FR - 6. kapitola

Překlad: Clarissa

Od toho rána s Ryanem uběhlo pět dní. Byly to dlouhé dny, protože pokaždé, když Fin zavřela oči, Ryan seděl na jejím gauči, jeho tmavé oči byly spalující a intenzivní a říkal jí, jak moc jí chtěl. Bože. Nemusel jí to ani říkat. Když se vytrhla z jeho pevné hrudi, mohla to CÍTIT.

Čas s Ianem trávila v jeho bytě, dokud se emoce neuklidní. Měla dobrý důvod si myslet, že by jeho návštěva v domku právě teď nebyla moc vítána. Její rozlučková párty, která se bude konat za dva dny, bude zřejmě probíhat tak, že budou s Ianem na jedné straně pokoje a její rodina bude na druhé straně.

S povzdechem skopla její pracovní boty z nohou rovnou do skříně a natáhla se pro mobil, když zazvonil.

Rozepla si sukni a vzala hovor, když se vysoukala ze sukně.

„Fin, Bože. Prosím nesmíš mě nenávidět,“ Rachael vzlykala do jejího ucha. „Stačí, že se za to nenávidím já.“

Fin se zasmála. „Pořádáš nenáviděcí párty a zapomněla jsi mě pozvat? Vydrž,“ odložila telefon dolů a poté, co si svlékla tričko, znovu ho vzala. „Promiň, převlíkám se. Přísahám, že nejdu pozdě. Máme ještě hafo času, než ten film začne.“

Hlasitý povzdech vyšel ze sluchátka. „Nestihnu to.“

„Aha.“ Zklamání se jí šířilo hrudí. „No, štveš mě. Jen tak mimochodem.“

„Já vím. Promiň, Fin. Konec měsíce mě zabijí. Kdo si kdy myslel, že být účetní je hvězdná volba kariéry? Měla jsem se radši stát vědkyní jako ty.“

Fin si sedla na okraj postele a rozvalila se na záda. Její vlasy se rozprostřely za ní. „Jenom žárlíš, protože si myslíš, že všichni ti divní chlápci, se kterými pracuju, jsou žhavý.“

„To si myslím. Chytří chlápci jsou žhaví – teda kromě účetních. Proč nemůžu najít nějakýho krasavce tam, kde pracuju? Nemám tu žádnou pastvu pro oči. Pokud by najali hezčí chlapy, měla bych aspoň motivaci chodit každý den do práce.“

Fin se zasmála. „Dobrá. Takže tohle jsou ty špatné zprávy. Máš pro mě taky nějaké dobré?“

„Jenom tu, že ti dám ten největší dárek na rozloučenou, kterej kdy žil. Můžeš mi pořádně poděkovat na tvé párty v sobotu večer.“

„Budeš mi chybět, Rach.“

„Blbost. Měl by ti chybět Ian. A Ryan. A navíc budeš mít kolem sebe žhavé antarktické muže, kteří budou řídit sněžné skútry a svlékat si své silné péřovky, aby odhalili své opálené vypracované svaly jen pro tvůj prospěch.“

Fin se znovu zasmála. „Máš snad ovulaci?“

„Jak to můžeš říct? Teď uháněj. Běž a vem s sebou tvýho žhavýho bráchu a jeho ještě žhavějšího nejlepšího kámoše do kina místo mě.“

„Dobře.“

„Výborně. Zítra ti pošlu mail.“

„Rach, ne! Přestaň mi přeposílat tyhle sprostý emaily. Nemůžu je otvírat v práci.“

„Neslyším tě, Fin. Čau!“

Hovor se přerušil než stihla odpovědět, a odhodila s povzdechem svůj mobil za sebe. Zvedla se z postele a šla ke své skříni. Koutkem oka zachytila pohyb, otočila hlavu a trhla sebou. Ryan se opíral nedbale o futra, ruce měl založené na hrudi. Olízl si rty, vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.

„Ryane, vyděsils mě.“ Sáhla po tričku, které položila přes opěradlo své židle pár minut předtím a otočila se k němu zády.

Fin ucítila, jak se za ní postavil a ona se zachvěla. Natáhl se dopředu, vzal jí tričko z rukou a odhodil ho na podlahu. Najednou bez dechu, podívala se na něj, pak na jeho ruce, které ji hladily po břiše.

