Nerd - 9. kapitola

Překlad: Lucie

Bratrská opilecká láska…
nebo součást zasvěcení?

#VeciKtereVasDonutiUdelatHmm

    …Alpha BuzzFeed

Rimmel

Byla jsem uprostřed hlubokého spánku, když mi zazvonil telefon. Byl to řez do mé blaženosti, jako když přijedete na farmu vánočních stromků s motorovou pilou. Ani jsem se neobtěžovala zvednout hlavu. Místo toho jsem hodila paži a rukou jsem nahmatala telefon.

"Haló?" Řekla jsem ospale.

Jako odpověď se mi dostalo hlasité zazvonění.

Trhla jsem s sebou a odtáhla ho od svého ucha, abych se podívala na obrazovku. Tentokrát jsem se ujistila, že jsem stiskla tlačítko odpovědět.

"Jo?" Řekla jsem a zhroutila se zpátky na polštář.

"Rimmel?" Známý hlas se zařízl do mého polospánku. Byla to Ivy.

"Prosím, řekni mi, že nejsi opilá." Zaúpěla jsem.n

Zahihňala se a já protočila oči. "Nevadilo by ti pro nás přijet? Náš odvoz odpadl pod stromem."

Měla bych jí říct, ať jde pěšky zpátky na kolej. Možná si příště dvakrát rozmyslí, jestli se zase takhle opije. Podívala jsem se na hodiny na stolku u postele. Bylo po druhé hodině ráno. "Fajn," zamumlala jsem a odhodila přikrývku.

Chladný noční vzduch se mi otřel o nohy a já se zachvěla. "Dlužíš mi," zamumlala jsem.

"Uvidíme se za pár!" Řekla nezřetelně, a pak linka oněmněla.

Oblékla jsem si tepláky, první, které moje ruka sevřela v zásuvce. Byly příliš dlouhé a příliš velké, ale neobtěžovala jsem se s převlékáním. Jen jsem uvázala šňůrku trochu pevněji. Zašmátrala jsem kolem a našla mikinu, kterou jsem si přetáhla přes tílko, ve kterém jsem šla spát. Nazula si první boty, které jsem našla, když jsem mířila k Ivynu stolu pro klíčky od jejího auta.

Neměla jsem auto, jenom skútr, a nemyslela jsem si, že by Ivy ocenila, kdybych ji na něj vyzvedla. Nebylo to poprvé, co jsem jí musela vyzvedávat z nějaké párty. Nevolala příliš často, ale když to udělala, vždycky jsem šla a vyzvedla ji. Nebyly jsme zrovna kamarádky, ale byla ta nejbližší věc se jí stát. Kromě toho, nemohla jsem jí nechat bloudit ve tmě, opilou. Pokud by se jí něco stalo, neodpustila bych si to.

Její Corolla byla zaparkovaná před kolejí, vlezla jsem dovnitř a vyjela z parkoviště. Věděla jsem, kam jet. I když jsem nikdy nebyla na žádném táboráku, už jsem odtud Ivy vyzvedávala.

Bylo to jen asi pět minut jízdy, než auto zajelo na prašnou cestu, která vedla k poli. Slyšela jsem hlasitou hudbu a burácení lidí. Napadlo mě, jestli tam byl Romeo.

Samozřejmě, že byl. On je prakticky párty.

Za brýlemi se moje oči propadaly do spánku, a tak jsem zamrkala, abych si pročistila zrak. Jakmile se mi objevila auta v zorném poli, ani jsem se neobtěžovala najít místo k zaparkování. Jen jsem zastavila uprostřed a otevřela dveře.

Rozhlédla jsem se po Ivy, ale nikde poblíž jsem ji neviděla. Pro sebe jsem si zamumlala, protože to nejmenší, co pro mě mohla udělat, bylo čekat na mě u silnice.

S povzdechem jsem se natáhla dovnitř a vytáhla klíčky ze zapalování. Poodstoupila jsem od auta a zaposlouchala se do smíchu a zpěvu. Můj zaludek se přetočil. Tohle vážně nebylo nic pro mě. Cítila jsem pár zbloudilých pohledů, jak si mě lidé všimli. Děvčata se smála, jak jsem procházela, ale držela jsem bradu vysoko a pokračovala dál.

