Uncontrollable - 21. kapitola

Překlad: Markéta

Ahoj holky, děkuju vám za vaše komentáře!!!!!  Posílám další kapitolu a upřímně bych Slada nakopala do p…..No měla jsem to ale nervy při překladu! Nevím jak vy, ale já už asi mám představu, kdo je ta záhadná osoba „J“.

A NE, nečetla jsem knihu, ani ji nepřekládám dopředu, protože fakt není čas, takže jakmile dopřekládám kapitolu, hned vám ji tu hážu. Proto někdy takové pauzy J Takže si užijte čtení a já se budu snažit pohnout si s další kapitolou…. Jsem zvědavá, jestli se shodneme v úvahách J

Markéta

Samantha

Vejdu do našeho domu s úsměvem na tváři, cítíc se mnohem lépe. Jen říct to Sladovým rodičům o našem dítěti mě posilnilo na duchu. Oni jsou stejně nadšeni, jako my. Nebo jako jsem já.

Podívám se na Slada, když procházíme kolem kuchyně a míříme zpátky do naší ložnice. „Vezmu si láhev vody. Chceš taky?“ ptá se, vytahujíc telefon z kapsy, když slyším, že mu vibruje.

„Ano, prosím,“ říkám s úsměvem, doufajíc, že mi ho vrátí. On to neudělá.

Jednou přikývne hlavou, když se dívá dolů na svůj telefon, než se otočí a vchází do kuchyně.

Vracím se zpátky do naší ložnice a jdu se do šatny svlíknout a připravit se do postele. Jakmile vejdu dovnitř, všimnu si pout, ležících na zemi na jeho straně šatny a usměju se. Neměli jsme sex od té nehody. Když na to pomyslím, od té doby se mě nedotkl žádným sexuálním způsobem.

Skloním se, abych je zvedla a jdu zpátky do kuchyně. S velkým úsměvem na tváři je zvednu a říkám, „Chceš si hrát?“

Podívá se na mě a úsměv mi zmizne z tváře. Jeho dětsky modré oči jsou tmavé a čelist má zatnutou. Nos se mu rozšíří, když se podívá na pouta a pak zpátky na mě.

Kráčí ke mně a vytrhne mi je z ruky. „Chceš, abych je na tebe použil?“ ptá se nevěřícně, zatímco se podívá dolů na značky, které jsou stále viditelné na mých zápěstích.

„Už je to nějaký čas.“ Pokrčím rameny, nervózně odpovídající na jeho otázku. „Jen jsem myslela….“

„Už je znovu nikdy nepoužijeme,“ vyštěkne, než se otočí a jde je vyhodit do koše.

Co se stalo? Proč je tak šílený? „Cože?“ ptám se zmateně. Začne v kuchyni přecházet sem a tam, zatímco si pro sebe mumlá. „Je všechno v pořádku?“ Vím, že není, ale musím vědět, o co jde.

Myslím, že se ztratil.

Dává mi tvrdý smích, ale ten nenese žádný humor. „Ne. Nic není kurva v pořádku,“ chvástá se, než hodí svůj telefon na kuchyňský ostrůvek.

„Co se děje?“ ptám se, dělajíc si čím dál větší starosti. „Cokoli to je, můžeme se přes to dostat společně,“ snažím se ho ujistit těmi samými slovy, která mi řekl v nemocnici.

„Nemůžu se dostat přes něco, na co nemůžu zkurveně zapomenout,“ vyštěkne a já o krok ustoupím, šokovaná jeho hněvem.

„Nerozumím….“ Zašeptám. Ani ne před deseti minutami byl v pohodě.

„Samozřejmě, že nerozumíš, protože si to nemůžeš pamatovat.“ Ukáže si prstem na svůj hrudník. „Já si pamatuju všechno.“ Vyplivne ta slova.

„Víš, že jsem se díval, jak tě ten bastard unesl?“ ptá se mě přistihujíc mě nepřipravenou.

Huh? „Jak…?“

„Bezpečností kamery ukázaly všechno.“ Mávne rukama ve vzduchu.

Dám si ruku přes pusu a rychle zavrtím hlavou. Ach Bože. Zapomněla jsem na bezpečnostní kamery.