******

Byl kretén, když jí tohle dělal, ale její dveře byly pootevřené. Když Ryan uslyšel její hlas a viděl jí ležet na její posteli v ničem jiném než v krajkovém růžovém spodním práce, nedokázal se udržet. Jak dokáže vypadat tak nevinně a zároveň tak moc sexy ve stejnou chvíli?

Jeho víčka se přivřela, když se podíval dolů přes její rameno a viděl své ruce, jak klouzaly po její sametové, napjaté pokožce jejího bříška, aby uchopily pevně její prsa.

Její tělo se napjalo, když jí Ryan palci třel přes její bradavky. Ucítil jak jí ztuhly pod tou tenkou krajkou její podprsenky.

„Fin,“ vydechl, mířil jednou rukou dolů po vnitřní straně jejího opáleného stehna. Kurva. Její nohy byly sametové a teplé a on je chtěl omotat okolo sebe, až by vklouzl hluboko do ní. 

Opřel si hlavu o její krk a směřoval svou rukou, aby třel ty pěkné krajkové kalhotky mezi jejími stehny a z hluboka se rozechvěle nadechl. Bože, třásl se potřebou ji ochutnat.

„Ryane,“ zasténala.

Druhou rukou sevřel do pěsti její měkké prameny vlasů a zvrátil její hlavu dozadu, odhalujíc linii jejího krku a sklonil se k němu – sál a kousal tu sladkou kůži až dokud nebyl nesnesitelně tvrdý.

Na dveře jejího pokoje se ozvalo zaklepání, které oba zmrazilo. „Fin? Půjdeme rovnou ven nebo se nejdřív tady najíme?“ Zavolal Jake. 

„Já..já budu hned venku,“ koktala a udělala krok pryč od Ryanových rukou. Otočila se a setkala se s jeho pohledem.

„Dobrá,“ zavolal Jake zpátky.

Ryanův puls tepal tak rychle, až mu z toho šumělo v uších, když se dívali jeden na druhého beze slov. Po tom, co bylo ticho už nesnesitelné, odtrhla svůj pohled pryč a otevřela dveře skříně.

„Jsi teď spokojenej?“ zasyčela, když popadla džíny z police.

Ryan měl oči přilepené na jejím zadku a zamručel. „Cože?“

Hodila po něm džíny a on je chytil, když ho zasáhly rovnou do jeho hrudníku. „Tohle. Nás. Ano, jasný? Chci tě. Tohle jsi chtěl slyšet? Že o tobě sním?“ řekla přidušeně. „Tvé ruce na mě, uvnitř mě a to, že mě to taky bolí.“

Ryan k ní přistoupil o krok blíž.

„Nedělej to.“ Vytrhla mu džíny z rukou a nasoukala se do nich.

„Promiň,“ řekl tiše. 

Fin se otočila, přehrabovala trička. Vytáhla jedno z ramínka a rychle si ho natáhla. 

„Tobě je to líto, mě je to líto. Všem je to líto. No, je to jen taková smutná, zkurvená politování hodná situace, nemyslíš?“

Ježisi, Fin byla jako ohnivé peklo, když byla naštvaná a z toho mu tvrdnul jeho penis ještě víc.

„Fin, já.....“

„Stačí!“ Zapíchla prst do jeho hrudi. „Tady je bolest. Já to vím. Ty to víš, ale nepohneš se dál, dokud tu sračku nenecháš jít. Cokoliv teď děláš, nefunguje. Ovládni to, Ryane a nenech, aby to ovládálo tebe.“ S tím se kolem něj protáhla a otevřela dveře pokoje. Podívala se na něj přes rameno než odešla pryč. 

*****

„Sizzler?“ (pozn.něco jako mekáč, ale nabízí jídlo z grilů) zamručela Fin, když Jake o hodinu později vjel na parkoviště restaurace.

Vytáhl klíčky ze zapalování, otočil se na své sedačce a ušklíbl se na ni. „To je to, co dostaneš na rande s námi dvěma na poslední chvíli, správně Kendalle?“

Ryan se uchechtl z jeho místa vedle řidiče. „Správně.“

Fin koukala na ty dva rozhodně a sáhla po klice. Povzdechla si, když otevřela dveře. „Tak pojďte, ať to máme za sebou.“

„Nebuď taková, Fin,“ zvolal Ryan, když vystoupili z auta za ní a Jake zamkl s pípnutím dveře. „Je to „sněz, co můžeš“. Co by mohlo být lepší než tohle?“

Zachvěla se nad hříšným zábleskem v jeho očích a vykročila rázně ke dveřím restaurace.

