CM - 28. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

28/ Lucas

„Co od nás chceš?“ zeptá se ten kluk anglicky, když si mne svázanýma rukama krk. Lítá pohledem mezi mnou a dveřmi a já pochopím, že se rozhoduje, jestli mě napadnout, aby zachránil svou sestru. „Zabiješ nás?“ Jeho angličtina je dobrá, skoro jako Yuliina, což dává smysl. UUR ho ji musela učit už od útlého věku.

„Ne, Michaeli,“ odpovím. „Ne, pokud tvá sestra udělá, co řeknu.“ Nezabil bych ho – a už vůbec ne Yulii – ale bude lepší, když to zatím nebude vědět. Možná je mladý, ale na svůj věk také silný a zkušený.

Potřebuju něco, čím ho udržím poslušného.

Kluk útočně vystrčí bradu. „Jestli nás nemáš v plánu zabít, proč jsi nás sem přivedl? Nezradím svou zemi, takže jestli si myslíš, že mě donutíš mluvit-“

„Pochybuju, že by učeň věděl něco cenného, takže se uklidni. Mučení na dnešním programu není.“

Zírá na mě a já na něm vidím, jak počítá, jaké šance v boji proti mně má.

„To bych nedělal, kdybych byl tebou.“ Udělám krok doprava tak, abych byl mezi ním a dveřmi do pokoje. „Slíbil jsem Yulii, že ti neublížím, ale jestli na mě zaútočíš…“ Hrozbu nedořeknu, ale kluk s sebou cukne a o krok ustoupí. Spokojeně ukážu směrem k pohovce. „Sedni si. Můžeš se dívat na televizi, než se Diego a Eduardo vrátí.“

Ani se nehne. „Proč to Yulii děláš? Co od ní chceš?“

„Do toho ti nic není.“ Slova ze mě vyjdou drsněji, než jsem zamýšlel. Zaslechl jsem, jak se ti dva bavili, když jsem vešel dovnitř, a i když rusky neumím, bylo zřejmé, že Michael svou sestru z něčeho obviňuje. Vypadala zraněně, zničeně, ať už jí řekl cokoliv. Skoro se mi chtělo změnit názor, že bych jí ty implantáty dneska nevpíchl.

Skoro, ale ne úplně.

Potřeba mít Yulii pod kontrolou, připoutanou k sobě, je nutkání, se kterým nemůžu bojovat. Nemít ji u sebe byl nejhorší způsob mučení a už si jím nikdy nechci projít. Esguerra to vymyslel dobře, když ty čipy použil na svou ženu. Díky nim budu informovaný o tom, co Yulia dělá. Ty malé přístrojky by bezpečně dokázal odstranit jedině velmi schopný doktor.

„Je to moje sestra,“ vyštěkne ten kluk, jeho modré oči – stejné jako Yuliiny – hoří zlostí. „Jestli jí ublížíš-“

„Tak ty s tím nic neuděláš,“ řeknu, když mi dojde, že bude nejlepší ho umlčet hned. „Jediný důvod, proč ještě žiješ, je proto, že to tak nechávám. Hodně lidí na tomhle pozemku umřelo kvůli tvé agentuře a mého šéfa skoro zabila. Rozumíš?“

Kluk na mě několik vteřin zírá, pak ale přejde k pohovce a ztuhle si sedne.

Teď už to chápe.

Jestli se mi něco stane, z něho a Yulie se stane kořist.

Měl bych se cítit špatně za to, že jsem ho vyděsil, ale potřebuje si uvědomit realitu jeho situace. Doteď byl samý problém. Napadl Eduarda v letadle, když ho kopnul do rozkroku, a když ho Diego vysadil u mě doma, tak mi řekl, že se pokusil sebrat zbraň z auta na cestě ke mně.

Pro jeho vlastní dobro musí přijmout situaci, ve které se nachází. „Poslouchej, Michaeli…“ Dojdu k němu a zvednu ovladač k televizi. „Nemám v plánu Yulii ublížit – nebo tobě. Ale potřebuju, abys přestal bojovat a začal s námi spolupracovat.“

Naštvaně se na mě podívá. „Naser si.“

Nejspíš bych ho měl pokárat za ten výraz, ale v jeho věku jsem řekl i horší. „Na co se chceš dívat?“ zeptám se a mávnu ovladačem směrem k televizi.

Chvíli nic neříká, ale pak slabě řekne, „Zabil jsi mi strejdu.“

Překvapeně se k němu otočím. „Strejdu?“

„Jo.“ Kluk vyskočí na nohy a sevře ruce v pěst. „Toho muže, kterému jsi včera ustřelil hlavu?“

Zamračím se. Celá ta situace je mnohem složitější, než jsem myslel. „Byl jedním z těch agentů?“

„Naser si.“ Padne zpátky na pohovku a zírá tupě dopředu. „Doufám, že sežereš hovno a chcípneš.“

„Takže Takovou moderní rodinku,“ řeknu, otočím se k televizi a vyberu populární televizní pořad. „Diego by tu každou chvíli měl být, ale myslím, že to postačí.“

Seriál začne hrát a já přejdu ke dveřím do pokoje, opřu se o zeď a dohlížím na kluka, zatímco poslouchám zvuky z ložnice. Je tam ticho a o několik minut později se objeví Diego.

