IYC - 5. kapitola

Překlad: Verča

Moc děkuji za vaše komentáře. Jste úžasné J

Trošku se nám to začíná rozjíždět, tak si užijte kapitolu J

Jo a jen pro informaci, rozhodně to neberte jako buzerování :D, ale do komentářů píšete místo Jake, Jack. Jake je správně.. Tak jenom pro urovnání :D

VZTEK V KLECI

„Boj v kleci.“

Ta slova se šeptají přes tělocvičnu a lidé driftují směrem k osmiúhelníku jako děti pro zmrzlinu. I když to není schválený zápas, boj v kleci, je to vždy dobrá zábava a bezejmenný bojovník v kleci zřejmě zní ještě líp.

Po letmém pohledu přes tělocvičnu zachytím zkušené bojovníky schoulené u váhových zařízení, není pochyb o tom, že diskutují o možném ringovém jméně pro Jakea.

Začínáme.

S narovnanou páteří se courám davem. Gang je tu: Homicide Hank, Blade Saw, Obsidian, Hammer Fist, Rampage, Torment, Drake alias Doctor Death a Fuzzy. Jen Makayla chybí. Pokud se odváží ukázat její tvář, dám jí přesně vědět, co si myslím o batohu.

Drake mi dá mrknutí a zakývá jeho prstem a pokyne mi, abych se postavila vedle něho, ale s Jakem u klece, to považuji za rizikové. Nevím, jestli si vyřešily jejich problémy nebo zda Jake chce stále roztrhnout Drakeovo hrdlo.

Podívám se rychle přes rameno. Jake se protahuje na rohožích, zatímco jeho soupeř, Master Mayhem, plešatý bulldog bojovník, žertuje s několika ringovými děvčaty. Jake se převlékl do bojových šortek, v námořnické modři se zelenomodrými čínskými znaky po stranách. Barevná kombinace mi připomíná Farnsworth & Tillman, zatřesu se.

„Nebílí se mi to jméno?“ Blade Saw zvedne obočí.

„Jaké jméno?“

„Wolf.“ (překlad vlk)

Pokrčím nos. „Ne pro něj. Chceš-li ho pojmenovat po zvířeti, šel bych do kočičí rodiny. Chci říct, podívej se na jeho vlasy; vypadají jako hříva.“

„Zasraně nenávidím zvířecí jména,“ zabručí Hammer Fist. „Seznamy jsou plné medvědů grizzly, vlků, medvědů, lvů a tygrů.“

„Cougar?“ Pokrčím rameny. (překlad puma)

„To bys mohla být ty.“ Rampage mi dá úsměv.

Mé ruce si najdou mé boky. „Nejsem tak stará. Je mi dvacet sedm. Mám dobrých dvacet let, než se stanu pumou. A pak, že sexistické a urážlivé termíny nejsou používány.“

„A já si myslel, že je ti třicet pět.“ Rampage zavrtí hlavou, tak nějak nevěřícně.

„Třicet pět? Vypadám snad na třicet pět?“ Můj hlas se zvedne a pak klesne, když slyším hihňání se kolem sebe. Mé oči se zúží a dám Rampageovi můj nejlepší monotón. „Ha ha.Velmi vtipné. Jsi zábavný chlapík, Rampage.“

„Teď zní na pětačtyřicet.“ Sebevražedný Drake vstupuje do boje.

„Jednoho dne, se naučím jak bojovat,“ zamumlám. „A nezapomenu na tento rozhovor. Budeš se omlouvat klukům, až s tebou skončím.“

Pohled všude kolem. Úsměvy. Smích. „Tak to je něco, co bych rád viděl.“ Rampage přejede přes jeho spodní ret v předstíraném přemýšlení. „´Manda v ringu. Mám pocit, že někomu opravdu nakope zadek.“

„Ano. Počínaje tebou.“

„A myslí to vážně.“ Makayla vklouzne paží kolem mého pasu a připojí se ke skupině.

