ATY - 20. kapitola

Překlad: Peťa

Náš vztah visí na tenkých nitkách, které hrozí, že se přetrhnou. Cítím to. Jsem si jistá, že on to cítí taky. Jeho největší starost byla, aby byl schopný mě uspokojit, ale to je sotva problém. Klín mezi nás vráží naše sobeckost. Ani jeden z nás není ochotný se pro toho druhého vzdát toho, co miluje. Ještě ne. A nejsem si jistá, co bude potřeba, abychom se našich závislostí vzdali.

Během neděle nás bouřka zavře doma a neohlášeně se staví Connor – z žádného jiného důvodu, než aby se s Lo podělil o pivo. Začínám věřit, že se s námi rád poflakuje. Po dohadování se, kdo by vyhrál šachy, Lo a Connor roztáhnou šachovnici a mezi klábosením hrají a usrkávají pivo.

Na židli si listuju Cosmo magazínem a čtu si o nových sexuálních polohách. Uvědomím si, že co je důležité pro mě, možná není důležité pro ostatní holky. A jsem s tím v pohodě. Sex je něco, co skutečně miluju. V mém případě pravděpodobně až příliš.

Na okna bubnuje déšť a já ignoruju zprávy od mých sester o tom, že jsem zmeškala oběd. Taky najdu Ryke na Facebooku a pošlu mu rychlou zprávu ohledně nové lži. Když roluju svým telefonem, uvidím jeho odpověď.

A on ti to sežral?

Píšu zpátky. Jo. Myslím, že jo.

„Tenhle tah bys neměl dělat,“ řekne Connor Loovi, přičemž ukáže na jeho věž. „Zřetelně je tam lepší.“

Lo dá prsty pryč od věže a prohlíží si šachovnici na konferenčním stolku.

Vyskočí mi nová zpráva. Pije právě teď?

Pivo.

Connor se na židli naproti gauči nakloní dopředu, ohne se nad figurkami. Ukáže na střelce. „Tohle je lepší tah.“

„Co takhle kdybys hrál svoji vlastní hru a já tu svoji?“ Lo posune věž.

Pohlédnu dolů na Rykeovu slovní bublinu. Zastavím se.

Zvedne se mi žaludek. Lo nikdy opravdu nepřijal nápad, že se nás Ryke bude držet, ale propukla jsem v slzy, takže ten nápad kvůli mně ani nezavrhl. Všechno se zdá zrovna teď vypjaté a komplikované.

Pošlu: Teď?

Uvidíme se za dvacet.

Uvnitř zasténám.

Connor posune ubohého pěšce. „Šach.“

„Co?“ zalapá po dechu Lo. „Ale to… Oh.“ Protočí oči. „Není šance, že bych vyhrál, že?“

Connor se usměje, když zvedá své pivo. „Řekl bych, že můžeš vyhrát příště, ale nemůžeš.“

Lo se vzdá svého krále jeho svržením.

A pak zabzučí bzučák. Ztuhnu. Může už tady být? Ne. Řekl, že to zabere dvacet minut, ne dvacet sekund. Že? Pohlédnu zpátky na zprávy a uvědomím si, že to vůbec nespecifikoval. Oh, na tohle nejsem vůbec připravená.

Setřesu nervozitu a jdu do vstupní haly. Cítím na sobě Loovy oči celou cestu tam.

„Chceš další pivo?“ zeptá se Lo Connora.

„Jasně.“

Lo vstane a chová se nenuceně, když v kuchyni otevírá ledničku.

Stisknu tlačítko na mluvítku. „Prosím?“

„Slečno Calloway, je tady Rose a chce vás vidět.“

Uvolním se a stisknu tlačítko. „Můžete ji poslat nahoru.“

„Rose?“ Connor zaslechl hlas bezpečnostního hlídače.

Moje oči se rozšíří. Zapomněla jsem, že Rose má vůči Connorovi averzi. „Uh… jo.“ V Connorových zářivě modrých očích plave pobavení. „Nebude ráda, že mě vidí.“

Lo mu podá pivo a najde si své místo na gauči. „Vítej v zasraném klubu. Nesnáší mě, a přesto se pořád mučí tím, že se tady ukazuje.“

„Nebuďte hrubí,“ varuju je oba. Konec konců je to pořád moje sestra a já ji mám ráda bez ohledu na to, co kteříkoli kluci říkají.

Lo zamumlá něco do své… whisky. Musel to právě změnit. Dělám si starosti, že se nesnažím dost tvrdě, jak říká Ryke, ale jediný způsob, jak mu zabránit v pití je, stát se strádající přítelkyní a přinutit ho, aby se soustředil na mou závislost. Zatím to vneslo do našeho vztahu jen napětí.

Bojím se, že mě začne nesnášet za to, že ho držím od něčeho, co si užívá.

