ATY - 14. kapitola

Překlad: Peťa

Tak máme polovinu knihy za sebou J Teď to teprve pofrčí. Pěknou zábavu J

Peťa

Connor přijede přesně v šest s kouřící kávou a krabicí croissantů. Na rozdíl ode mě se mu pod očima nerýsují žádné tmavé kruhy a loudá se dovnitř, celkově příliš čiperný. Musí fungovat na pěti hodinách spánku.

„Jsi na drogách?“ zeptám se. „Adderall (pozn. psychostimulancium ke zvýšení mentální bdělosti a aktivity)?“ Hodně vysokoškoláků užívá stimulanty kvůli studiu, v podstatě zlepšovače výkonů pro intelektuální elitu.

„Absolutně ne. Nemůžeš pošpinit přirozeného génia.“ Odmlčí se. „Zkoušela jsi to? U tebe by to mohlo fungovat.“

„Skutečně si uvědomuješ, že jsi mě právě urazil?“ Konečně „odhalím“ jeho neurvalost.

Přetrhne croissant v polovině a usměje se. „Omlouvám se,“ řekne neprovinile. „Jen jsem se snažil být nápomocný. Někteří lidé se dokážou s Adderallem lépe soustředit. Pro mě to není, ale pro tebe možná?“ Kupodivu přeformulování otázky pomáhá tu urážku zjemnit. Tohle může být jedna ze záludností Connora Cobalta. Nebo prostě talent.

„Žádné léky,“ řeknu mu, nikdy jsem neměla ráda stimulanty, sedativa nebo jakákoli narkotika. Mám už závislost – nepotřebuju další. „Chci to udělat správně, i když nejsem rozený génius.“

„Pak pojďme na knihy.“

Studujeme několik dalších hodin a tentokrát si zapamatuju informace, když pracuju na úlohách, zatímco Connor se zaměstnává tím, že mi vyrábí kartičky. Jeho písmo je úhlednější než to moje a jsem si jistá, že už se tím vědomím sám nafoukl.

Když dokončí poslední štos, mrkne na hodiny na troubě. Studium žere čas jako zvíře, takže nejsem překvapená, že už je poledne. „Pořád spí?“ zeptá se Connor, zní překvapeně.

Zabere mi to chvilku, než si uvědomím, že myslí Lo. Vyhýbali jsme se tomuto tématu, od té doby co Connor prošel dveřmi se sladce vonící kávou a pečenými dobrotami. Zeptal se, jestli je Lo okay a hotovo.

„Je v bezvědomí,“ opravím ho. „Pravděpodobně se probudí během hodiny.“

„Dělá to hodně?“

Věnuju mu vyhýbavé pokrčení rameny, nechci zrovna teď probírat Lo. Naštěstí postřehne ten náznak a cvrnknutím otevře můj sešit, aby mi zkontroloval soubory úloh.

O dvacet minut později si objednáme na oběd čínu. Jakmile položím telefon, spláchne se v dalším pokoji toaleta. Zaměřím se na zvuk těžkých vlekoucích se kroků. Mám nulový zájem mluvit s Lo, jen abych dostala mumlavé odpovědi s podrážděnými popíchnutími.

Obrátím se ke knihám a předstírám, že Lo nevstal z postele a požádám Connora, aby mi znovu vysvětlil kapitolu čtyři. Lo musí slyšet hlas jiného chlapa, protože uběhnou jen sekundy, než se odhodlá do slunečního světla, které proudí přes okna v kuchyni.

Connorova slova klesají do ztracena, když se Lo vleče dovnitř. Jeho slepené vlasy trčí v různých směrech, jeho pleť mdlá a ulepená a kolem něj se šíří pronikavý zápach skotské. Kdyby byl komiks, byl by Pepe Le Pew (pozn. skunk) s kouřovým oblakem obtáčejícím jeho tělo. Měla jsem mu včera v noci pomoct osprchovat se nebo se aspoň pokusit vysvléct ho z oblečení. Udělal by to samé pro mě.

Lo si projede rukou vlasy a šourá se ke kávové konvici. Očima krátce přelítne k baru, kde sedíme. „Znám tě,“ řekne Lo, zatímco si plní hrnek.

