TGGS - 6. kapitola

Překlad: Ivča

Remy Curranová

Skoro jsem to nestihla. Když jsem doběhla do studia, byla skoro jedna odpoledne a doufala jsem, že ještě nepřestali s konkurzy. Mířím na chodbu, kde jsem včera čekala, a uleví se mi, když vidím 6 kluků, jak stojí před místností.

Polovina z nich na mě zúží oči. Dnes mě nepřivítají, protože vidí kluka.

Vidí soupeře.

Šovinističtí debilové.

„Je toto řada na Non-Castrato?“ zeptám se.

Jeden kluk je natolik vstřícný a kývne, ale to je vše. Ostatní mě ignorují.

Další dva ještě přijdou, čekají za mnou a dnešek je poslední den, takže sakra, jsem třetí od konce na to, abych to zkusila. Z nějakého důvodu je to špatné znamení.

Ale i tak zůstanu. Zašla jsem příliš daleko. Tentokrát, sakra, si s nimi zahraju, než mi řeknou, že jsem šmejd.

O hodinu později jsem na řadě. Vejdu a nejsem vůbec nervózní. Možná je to tím, že se schovávám za maskou. Možná je to tím, že už mě odmítli a může to být jen lepší. Nebo mám takovou sebedůvěru.

Nevím, co to způsobilo, ale vše je…tentokrát správně. Dokonce lepší, než posledně.

Místnost je stejná a kluci postávají na samých místech, kde byli předtím. Ale dnes mě Galloway ignoruje a jako by trucoval, když si hraje s kolíky na kytaře.

Hart na mě kývne a přivítá mě: „Čau chlape. Jak se jmenuješ?“

Bingo!

Dostala jsem se dál, než poprvé. Chlapská maska funguje; řekl mi chlape!

Hraju dál, odkašlu si a použiju ten nejnižší hlas, jakého jsem schopná, i když je to ženský hlas. „Říkej mi Sticks.“

„Sticks?“ odfrkne si Galloway a konečně se na mě podívá. „Páni. To je originální.“

Pořád jsem nasraná tím, jak se ke mně choval včera a chci mu strčit paličky do prdele. Ale nechci svým chudáčkům tak ublížit – i když to nejsou mé růžové – tak se udržím a jen se na něj znuděně podívám. „Stejně originální jako u debilního basisty.“

Holden se zasměje. Když se na něj Galloway zamračí, Holden se jen zakření. „Zásah,“ řekne svému spoluhráči.

„Naser si,“ zamumlá mi Galloway…nebo je to možná na Holdena, to si nejsem jistá. Asi na oba.

Hart se usměje. „No, už jsi urazil Gallowaye. To je nutné. Uvidíme, jak to umíš s paličkami.“ Kývne k bubnům. „Asi zvládneš pětku.“

Který idiot to nezvládne? Zvednu falešné obočí a jsem pořád ohromená tím, jak mi Jodi vytvořila masku, takže se dokážu i různě tvářit. „Od svých šesti.“

Hart vrtí hlavou. „Byl jsem ohromený tím nedostatkem talentu, který jsme dosud viděli.“

Kývnu a chápu to. „No, zvládnu každé bubny, před které mě postavíte.“

Usměje se a sakra…to je úsměv. Asi bych se na něj neměla dívat, když se směje. Je to příliš nebezpečné.

„Dobře,“ řekne a jsem šťastná z jeho souhlasu. „Chci zkusit bakckbeat s rychlými údery v refrénu a double time na konci.“ (backbeat – údery se zdají být trochu opožděné a dávají takovou iluzi; double time – hraní je dvakrát rychlejší, než v předchozí části)

Vytáhnu paličky ze zadní kapsy a zasalutuju mu. „Udělám cokoli, co mi řekneš, seržante.“

Usměje se a vrtí hlavou. „To je z ForrestaGumpa. Vtipné. V tom případě budeme hrát ´Run, Daddy, Run´. Znáš to?“

Jestli ano?