Takže ho nechám pít jeho whisky, dokud se neozve drsné klepání na dveře. S dvěma hlubokými motivačními nádechy otočím knoflíkem. „Ahoj.“

Rose tam stojí s promočeným deštníkem. Setřese svůj kožich, přičemž odkryje černé a bílé šaty s vysokým límečkem, které přiléhají k její štíhlé postavě. Její normálně rovné vlasy jsou nakadeřené po stranách a vyčnívají na zvláštních místech.

„Padají kroupy,“ řekne s opovržením.

„Fakt? Myslela jsem, že je to jen déšť.“

„Byl, dokud jsem nevystoupila z auta.“ Vejde dovnitř a postaví deštník do rohu a pověsí si kabát na háček. Přemýšlím, jak dlouho ještě ji můžu zdržet ve vstupní hale, abych prodloužila její nevyhnutelný výhled na Connora.

Projede si prsty vlasy. „Máš kafe?“

„Jo, přinesu ti šálek.“ Vedu ji ke kuchyni, ale ona se odpojí na půl cesty tam a hlavou šlehne k sousednímu obýváku.

„Co?!“ vykřikne. „Lily Calloway, nepozvala jsi ho sem, aniž bys mi nejdřív řekla.“

Lo prohodí: „Posledně, když jsem to kontroloval, Rose, tvoje jméno nebylo na nájemní smlouvě. Nemáš co mluvit do toho, kdo přijde do našeho bytu.“

Rose se otočí k chlapům zády. „Co tady dělá Richard?“ sykne.

„Prostě se tu ukázal.“ Podám jí hrnek, ze kterého se kouří, a položím jí ruku na záda, přičemž ji vedu do obýváku.

Lo na ni bleskne suchým úsměvem. „Nepřipomíná ti to někoho?“

„Sklapni,“ odsekne Rose. „Nesrovnávej mě s ním.“

Connor se zvedne jako hodný kluk z přípravky a Rose stojí na své pozici, zatímco já popadnu svůj magazín a pádím vedle Lo. Zakroužkovala jsem si některé pozice, které chci zkusit, červeným zvýrazňovačem jako Třeba mi naplácej, Mise nadvláda a Divoká jízda. Lo ukáže na tu nejvíc submisivní z těch tří, obrázek chlapa, který tahá holku za culík, když na něm sedí obkročmo obráceně, a zašeptá: „Později.“

Kdyby se jen Ryke dneska neukazoval.

Lo usrkává svoji whisky.

Na druhou stranu je to možná dobře, že se ukáže.

Pohlédnu zpátky na Connora a Rose a uvědomím si, že jsou teda pěkně tiší. Jen na sebe vzájemně zírají po fakt, fakt dlouhou dobu, jako by spolu mluvili očima.

„Tohle je nějaká věc, co dělají chytří lidé?“ zašeptám Lo.

„Musejí mít nějakou nadlidskou telepatickou schopnost, kterou my nemáme.“ Přizpůsobí se tak, že moje hlava spočívá na tvrdosti jeho hrudi a ještě víc mě obklopí teplo. Tak nějak opravdu chci, aby odešli, aby si mě Lo mohl nečekaně vzít.

„Je to pořád kvůli minulému roku?“ zeptá se Connor s rostoucím úsměvem. „Jen protože jsi nevěděla, že Williams napsal Ethics and the Limits of Philosophy a Problems of the Self nedělá to z tebe blbce. Hodně lidí ho nezná.“

Její hruď se nafoukne, vypadá víc naštvaně, než když její knoflíky stlačí Lo. „Znám Freuda, Connore. Věděla jsem, že ho Williams ovlivnil. Kdyby někdo v mém týmu nekýchl, nebyla bych tak rozptýlená.“

„Kýchnutí? Budeš vinit za svou porážku problém s alergií?“

Rose si zvedne ruku k obličeji, jako by pozastavovala hádku a upře svůj ledový pohled na nás. „Vy dva se nemůžete doopravdy přátelit s tímto kreténem. Vlastně“- ukáže na Lo – „věřím, že ty můžeš, ale ty, Lily, opravdu?“

Lo se ušklíbne. „Pokračuj, Rose. Jen mě nutíš, abych toho chlapa měl rád ještě víc.“ Oh ježíši. A aby to záležitosti víc zkomplikovalo, Connor vypadá pobavený pokračováním tohoto bláznovství. Uvolněně si strčí ruce do kapes.

„Co se stalo Charliemu a Stacey?“ zeptá se. Nikdy neexistovali.

„Přestěhovali se,“ lže Lo s lehkostí. „Před měsícem přestoupili na Brown (pozn. univerzita v Providence, Rhode Island – od Pensylvánie asi přes 5 hodin autem). Dal bych jim vědět, že jim dáváš sbohem, ale bylo by jim to jedno. Opravdu tě neměli rádi.“ A támhle náš obětní beránek s novou lží.