„Zrádče.“ Zamumlám. „Věděla jsem, že tu nebylo žádné služební volání.“

„Nejlepší přítel sleduje tvá záda,“ zašeptá. „A měla jsem pohotovost. Potřebovala jsi někoho, kdo do tebe vtřese trochu rozumu a já jsem nebyla schopná udělat to. Vypadá to, že můj plán fungoval lépe, než se očekávalo.“

„Můžeš očekávat, že zítra nebude žádná nejlepší kamarádka.“ Stlačím její ruku a následuji dav k osmiúhelníku, ale Makayla se jen zasměje a následuje mé kroky.

„Kolikrát jsi mi s tím vyhrožovala, a za dvacet minut bylo vše při starém? Proč si neušetříš ten stres a prostě si neuvědomíš, že chci pro tebe to nejlepší?“

„Protože se potřebuješ naučit, že není radno zahrávat si s mými pocity, zejména pokud se týkají Jakea. Nicméně, odpustím ti, protože jsem nová, konzervativní, cudná, a to znamená, že hledám někoho nového, konzervativního a ….“

„Cudného?“

Mé rty se chvějí s potlačovaným úsměvem. „Mohlo by to být náročné.“

Makayla se zachichotá.

„Měla jsem o tebe strach,“ řekne. „Myslela jsem si, že jsi po tom všem ztratila sama sebe.“

Můj úsměv rychle zmizí, a kousnu se do jazyka, než řeknu, že má pravdu, a kdyby nebylo Jakea, byla bych pořád v posteli a přemýšlela.

Připojí se k nám Fuzzy a povídáme si o jeho tátovi a sestře, dokud Jake a Master Mayhem nevstoupí do klece. Třesu se, když se kovové dveře zavřou.

„Je to opravdová UFC klec?“

Fuzzy přikývne. „Teď, když je klub schválený, všechno musí být regulováno. Klec má třicet dva stop v průměru.“

„Torment taky dostal ten nejvyšší plot, přizpůsobený našim nejvyšším bojovníkům.“ Makayla mi dá zlý úsměv. „Jako je Jake.“

Jake se otočí a hostím se jeho dokonalým, silným, svalnatým tělem, jeho širokými zády a… udělám krok blíž. „Kdy se dal tetovat? Měl jenom dvě, když jsme se rozešli.“

Fuzzy pokrčí rameny a dá mi zvědavý pohled. „Vstoupil jsem do klubu asi před rokem a půl. Setkal jsem se s Jakem. Jeho bratr právě zemřel a snažil se vyřešit nějaké další…osobní věci. Jednou v noci jsme šli ven, byl opravdu opilej. Rozhodl se udělat si tetování. A nebylo to všechno, co udělal.“

Makayla mi dá omluvný pohled, když se otočím a dám jí „proč jsi mi to neřekla“ pohled.

„Nemyslela jsem si, že bys to chtěla vědět,“ řekne.

Shayla, nyní oblečená do černo-bílé košile rozhodčího, zkontroluje Jakeovo rukavice a já se lépe podívám jeho inkoust. Jeho nové tetování je neuvěřitelně nádherné. Kmenový design se klene nad jeho horní částí zad, pokrývá vrcholy ramenou a lopatek jako křídla. Dovedu si představit, jak běhám prsty přes jeho svalnaté záda, přejíždím přes linie a ..

„Taky miluju tetování,“ zašeptá mi příliš-mnoho-pozorná Makayla, přes skandování diváků „hněv v kleci.“. „Někdy chci jen lízat Tormentovo tetování, ale ve chvíli, kdy je mu můj jazyk nablízku, všechno jde do pekla a já se ocitám v další nové pozici. Jeho kreativita vylekává moji mysl.“

Na okamžik se oddám své vlastní lízající fantazii, ale s Jakem, do té doby než jsem přerušená pronikavým pískotem Shayly.

O chvíli později začne boj. Master Mayhem se žene na Jakea a praští jím proti kleci. Shayla foukne píšťalkou a Master Mayhem couvne. I když je zhruba stejně vysoký jako Jake, je dvakrát tak široký, s postavou profesionálního kulturisty a tvrdými pohyby býka.

Jake krouží kolem vnější strany. Master Mayhem udělá několik kroků k Jakeovi a hodí ho doleva, udeří Jakea do čelisti, pak ho narazí do plotu. Jake ho strká od sebe a belhá se. Master Mayhem ho znovu uhodí. Mé srdce vynechá úder, když padne na kolena, ale během několika sekund je zpátky na nohou.

