FR - 4. kapitola

Překlad: Clarissa

Tak se to začíná trochu přiostřovat, holky :)
Užijte si další kapitolu.....a mockrát děkuji za komentáře.
Clariss

Brzy ráno Ryan spustil své nohy z postele a stoupl si na podlahu. Vklouzl do šortek, volného trička bez rukávů a bežeckých bot. Zíval a škrábal se vzadu na hlavě, když odcházel do kuchyně.

Jake už byl v kuchyni a nalíval si vodu do lahve. „Dostal ses z postele,huh?“

Za nimi se ozval hluk, ještě než stačil odpovědět. Oba se otočili. Ian tam stál v uniformě, zbraň mu visela na popruhu kolem pasu.

Kurva. Jak mohl zapomenout na Iana? Ryan žasnul, že Ian byl pořád ten hezkej kluk, protože to nutkání ho srazit k zemi ho dosud nepřešlo. Ve skutečnosti nad tím Ryan, jak Ian včera v noci mluvil s Fin v jejím pokoji, skřípal zlostně zubama.

Jake obvykle vycházel s každým s úsměvem, teď jen krátce kývl a chladně řekl, „Iane.“

Ian prohledával své kapsy, než zahlédl své klíče na snídaňovém stole. „Brý ráno kluci,“ odpověděl, sebral klíče a pohupoval s nimi ve svých rukou. „Dobře, že jste zpátky.“

Jake zašrouboval víčko zpátky na svou láhev. „Jo, je dobrý bejt zpátky.“

Ian kývl hlavou přes rameno směrem k hlavním dveřím. „Musím jít do práce. Můžeme se vidět dneska večer? Fin zmínila něco o rodinné večeři.“

Když se za Ianem zavřely dveře, Jake se podíval na Ryana s plochým výrazem ve tváři.

„Milej chlapec,“ okomentoval to Ryan, přemýšlejíc nad něčím jiným.

„Taky si to myslíš, jo?“ odpověděl Jake.

Později toho rána, po jejich tréninku a sprše, Jake usnul na gauči. Ryan se cítíl v rozpacích z toho, že neměl co dělat, šoural se chodbou k Fininýmu pokoji. Seděla u malého pracovního koutu v rohu, s otevřeným laptopem a jednou nohou odpočívajíc na její židli. Měla na sobě tílko a malé šortky. Opřel se o futra a nemohl odtrhnout své oči pryč od těch nekonečně dlouhých nohou.

Když zaznamelala jeho přítomnost, otočila se na své židli. Putoval svýma očima nahoru, zachycujíc sexy zčervenání jejích tváří, když si uvědomila, na co Ryan tak zíral.

„Brý ráno, Ryane.“ Sundala si své brýle na čtení s černými rámečky a odhodila je na stůl.

„Brý ráno, Fin,“ odpověděl.

Proti svému přesvědčení se Ryan odtáhl od dveří a vstoupil do pokoje. Fin se moc nezměnila a ani jeho touha po ní. Jeho srdce silně udeřilo, když se její oči setkaly s jeho. Věděl, že všechno, co teď cítil z něj bylo poznat a nezdálo se, že by to chtěl skrývat.

Její víčka se přivřela a zašeptala. „Proč teď?“

Ryan se zhluboka nadechl. „Nevím,“ odpověděl upřímně.

Neměl by k ní tohle cítit po tolika dlouhých letech. Proč jí to dělal a proč to dělal sobě? Bylo by pro všechny lepší, kdyby se držel dál tak, jak předpokládal.

„Promiň. Neměl jsem sem chodit. Půjdu bydlet na ubytovnu.“ Otočil se, aby odešel.

„Ryane!“ zavolala na něj. Vyskočila ze své židle a popadla ho za ruku, když byl napůl cesty ze dveří.

„Fin,“ varoval ji, když se podíval cíleně dolů na její ruku.

Přistoupila o krok blíž a on k ní přivoněl, voněla jako jasmín v horkém letním dni. Byl překvapený, když se podíval do jejích očí a uviděl hluboko uvnitř hořící vztek.

