FC - 7. kapitola

Překlad: Verča

A FÚÚÚ, JE PRYČ

Čtyři dny po střelbě, federálové konečně odstraní policejní pásku z Rabid Ink a pustí nás zpět do studia. Všechno je zničeno – pracoviště, křesla, stoly, vybavení, dokonce i výmalba na stěnách.

Christos, Rose, Duncan a já navštívíme Slima, který je propuštěn z nemocnice. Kulky nezasáhly žádné velké tepny, je v pořádku, ačkoli ještě nemůže dost dobře pohybovat levou paží. Bohužel, znovuotevření podniku možná bude odloženo z důvodu problémů s pojišťovnou. Znepokojen ztrátou klientů nás žádá, abychom jsme si našli dočasná křesla v jiných obchodech, dokud se mu to nepodaří obnovit, a pokud možno zůstat spolu. To se snadněji řekne, než udělá. Čtyři tetovací umělci, bez vybavení a recepční s postojem. To není recept na úspěch.

A jako další, snažení se zapomenout na Raye.

Dva polibky a nemohu ho dostat pryč z mé mysli. Dva polibky a pálí mě má kůže. V noci o něm sním. Během dne, slyším jeho hlas v každé kavárně a na každém rohu. Sama ve své posteli, fantazíruju o jeho rukách na mém těle, hlubokém hlase, jak duní proti mé hrudi. Pak vytáhnu můj vibrátor a udělám fantazii reálnou. A když vyvrcholím, sténám jeho jméno.

Vždy praktická Jess, požádá o jejích dvacet dolarů, protože vyhrála sázku a pak mi řekne, abych se přes něj dostala. Poukáže na to, že jsem ho sotva znala. Že nevím, kde žije, nebo co dělá nebo zda sdílí mou závislost na bramborových lupíncích. Myslí si, že moje neschopnost pohnout se, je výsledek drcení Raye příliš dlouho předtím, než jsme se potkali. Řeknu jí, že je na tom stejně s Tagem a ještě déle. Máme boj.

Samozřejmě, náš souboj netrvá dlouho. Jako napravení nabídne setkání s nějakým známým. Řeknu jí na to, že je tu něco s Rayem, co mé srdce dělá bušící a kolena slabá, a dokud nepříjdu na to, co to je, její známý bude muset počkat. Pak ji pozvu na nedělní večeři mých rodičů, protože vím, že tam bude Tag. Můžu to taky napravit.

Mamka a taťka jsou potěšení, že vidí Jess. Vzhledem k tomu, že prakticky žila v našem domě poté, co jsme se potkaly, přijali jí jako náhradní dceru. Po vřelém přivítání s Jess se mamka otočí na mě.

„Oh, Sio.“ Mamka si povzdychne a dá mi povrchní objetí, když se přepne do jejího napomínacího tónu. „Musíš nosit kůži? A ty piercingy?“

„Tak se oblíkám celá léta, mami. Nehodlám to změnit.“

Pohraje si s jejími perlami a dá mi rezignovaný pohled. „Oblékala ses tak krásně, všechny ty vzdušné šaty a sukně.“ Rukou běží podél růžového pruhu v mých vlasech. „Proč to děláš? Máš takové krásné vlasy.“

„Mami, prosím. Můžeme nemluvit o mém vhledu a mít jen dobrou večeři?“

Mamka a taťka neví, co se stalo na té párty. Tag a já to držíme v tajnosti přede všemi, kromě Jess, která byla v nemocnici kvůli jejím vlastním problémům. Takže nevědí, proč jsem přestala malovat nebo proč jsem zahodila všechno, co mi připomínalo tu dívku, kterou jsem byla. Nevědí, proč jsem potřebovala nový začátek, nové já, Siu – tetovací umělkyni, která nemá žádnou minulost a neutrpěla žádnou bolest. Všechno, co vědí je, že jednu noc po fotbalovém utkání šel Tag na párty a spadl z okna a vykloubil si rameno, a kvůli tomu už nemohl bojovat v Redemption.

„Promiň, miláčku. Někdy mi prostě chybí to, jaká jsi bývala.“ Její obočí se zvrásní a vím, že se snaží nevybuchnout. „Přidala jsi motýly.“ Ukáže na má ramena. „No…jsou hezčí než to trní.“ Pak její pohled cestuje nahoru a její ústa se utáhnou, když se podívá na mé uši. „Máš nějaké nové ….piercingy. Líbí se mi ten křížek.“

Moje uši a další místa příliš neslušná ke zmínění.