„Řeknu ti, co by bylo lepší než tohle – kdyby tam bylo plno ženských místo jídla,“ řekl mu Jake. 

„A všechno, co bys mohl sníst, byl byl buffet z ženských.“

Ryan řekl něco, čemu Fin nerozuměla a Jake vybuchl smíchy. Zakroutila očima a strčila do dveří, aby je otevřela.

O dvacet minut později seděla Fin u jejich stolu s malou hromádkou salátu. Jake a Ryan jí následovali o chvilku později, sedli si naproti ní s hromadou jídla na svých talířích. Dokázali by se vzdát jídla kvůli něčemu jinému?

Obrátila na oba oči a pak ukázala svou vidličkou na jejich obrovské hory jídla.

„Tohle je infarkt na talíři.“

Ryan se zasmál a Jake se na ní ušklíbl. „Makáme jak psi, abychom mohli jíst takhle.“

„A tohle je jenom první kolo,“ řekl jí Ryan.

Jake se podíval na její skromný salát se znechucením. „Upřímně, Fin. Nešli jsme do restaurace, kde můžeš sníst cookoliv chceš, aby sis dala jídlo pro králíky.“

Její žaludek se převrátil, když se podívala do Ryanových očí. Díval se na ni jako kdyby byla ledová zmrzlina a on právě unikl z hořících plamenů pekla. Byla ráda, že vůbec snědla kousek salátu. „Nemám hlad,“ zamumlala.

Jake pokrčil rameny. „Takže, na jaký druh filmu bysme měli jít?“

Fin dožvýkala kousek rajčete a když ho spolkla, tak mu řekla název filmu.

Zavrtěl hlavou. „To ani náhodou.“

Napíchla na vidličku kus salátu, zvedla obočí a podívala se na něj. „Fajn. Nemusíš tam jít.“

„Je to holčičí kravina. Vyber něco, na co můžeme jít všichni.“

Její rty sebou škubly a hodila po něm kousek salátu. „Cože? Tobě se nelíbí holčičí kraviny?“

Jake použil svou vidličku, aby odhodil ten kousek salátu, který ušpinil jeho talíř. „Tyhle ne,“ zavrčel.

Později Ryan koupil lístky na film a Jake donesl všem hromadu popcornu.

„Nejedli jste už dost?“ zamumlala, když se kolem ní hemžily davy lidí. Lidi do ní pořád strkali, tak si přitiskla svůj popcorn k hrudi a viděla, jak se trošku rozsypal a rozptýlil se bezstarostně po koberci.

Ryan se na ní podíval. „Jak můžeš jít do kina na film a nedat si popcorn?“

S Jakem před sebou a Ryanem za sebou, kráčeli skrz tmavý sál kina, když ukázka z nového filmu hlasitě zařvala z obrovského plátna. Fin klopýtla a Ryan ji uchopil za loket, aby ji podepřel.

Nervózně zamručela. „Díky.“

Její srdce se rozbušilo, když se jeho velká, teplá ruka natáhla a uchopila tu její. Měla by ji vyprostit z jeho sevření, s ohledem na její dřívější naštvání, ale ten krátký dotek byl tak příjemný.

Stiskl ji, když je Jake vedl řadou sedadel a Fin se přinutila pustit jeho ruku, když se posadili na svá místa.

Když na pozadí divoce vybuchla střelba a zlověstná hudba, Jake se naklonil ze své sedačky a usmál se. „Nejste teď rádi, že jsem vybral něco, na co můžeme koukat všichni?“

Upřímně řečeno, moc se nezajímala o to, co viděla. S Ryanem sedícím vedle ní bude ráda, že si zapamatuje alespoň jméno toho filmu.

*****

Mučení. Sedět vedle Fin v tmavém kině bylo úplné a dokonalé mučení. Od té doby, co přijel do domu, jeho touha po ní znovu a znovu hořela a nabalovala se jako sněhová koule, rostla a vymkla se mu z kontroly, až dokud se jeho ruce, teď sevřené v pěst v jeho klíně, netřásly.

Konečně film skončil, a jak si stouply, lehce se protáhl, tah jeho bolavých svalů z jeho ranního cvičení zmírnil něco málo z jeho napětí.

Když se vraceli zpět k autu, sakra doufal, že Jake nebude cestou domů o tom filmu mluvit. Vůbec nic si z něho totiž nepamatoval.