„Šest let, Ryane. Víš vůbec, jak mi bylo hrozně, když utíkal den za dnem a já nedostala nic – žádnou zprávu nebo email? Neztratila jsem jen tebe. Ztratila jsem i svého bratra. Oba jste mě opustili a já se s tím smířila. Chápala jsem, že to bylo to, cos potřeboval udělat, takže jsem se pohla dál. Žila jsem život, v kterým jsi nebyl. To bylo to, co jsem musela JÁ udělat.“ Odmlčela se a zvedla své třesoucí se ruce, aby si je přiložila na tváře. „Dala bych ti celé své srdce, stačilo kdyby ses zeptal, ale teď už není tvoje. Není tvoje.“

Ryan zavřel své oči, bolest z toho, že ztratil něco co nikdy nebylo jeho, rostla v jeho hrudi až ucítil, že se tou bolestí snad zadusí. Zakryl svýma rukama ty její a držel je tam, dokud je ona neodtáhla pryč.

„Máš pravdu,“ řekla mu Fin. „Měl bys jít na ubytovnu.....ale já nechci, abys odešel. K čertu s tebou, Ryane,“ zašeptala zuřivě. „Nechci, abys odešel.“

Ryan využil svou váhu, aby ji přitlačil ke zdi tak, aby neměla možnost se pohnout. Opřel jednu ruku o zeď a druhou jí popadl za bok. Její dech se zrychlil a on se naklonil, sklonil svou hlavu dokud se jejich ústa nepohybovala blízko u sebe.

„Proč se nemůžu přinutit k odchodu?“ Opřel si své čelo proti jejímu a zavřel své oči. „Mě to taky bolí. Po celých těch šest let jsem bojoval s tím, abych na tebe každý den nemyslel, a prohrával jsem, protože jsi byla každý den všude, kam jsem se jen mohl podívat. Byla jsi tou nejlepší věcí, co se mi v mém životě stala – tak sladká a nevinná a tak zatraceně svůdná.“ Jeho ruka se přesunula z jejího boku a sklouzla dolů na její zadek. Polkl knedlík v krku. „Držel jsem se dál, aby ses mohla pohnout dopředu.“

Fin se natáhla a umístila obě své ruce na jeho hruď a odstrčila ho od sebe. Ryan udělal krok zpátky a jeho ruce mu spadly k bokům.

„Tak mě nech. Nic se pro nás nezměnilo. Odjíždím za dva týdny, ty se vrátíš zpátky do Afghanistánu a Ian....“

Jeho čelist ztuhla, ale kývl na souhlas, naštvaný sám na sebe za to, že si myslel, že zůstat tady by mohl být dobrý nápad. „Ježiši, Fin. Já to pěkně podělal, když jsem sem přijel, že jo?“

Její oči se naplnily slzami. „Jenom....neodcházej, ano? Zůstaň. Jake by nerozumněl tomu, kdyby ses odstěhoval na ubytovnu.“

„Nechám tě být, ať můžeš dál pracovat,“ zamumlal Ryan. „Vrátím se později na večeři.“

******

Později večer se Fin trochu vyparádila – oblékla si pěkné, krémové šaty s krajkovým živůtkem a svůdnou sukní – protože to byla uvítací večeře pro Jakea a Ryana. Neoblékla jsem se tak kvůli Ryanovi, říkala sama sobě. Dalo se očekávat, že se všichni také hezky obléknou, to je všechno.

Naštvaná stála Fin před zrcadlem v koupelně a rozčilovala se nad svými vlasy. Snažila se zkrotit své nespoutané vlny do nějakého drdolu, ale nedařilo se jí to.

„Sakra,“ zamumlala. Proč si vždycky vymyslí něco složitějšího a nestačí jí obyčejný culík? Smetla nepoužité sponky zpátky do šuplíku a vztekle ho zavřela. Nechala své vlasy spadat divoce po jejích zádech.

Sedla si na okraj vany, z hluboka se nadechla a vzdychla. Její míra vzteku byla dneska na vysoké úrovni – vztek na Iana, protože na ni tlačil, vztek na to, jak byla načasovaná její expedice, vztek na Ryana, že byl vším, co kdy chtěla a nemohla mít a vztek sama na sebe, protože se nemohla pohnout dál. 

Proč musí být život tak komplikovaný?

„Fin!“ Nejdříve přišlo elegantní zaklepání na dveře. „Pospěš si, jdeme pozdě.“

„Kluci, bežte napřed sami,“ zavolala na Jakea, vstala a uhladila si dolů své šaty. Popadla naušnice, aby si je nasadila. „Ian mě tady stejně vyzvedne, takže se sejdem až tam.“

Chvíli bylo ticho. „Jsi si jistá?“

Fin zaplavila láska k Jakeovi, když zaslechla starost v jeho hlase. Jak to, že měla takové štěstí a měla takového bratra, jako je on? To jenom dělalo veškerou ztrátu ještě větší, když ji s Ryanem opustili.

