Uncontrollable - 28. kapitola

Překlad: Markéta

A máme tady další, trošku delší kapitolu, a v ní odhalení….. Snad si kapitolu užijete stejně, jako já.  Moc vám děkuju za komentáře a podporu v dalším překladu JNa další kapitolu se můžete těšit asi až po víkendu, jelikož je volno a já si budu užívat se svými třemi kluky JUžijte si čtení!

Markéta

Samantha

Už to byl týden, co mě Slade překvapil s pekárnou. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc je zapojen ve snaze otevřít pekárnu. Město mi řeklo, že může trvat až tři týdny, než přijde inspekce. Dokončila jsem třídu a dnes ráno udělala test ohledně povolení obsluhy jídel. Teď jsem zpátky doma, snažíc se přijít na to, co dělat dál.

Vejdu do Sladovy kanceláře a posadím se za jeho počítač. Pohnu myší, aby se zapla obrazovka, když vidím, že on musel kontrolovat své mejly dnes ráno, než odešel do práce. Přejedu dolů do spodní části a vidím jeden, který byl poslaný před týdnem. Tate je nadpis v řádku předmětu. Přistihnu se, jak ho rozkliknu.

Slade,

Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo získat informace, které jsi žádal. Je těžké vyhledávat někoho, když vše, co víš je, že jde o Tatea (jehož skutečné jméno je Jonathan) a že byl narozen v Tulse, v Oklahomě.

Mimochodem, neexistuje žádný doklad, který by potvrzoval, že je ve skutečnosti Jackův syn. Jeho rodný list říká, že otec se jmenuje Jonathan a matka Laura. Byl narozen 20 května 1982 v Saint Franciské nemocnici. Dům, který tvé manželce zanechal její otec Jack, koupila žena jménem Lacey. Pak Jonathan (Tate) ho od ní koupil o den později.

Je mi líto, že jsem nedokázal vyhrabat žádné další informace. Doufám, že ti to pomůže zjistit, jestli je Jackův syn, nebo ne.

Miller

Sedím tam a zírám na obrazovku, srdce mi divoce buší v hrudi a oči mám plné slz. Několikrát zamrkám a slzy se rozběhnou po tvářích, když si to znovu přečtu. Poté, co si to znovu ještě dvakrát přečtu, jsem ještě zmatenější, než jsem prvně byla. Co to všechno má znamenat?

Je Tate můj bratr? Nevlastní bratr?

Zavrtím hlavou a zavřu e-mail. „Ne,“ říkám nahlas, když vstanu a přejíždím si rukama ve vlasech. „To není možné.“

Natáhnu se a popadnu Sladův telefon v kanceláři a volám mu. Může mi dát více informací, než jen ty co byly v tom e-mailu?

Zvedne to na první zazvonění. „Ahoj, Anděli.“

„Slade,“ říkám skoro šíleně. „Proč hledáš něco na Tatea?“ ptám se rychle.

Je zticha na druhé straně a díky tomu mi knedlík v krku narůstá.

„Slade,“ říkám pisklavě, „řekni mi to. Je Tate můj bratr?“

Očekávám, že řekne ‚ne zlato‘. Nebo, že se mě dokonce zeptá, ‚jestli jsem neztratila rozum.‘ místo toho se vyčítavě zeptá, „Tys mi procházela e-maily?“

„Cože?“ vykřiknu, když se moje tělo začne chvět. „To je všechno, co mi můžeš kurva říct?“ Křičím a hlas se mi chvěje. „Co skrýváš?“

„Nic.“ Slyším ho si povzdechnout. „Všechno…..Nevím, co ti mám říct, Anděli. Nevím toho dost, abych něco říkal.“

„Vše co potřebuješ vědět je ano, je to můj bratr. Nebo ne, není,“ dožaduju se drsně. „Je to můj bratr?“ Vyštěknu. „Slade,“ prosím ho, zatímco mi slzy stékají po tvářích. „Prosím,“ pláču. „Jen mi to řekni. Je Tate můj bratr?“

Jedna moje část si myslí, že přeháním. Právě jsem si představovala všechno, co jsem si přečetla a nic z toho není možné. Druhá část říká, jen ať prosím řekne ano. Prosím řekni mi, že jsem opustila rodinu. Bratra. Někoho, koho jsem vždycky nazývala jako skvělého přítele. 

„Omlouvám se Anděli,“ říká jemně a já už si skoro povzdechnu úlevou. Špatně jsem to pochopila. „Ale Tate je tvůj bratr. Nechtěl jsem, abys to zjistila takto.“ Jeho hlas je jemný a já můžu prakticky slyšet, jak si nervózně přejíždí rukama ve vlasech.

A díky tomu nemůžu dýchat.

Mám bratra!

„Jak to víš?“ Zadusím se na svých slovech. „Ten e-mail to neobjasnil.“ Pořád tomu nemůžu uvěřit.

„Tate mi to řekl, zlato,“ říká znějíc tak, jako by měl stejný knedlík v krku.

Držím telefon, jako by to bylo moje záchranné lano. Moje tělo spadne do kancelářského křesla a já zírám na prázdnou obrazovku počítače před sebou.

Tate mu to řekl.

Z úst mi unikne vzlyk a já pustím telefon, abych to zakryla. Slyším, jak na mě několikrát zakřičí, a cítím, jak se ve mně stupňuje hněv. Jak mi to nemohl říct? Jak ode mě mohl držet tohle tajemství, když ví, jak se cítím ohledně rodiny?

Ale zavrtím hlavou. Je Slade ten jediný, na koho bych měla být naštvaná? Co takhle Tate? Proč mi to neřekl on? Myslel si, že bych ho odmítla jako svou rodinu? Jako svého bratra?

Jen ta samotná myšlenka mě donutí vyskočit a popadnout klíče od auta, kabelku a vběhnout do garáže. Dříve už jsem s ním mluvila a řekl mi, že dnes není v práci. Musím se s ním vidět. Musím znát ten příběh. Proč to přede mnou skrýval.

Když řídím k Tateovu domu, volá mi Slade. Už podruhé jen vypínám telefon. Nechci s ním mluvit. Chci jen být sama se svými myšlenkami.

Pneumatiky zakvičí, když dojedu na jeho příjezdovku. Prásknu dveřmi od auta a vběhnu do jeho vchodových dveří. Slyším, jak z jeho domu přichází hudba a auto má zaparkované na boku, ale Parkerovo policejní auto je pryč.

