IYC - 18. kapitola

Překlad: Verča

BZUČENÍ. BZUČENÍ.

Redemption praská, když dorazíme. Každý kus vybavení je v provozu, každý tréninkový ring je obsazený, a Shayla si zabere Sandy k tomu, aby jí pomohla vyřídit všechny čekající seznamy. „Štamgasi“ mávají, když jdou dovnitř, ale moje pozornost je zaměřena na Jakeovo ruce, které má nedbale zastrčené do kapes džínů a kde schovává i dálkové ovládání.

„Musím se převléct, bejby.“

„Budu na tebe čekat ve studiu.“

Dá mi měkký polibek. „Počkej na mě tady.“

„Dobře.“

Bzučení. Motýl jemně zavibruje proti mému klitorisu. Nasaji dech a ohlédnu se přes rameno.

„Vážně?“

Jake pozvedne obočí. „Odměna za dobré chování. Mám rád, když uděláš to, co ti řeknu.“

„Štěstí pro mě, že jsem našla hrubého, drsného bojovníka, který je do výstředního sexu. Mí rodiče chtěli abych randila s doktorem nebo právníkem. Ale ne. Musím mít tebe.“ Dotknu se pusou strany jeho krku a varovně zarachotí v jeho hrdle.

„Chovej se. Vím, co máš za lubem.“

„Mmmm.“ Otřu se o jeho krk, vdechnu jeho lahodnou vůni sexu a mýdla a také mou vůni. „Co mám za lubem?“

„Level 2“.

Vibrátor se probudí k životu, je to intenzivnější než předtím a moje ruce se utáhnout kolem jeho krku, jak se snažím vydýchat mou zoufalou potřebu udělat se.

„To není legrace,“ těžce oddychnu, odpočívajíc mým čelem na jeho hrudi.

Pohladí mě po mých vlasech. „Možná to není legrace, ale je to velmi zábavné a tak zatraceně zkurveně žhavý, že nevím jak projdu mou třídou.“

Jake pustí vibrátor na nejnižší frekvenci, zatímco se věnuje své třídě s jiu-jitsu a jsem nucena snášet nejen nesnesitelně jemné bzučení, ale také sledování jeho jak sedí na podlaze a učí v jeho gi. Snažím se nemyslet na to, jak žhavě vypadá, když se mu otevře gi, nebo jak je laskavý a trpělivý k jeho studentům. Snažím se nemyslet na orgasmus a za jak dlouho bude hotový se třídou.

Ale proč čekat?

Najednou zachycena touhou poslat ho přes okraj, hodím si můj kabát přes klín a opřu se o zeď. Třída je ke mně zády, takže posunu svou ruku pod kabát a začnu se angažovat do zlobivých věcí. Přitiskujíc dlaň nad motýla, dělá zázračné výsledky. Vibrace zesílí, nesou mě blíž a blíž k okraji.

Moje kůže brní a vzhlédnu. Jake na mě zírá. Nevypadá potěšeně. Ale ha ha. Musel odložit dálkový ovladač na stranu a má dvacet studentů čekající na jeho instrukce.

Zamračeně se na mě podívá, jeho čelist je zaťatá. Přitáhne si prvního studenta z řady a hodí jím na podložku. Přitisknu si motýla silněji na klitoris a olíznu rty, jak se moje tělo zahřívá. Rána. Další student se připojí k prvnímu. Rána. A pak další. Několik studentů se přesune pohledem na mě, ale nejsem znepokojena. Vše co vidí je žena s jejím kabátem přehozeným nedbale přes klín a přehnaně rozpálenými tvářemi.

Jake však vidí něco jiného. Něco, co se zdá, že ho dělá celkem nervózního. Vyskočí na studenta a křičí, když ho složí na zem a zamkne ho v nějakém druhu preclíku a pak mu jeho ruku obmotá kolem hlavy. Mmmmm. Ráda bych aby mě kroutil tímhle způsobem.

Zkřížím mé nohy, což zajistí, že je má ruka stále skrytá. To je mnohem lepší. Snadnější přístup a celá moje ruka se může dostat do akce, když si přejedu přes pohlaví. Houpu mou rukou přes motýla na mém klitorisu. Bože. Tak dobré. Moje záda se prohnou a kousnu se do rtu, abych potlačila sten.