„Jasně,“ řekla mu a stiskla své rty k sobe, aby si zkontrolovala rtěnku.

„Dobře, zlato. Pak se tam tedy sejdeme.“

Hlavní dveře se otevřely a zavřely a za moment vyšla z koupelny a vklouzla do svých bot. Její telefon zabzučel a esemeska jí řekla, že Ian tu bude za pět minut. Crookshanks si otíral hlavičku o její nohy, dokud mu nedala nějaké jeho sušenky. Rychle umyla jeho misku na vodu a znovu ji naplnila a po rychlém poškrábání za jeho ouškama, popadla svou kabelku a klíče, zamknula za sebou dveře a šla dolů po malé dlážděné cestičce před její dům čekat.

Přijel k její ulici o minutku později, jeho Subaru vztekle vrčelo, když přeřadil a najel k obrubníku.

Nastoupila do auta. 

„Bezpečnostní pás,“ řekl jí ještě než vůbec měla šanci sundat dolů kabelku.

Odhodlaná obrátit ten příšerný den, polkla Fin své pohoršení a usmála se na Iana. „Sluší ti to,“ řekla mu, když zacvakla pás na místo, protože to byla pravda. Světle šedé kalhoty byly luxusní a jeho světle modrá košila mu pasovala k očím.

„Díky.“ Věnoval jí rychlý pohled než nastartoval motor a zrychlil dolů ulicí. „Nakupovalas zase s Rachael? Vypadá to nově.“

„Je to nový a ani nevím, proč jsem se vůbec obtěžovala. Těžko to budu moct nosit na Antarktidě.“

Jeho čelist ztuhla při zmínce její blížící se expedice a nahlas vzdychl.

Ian se na ni podíval předtím, než zkonroloval zrcátka a změnil pruh. „Co?“

„Nic.“

Změnil rychlost a znovu se na ni podíval. „Ne, co není nic. Proč ženský vždycky tohle říkají,“ zamumlal naštvaně. 

Fin se otočila k okénku, zavřela oči a počítala do deseti. „Jsem jen unavená, Iane. To je celý,“ lhala mu.

***** 

Všichni už seděli u jídelního stolu, když Fin a Ian vstoupili dovnitř – Mike a Julie, Jakeův strýc David a teta Emily a jejich bratranec Heath a sestřenice Laura. Jake seděl po Ryanově levé straně a Rachael naproti němu, vedle dvou prázdných míst pro Fin a Iana. 

Ryan vzhlédl od venkovního stolu a jeho dech se zastavil. Její vlasy jí spadaly pod ramena, zářící v jemném záblesku zářivých světel. Šaty, které měla na sobě se třepetaly okolo jejích opálených stehen. Představil si, že by jeho ruce klouzaly nahoru po té hebké pokožce pod její sukní a potlačil zachvění, když se mu postavil.

Lehký pot protknul jeho obočí, když bojoval s tím, aby se dostal pod kontrolu. Zvedl své pivo a dal si hluboký hlt ve snaze se zchladit.

Ian šel krok za ní. Jeho ruku měl omotanou okolo jejího boku, vedl ji ven, kde byla jejich místa. Ryan sledoval, jak jeho ruka klouzala dolu, až se dotkla toho samého místa, ze které ji držel on dneska ráno. Jeho ruka se utáhla okolo piva, když přesunul svůj upřený pohled z Ianovy ruky na Fin. Její oči sledovaly jeho a byly raněné. 

Poté, co se se všemi u stolu pozdravili, Ian se naklonil a něco ji říkal do ucha, když pro ni odsunul její židli. Podívala se na něj, zamračila se a odpověděla mu něco, z čehož Ian zaťal své pěsti.

Jake je sledoval také, otočil se na Ryana a zamumlal, „Nevím, co se mezi nima děje, ale doopravdy mě ten Ian sere.“

Ryan polohlasně zaklel. Doufal, že to nesouviselo s tím, co se mezi ním a Fin stalo ráno. Neměl se jí dotýkat, ale teď už bylo pozdě. Chtěl to udělat znovu. 

Nějak přežil tu večeři, tedy skoro. Když si povídali, zaměřoval svou pozornost většinou na Mikea, byl vděčný, že Jake řídil, když do sebe obracel jedno pivo za druhým, až je přestal počítat.

Rachael se otočila na Fin a řekla, „Myslím, že potřebujeme další rundu pití.“

Ryan sklouzl svým pohledem dolů po délce stolu a nakrčil obočí. Všichni měli plné sklenice. 