„Tate,“ snažím se překřičet hudbu, když zjistím, že jsou dveře zamknuté. Ruce se mi třesou a ret se mi chvěje. Co mám říct? Co když nechce být můj bratr? Co když mi to nikdy neřekl proto, že se za mě styděl?

„Tate,“ vykřiknu a znova nedostanu žádnou odpověď.

Jdu okolo jeho domu a přehodím svou kabelku i klíče přes jeho plot. Přeskočím přes nízký plot a běžím k jeho zadním dveřím. Zastavím se, když ho najdu sedět na zadní verandě s lahví tequily v ruce. Jen tam sedí a dívá se na stromy za domem. Ani se nepohnul, aby se na mě podíval.

„Tate?“ hlas se mi třese a tělo taky.

„Slade mi volal,“ řekne mrtvolným hlasem, stále se dívajíc dopředu.

„Vím o tobě. Že jsi můj …..“ Nervózně polknu.

Otočí hlavu, aby se na mě podíval a mě se dech zadrhne v krku. Jeho tmavě modré oči jsou červené a oteklé. „Pak to musí být tvůj šťastný den,“ říká, než se otočí zpátky k zahradě. Přinese si láhev ke rtům, než se znovu napije tequily. Polkne, jako by se napil jen vody, aniž by jakékoli pálení na něj nemělo vliv.

Pomalu jdu k židli vedle něj a sednu si roztřeseně na kolena. „Proč jsi mi to neřekl?“ ptám se tiše.

„Měla bys péči?“ Jeho hlas je plochý a díky tomu moje srdce poklesne.

Mám pocit, jako by ze mě vyprchal veškerý vzduch. „Jak se můžeš takhle ptát?“

Ignoruje mou otázku. „Proč jsi mi nezavolala?“ ptá se, aniž by se na mě podíval. „Když tvůj…Jack umřel a tvá matka tě odstrčila. Proč jsi mi nezavolala?“

Jeho otázka mě přichytí nepřipravenou, ale odpovím v naději, že on odpoví na tu moji. „Neviděla jsem tě roky, Tate. Cos chtěl, abych řekla? Že nemám nikoho? Prosím přijeď a zachraň mě? Co bys mohl dělat?“

Rychle se postaví a otočí se ke mně. Můžu to vidět v jeho očích, tu nenávist, kterou cítí. Jen nevím, na koho je zaměřena, zda na mě nebo na něj.

„Mohl jsem ti pomoct. Přiběhl bych za tebou. Byl bych velký bratr, jaký jsem chtěl celou tu dobu být,“ křičí. Povzdechne si, jako by se jeho hněv vypařil při té myšlence. „Chtěl jsem ti z toho pomoct.“ Zavrtí hlavou. „Místo toho jsem dostal telefon od tvojí mámy.“ Hořce se zasměje. „Měla poslední přání. Přání, se kterým jsem debilně souhlasil. Myslel jsem si, že je to jediný způsob, jak bych tě mohl znovu ještě jednou vidět.“ Otočí se ode mě a znovu se napije z lahve. „Víš, jak ses mě jednou ptala, proč jsem ti nezavolal. To je ten důvod proč, Sam. Držel jsem tolik tajemství, které mě požíraly zaživa a tys nebyla připravena je slyšet.“

„Teď jsem tady. Můžeš mi říct cokoli, Tate.“ Prosím ho, aby mi rozuměl, jak moc je mi to líto. Vím, jak vás tajemství mohou požírat. Mohou vás ovládat.

„Ach, moje malá sestřička přišla zachránit den,“ vyplivne.

„Proč jsi takový hajzl?“ ptám se vstávajíc ze židle. „Já jsem ta, které jsi lhal.“ Ruce zatnu do pěstí po bocích. „Já jsem ta, která zůstala sama, byla odstrčena.“ Slzy mi zaplní oči a hrdlo se mi znova uzavírá. „Kdes byl, když jsi věděl, že nikoho nemám?“ ptám se rozzlobeně. „Když jsi věděl, čím si procházím?“ Vyplivnu ta slova z úst.

Odvrátí se ode mě a láhev mu visí v ruce na boku. Můj hněv se stupňuje. „Jsem tady, Tate. Kolik lží naše rodina musí mít?“

Položím mu ruku na rameno a otočím ho. „Řekni mi, co tě drží k té láhvi, jako by to bylo tvé záchranné lano. Řekni mi, co tě vede k tomu, abys všechny odehnal. Mě, Missy….“

„Do toho jí netahej,“ zavrčí utahujíc sevření ruky na láhvi.

Přejedu si rukou po tváři, otírajíc si z ní čerstvé slzy.

„Už jsem jí zranil dost,“ zašeptá.

Povzdechnu si. „Mluv se mnou, Tate. Neztratili jsme už spolu snad dost? Nechci říct, co cítím a pak utéct.“ Zavrtím hlavou. „Tentokrát ne. Ne tak, jak jsem to udělala mojí mámě.“ Otočím se a dívám se na dvůr, který je pokrytý různými stromy a keři. Připomíná mi to dvorek u domu našeho táty v Oklahomě. „Dala bych ti tátův dům, kdybych věděla….“

Tělo mu ztuhne. „Já vím,“ zavrčí přerušujíc mě. „Já nechci nic dostávat, Sam. Pracoval jsem tvrdě za to, co mám a nepotřebuju pomoc mojí malé sestry, aby mi něco dávala,“ říká rozhodně.

Poprvé od té doby, co se Tate vrátil zpátky do mého života, mám pocit, že mě nesnáší. Nevím, jak dlouho věděl, že je můj bratr, ale zřejmě to už nějakou dobu bylo.

Nevím, co na to říct, tak se prostě jen posadím a dívám se dolů na moje prsty spojené dohromady. Je to důvod, proč moje máma vždy nabízela, abych ho vyhledala? Protože věděla, že patřil k muži, kterého milovala?

„Proč ti táta nepomohl?“ ptám se rozzlobeně, zatímco mě slzy pálí v očích. „Proč tě nevytáhnul co nejdál z toho života?“

„On o mě nevěděl,“ je všechno, co řekne, než se znovu napije.