„Pozorně ho hlídej,“ povím strážnému tak tiše, až skoro šeptám. „Vypadá to, že jsme zabili někoho z jeho rodiny. Musím si promluvit s Yulií, abych si v tom udělal jasno, ale teď na něj dohlédni. Ten kluk prahne po krvi.“

Diego s vážnou tváří přikývne a já pochopím, že rozuměl.

Nic nemotivuje víc, než pomsta.

Doprovodím je ze dveří, abych se ujistil, že Misha po cestě nic nezkusí, a pak se vrátím do ložnice, kde si už Goldberg balí všechny své věci. Yulia leží tiše na břiše, s náplastmi na místech implantátů. Pokrývku má staženou dolů k pasu a odhaluje tak svá hubená záda a elegantní linii páteře. Je otočená obličejem ode mě, vlasy má rozprostřené na polštáři jako blonďatý mrak a mně se sevře hruď, když si všimnu všech jejích modřin.

Možná jsem přece jen měl počkat s těmi čipy.

Ne. Setřesu pro mě netypické pochyby a podívám se na doktora. „V pořádku?“ zeptám se. Goldberg přikývne a zaklapne svou tašku.

„Všechno šlo hladce,“ řekne a zamíří ke dveřím. „Asi za hodinu by mělo krvácení přestat. Pak můžete nahradit obvazy normální náplastí, jestli chcete. Když zůstanou vpichy čisté, nebude po nich jizva.“

„Dobře. Děkuju.“ Přejdu k posteli, posadím se a počkám, než doktor odejde. Hned jak uslyším dveře zapadnout, natáhnu ruku a přejedu Yulii prsty po nahých zádech a snažím se vyhnout modřinám. Její kůže je chladná a jemná a cítím, jak se pode mnou chvěje. Mé tělo okamžitě ožije, má touha po ní vzroste.

Tiše zakleju, odtáhnu ruku a sevřu ji v pěst, abych se udržel a znova se jí nedotkl. Ještě si ji vzít nemůžu. Je traumatizovaná a zraněná, příliš slabá na to, aby mě zvládla.

Musím ji nechat se uzdravit.

K mému překvapení se Yulia přetočí na záda a protáhne si ruce nad hlavou – pohyb, který připoutá můj pohled na její kulatá, dokonalá prsa. „Neošukáš mě?“ zamumlá a já si všimnu, jak jí stoupnou bradavky.

Můj penis v kalhotách prudce vzroste. Vím, že bradavky nejspíš reagují na chlad z klimatizace, ale i tak mám nutkání je vcucnout, lízat kůži kolem nich a jemně ji kousat. Jediné, co mě drží od toho, abych si ji tady a teď vzal, jsou tmavě modré modřiny na jejím obličeji a břiše. Silou vůle odtrhnu pohled od jejích prsou. „Ne,“ řeknu chraplavě. Vím, že bych měl vstát, odejít od toho pokušení, ale nemůžu se pohnout. Chci ji a ne jen na sex. Touha, která mě spaluje, vychází hluboko ze mě. Byli jsme od sebe jen dva týdny, ale mám pocit, jako by to byly roky. „Dnes se tě nedotknu.“

Yuliiny rty se zkřiví, oči se nepřirozeně rozzáří a já si všimnu vlhkých stop na její tváři. „Ne? Už pro tebe nejsem dost pěkná?“ V hlase slyším, že se mi vysmívá a uvědomím si, že mě trestá za ty čipy. Tohle je její způsob, jak zase získat kontrolu.

I když to vím, skočím na to. „Jsi nádherná a ty to víš,“ řeknu tvrdě. Jestli ji udělá dobře, že mě tak bude mučit, dovolím jí to – pokud to zmírní nekontrolovatelnou vinu z toho, že se dívám na její slzy.

Měl jsem kurva počkat.

„Tak do toho. Šukej mě.“ Řekne Yulie a odkopne ze sebe zbytek pokrývky. Je pod ní nahá – vysvlékl jsem ji a umyl, když jsme před hodinou přijeli – a při tom pohledu na její ploché břicho a krásně tvarované nohy, mé tělo ztuhne. Mohl bych se na ni dívat donekonečna. A mezi těma nohama… Když se dívám na její narůžovělé pysky mezi stehny, začnu zrychleně dýchat.

„Nedotknu se tě,“ zopakuju, ale i já slyším, že to neřeknu dost rozhodně. Byla v bezvědomí, když jsem ji koupal, a i tak jsem se vzrušil. Zcela probuzená Yulie a její lákání na své tělo je jako hraní kočky s myší.