„Jauvajs,“ zamumlala Fin, když se pod stolem ozvala rána. Zamračila se na Rachael.

Rachael zúžila oči v náznaku tiché dámské komunikace a zmizely uvnitř.

„Půjdu jim pomoct,“ řekla Laura, vstala a následovala je dovnitř.

„Dámská porada,“ zamumlal Jake. 

Ryan se podíval skrz okno do kuchyně a viděl tam ty tři mluvit v hloučku. „Co se děje?“

Jake zvedl své pivo. „Jsem si jistej, že se to nakonec dozvíme.“

*****

„Můj bože, Fin,“ zasyčela a popadla ubrousek z lavice. Začala se jím ovívat. „To napětí tam je tak silný, až mi z toho cuká oko. Podívej,“ řekla a ukázala na své oko. „Vidíš to?  Ty kecy už mě otravujou.“

„Ne, nevidím to,“ odpověděla Fin a zírala na Rachaelino oko. „To je to napětí tak viditelný?“ Povzdechla si. „S Ianem jsme se celou cestu autem hádali.“

„Nemluvila jsem o Ianovi. Myslela jsem tebe a Ryana,“ řekla Rachael.

„Vůbec nevím, o čem to mluvíš,“ lhala.

Laura se loudala do kuchyně, sklenici vína v ruce, její světle modré maxišaty vlály, jak šla. „Tak o co tady jde?“

„Napětí mezi Fin a Ryanem.“

„Ohhhhh, povídej.“ Laura si odhodila z ramene dlouhé blond vlasy a zamířila své oříškové oči na Fin. „Pamatuju si, jak jsme k vám často jezdili, než jsme se sem přistěhovali z Adelaide. Ryan byl vždycky tady. Tak to bylo to napětí.“ 

Rachael ukázala na Lauru. „Přesně.“

Fin se dívala z jedné na druhou, ruce měla založené. „Mezi námi není žádné napětí.“

„Fin, víš, že nemluvíme o nepřátelském napětí, že jo? Celej večer chlastá Ryan jedno pivo za druhým. Nemůžu se dočkat, až ho uvidím, jestli dokáže vstát. A ten pohled, kterým se na tebe dívá, když si myslí, že ho nikdo nevidí?“ Rachael se znovu začala ovívat ubrouskem. „Bože. Čekala jsem, že pod jeho pohledem shoříš.“

„Nesmysl,“ vyštěkla Fin, začervenala se, když si vzpomněla na ráno a to horko, co se rozlilo jejím tělem, když ji Ryan natlačil proti zdi. Rachaeliny a Lauřiny oči se nevěřícně rozšířily.

„Možná jenom malinké napětí.“ Vzdychla Fin a dala si své dlaně na tváře. „Dobře. Podívejte. Řekněme si to narovinu.“

„Kurva narovinu,“ zamumlala Rachael. „Se všemi detaily.“

„Nejsou ŽÁDNÝ detaily. Jake a Ryan prostě přijeli včera ráno,“ upozornila.

„A?“ Laura jí pokynula rukou, aby pokračovala dál.

„A dneska ráno jsme měli takovou chvilku....“

„JO!“ zasyčela Rachael a pumpovala pěstí nahoru, až skoro vycáklo víno z její sklenice, kterou držela v druhé ruce.

„Ale ujišťuju vás obě, že se NIC nestalo. A taky jsem vám chtěla říct, nic se nestane. On bojuje ve válce a já odjíždím za dva týdny na Antarktidu, a v případě, že byste vy dvě zapomněly, mám Iana!“

„Opravdu?“ ozval se na nimi tvrdý hlas.

Fin zavřela své oči, její srdce vyčerpané. Otočila se a čelila Ianovi, který stál ve vstupních dveřích do kuchyně. Jeho ruce byly zastrčené nedbale do kapes, ale jeho pohled byl tvrdý a jeho tělo napjaté.

„Rachael, Lauro, můžete nás nechat na minutku o samotě?“ řekla Fin jemně. Obě se na ni dívaly a zdráhaly se odejít. „Prosím.“

Ian držel její pohled, když ty dvě opouštěly kuchyň. Když se za nimi zavřely zadní dveře, založil si ruce a zeptal se, „Co se stalo mezi tebou a Ryanem?“

„Iane. Nic to nebylo. My...“

„Nesnaž se mě oblbnout, Fin!“ zařval.