Rychle přikývne hlavou s očima dokořán. „Jo. Viděla jsem ho, jak tě uhodil. Táhl tě po betonu. Strávil jsem tři hodiny hledáním tě,“ huláká, „s mou poslední myšlenkou na tebe, jak ležíš v bezvědomí na sedadle spolujezdce ve svém zkurveném autě. S ničím jiným, co by dál pomohlo.“ Jeho tělo se třese jeho zlostí. „Nevěděl jsem, kam tě unesl.“ Ukáže na sebe. „Když jsem tě nakonec našel, byla jsi ve zchátralém domě uprostřed ničeho. Ruce jsi měla svázané za zády, společně se svýma nohama,“ nadává. „Držel jsem tě v náručí, když jsi vypadala, jako bys byla mrtvá.“ Hlas se mu zlomí a slzy se mu začnou tvořit v očích. „Pak v nemocnici,“ dodává rozzlobeně, „musel jsem tě držet dole, zatímco jsi křičela, že jsem tě zranil. Kurva, pravděpodobně jsem to udělal. Víš ty vůbec, co mi to způsobilo?“ dožaduje se.

Zavrtím hlavou, zatímco mi po tvářích stékají slzy.

„Myslela sis, že jsem ti způsobil tyhle značky,“ říká nevěřícně, když ukazuje na moje zápěstí. „Vážně sis myslela, že jsem to udělal.“

Zavrtím hlavou. „Nevěděla jsem….“

„Myslela sis, že jsem to byl já,“ zdůrazňuje a já spolknu knedlík v krku.

Ustoupí a vjede si rukou do vlasů. „Musel jsem tě dostat pod sedativa,“ říká víc pro sebe, než mě, jako by nemohl uvěřit, že to udělal.

„Cože?“ můj hlas se trhne.

„Neměl jsem jinou možnost,“ vyštěkne na svou obranu. „Víš vůbec, co mi to udělalo? To vědomí, že jsem mohl ublížit tobě nebo dítěti?“ ptá se a jeho hlas se třese strachem.

„Jsme v pořádku.“ Položím si ruku na břicho.

„Riskoval jsem,“ znovu křičí s odkazem na Jaxe. „Mohlo to ublížit našemu dítěti. Musel bych s tím žít.“ Jeho obličej začíná červenat z tolika křiku.

Snažím se představit si ten strach, co musel cítit. O mě. O naše dítě.

Dívám se dolů na jeho telefon, když se rozsvítí a vibruje. Podívá se na něj a zmáčkne ignorovat.

„Ležím vzhůru dlouho do noci a čekám, jestli se vzbudíš.“ Roztřeseně vydechne a rychle si utírá obličej rukama. „Dokonce i když se nevzbudíš, mluvíš ze spaní. Zmiňuješ Jaxe a prosíš ho, aby přestal.“ Zavrtí hlavou a pak se jeho slzavé oči setkají s mými. „Nemáš vůbec ponětí, jak moc mi tohle láme srdce. Nevím, co se ti stalo a nemůžu tě chránit.“

Jeho telefon znovu zazvoní a on znovu zmáčkne ignorovat, než potichu zakleje.

„Proč jsi na mě tak naštvaný?“ ptám se snažíc pochopit jeho výbuch.

„Protože chceš, abych tě zkurveně svázal a pak tě ošukal,“ vzteká se, jako by to byl absurdní nápad. „Co když v půlce začneš panikařit? Začneš si vzpomínat?“

Zavrtím hlavou. „To se nestane….“

„To ty nevíš,“ vykřikne, než třískne rukama o kuchyňský ostrůvek.

„Přestaň na mě ječet,“ dožaduju se, dávajíc si ruce v pěst po bocích. „Taky si pamatuju některé věci, Slade,“ vyplivnu, unavená z těchto sraček. „Vzpomínám si, jak mi říkal, že máš přede mnou tajemství.“ Jeho tělo se ztuhne a on nasaje vzduch. „Chceš mi říct, co tím myslel?“ ptám se, dávajíc si ruce přes prsa.

„Byla pod vlivem drog,“ zvolá. „Ten zkurvysyn neměl ponětí, o čem to mluví.“

„Zdá se, že něco ví,“ odseknu rozzlobeně. Zkomplikoval to Jax? Ano. Ale mám pocit, že přede mnou Slade něco tají? Ano.

„Jen se tě snažil zranit.“ Dramaticky obrátí oči v sloup, jako bych byla ta nejhloupější mrcha, jakou kdy viděl. „Řekl by ti cokoli, aby se na mě zlobila a mě sere, že jsi tomu zmrdovi věřila,“ vyplivne.

„Jo a hádám, že si myslíš, že když si pamatuju, že tam byl ještě někdo jiný, že je to taky moje hloupost?“ vyštěknu.