Rose zlostně hledí. „To je skutečně roztomilé, Lorene, když uvážím, že mě ani neznali.“

„Počkat, Charlie kdo?“ zeptá se Connor.

„Neznal jsi je,“ řeknu.

Vypadá dotčeně. To jako vážně? „Znám každého.“

Otevřu pusu, bezradná, jak na tohle odpovědět.

Rose si odfrkne. „Jsi pořád stejný, Connore, povyšuješ sám sebe na nějakou ohromnou úroveň. Vsadím se, že tvůj největší sen je líbat zadek Billu Gatesovi.“

Právě když si pomyslím, že Roseina poznámka pronikla do Connorova klidu, rozvážnosti, toho zevnějšku všechno-znám, rozšíří se jeho tisícidolarový úsměv. Udělá krok vpřed, vyhrožuje, že naruší Rosein bezpečný prostor.

Lo tiše zašeptá: „Chraň si koule, Connore.“

Souhlasila bych, ale Connor už dokázal, že dovede obstát sám. Nakloní k ní hlavu. „Říká holka, jejíž oděvní řada byla právě degradována na výrobnu.“ Zkoumá její šaty šité na míru. „To je ještě nezaniklý kus? Nebo si to můžou jít tví dva zákazníci koupit do Plato´s Closet?“ (pozn. prodává se tam mírně použité oblečení)

Lo propukne v smích a já se ponořím do jeho náručí hlouběji. To není dobrý. Vůbec. Rose má delší a ostřejší drápy než já, schopná bránit se naprosto bez námahy.

„Sklapni, Lorene,“ řekne nejdřív. Pak si položí ruku na bok. „Takže čteš noviny, Connore. Gratuluju, dobře informovaný občane Pensylvánie. Dovol mi, vyhodit konfety a udělej promenádu.“

„Nebo bys se mnou dnes večer mohla jít ven.“

Co?! Lo se dusí svým alkoholem. Zírám, moje čelist natrvalo vysazená. Rose. Právě pozval ven Rose, moji sestru. Viděla jsem, že se k tomu schyluje, ne? „Ha!“ Řeknu Lo, když ho šťouchnu do ruky.

Kousne mě do ramene a zamumlá: „Ještě neřekla ano.“

Oh. Přála bych si, aby Rose dala Connorovi šanci. Jestli s ní někdo dokáže slovně držet krok, je to on. Ale ona odstrkuje muže tak, jako jsem si je já vodila k sobě.

Řeč jejího těla zůstává uzavřená – její obličej stejně ledový jako předtím. „Fakt vtipné. Pěkný vtip.“ Oh ne, Rose, on nevtipkuje. Chci jí říct, že tohle není nějaký krutý trik, aby si z ní udělal srandu. Chrání se, aby nebyla zraněná. Je jednodušší být chladná, než cítit bodnutí zklamání.

„To není vtip,“ řekne jí a udělá další krok. Její nohy zůstávají na podlaze, jako by byly z cementu, dobré znamení. „Mám lístky na The Tempest.“ (pozn. divadelní romance Bouře)

Vložím se do toho: „Rose, miluješ Shakespeara.“

Střelí po mně pohledem, abych se do toho nepletla. Stisknu rty k sobě, ale vidím, jak jí mysl nad jeho návrhem šrotuje. Rose si Connora prohlídne. „Takže máš dva lístky na dnes večer? To je zjevně soucitné pozvání.“

„Jak jsi na to přišla?“ vyvrací to. „Nelituju tě ani v nejmenším. Zvu tě, protože náhodou mám dva lístky, které budou nepoužité, pokud mě nedoprovodíš. Koupil jsem je pro svou matku, ale objevila se práce a nemůže jít.“

„Proč bereš mě?“ zeptá se. „Znáš každého. Jsem si jistá, že bys zvládl najít nějakého bohatého chlápka na pokec.“

„Pravda, ale to není společnost, se kterou bych rád sdílel dnešní večer. Radši bych vzal tebe, krásnou inteligentní holku z Princetonu.“

Rose studuje Connora očima jako korálky. „A není to soucitné pozvání?“

„Už jsem řekl, že není. Možná by sis měla nechat zkontrolovat sluch. Nechtěl bych tě na příštím Bowl turnaji porazit neférově.“

Protočí oči. „Prosím tě, nebyl bys schopný porazit Princeton ani s tahákem.“

„Říká holka, která se nechala rozptýlit něčí nosní citlivostí.“

„Ty jsi tak divný,“ řekne. Ruka jí klesne z boku a její postoj se konečně uvolní. Ano! On udělá krok navíc, oficiálně jen palce od ní, nejblíže co jsem ji viděla k muži – nebo k dítěti – za dlouhou, dlouhou dobu.

