HM - 28. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Julian

Takovou prázdnotu jsem neznal. Spalující prázdnota smíchaná s čistou bolestí. Když jsem přišel o Mariu a rodiče, byl tu vztek a smutek, ale ne tohle. Ne tahle hnusná prázdnota spojená s touhou po krvi.

Nora je klidná a potichu, když ji nesu po schodech do ložnice. Oči má zavřené, tmavé dlouhé řasy tvoří na její tváři půlměsíc. Je taková – katatonická ze ztráty krve a vyčerpání – od odjezdu z nemocnice. Když ji položím na postel, zrak mi sjede na modřinu na tváři a rozbitý ret. Musím se otočit, abych se zase začal kontrolovat. Ta chuť po násilí je příliš spalující, sžíravá, že se teď Nory nemůžu dotknout – ne, aniž by se na ni nějak nepromítla.

Po chvíli, kdy už se cítím dost klidný, se otočím k posteli zpátky. Nora se nepohnula, pořád leží tam, kde jsem ji položil, a dojde mi, že usnula. Pomalu se nadechnu, zohnu se a začnu ji vysvlékat. Mohl bych ji nechat spát až do rána, ale na oblečení má zaschlou krev a nechci, aby se tak vzbudila.

Ráno se bude muset vyrovnávat s jinými věcmi.

Když je nahá, sundám si i vlastní oblečení, vezmu ji do náruče a přejdu s ní do koupelny. Pořád ji držím pevně, když vlezu do sprchového koutu a pustím vodu. Když na její tělo dopadnou první kapky vody, otevře oči a mimovolně mi stiskne biceps. „Juliane?“ Zní vyděšeně.

„Ššš.“ Zašeptám. „Je to v pořádku. Jsme doma.“ Vypadá trochu klidněji, tak ji postavím na nohy a jemně se zeptám. „Můžeš chvíli stát sama, zlato?“

Přikývne a já rychle omyju ji i sebe. Když skončím, všimnu si, že se sotva drží na nohou. Rychle kolem ní obtočím ručník a přenesu ji do postele. Ještě než se její hlava dotkne polštáře, usne. Zakryju ji peřinou a chvíli vedle ní sedím, sleduju, jak se jí hruď zvedá a zase klesá.

Pak vstanu a oblečený sejdu dolů.

***

Vejdu do obýváku, kde na mě Lucas už čeká.

„Kde je Rosa?“ zeptám se tiše. Později budu myslet na naše dítě, na Noru, která tu zranitelně leží, ale teď to musím dostat z hlavy. Nemůžu si dovolit, aby nade mnou převzal smutek a vztek sílu, ne, když toho musím tolik udělat.

„Spí,“ odpoví Lucas a zvedne se z gauče. „Dal jsem jí prášek na spaní a ujistil jsem se, že se osprchovala.“

„Dobře. Děkuju.“ Přejdu pokoj k němu. „Teď mi všechno řekni.“

„Chlapi se postarali o tělo a vzali toho kluka, co Nora zpacifikovala v chodbě. Drží ho ve skladišti, který jsem na South Side pronajal.“

„Dobře.“ Hruď se mi zaplní divošským očekáváním. „A to bílé auto?“

„Naši muži ho sledovali do centra, pak ale zajel do podzemních garáží a oni se rozhodli tam nejet. Už nechávám prozkoumat SPZ.“

Odmlčí se a já se netrpělivě zeptám, „A?“

„A vypadá to, že možná budeme mít problém,“ řekne Lucas vážně. „Říká ti něco jméno Patrick Sullivan?“

Zamračím se, jak se snažím vzpomenout, kde jsem to jméno slyšel. „Je mi povědomé, ale nemůžu ho zařadit.“

„Sullivanovi vlastní polovinu tohohle města. Prostituce, drogy, zbraně – co řekneš, v tom mají prsty. Patrick Sullivan je hlavou rodiny a má pod prstem všechny místní politiky a policejní velitele.“

„Ah.“ Teď to dává smysl. Se Sullivanovou organizací jsem neobchodoval, ale je mým úkolem hledat potenciální klienty po Americe. Sullivanovo jméno mi muselo při hledání vyskočit – což znamená, že nejspíš opravdu máme problém. „Co s tím má Patrick Sullivan společného?“

„Má dva syny,“ řekne Lucas. „Nebo spíš měl. Briana a Seana. Brian právě hnije pod skladištěm a Sean je vlastník bílého SUV.“

„Chápu.“ Takže ti sráči, co Rosu a Noru napadli, se znají. Víc než znají – což vysvětluje jejich namyšlený útok na dvě ženy ve veřejném klubu. S tátou, který ovládá tohle město, musí být největšími rybami v rybníku.

„Taky,“ pokračuje Lucas, „ten kluk, kterého držíme ve skladu, je jejich sedmnáctiletý bratranec, Sullivanův synovec. Jmenuje se Jimmy. Evidentně si je s těmi dvěma bratry dost blízký. Nebo spíš bych měl říct, byl.“

Přivřu oči pod náhlým podezřením. „Tuší, kdo jsme? Mohli si vybrat Rosu, aby se ke mně dostali?“

„Ne, to si nemyslím.“ Lucasův obličej se napne. „Sullivanovi bratři mají bohatou minulost s ženami. Zdrogování, sexuální napadení, nájezdy na dívčí spolky – a seznam pokračuje. Kdyby nebylo jejich otce, už by hnili ve vězení.“

„Chápu.“ Rty se mi stáhnou. „No, až s nimi skončíme, budou si přát, aby byli.“

Lucas zasmušile přikývne. „Mám připravit zásahový tým?“

„Ne,“ odpovím. „ještě ne.“ Otočím se a přejdu k oknu, zadívám se ven. Jsou čtyři ráno a jediné světlo, které prostupuje stromy, je měsíc na obloze. Tohle sousedství je klidným místem, ale dlouho tu nezůstanu. Jakmile Sullivan zjistí, kdo mu zabil syny a synovce, budou ulice plné krve.

„Chci Noru a její rodiče na pozemku ještě předtím, než vůbec něco uděláme,“ řeknu a otočím se zpátky k Lucasovi. „Sean Sullivan bude muset počkat. Teď se zaměříme na jeho synovce.“

„Dobře.“ Lucas nakloní hlavu. „Začnu s přípravami.“ Vyjde z pokoje a já se znovu zadívám do tmy. I přes měsíc tam vidím jen temnotu.