Moje hlava k němu vystřelí. „Nikdy?“ ptám se šokovaně.

Zavrtí hlavou. „Proč by měl?“ Jeho hlas mě rozpláče. Tak tvrdý a plný nenávisti.

„Jen jsem myslela….“

„Pak přestaň myslet,“ vyštěkne na mě. „Přestaň se snažit zjistit ty sračky, Sam. Nevíš nic, tak přestaň předstírat, že víš.“ Jeho slova zraňují. Proč bych to neměla chtít vědět?

„Proč mi to nechceš říct?“ křičím.

Přejede si rukou po jeho ostříhaných vlasech, jako by byl stále víc podrážděný. „Co chceš vědět, Sam? Tu část, kdy moje dětství bylo strávené sledováním muže, o kterém jsem si myslel, že je můj táta, jak mlátí mě a moji mámu? Nebo skutečnost, že moje matka byla takový zbabělec, že od něj nemohla odejít?“ vyštěkne.

Dech se mi zadrhne v krku při zmínce, jak ho jeho otec zraňoval. Věděla jsem, že jeho otec bije Lauru. Ale neměla jsem ani ponětí o tom, že položil ruku i na Tatea. 

„Nebo fakt, že jsem si myslel, že si tě jako sestru nezasloužím? Jak bych tě mohl chránit, když jsem nedokázal ochránit ani sebe?“ Rozhodí rukama do stran, jako by byl ztracený. Ukáže na mě láhví a tvrdě polkne, díky čemuž mu poskočí ohryzek. „Víš ty vůbec, jak moc jsem chtěl uškrtit tvou matku za to, čím tě protáhla?“ Odvrátí se ode mě. „A pak jsem si uvědomil, že nejsem o nic lepší. Nebyl jsem velký bratr, který by přišel, aby zachránil den. Nechtěl jsem, abys o mě věděla. Takhle to bylo jednodušší. Vždycky jsem byl tajemstvím. Bylo správné pokračovat tímto způsobem. A to znamenalo, že mě neopustíš, kdybys to zjistila.“

„Já bych ne…..“

„Přestaň,“ zařve, díky čemuž vyskočím. „To je to, co děláš, Sam. Dělala jsi to jako dítě a pořád to děláš. Neříkej mi, že bys ode mě neutekla. Od tohohle.“

„Udělala jsem to,“ vykřiknu, zrak mám rozmazaný skrz slzy. „Utíkala jsem. Přímo za tebou, Tate. Ani ne před třiceti minutami jsem zjistila, že jsi můj bratr a běžela jsem rovnou za tebou. Copak tohle nic neznamená? Jsem unavená ze ztráty těch, které miluju.“ Sednu si do křesla a zakryju si rukama tvář. Pláču nahlas, zatímco on jen nadále stojí nade mnou a dívá se na mě.

„Nikdy jsem tě nechtěl zranit,“ říká tiše. „To je důvod, proč jsem ti to neřekl.“

Sundám si ruce z tváře a on si přede mě dřepne. „Nemyslel jsem si, že mě budeš chtít jako bratra. Nebyl jsem tady, když jsi někoho potřebovala.“

„Ale jsi tady teď.“ Snažím se mu dát malý úsměv. Moje oči padnou dolů k láhvi tequily. „A vypadá to, jako bys mohl někoho využít.“

Povzdechne si a já můžu cítit tequillu v jeho dechu. „Myslel jsem, že jsem tě ztratil. Slade mi volal a řekl mi, že to víš. Žes mu zavěsila a neodpovídala mu na žádné zavolání. Popadl jsem flašku. Myslel jsem si, že jsem tě ztratil úplně.“

„Já nikam nejdu, Tate. Musíme držet pospolu.“

Zavrtí hlavou. „Nejsem dobrý člověk, Sam.“ Odtáhne se a vstane. „Byl jsem lepším přítelem, než kdy budu moct být bratrem.“

Moje ruce se třesou v klíně. „Jak tohle víš? Nikdy jsme se nesnažili být rodina.“

Nakloní láhev ke rtům a dlouze si lokne. „Nejsem tak silný jako ty. Nemůžu překonat svou minulost.“

Rychle vstanu. Seru na naši minulost. „Chci být tvoje sestra.“ Jen říct to mi naplní oči slzami. „Nechceš být můj bratr?“ položím otázku a zadržím dech, když se znovu dívá přes dvorek.

Otočí se ke mně a přejede si rukama po krátce ostříhaných vlasech. „To je všechno, co jsem chtěl od té doby, co jsem zjistil, že jsi moje sestra, Sam.“

Vydechnu a napětí odeznívá, zatímco si utírám z tváře slzy. „Je mi to líto,“ říkám a hlas se mi trhá. „Je mi to tak líto, že jsem nevěděla, co ti dělá Jonathan.“ Mnu si oči, zoufale se snažíc setřít slzy. „Tak moc mě mrzí, že sis tím musel projít sám.“

„Ššššš.“ Přejde ke mně a popadne mě do náruče. „To je v pořádku, Sam. Nemusela jsi to vědět.“

Ale měla jsem to vědět. Čím jsem byla starší, tím víc jsem si všímala modřin, které měla jeho máma. „Měla jsem něco říct, někomu, o ….“

„Ne, Sam.“ Utáhne sevření svým paží okolo mě a já cítím láhev alkoholu za svými zády.

Odtáhnu se a podívám se na něj. „Proč piješ, Tate?“

Povzdechne si. „Pomáhá mi to na nervy.“

„Tvé nervy?“ ptám se zamračeně.

Ustoupí ode mě a posadí se do křesla. „Říkal jsem ti, že nejsem dobrý člověk, Sam.“

„Pití z tebe nedělá špatného člověka, Tate,“ konstatuju, sedajíc si vedle něj.

Zavrtí svou hlavou. „Ten skutečný důvod, proč jsme se odstěhovali z Tulsy….“ Odmlčí se. „Udělal jsem něco, čeho nelituju. Udělal jsem něco špatného, co by mě mohlo stát život, ale je mi to jedno.“ Pokrčí rameny a dívá se na láhev ve svých rukou. „Udělal bych to znovu bez přemýšlení. A to ze mě dělá špatného člověka.“ Dokončuje dívajíc se na mě. 

