FR - 7. kapitola

Překlad: Clarissa

Tak tahle kapitola mě totálně rozsekala....
Připravte si kapesníčky, holky.
Další kapitoly příští týden, musím se z toho nějak vzpamatovat.
Clarissa
P.S.: Děkuju za komentáře, drží mě nad vodou.

O šest měsíců později

Fremantle, západní Austrálie

Už byla skoro tma, když Fin vložila klíč do zámku a otevřela hlavní dveře dokořán. 

„Jsem doma!“ zvolala. Její hlas se ozval celým prázdným prostorem, když vjela se zavazadly do předsíně a odhodila její klíče na stolek. Zavřela za sebou dveře a šla chodbou domu. Pohled na levé straně ukazoval Jakeův prázdný pokoj, postel svlečenou. Pokračovala dál a pohled do pokoje pro hosty, kde spal Ryan byl stejně tak prázdný.

Vešla do pokoje a zavřela oči, prsty projížděla po holé matraci. Nic po něm nezbylo, dokonce ani jeho vůně, která by připomínala, že tady někdy byl.

Zazvonil telefon a se zatřesením hlavy Fin opustila pokoj. Prohrábla svůj batoh, našla telefon a odpověděla.

„Finlay?“

„Mami.“

„Jsi doma, zlatíčko? Proč jsi nám nezavolala, abychom pro tebe přijeli?“

Fin šla do kuchyně, natáhla se a vzala láhev červeného ze své malé sbírky vín. „To je v pohodě, vzala jsem si taxíka.“

„Aha,“ zamručela její matka, samozřejmě zklamaná. „Dobře. A kdy tě tedy uvidíme?“

Fin nalila víno do sklenice. „Zítra? Jsem utahaná, mami. Byl to dlouhý den.“

„Dobře. Co oběd?“

„To zní dobře. Jak se má Crookshanks?“

„Tvoje dábělská kočka se má přímo skvěle.“

Fin si povzdechla, když se bokem opřela o kuchyňský kout. „Co udělal tentokrát?“

„Rozškrábal drápama celou levou stranu tátova oblíbeného křesla.“

Fin dusila smích. „Chudák táta. Nemyslím si, že ho má Crookshanks rád.“

„Mírně řečeno,“ zamručela její matka.

„Jistě, mami. Musím jí. Uvidíme se zítra, jo?“

„Ahoj, zlatíčko.“

Odstoupila od kuchyňské linky a dala se do vybalování jejích kufrů a třídění věcí, které potřebovaly vyprat. Poslední věc, kterou vytáhla z kufru, byl dárek od Rachael a Laury, pohřben hluboko pod hromadou vrstev oblečení. Mělo jí dojít, že ten takzvaný nejlepší dárek, který kdy žil, byl ten, který potřeboval baterky. Její obličej se pořád červenal, jen si vzpomněla na to, jak se na ní strážník u odbavení zavazadel díval, když její kufr projížděl rentgenovou kontrolou. Sledoval to s naznačujícím mrknutím, když jí předával její zavazadla, nechávajíc ji zmatenou až dokud nepřijela do Casey station a dárek neotevřela.

Potom, co tu krabici odsunula do spodního šuplíku jejího nočního stolku, popadla Fin svůj laptop a odnesla si ho do obýváku společně se svým vínem.

Potom, co si sedla ke stolku, zapnula ho a pozdravila jí fotka na pozadí: Ryan ve své vojenské uniformě; Fininy zlaté šaty zářily pod světly, když ji držel blízko u sebe. Jejich úsměvy zářily do objektivu, ale v jeho očích viděla smutek.

Stiskla klávesnici a otevřela email, který jí Ryan poslal před šesti týdny. Byla to jediná zpráva, kterou od něj dostala od té doby, co odjela.

Fin,

povolali nás dřív.

Odjíždíme do Afghanistánu běhěm dvou týdnů.

Abych byl upřímný, nemůžu se dočkat. Být tady, když ty tu nejsi je jako jiný druh války, protože ty jsi všude – tvá tvář, tvůj úsměv, tvá sladká vůně. Jedině s touhle válkou nemůžu bojovat.

Nedoufej v nás, Fin. Prosím. Nemůžu tě nechat plýtvat časem čekáním na někoho, kdo se možná nikdy nevrátí, a pamatuj na to, co jsem ti kdysi předtím řekl – nenech nikoho odradit tě od toho, kým chceš být.