„Nikdo jiný tam nebyl,“ křičí.

Musel tam někdo být. „Já si to pamatuju,“ křičím, když mi slzy plní oči. „Pamatuju si jeho ruce na mém zátylku, když mi držel můj obličej na matraci. Nemohla jsem dýchat,“ zuřivě křičím při těch vzpomínkách. „Slyšela jsem hlasy. Hlasy, Slade,“ zdůrazňuju. „Byl tam ještě někdo jiný, kdo mu pomáhal.“

Dívá se na mě s nenávistí a já na něj hledím se zúženýma očima.

V domě zazvoní telefon a on se žene ke kuchyňské lince, na kterém je položený. Zvedne ho a vytáhne ho ze zdi dřív, než s ním mrskne přes celou místnost, telefon narazí do skleněné skříňky a ta se rozbije.

Sklo se rozletí na podlahu. „Omlouvám se,“ vykřiknu, zakrývajíc si pusu a ustupujíc dozadu. „Snažím se vzpomenout si na víc. Vím, že bych mohla být víc nápomocná.“

„Já nechci, aby sis vzpomněla,“ zahřmí, házejíc ruce do vzduchu víc naštvaný, něž kdy jindy.  „Nechci, aby sis tím procházela.“ Jeho hlas změkne a on zavrtí hlavou, když se podívá dolů na sklo.

Jeho postava se mi začíná rozmazávat, když mi slzy zaplní oči a já cítím, jak mi vibruje telefon v zadní kapse. Několikrát zamrkám, než se natáhne a popadnu ho. Parker je na displeji.

Chci zmáčknout ignorovat, když ke mně přijde Slade a vyrve mi ho z ruky a odpoví. „Přestaň kurva volat. Řekl jsem ti, že si o tom s tebou promluvím později,“ vyštěkne. „Ne. To není možné.“ Rychle zavrtí pro sebe hlavou. „Řekl jsi, že to nebude možné.“ Otočí se ke mně zády, když si vjede rukou do vlasů. „Je mi jedno, co musíš udělat. Ať se to stane,“ vykřikne, než zavěsí a pak ho sleduju, jak ho vypne a hodí ho vedle svého na kuchyňský ostrůvek.

Zhluboka se nadechne, snažíc se uklidnit svůj vztek, než začne znovu přecházet po místnosti.

Ať se to stane? Možnost? Nervózně polknu se strachem, že to, na co se chystám zeptat, může mít za následek druhé kolo tohoto křičícího boje. „Co se děje?“

Položí své ruce na kuchyňský ostrůvek a svěsí hlavu. Zhluboka se nadechne, než promluví. „Jax se snaží dostat imunitu.“ (osvobodit se)

„Co to znamená?“

Podívá se na mě  a moje srdce se zlomí při pohledu na něj. Z toho, čím si prochází. „To znamená, že chce uzavřít dohodu,“ řekne. „Chce udělat krysu z někoho jiného, aby dostal dohodu pro sebe.“

„Ten další člověk, na kterého si vzpomínám?“ ptám se.

Zavrtí hlavou. „Dallas.“

Kdo je k sakru Dallas? Pamatuju si, že jsem slyšela Tatea a Slada zmiňovat tohle jméno v nemocnici. „Může se to stát? oni ho osvobodí?“ ptám se se začínající panikou.

Rychle zavrtí hlavou. „Jen přes mou mrtvolu,“ zavrčí skrz zaťaté zuby.

„Tohle neříkej,“ říkám kráčejíc k němu.

Přejdu k němu a on se na mě podívá. Jeho modré oči jsou pořád tvrdé a čelist zaťatá. Polkne a pak se odstrčí od kuchyňského ostrůvku. Zabalí svou paži okolo mě a přitáhne si mě k sobě.

Zhluboka se nadechuju, nechávajíc jeho vůni uklidnit moje nervy. Políbí mě na vlasy a promluví. „Slibuju ti, že se ven nedostane.“

Podívám se na něj a dám mu malý úsměv. „Věřím ti.“ Natáhnu se a položím své rty na jeho, dávajíc mu jemný polibek, jen tak, aby se rty letmo dotýkaly. Pak se chce odtáhnout, ale já utáhnu svoje sevření a snažím se prohloubit polibek.

Popadne mě za ramena a odtlačí mě. „Přestaň,“ zavrčí.

„Proč se mě nechceš dotýkat?“ povzdechnu si.

„Řekl jsem ti proč. Nejsi na tohle připravená. Tvoje tělo se pořád snaží vyléčit,“ vyštěkne.