Lo mi pošeptá: „Jsme v alternativním světě?“

Přikývnu. „Joo, rozhodně jsme opustili Zemi 616.“ A já to miluju.

„Takže tu jsem,“ pokračuje Connor, „chystám se promrhat přední řadu sedadel“-

„Počkej, v první řadě nemůžeš nic vidět. Jeviště ti blokuje výhled. To ví každý.“

„Řekl jsem první řada? Nemyslím, že řekl.“ Nakloní hlavu. „Opravdu si potřebujete nechat zkontrolovat uši, slečno Calloway.“ Oh, to bylo sexy. Budu první, kdo to přizná. Vyndá si peněženku a podá jí lístky, které předpokládám, jsou poznačené pro třetí nebo čtvrtou řadu, ne pro první.

Rose na ně sotva pohlédne, protože Connor pronikl do jejího bezpečného prostoru. Dýchá zcela těžce a tváře jí začínají červenat. Aw, moje sestra je skutečně ovlivněna tímto chlapem. Je to jako by se spolu spojili dva asexuální lidé – to se stává jednou za život.

Ona mu zpátky podá jeden lístek. „Vyzvedni mě v sedm. Nezpozdi se.“

„Já nikdy.“

Rose protočí oči a pak se obrátí na mě. „Musím se zastavit v Poppyině domě, ale chtěla jsem vědět, jak se ti daří.“

„V pohodě,“ řeknu jí. „Ještě nemám zpátky test z ekonomiky, takže si ještě nejsem jistá, jak dobře se mi daří ve výuce.“

Usrkne si svého kafe a položí ho na konferenční stolek. „S mou pomocí se do příště zlepšíš.“

„Já jsem pořád její doučující,“ řekne Connor.

„Ne, nejsi,“ řekne mu Rose. „Já mám na to rodinná práva.“ Ukáže na Lo. „Můžeš si vzít tohoto hlodavce.“

Lo ji odcvrnkne.

„Velmi dospělé,“ řekne nekompromisně a pohlédne na své perlově zbarvené hodinky. „Musím jít. Řeknu mámě a tátovi, že ti chybí, ale bylo by lepší, kdyby ses příští neděli zúčastnila oběda. Začínají pokládat otázky, na které neumím odpovědět.“ Políbí mě na tvář a překvapivě se setká s Loovým pohledem. „Ty tam buď taky.“ S tím odkráčí důstojným stylem Rose.

Musíte ji milovat.

„Jsi blázen,“ řekne Lo Connorovi. „Myslel jsem si, že jsi jen trochu duševně chorý kvůli tomu, že se chceš poflakovat s Lily a se mnou, ale teď jsi šílený.“

Zazvoní bzučák.

Poté se snese těžké a nesnesitelné ticho. Pokud Rose odešla, ve vstupní hale mohla čekat jen jediná další osoba.

„Zapomněla si tu něco?“ zeptá se Connor.

Pochybuju. Jdu ke dveřím a zabzučím Rykeovi, aby se dostal dovnitř. Taky otevřu dveře a pošlu mu rychlou zprávu, aby prostě šel dovnitř. Když si plesknu zpátky vedle Lo, něco nás odděluje. Něco neidentifikovatelného a nedefinovatelného. Lo cítí mou otevřenost vůči této situaci, vůči přijetí Ryke a toho článku. Poprvé stojíme na dvou různých stranách.

Vím, že puštění Ryke do našich životů věci zkomplikuje. Bude to pro mě těžší vytratit se bez otázek. Bude to těžší pro Lo pít, aniž by mu bylo vynadáno jako dítěti. Ale je příliš pozdě se teď vrátit a já bych ani nechtěla.

„Kdo to je?“ zeptá se Connor.

„Ryke.“ Podám vysvětlení o článku s nejmenším množstvím detailů, a když se dveře s klapnutím otevřou, sklapnu. Ryke vstoupí, očima přeskakuje na každého z nás. Komiksy uzavřel do Ziploc sáčku (pozn. takový ten, co jde nahoře neprodyšně zadělat), aby se nepostříkaly deštěm, ale to on potřeboval ochranu před bouřkou. Kape na koberec jako mokrý pes, jeho bílá košile přilepená k hřebenům na jeho hrudi. Džíny se mu lepí ke stehnům a projede si rukou promočené vlasy, přičemž si hnědé pramínky tlačí dozadu.

„Můžu použít vaši sušičku?“ zeptá se, už si stahuje košili.

Oh můj Bože. Odvrátím pohled a Lo zavře Cosmo magazín a hodí mi ho do obličeje, abych necivěla. Vstane. „Zavedu tě k té mašině.“

Když Lo projde směrem k prádelně, Ryke na mě zvedne obočí, jako by říkal: vidíš, byl milý, dělám pokrok. Jo, já nejsem tak optimistická. Ryke kývne na Connora. „Jak to jde?“

„Jde to,“ říká on.