„Mezinárodní věci. Sedíš hodně vzadu. Já jsem hodně vpředu.“

Lo o zlomek pootočí hlavu, aby zachytil můj pohled, a zvedne obočí, jako by říkal: Slyšíš toho chlapa? Jop, už tam byl. „Přesně.“ Lo otevře kredenc a vytáhne si do kávy láhev irského likéru Baileys. „Jsi chlap, který nastavuje maximum bodů v testu.“ Říká to, jako by to byla špatná věc, ale nevidí Connora, který se vedle mě zářivě usmívá.

„Doučuju Lily na její zítřejší zkoušku z ekonomiky.“

Lo zavře kredenc a já vidím, jak mu zčervená krk. Zaváhá, než se k nám plně postaví čelem, přičemž se opírá o dřez.

„Víš o té zkoušce, že?“ zeptám se Lo. Snadno můžu vidět, že zapomněl.

„Jo,“ řekne do svého hrnku a dá si dlouhý lok.

„Jste na stejné přednášce?“ Connor vypadá příliš dychtivě. „Dělám i skupinové doučování.“

„Jsem na učení vyřízený. Pomoz Lily.“ Lo příliš rychle dopije kafe. Pak otevře ledničku a popadne kartón vajec a připravuje si svůj lék na kocovinu.

Connor mě šťouchne do ramene. „Zpátky do práce. Jsi na šedesáti, což je minimum. Potřebuju, aby ses u těchto úloh vytáhla průměrně na osmdesát.“

„Ale myslela jsem, že se snažíme o to, abych prošla.“

„Vždycky strhávám deset bodů za nervy.“

Mixér přidá na intenzitě a Lo nahrbený nad ním používá ruku, aby držel víko a druhou, aby podepřel svou váhu na pultu. Ve skutečnosti vypadá skoro připravený roztavit se do podlahy nebo znovu upadnout do spánku.

Sotva mě bere na vědomí. Možná si myslí, že jsem ho podvedla. Ani nevím, jak moc mi věří kolem jiných chlapů. Opouštíme byt jen výjimečně, abychom testovali tyto hranice.

Nebo možná je to jen vina – že nebyl schopný jasně uvažovat, aby mi odpověděl na volání. Předpokládám, že to dává větší smysl.

Poté, co si Lo namíchá lék na kocovinu, zmizí zpátky do své ložnice. Snažím se soustředit se na učení a pak dorazí čína. Povzdechnu si při zvuku přestávky na jídlo.

„Jak dlouho s ním chodíš?“ zeptá se Connor, zatímco používá hůlky, aby sebral nudle z krabičky. Je v perfektní hůlkové kondici. Nebyla bych překvapená, kdyby taky mluvil sedmi různými jazyky.

Vidličkou napíchnu svoje pomerančové kuře, zdržuju, když se rozhoduju, jakou odpověď mu dát. Tu falešnou: Tři roky. Tu skutečnou: Tři týdny.

Ještě jsem Connorovi nelhala a radši bych nezačínala. „Jsme kamarádi od dětství a nastěhovali jsme se spolu, když jsme začali studovat na vysoké. Ale začali jsme spolu chodit před pár týdny.“

„Wow, tvoji rodiče musí být pěkně cool, když tě nechají bydlet s kamarádem. Moji mají přísné jen-vážný-vztah požadavky. Vážný ve smyslu manželství. Nechtějí, aby ze mě nějaká holka loudila, dokud na to nedám prstýnek. Takže Sadie je moje jediná ženská společnost.“

„Takže jsi sám?“ Loknu si dietního Fizzu.

„Naštěstí,“ říká s přikývnutím.  Zkouším si představit jaký typ holky, by Connor hledal, ale zdá se záhadou – jako zamlžený obrázek, kde se ukazuje jen její mozek. I tak má hodně možností. Na highlighter párty ho hladily hodně atraktivní, extrovertní holky. Hádám, že když dobře vypadáte, jste přístupní, dobře oblečení, přátelští dělá to hodně. Přesto, ocenil jejich flirtování, ale nikdy se na něm nepodílel.

„Jsi gay?“ vyhrknu bez přemýšlení. Co je to se mnou? Zaměstnám se velkým soustem pomerančového kuřete, zacpu si pusu, abych zaplnila trapnost.

Zavrtí hlavou, není uražený. Nic ho nerozhodí. „Holky. Rozhodně holky. Ale nejsi můj typ. Líbí se mi někdo, kdo se mnou dokáže intelektuálně soupeřit.“

Potřebuju začít chlastací hru. Dám si panáka pokaždé, když Connor najde další originální způsob, jak mě nazvat pitomou. Na druhou stranu bych pravděpodobně zemřela na otravu alkoholem.

