TD - 18. kapitola

Překlad: Marťa

 

O několik nocí později jsem si v posteli kontrolovala emaily. Bylo teprve osm večer, ale před několika hodinami jsem otevřela okno, abych cítila jemný vánek, a okamžitě jsem se rozhodla zalézt do postele a užít si zbytek noci.

Ale jen do té chvíle, než mě vyrušil Derek.

„Brooklyn, jsi oblečená?“ Zeptal se přes dveře, když na ně lehce zaklepal.

„Eh, vydrž!“

Rychle jsem popadla zbytek čokoládové tyčinky a milostný román a schovala je do nočního stolku. Nebylo to tak, že bych se za svůj výběr knihy styděla, ale obálka tohoto konkrétního románu byla trochu přehnaná, dokonce i na mě. Chlap s rozhalenou košilí a nějaká uslzená slečna v nouzi, oblečená do korzetu. Půjčila mi to LuAnne.

„Dobře! Můžeš dovnitř,“ řekla jsem a posadila se s nohama ohnutýma do preclíku.

Dveře se otevřely a Derek dovnitř prostrčil blonďatou hlavu. „Chystám se jít do města na pivo. Nechceš jít taky?“

Zdálo se to snadné, ale pak jsem si uvědomila, že tam není Hank, aby nás doprovodil.

Než jsem se mohla zeptat, jak je to tam s bezpečností, Derek otevřel dveře úplně a vešel dovnitř. „Vím, že tu není Hank, ale pro dnešní noc můžu být tvoje ochranka já. Věř mi, že v tomhle baru tě nikdo nepozná. Přísahám.“ Nafoukl hruď a ohnul biceps.

Zasmála jsem se a sklouzla z postele. Moje čtení bude muset počkat, až se vrátím domů. Měla jsem chuť na studené pivo.

„Mají tam šipky?“ Zeptala jsem se.

„Jo,“ usmál se. „A první hra je na mě.“

„Jdu do toho,“ řekla jsem. Přešla jsem ke svému šatníku, abych se mohla převléct. Při večeři jsem se pokydala omáčkou na špagety a ještě jsem se neobtěžovala převléct. „Dej mi dvě vteřiny a sejdeme se dole.“

„Dobře,“ vycouval ven a zavřel za sebou dveře.

Když jsem našla volnou halenku (která vypadala podivně podobně, jako košile na chlápkovi, na mé knize), oživila jsem si líčení a seběhla po schodech dolů. Derek stál u dveří, točil na palci klíčkem od auta, a když mě uviděl, široce se usmál.  

Jak jsem ho tam uviděla stát, úsměv mi poklesl. Předpokládala jsem, že nás půjde do baru víc, ale skutečnost, že jdu jen s Derekem, zanechala v mém žaludku nádech viny.

Jistě, Jason a já jsme spolu oficiálně nechodili, ale měli jsme sex a opravdu se z nás stávali dobří přátelé. Myslím. A sex byl rozhodně skvělý.

„Ptal ses i Jasona, jestli nechce jít?“ Zeptala jsem se a snažila se, aby to vyznělo, že se jen tak ptám.

„Ne. Říkal LuAnne, že musí psát nebo tak něco,“ řekl Derek a vykročil vpřed, aby mě odvedl ke dveřím.

Jedna moje část se mu chtěla vyvinout a jít nahoru a promluvit si s Jasonem o samotě, ale možná to byl dobrý test. Jestliže byla situace mezi mnou a Jasonem stále stejná – byli jsme prostě kolegové – pak bych mohla jít ven a dát si s Derekem skleničku, aniž bych se musela starat, co to s námi udělá.

Správně?

***

Poté, co přede mě barman postavil ledovou Coronu s limetkou, se zdálo být všechno skvělé. Derek mě vyzval na souboj v šipkách. Na začátku jsem se většinou šipek strefila do terče. Nicméně, jak noc postupovala, a Corony odcházely, moje šipky získávaly schopnost létat všude možně. (Jedna dokonce zbloudila tak, že se jí podařilo zaklínit se mezi stropem a stěnou).