Usměju se, protože vím, že se snaží, a kromě změn v mém vzhledu a mé nové kariéře spolu vycházíme dobře.

„Mami, nech jí na pokoji.“ Tag k nám přichází z kuchyně se zachmuřenou tváří. „Nezáleží na tom, co nosí nebo jak vypadá; pořád je to naše Sia.“

Střelím po něm vděčný pohled a Jess vzdychne a toužebně zírá na Taga. Vždycky mi záviděla, že mám staršího bratra.

Taťka a Tag diskutují o hypotéční situaci; jinými slovy Tag zkouší dát taťkovi peníze a taťka to odmítá, zatímco Jess a já pomáháme mamce s prostřením stolu. Mamka velice dbá na prostření – ubrusu, drahém stříbře a porcelánových talířích. Všechno správně uspořádané, prostě na svém místě.  Ačkoli jsme nikdy neměli hodně peněz, když jsem vyrůstala, vždycky koupila to nejlepší, co jsme si mohli dovolit. Perly byly jen extravagance mých rodičů, dárek pro mamku v den, kdy jsem se narodila.

Mamka se uvolní při večeři a rychle nás zahltí sousedskými drby. Nemluví o hledání práce a já se neptám. Dala jsem jí obálku s penězi, odmítla si jí vzít. Ale nakonec nebude mít jinou možnost, protože nechtějí přijít o jejich dům.

Táta nás pohostí jeho příběhy o lidech, které vezl v jeho taxíku. Vždy jsem ohromena, co lidé dělají v zadní části, a i přes máminy protesty, nám poskytuje grafické detaily, a tím pošle mě a Jess do hysterického smíchu. Jess nám řekne nějaké příběhy z veterinární kliniky a z toho se mi otáčí žaludek. Neřeknu jim o útoku na tetovací salón pouličním gangem, nebo že jsem políbila podzemního bojovníka ve špinavé uličce a že bych ho ošukala, pokud bych neměla záblesk PTSD (post-traumatická stresová porucha). Tag nemluví vůbec.

Jess střílí po Tagovi skryté pohledy zpod řas, ale jak se zdá, Tagovi je její přítomnost lhostejná. Po našem jídle, máma a já zamíříme do kuchyně připravit dezert a máma se snaží celou věc mezi námi přejít holčičí konverzací s dotazem, proč se Jess a Tag nikdy nedali dohromady.

„Nemá jí rád.“ Vyleju šlehačku do misky a hledám v šuplíku šlehač. „Dělá vše co může, aby si jí všiml. Zeptala jsem se ho snad trilionkrát. Myslím, že Jess prostě není jeho typ.“

Mamka pozvedne obočí. „Má jí rád. A jsou pro sebe ideální. Potřebuje ho takovým způsobem, jakým potřebuje být potřebován. A může jí dát jistotu, kterou nikdy doma neměla. Prostě to nevidí.“

Po dezertu, Tag nabídne mamce pomoc s úklidem v kuchyni a Jess a já odpočíváme na opotřebované, béžové sedací soupravě, která je na stejném místě asi tak dvacet let. Taťka zapne televizi a několik minut sledujeme nějakou show, než mi zabzučí telefon.

Priorita: Důvěrné

Bay Area Podzemní Bojový Klub (BUFC) Bojová noc

Jack London Square. 8 hodin večer

Soupeři: Misery vs. Predator

Kódová fráze: „Brzy budete chtít odejít.“

Podzemní bojoví promotéři se bojí. Takže napíšou textovku dvě hodiny před bojem a vyžadují kódové slovo nebo frázi, abyste se dostali dovnitř. Poté, co jsem poprvé uviděla Raye, chodila jsem na každý podzemní boj v Bay Area.

Jess se na mě podívá a pak se nakloní k mému mobilu. „Jdeš?“

„Ne.“

Pohlédne na mého tátu a pak sníží její hlas. „Nikdy jsi žádný jeho boj nevynechala.“

„Nikdy jsem se necítila tak trapně. Prakticky jsem se na něj vrhla a on mě odmítl. Nikdy předtím jsem na chlapa nevyjela. Celá ta-panikařím-protože-mi-sevřel-zápěstí věc byla ponižující a jen podtrhla skutečnost, že nejsem normální a nikdy nebudu. Moje největší fantazie je zatracená spoušť. Navíc, jde nějaký boxový zápas po téhle show. Dobrá zábava.“

Show končí a začíná boxerské utkání. Tag se k nám připojí v obývacím pokoji s telefonem v ruce. „Ty dnes nejdeš ven?“