S tímto následuje Ryke Lo z dohledu.

Connor roluje na svém iPhone a moje mysl se ubírá k tomu, co se stalo s mou sestrou. „Ohledně Rose…“

„Ano?“

„Mám tě ráda, Connore. Opravdu, ale taky vím, že jsi společenský kariérista. Možná vypadám malá a nedám se do velkého souboje, když přijde na slova, ale najdu si způsob, jak ti ublížit, pokud ty ublížíš jí. Měla by pro chlapa znamenat víc než výplatu a příjmení.“

Connor si dá mobil do kapsy. „Lily,“ řekne. „Kdybych chtěl randit kvůli příjmení, měl bych na ruce holku každičký den. Nikdy bych nebyl nezadaný.“ Nakloní se dopředu. „Slibuju ti, že moje záměry jsou čisté. A myslím si, že je to sladké, že na Rose dáváš pozor, ale ona je víc než schopná se o sebe postarat, což je jeden z mnoha důvodů, proč se o ni snažím.“

„Jaký je další důvod?“ testuju ho.

Usměje se. „Nebudu jí muset náročně vysvětlovat položky na menu ve skutečné francouzské restauraci.“ Ví, že mluví plynně? „Nebudu jí muset vysvětlovat finanční výkazy nebo dividendy. Budu moct diskutovat o čemkoli a o všem na světě a ona bude mít odpověď.“

„Co tvoje filozofie o bohatých holkách? Nejsme všechny stejné? Chceme najít nějakého chlapa z Ivy League a s našimi životy nedělat nic?“

Connorův ret sebou cukne, zatímco potlačuje úsměv. „Taky jsem řekl něco o tom, že si tento typ pravděpodobně vezmu.“

Nechápu, kam tím míří. „Rose není tenhle typ holky. Je talentovaná a poháněná a odhodlaná“-

„Řekl jsem, že si pravděpodobně tenhle typ vezmu, ne že to tak chci.“

Oh. Uvědomím si, že Connor Cobalt trumfne jakoukoli zkoušku, kterou mu dám – nevýhoda vyslýchání premianta.

Ryke a Lo se vrátí a jedno z Loových černých triček Rykeovi překvapivě perfektně pasuje. A má na sobě Loovy džíny, na stehnech malinko těsné, ale jinak pasují stejně tak. Ani jeden chlap neřekne ani slovo, z jejich pevných postojů vyzařuje napětí. Lo se usadí zpátky vedle mě, zatímco Connor nabídne svou židli Rykeovi.

Ryke přikývne na znamení díků a zabere si místo. Connor si přitáhne blíž k naší malé skupince červené polohovací křeslo a krátce trvající prázdnotu zaplní hukot sušičky.

Connor obrátí svou pozornost na Ryke a říká: „Takže ty píšeš článek o dětech magnátů. Předpokládám, že mě ses zapomněl zeptat.“

Ryke balancuje na dvou zadních nohách židle. „Musel jsi mi vyklouznout z hlavy.“ Bleskne suchým úsměvem a vyhne se mému pohledu.

„Pak přijímám.“

Rykeovo obočí vystřelí nahoru. „Přijímáš?“

Lo poznamená: „To zní perfektně. Měl bys prostě napsat o Connorovi. Je to ochotný účastník a tvůj příběh bude mít šťastný konec. Každý tím získá.“ Stiskne mi rameno a já ztuhnu, nejistá, jak tohle Ryke vykryje.

„Ne, nelíbí se mi to.“ Tohle je jeho lež? Protočím oči. Neměla jsem očekávat něco lepšího.

Lo si tře rty. „Pak se nebudeš držet i Connora?“

Ryke se krátce podívá na Connora, který sedí s kotníkem na koleni, tak konvenční, že byste mohli cvaknout fotku a dát ho do reklamy na J Crew (pozn. značka, která produkuje hlavně oblečení, boty apod.). „Bez urážky Connore, ale radši bych se celý den nepoflakoval s líbači zadků. Pokud budeš s Lo a Lily, napíšu o tobě. To je všechno, co mám.“

„Už jsem přijal,“ řekne mu Connor.

Lo ne. Proplete své prsty s mýma. „Chystáš se mi položit otázky?“

„Máš něco proti nim?“ zajímá se Ryke. „Člověk trpící otázkofobií?“

Lo na něj zlostně hledí. „Jen nemám v srdci vřelé místečko pro lidi, kteří slídí.“

„Jo? No to tak trošku jde proti mé profesi.“ Ukáže si na hruď. „Novinářský obor. Pokládání nepříjemných otázek je mojí silnou stránkou.“ Tomu dokážu věřit.