„Žalostný! To je prostě žalostný, Brooklyn,“ škádlil mě Derek, když vytahoval šipky z hrací plochy a vrtěl přitom hlavou. „Stavíš mě před všemi mými přáteli do špatného světla.“

Otočila jsem se, abych si prohlédla malý bar. Byl tam jen barman a tři další lidé. Jedním z nich byl Paulo. Vypadalo to, že je tam na rande s dobře oblečeným mužem.

„Nikdo tady není, ty lháři! Jsi jenom smutný, protože nevíš, jak hrát mojí verzi šipek.“

Derek naklonil hlavu a zasmál se. „Omlouvám se. Jaká verze to je?“

Sebevědomě jsem se usmála, ale pivo se začínalo dostávat do mých obličejových svalů, které mě tak přestávaly poslouchat. „Stropní šipky. Právě jsem to vymyslela.“

Derek pevně zavřel oči a snažil se nevybuchnout smíchy. „Ach jo, je čas, abych tě dostal domů. Jason mě zabije. Myslím to vážně.“

Položil šipky zpět na jejich místo, vytrhl mi láhev z ruky a hodil jí do nejbližšího koše. „Wow, to byl faul. Vrať mi moje pití. A proč by se měl Jason zlobit? On nemůže hrát stropní šipky, nebo co?“ Zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou a zasmál se. „Pojďme.“

Nějak se Derekovi podařilo dostat mě ven z baru, i když jsem trvala na tom, že Paulo opravdu chtěl, abych za ním zašla a rozloučila se. Dokonce jsem na něj křičela, ale Derek mě pořád tlačil ven ze dveří a všem se omlouval.

„Neomlouvá se, protože já jsem úžasná!“ Zařvala jsem těsně předtím, než se za námi zavřely dveře.

„To nedává smysl, Brooklyn,“ zasmál se Derek.

Otevřel mi dveře auta na straně spolujezdce, protože Derek byl gentleman. A kovboj s velkými svaly a pěkným úsměvem. Nemohla jsem si vzpomenout, proč jsem nešla do Dereka. Pravděpodobně proto, že nebyl Jason. Jason byl všechno. Derek byl… Bylo mi špatně.

Většinu cesty domů jsem prospala, ale probudila jsem se, když jsme vjeli na nerovnou štěrkovou cestu.

Derek obešel auto, aby mě odnesl do domu, ale já se rozchechtala (ano, rozchechtala) a vyskočila z auta sama. Klidně bych sebou švihla o zem, kdyby tam nebyl Derek, aby mě podepřel. Na verandě se rozsvítilo světlo a o sekundu později jsem uslyšela zvuk odemykajících se dveří. Otevřely se a tam, v temnotě, se rýsovala Jasonova postava. Paže měl zkřížené a tmavé obočí stažené k sobě.

„Uh, pan Nabručený vypadá naštvaně,“ řekla jsem a snažila se na štěrku stát rovně. Proč se pode mnou ta země pořád hýbe?

Derek si nemyslel, že to bylo vtipné a Jason taky ne.

„Měla několik Coron. Neuvědomil jsem si, že je taková muší váha,“ vysvětlil Derek, jakoby se snažil obhájit své činy.

Zvedla jsem ruce. „Ne. Ne, jsem nezávislá žena stejně, jako Beyoncé. Udělala jsem si to sama. Takže nikdo nebude dávat vinu nikomu jinému, než Beyoncé,“ řekla jsem, když jsem se protáhla, do domu, kolem Jasona.

Snažila jsem se vyjít schody, ale zdálo se, že nikdy neskončí, tak jsem se v polovině rozhodla si sednout a popadnout dech.

„Uf. Kdy jste přistavěli další schody? Byli jsme pryč jen dvě hodiny.“

Položila jsem se na záda, takže jsem hlavou ležela na odpočívadle uprostřed schodiště. Mohla bych tady spát.