Jess a já po něm střelíme pohled. Musí být také na seznamu, i když jsem ho nikdy na boji neviděla, kromě toho, že mě vozí domů, a nikdy by nevstoupil do ringu. Stále…

„Ehm…ne. Sledujeme s taťkou box.“

Tag zavrtí hlavou. „Torment nás chce vidět v Redemption.“

„Teď?“

„Znáš Tormenta. Má pro tebe nabídku, a není to muž, kterého chceš nechat čekat.“

***

O hodinu později, Tag, Jess a já popíjíme v Tormentovo kanceláři v Redemption. I přes tuto hodinu je tělocvična stále obsazená. Samozřejmě Jess trvala na tom, že jde s námi. I když prohlašovala, že je to pro morální podporu, vím, že chtěla strávit více času s Tagem.

Torment se opře v křesle a pohladí si bradu. Dokonce i takové neškodné gesto je hrozící, pokud ho udělá Torment.

„Slyšel jsem o tvém studiu.“

Je to Torment dělající malý rozhovor? Podívám se na Taga, ale je ztracen v myšlenkách.

„Uh..jo. Je třeba celkové rekonstrukce. Slim bojuje s jeho pojišťovnou, ale jsem si jistá, že to nebude trvat dlouho.“

Poklepe prsty o stůl a řekne: „Co budeš dělat v tom mezidobí?“

„Dívali jsme se po něčem provizorním, abysme neztratili naše klienty. Nebylo to moc dobré. Nájemné je drahé a nikdo nám nechce dát pronájem na tak krátkou dobu. Přemýšlíme, že se rozdělíme, než to Slim nevyřeší.“

Torment zafuní. „Jste tým. Týmy táhnou za jeden provaz. Není to tak Fuzzy?“

Tagova hlava sebou trhne nahoru a z jeho prázdného výrazu mohu říct, že neslyšel, co Torment řekl. „Ano…jistě.“

Torment se zamračí a Jess nasaje dech. Co dělá Makayla, když se na ní Torment zlobí? Pravděpodobně bych s křikem utíkala opačným směrem.

„Pojď.“ Torment vstane tak rychle, že skoro spadnu z mého křesla, jak za ním spěchám. Vykráčí ven z místnosti a Jess a já za ním běžíme, abysme udržely krok s jeho dlouhými kroky.

„Co je s Tagem?“ Zeptá se jejím tichým hlasem. „Není sám sebou.“

„Říkala jsem ti to. Myslím, že je v tom jeho nový případ. Řekla jsem to mamce a taťkovi, a zkoušeli si s ním promluvit, ale nic. Nevím, co mám dělat.“

Míjíme Rampage před obchodem s občerstvením a dá nám velké mávnutí. „Hej, děvčata. Nic jste nezmeškaly. Boj byl zrušen. Predator se naukázal.“

Jess a já si vyměníme zmatený pohled. „Neukázal se? Stalo se to už někdy?“

Rampage pokrčí rameny. „Nikdy předtím se to nestalo. Misery říká, že je kuře oproti němu. Příští týden požaduje odvetu. Zoufale se snaží bojovat proti Predatorovi.“

„Rampage.“ Tormetovo hlas se rozezní chodbou, jak se k nám blíží. „Doufám, že nediskutujete o jakémkoli nezákonném, neschváleném boji v našem licencovaném zařízení. Měl bys doufat, že tě nikdy nechytím při neschváleném boji.“

Rampage zbledne. „Myslel jsem, že hrozba je z CSAC.“

Torment se před nás postaví a složí ruce na mohutné hrudi. „Pokud tě někdy chytnu, budeš prosit, aby tě chytla CSAC v době, kdy s tebou skončím.“

„Je sakra strašidelný, ty vole,“ zašeptá Jess. „Je jako by vzali všechno alfa-dom, srolovali to do jednoho balíčku a nazvali to Torment.“

Lehce klušeme za Tormentem, když jsme v novém přírůstku skladu. Chodba je světlá a nově dokončená. Ve vzduchu je cítit ostrá vůně čerstvého nátěru a osvětlení dodává chodbě měkkou záři.

„Co bude tady v tomhle křídle?“

Torment vytáhne svazek klíčů. „Nejnovější věc. Všechny hlavní MMA gym to mají.“ Otevře dveře a ukáže, abysme vešly dovnitř. „Všichni moji chlapy dostanou tetování. Proč jim nenabídnout čisté a pohodlné místo?“ Rozsvítí a vidím mé vysněné studio.