Dávej na sebe pozor. 

Ryan

Pokaždé, když si pročítala tato slova, zasáhla ji bolest v hrudníku a pokaždé, když se snažila odepsat, nemohla nikdy najít ta správná slova, která potřebovala říct.

Vztekle ťukla do klávesnice a zavřela email. Místo toho otevřela email od Jakea, který odeslal chvilku předtím, než odjeli.

Finny,

četl jsem  tvůj poslední příspěvek na blogu. Krásné fotky. Doopravdy jsem si nebyl jistý, jestli jsi to ty v té obrovské fosforové péřovce nebo je to jen velký pomeranč ve sněhu. Hlasuju pro ten pomeranč.

Všem jsem tady ukázal tvou fotku Polární záře. Kyle si myslí, že ses minula povoláním a měla bys pracovat jako fotografka pro National Geographic, ale pravděpodobně jen doufá, že se jednou dostane do tvých kalhotek, takže si ho nepouštěj blízko k sobě. 

Doopravdy se mně dotklo, že má Tanner o mně tak nízké mínění. Můžeš mi věřit, Fin – Kyle.

Jak jsem říkal – nepouštěj si ho blízko k sobě!

Táta se málem zvencnul, když jsem jim dovezl Crookshankse domů. Víš, že se nikdy neviděli na vlastní oči. Konečně můžu v klidu spát, když vím, že jsem klesl z prvního místa jeho nasrávacího seznamu. Teď ta pocta patří tobě. 

Doufám, žes dojela domů v pořádku. Táta si plánoval, že ti poseká trávník, ale když se nedostaneš domů kvůli přerostlému plevelu, budeš vědět proč.

Mám tě rád, 

Jake.

Fin popadla své víno a usrkla si, když zapnula televizi. S hlukem na pozadí, aby ji dělal společnost, ťukala na klávesnici svou odpověď. 

Jakeu, 

Jsem v pořádku doma. A žádného přerostlého plevelu jsem si nevšimla. Možná je to znamení, že až si zítra vyzvednu Crookshankse, bude jeho kožich taky oholený. Máma mi právě řekla, že rozdrápal do sračky tátovo křeslo, takže myslím, že tam my dva nebudeme teď chvíli vítaní.

Pomeranč? Myslím, že vrátím toho tučňáka, kterého jsem ti tam koupila. Nebo mám lepší nápad. Řekni Kyleovi, že mu vzkazuju, že ten tučňák je teď jeho.

Je tady bez tebe opravdu ticho. Chybíš mi. Na jak dlouho tam teď budete?

Taky tě mám ráda a opatruj se.

Pac a pusu

Fin.

Zrovna zmáčkla odeslat, když se ozvalo klepání na dveře. Postavila se, prošla chodbou a otevřela dveře.

„Iane.“

Stál tady v olivově zelených kapsáčích, černém padnoucím tričku a jeho blonďatých vlasech, rozcuchaných od toho, jak jimi projel svými prsty. Polkl, jeho pohled se zjemnil, když si ji prohlížel.

„Vítej doma, zlato.“

Stoupla si bokem, aby ho pustila dovnitř. Na chvilku držel její pohled, než odešel chodbou přímo ke gauči, ze kterého před chvílí Fin vstala. Jak si sedal dolů, popadl ji za boky a stáhl ji rovnou na svůj klín. 

´Nenech nikoho, aby tě odradil od toho být taková, kterou chceš být.´

Fin se hluboce nadechla. Když byla pryč, uvědomila si, že se snažila donutit k tomu, aby k Ianovi cítila něco, co tam nebylo. Nebylo možné změnit to jaká byla, aby se stala tou osobou, kterou z ní chtěl mít Ian. Bylo na čase, nechat ho jít.

„Iane....“

„Neříkej to,“ naklonil se a přitiskl své čelo k jejímu. „Já vím.“ Políbil ji, jeho jazyk divoce vklouzl do její pusy. Jeho prsty se zabořily do jejích boků, když se jeho rty na jejích pohybovaly tvrdě a zoufale. Když se jejich rty oddělily, oba lapaly po dechu. Slzy zaplnily jeho oči. „Já vím,“ šeptal proti jejím rtům.