Jake ztuhne a jeho oči se rozšíří. Zatne zuby a vyštěkne několik příkazů. Studenti se spárují a začnou bojovat na rohožích. Uh-oh. Teď už mu nevěnují pozornost. Ale zdá se, že já ano. Jake kráčí přes všechno chrochtání, válcování studentů, když jde ke mně s vražděním v jeho očích. No…možná ne vražděním. Spíš s chtíčem.

Přichází blíž a blíž. Lezu výš a výš. Mé tělo se zahřívá. Svaly tuhnou. Klitoris pulzuje. Kalhotky vlhnou. Nebezpečí a touha je výbušná kombinace a stejně tak jako když dosáhne mého rohu, narazím na vrchol. Zakázaný orgasmus mě zachytí, nutí mě vydechnout, hodit hlavou proti zdi a za pevně zavřenými víčky se můj svět houpe.

Když otevřu oči, Jakeova čelist je zaťatá, oči tvrdé, pulz buší na jeho spáncích. Muž na hraně. Muž, který ztrácí kontrolu. Otočí se a vyštěkne rozkaz na statného a plešatého chlapa. Bez dalšího slova mě Jake chytne za ruku a táhne mě pryč ze studia.

„Jsem v průšvihu?“ Snažím se držet krok s jeho dlouhými, zuřivými kroky, moje tělo stále brní z mého vyvrcholení.

Bzučení. Bzučení. Motýl náhle ožívá, vibruje na mém nyní příliš citlivém klitorisu. Jake mě táhne chodbou, dokud se nedostaneme do skladovací komůrky. Po rychlém zkontrolování, že nikdo není kolem, mě vtáhne dovnitř a zavře.

Tmavý, zaprášený prostor naplněný košťaty a mopy mi připomíná výročí našeho prvního rande, ale na vzpomínání zjevně není vhodný čas. Jakeovo tělo je napjaté, třese se, čelo se mu leskne potem, ruce má zaťaté v pěst. Moje kůže brní a srdce mi dá varovnou ránu.

„Jakeu? Jsi v pořádku? Je to jen hra…správně?“

„Vyhození mě z mé zkurvené mysli není hra, bejby.“ Tvrdě polkne a udělá krok směrem ke mně. „Sledovat tě, jak se sama děláš se všemi kluky okolo, vědíc, že se tě nemůžu dotknout nebo tě zastavit, protože by mohli vidět něco, co chci vidět pouze já…bylo to to nejžhavější, co jsem kdy viděl.“

Moje napětí mě opouští, dokud nebouchne rukama po obou stranách mé hlavy a vyšle tak mrazivý strach po mých zádech.

„Ale nezvládnu být pod kontrolou.“

„Dobře,“ zašeptám.

Podebere rukama můj obličej a skloní se. „Teď jsem stěží pod kontrolou.“

S hlubokým a smyslným tahem mě hladově líbá. Jeho ruce se toulají po mém těle, podebírají můj zadek, přejíždí přes křivky mých prsou, projíždí mými vlasy, a přestože jsem před chvílí byla zoufalá sundat si motýla, nemůžu se donutit přestat se proti němu brousit a jezdit jím proti jeho stehnu.

Pane bože. Stavím, stavím, tak blízko. „Rozjeď to.“ Zaskřípám příkaz, zírajíc na jeho kapsu. „Udělej mě.“

Jake zavrčí. „Ach ne. Zaplatíš za porušení pravidel. Doženu tě na okraj. Vezmu si od tebe všechno, dokud neztratíš kontrolu a nebudeš mě prosit, že se chceš udělat, stejně jako jsi řekla, že to nikdy neuděláš.“

V reakci na mé zmatené zamračení se mu šíří ďábelský úsměv přes obličej. „Chudáčku, bejby. Nikdy dřív jsi nebyla na hraně?“

Moje rty se rozdělí, ale nevyjde z nich žádný zvuk. Všechna moje energie je zaměřena na nadechnutí. Zvládnu zatřást hlavou, ale nic víc.