„Možná by měl zápasit s někým méně…zkušeným.“ Střelím ustaraný pohled směrem k Fuzzymu, jestli by nemohl zastavit boj.

Fuzzy vyštěkne smíchy. „Jake si s ním hraje. Nebojuje způsobem, jaký od něj lidé očekávají. Falšuje slabost nebo úraz, potácí se v ringu. Někdy prostě přímo porušuje pravidla.“

„Ve většině případů nedodržuje pravidla.“ Makayla se podívá na zamračeného Tormenta a povzdechne. „Torment Jakea upozornil při každém tréninku. Není to dobré pro pověst, zvláště pokud chce bojovat v amatérském obvodě.“

O pár vteřin později, Jake vytáhne nelegální tah. Dostane varování. Když boj pokračuje, vrhne se na Mastera Mayhema a zaboří mu prsty do klíční kosti. Master Mayhem se zašklebí bolestí. Shayla foukne do píšťalky a opět zastaví boj.

„Teď už jsou to dvě varování.“ Fuzzy zakroutí hlavou. „Kdyby to byla skutečná událost, riskoval by diskvalifikaci. Zatracený vzpurný bojovník. Pokud se bude držet tohoto druhu chování, Torment ho vyhodí z týmu.“

Shayla dá Jakeovi poslední varování, a oba bojovníci se přesunou zpět do středu osmiúhelníku. Boj roste s Jakeovými a Mastera Mayhemovými kopy a údery. Všechna syrová síla dostane mou krev do bodu varu. Jakeovo prsní svaly se vlní s každým úderem, jeho břišní svaly se napínají a jeho vzrušující zadek mě dráždí, když se točí na rohoži. Je neustále v pohybu, udeří a pak ustoupí. Dovnitř a ven. Sem a tam. Skoro jako tanec. Nebo sex.

Dav, nyní tři lidé kolem klece, křičí když Master Mayhem chytne Jakea za nohy a stáhne ho na podložku. Ale Jake je rychlý. Zabalí ruku kolem nohou Mastera Mayhema a zkroutí je do tvaru preclíku.

„Nemyslím si, že Master Mayhem bude schopný setřást se z Jakeovo sevření,“ řekne Fuzzy, jako by to pro mě něco znamenalo.

V rozostření náhlého pohybu, Jake zkroutí nohy Mastera Mayhema dozadu tak, že spadne. Dav řve. Master Mayhem poklepe.

Fuzzy dá Jakeovi palec nahoru. „Je to dobrý bojovník. Navzdory porušování pravidel, vyhrál.“

„Renegade (překlad odpadlík) bojovník.“

Fuzzy se na mě podívá. „Co jsi to řekla?“

„Je to odpadlík. Možná je to dobré ringové jméno.“

„Amando.“

Mé hlava sebou škubne a zahlédnu Jakea opírajícího se o klec, paže má zkřížené, jeho dokonalé tělo se leskne potem. Setká se s mým pohledem a mé tváře začnou hořet. Všechny rozpaky ze střední školy se vracejí. Přešlápnu z jedné nohy na druhou. Mé ruce se sevřou a rozevřou. Mé řasy sklopím dolů a otočím se.

Alespoň si myslím, že ano. Ale moje nohy jsou stále přilepené k podlaze. A ztratila jsem se v moři modré.

***

„Renegade.“

Rampage rozbije pivo na Jakeově hlavě a Jake se oficiálně stane Jakem „Renegadem“ Donovanem.

Úšklebek rozděluje jeho tvář a dá mi mrknutí předtím než je sevřen bojovníky, kteří chtějí oslavit jeho nové ringové jméno. Poplácávají ho po zádech a buší mu do břicha.

„Líbí se ti tvé jméno?“ Podám mu ručník, když se mu konečně podaří osvobodit se. Stále je napumpovaný z jeho boje a jeho „křestu“, oči mu září, svaly se mu chvějí, adrenalin mu stále pulzuje pod kůží.