Poté, co dojíme naši čínu, poklidím a Connor mi dává instrukce, jak si psát a přepisovat poznámky, dokud je nepochopím. Být na počítači je nebezpečné. Zatímco odtikávají tiché minuty, někdy zapomenu, že Connor postává vedle mě. Do prstů se mi plíží podvědomé nutkání přihlásit se na pornostránky.

Když jsem byla mnohem mladší, moje sestupná spirála začala malými nutkáními, jako sebrat odvahu, abych klikla na stránku do osmnácti let nevhodnou. Postupně jsem začala postupovat vpřed. Pornostránky se staly nemravnými chatovacími stránkami, z pěti minut se stala hodina a já byla posedlá další příležitostí surfování po internetu – jako fixace mladého kluka na Halo (pozn. válečná sci-fi video hra) a Call of Duty (pozn. akční počítačová hra). Porno je lupič mého času, krade mi dny, způsobuje mi, že přicházím pozdě na oficiální rodinné obědy a na hodinu. Přestože jsem měla strach, že to moje sestry zjistí – nebo nedej bože moje matka – bez pauzy jsem se k tomu vracela.

Kvůli svému chování přicházím o spánek a stejně nemůžu přestat.

„Neslyším psaní,“ spílá mi Connor jemným tónem.

Hlasitě buším do kláves, doufám, že ho to pobouří.  Bezstarostně pokračuje v „klasifikování“ mých souborů úloh, což zkrátka znamená, že přes celý papír čmárá spoustu červených hodnocení.

Poslední video, které jsem viděla, se týkalo mého oblíbeného páru: Evana Evernighta a Lany Love. Hráli role – Evan jako policista, Lana jako pirát silnic. Vylezl ze svého auta v úplné modré policejní uniformě, prsty zaháknuté za pásek. A pak položil svalnatou ruku na její stříbrný Lexus, když se sklonil dolů do jejího prostoru, její okno spuštěné.

„Lily,“ osloví mě Connor.

Vyskočím. „Jo?“ vypísknu a nenavážu oční kontakt. Nemůže přečíst mé myšlenky. Nemůže vidět, kde jsem právě byla. Zapadnu do barové stoličky.

„Znovu jsi přestala psát a úplně divně jsi dýchala. Všechno okay?“

Ne. Sex mi doslova napadá mozek jako nepřátelská vojska. Vyskočím na nohy. „Já-já musím mluvit s Lo. Můžeš mi dát deset minut?“

Čekám vztek, ale on bezstarostně přikývne. „Nepospíchej. Jsi nepoužitelná, dokud se nedokážeš soustředit.“

Můj mozek sotva zpracuje tu urážku, když si to namířím rovnou do Loovy ložnice. Zapomenu zaklepat. Vtrhnu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Držím ruku na mosazné kouli, půlka mě pořád váhá ohledně toho, že tu jsem. Moje ustrašená stránka mi říká, abych šla zpátky do kuchyně a počkala na Lo, až bude mluvit, omluví se, udělá něco před tím, než ho budu konfrontovat s doutnajícím žárem v zorničkách.

Ale jsem tady. Neschopná pohnout se vpřed. Neschopná utéct. Lo se setká s mým pohledem, tře si ručníkem vlhké vlasy. Vypadá opět jako člen živých, oblečený v čistých džínech a černém tričku přiléhajícím ke krku, do tváří se mu vrací barva a jeho oči nejsou tak skelné.

Jeho jantarové duhovky mě drží v pasti a já zapomněla, proč jsem se sem v první řadě probombardovala. Bylo to kvůli sexu? Ne, ne když jsme neprobrali jeho zmizení včerejší noci.

„Hotová s učením?“ zeptá se a hodí ručník na koženou židli u psacího stolu. Jeho svaly zůstávají napjaté.

„Ne. Dávám si přestávku.“ Nemůžu se odtrhnout od jeho pohledu a odejít. Ani nemůžu položit tu hnisající otázku.

Lo na mě jen zírá. Zatíná zuby a na krku mu vyskakují žíly, ne ze vzteku. Vidím jeho kontrolu, jak se snaží nevybuchnout v série nefiltrovaných slov. Polkne a pohlédne ke stěně se skříňkami, kde se skrývá jeho berlička. Můžu téměř vidět, jak ve své hlavě počítá, než obrátí svou pozornost zpátky ke mně.