Fin zavřela oči a vzpomněla si na to, jak se na ní Ian díval, když se poprvé políbili. Na jeho modré, široce otevřené oči, když se jí bez dechu zeptal, jestli jí může zavolat. 

Vzpomněla si na jejich poprvé, pak na to, jak se vrátil ze Sydney, stál u baru a její srdce poskočilo, když ho znovu uviděla. CHYBĚL jí. „Pořád tě miluju, Iane.“

Ian kývl, slzy se mu kutálely po tvářích. „Taky tě miluju, Fin.“

Ian okolo ní omotal své ruce a schoulil svou hlavu do jejího krku. „Nebuďme přátelé, dobře? Alespoň po nějakou dobu. Nemůžu....“ jeho hlas selhal.

„Bože, Iane. Mrzí mě to. Mrzí mě, že nedokážu být taková, jakou bys mě chtěl mít,“ zašeptala skrz slzy.

Z hluboka se nadechl a odtáhl se zpátky, jeho oči rudé. „Myslím, že o tomhle lidi mluví, když říkají, že dálka lidi rozděluje. Nemůžeme se nutit do něčeho, co nefunguje, viď?“

Fin si setřela slzy z tváře. „Jsem unavená z toho, říkat lidem, které miluju, sbohem.“ 

Stoupl si, vytáhl ji s sebou a postavil ji na nohy. „Tak neříkejme sbohem. Jen...“ Odmlčel se, když vytáhl klíče ze své kapsy, než se setkal s jejím pohledem. „Uvidíme se, Fin.“

Stiskla rty k sobě, její srdce zabolelo. „Uvidíme se, Iane,“ zašeptala slabě.

Jeho oči zkoumaly její obličej, pak jednou kývl a otočil se. Odkráčel chodbou, neotočil se, když otevřel dveře a zavřel je za sebou. 

Slepě sáhla po telefonu, který ležel na stolku, kde ho předtím nechala a vytočila Rachaelino číslo.

„Ahoj, Fin!“

Z jejích úst vyšel jen vzlyk.

„A sakra. Co se stalo?“

„Ian,“ podařilo se jí říct.

„Máš víno?“

„Jo,“ zašeptala.

„Dobře, za chvíli jsem tam.“

Fin zhluboka vydechla. „Díky.“

******

O dva týdny později

vojenská základna Camp Holland

Tarin Kowt, Afghanistán 

Ryan se natáhl na svoje lehátko a snažil se usnout v pozdním odpoledni. Uběhly pouhé dva dny ozdravného období předtím, než vyrazí za necelý týden na další hlídku a on zoufale toužil po klidu.

Jake vstoupil dovnitř, hodil sebou na protější lehátko. Kytara seděla zlověstně v jeho klíně. 

„To ani kurva náhodou, Tannere.“

Jake umístil své prsty na struny a vybrnkával melodii, při které Ryan skřípal zubama. Podíval se nahoru, pozvedl nevinně obočí. „Říkals něco, Kendalle?“

„Odnes tuhle věc pryč. Běž hrát na hajzly, kam tahle věc patří.“

Ryanovy prsty neobratně zápolily se strunami, jak se snažil najít melodii, kterou hledal. „Co se tím snažíš říct? Nelíbí se ti moje hraní?“

„Myslel jsem si, že jsme tu zkurvenou věc před tebou schovali do Montyho pokoje,“ zavrčel Ryan.

Jake vybrnkal další akord a ušklíbl se. „Našel jsem ji, kreténe. Nemohl jsem ale najít svoje desky, takže budu hrát jenom z paměti.“

„Vzpomínáš, jak jsem říkal Fin, že Crookshanks by to zahrál líp než ty, že jo?“

Jake brnkal na struny v rychlém sledu, ten zvuk byl pro procházejícího vojáka tak bolestivý, že zavrčel „kurva“, když procházel kolem jejich lehátka. 

„Takže? Hrál bych mnohem líp, kdybys mi furt nenadával.“

„Ježisi. Já myslel, žes tu zatracenou kytaru schoval, Kendalle!“ zařval Kyle ze svého lůžka přes chodbu. Nech tý sračky, Tannere, nebo vstanu a přijdu ti rozmlátit tu věc o tvou hubu!“

Jake dál tahal za struny.