Vím, že to má co dočinění s Jonathanem. Pečlivě vybírám slova. „Nevím, co jsi udělal, Tate. Ale můžu ti říct, že je v pořádku, žes chránil svou matku.“

Odfrkne si. „Nenazýval bych to něčí ochranou. Spíše jak získat ještě víc.“

Opře se do křesla a pomalu se znovu napije tequily. Sedíme v tichosti, zatímco přemýšlím o tom, co tohle všechno znamená. Můj táta měl syna, syna, o kterém nevěděl. „Mám nějaké otázky, Tate,“ říkám tiše. 

Zasměje se, ale ten smích nenese ani špetku humoru. „Proto ten alkohol.“ Zvedne flašku tequily.

„Proč o tobě neřekla Laura tátovi?“ Všimnu si, jak sebou pokaždé mírně trhne, když řeknu táta. Vím, že náš táta tady pro něj nebyl, ale taky nemůžu nazývat Jonathana jeho otcem.

Přejede si rukou přes obličej. „Já jen….. Myslím, že náš život byl už tak dost špatný. Nechtěla to ještě víc zhoršovat.“

„Věděla to moje máma?“

Přikývne. „Zjistila to, když Jack zemřel.“ Opře se znovu do křesla. „Volala mojí mámě rozzuřená. Byly nejlepší kamarádky a ona chtěla vědět, proč o tom nikdy neřekla Jackovi nebo jí.“

„A kdys to zjistil ty?“

Podívá se na mě a já se snažím ignorovat stažení hrudníku. Vypadá tak naštvaný. A ten alkohol v jeho rukou mi dělá ještě větší starosti. „Nějaké věci ti prostě neřeknu, Sam.“

„Tate, prosím…..“

„Ne,“ říká stroze.

„Stydíš se? Za nás? Za mě?“ Tu poslední část zašeptám. Jsem unavená přemýšlením o tom, na co potřebuju znát odpovědi.

„Jak si tohle můžeš myslet?“ ptá se nevěřícně.

Popotáhnu. „A co si mám myslet? Nedáváš mi žádné informace. Zjistila jsem, že mám bratra. Zjistila jsem,žes byl….že Jonathan…..“ ho bil. Nemůžu říct ta slova nahlas. Vím, že ho to musí ovlivňovat. Nechci, aby kvůli tomu pil ještě víc, než už pil.

„To přece není důvod, abych se za tebe nebo za nás styděl. Neprosili jsme se o tuhle situaci, Sam.“

Přikývnu v porozumění. „Muselo to být těžké,“ říkám dívajíc se dolů na mé červeně nalakované nehty.

„Je to těžké,“ odsekne, než se znovu napije tequily.

Pak do mě udeří myšlenka, a já si nemůžu pomoct, abych se nezeptala. „To je důvod, proč bereš ty tabletky? Kvůli tvé minulosti?“

Povzdechne si. „Ano, Sam,“ říká jako by mu to bylo nepříjemné.

„Co je to za tabletky?“ ta lahvička byla příliš obnošená, než abych viděla, co přesně v ní bylo.

„Prášky na spaní,“ odpovídá ještě jednou pevným hlasem.

Posadím se vzpřímeně a hlavou střelím směrem k němu. „Cože? Bereš prášky na spaní a piješ?“

„Kdybych se opil z alkoholu, pak bych nepotřeboval prášky,“ vyplivne.

Už to déle nevydržím. Vstanu a postavím se před něj. „Přestaň s tímhle postojem.“ Dám si ruce v bok. „Jen abys věděl. Chystám se být ta nejvíc obtěžující sestra, jakou si vůbec dokážeš představit.“ Koutek jeho rtů se mu trochu zvedne nahoru. „Chci tě chránit, Tate. Už jsem ztratila dost svojí rodiny. Pro jednou chci, abychom tady byli jeden pro druhého.“

Přikývne. „Souhlasím.“

Vjedu si rukama do vlasů a povzdechnu si. „Přijdeš dnes večer na večeři?“

„Samozřejmě, že jo,“ říká pohledem, jako by to byla hloupá otázka.

Skloním se a zabalím okolo něj paže. „Pokud budeš cokoli potřebovat, prosím zavolej mi, Tate.“

„Zavolám.“ Poplácá mě po zádech, než se odtáhnu.

Vstane a ukáže k zadním dveřím. „Doprovodím tě ke vchodu.“

Ukážu na roh domu. „Znovu přeskočím ten plot.“ Zvedne na mě obočí. „Plus, můj telefon a kabelka tam pořád leží na trávě.“

Zasměje se a díky tomu se usměju i já.

Jdu kolem domu a on mě následuje. Právě se skloním, abych si sebrala svoje věci, když slyším Sladovo auto zahnout na příjezdovku. Oči se mi zúží.

„Nezlob se na něj,“ říká Tate a dívá se na mě.

Otočím se k němu. „Jak můžu, když vím, že o tobě věděl?“

Pokrčí rameny. „Není to to, jak láska funguje? Že odpustíte? Bez ohledu na to, jaký je k tomu důvod?“

„Je to tak? Odpustil jsi tomu, koho miluješ?“ ptám se poukazujíc na jeho matku. Může jí odpustit za to, čím ho protáhla? Za ty lži?  Zneužívání?

Dívá se mi do očí a odpoví, „Já nikoho nemiluju.“

Ani mě?

Oči se mi rozšíří a on mi zasalutuje s lahví tequily. „Jak jsem řekl. Nejsem dobrý člověk.“

Chci se s ním hádat, když slyším Sladův křik, následovaný bouchnutím dveří jeho auta.

Otočím se, abych mu byla tváří v tvář. „Jak dlouho už to víš?“

SLADE

Zastavím, když dojdu k plotu. Jak dlouho jsi to věděl? Teď je položena otázka, ale budu k ní upřímný.