„Do prdele, jo.“ Popadne mě kolem pasu a rozmačká jeho rty proti mým, pak mě uvolní tak rychle, že na moment přemýšlím, jestli se to vůbec stalo. „Díky tobě. Slyšel jsem, že jsi přišla se jménem ty.“

Omráčená polibkem, který stále cítím na svých rtech, dýchám pomalu a zhluboka a snažím se potlačit náhlý příval vzrušení, z něhož mám v ústech sucho a můj pulz pracuje na plné obrátky.

„Nemáš…zač.“ Můj hlas je hřmot, udělám se ještě více bolestivou, když si olíznu rty a ochutnám jeho slanou sladkost na jazyku.

„Jsi připravena na nějaké burgery?“ Hodí neformálně ruku kolem mých ramen, což beru jako signál, že jeho polibek byl jen přátelský polibek, děkovný polibek a ne myšlen jako polibek, který otřásl mým světem.

„Jasně. Nemůžeš dostat příliš mnoho tuků, sacharidů a sádla do tvého systému.“

Zasměje se a sevře mě. Bože, kéž by s tím přestal. Navzdory varování v mém mozku, že se jedná o přátelská gesta, moje tělo si špatně vykládá jeho signály. Moje kalhotky jsou promočené. Moje bradavky vztyčené. A jsem tak horká, že jsem v pokušení svléknout se do mého spodního prádla pod záminkou, že chci nějaký boj v kleci.

„Musel bych se vzdát hamburgerů, pokud budu chtít vážně trénovat,“ zamumlá Jake napůl pro sebe. „Nemysli si, že to bude ale hned. Musím dát více času do společnosti a obrátit věci.“

Jdeme v příjemné tichu chodbou a pak Jake zatočí do šatny. „Jen si dám sprchu. Za chvíli jsem zpátky.“

Zoufalá pro rozptýlení, bloudím kolem haly. Tyto tabule jsou naplněny každodenním tréninkovým režimem. Žádná jóga, tai chi, step. Místo toho tam je „Groud and Pound,“ „Grunt ´n´Grapple,“ a „ Mission: Submission.“

„Máš zájem o třídu?“ zeptá se Fuzzy, když jde do šatny a dá mi zlý úsměv.

„Jen se dívám.“

„No, pokud bys měla zájem, měla bys začít s mým spouštěcím táborem, Buď fit nebo zemři.“ Zaklepe na tabuli vedle jeho jména. „Je to to nejlepší pro první krok, nezraníš se.“

„Co děláš v Buď fit nebo zemři?“

Jeho obočí sebou škubne. „Nakopu ti prdel, než mě budeš prosit abych přestal a pak ti ji nakopu ještě víc.“

„Jak můžu říct ne nakopání zadků?“

Fuzzyho úsměv se rozšíří. „Nemůžeš. Příští sezení začíná v pondělí. Budu tě očekávat.“

„Budu o tom přemýšlet.“

Poté zamíří do šatny a já se bavím s málem bojovníků, co tu zbyli a doháním čas se starými přáteli a dělám si i několik nových. Makayla, zastrčená pevně pod Tormentovo paží mi dá smysluplné mrknutí, když se loudají ze dveří.

Nakonec jsem sama. Na obrazovce v rohu bliká logo Team Redemption MMA.

Jemné šumění hlasů a Sandyin ostrý smích proudí od tréninkové oblasti.

Dveře za mnou se otevřou a zavřou. Slyším kroky na betonové podlaze. Teprve když velký stín spolkne můj, postaví se mi vlasy na zadní straně krku. Otočím se a podívám se kdo je za mnou.

„No, podívejme se, koho to tu máme.“ Bob stiskne rty do tenké linky a pohlédne na jeho vyhazovače a pak zpět ke mně. „No, Anděli, nenech nás čekat. Řekni ahoj.“

Prudké otřesy zasáhnou mé tělo a mé srdce buší tak silně, až se obávám, že mi praskne žebro. Vše co můžu udělat je otočit se a běžet, ale nedám jim to uspokojení. Postavím se jim s vědomím, že jsem v tělocvičně plné testosteronem poháněných bojovníků, kteří by zničili Boba a jeho vyhazovače bez otázek.