Přitlačí jeho rty k mému uchu. „Hrana je místo, kam tě dovedu, ale neuděláš se. Nechám tě vyšplhat tak vysoko, že budeš moct vidět druhou stranu, ale pak tě vezmu pryč. A když ti to konečně dám bejby, budeš to chtít tak špatně, že si vezmeš všechno co ti dám a budeš prosit o víc a už nikdy víc nic neporušíš.“

Motýl ožívá a zasténání se mi vydere z krku. Jake mi dá měkký polibek a pak ustoupí a složí ruce na hrudi.

„Svléknout.“

Tentokrát pochopím jeho potřebu být pod kontrolu. Nehádám se. Jeho tmavé, smyslné sliby mě rozpálí; jeho příkazy mě povzbudí; a jeho tvrdé, svalnaté tělo, oblečené v tom lákavém gi, mi usnadní svléknout si šaty a hodit je na zaprášenou podlahu.

Nahá, zranitelná a potřebující, si chci sundat motýla, ale Jake zavrtí hlavou. „Promiň, bejby. Bude to těžké, ale musí to tam zůstat.“

O chvíli později, chápu jeho omluvu. Zmáčkne na dálkový ovladač a motýl zvýší na intenzitě až tak, že můžu stěží dýchat. Mé tělo se napne, jsem na hraně a pak se bzučení vytratí.

„Ne,“ zalapám po dechu.

Jake zalomí rukama kolem sebe a zamumlá mi uklidňující slova do ucha. „Obávám se, že to nedostaneš snadněji.“ A pak motýl opět zabzučí, tentokrát ještě rychleji, takže když přestane bzučet pokles je bolestivý, krásná bolest se šíří z mého klitorisu přes mé jádro.

„Jakeu…“ Jeho ruce hladí má prsa, můj zadek, mé břicho, boky a stehna. Jeho dotek je zároveň uklidňující a vzrušující, ale nikdy to není dost, aby mě dostal tam, kam se dostat chci.

Nemám ponětí kolik minut uběhne nebo kolikrát mě přivede nahoru a dolů. Vím je to, že moje tělo je kluzké od potu, můj mozek bzučí chtíčem, mé jádro bolí a každé vlákno je připravené k vybuchnutí.

Nakonec vklouzne rukou mezi mé nohy a nutí mé stehna rozšířit. „Otevři se pro mě.“

Se zasténáním rozevřu nohy, hladí mě prsty nahoru, roztírá mou vlhkost a pak přejede podél mých záhybů.

„Kriste.“ Strčí prst do mého rozvodněného centra. „Věděl jsem, že budeš mokrá, ale ne takhle, bejby.“

Moje pohlaví se utáhne díky vynikajícímu vniknutí, chytnu ho za ramena a přitáhnu si ho blíž. „Prosím.“

„To je to, co se mi líbí slyšet.“ Jeho hluboký hlas rachotí, když přidá druhý prst a pak třetí. Mé tělo kapalní, opřu se o stěnu pro oporu. Kňučím, kolena se mi třesou a moje vize se rozostří, v tuto chvíli bych udělala cokoliv, abych se udělala.

„Kurva. Nejsi schopná vydržet víc.“ Se zvedající hruď, hořícími oči se smyslným slibem, vytáhne prsty. Přes opar intenzivního vzrušení si nejasně uvědomuji, že se prohrabává v mé kabelce. Slyším, jak trhá obal kondomu a jak si navléká latex.

A pak jeho ruce podeberou můj zadek a zvedne mě proti němu. Žádný obřad. Žádné varování. Moje záda narazí na zeď a láhev spadne z regálu.

S nízkým stenem saje mou bradavku, olizuje ji, dokud nefňukám. A pak jsou jeho ústa pryč a prsty klouže skrze mé záhyby, testuje moji vlhkost. Zalapám po dechu.

„Moje bejby to potřebuje špatně.“

„Ano. Bože, ano.“ Svíjím se proti němu, nohy se mi chvějí, boky houpají, záda prohýbají.

„Otevři se pro mě víc, bejby.“

Utáhnu své sevření okolo jeho krku, přitáhnu se k němu blíž a posunu se kolem jeho boků.