„Řekni něco,“ vydechne.

Vyhrknu: „Neměla jsem s ním sex. Ani s nikým jiným.“

Jeho obličej se rozbije na milion střepů a zvedne se mu hrudník. Ztrápeně položí ruku na židli od psacího stolu, aby stabilizoval ránu ve svém těle. Tipovala jsem špatně – tohle není to, o čem to je.

Drží si kořen nosu a hrbí se. „Myslela sis, že blázním kvůli tomu? Přemýšlím, jestli sis nezapíchala se svým doučujícím?“

„Nebyla jsem si jistá.“ Koušu si nehty. „Takže… sis nemyslel, že jsem s ním měla sex?“

Jeho oči spadnou k podlaze a pak velmi tiše říká: „Neobviňoval bych tě, kdybys měla.“

Plíce se mi dusí pod neviditelnou tíhou. Do očí mě bodají slzy. Nestaral by se, jestli jsem spala s někým jiným? Očekává to.

„Měl jsem tu být,“ vysvětluje Lo, spíš pro sebe. Pořád vrtí hlavou, pravděpodobně si přeje přetočit čas a zaškrtit kluka, který příliš brzy ztratil vědomí, který neodpovídal na moje volání. „Jestli se něco stalo, je to na mě, ne na tebe.“

„Prosím, nedělej to,“ řeknu a opřu se tělem o dveře. To mě udržuje vzpřímenou stejně jako židle jeho. „Nedávej mi volnou vstupenku k podvádění tě. Pokud tě podvádím, je to skutečné, Pokud tu nejsi, je to skutečné. Chceš mě ušetřit viny, pokud spím s někým jiným? No, nemůžeš.“

Oči mu zčervenají. „Nejsem v tomto vůbec dobrý.“ Není dobrý ve vztahu? V tom když je se mnou? Ve snaze pít míň? Nerozvede, co tomto vlastně znamená. Takže mi zbývá hádat. Najde v šuplíku pivo a odstraní víčko, překvapivá volba s ohledem na nízký obsah alkoholu. Podivně je to skoro jako usmíření nabízející „Omlouvám se“ za Lorena Hale. Jen on se může omlouvat s alkoholem.

„Proč jsi neodpovídal na volání?“

„Někdy během noci mi chcípl telefon. Nevěděl jsem to, dokud jsem se neprobudil.“ Kývne ke stolu, kde se jeho telefon napojuje na nabíječku. Pak přistoupí blíž ke mně a odpáčí mi ruku ze dveří, proplétá svoje prsty s mými. Stráví děsně dlouhou dobu zíráním na to, jak se spolu proplétají.

„Kde jsi byl?“ vydechnu.

Slízne si pivo ze rtů. „V baru pár bloků ulicí. Šel jsem pěšky.“ Vede mě do středu pokoje, moje nohy kloužou s těmi jeho. Něco je špatně. Vidím chladnou, rozeklanou bolest v jeho očích zařízlou tak hluboko, že to nemůže být všechno vinou – kvůli mně.

Zesílí popovou baladu a pak si mě přitáhne blízko. Zvedne si moje ruce kolem ramen a pak mi sklouzne rukama na boky. Lo se houpe do rytmu, je unášen, ale já se upevním přímo v realitě, zatímco on se snaží zapomenout.

„Co se stalo?“

Dívá se přímo na mě a říká: „Nic.“ Skoro mu uvěřím. Jeho obočí se dokonce trochu svraští, zdá se zmatený.

„Možná se budeš cítit líp, když mi to řekneš,“ zašeptám.

Přestane se hýbat a oči mu potemní. Lo chvíli zírá na strop, vrtí hlavou, než nechá slova sklouznout z jazyka. „Volal jsem mámě.“ Než se můžu zeptat, řekne: „Nevím proč. Nevím…“ Vzplane mu nos, jak zadržuje lavinu emocí.

Čekám, až bude pokračovat, i když na sobě držím tíhu a můj dech zmizel v nenávratnu. Ví, jakou otázku chci položit.

Tiše řekne: „Byla jsi v knihovně a začal jsem přemýšlet. Já jen, já nevím. Vyhledal jsem si Saru Hale na internetu a zjistil její číslo.“ I po jejich plynulém a diskrétním rozvodu si nechala Jonathanovo příjmení, aby neztratila něco z jeho jmění. On si na to neustále stěžuje, ale není nic, co by teď mohl dělat. Odešla s miliardou dolarů v aktivech (pozn. peníze, majetek) a značnou částí společnosti jako akcionářka.