„Od té noci v New Yorku, kdy jsem tě požádal o ruku.“

Ruce jí spadnou po bocích a ústa se jí otevřou dokořán. „Věděl jsi to celou tu dobu?“ ptá se v šoku. „Výlet do Vegas….“ Pak se jí oči naplní slzami. „Naše svatba….“

„Ano,“ říkám a snažím se nenechat její výraz, aby měl na mě vliv. Chci padnout na kolena. Chci se jí omluvit za to, že jsem jí to neřekl, ale neudělám to. Místo toho si strčím ruce do předních kapes a opřu se na patách. „Později ten večer jsem konfrontoval Tatea. Chtěl jsem vědět, jak to, že toho tolik věděl, ale my o něm věděli tak málo. Nakonec mi řekl, že je tvůj nevlastní bratr. Zeptal jsem se na pár otázek, ale to bylo vše, co mi mohl dát.“ Podívám se na Tatea a zamračím se, když uvidím láhev tequily stále sevřenou v jeho ruce. „Když jsme se vrátili zpátky z New Yorku, zjistil jsem, že jeho skutečné jméno není Tate. Takže jsem si najal detektiva, aby mi o něm něco zjistil.“ Povzdechnu si. „Jak sis přečetla v mém počítači, moc toho nezjistil.“

„Zaplatil jsem až moc peněz za to, aby to tak zůstalo,“ říká Tate s pyšným úsměvem.

Anděl se k němu otočí. „Snažíš se před někým skrývat?“

„Ani v nejmenším.“ Podívá se dolů na svou flašku, než se napije.

Pak se ona otočí zpátky ke mně. Ukazuje na mě prstem a mračí se, „To neřeší ten háček, Slade.“

„Říkal jsem mu znovu a znovu, že si to zasloužíš vědět,“ tvrdím i když vím, že zním jako malé dítě, které se snaží hodit vinu na někoho jiného.

„To je pravda,“ říká Tate rychle přikyvujíc hlavou.

„Jsi opilý?“ ptám se znepokojený, když se jeho tělo houpe.

Zachechtá se. „Ještě ne,“ snadno lže.

Anděl si povzdechne. „Běž do auta,“ říká, házejíc telefon, kabelku a klíče přes plot. Dívám se, jak přistanou na trávě u mých nohou a zamračím se.

„Cože?“ Tateova hlava vystřelí nahoru, aby se na ni podíval.

„Řekla jsem, běž do auta. Potřebuješ nějaké jídlo, abys vystřízlivěl.“ Zamračí se, když si ho prohlíží od shora dolů.

„To není nutné,“ tvrdí on.

„Běž do mého zkurveného auta, Tate,“ vykřikne. Přísahám, že nejsem zvyklý na její těhotenské hormony. K sakru, sotva jsem si zvykl na její normální změny nálad.

Tate nakonec pokrčí rameny a otočí se, aby šel k zadní části domu.

Ona položí ruce na plot a já se snažím jí pomoci, ale odstrčí mě. „Přeskočila jsem to tady sama. Můžu se dostat zpátky taky sama,“ zamumlá.

Ignoruju její prohlášení. „Kam to jde?“

„Pravděpodobně vypnout to uřvané rádio a dopít tu tequillu,“ střelí přes rameno, zatímco jde ke svému autu.

*****************

Večeře proběhla docela dobře. Anděl udělala vepřové kotlety, omáčku a bramborovou kaši se zelenými fazolkami a mrkví. Tate toho snědl tolik, že začal vypadat lépe. Nedokážu si představit, jak těžké to muselo pro něj být poslouchat, že jsem najal někoho, abych získal jeho životní příběh, jen aby to Anděl zjistil. Zněl v telefonu vyděšeně, dokonce zpanikařil.

Taky mě zabíjelo vědomí, že Anděl vypínala svůj telefon. Nevěděl jsem, že mířila za ním. Nedokázal jsem říct z jejího zběsilého hlasu, jestli byla potěšená, když slyšela, že je její bratr, nebo pohrdala tou myšlenou. Jsem tak rád, že to přijala.

Usměju se pro sebe, když si dávám nějaké jídlo na vidličku. Samozřejmě, že ho vzala s otevřenou náručí.

Utřu si pusu ubrouskem. „Takže, získala jsi dnes něco, abys mohla začít s pekárnou?“ ptám se jí.

Vzhlédne, dávajíc mi jdi k čertu pohled se zúženýma očima. No, hádám, že pořád ještě nejsem z obliga.

Naservíruje nějaké brambory a plácne s nima dolů na talíř.

„Nezlob se na něj,“ říká Tate.

Upustí lžičku zpátky do brambor a vážně se na něj zadívá. „On to věděl.“ Zvedne svou vidličku a ukáže na něj. „Ať už jste měli vy dva nějakou omluvu nebo ne. Pořád to věděl.“ Rozhodí ruce ve vzduchu. „K sakru, věděl to čtyři měsíce.“ Podívá se na mě. „Měl jsi mi to říct.“

Povzdechnu si. Kolikrát jsem si tohle říkal? Věděl jsem, že si zaslouží to vědět.

„Řekl jsem mu, aby to nedělal,“ říká znovu Tate.

„Přestaň ho bránit,“ vyštěkne.

„Podívej,“ říkám získávajíc si její pozornost. „On se bál tvé reakce. Nechtěl jsem ho přinutit k tomu násilím. Nebyl připravený. Chtěl jsem ti to říct? Stokrát, Anděli. Ale ty ze všech lidí bys měla vědět, že to nebylo na mě.“

Dlouze vydechne a dívá se dolů na svůj plný talíř. Upustí svojí vidličku a odtlačí se na židli. „Už nemám hlad,“ oznamuje rozzlobeně. „Tate, zůstaň přes noc, pořád jsi opilý,“ říká bez prostoru k dohadům, než oddupe pryč z jídelny.

„No, nešlo to tak špatně, jak jsem myslel,“ říká Tate s úsměvem.

„Možná pro tebe.“ Usměju se, když jí slyším znovu vcházet do haly. Radost vybledne, když vidím, že má v jedné ruce polštář a v druhé přikrývku.

„Můžeš spát na gauči,“ oznamuje holý fakt. „Broskvičko.“ Zapíská na psa. Broskvička vyskočí z podlahy a následuje jí.

Tate se zachechtá, než si strčí do pusy více jídla.

„Jak jsem se mohl dostat do větších potíží, když ty jsi byl ten, který měl tajemství?“ ptám se poněkud zmateně.

Podívá se na mě a povzdechne si. „Upřímně si myslím, že je to proto, že se bojí být na mě naštvaná. Dnes v noci jsem se opil. Myslím, že je víc zmatená, než něco jiného.“

„To je možné,“ spekuluju.