Zastavila jsem se a prohlížela si dav, jestli neuvidím Ivy. Trvalo mi asi minutu, než jsem ji našla. Byla na korbě nějakého náklaďáku, tancovala. Její zadek jí prakticky visel ze šortek, a tak jsem uvažovala nad tím, jak to, že nemrzne, když má na sobě tak málo oblečení. Samozřejmě, možná to je důvod, proč přidala ty boty.

Ve dvě hodiny ráno, kdy slunce bylo už delší dobu schované za obzorem, chlad podzimní noci na vás působil v plné míře. Mé prsty byly téměř necitlivé, když se těsněji obalily kolem klíčků.

Popošla jsem kousek k ní, porozovala její poletující vlasy, když pohupovala svým nádobíčkem. Nakonec se mi podařilo zachytit její pohled. Dala mi zářivý úsměv, seskočila z náklaďáku, trochu se zakymácela a zasmála se vlastní opilosti.

"Rimmel," řekla nadšeně a chytla mě za ruku. "Přišla jsi na párty!"

"Volala jsi mi." Připomněla jsem jí. "Abych tě odvezla."

Zasmála se. "Musím najít Missy."

Vedla mě přes pole, klopýtala, jak jsme šly hledat její kamarádku Missy.

O pár minut později, žár ohně byl tak blízko, že jsem cítila brnění v prstech. Byl to obrovský oheň. Snad tři metry vysoký a pravděpodobně stejně široký.

Ivy si všimla své kamarádky, zaječela její jméno a rozeběhla se k ní. Znala jsem Missy od doby, co se nastěhovala na kolej, takže jsem zezadu rozpoznala její tmavé vlasy. Byla přilepená k nějakému klukovi a věci, které spolu dělali, vypadaly, jako kdyby byli na pokraji přejít ze zahřívání na ty neslušné, právě tady pod širým nebem.

Ivy ji trochu odtáhla, ale ten kluk ji držel kolem ramen. Ivy na mě ukázala a tři páry očí na mě zíraly. Zvedla jsem prsty, abych se ovála, jak mé tváře hořely.

Všichni tři zírali mým směrem. Spolkla jsem zasténání.

"To jsi ty," řekl kluk, který přešel vedle mě.

Můj pohled se k němu zvedl a já si uvědomila, že ho znám. No, tak nějak. Byl s Romeem, když jsem do něho narazila v kampusu. Lidé mě nikdy nepoznávali, takže je logické, že tenhle kluk ano. Tady. Teď.

"Ty ho znáš?" Zeptala se Ivy a otočila se na mě.

"Je opilý a zmatený," řekla jsem. "Můžeme jít?"

"Nejsem připravená odejít," řekla Missy, otočila se okolo Romeova kamaráda.

"Zůstaňme!" Vykřikla Ivy.

"Oh ne, ty ne," řekla jsem a popadla ji za ruku. "Volala jsi mi, abych pro tebe přijela."

"Rozmyslela jsem si to." Našpulila rty.

"Škoda," řekla jsem a začala ji tahat pryč. Zapřela se na podpatcích.

Povzdechla jsem si. "Mám v autě sušenky," lhala jsem.

Její tvář se rozzářila.

Opilé holky byly hloupé. Nikdy se takhle chovat nebudu.

Otočila jsem se, abych uplatila i Missy. Braeden ji objal zezadu a podíval se na mě přes její rameno. Z nějakého důvodu se můj žaludek z jeho jednání sevřel. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby se někdo takhle obalil kolem mě.

"Postarám se o to, aby se dostala domů," řekl.

Nehádala jsem se. Chtěla jsem odsud vypadnout.

Ivy se za mě zavěsila a já ji vedla k místu, kde jsem nechala auto. Jak jsme šly, jekot a křik přehlušil hudbu z párty, a tak jsem se otočila, abych zjistila, co se děje. Na druhé straně ohně, byly dvě holky na pokraji něčeho, co vpadalo jako bitka. Nemohla jsem si pomoct, abych nezírala, ale byla jsem překvapená. Jedna z holek natáhla pěst a vytáhla hrst vlasů té druhé.

Ivy se vedle mě smála. "To je to, co dostane, když se staží ukrást něčího kluka."

Odtrhla jsem oči od boje a podívala se na Ivy. "Jako vážně?"

"Tyhle děvky jsou blaz - blaz," řekla nezřetelně.

Nechápala jsem, co to znamená, ale zasmála jsem se, protože to znělo směšně.