Lo se zamračí na strop. „Pak mám plné svolení ptát se tě na cokoli osobního. Jaké to je za téhle podmínky?“

„To zní fér.“

Lo mi nemusí říkat, že tuhle situaci nesnáší. Jeho ledový postoj hovoří za vše. Rozumím jeho váhání. Je tu skrytý rozsudek, který přijde, když se obklopíme jinými lidmi. Byli jsme tak dlouho odříznuti od posměšných pohledů a nenávistných slov jako „děvka, opilec, ztroskotanec,“ že se bojí vrátit se na to místo. To, kde ho otec pleskne vzadu po hlavě, když se zajímá, proč to jeho děcko právě posralo tím, že zůstalo celou noc venku a pilo. To, kde mě holka z přípravky pomluví, že mám chorobu, jsem pitomá a tupá.

Nedokážu posoudit svou sílu. Jen doufám, že jsem dost odolná, abych stála proti posměchu, abych pomohla Lo.

„Bude to jen na pár měsíců,“ řeknu Lo. „Semestr je skoro u konce.“

„V pohodě.“ Dopije svou skleničku whisky a vstane, aby si šel připravit další.

Ryke mi věnuje tvrdý pohled, na který nemůžu zareagovat, protože Connor sedí o jedno místo dál. Aspoň že Connor zaměstnaně píše na svém telefonu. Najednou vstane a zasune si telefon do kapsy kabátu. „Uvidíme se, lidi, později.“

„Kam jdeš?“ ptá se Lo z kuchyně.

„Musím vymyslet, co si dneska večer obleču.“

„To myslíš vážně?“ odsekne Lo. „Chystáš se na rande s ďáblem. Všechno, co potřebuješ, je nějaký pepřák a hasicí přístroj.“

Ryke na mě kývne. „O kom to mluví?“

„O mojí sestře, Rose.“

„Huh.“ Sleduje Connora, jak jde do vstupní haly.

„Je módní návrhářka,“ říká nám Connor. „Bude mě soudit za to, co si obleču.“ S tím nám zamává na rozloučenou a zamíří dveřmi ven.

Slyším cinknutí lahví, nejistá, jaké kroky podniknout. Ryke mi pošeptá: „Takže jsi ho rozptýlila sexem?“

Zrudnu. „Je to špatné?“

„Ne,“ uzná, „ale nefunguje to úplně vzhledem k tomu, že si dělá“- nakloní se na nohách židle dál dozadu, aby rychle kouknul do kuchyně – „neředěnou whisky.“ Tak trošku doufám, že Ryke spadne.

A zčistajasna dřevěné nohy pod Ryke uklouznou a zády narazí na kobereček.

Směju se tak silně, až mě bolí hrudník.

„To není vtipné,“ řekne mi, zvedá se a natáhne ruce.

„Ano, je.“

Lo se vrátí s plnou sklenicí whisky. „Co je?“ Sedne si na druhou stranu gauče, přičemž nás odděluje celý polštářek.

„Spadl ze židle,“ řeknu.

Ryke přejde na polohovací křeslo, což je mnohem bezpečnější volba. A pak kývne na Lo. „Proč ta whisky?“

Můžu říct, že se Lo chce zlostně podívat na mě za to, že jsem ho dostala do této pozice, ale odolá.  „Nechápu, jak ta otázka souvisí s tvým článkem.“ Usrkne si tmavě jantarové tekutiny.

„Pozadí,“ řekne Ryke vyhýbavě. „Neodpověděl jsi mi.“

„Neplánoval jsem to.“ Dá si další obrovský lok, ani se nezašklebí nad ostrostí alkoholu, který mu klouže hrdlem.

Ryke si tře rty. „Co má rád tvůj otec?“

„Opravdu teď začínáme s tímhle?“ odsekne Lo.

„Není času nazbyt.“

Příliš rychle vypije zbytek svého pití a vstane. „Chceš pivo nebo něco?“

„Dám si pivo,“ řeknu, když Lo zmizí do kuchyně.

Ryke na mě zavrtí hlavou, jako by říkal, že je to špatný tah.

„Zruš mou objednávku,“ volám na Lo.

„Ryke?“ zeptá se Lo. „Poslední šance.“

„Jsem v pohodě.“

Velmi tiše pošeptám Rykeovi: „Rozčiluješ ho tak moc, že pije víc.“

„To vidím. Nech mě si s tím poradit.“

Snažím se mu věřit, ale odvádí chabou práci v prolamování se skrz Loův tvrdý zevnějšek. Když se Lo vrátí do obýváku, oba pohlédneme na nově naplněnou skleničku v jeho ruce, tekutina skoro černá.

Lo si zabere své místo. Daleko ode mě. Obrovsky se mi to nelíbí.