„Cítím se fajn,“ argumentuju. Jsem trochu unavená, ale to může být kvůli těhotenství.

Jeho hlas zjemní. „Přestaň říkat, že je ti fajn, když tvoje tělo neprokazuje opak.“ Povzdechne si a vjede si rukou do vlasů. „Kdybych si tě vzal právě teď, bylo by to z mých sobeckých důvodů a já nechci být takovým chlapem.“ Zavrtí pro sebe hlavou. Pak popadne klíče ze své kapsy a svůj telefon z kuchyňského ostrůvku. „Musím jít za Parkerem. Nečekej na mě.“

Políbí mě na čelo, než odejde z kuchyně, nechávajíc mě tam stát zvědavou, jak dlouho nám bude trvat, než se přes to dostaneme. Jak dlouho nás bude Jax ovlivňovat?

SLADE

Už to jsou 3 dny, co jsem vybuchnul v naší kuchyni. Už jsem to nevydržel. Chápu, že si na vzpomíná na věci, ale chtít, abych ji spoutal a ošukal – to prostě nemůžu udělat. Řekl jsem jí, že není připravená, ale pravdou je, že já nejsem připravený. A díky téhle skutečnosti zním jako nějaká zkurvená kundička, ale je to pravda. My oba nejsme připravení, každý z jiných důvodů.

Věci jsou mezi námi lepší. Přišel jsem domů o několik hodin později tu noc a ona už spala, vzbudila se jen dvakrát kvůli nočním můrám. Pak následující ráno udělala snídani. Chovala se, jako by naše hádka nikdy neproběhla a já jsem s tím v pohodě.

Po mých třech hodinách rozhovoru s Parkerem ohledně toho, že Jax chce imunitu, jsem měl nějaké dobré zprávy. Její předstírání, že se naše hádka nikdy nestala a skutečnost, že chtěla plánovat naší svatbu, taky pomáhala.

Každý den je lepším pro nás oba a já vím, že všechno, co potřebujeme, je čas, abychom se přes to dostali. Sedím na gauči s Parkerem a Micahem v našem domě, zatímco Anděl s Holly jsou v kuchyni kvůli svatebním věcem. To je všechno, co dělá od té doby, co jsme si určili datum svatby v domě mých rodičů. Měli jsme tady všechny minulou noc a oznámili jim těhotenství. No, všichni kromě Missy. Neodpověděla, když jí Anděl volala, takže jí nechala zprávu s pozváním.

Neukázala se, ani jí nezavolala zpátky.

Můj život byl nahrazen plánováním svatby a věcmi okolo dítěte. Zatímco jsme v posteli, má zapnutý tablet, zatímco se dívá na věci. Chce mi nějaké věci ukázat a ptá se na můj názor, zatímco Micah říká, že by mohla, ale je to pro mě osvěžující. Miluju to, jak se ptá na můj názor.

„Potřebuju nové pivo.“ Parker vstane, vytahujíc mě z mých myšlenek.

„Já taky,“ říká Micah a taky vstane.

Vstanu a následuju je do kuchyně. Anděl s Holly procházejí nějaké časopisy, které Holly přinesla. Moje oči okamžitě přistanou na jejích zápěstích. Při pohledu na ně je mi stále zle. Modřiny na její tváři už jsou skoro pryč. Jediná, která jí ještě zůstává, je ta na čele, jak s ní Jax praštil o palubovku. Minulou noc, jak jsme našim přátelům říkali o jejím těhotenství, se tady ronily slzy. Všichni se cítili špatně kvůli toho, co se jí stalo. Myslím, že se všichni nějakým způsobem sami obviňujeme. Dokonce jsem přichytil Parkera zírat na její zápěstí několikrát za minulou noc. Myslím si, že si to bere víc, než by chtěl.

Poté, co zatknul Jaxe, volal, aby mi řekl, že její auto bylo zničeno. Na palubovce byla krev, a bylo vidět, že v něm bojovali. A našel tam sáček s drogami v přihrádce. Řekl jsem mu, že zaplatím za vyčištění a pak ho kurva prodám. Nebylo potřeba, aby to auto takhle viděla a měla špatné vzpomínky.

„Už sis vybrala květiny?“ ptá se jí Holly, získávajíc tak mou pozornost.

„Ano. To byla první věc, kterou jsem rozhodla.“

„Doufám, že sis vybrala černé růže,“ říká Parker, sklánějíc se do ledničky a vytahujíc nějaká piva.