Prostorné, světlé a sofistikované – to je opak Slimovo útulného, stereotypně stísněného obchodu. Vystavené trámy ze stropů, lesknoucí se dřevěná podlaha – Tormentovo studio je snem každého tatéra.

„Je to úžasné.“ Jdu kolem černých kožených hydraulických klientských křesel, přejedu prsty po šedé žulové desce. Má všechno, co jsem si kdy mohla představit v tetovacím studiu. Jasná světla, vysoce kvalitní nábytek, starožitná zrcadla a tuny prostoru pro všechny naše zařízení.

„Ještě to není úplně hotové.“ Torment se opře o stůl v recepci. „Nejsem schopný se rozhodnout, zda malby na stěně udělat v bohémském tylu nebo exotickém. Rád bych to nabídl tobě a tvým spolupracovníkům, dokud studio nebude opět funkční. Můžeš mi pomoct s dekorováním a otestoval bych, zda by to bylo životaschopné.“

Omráčená mohu jen hledět. „Ale…každý tatér by zemřel pro takovéhle studio.“

Torment mi dá podrážděné zabručení. „Nehledám mrtvé umělce. Hledám ty živé. Zvláště toho, kterému mohu věřit a kdo odvede dobrou práci. Ty sem zapadáš a pokud jsou tví přátelé stejní jako ty, nemám s tím problém, pokud jim nabídneš další křesla. Nakoupím zásoby a vyřídím obchodní stránku. Chceš-li to inzerovat na trhu, dej vědět. Budeš mít to, co si vyděláš, mínus deset procent na pokrytí nákladů.“

Tak lákavé. Ale nemohu. Ne, když je Ray tady. Nemohu ho vidět každý den. A co když na sebe narazíme? Co bysme si řekli?

Můj pohled šlehne po Tagovi. Nemá rád, když chodím do Redemption. Udělá hodně hluku. Čekám, ale nepromluví.

„Tagu?“

„Je to na tobě,“ řekne s pokrčením ramen. „Tak dlouho, jak tu nebudeš v noci a vyhneš se-“

„Nebude to fungovat.“ Torment složí ruce a přestřihne ho. „Musím studio otevřít, když je tělocvična plná, a to je převážně v noci. Můžu se ujistit, že tu vždy někdo bude, když půjde Sia z a k jejímu autu, nebo jí mohu zajistit dopravu. Moje limuzína je obvykle k dispozici.“

Hmmm. Neznám mnoho umělců, kteří cestují z práce a do práce s limuzínou. Možná to zničí mou hard-core pověst. „Mohu řídit, ale nevím…“

Torment se zamračí. „Čeho se bojíš, Sio? Nabízím ti křeslo, stálý přísun klientů, nejlepší vybavení.“

Mé tváře hoří. „Je to jen..“

„Bojíš se Redemption?“

„Ne, samozřejmě, že ne.“ Podívám se nahoru a zachytím záblesk v Tormentově očích a zacukání na jeho rtech. Nevím jak to ví, ale ví to.

„Každý bojovník, který vstoupí do klece cítí strach,“ řekne Torment. „Ti dobří použijí tento strach. Kontrolují ho, usměrňují ho, zvládají ho. Jsou to bojovníci, kteří se zvednou až na vrchol. Ti, kteří se obávají, nikdy neuspějí. Jaký typ bojovníka jsi ty?“

„Nejsem bojovník.“

„Všichni jsme bojovníci. Ale někdy se na sebe musíme tvrdě podívat a zjistit, kde se náš bojovník skrývá.“

Vím přesně, kde se skrývá – v minulosti. A možná je na čase, abych ho našla. Ano, bude to bolest. A přeji si, aby se ten večer s Lukem nikdy nestal, nebo aby na mě neměl takový vliv. Ale budu mít můj Redemption a přátele z Rabid Ink kolem mě, úžasné studio a peníze, které pomůžou rodičům.

„Tak dobře.“ Torment potřese mou rukou, než začnu mluvit. „Je dobré mít tě na palubě. Očekávám, že zítra začneš.“ A fúúú, je pryč.

„Um…neřekla jsem ano. Jess, slyšela jsi mě říct ano? Slyšel jste někdo, že bych řekla ano?“

Otevřu dveře a zakřičím: „ANO.“

„To je Torment,“ řekne Tag. „Vypadá to, že máš nové studio. Mám-li být upřímný, i když se mi nelíbí, že budeš chodit do Města Duchů, je to tu bezpečnější než v Lowe Haight, protože se postarám, aby každý věděl, že na tebe dávám pozor. Jen se ujisti, že zůstaneš daleko od Raye.“

„Žádný problém.“ A myslím to tak.