„Hodná holka. Líbí se mi pocit, že tvá mokrá kundička klouže po mým ptákovi.“

Jeho slova prolomí mé poslední zdi, ztratím se v senzaci. Mé tělo už dlouho není moje. Nepoznávám svůj nízký hrdelní sten, který unikne přes mé rty. Nevím, co za špinavá slova mu šeptám do ucha. Katapultována do světa čisté tělesné touhy sotva zaregistruju jeho hlas, když zamumlá. „Tady to máme.“

A pak je ve mně. Jeho silné narušení rozptýlí mé myšlenky. Tak velký. Tak tvrdý. Smyslně zuřivý. Naplňuje mě tak, jak jsem po tom toužila celý večer. Bolestně. Zcela.

„To je ono, bejby,“ zabrouká. „Vezmi si ho hlouběji.“ Ale pak začnu odpočívat, on jede.

Ale není to tak tvrdé a rychlé, jak jsem si představovala. Místo toho do mě vráží pomalu, mučivým rytmem, který je navržen tak, aby mě to vyhnalo z mé mysli.

„Aaaaaaaah…“

I přes mé protesty, pokračuje v jeho pomalých, stabilních tazích, jeho piercing se brousí proti mému G-bodu pořád dokola, dokud se kolem něj pevně nesevře mé pohlaví. Chytnu ho za jeho gi a kňučím a prosím o orgasmus.

Upraví jeho úhel a pak do mě začne bušit. Vlhkost vytéká z mého pohlaví. Vibrátor bzučí. Jeho piercing se dotýká mé citlivé tkáně. Cítím se naplněná a znesvěcená. Špinavá a opatrovaná. Zcela a naprosto mimo kontrolu. Tak blízko k vyvrcholení. Každý sval, každý kloub, každé vlákno mé osobnosti je pevně stočené.

„Nepřestávej. Nepřestávej. Nepřestávej.“

„Udělej se pro mě,“ řekne a trhne motýlem.

Udělám se. Exploduji. Roztříštím se. Můj orgasmus mě zasáhne s děsivou silou. Moje pulzující, mokré pohlaví sevře jeho ptáka, když do mě tvrdě zajíždí. Jake do mě buší, dokud jeho pták neztvrdne ještě víc a nezvětší se a pak se do mě s výstřikem udělá.

„Jsi se mnou, bejby?“ Vypne vibrátor a opatrně mě opře o zeď, uvolní jeho sevření a pak obrátí mou hlavu k jeho tváři. Jsi v pořádku?“

„Neomdlela jsem.“

Jake se zasměje. „Zníš zklamaně. Chceš další?“

„Ne.“ Nadechnu se, bojujíc proti mému přirozenému sklonu zakrýt své skutečné pocity s humorem. „Být mimo kontrolu mě trochu děsilo.“

Jeho obličej se zjemní a odstraní vlasy z mého obličeje. „Ale udělala ses žhavě. Dala ses mi a já se o tebe postaral.“

„Ano.“

„A nepustil jsem tě.“

Dám mu neochotný úsměv, ale mé srdce klesá. Nerozumí. Nevidí, že mě odkryl, tělo a duši, a bez mého brnění jsem ztracena ve světě.

Uvolní mě a narovnáme si naše oblečení, pak mě Jake obejme. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

„Jo, jsem v pohodě.“ lžu. Nesvá, třesoucí se, nesnesitelně vystavená chci jít zoufale domů.

***

V pondělí ráno, po přerušení víkendu plného sexu, který mě zanechal fyzicky i psychicky vyšťavenou, vrazím do kanceláře.  Téměř okamžitě můj tep zrychlí a můj žaludek se zhoupne. Co jsem si myslela, že si dám na sobotu a neděli volno? Jak to stihnu? Kolik Farnsworthovo oblíbenců se připravovalo přes víkend? Budu schopna udržet na uzdě citový zmatek? Vzdala jsem se kontroly a to mě vyděsilo, a přestože jedna moje část chtěla utíkat, druhá nemohla zůstat stranou.