„Jsi si jistý, že to bylo správné číslo?“ Podle jeho kolísavého dýchání, hovor musel jít špatně.

Přikývne, jeho pohled těká po pokoji. Vypadá ztraceně. Držím ruku v té jeho, ale on je někde daleko, daleko odsud. „Nevím, co jsem měl v plánu říct,“ řekne mi. „Možná jsem měl začít s „Ahoj, díky za to, že ses nechala zbouchnout, jen aby sis vzala mýho tátu a vzala si jeho peníze“ nebo „Ahoj, díky za nic.“

„Lo…“

„Víš, co jsem řekl?“ zasměje se, tvoří se mu slzy. „Ahoj mami. Jako by pro mě něco znamenala.“ V zamyšlení si tře ústa a nechá uniknout další krátký smích. „Po všech těch letech, kdy jsem byl spokojený s tím, že jsem o ní nic nevěděl, nakonec zavolám. A ona řekne: „Kdo je to? Loren? Nikdy znovu nevolej na tohle číslo.“ Ona zavěsila mně.“

Spadne mi pusa. „Lo, je mi to …“ líto – co, že jeho matka je příživnická zlatokopka, která ochotně nechá své dítě po miliardovém vyrovnání? „Bude to okay. Nepřicházíš o nic dobrého. Je to příšerná osoba.“

Lo přikývne. „Jo… jo, máš pravdu.“ Zhluboka se nadechne. „Neměl jsem jí volat. Neožral bych se tak. Chtěl jsem na to jen přestat myslet.“

Stisknu mu ruku. „Já vím.“

„Pojď sem.“ Přitáhne si mě k hrudi a pak mě políbí na čelo. „Povedu si líp. Kvůli tobě se budu snažit tvrději.“ Tře mi záda, delší dobu mě drží v teplém objetí. Chci tady žít. V jeho náručí. Kde vím, že je to bezpečné. „Jsme v pohodě?“ zeptá se tiše.

„To si myslím.“  Mrknu na hodiny. Connor musí čekat a počítat sekundy, každá znamená další bod pryč z mé nadcházející zkoušky.

Lo mi položí ruce na krk a zblízka si mě prohlédne. „Třeseš se.“

„Je mi fajn.“ Váhavě pohlédnu ke dveřím, chci dělat věci s Lo, ale nemám čas. Ne s mým doučujícím v kuchyni.

Lo náhle pochopí moje výhrady. „Na dvacet minut ho zabavím a ty můžeš zůstat tady a na něco se podívat. Přinesu ti pásku z tvého pokoje.“

„Fakt?“ Rozzáří se mi obličej.

Poprvé za dnešek se malinko usměje, opravdu rád že pomůže. „Fakt, fakt. Nějaká upřednostnění? Hrající role, orál, BDSM (pozn. bondage, dominance, sado, maso)?“ Jde ke dveřím, chystá se prohrabávat mými pornovidei.

„Překvap mě.“

Jeho úsměv se rozšíří. O chvilky později se vrací se třemi DVD. Jeho oči zlomyslně tančí, když mi je předává. Když si prohlížím názvy, najdu zdroj jeho pobavení.

„Anál?“ řeknu a plesknu ho po paži plastovými obaly.

Jemně mě políbí na tvář a věnuje mi malé poplácání po zadku. „Moc se beze mě nebav.“ Zastaví se u dveří. „Něco, co bych měl o tvém doučujícím vědět, než mu vymluvím díru do hlavy?“ 

Teď si nemůžu pomoct, ale směju se. „Říká trochu urážlivé věci. Myslí si, že je chytřejší, než všichni na planetě – to není nadsázka. A zná Rose.“

Jeho obočí vystřelí nahoru. „Jak to že zná Rose?“

„Zřejmě se potkali na soutěži Academic Bowl (pozn. vědomostní soutěž pro studenty). Nemyslím si, že se spolu baví nebo tak něco, takže jsi v pohodě.“

„Dobré vědět.“ Odplíží se z pokoje, nechá to na mně.

A já nechám všechny své problémy odplout pryč, i Loovu historku, události minulé noci a moji hrozící nedostatečnou známku. Na tenhle malý moment se prostě jen cítím dobře.