„Proč ne?“ Prohne se v zádech, vystrčí prsa dopředu v póze typické pro porno hvězdy a já se musím chytit za rozkrok, abych potlačil vzrušení, když její bradavky znovu upoutají moji pozornost. „Není to důvod, proč jsi mě hledal? Abys mě mohl šukat?“

Má pravdu, až na to, že šukání už je teď jen část toho důvodu. Chci, co jsme měli předtím a víc.

Chci ji celou.

Poddám se surové touze, vyšplhám na postel a postavím se nad ni na všechny čtyři. Uvězním ji svým tělem, aniž bych se jí dotkl. Její oči se rozšíří a já zahlédnu záblesk strachu. Nečekala, že se její nabídky chytím.

Na rtech se mi objeví zlomyslný úsměv. Ohnu se a zašeptám jí do ucha, „Ano, krásko. Přivedl jsem tě sem, abych tě šukal a – a taky budu. Brzo. Teď ale budeme dělat něco jiného.“

Otřese se, když se jí můj teplý dech rozlije po krku a tiše zasténá, když ji políbím na citlivé místo pod uchem a pak ji lehce kousnu do ušního lalůčku. Její vlasy mě lechtají na obličeji, její broskvová vůně mi zaplní nosní dírky a já po ní začnu ještě víc toužit, rozepnout si kalhoty a přirážet do ní, nechat se topit v jejím měkkém a vlhkém teple.

To nutkání se skoro nedá zvládnout, ale donutím se sklouznout níž na jejím těle. Nevšímám si pulzování v penisu, olíznu jí na krku, políbím klíční kost a vsaju každou ze vzrušených bradavek předtím, než se přesunu k jejímu třesoucímu břichu. Když mám obličej v úrovni  mezi jejíma nohama, ohnu hlavu a zhluboka se nadechnu, vdechnu její ženskou vůni. Yulia ztuhne, lehce stiskne nohy k sobě, aby mi zamezila vstupu mezi její nohy, ale já ji něžně chytím za stehna a odtáhnu je od sebe. „Uvolni se, neublížím ti,“ zašeptám a podívám se na ni. Modré oči má doširoka otevřené a nejisté, chování porno hvězdy je pryč. Cítím její narůstající obavy a vybavím si obrázek Kirilla, který ji napadl, a ten obrázek mé vzrušení o něco zmírní.

I přes její vzpurné chování není moje krásná špionka připravená na tyhle hry. Držím pohled na její tváři, přitisknu ústa na její kundičku a ochutnám ji. Yulia se zachvěje, sevře po stranách ruce v pěst a já jemně zkousnu jemnou kůži kolem klitorisu, škádlím a lížu citlivé místo předtím, než do ní jazykem vstoupím. Zasténá, zavře oči a já ochutnám její rostoucí vzrušení, jak stáhne svaly kolem mého jazyka. „Ano, zlato, to je ono…“ Znovu vdechnu její vůni, pak sevřu rty kolem klitorisu a než ho jedním silným pohybem vcucnu, laskám ji jazykem. Vykřikne, boky se jí zvednou z postele a cítím, jak napětí v ní roste. Mé tělo samo odpoví čerstvou vlnou vzrušení a koule se mi stáhnou, když ucítím její začínající kontrakce.

Lížu ji, dokud bezvládně neleží na posteli po orgasmu a pak se konečně oddám vlastní potřebě. Kleknu si na kolena, rozepnu džíny a sevřu pěst kolem tvrdého penisu.

Několik silných pohybů rukou a také se udělám, sperma dopadá všude na její břicho a prsa. Nejde o obzvlášť uspokojující orgasmus –raději bych byl v ní – ale pohled na moje sperma po celém jejím těle je svým způsobem dost erotické. V určitém směru si tak značkuji své teritorium.

Yulia se ani nehne a nepromluví, když slezu z postele a odejdu do koupelny. Jen mě s přivřenýma očima pozoruje, a když se vrátím s teplým, vlhkým ručníkem o minutu později, zůstane ticho, její výraz je nečitelný, když jí otírám.

Když skončím, vysvleču se a vlezu si do postele vedle ní. Opatrně si ji přitisknu k sobě, snažím se moc netlačit na její zranění, když se k ní zezadu přitisknu. Žebra mě bolí, ale bolest ignoruju. Mít ji v náručí, držet ji a vědět, že je moje, je příliš skvělý pocit,

Yulia leží nejdřív ztuhle, ale po chvíli cítím, jak napětí opouští její svaly. O minutu později se její dech zklidní a tak poznám, že ji pohltil spánek.

Moje oči jsou najednou také těžké. Přejedu rty po jejím zátylku, než zavřu oči. „Dobrou noc, krásko,“ zašeptám, cítím, jak mnou proudí euforie, když se přitiskne blíž a něco zamumlá.

Mám svou Yulii zpátky a už ji nikdy neztratím.