Jake se podíval na Fin ve zpětném zrcátku, když vyjel z parkoviště a zeptal se jí, kde je dneska večer Ian. Ryan myslel, že bude vrčet, když zmínil jeho jméno.

„Dneska má dlouhou službu v práci, ale jdeme ven zítra večer a pak přijde na tu párty.“

Rozlučková párty. Ryan ucítil tupou bolest v jeho spáncích, když se díval na jeho odraz v okně auta.

Dva další dny s Fin a většina toho patřila Ianovi.

Čí je to asi vina, ty blbej sráči?

Zatřášl hlavou. Fin měla pravdu. Pořád byl zatížen bolestí a nemohl ji nechat jít. VLASTNILA ho – ta hluboká rána viny, ta bolest, která vedla k rozpadu jeho rodiny – pořád ho držela ve svých drápech. A dokud ho vlastnila, přesně jak řekla Fin, nikdy nebude tím mužem, kterého ona potřebuje – jen mužem, který ji chce každým hořícím kouskem jeho těla. Jedinou otázkou bylo, jak měl nechat odejít to tajemství, které skrýval před jedinou osobou, která pro něj znamená víc než kdokoliv jiný? Jeho matka a otec se k němu otočili zády a Ryan jim za to nemohl dávat vinu. Co když to udělá Fin také? To by nepřežil.

*****

Její sestřenka Laura se přitočila k Fin a zašeptala, „Usměj se Fin. Tohle je tvoje rozlučková párty, ne tvůj pohřeb.“

Fin odtrhla svůj pohled od místa, kde stál Ryan – tak neuvěřitelně sexy v jeho vojenské uniformě – a usmála se na Lauru.

Její předchozí rozlučková párty byla spíše neplánovaným grilováním vzadu v zahradě, ale když jsou Ryan a Jake doma, jeji matka zařídila všechno sama.

Takže teď stáli pod zářícími světly, v černých kravatách a večerních šatech, popíjeli drinky a jedli jednohubky, zatím co se její žaludek utahoval do uzlů.

„Fin?“

Fin si usrkla ze svého šampaňského. „Hmm?“

„Kde je Ian?“

Vzpomněla si znovu na ten rozhovor, který měla s Ianem včera večer a polkla hořkost.

„Lepší bude, když tam nepůjdu,“ řekl jí.

„Ale je to moje rozlučková párty. Odjíždím hned brzy ráno po tom.“

Zavrtěl svou hlavou. „Nemyslím si, že bych rád oslavoval, že odjíždíš, zlato.“

Rachael zatřásla jejím ramenem. „Haló, země volá Fin. Jsi na příjmu?“ Prohlédla si s obdivem Fininy zářivě zlaté šaty s hlubokým výstřihem. „Jsem ráda, žes poslala tepláky pro dnešní večer do důchodu,“ zavtipkovala.

„Ian to nestihl,“ vyhrkla.

Držela svou sklenku se šampaňkým nahoře, Rachael zvedla na ní obočí. „Proč ne?“

„Práce,“ lhala Fin a hodila do sebe zbytek pití. Bublinky šuměly dolů jejím krkem a proletěly jí nosem.

„To je taková škoda,“ řekla ironicky Rachael.

Fin se z hluboka nadechla, nasadila falešný úsměv na svůj obličej a strčila do Rachael. „Tak, kdepak je ten tvůj takzvaný největší dar, který kdy žil?“

Rachael kývla na Lauru. „Je to od nás obou a Laura s Jakem to právě dali do tvého auta.“

„Musíš si to vzít s sebou,“ řekla ji Laura, uculovala se takovým způsobem, který Fin znervózňoval. „Neotvírej to dokud nedorazíš do Casey Station, jasný?“

Fin stiskla své rty k sobě, slzy se jí hrnuly do očí, když slepě popadla Rachael za ruku. Stiskla ji jí. „Budete mi tak moc chybět. Obě.“

„Skupinové objetí!“ Zavzlykala Rachael.

Choulily se k sobě a ona uviděla, jak zhasla žárovka. Potom jí popadla něčí ruka za paži a Jake si razil lokty cestu do jejích hloučku. 

„Přestaňte si přivlastňovat mojí malou sestru.“ Podíval se na ni. „Zatancuješ si se mnou?“

Laura vyprskla smíchy nad něčím, co řekla Rachael, když si ji Jake odváděl pryč. 