„Myslím, že si Brooks nedělal srandu,“ varoval ho Ryan.

Jake dal kytaru stranou a zaměřil svůj pohled na Ryana.

„Co je?“

„Mám pár emailů od Fin,“ odpověděl Jake.

Založil si své ruce za hlavu, zíral na palandu nad ním a zhluboka se nadechl. „Jo?“

„V prvním píše, že je v pořádku doma.“

Ryan na moment zavřel oči. 

„Zmínila se o mně?“ zařval Kyle přes chodbu.

„Psala, že doufá, že budeš žít dlouhý a zoufalý život,“ zavolal Jake zpátky. „Jo a přivezla ti tučňáka.“ 

„Kurva jo,“ slyšel ho Ryan říct. „Jdu do toho.“

Ryan zvedl na Jakea obočí a Jake zavrtěl hlavou, jeho rty sebou zaškubaly.

„V tom druhým?“ vyzval ho.

Jakeův pohled prohlížel Ryanův obličej. „Rozešla se s Ianem.“

„Cože? Kdy?“ veškerá jeho naděje na spánek byla pryč, Ryan se posadil a přehodil své nohy přes postel. 

„Kdy se vrátila.“

„Kurva, snad ji.....“

„Ne,“ přerušil ho Jake. „Ptal jsem se jí na to. A řekla, že jí neublížil.“

Ryan si třel obočí. „Jak jí je?“

„Tak, znáš Fin. Máma říká, že se ponořila do práce.“

Ryan si stoupl a otevřel skříňku nad jeho hlavou. Vytáhl tričko a přetáhl si ho přes hlavu, zastrčil si své známky pod tenkou bavlnu. 

„Kam jdeš?“ zeptal se Jake.

Popadl své boty. „Jdu si zaběhat.“

„Myslel jsem, že budeš spát,“ řekl, když si Ryan nazouval boty.

„Jo, nemůžu vidět, co se právě teď děje, Tannere.“

„Kendalle?“ Zavolal Jake, když Ryan došel ke dveřím.

Zastavil se a ohlédl se přes rameno.

Jake tam seděl, jeho pohled byl pevný. „Mám vás oba rád. Jen chci, abyste oba byli šťastní, víš co tím myslím, že jo?“

Ryan stiskl své rty k sobě a krátce na něj kývl. „Rozumím.“

Když kráčel úzkou, protivýbušnou chodbou jejich základny, slyšel jak Jake znovu začal hrát na svou kytaru.

O osm dní později, po těžké přípravě a plánování, byl jejich tým – včetně amerických odstřelovačů – vysazen v horách na motorizovanou jízdní hlídku. Bylo to perfektně načasované: noc byla černá, obloha jasná a vzduch chladný.

Ryan si pročistil svou mysl, když skočil na zem a popadl na záda svůj ranec. Tahle hlídka měla být výhradně průzkumná, ale bylo třeba zamířit do nepřátelského území. Od zpravodajů věděli, že Talibanští bojovníci chystají něco velkého poblíž vesnice Khaz Uruzgan. Ryanův tým se chystal shromáždit informace, které by ty bastardy vyhnaly z jeho úkrytu ven.

Jim, jeden z odstřelovačů, který seděl naproti Ryanovi, na něj krátce kývl, když popadl na záda jeho vlastní ranec. Ryan mu vrátil kývnutí, měl rád američany. Byli drzí a loajální ke svým spojencům, kteří byli kurva důležití, když jste se dostali pod těžkou palbu.

Monty shromáždil svůj tým dohromady. „Vše připraveno?“

Ryan mu ukázal palec nahoru.

„Dobře,“ řekl.

Jake za ním zavrčel. „Jdeme kurva na to.“

Ryan vykročil krok za Montym, Jake následoval za ním, když začalo dlouhé stoupání. O deset hodin později byli 87 kilometrů severozápadně od jejich základny v Tarin Kowt a vysoko v horách.

„Připraven na hajání, Kendalle?“

Kurva. Jake zněl sotva zadýchaně. Kretén.

Vyčerpaný, Ryan uklidnil svůj dech. „Já ne, Tannere. Ale jestli ty jsi unavenej, jen si řekni, přečtu ti pohádku a přikryju tě.“

Jake se zachichotal, když jejich nohy jemně křupaly po kamenitém terénu.