* * *

O dvacet minut později a dole z mého vrcholu se cítím hloupě. Kvůli tomu, že jsem si dala porno přestávku během studijního sezení s mým doučujícím. Jediný způsob, jak ospravedlním svá jednání a neproměním se na třešňově červené rajče je tím, že si vzpomenu, že bez nasycení své potřeby bych nebyla schopná si zapamatovat fakta.

Umyju si ruce, popadnu dietní Fizz z Loovy ledničky a jemně za sebou zavřu dveře. Chodbou proplouvají hlasy Lo a Connora, což mě donutí se zastavit u stěny.

„Rozhodně B,“ řekne Lo. „A, C a D ani nedávají smysl.“ Učí se nebo mluví o velikostech prsou?

„To je správně.“ Connor zní pyšně, reakce, kterou bych z něj já nedokázala vymáčknout. Rozhodně se učí. „Dobrá práce. Víš, že nejsi ani zdaleka špatný. Kdybys nebyl tak líný, pravděpodobně bys dosáhl třídního průměru.“ Dosáhl třídního průměru? I když Lo své známky sotva zmiňuje, myslela jsem, že si vede líp než to. Ve stylu dosahování výsledků zasluhujících si zlatou hvězdu.

„Myslíš si, že jsem tak blbý, abych si nevšiml, že jsi mě právě nazval idiotem nebo se jen nestaráš?“ zeptá se Lo.

„Upřímně,“ říká Connor, „nestarám se.“

„Huh…“ zamumlá Lo. Představím si, jak se mu svraští čelo, jak se snaží zpracovat Connora Cobalta a jeho přímočarou (někdy nevhodnou) upřímnost.

„Lily se včera v noci pěkně bála. Promarnili jsme hodně studijních hodin tím, že jsme tě hledali. Kam jsi nakonec šel?“

„Počkej,“ řekne Lo nevěřícně. „Ty jsi jí pomáhal mě hledat?“

Reagovala jsem stejně, když mi nabídl, že bude Lo hledat. Sotva to vyvede Connora z konceptu, že doprovázet někoho, koho sotva zná, aby pátral po opilém příteli, není zcela normální.

„Jo,“ řekne Connor. „Zkoušeli jsme highlighter párty v kampusu, ale nebyl jsi tam. Zničil jsem si tím kalhoty. Holky vždycky jdou přímo po mém zadku. Nechápu to.“

„Lily po nikom nevyjela, ne?“

Měla bych být zraněná, že mi plně nedůvěřuje. Ale jsem ráda, že je ostražitý ohledně mé věrnosti. Znamená to, že se stará. A to mě bude nutit snažit se tvrději, abych mu byla věrná.

„Proč by to dělala?“ zeptá se Connor. „Vy dva jste spolu, správně?“

„Čerstvě spolu. Snažíme se překonat nějaké věci.“ Wow, Lo nelže. Má Connor Cobalt kouzelný prach pravdy, který sype na lidi? Nebo je to možná příliš těžké lhát na jeho brutální upřímnost.

„Takže kam jsi šel?“ pošťouchne ho Connor.

„Do baru v ulici.“

Přeju si, abych mohla tajně poslouchat dalších dvacet minut, ale opravdu potřebuju udělat ročník. Zlehka našlapuju chodbou a dám vědět o své přítomnosti.

Lo se otočí na barové stoličce, drží hrdlo svého piva. Když se otočí Connor, všimnu si identického Fat Tire v jeho vlastní ruce. Může pít a učit se? Je to superhrdina nebo tak něco?

„Cítíš se líp?“ zeptá se Lo s obavami, naráží na lež, kterou musel pro Connorovo dobro použít.

„To byl pravděpodobně všechen ten kofein,“ řekne mi Connor. „Pokud nejsi zvyklá na Red Bull a kafe dohromady, může ti to zneklidnit žaludek. Měl jsem přinést nějaká antacida (pozn. proti překyselení žaludku).“

Vrcholky mých uší se zahřejí do červena, jako bych měla vyrážku, nikdy jsem si nepřála slyšet někoho mluvit o mých zažívacích potížích – falešných nebo ne. A fakt že Connorovy doučovací metody zahrnují cykly mezi kofeinem a antacidy je mírně znepokojující.

„Divně se červenáš. Máš horečku?“ zeptá se Connor, nic ho neuvede do rozpaků. Možná si myslí, že ostatní lidé jsou vůči tomuto postoji taky imunní. Podle mě tak moc ne. Ramena mi povolí dopředu jako želvě plazící se zpátky do svého krunýře.