S jednu rukou na jejím boku a druhou na jejím rameni, Jake s ní kroužil po tanečním parketu. „Kolik velryb zachárníš tentokrát, Fin?“

Zakroutila nad ním očima. „Nejsem bojovnice za záchranu velryb, Jakeu.“

Zasmál se na ni a otočil jí dokola. „Opravdu?“

„Zkoumáme znečišťující látky a jejich vliv na klimatické změny na Antarktidě,“ řekla mu. „Je to důležitá práce.“

„Neuč orla lítat, zlato.“ Pohled se zjemnil, když se jí podíval do tváře. „Jsem na tebe pyšnej.“

Kývla hlavou, knedlík jí rostl v krku. „Já vím. Tyhle dva týdny uběhly tak moc rychle. Nemůžu uvěřit, že ráno odjíždím.“

„Kupředu a vzhůru.“

„Postaráš se o Crookshankse zatím co budu pryč, že jo?“

„Ta rozcuchaná koule chmýří bude v pohodě, neboj se o něj.“

Když hudba pomalu končila, Ryan je přerušil. „Můžu?“

Jake odstoupil o krok dozadu a díval se mezi Ryana a Fin. Krátce přikývl. „Samozřejmě.“

Když ji vzal Ryan do náruče, rozezněla se kolem nich hořkosladká píseň The Scientist od Coldplay. Ryan umístil obě jeho ruce na její boky, přitáhl si ji blíž a ona omotala své ruce okolo jeho krku. S jeho temným pohledem uzamčeným s jejím, slova písničky prostupovaly skrz ní a slzy zamlžily její pohled.

„Fin,“ zašeptal slabě.

„Úsměv!“ zaslechla svou matku ječet. Fin se přitiskla k Ryanovi a oba se otočili a usmáli se, když blesk cvaknul.

Začali znovu tancovat, když její matka odešla, aby udělala více fotek.

„Ryane, já nevím, co říct.“

„Neříkej nic, Fin. Jen....mě nech, abych tě držel, dobře?“

Přitiskl si ji k hrudi, mohla cítit jak jeho srdce divoce bilo a zavřela své oči. Když písnička pomalu končila a začala hrát další, byla odtažena od Ryana a do náruče si ji vzal její otec. 

„Jak se má moje holčička?“ Rozzářil se na ni a točil s ní rychleji, jak živější hudba začala.

Ryanův pohled držel její, dokud je dav nepohltil a ona už ho nemohla vidět.

*****

Fin sebou házela v posteli a podívala se na hodinky. Zasvítily na ní zpátky 2 hodiny ráno. Natřásala svůj polštář, nafoukla se, jak se snažila najít klid, který ji unikal.

Její dveře se otevřely tak tiše, že nevěděla, jestli zahlédla krátké zablikání měsíčního světla skrz ně.

Sedla si, odhrnula si rozcuchané vlny z její tváře, když se dveře tiše zavřely. Její oči sledovaly Ryana, jak tiše kráčel k její posteli. V teplákách, jeho hruď byla nahá. Jeho tvarované svaly, tetování a hluboké jizvy ji pozdravily, když dorazil k její straně postele.

„Ryane?“

„Pšššt,“ zašeptal jemně a nadzvedl její deku, vklouzl k ní do postele a přitáhl si ji k sobě. Fin vložila své ruce mezi ně, roztahujíc je po kůži na jeho hrudi. Jeho horkost ji spálila její kůži. „Ryane.....Ian je....“

„Neříkej jeho jméno. Dnes v noci jsi moje. Pokud by tě Ian chtěl tak moc, jak kurva prohlašuje, že chce, byl by teď tady místo mě a protahoval by každou poslední minutu, kterou by mohl strávit s tebou.“

Ryanovy ruce klouzaly dolů po jejích malých zádech a pod napnutou látku jejích kalhotek, až dokud ji jeho ruce nepopadly za zadek. „Byl by ten jediný, kdo by se tě dotýkal.“ Maličko se sklonil a kousl ji ostře do ušního lalůčku než ho olízl a ona se zachvěla. „Byl by ten jediný, kdo by tě ochutnal,“ dýchal jí do ucha. „Ale on tu není. Jsem tu já. Já jsem ten, kdo se tě dotýká. Já jsem ten, kdo tě drží, protože ty jsi nikdy nebyla jeho.“

Ryanovy rty putovaly přes její čelist, až než se ocitly nad jejími rty.