„Pff.“ Dám do toho všechno, abych nepřevrátila oči. „Znám každou písničku, kterou jste kdy nahráli.“

Hart se usměje. „No, tak dobře.“ ukáže na mě. „Odpočítej nás.“

Usadím se, zhluboka nadechnu, zvednu ruce a začnu udávat tempo.

Když začnu hrát na malý buben a basový buben, přidá se ke mně kytara úplně v souladu s rytmem. Usměju se a uleví se mi, než si zvyknu na nadšení s každým dalším nádechem.

Totálně zvládám konkurz, jsem tady, teď a žiju svůj sen. Jammuju s Non-Castrato. Na chvíli zapomenu, jak velcí debilové to jsou a že bych je měla nenávidět.

Jsem nadšená.

Přinutím se dýchat a ještě víc vydechnu. Když se Hart nakloní k mikrofonu a začne zpívat, už mi v žilách proudí adrenalin, ale jeho hlas mě pošle ještě na další level. Něco na tom jeho zpívání je. Pokaždé mi zvlhnou kalhotky.

Jo, zní to zle, že mi vlhnou pánské kalhoty holčičím nadšením, ale tak to je.

Hudba mě inspiruje. Žiju jí a měním se na ni.

Spojím se s bubny, přesunu se k hi-hat (hajtka) a Hart přejde z jedné pasáže k další, když přidá písni ještě něco dalšího. Předešlý bubeník to nezvládl, ale vždycky jsem si myslela, že by to znělo lépe. Tak jsem to zkusila.

Myslím tím, sakra, co by mohli udělat? Znova mi říct, že jsem šmejd? Už se to stalo.

Ale zvonění nad hlavou je trochu otravné. Abych to zmírnila, vyndám z kapsy kapesník bez promeškání úderu a dám si jej na koleno k nejbližšímu bubnu, abych zmírnila ozvěnu. Usměju se, protože to hned pomůže. Kývu hlavou a přejdu k prodloužení, jak mě Hart instruoval. Zvýší hlas a jde do crescenda.

Myslím, že jsem to od něj nikdy neslyšela a udeřím do crashcymbalu, když silně dupnu na pedál k basáku.

Ostatní přestanou hrát a je konec. Pak se ozývají kytary, buben a Hartův hlas dál rezonuje místností, kterou naplňuje těžkostí, ze které se musím kousnout do rtu a zadržet dech.

Všichni členové se na mě podívají.

„V druhém verši jsi přidal hajtku“ řekne nakonec Hart. Nedívá se na mě vyčítavě, ale ani ne souhlasně.

Sakra. Možná jsem se neměla nechat unést a přidávat vlastní nápady tak brzy.

Ale měla jsem pocit, že je na to správná chvíle.

Pomalu přikývnu. „No, jo. Prostě se mi zdálo, že to tam…sedí.“ Jsem nervóznější, sundám si z kolene kapesník a utřu si obočí, než si vzpomenu, že mám masku.

„A ten úder do crashcymbalu,“ řekne Holden. „To bylo nové.“

„No…“ odkašlu si. „Víte…myslel jsem si…proč ne?“

„Proč ne?“ řekne Galloway, vrtí hlavou a dívá se na Holdena a Harta. Pak vybuchne: „Kurva, jo. Proč kurva ne! Kriste, to bylo kurevsky úžasný.“

Holden přikývne a souhlasí s Gallowayem.

Skoro jsem se podělala. „Opravdu? Líbilo se vám to?“ samozřejmě, že se jim to líbilo. Nakopala jsem jim prdele. Ale protože to přiznali nahlas…nemáte ani ponětí, jak mě to nabudilo.

„Zbožňuju to,“ řekne Holden. Blbě se kření, ale je to pyšný úsměv. „Nemyslel jsem si, že najdeme někoho ani z poloviny tak dobrého, jako byl Rock.“

„Ale sakra, jestli nejsi náhodou dvojnásobně lepší,“ vybuchne Galloway. „Máš na takové sračky uši, Sticku. Zkurveně úžasný uši.“

Díky bohu za tu masku; červenám se tak moc, že by ze mě mohlo být rajče. Jsem ráda, že vypadám v pohodě, klidně a zvednu na Ashera Harta obočí, protože ještě nic neřekl.