O pět minut později uslyšel Ryan jemné, varující cvaknutí od Montyho a zamrzl. Celý tým za ním se zatavil a ticho dosáhlo takového bodu, kdy jste mohli slyšet každé nadechnutí. 

Monty jim dal palcem dolů znamení, že nebezpečí je blízko a ucítil silné napětí ve vzduchu. Tlukot jeho srdce se zrychloval v očekávání. Jako stiskem vypínače, jeho vyčerpání zmizelo, jeho pohled se v ubývající temnotě zúžil na muže patnáct metrů před nimi. 

Nečekali v těchto vysokých kopcích cizí nepřátele, teď spatřili, jak k nim míří muž, s plnovousem, míří na ně AK-47 (pozn. samopal, tzv. kalašnikov) a je připraven. Vědíc, že to je oblíbená zbraň Talibanu, Monty rychle nařídil, „Zastřel ho, Kendalle.“

Celý jeho tým klesl a našel bezprostřední úkryt, když Ryan stál sám, srdce v krku, jeho oči vycvičené na nepřítele. Ryan zvedl svou útočnou zbraň, jeho dech mu zněl krutě v uších a se zaměřeným pohledem a pevnýma rukama, zahájil palbu.

Nepřítel odpověděl na palbu velmi rychle. Ryan cítíl žhavost kulek, které ho míjely, věděl, že byl vteřinu do toho, aby ho jedna zasáhla a srazila k zemi. 

Když jeho kulky našly svůj cíl, Ryan sledoval jak krev toho talibanského bojovného blba explodovala směrem ven, když tvrdě dopadl na zem s šokovaným posledním prchavým výrazem na jeho tváři.

„Nepřítel mrtev,“ zařval Ryan.

V rohu svého pohledu zaznamenal Ryan dalšího talibanského útočníka – reaktivní granát v ruce – vyhýbal se a proplétal se křovím před ním. 

„Dvacet metrů úplně vlevo, jeden nepřítel,“ zakřičel.

Nakopnut instinktem, skočil Ryan do úkrytu a chvilku později otevřel kulomet palbu na jejich jednotku a bitva byla zahájena.

„Kurva,“ slyšel Jakea zavrčet za sebou, když odpovídali na střelbu.

Kurva bylo to pravé slovo. Jejich tým doputoval přímo do hnízda povstalců.

Když střelba zbraní praskala o skály okolo nich, Monty vytáhl mapu a Tex začal rádiem hlásit jejich souřadnice na základnu a povolal bezprostřední letecký zásah.

Oranžové světlo svítání se začalo přibližovat a pomalu odhalovat jejich pozice nepříteli.

„Ježiši kurevský Kriste. Musíme ustoupit,“ zavrčel Ryan.

„Kryj mě,“ zaječel Jake z druhé strany skály.

S divoce bušícím srdcem, Ryan se postavil a otevřel plnou palbu. Jake prolomil úkryt. S předtuchou běžel k lepší pozici, aby si vzal PKM (pozn. kulomet), který chrlil těžší palbu.

Nové střely se snesly seshora, což překvapilo jejich tým, a když se Ryan otočil po směru střelby, uviděl Jakea padnout k zemi. 

„Tannere!“ vykřikl Ryan chraptivě. „Muž zasažen!“ zařval na Gallowaye. „Kryj mě.“

Galloway odepnul svůj raketomet a když exploze nábojů osvítila oblohu, Ryan vyběhl a sklouzl k zemi, popadl Jakea do svého pevného úchopu a táhl ho do úkrytu.

Když už neslyšely PKM, Kyle stál jako ochrana před nimi s jeho pozvednutou zbraní.

Jake ležel na svých zádech, Ryan se nad ním krčil. Jeho pohled dopadl na střelné rány v jeho rameni a v krku. Červená krev silně proudila z rány v krku, a když Ryane přiložil své prsty na tu ránu, krev přetekla a protékala skrz jeho ruce a vsakovala se do země. 

„Podejte mi někdo tu zasranou lékárničku,“ křičel, jeho hlas praskal, když se celou svou vahou těla tisknul proti té ráně.

Někdo za ním ho zatahal.

„Jakeu,“ ječel.

Ryanova čelist ztuhla, když Jake zůstal nehybný. 

Použil svou druhou ruku a zuřivě hledal puls.

Nic.