„Prosím, nevztekej se,“ prosila ho tiše. „Nic se nestalo.“

Ian se na moment zadíval na podlahu, jednu ruku měl na boku, druhou jí popadl kolem šíje. „Viděl jsem, jak se na tebe kouká – hned od začátku. A nejhorší je, že jsem viděl, jak se koukáš ty na něj. Bože. To poprvé mezi námi, nikdy jsem nebyl ve svém životě tak zamilovaný, ale po celou tu dobu pro tebe existoval jenom on, že jo?!“

„Je mi to líto,“ zašeptala. 

„Na to ti seru!“ zařval Ian, jeho pěsti byly pevně sevřené. Popadl sklenici z kuchyňské linky a mrštíl s ní o skříňku, která byla za Fin. Cukla sebou, když se střepy roztříštily po celé podlaze. 

„Řekni, že mě miluješ,“ řekl přidušeně.

Slzy se jí kutálely dolů po tvářích. „Miluju tě.“

Stál tam, hruď se mu vzdouvala. „Nevěřím ti.“

Zadní dveře se rozlétly a Ryan útočně vešel dovnitř. Oči měl přilepené na Ianovi a byly tak tmavé a tak chladné, až se Fin zachvěla.

*****

Ryan se podíval na Rachael a Lauru, když se vrátily zpátky na jejich místa, zanechávajíc Iana a Fin samotné. Když zaslechli Ianův zvyšující se hlas, všichni u stolu ztichli a otočili pohled k oknu.

Ryan si náhle stoupl, jeho židle upadla na zem a jeho tělo se napnulo. 

Když Ian hodil sklenici a ta se roztříštila o poličku za Fin, jasně rudá mlha vymazala vše, co bylo okolo něj. 

„Kurva,“ zamumlal Jake za ním, ale Ryan už běžel do dveří. Rozrazil je, zatnul pěsti a vřítil se dovnitř.

Ian se otočil, nosní dírky mu plály. „Ty.“

Ale Ryan se nezastavil. Vrhnul se na Iana, natáhl pěst zpět a vrazil s ní uskopojující ranou do Ianovy čelisti.

Zaslechl za sebou neurčitě, jak na něj někdo křičí, ale nevšímal si toho. Místo toho, přistoupil k Ianovi o krok blíž, jak Ian zavrávoral dozadu. Pak se skloněnou hlavou udeřil Ian proti Ryanovi a Ryan ztratil rovnováhu. Oba spadli, Ryan dopadl tvrdě na malý dřevěný stolek vedle gauče a praštil se do hlavy. Stolek se pod ním propadl a poslal ho s bouchnutím na podlahu. Když Ian přistál na Ryanovi, otáčeli se, dokud ho Ryan nepřitlačil k podlaze. Popadl Iana za límec jeho košile, natáhl znovu svou pěst a udeříl Iana do obličeje. Jeho klouby hořely z toho kontaktu, jak se Ianova hlava zvrátila dozadu. Ryan natáhl znovu svou pěst a chtěl ho znovu praštit, ale Ian vstal a popadl Ryana za krk mezi svůj loket a bok. Ryan popadl Ianova ramena, připraven převrátit si ho přes sebe, ale něčí ruce se omotaly okolo jeho pasu a trhly s ním dozadu.

„To stačí!“ zařval Mike.

Ryan se vytrhl z Mikova držení, jeho hruď se vzdouvala, když po Ianovi vrhl surový pohled.

„Kurva,“ zařval Jake, pohnul se rychle, popadl Iana a vytáhl ho na nohy, připraven vypálit mu taky pěstí.

„Jakeu!“ zařval Mike. „Oba dva.“

Ryanovo košile byla kvůli rvačce vyhrnutá nahoru, stáhl si ji dolů, než se podíval na Fin. Stála vedle Rachael, její tvář byla bledá a rukou si zakrývala pusu.

„Fin,“ zašeptal. 

Ian si setřel pramínek krve ze svých úst hřbetem ruky a ukázal na Ryana. „Ty se kurva drž daleko od Fin.“

„Co se tady kurva děje?“ zavrčel Mike.

Ian se podíval na Mikea. „Možná by ses měl na to zeptat Ryana, Mikeu.“

Mike se díval mezi Iana a Ryana a třásl hlavou. „Iane, myslím si, že bude nejlepší, když teď odejdeš.“

Ryanovy oči se přivřely na Iana, když se podíval na Fin.

Ian kývl na Mikea. „Dobrá.“

Bez zbytečného pohledu na Fin, Ian se otočil a kráčel ven ze dveří, zavírajíc je za sebou s tichým klapnutím.