„Myslela jsem, že vy dva jste stále ve vězení po vaší obžalobě.“

„Máme přátele na vysokých místech.“ Bob udělá krok směrem ke mně. „Dostali jsme se ven na kauci. A víš, co jsme udělali jako první? Setkali jsme se s našim právníkem, protože za to někdo zaplatí.“ Pak zvedne ruce pokryté bílou sádrou, která sahá od zápěstí až k loktům. Vyhazovač to samé.

„Vážně?“ Nervózní smích propukne v mé hrudi. „Ty a tvůj vyhazovač jste si zlomili obě ruce přesně ve stejném místě během boje? A oba dva jste dostali sádru?“

„Myslíš si, že je to vtipné, holčičko?“ Vyhazovač se natáhne a uchopí můj cop s obratností někoho, kdo sádru nepotřebuje. „Nemůžeme pracovat. Vidíš, že se smějeme?“

Jake a Fuzzy zvolí tuto chvíli k vynoření se ze sprchy s Obsidianem, Rampagem, Blade Sawem a Homicidem.

Ačkoli vyhazovač stále drží můj cop, cítím se v bezpečí. Jako bych byla srolovaná v mé útulné posteli.

Jakeovo ocelový pohled se pohne ode mě k vyhazovači a pak zpět na mě. „Co se děje?“

„Něco z Hellhole je připojeno k mému copu.“ Zavrtím hlavou a vyhazovač utáhne sevření.

Jake ztuhne a zkřiví jeho ústa. „Nech ji jít.“

Těchto pět bojovníků jde dopředu jako jeden celek. Vyhazovač udělá krok dozadu, jednu ruku stále kolem mého copu a druhou na mém rameni. Drží si mě jako ochranný štít. Bojovníci jdou dopředu. Vyhazovač dozadu. Bojovníci dopředu. Vyhazovač dozadu. Bojovníci vrčí. Vyhazovač kňučí.

„Možná bysme se jako první měli zeptat, co tu dělají.“ Zvednu ruce dlaněmi dopředu, abych zastavila vlnu testosteronu.

Jake zavrčí. „Boj jako první. Otázky později.“

Vyhazovač mě pustí se sotva slyšitelným zakňučením a můj cop je volný.

„Máš něco co říct?“ Dívám se na Boba. „Radši mluv rychle, nebo ti zaručuju, že nebudeš mít další šanci. Renegade se nestará o zákony.“

Statečný Bob vyštěkne: „Budeme zasraně žalovat jejich prdele. Máme lékaře, který říká, že nikdy nebudeme normálně fungovat. Máme právníka, který dostal jejich jména z policejní zprávy a řekl, že dostaneme deseti milionové odškodné. Řekl nám, abych vám přinesl tyhle dokumenty a předal vám je.“

Bojovníci kolektivně zanaříkají. Zřejmě není nic děsivějšího než soudní spor.

„Neuvěřitelné.“ Moje ruce najdou mé boky. „Děláš si ze mě srandu?“

Povzbuzená kolektivním terorem bojovníků, Bob udělá krok vpřed a natáhne se ke mně s dokumenty. Bojovníci se krčí a odstupují, jako kdyby byly vyrobeny z Kryptonitu.

„Dej mi to.“ Řeknu Bobovi. Najednou si uvědomím, že Jake stojí vedle mě.

„Klid, bejby.“ Dotkne se mého ramene, když shrábnu dokumenty. Teprve pak vezmu na vědomí mou dmoucí hruď a zaťatou bradu. Poté co si letmo prohlédnu dokumenty, vyvalím oči.

„Za prvé,“ vyplivnu,“ protože jste v soudním řízení, nelze použít právní dokumenty. Takže..špatná právní rada. Za druhé, v případě, že ses nevšiml, byli jste zapojeni do trestné činnosti, když jste si zlomili vaše ruce, jsou-li skutečně zlomené, o čemž pochybuji. Za třetí-“ mávnu jedním z dokumentů na Boba-„není to správný soudní proces. Opět, špatná právní rada, nebo sis možná myslel, že sem přijdeš a budeš předstírat soudní spor a pokusíš se shodit mé přátele. To se nestane. Nakonec, se můžu rozhodnou podat občanskoprávní žalobu proti vám za to, že jste se ke mně chovali jako k hadrové panence, takže si skutečně budete muset najít právníka pro váš soud.“

Bob zúží oči. „Mluvíš jako zasranej právník. Jsi právník?“

Moje ústa se otevřou a zavřou. Jsem právník? Nemám práci a nemám šanci najít ji, alespoň ne v Kalifornii.