„Jaký byl víkend?“ Ray vzhlédne od novin a mé tváře se v jediném okamžiku zahřejí.

„Dobrý.“

„Vypadáš tak.“

Ztuhnu a zamračím se. „Co to má znamenat?“

„Nic.“

Usměji se na Penny a naleju si kávu. „Jaký byl tvůj víkend?“

Pokrčí rameny. „Dobrý.“

S kávou v ruce se připojím k Rayovi na gauči. Pak si dám nohy na stůl. Docela pohodlné. Jak popíjím horkou, hořkou tekutinu, dívám se po kanceláři. Tmavé závěsy a námořnicky modré polštáře vytvářejí pochmurnou atmosféru. Možná bysme je měli vyměnit za něco světlejšího. Krémového. Nebo karamelového. Možná bledě růžového. Světlejší nábytek. A monogramy musí jít pryč. Všude kam se podívám. AW. AW. AW.

Nebo možná ne. Možná, že takovýhle styl je nejlepší. Gauč musí jít pryč.

Nebo ne?

Ray po mě střelí vědoucí pohled. „Přemýšlíš o vymalování?“

Zatnu zuby a ukradu mu noviny z rukou. „Dokážeš mi číst myšlenky? Vážně. Jak to, že vždy víš, co si myslím?“

„Jsi velmi dobře čitelná. Právě teď, jsi zmatená. Nevíš co dělat.“

Znepokojená že jsem možná příliš průhledná o víkendu, přepnu se do režimu práce. „Penny, mohla bys mi prosím vytáhnout Redemption složku? Mám nějaké nové nápady, které bych chtěla přednést Rayovi.“

„Jasně.“ Vstane z křesla a šoupá se přes celou místnost.

Ray se zamračí. „Jsi v pořádku, Pen?“

Penny přikývne. „Jo, fajn. Jen ztuhlá…spadla jsem ze schodů. Probudila jsem a šla si pro sklenici s vodou a nerozsvítila jsem si světla.“

Ray se na ní podívá uraženě. „Nešla jsi zase ven s tím zasraným loserem, že ne?“

„I kdybych šla, Rayi, není to tvoje starost.“

Jeho čelist se utáhne a hlas klesne na varovné vrčení. „Pokud na tebe položil ruku, Pen, je to zatraceně moje věc.“

Bolestný výraz prochází její tváří, když otevře kartotéku a pak se zašklebí. „Ne, že říkám, že jsem s ním šla ven, ale ne všichni máme na výběr, jako vy dva. My nemáme tolik lidí, kteří touží po naší pozornosti, nemůžeme si s nimi hrát a pak je vyhodit, když se dostanou příliš blízko.“

Zděšeně se podívám na Penny. „Je to to, co si myslíš?“

„Myslím, že nikdy nevidíš, co máš před tváří,“ řekne hořce. „Myslím, že jsi tak vystrašená se přiblížit k lidem, že ani nemůžeš vidět, že jsi našla právě to, co hledáš. Věc, kterou všichni ostatní hledají a jen málo z nás ji najde. A Ray je to samé. On je milující „odejdi“ typ chlapa.“

„Nic o mě nevíš, Pen,“ řekne Ray tiše. „Nedomýšlej si.“

Penny vytáhne složku ze skříně a hodí ji na stůl. „Pak fajn.“

Má ústa jsou otevřená. „Děje se něco, Penny? Udělala jsem něco, co tě rozrušilo? Nebo Ray?“

Slzy se jí lesknou v očích. „Ne. Jsem v pohodě. Všechno je v pohodě.“

Během několika příštích dnů se snažím z Penny dostat to, co jí trápí, ale poprvé od té doby co jí znám odmítá mluvit. Místo toho se vrhne do práce.

Naštěstí je Jake také zaneprázdněn, ale když si udělá volno v jeho rozvrhu, vymýšlím si schůzky, které nás drží od sebe. Zaskočená třemi slovy, která mi zašeptal, zatímco jsme leželi v posteli a zmatená z mé vyhřívané reakce na jeho neoblomné tlačení v ložnici, od něj potřebuju nějakou vzdálenost a práce je dobré místo na skrývání.

Nebo možná není.