„Cítím se špatně kvůli toho, jak to zjistila,“ připouští tiše, když se na mě podívá a já vidím tu tíhu, která mu spadla z ramen. „Neřekl jsem jí všechno.“ Zavrtí hlavou dívajíc se na stůl. „O některých věcech je těžké mluvit. A ačkoli mě neodstrčila dnes večer, vím, že jednoho dne to udělá.“

„No možná že to jednoho dne je za dlouho,“ říkám s nadějí. Chci, aby měli dobrý sourozenecký vztah. Vím, že Tate bojuje se svou minulostí – nemusíš být raketový vědec, abys viděl ten vztek, který potlačuje.

******************

Probudím se se svalovou řečí za krkem a půlka mého těla visí z gauče. Posadím se a rozhlížím se okolo. Hodiny na stěně ukazují něco po půlnoci. Zavrčím a shodím ze sebe deku, kterou mi přinesla. Položím nohy na podlahu a přejedu si rukou po tváři.

Povzdechnu si, když nakloním hlavu doleva, pak doprava, snažíc se uvolnit. Je to poprvé, co spím na tomhle gauči a definitivně to není něco, z čeho chci dělat zvyk. Ten ve společenské místnosti je mnohem pohodlnější.

Vstávajíc popadnu polštář a jdu tiše chodbou do naší ložnice. Usměju se, když zjistím, že jsou dveře od ložnice odemčené. Očekával jsem, že je budu muset vypáčit, jako minule.

Poté, co jsem shodil Broskvičku z postele, jsem se dostal ke své straně a snažil jsem se narovnat přikrývky, které odtlačila na konec postele. Jakmile si je nějak urovnám, lehnu si a dívám se na strop, přemýšlejíc o našem večeru. Souhlasím s Tatem, šlo to lépe, než jsem očekával. Mohla mu říct, ať jde k čertu, nebo se dožadovat více odpovědí, které jí nebyl připraven dát. Neodstrčila ho, protože to by prostě nebyla ona. Nezáleží na tom, kolik otázek si teď sama pro sebe pokládá.

Převalím se na bok a položím svou dlaň na její nahá záda, lehce přejíždějíc nahoru a dolů po její hladké kůži. Tělo má horké a já se přistihnu, jak se k ní pomalu přibližuju. Jemně posune své tělo k mému a já se skloním, abych jí políbil na rameno. Moje levá ruka cestuje po jejím boku okolo žeber. Cítím, jak mi pták začíná tvrdnout, když dosáhnu na měkkost jejího ňadra. Popadnu ho do ruky a zavrčím. Miluju, jak jsou velké a miluju, jak donutím její měkké růžové bradavky ztvrdnout.

„Ne,“ zamumlá a odtáhne se ode mě.

Zachechtám se. Takže je na mě pořád ještě naštvaná, i když spí. „Nevyzývej mě, Anděli.“

„Neser mě, Slade,“ říká s kamennou tváří znějíc tak, že je vzhůru.

Ušklíbnu se. „Pak ses měla přede mnou zamknout.“

Povzdechne si. „Našel bys způsob, jak se dostat dovnitř,“ říká přesunujíc se k okraji na její straně.

Popadnu jí za paži a přitáhnu jí zpátky doprostřed, přetáčejíc jí na záda. Zvednu se a obkročím její malé boky. Vydechne zlostí, když otočí hlavu pryč ode mě s očima stále zavřenýma.

Natáhnu se a otočím jí bradu svými prsty. „Nemám rád, když jsi na mě naštvaná,“ říkám upřímně. „Bez ohledu na to, jak žhavě vypadáš, když jsi nasraná.“ Snažím se odlehčit její náladu. Nefunguje to.

Pomalu otevře svoje ospalé oči a otočí hlavu, aby se na mě podívala. „Nemám ráda, když přede mnou skrýváš tajemství.“

„Já vím, ale…..“

„Ne. Nevíš.“ Přejíždí si rukou po tváři, zatímco mrzutě vydechne. Pak její ruce narazí tvrdě do mé hrudi a tlačí mě zpátky, zatímco kroutí svými boky, aby mě ze sebe shodila. Vyskočí z postele dřív, než jí můžu chytnout. Začne se hnát do koupelny, ale zastaví se na konci naší postele. Pomalu se otočí s pusou dokořán a vytřeštěnýma očima.

„Nemůžu tomu kurva uvěřit.“ Vydechne s výrazem šoku ve tváři.

„Čemu?“ ptám se dostávajíc se taky z postele.

Zvedne ruku a ukáže na mě prstem. „On měl celou tu dobu pravdu,“ zašeptá.

„Kdo?“

Vzhlédne a její oči se setkají s mými. „Jax,“ říká a hlas jí stoupá.

„Neměl,“ zavrčím. Proč ho kurva zmiňuje?

„On to věděl. Řekl mi venku u Larryho, že ty jsi ten, kdo mi lže, že ty přede mnou skrýváš tajemství o Tateovi.“

Zavrtím hlavou. „Neexistuje způsob, jak by to mohl vědět.“

„Přestaň se chovat, jako bych kurva nevěděla, o čem mluvím,“ vyštěkne. „Stál jsi v naší kuchyni a ječel jsi na mě. Říkals mi, že jsi na mě naštvaný, že mu věřím, i když měl celou tu dobu pravdu.“ Přešlápne a pak ke mně udělá krok.

Rozhodím ruce a držím je nahoře. „To ano,“ přiznávám drsně. „Ale to proto, že on neměl žádnou možnost to zjistit.“

„Taky řekl, že jsi s ním mluvil, zatímco jsme byli v New Yorku? Je to pravda?“

Zatnu čelist.

„Odpověz na tu zkurvenou otázku,“ vyštěkne.

„Ano,“ vystřelím. „Volal na tvůj telefon. Ty jsi spala, tak jsem odpověděl. Řekl mi, že se vrací zpátky. Neobtěžoval jsem se ti to říct. Vymazal jsem ten hovor a pak jsem zavolal, abych ho zablokoval.“ Snažím se to udělat tak jednoduché, jak jen to je možné. Už tak jsem dost v prdeli, klidně bych mohl skočit.

„Jak jsi mohl?“ ptá se, zatímco se jí na tváři objeví bolest. „Všechny ty lži.“ Zavrtí hlavou.