Taky jsem si všiml, že jí v poslední době mnohem víc škádlí. Jako by se snažil zakrýt skutečné emoce, které cítil, když jí našel v tom sklepě a hrůzu v jeho očích, kterou jsem viděl, když si uvědomil, že je zdrogovaná.

„Proč černé?“ ptá se Anděl, otáčejíc se k němu. „Ach, protože černá je Sladova nejoblíbenější barva?“ ptá se.

„Ne.“ On se otočí a ušklíbne se na ni. „Protože tě svatba zabije.“ Podívá se na mě a já si nenechám ujít to, jak na mě mrkne. „Pokud vím, úplně jsi zabila Slada, kterého znám. Teď se z něj stane malá děvka s náročnou kundičkou, která bude mít navždy v držení jeho koule.“ Zachvěje se. „Je to ubohé.“

Holly zalapá po dechu, myslíc si, že mluví vážně, a Micah se začne smát s vědomím, že jí chce jen podráždit.

Anděl zvedne nůž, který leží před ní, na němž je poleva z doby, kdy pekly dort. Dělaly čokoládový dort celý den.

Otočí se k němu a opře se o kuchyňský ostrůvek. „Víš ty co, Parkere? Jednoho dne se setkáš s tou pravou.“ On se zasměje tomu, k čemu ona směřuje. „A teprve ta tě chytí za tvoje koule.“ Jeho smích ustává. „A já si užiju sledování toho, jak z tebe vysaje ten život, který sis tak barvitě užíval,“ dokončí, než posune svůj ukazováček dolů na držící nůž a sundá z něj zbytky krému, než si strčí svůj prst zpátky do pusy, slízávajíc krém.

Anděl neví, že Parker tam byl, že on byl tím, kdo jí našel ve sklepě. Že lhal policii a zfalšoval důkazy, aby se ujistil, že Jax stráví zbytek života ve vězení, nebo skutečnost, že byl v nemocnici, když měla halucinace. A my všichni chceme, aby to tak zůstalo.

Drogy tam zanechal Tate, spolu se zmláceným Jaxem…. Parker se o to postaral a ujistil se, že všechno svědčilo proti Jaxovi. Já jsem udělal telefon ohledně Dallase; kterého jsme nechali v jeho kanceláři svázaného na křesle s roubíkem v puse. Tate kamsi zavolal, aby udal souřadnice Jaxovy polohy, všechno samozřejmě anonymně. Ale Parker se na ni dívá jinak. Volá každý den a přichází, aby jí zkontroloval od té doby, co jsme vyšli z nemocničního pokoje poté, co jsem jí musel nechat dát sedativa. A já vím, že je teď stejně tak vyděšený, jako já, že se Jax snaží osvobodit, ale udělá všechno proto, aby se ujistil, že se to nestane.

Parker zavrtí hlavou. „To se nestane, zlatíčko.“

„Ale ano, stane. Podívej se na všechny tvé přátele. Ti všichni někoho mají.“

„Tate nemá,“ odpovídá s úsměvem.

Ona protočí oči. „On je výjimka.“

Parker se směje její výmluvě. „No možná můžu být stejný výjimka,“ nabízí.

Ona zavrtí hlavou. „Nemůžete být dva.“

Parker jí chce říct nějaký další vtipný komentář, ale ona se od něj odvrátí, jasně ukončujíc jejich rozhovor. Promluví k Holly. „Vybrala jsem si žluté lilie, protože to byly nejoblíbenější květiny mojí mámy.“ Pak se podívá na mě. „Ale pokud chceš černé, můžeme je mít.“

Nejoblíbenější květiny její mámy. Přejdu k ní a políbím jí na čelo. „Žluté lilie znějí perfektně, Anděli.“

Parkerova tvář spadne, když se dívá dolů na své pivo. „Sam, já….“ Chce se omluvit za zmínku o černých květinách. On ví, jak její máma umřela a jak těžké to pro ni bylo. Ale jeho omluva je odříznuta zvoněním jejího telefonu.

Chci odejít z kuchyně, když si všimnu obrázku dortu, ležící na pultu. „Co je to?“ ptám se Holly, zatímco Anděl telefonuje.

„Ach, ona se rozhodla, že upeče váš svatební dort.“ Tleskne vzrušeně rukama.

„Vážně?“ ptám se překvapeně. Podívám se na Anděla, zatímco mluví do telefonu. Všimne si mě a naznačí ústy ‚tvá matka‘, jako by mě zajímalo, s kým mluví.

Usměju se a vycházím z kuchyně.