Sleduje Ryke, když usrkává tvrdý alkohol. Olízne si rty a řekne: „Zdáš se děsně zaujatý mou whisky. Jsi si jistý, že nechceš skleničku?“

„Ne, nepiju.“

Svaly v Loově čelisti sebou škubnou. „Nepiješ? Ani pivo?“

„Ne. Na střední jsem měl drsné období. Pil jsem a řídil, což skončilo zdemolovaným autem, rozbitou schránkou a naštvanými sousedy. Od té doby jsem alkohol neochutnal.“

„Řízení byla tvoje první chyba,“ řekne mu Lo.

„Nesouhlasím.“ Ryke kývne na tvrdý alkohol v Loově ruce. „To byla.“

„No, já nejsem ty, že?“ řekne Lo kousavě. „Jestli očekáváš cosi jako příběh, kde se změním v tebe, pak budeš zklamaný. To, co si o mně myslíš, je pravděpodobně správně. Jsem bohatý kretén, který má všechno. A líbí se mi to.“ V jeho hlase slyším jeho otce a to mě děsí. Možná tohle nebyl tak dobrý nápad.

Rykeova tvář ztvrdne do kamene. A jeho oči se zúží empatií, kterou, jsem si jistá, Lo neocení. „Pak začněme jednodušší otázkou. Jak jste se vy dva poznali?“

„Přátelé z dětství,“ řekne mu Lo. „Chceš vědět i to, jestli jsem ji připravil o panenství? Nepřipravil. Nějaký čurák mě porazil.“

„Lo!“ Popadnu polštář a chystám se za ním skrýt.

Ryke udržuje svůj vyzývavý pohled na Loovi. „Zajímavé.“ Shledává ztrátu mého panenství zajímavou – prostě skvělé. „Přišel jsi s ní ty o své panictví?“

V tu chvíli se Lo napije.

Ryke protočí oči. „Budu to brát jako ano. Je jedinou holkou, se kterou jsi kdy byl?“

Poznamenám: „Nechápu, co to má co dělat s čímkoli.“

„Ne,“ ignoruje mě Lo. „Spal jsem s jinými holkami.“

„Nemluvil jsem o sexu.“

Lo vydrží Rykeův upřený pohled. „Dlouhodobě, jo. Ona to má stejně.“

Přemýšlím, jestli Ryke sčítá všechny roky, kdy jsem Lo umožňovala jeho závislost a pomáhala ji podporovat. Když na mě přelítnou jeho oči s kouskem opovržení, vím, že pravděpodobně ano. Teď můžu věci změnit. Možná to ublíží našemu vztahu, ale našla jsem způsob.

Plazím se k Lo a přitisknu své rameno k jeho. Dopije své pití a než vstane, ovinu mu ruku kolem pasu, držím ho tady.

Jeho chladné oči se do mě zaříznou a tiše zašeptá: „Nemám náladu.“ Rozmotá ze sebe moje ruce a překročí moje nohy, aby odešel do kuchyně. Sednu si zpátky, jako by mi dal pecku do vnitřností.

„Jsi v pohodě?“ zašeptá Ryke.

Tvoří se mi slzy. „Nevím, co dělat,“ zamumlám.

„Když se tam přesunu, uškrtí mě?“

Pálí mě oči. „Už si nejsem vůbec jistá.“

Ryke testuje situaci a usadí zadek na polštář vedle mě. „Odvádíš slušnou práci, Lily. Jen nechápu, proč ses nesnažila dřív.“ Protože máme systém, který nemůže být narušen.

„Nikomu neubližuje,“ snažím se bránit tichým šepotem. „Nikdy nikomu neublížil, Ryke.“

„Zdá se mi, že ubližuje tobě.“

Zavrtím hlavou. „Mně? Ne, já jsem v pohodě.“

„Proč teda pláčeš, Lily?“

Otřu si zrádné slzy a Lo vstoupí bez pití, ale nese ranec Rykeova suchého oblečení. Hodí mu ho do klína.

„Je čas, abys odešel.“ Lo se na mě ani nepodívá.

Ryke napjatě vstane, přičemž si drží oblečení. Posune se k Lo a pošeptá mu: „Tvoje přítelkyně je rozrušená, Lo. Nevidíš to?“ Pokouší se ho přes pocit viny dostat do střízlivosti. Pochybuju, že to bude fungovat.

„Nechovej se, jako bys ji znal.“

„Znám ji dost.“

„Nevíš ani hovno. Byl bys kurevsky mimo, kdyby jo.“ Kývne ke tričku, které má Ryke na sobě. „Nech si moje oblečení. Nepotřebuju ho.“

„Fajn. Uvidíme se brzo.“ S tím odejde, dveře se třísknutím zavřou.

