák nezajímá?

Díval jsem se na její tvář.

Na tu, o které každou noc sním.

Jo. Nabídl bych jí všechno. A nevzal bych si za to nic. Příběh mýho života.

Já dávám.

Oni berou.

Dám víc.

Vezmou si úplně všechno.