Ivy se vedle mě chichotala, a tak jsme se daly zase do pohybu.

To bylo ve chvíli, kdy jsem ho uviděla.

Romeo nebyl dál než deset metrů.

Doutnající oheň jenom vylepšoval jeho již tak vynikající vzhled. Zdál se ostřejší, více tónovaný. Těžké stíny plamenů dávaly jeho lícním kostem více řezaný vzhled. Jeho rty se zdály být více definované a jeho tělo vypadalo větší proti černému pozadí noci.

Měl na sobě baseballovou čepici otočenou kšiltem dozadu. Okraj materiálu byl těsně nad jeho přirozeným klenutým obočím a jeho neuvěřitelně modré oči ještě více vynikaly.

V ruce držel kelímek, lidé se kolem něho shlukli, smáli se a plácali se navzájem po ramenou. Byla tam holka s dlouhými kudrnatými vlasy, které jí visely až do půlky zad, která měla přitisknutá k jeho boku, a on nevypadal, že by mu to vadilo.

Naše pohledy se uzamkly.

Poznání se mu rozšířilo po těle. Poznala jsem to, když se jeho tělo otočilo směrem ke mně.

Prosím, nechoď sem, modlila jsem se sama pro sebe. Poslední věc, co jsem chtěla slyšet, byla, aby všem okolo připomínal, že jsem někdo, koho musel s donucením znát.

Náhle jsem se odvrátila, abych přerušila oční kontakt, přitáhla jsem si Ivy blíž k sobě. "No tak," řekla jsem jí, přísnějším tónem než obvykle.

"Přemýšlela jsem nad tím, kam šel,"  řekla, když se zastavila, aby natáhla krk a podívala se za nás. "Pusť mě. Chystám se tu zůstat."

"Odcházíme," řekla jsem, snažila jsem se být trpělivá.

Zaryla podpatky do země. "Ne."

S frustrovaným povzdechem jsem se k ní obrátila a ujistila se, že mé oči zůstanou odvrácené od místa, kde stál Romeo. "Volala jsi mi, abych tě odvezla. Přijela jsem. Odcházíme."

"Nejsi moje matka!" Vyštěkla a silou vytáhla svou ruku z mého sevření pryč.

Zarazila jsem se, abych se uklidnila, ale moje hloupé příliš velké a příliš dlouhé kalhoty, které jsem měla na sobě, se mi dostaly do cesty. Moje noha se zapletla do látky a já spadla.

Ohromeně jsem tam ležela několik sekund, zatímco se lidé kolem mě smáli. Ivy stála nade mnou a zírala s otevřenou pusou ve tvaru O. Nevím, proč vypadala překvapeně. Byla to její chyba.

V zápěstí mě bodalo, protože jsem se hloupě pokusila zachytit, když jsem padala. To vše mělo za následek, že jsem si ho zablokovala pod mým tělem. Posadila jsem se a stáhla jsem si ruku na hruď, kde jsem si třela bolavé místo.

"Jsi v pořádku?" Zeptala se Ivy a natáhla ruku, aby mi pomohla.

Odtáhla jsem se a zvedla se na nohy sama. "Jsem v pohodě."

Cítila jsem pohledy tisíce očí. Nenáviděla jsem to. "Podívej se..." Začala jsem. "Jestli tu chceš zůstat, fajn. Ale nevolej mi za hodinu, abych se pro tebe vrátila."

Neodpověděla. Ani se na mě nepodívala.

Pohled si držela pevně stranou, její pozornost byla výhradně zaměřena na někoho jiného.

"Dámy," řekl Romeo. Lidé, kteří stáli kolem nás a sledovali naši malou scénku, se rozestoupili a on prošel.

Ivy vystrčila hrudník a hodila si vlasy přes rameno. "Hledala jsem tě," řekla.

"Tak jsi mě našla," odpověděl Romeo a natáhl ruce.

Oh. Takže on si sem přišel pro ni. No, to dávalo smysl. Opravdu jsem si neměla myslet, že sem přišel pro to, aby mě viděl.

"Potřebovala jsem odvoz." Pokračovala a přitáhla se mu k boku.

"Doprovodím tě k autu," řekl, přehodil si paži přes její ramena a zamířil ke mně.

Naše oči se krátce setkaly, než jsem se otočila a zamířila k místu, kde jsem nechala Corollu. Ivy s ním nijak nebojovala.