Lo si otře ústa a říká: „Budu ve svém pokoji.“

Hrudník se mi stáhne. Měli bychom si promluvit, ale co mám říct? Lo, přála bych si, abys přestal pít. A on by řekl: Lily, já bych si přál, abys přestala mít tak moc sexu. A pak bychom se na sebe vzájemně dívali a čekali, až ten druhý řekne: okay, kvůli tobě se změním. Ale bylo by tak hluboké a pronikavé ticho, že bych se cítila rozervaná a nahá. Není z toho návratu.

Odpovím jediným způsobem, který mi dává smysl. „Omlouvám se za to, že jsem tě dostala do této situace. Opravdu opravdu se omlouvám, Lo.“

Jeho svaly se napnou a rukou si projede vlasy. „Právě teď chci být sám. Můžeme mít sex ráno, okay?“ Opustí mě. A já zapadnu do gauče a naslouchám tikání starých drahých hodin na knihovně.

Schoulím se do deky, uvnitř tak prázdná.

Uběhnou minuty, než skutečně začnu brečet zaneřáděné slzy, které vám pomačkají obličej a způsobí sopel, který teče.

Aspoň mě nikdo nemůže vidět, ale vím, že ve svém trápení nejsem sama.

* * *

Ranní sex je tvrdý a drsný a tak emocionální, že se mi začne točit hlava. Na konci mám takovou závrať, že spěchám do koupelny a zvracím do záchodu.

„Lily,“ volá mě Lo a natahuje si boxerky, když rychle vstupuje do koupelny. Klekne si za mě a tře mi záda. „Jsi v pohodě. Jsi v pohodě.“ Říká to, jako by se snažil přesvědčit sám sebe.

Po celou minutu se dávím nasucho, než se uklidním, moje chvějící se ruce svírají toaletní mísu.

„Co se stalo?“

Zůstanu zády k němu. „Měla jsem závrať.“

„Proč jsi něco neřekla?“

„Nevím,“ zamumlám, můj hlas drsný a skřípavý. Vstanu, abych si vyčistila zuby. Roztřeseně najdu svůj kartáček a nějakou pastu.

„Lily, mluv se mnou,“ řekne zpoza mě. Jemně mi položí ruku na bok, zatímco plivu do umyvadla.

Když skončím, otočím se a opřu se zadkem o pult. „Chceš se rozejít?“ řeknu bez obalu.

Jeho dech zpovrchní. „Ne. Miluju tě, Lil.“ Drží mě za ruku. „Podívej, budu se snažit tvrději. Oba budeme.“ Tím náhlým prohlášením nejsem překvapená. Jednu minutu se hádáme a další se pokoušíme udobřit. To je důvod, proč jsme vydrželi tak dlouho. A předpokládám, že strach, že jeden druhého ztratíme je vždycky silnější než bolest, kterou si způsobujeme.

„Snažit tvrději dělat co?“ Chci objasnění toho, jak jsme na tom.

„Budu pít víc pivo. Ryke mě včera nasral, tak jsem si vybral tvrdý alkohol.“ Odmlčí se a váhavě se na mě dívá, chystá se obrátit situaci. „Lily… Miluju sex s tebou, ale předešlé dva týdny jsi byla šílená. Sotva jsem mohl vůbec myslet.“

„Já vím. Omlouvám se.“ Ale byla jsem taková, abych mu zabránila pít. Hádám, že musíme zapracovat na naplnění našich kompromisů, což znamená, že ho musím přestat nutit, aby byl střízlivý tím, že odkloním jeho pozornost jinam.

Ryke bude zklamaný, ale tohle je to nejlepší, co mám, aniž bych Lo odstrkovala. Potřebuju ho víc, než on potřebuje mě. Jeho neřestí je láhev whisky. Mojí je jeho tělo. Takže když se hádáme, já jsem ta, kdo na konci utrpí ztrátu.

„Ty se chceš rozejít?“ nabídne mi totéž.

Mělo by to být snazší nechat ho jít, vrátit se k našim obvyklým rituálům, ale teď když mám jeho, si nedokážu představit, že by si mě neshrábl do náruče a že bych nebyla uspokojena na nejvyšší míru. On je moje droga, kterou s radostí konzumuju a myslím, že toho se bojí nejvíc. Umožňuje mou závislost. Vždycky to tak bylo. A čím déle spolu jsme, vždycky bude.

„Ne,“ zašeptám. „Ne, chci být s tebou.“

Přitáhne mě blízko a políbí mě na čelo. „Zlepšíme se.“ Jeho rty se mi otřou o ucho. „Příště, až ti bude špatně, prosím, řekni mi to.“

„Řeknu.“

Nakloní mi bradu nahoru a políbí mě na rty, naléhá na mou pusu, aby se mu otevřela. Jeho jazyk na sekundu vklouzne dovnitř a pak vydechne: „Pojďme to tentokrát udělat správně.“ Vezme mě do náruče a já se ho držím kolem krku, s radostí se chystám vymazat všechny špatné chvíle a nahradit je dobrými.