„Měl bych?“ Začal se ptát Derek, ale Jason ho přerušil.

„Zvládnu to. Dobrou, Dereku.“

„Kapitán rozkazuje, Dereku!“ Řekla jsem a myslela si, jak jsou moje vtipy skvělé. Vážně mě měl Derek nechat v baru, abych tam mohla všechny oblažit svým ostrovtipem. Paulovo rande by to určitě ocenilo.

Cítila jsem vedle mě na schodech něčí přítomnost, ale nechtěla jsem otevřít oči, abych potvrdila své tušení.

„Princezno, to tu budeš ležet celou noc?“ Zeptal se Jason.

Jeho hlas byl temný a hluboký, ale bylo v něm znát i něco nového: mrzutost. Překvapení, překvapení.

Jason mě zase nenáviděl. Žádná novinka.

„Přemýšlela jsem o tom,“ odpověděla jsem. „Jsi prostě dál a já si vezmu první hlídku.“

Neměla jsem tušení, co to plácám, ale zjistila jsem, že když zním, jako že vím, o čem mluvím, nechávají mě lidi na pokoji.

Další věc, kterou jsem cítila, byly dvě ruce, které mě uchopily za paže a nutily mě se posadit. Potom si moje tělo přehodil přes rameno, jako pytel cukru.

Nebyla jsem si jistá, jestli se pytel nosí v pytlích mojí velikosti, ale pokud ano, Dotty by se to líbilo.

Nesl mě po schodech nahoru a moje hlava se houpala sem a tam přímo u jeho zadku. Měl na sobě flanelové pyžamové kalhoty, ale skvěle jsem viděla obrys jeho zadku. Vypadalo to moc chutně.

„Tos mě právě kousla do zadku?“ Zeptal se.

To jsem přesně udělala.

Chtěla jsem vědět, jak chutná.

„Ne. Psst, snažím se spát.“

Pak jsem pokračovala v předstíraném chrápání. (Jak jsem řekla, komediální talent.)

Jakmile jsme došli do mého pokoje, Jason za sebou kopnutím zavřel dveře a postavil mě zpátky na nohy.

Poté, aniž by se obtěžoval zeptat, mi vyhrnul halenku přes hlavu a rozepnul mi kalhoty.

V těch pohybech nebyla žádná romantika, takže jsem věděla, že asi nebudeme chtít sex, ale tak, jako tak, jsem se chtěla zbavit svého oblečení. Bylo cítit po baru a já chtěla vonět tak, jak se to líbí Jasonovi.

Najednou jsem tam stála v kalhotkách a podprsence. Jason přešel k mému šatníku, zval moje nadrozměrné tričko s logem kapely „New Kids On The Block“ a pomohl mi do něj.

Nevzpomínám si, jestli mi pomohl vyčistit zuby zuby nebo umýt obličej, ale pamatuji si ten pocit prvního pádu mojí tváře na mou postel a měkké pokrývky.

„Nikdy tohle místo nechci opustit,“ zašeptala jsem těsně předtím, než jsem vklouzla do hlubokého spánku, opilá na šrot.

***

Když jsem se probudila ve čtyři ráno, hlava mě bolela, jakoby mi na ní štípali dříví a v ústech jsem měla, jako v poušti. Rozhlédla jsem se do tmy a snažila se posadit. Nemusela jsem se příliš rozhlížet, když jsem si všimla postavy, sedící v koutě mého pokoje. Jason. Seděl na židli vedle šatníku, určené převážně pro špinavé prádlo.

Loket měl opřený o opěrku křesla a hlava mu spočívala v dlani. Musela to být ta vůbec nejhorší pozice na spaní, ale poskytovala mu taky dobrý výhled na mě, v posteli.

Vlasy mu trčely do všech stran a tiše chrápal, ale to jen dělalo celý obrázek roztomilejším.

Několik minut jsem ho pozorovala a přemýšlela, proč si nevlezl do postele ke mně nebo se nevrátil do svého pokoje, když jsem usnula.