„Tyhle lži se týkaly tvého zkurveného, zdrogovaného ex,“ vyštěknu. „Není to, jako bych lhal ohledně nějaké další ženské.“ Kurva, Slade. Musel jsi vytahovat jinačí ženskou?

Přiřítí se ke mně. „Týkalo se to taky mého bratra ty blbečku,“ vykřikne. „Ale když už jsme u toho, lhal jsi i o nějaké ženské, ke které se chceš přiznat?“

Protočím oči a zavrčím. „Nikdy jsem tě nepodvedl,“ vychrlím, zatínajíc zuby.

„Ach to zní upřímně,“ odsekne.

„Neobviňuj mě kurva z něčeho, co jsem neudělal,“ vyštěknu.

„Neobviňuj mě z toho, že jsem nevěděla, o čem mluvím,“ vyštěkne zpátky. Pak se otočí a řítí se zpátky do koupelny a já jdu za ní. Chce mi zabouchnout dveře před nosem, ale zvednu ruku právě včas, abych zabránil srážce s mým nosem. Zatlačím do nich jak jen to je možné a ony narazí s úderem do zdi.

„Co to děláš? Je půlnoc,“ vyštěknu.

„Snažím se od tebe dostat pryč. Takže, uhni mi z cesty,“ vyštěkne vcházejíc do sprchy a zapínajíc jí.

Jdu za ní a zastavím, když je moje tělo přímo před jejím a dívám se na ní. „Proč jsi na mě taková mrcha?“ dožaduju se. „Na ničem, co zahrnuje Jaxe, by ti nemělo záležet, a ty zatraceně dobře víš, že jsem ti nemohl říct to, co Tate nechtěl, abys věděla.“

„Neříkej o mě, že jsem mrcha.“ Natáhne se a dá mi facku s pohledem plným nenávisti.

Popadnu jí za ruku a otočím jí, přitiskujíc si její záda k mému předku a připnu jí ruce na jejím hrudníku. „Přestaň mě kurva fackovat,“ zavrčím, zatímco mi na tváři přetrvává pálení.

„Přestaň mě srát,“ vyštěkne. Díky vlhkosti jejího těla ze sprchy, vyklouzne rukama z mého sevření a zasekne mi loket do boku. Odtáhne se ode mě, dostávajíc se pod sprchu zády ke mně.

„Anděli?“ zavrčím.

„Nemám ti co říct,“ odpoví tím tónem mrchy, díky kterému můj vztek stoupá.

Otevřu dveře od sprchy a zahlédnu její hedvábný župan na vaně. Přejdu k němu a vytáhnu z něj hedvábný pásek. A pak se obrátím zpátky ke sprše. Pokud nechce mluvit, fajn, ale nedovolím, aby na mě byla naštvaná kvůli Jaxovi. Dám jí důvod, proč být na mě naštvaná.

Zabouchnu za sebou dveře a znovu dojdu k ní. Popadnu jí za ruku, vytáhnu si ji z pod sprchové hlavice a přetáhnu jí na druhou stranu sprchy, kde je druhá sprchová hlavice. V tuto chvíli není zapnutá.

„Slade,“ zasyčí, když se snaží otevřít oči, ale nemůže, její vlasy jsou mokré a překrývají jí polovinu tváře.

Chytím jí za zápěstí, dám jí ruce před sebe a rychle několikrát zavážu pásek okolo nich, než je svážu na uzel. Otočím jí tváří ke zdi.

„Slade,“ vyštěkne, snažíc se z toho dostat. „Přestaň,“ dožaduje se, ale já se jen usmívám, když trhnu s páskem. Její ruce to zvedne nahoru nad hlavu a já utáhnu druhý konec pásku na konec sprchy a pak od ní ustoupím.

„Co to kurva děláš?“ vystřelí, zatímco se snaží dostat vlasy ze své tváře.

Povzdechnu si a zkřížím si ruce na prsou, zatímco jí sleduju, jak se snaží osvobodit. „Nechám tě tady, dokud nenecháš toho svého zkurveného přístupu,“ říkám s nedbalým pokrčením ramen. Může to nějakou dobu trvat.

„Cože?“ vyštěkne. „Nedělám si kurva legraci, Slade. Rozvaž mě,“ dožaduje se znova.

Rozkřížím ruce a přejdu k ní, umísťujíc svoje tělo proti jejímu. Skloním se a odsunu jí všechny její vlasy z tváře. „Ne,“ zašeptám sklánějíc se k jejímu uchu.

Nafoukne se. „Prostě přestaň,“ říká, když její tělo poklesne v porážce s vědomím, že jsem jí už dostal tam, kde jsem jí chtěl mít a usměju se.

Vedu svou ruku kolem boku její měkké, tvarované kyčle a dolů mezi nohy. Sevře stehna, snažíc se mě udržet mimo, ale vše co tím dokáže je, že chytí do pasti mojí ruku.

„Ne,“ říká přísně. „Ať už uvažuješ o čemkoli, nestane se to. Jsem na tebe nasraná,“ konstatuje.

Zvednu svou volnou ruku a položím jí ji přes pusu. Snaží se jí setřást, zatímco rychle hýbe s hlavou, ale já si přitáhnu její hlavu zpátky a dám větší tlak na ústa. „Jen to vzdej, zlato.“ Znovu zavrtí hlavou a znovu tahá za paže. Podívám se nahoru doufajíc, že nemá tolik síly, aby vytáhla tu sprchu ze zdi. Kdyby se osvobodila, mohla by mě s ní přímo uhodit.

Něco zamumlá a já ignoruju její snahu sundat ruku z její pusy. Použiju svoji nohu, abych jí lehce odsunul její nohy od sebe, dovolujíc tak mojí ruce klouzat mezi jejíma nohama přesně tak, jak jsem chtěl.

„Žádné překvapení,“ říkám s úsměvem a její nohy se utáhnou proti mým, když se je snaží sevřít. V žádném případě, jsem mnohem silnější než ona. Vzhlédne a zúží na mě oči. „Tvá kundička je tak mokrá a připravená, abych tě ošukal,“ říkám, než se skloním a okusuju její krk.