„Je právnička a zatraceně dobrá.“ I když Jakeův hlas je pohodový a klidný, mohu slyšet výmluvný třes muže na okraji ztráty kontroly. „Pracovala u jedné z největších advokátních kanceláří ve státě a byla jednou z jejich nejlepších a nejchytřejších. Je zatraceně chytrá, skvělý advokát a zná každý trik v knize. Zničí vás.“

„Jo.“ Bojovníci bouchají pěstmi do vzduchu a fandí jako jeden celek.

„Ehm…Jakeu.“ Nehledě na to, že nemám žádnou advokátní kancelář a žádné pojištění, ani jsem nesouhlasila, že bojovníci budou mí klienti. Ale Jake dál jede.

„Předloží vás ke stání a vyřeže každý detail vašich špinavých životů, dokud se nebudete chvět na podlaze.“

„Jo,“ zazpívají bojovníci.

„Napne tvůj právní účet tak vysoko, že si budeš přát aby ten večer nevešla do tvého baru. Rozeběhne ten případ až do země, dokud nebudete prosit o milost.“

„Jo.“ Bojovníci křičí a fandí jako, kdybychom ten případ už vyhráli.

„Jakeu…“

„´Manda, ´Manda, ´Manda.“ Rampage začne skandovat a pak zírá na Boba a vyhazovače. „Máme „Mandu. Vy nemáte nic.“

Jake se na ně podívá a pak se obrátí na Fuzzyho. „Člověk vidí jeho dívku, jak je tahána za vlasy v místě odpočinku… to považuje za provokaci?“

Jeho holka? „Neodpovídej na to,“ vyštěknu na Fuzzyho. On a Jake sdílejí pohled a pak Jake zafuní.

Otevřou se dveře. Zabouchnou se. Jake je pryč. Rampage taky. A Obsidian. A návštěva také.

Zhroutím se na pohovku a připlácnu si ruku na čelo. „Chystají se zasadit ránu v podobě reálného soudního řízení, pokud jim skutečně zlomili ruce. Jsem si jistá, že ti dva ale filmovali jejich zranění.“

„Ale i kdyby tomu tak nebylo, dostala by si nás z toho ne?“ Homicide se posadí vedle mě. „S manželkou čekáme dítě. Nemohu si dovolit velkou ránu za právníka. Nikdo z nás.“

„Nedělej si starosti.“ Snažím se uklidnit rozrušené bojovníky kolem mě. „Je to naprosto falešný soud.“

„Ale co když není? Co když si najdou dobrého právníka? Musíš něco udělat, Amando.“ Hlas Blada Sawa stoupne, když hodí dokumenty. „Musíš si vzít náš případ…“

Přední dveře bouchnou a do místnosti vletí studený vzduch, který mi pošle mráz po zádech. Přestřihnu Blade Sawa v polovině chvástání. „Odešla jsem z mé práce. A jsem na černé listině. Žádná firma mě nezaměstná.“

„Tak rozjeď svoji firmu. Vždycky jsi o tom mluvila.“ Jake kráčí směrem k nám, celý v klidu a v pohodě, jako kdyby nehonil dva šílence.

Má vlastní firma? Kolik hodin jsem ztratila sněním o své vlastní firmě, zatímco jsem byla u Farnsworth & Tillman? Firma, kde bych mohla mít čas pro bono případy. Firma, kde by zaměstnanci nenosili uniformy ve stylu letušky. Mí zaměstnanci by nežili ke sloužení. Žádné krevety ve firemní kantýně. Žádné kamery na chodbách. Žádné prosklené stěny. Žádné spící lusky. Žádná loga křičící FAT FAT FAT.   

Žádné peníze.

Všechny moje úspory padly na mé studentské půjčky. Mým jediným cenným majetkem je dům mé babičky. Něco, co bych nikdy neprodala. Sen bude muset zůstat snem. Pomsta bude jistě jídlo podávané za studena.

„Nezlomil jsi žádné kosti ve třiceti vteřinách co jsi byl pryč?“ Můj vtipný tón způsobí několik zvednutých obočí.