„Dělá to hodně. Přivedl jsi ji do rozpaků,“ řekne Lo na hraně úsměvu. Věnování pozornosti mému ponížení jen rozzáří můj odstín červené.

„Můžeme se prostě… vrátit k učení?“ S prasknutím otevřu svůj dietní Fizz a sednu si na druhou stoličku vedle Connora.

„Ten plán se mi líbí,“ řekne Connor. Obrátí se na Lo. „Chceš se přidat? Pravděpodobně bys to mohl využít. Vypadáš maximálně na šedesát. A maximum nebo ne, F je pořád F.“ Maximálně na šedesát? Zamračím se. Měla jsem vědět, že si Lo na přednášce nevede dobře a že ty další často vynechává. Jsou tam určité náznaky, ale jsem příliš soustředěná na svůj vlastní problém, abych si všimla. Teď když to dělám, jsem poněkud bezradná, jak pomoct. Nejsem si ani jistá, že by mé popichování ocenil.

„Hádám, že nemám nic lepšího na práci,“ řekne Lo.

Skryju své překvapení, které se rychle promění v hrdost. Nechci nic víc, než aby Lo uspěl a to ve skutečnosti znamená, že to musí zkusit na vlastní pěst. Dětské krůčky.

Během večera se mé schopnosti zastaví na solidním C a Lo je na B mínus. Connor vypadá potěšeně a opravdu se usmívá, když teď klasifikuje moje soubory úloh. Lo si odpáčí vršek dvanáctého piva, neskrývá fakt, že konzumuje alkohol trošku moc pravidelně. Když přejde na bourbon, zavrhne termosku a lije si ho do průhledné skleničky. Myslela jsem si, že Connor okomentuje Loovy pijící zvyky, ale nikdy neřekne ani slovo. Jediná chvíle, kdy nadhodí alkohol, je, když požádá o druhé pivo.

O dvacet minut později si Connor sesbírá cvičebnice do náručí a nahoře vyrovnává velkou grafickou kalkulačku.

„Kolik ti dlužím?“ zeptám se, když šmátrám v košíku v hale po mé šekové knížce.

„Šetři si peníze. Radši bych si napsal tyhle hodiny jako dobrovolné. To mi poskytne větší kredit veřejných služeb.“

Lo se usměje do loku piva, spíš pobavený než podrážděný. Vlastně bere ty drzé komentáře pěkně dobře. Možná shledává Connora roztomilým jako já. Nebo tak roztomilým jak může namyšlený vzorný student být.

„Zítra je Halloween,“ adresuje Lo Connorovi. „Víš o nějakých dobrých kostýmových večírcích? Lily chce na jeden jít.“

On zvažuje jít ven? Skoro vzrušením poskočím nahoru a dolů. „Jsou to Loovy narozeniny,“ dodám rychle, příliš vzrušená, abych to zadržela.

Lo po mně střelí temným pohledem, ale usměju se. Nic mě nemůže sestřelit. Ne když konečně půjdeme na párty jako pár.

Connor blýskne svými perlovými bělouši. „Máš narozeniny na Halloween? To je zasraně úžasné. Pokud jde o večírky, vím o pěti lidech, kteří je pořádají.“ Nepřekvapující. Connor dal celkem jasně najevo, že má hodně kontaktů a strká si je do kapes všude, kam jde. „Neměl jsem v plánu jít, protože většina hostů jsou majetní čuráci, ale udělám výjimku a vezmu vás oba na nejmíň podělanou párty.“

„Proč pro nás děláš výjimku?“ zeptám se. Pak se můj obličej rozjasní. „Jsem tvoje oblíbená studentka?“

Zavrtí hlavou. „Sakra ne. Ale vycpala jsi můj životopis, takže si nehledej jiného doučujícího. A na rovinu…“ Jeho oči s rostoucím úsměvem těkají mezi Lo a mnou. „Fizzle a Hale Co. vy dva jste si pořád neuvědomili, kdo jsem. A mám dobrý pocit, že by vám to bylo u prdele, kdybyste to věděli.“ Bloumá ke dveřím, knihy v náručí. „Hodně štěstí zítra. Zavolám ti, Lily, ohledně té párty.“

Lo se obrátí ke mně a s nakloněním hlavy říká: „Kdo k čertu je Connor Cobalt?“

Mám takový pocit, jako bych to měla vědět.