„Sakra, Jakeu,“ zachraptěl, když kulky zapraskaly široce kolem nich. „Prosím.“

Ryan přimhouřil své oči, když se Jake nehýbal, jeho srdce se roztříštilo na tisíce kousků.

„Jakeu, ty hajzle! K čertu s tebou, nedělej to!“ řval chraptivě. „Neopouštěj mě.“

Otevřel oči, horké slzy mu stékaly po tváři. Vrhnul se po obvazech. Zamrkla skrz rozmazaný pohled, popadl obvazy. Na zlomek vteřiny sundal ruku z Jakeova krku, krev mírně unikala, než na krk přitiskl obvazy. 

Tohle není skutečný. Za minutu se probudím a Jake bude tady, bude brnkat na tu zasranou kytaru a bude se na mě šklebit.

Monty se přikrčil dolů po druhém Jakeově boku a hledal puls. Se sevřenou čelistí se podíval na Ryana. „Kendalle.“ Jeho oči byly zaplněné žalem. „Jake je mrtvý.“

Ryan nemohl dýchat, jeho hlava se točila z nedostatku vzduchu.

„Ne.“ Ryan zavrtěl hlavou. „Není mrtvej. Nemůže být.“

Jake nikdy neselhal. Byl ten nejsilnější, nejrychlejší a nejlepší ze všech. Jake byl jeho BRATR.

Sklonil se k němu, schoval svou hlavu do Jakeova břicha a v mysli se mu točily obrázky, když jím otřásaly vzlyky.

Jake se na něj díval bokem. „Do jaké třídy chodíš?“

„Do pátý a ty?“

„Taky,“ odpověděl, usmívajíc se.

Jake dívající se na něj přes stůl. „Dáme odvetu v Ghost Recon?“

Jake stojící vedle něj. „Nedopusť, aby tě ty sračky srazily, Kendalle. Sáhni hluboko a ukaž těm sráčům, jak se to dělá.“

„Ryan je lenoch,“ řekl Jake Fin, jeho oči se leskly smíchem. „Prospal celé naše tréninkové cvičení.“

Jakeův hlas prolomil ticho. „Jak dlouho jsi zamilovanej do mý ségry?“

Jakeovy oči, když se Ryan ohlédl přes své rameno. „Mám vás oba rád. Jen chci, abyste byli oba šťastní. Víš, co tím myslím, že jo?“

„Ježiši. Kde je naše zasraná záloha?“ zakřičel Kyle, jeho hlas prořízl Ryanovo blouznivé zmatení.

„Letecká podpora dvě minuty,“ zakřičel Monty zpátky, když se postavil a zvedl svou zbraň. Ryanovo oči zahlédly krví pokryté Montyho prsty a jeho žaludek se převrátil. „Začněte ustupovat.“

Kyle sebou trhl, když ho kulka zasáhla do boku a upadl na kolena. „Kurva,“ zavrčel.

Galloway přispěchal k němu a pomohl Kylovi na nohy a Ryan se otočil zpátky k Jakeovi. Zpevnil své srdce, zhluboka se nadechl a přehodil si Jakeovo tělo nahoru na svá ramena. Vyrovnal se a kryl se za Montym, když mířili skrz těžkou krycí palbu k bezpečné vyzvedávácí zóně.

„Zkurvený sráči,“ zachraptěl Ryan, když úleva přišla o pár okamžiků později ve formě dvou stíhaček FA 18 řvoucích nad jejich hlavami. „Vy zkurvený sráči máte pět minut zpoždnění.“

Ryan se otočil, když spustily své bomby, výbuchy osvětlily svítání a roztrhly hustou přestřelku.

„Ryane!“ zakřičel Monty.

Otočil se zpátky, zvedl své tempo, když bomby vyhladily celé hnízdo během několika málo okamžiků.

Brzy potom nad nimi zaburácela helikoptéra Černý jestřáb, a když se jeho žaludek zhoupl, jak vzlétli, nebyl tam žádný smích nebo vtipy, jenom hlasitý rámus rotorů, které je nesly zpět na základnu. 

S Jakem ležícím po jeho boku, Ryan pevně držel jeho chladnou ruku. Nechal tiché slzy padat dolů po svých tvářích, když se všechno uvnitř něj systematicky uzavíralo, až nezůstalo nic, jen černá.