„On ti ublížil.“

Moje ruka letí k ústům, a vystřelím ze svého sedadla. „Prosím, řekni mi, že si děláš srandu. Vyhazovač mě jen zatahal za cop. Nebyl to žádný velký problém.“

Jake podebere mou čelist a přejede palcem přes mou tvář. „Pro mě to byl velký problém.“

Mé prsty se vznášejí nad jeho bicepsy, vyboulené zpod rukávu košile. „Udělal jsi to…opravdu? Tak rychle?“

Chytí mě za ruku a přitiskne rty na mé klouby, moje tělo pulzuje v reakci na jeho dotek.

„Jeden z nich se dostal pryč. Druhý byl tak vyděšený, že vyšel pět stop ven ze dveří a pak omdlel. Nemá smysl lámat kosti, pokud nemůže cítit bolest.“

Zvednu obočí v předstírané výčitce. „Samozřejmě.“

Jake se zasměje a pustí mi ruku. „Takže, tvoje vlastní firma….potřebuješ kapitál. Můžeš se zeptat Maxe..ehm Tomernta. Jsem si jistý, že bude rád, že ti může pomoc a pokud ne, Doc a já si ho obtočíme kolem ruky.“

„On je rizikovým kapitálem, není banka,“ řeknu tiše. „To je druh věcí, která dělá banka.“

Jake pokrčí rameny. „Takže on bude investovat do tvé firmy a vrátíš mu to, až budeš vydělávat peníze. Stejné jako investice do každého podnikání. Promluvím si s Doc a získám nejlepší čas na sestavení:“

„Hej!“ Vyhodím mé ruce. „Za prvé, je to moje nejlepší kamarádka. Pokud s ní někdo bude mluvit, tak to budu já. A za druhé, neřekla jsem, že do toho jdu.“

„Podívej se na jejich ubohé tváře.“ Jake ukáže ke shromážděným bojovníkům. Na povel se všichni tváří smutně, ústa stočená dolů a obočí svraštělé.

Mé rty se chvějí s potlačovaným úsměvem. „Nemusíte vypadat smutně.“

„Nemohu si dovolit velké poplatky advokátních kanceláří,“ pokračuje Jake. „Vystrčili jejich krky ven pro tebe. Nechceš se vrátit k tomu, co umíš dělat nejlépe?“

„Nikdy jsem neřekla…“ Ale přestřihnu se. Můj život je jedna branková tyč za druhou. Nikdy jsem nepřestala přemýšlet o tom, co opravdu chci. Možná, je na čase udělat to. Nenásledovat rodinnou tradici a nestát se partnerem ve velké advokátní kanceláři ve věku dvaatřicet. Mohla bych rozběhnout svou vlastní firmu. Mohla bych pomáhat lidem s jejich problémy. Mohla bych začít soudit Farnswortha, a napravit mou pověst. Jak by na mě můj otec nemohl být hrdý?“

„Viděl jsem, jak pozoruješ při boji Shillu,“ řekne Jake. „Jsem si jistý, že Torment nebude brát v úvahu tvé klubové poplatky, pokud se jednoho dne dostaneš do ringu, a kluci budou rádi, že ti můžou pomoc, pokud budeš pracovat na jejich případu. Pak už se nikdy nebudeš muset starat o zmrdy z Hellhole.“

Mé tělo ztuhne. „Já a bojovat?“

Přestěhuje se jeho rukou k mé bradě a přejede mi palcem přes tvář. „Vždycky jsi měla bojovného ducha.“

Učit se bojovat. Ne proto, že to bude dobře vypadat v životopise, ale protože chci. Mohla bych chodit s jistotou, že se můžu bránit. Mohla bych být součástí světa, který nemá nic společného s právem, který obnáší přátelství a kamarádství a to je to nejlepší, co může být.

„Fajn. Zkusím to.“

Pomalý, teplý úsměv se šíří přes Jakeovo tvář. Nakloní se a jeho rty se vznáší nad mými. Zadržím dech a čekám na polibek, polibek, který nikdy nepřijde.

Jeho rty se otřou o mé čelo a rozcuchá mi vlasy.

Potom jdeme na hamburgery.

Všichni z nás.