Blbec.

Když jsme dorazili k autu, otevřela jsem zadní dveře a pokynula jsem mu, aby složil Ivy na zadní sedadlo. Pravděpodobně odpadne dřív, než se dostaneme ke kolejím.

Když byla v autě, zavřela jsem za ní dveře, vydechla si úlevou a obrátila se, abych vylezla na sedadlo řidiče.

"Hej," jeho hlas zazněl nade mnou. Bylo to neuvěřitelně blízko. Tak blízko, že jsem z jeho dechu ucítila pivo.

Zastavila jsem se během otevírání dveří a otočila hlavu mírně jeho směrem, abych se na něj podívala koutkem oka. Romeo stál těsně za mnou, stejně jako předtím v knihovně. "Ano?" Zeptala jsem se trochu chraplavým hlasem.

"Jsi v pořádku?" Starost v jeho hlase mě donutila otočit se. Udělal mírný krok vpřed a já ustoupila. Zády jsem dopadla na bok vozu. Byla jsem skutečně v pasti.

"C-co?" Zeptala jsem se.

Romeo ke mě přistoupil a zvedl mi zápěstí. "Držela sis ho, jako kdyby tě bolelo."

Zatajil se mi dech, když jsem ucítila, jak mi odhrnul příliš dlouhý rukáv, aby odhalil mé štíhlé zápěstí. Jeho prsty mi přejížděly přes kůži na vnitřní straně a já se zachvěla. Mé oči vyskočily, abych zjistila, jestli si toho všiml. Neřekl nic, ale jeho jemný úsměv na tváři dokázal říct víc než slova.

Snažila jsem se mu ruku vytáhnout, ale chytil mé zápěstí mezi palec a ukazováčkem. "Vypadá to v pohodě, ale pro každý případ by sis na to měla dát led."

Pustil mě a já jsem rychle nechala ruku klesnout zpět na své místo, jako kdyby to byl nějaký druh brnění. "Dám." Lhala jsem.

Nepohnul se. Nic neřekl. Jen tam stál.

"Radši bys teď neměl odpadnout," řekla jsem mu. "Jsi na mě až příliš velký, abych tě zvedla."

Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si mě. "A co bys dělala, Rimmel?" Způsob, jakým to řekl, se nade mnou nesl jako jemné pohlazení. "Kdybych odpadl přímo tady?"

Skrčil se v kolenou, když mluvil, aby byl blíž úrovně mých očí.

V jejich hlubinách jsem viděla hravost. Věděla jsem, že je pravděpodobně opilý a zítra si to nebude pamatovat. Říkala jsem si, že pivo dělá s lidmi šílené věci.

Zvedla jsem bradu a opětovala jeho pohled. "No," řekla jsem a olízla jsem si rty špičkou jazyka. "Musela bych tě přejet, až bych odjížděla."

Bělma jeho očí se zvětšila, když se rozšířily překvapením. Pak zaklonil hlavu a rozesmál se.

Využila jsem příležitosti a otevřela jsem dveře. Vklouzla jsem, dovnitř a chtěla zavřít dveře, ale Romeo byl rychlejší. Chytil je za zárubeň a držel je otevřené. Jeho široká ramena naplnala prostor a naklonil se dovnitř. "Řekl bych ti, aby sis dávala pozor na bláznivé řidiče, ale mám pocit, že jsi jedním z nich."

"Kde jsi na to přišel?" Zeptala jsem se a nevinně zamrkala očima.

Zasmál se a ustoupil zpátky, takže jsem mohla zavřít dveře. Ivy za mnou už chrápala na zadním sedadle. Alespoň cesta domů bude v tichosti.

Romeo tam stál a díval se, jak jsem vycouvala, abych najela na cestu, kterou jsem přijela. Předtím, než jsem zmizela za zatáčkou, jsem se podívala do zpětného zrcátka. Stále stál na stejném místě, ale nebyl sám. Dav se shlukl kolem něho.

Pro jednou jsem si přála, aby Ivy neodpadla a já jsem mohla ze zadního sedadla poslouchat, jak se hihňá jako idiot. Ticho bylo příliš hlasité.

Měla jsem tolik možností, jak odpovědět na krátkou konverzaci, kterou jsem vedla s Romeem.

Vlastně jsem neměla říkat nic tak neobvyklého, ale řekla.

Na okamžik jsem s ním vážně flirtovala.