Zúží na mě oči, jako kdyby nevěřil mému talentu a jako by ta písnička byla šťastná náhoda, takže zamumlá: „Ještě zkusíme ´Sweat´. Uvidíme, jak zvládneš tuto.“

Protože jsem na chodbě proseděla prakticky dva dny, vím, jak je to neobvyklé, když bubeník hraje víc, než jednu písničku. Musí to něco znamenat.

Něco dobrého.

Jsem šíleně nadšená, zářím a je mi trochu špatně, ale zvládnu kývnout a utřít si zpocené dlaně do džínů. „Bez problému.“

„Sweat“ je těžká se složitými údery pro bubeníky, ale zvládnu to. Jsem připravená ukázat, co umím a ponořím se do toho.

Bum, jsem tak dobrá, že sebe samotnou překvapím.

Když naposledy udeřím do bubnu, Holden a Galloway řvou, když se na mě Hart pomalu otočí a upřeně se na mě dívá.

Kroutím se pod jeho podezíravým pohledem. Vím, že Jodi zvládla skvělou práci na masce, ale může pod ni Hart vidět? Co když ví, kdo opravdu jsem?

A pak řekne: „Stohe-Hearted“ což je jejich charakteristická písnička.

Křením se a začnu odpočítávat.

Když skončíme, okamžitě začnu odpočítávat na „Ceilings“, která je nová, ale má oblíbená. Hart se na mě podívá a zajímá mě, jestli je nasraný, že sama začínám novou píseň. Ale poté se trochu ohromeně usměje, než začne zpívat a pak se k němu přidá kytara.

Pak hrajeme všichni 4 dohromady a rozjedeme to.

Začala bych pátou, ale pak Asher zvedl ruku a zastavil mě.

Položila jsem si paličky na kolena a zadržela dech.

Chvíli se na mě díval a pak kývl. „Můžeš hrát tento týden v pátek?“

„V pátek?“ zopakuju hloupě. Začne druhé kolo?

Hart kývne. „Jo. Máme koncert. Můžeš teda?“

Sakra. „Počkat. Říkáte, že…mě berete? Do kapely?“

Dělali přijímací pohovory celé tři dny. Jak někoho můžou jen tak přibrat? Nikdo není dost dobrý, aby ho najali a hrál s nimi. Nebo ano?

Hart zvedne obočí. „Jistě…pokud se chceš přidat k Non-Castrato.“

Jeho zelené oči jsou hypnotizující a tmavé řasy je zvýrazňují ještě víc. Není fér, že má kluk tak krásné oči, tvář a tělo. Ale sakra, dala bych ho na známku a napsala každému známému, abych měla šanci jej olíznout.

Už někdy vyrobili olizovací známky? Rozhodně by měli. AsherHart na olizovatelné známce.

Mrknu a snažím se zapomenout na všechnu touhu a myslet na to, co mi řekli. A pak jsem radostí bez sebe.

Kurva, opravdu mě po 4 písničkách chtějí vzít.

Jsem v kapele.

„Kurva, jo, že se přidám!“ vykřiknu.

Ale když to řeknu, opravdu mi to dojde. Sakra, co jsem to provedla?

Teď bych si měla strhnout masku a říct jim, aby si nasrali. Ale neřekla jsem to. Strhnutí masky nenastalo. Protože jsem v pátek chtěla hrát víc, než dýchat. Kdo se staral, že mám být v práci? Carmen mi to dluží. A kdo se stará, jestli budu trochu lhát a nechám je věřit, že jsem kluk? Mé pohlaví nemá vliv na to, jak umím hrát. Prostě vím jednu věc: nic mi nezabrání v tom, abych hrála v první kapele jako bubenice.

Tak asi budu muset být kluk o něco déle. Po pátku si můžu strhnout masku a nechat je myslet si, že jsou debilové a sexisti, že mi nedali šanci, když jsem byla holka. Takže jo, takto to udělám. Počkám do pátku a pak jim odhalím své tajemství.