Když jsem se později toho rána probudila, byl pryč.

***

Jason byl potichu, když jsem toho dne vešla do jeho pokoje, abychom mohli pokračovat v psaní. Zhluboka jsem se mezi dveřmi nadechla, ale nepodíval se na mě, když jsem vešla dovnitř. Brnkal na kytaru se skloněnou hlavou. Trsátko svíral mezi rty, jak se soustředil na svůj nástroj.

Stála jsem za ním a sledovala ho. Hrál akordy, které nebyly součástí naší písně. Nikdy dřív jsem tu melodii neslyšela. Měla jemný, hladký zvuk, ale ve chvíli, kdy si všiml, jak tam stojím, poplácal po zvukovém otvoru kytary a vytáhl si trsátko z pusy.

„Dobré ráno,“ řekl. Jeho tón byl vzdálenější, než kdy předtím.

„Ahoj,“ promluvila jsem tiše a napila se svého čaje.

Rozhodla jsem se vynechat kávu a uzdravit své hlasivky trochou medu a jasmínové směsi. „Jak ses vyspal?“

Pokrčil rameny, oči upřené na kytaru. „Nic moc. Ty?“

Usmála jsem se při vzpomínce na něj v mém křesle. „Dobře.“

Položil kytaru vedle sebe na pohovku, a pak se opřel rukama o nohy.

„Bavila ses včera v noci?“

A bylo to tady.

Svraštělé čelo a mírné zamračení.

Byl naštvaný, že jsem šla ven s Derekem.

Ale to nebylo součástí našich pravidel. Byli jsme král a královna života v přítomnosti. Nemluvili jsme o minulosti, ani o budoucnosti. Za poslední týden, jsme Jason a já žili, jakoby nám někdo řekl, že pokud chceme napsat další velký hit, musíme mít sex všude. Celou dobu. Nebyla jsem ani překvapená, když jsem ho měla ve své posteli nebo když jsem v dopoledních hodinách vešla do jeho koupelny. Trpělivě jsem na něj čekala, až si dočistí zuby, než z něj strhám oblečení. Skoro každý povrch potřeboval vydezinfikovat nebo vyhodit do povětří. Byli jsme už trochu směšní, dovolte mi to vysvětlit. Způsob, jakým Jason zpívá, tak oduševněle, hluboce, broukavě – to bylo stejné, jako při sexu. Pokaždé, když jsme spadli do postele, jsem měla pocit, jako by se se mnou miloval. Držel mi ruce ve svých, měli jsme propletené nohy, dráždil každý kousek mého těla, až jsem si byla jistá, že upadnu do kómatu.

Ale pak, když jsme skončili, bylo hotovo. Měla jsem pocit, jako by někdo otočil vypínačem, jakmile sex skončil. Buďto vstal, oblékl se a odešel on, nebo já. Nikdy jsme nezůstali, protože to nebylo součástí naší tiché dohody. Byli jsme hledači pokladů, toužící po vzrušení, adrenalinoví feťáci.

Takže, když mi položil tu otázku, bylo to poprvé, když jsem byla nucená uznat to, že mezi námi bylo něco i po tom, co sex skončil.

„Ano. Derek mě vzal na pár skleniček,“ odpověděla jsem váhavě.

Žvýkal si spodní ret a hleděl ven obrovským okem v ložnici. Spodní panel měl otevřený a já tak mohla cítit, jak skrz něj proudí dovnitř vítr. Seděli jsme tam v tichosti několik sekund, než přikývl.

„Dobře, začneme,“ řekl a jeho pohled se vznášel někde v dálce.

A bylo to. Bez ohledu na zmatek, hněv nebo pochybnosti o několika posledních okamžicích, to bylo úplně pryč. Když se na mě podíval, jeho hnědé oči nebyly zatažené. Spíše byly křišťálově čisté.

Což znamenalo, že jsme byli zpátky na začátku.

Možná jsem ale nebyla spokojená s tím, že začínáme znovu, od začátku.