„Polib mě, Fin,“ zašeptal proti jejím rtům. „Prosím.“

Slzy ji pálily v očích nad jeho zoufalou prosbou. Neodvažovala se ani dýchat, když přitiskla své rty k jeho. Ryan zasténal nad tím dotykem a drtil její ústa svými. Fin otevřela své rty a když se jeho jazyk dotkl jejího, zasténala. Její ruce sklouzaly dolů z jeho hrudi a mířily dolů, kde zatahaly za pásek jeho tepláků. Ryan se zachvěl a natáhl se, aby sevřel v pěsti její vlasy, aby naklonil její hlavu, když ji tvrdě líbal.

Když se odtáhl zpátky, těžce dýchal, jeho rty byly naběhlé. „Jsi tak nádherná,“ zašeptal.

Její hruď se napjala pod intenzitou jeho pohledu. „Ty taky.“

Ryan zavrtěl hlavou, když se nad ní vznášel v posteli. „Mám jizvy, Fin. Oboje, uvnitř i zvenku.“

„Každého vnímání krásy je odlišné.“

„Fin, já....“

Zastavila ho, políbila ho a on zasténal, jeho tělo jí přitlačilo do postele. Vklouzl rukou mezi ně, putoval dolů, dokud nedosáhl na okraj jejích kalhotek. Přerušil polibek, těžce dýchal, když zápolil s látkou, než vklouzl rukou mezi její stehna.

Ryan zasténal, když se dotkl jejího vlhkého tepla.

„Ryane, já nemůžu.....“ Zalapala hluboce a roztřeseně po dechu. „Nemůžu být tou osobou, která tohle někomu udělá. Chci tě hrozně moc, ale ta vina. Nevím, jestli můžu....“

„Pššššt,“ zašeptal. Vytáhl jeho ruku z jejích kalhotek a ponořil svou hlavu do jejího krku. Mohla cítít jeho horký dech, jak se proti ní třásl, když se snažil nad sebou znovu získat kontrolu. 

„Omlouvám se,“ řekla přidušeně.

„Prosím, neomlouvej se,“ zamumlal proti její kůži. „Nikdy se neomlouvej. Vina je něco, s čím tě nemůžu nechat žít, lásko. To ti nemůžu udělat, i když mě to zabíjí.“

Fin polkla knedlík ve svém krku. Po chvíli ticha, se ho zeptala. „Zůstaneš tady, Ryane?“

Ryan beze slova kývl a obmotal své ruce okolo ní, přitáhl si ji k sobě tak blízko, až skoro bylo těžké dýchat pod žárem jeho těla. Otočila se, její rty se dotýkaly jeho a on olízl její spodní ret před tím, než ji něžně políbil.

Krátce zavřel své oči. „Dávej tam na sebe pozor, Fin.“

„Ty taky, Ryane.“

Těsně se objímaly a upadly do spánku, a když nastala pátá hodina ranní, Fin vstala a tiše se oblékla. Na její dveře se ozvalo jemné zaklepání. Popadla svá zavazadla, její ruka vzala za kliku u dveří a otočila se na Ryana, který ležel a tvrdě spal. Otočil se na břicho a odhalil tak více tetování a silných svalů. Jednu ruku měl pod polštářem, druhou zaťatou v pěst blízko jeho obličeje. Jeho tmavé vlasy, ostříhané tak nakrátko, když přijel, pomalu začaly růst. Vypadal jako ten mladý kluk, kterým býval.

Fin odehnala vzpomínky pryč a otevřela dveře svého pokoje. Vyšla z nich potichu, a přitáhla je k sobě, aby je zavřela.

„Připravena vyrazit?“ zeptal se jí Jake jemně.

Ne. Bolelo ji, cítit Ryanův pohled na ní, vidět jeho úsměv a citit jeho rty na jejích. Byl jen pár metrů od ní, ale už teď mezi nimi ležel oceán.

Fin zavřela oči. „Ano,“ zašeptala. 

Jake popadl její poslední batoh z chodby a usmál se na ní.

„Zabalila sis s sebou svůj obleček Supergirl pro speciální příležitosti?“

Zachichotala se skrz slzy. „Miluju tě, Jakeu.“

Omotal své ruce okolo jejích ramen a přitáhl si ji do pevného objetí. „Taky tě miluju, zlato.“