Tělo se jí trochu zachvěje a dlouze vydechne nosem, když cítím, jak se jí krk napne. „To je v pořádku Anděli.“ Vsunuju prst hluboko do její kundičky, užívajíc si vlhkost a teplo. „Nebojuj s tím.“ Vstoupím do ní hrubě dalším prstem, a ona si stoupne na špičky, zatímco mi zafňuká do ruky. Přitlačím jí svého teď už tvrdého ptáka proti jejím křížům, zatímco pokračuju v dráždění prsty. Ruce má natažené vysoko nad hlavou a já stále držím její hlavu vzadu v nepohodlné pozici s rukou okolo její pusy. Její kundička je tak kurevsky mokrá vzrušením, které mi stéká po prstech.

„Máš ráda, když ti tohle dělám, že?“ říkám zabořujíc svou tvář do jejího krku. Olíznu studenou vodu z její kůže a pak jí kousnu do její citlivé pokožky za uchem.

Tělo se jí třese při tom dojmu. „Jsi moje, Anděli. A jedna věc ohledně toho, že jsi moje je, že tě budu šukat kdykoliv a jakkoliv chci. Je ti to jasné?“ dožaduju se a ona jen přikývne hlavou, ta žena o tom ani nepřemýšlela.

Usměju se jí do krku. „Taková hodná holka,“ zašeptám, zatímco třu svým palcem její klitoris. Cítím, jak se její tělo blíží k orgasmu, zatímco moje prsty pracují drsně dovnitř a ven. Snaží se se mnou těžce bojovat na základě vlastního souhlasu. Těžce dýchá nosem a oči má pořád zavřené, její nohy jsou ohnuté proti mým a stojí na špičkách. Když už si myslím, že je hotová, vyndám prsty. Zafňuká, zvuk je ztlumený mou rukou a tělo jí opět ochabne.

„Ty víš, jak moc mě zapaluje, když jsi na mě naštvaná?“ Znovu přikývne. „Myslím, že na tom budu muset pro tentokrát zapracovat.“

Ona zavrtí hlavou a tou svou přikývnu. „Ano.“ Snaží se mě odstrčit svým zadkem. „Zkoušej to dál, zlato. Akorát se sama unavíš,“ varuju jí. Ale nechci to, líbí se mi, když je divoká a bojuje se mnou.

Moje ruka klouže až k jejímu rostoucímu bříšku a já si vezmu do dlaní jedno její velké ňadro. Hrubě ho masíruju, než štípnu její bradavku tak tvrdě, až se její tělo vyklene. Hruď jí rychle stoupá a klesá a na těle jí vyskočí husí kůže. Nevím, jestli je to kvůli jejímu mokrému tělu, teď už chladnému z nedostatku teplé vody, nebo z mého doteku. 

„Víš ty vůbec, jak moc chci, abys zaplatila za to, žes mě uhodila?“ ptám se a cítím, jak se její nohy třesou proti mým. „Chceš, abych tě donutil za to zaplatit, zlato?“ uhodím jí přes bradavku a ona rychle přikývne.

Uvolním jí a otočím si jí čelem k sobě. Pásek, držíc její zápěstí spoutané, se utáhnul z toho kroucení. Skloní hlavu, zatímco nasává vzduch přes ústa. Položím jí ruce do jejích mokrých, rozcuchaných vlasů a zvednu jí hlavu, abych se jí podíval do očí.

„Slade?“ povzdechne si těžce.

„Ano?“ ptám se s vážnou tváří, nechci jí ukázat, jak moc to na mě stále působí.

„Co se mnou chceš dělat?“ ptá se olizujíc si kypré rty.

Utáhnu sevření v jejích vlasech a její dech se zadrhne. „Nějaké. Zkurvené. Věci. Které. Chci,“ říkám jednoduše. „A pokud si myslíš, že to tvoje tělo může snést, budu tlačit ještě víc.“

Chci jednu noc s ničím jiným, než si s ní užít po mém. A nemluvím o šukání a pak omdlení. Mluvím o tom, jakmile s ní budu hotov, nechat ji tak, zdrženlivou a čekající na to, až jí znovu zneužiju. Teď jsem chvíli bojoval se svou  temnou stránkou kvůli ní a ona to ví.

„Zjistíš to, krom toho, že mám všechno pod kontrolou,“ říkám upřímně. „Dokážeš si představit, jaké to bude, nebýt schopna mě zastavit?“ skloním se a položím svoje rty přímo doprostřed jejích a zašeptám, „Nevědět, co s tebou příště udělám. Které části tvého těla se dotknu. Kterou část tvého těla budu šukat.“ Pomalu jí olíznu její rozevřené rty, když si vzpomenu, jaký je to pocit mít je obalené okolo mého ptáka. Ne-kurva-uvěřitelný.

Zakňučí a nohy se jí podlomí. Utáhnu sevření v jejích vlasech a ona vykřikne.

„Nechci ti ublížit,“ říkám s úšklebkem, když vím, že je to přesně to, co dělám, když mluvím. „Ale měla bys vědět, že mám sílu na to to udělat. Pokud bys odmítla to, co chci.“

Její zelené oči se zavřou, když těžce oddechne. O Andělovi jsem se naučil, že bolest z něčeho, může udělat desetkrát větší radost. Má ráda, když jsou pouta příliš těsná, když jí moje kousance zanechávají modřiny. A nikdy jí nedokážu dostatečně tvrdě plácnout na zadek, aby jí to stačilo.

„Mám ráda bolest,“ přiznává bez dechu.

„Já vím.“ Cítím, jak její srdce bije rychleji proti mému hrudníku a dovolím si usmát se. „Dáš mi tu sílu, Anděli?“ ptám se odtahujíc se, dívajíc se na ni. „S vědomím, že nebudou žádné hranice? Žádné ne z tvé strany?“ Není to tak dávno, kdy mě děsila možnost, že by řekla ano. Ale teď už ne. Teď chci, aby mi ji dala. Chci s ní zacházet jako se svým vlastním malým sexuálním otrokem. A vím, že jedna její část to chce také.

Podívá se na mě a zašeptá, „Patřím ti, správně?“

Dávám jí domýšlivý úsměv. „Ano.“

Na tváři se jí objeví pomalý, sexy úsměv. „Přiměj mě tomu uvěřit.“

Škubnu jí hlavou dozadu a ona znovu přiškrceně vykřikne. Políbím jí na vystavený krk a můžu cítit, jak jí divoce tluče puls a můj pták sebou škubne. Dnes v noci jí budu kurevsky vlastnit tak, jak to nikdy nezažila.