AY - 3. kapitola

Překlad: Tanulka

Prskavka...

Cam

Bylo tak těžké s tím bojovat, nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Byla krásná a nebezpečná zároveň. Bude tě využívat stejně jako všichni ostatní! Jakmile zjistí, kdo jsi, jsi v háji!

Dnešní noc byla přesně to, co jsem potřeboval – noc vzdálená od mé reality. Noc, kdy jsem se mohl opít, uvolnit se a vyspat se. Hasičská akademie mi za poslední dva a půl měsíce pořádně nakopávala prdel. Byl to pro mě nejdelší čas bez sexu a můj penis, už na mě kurva řval. Věděl jsem, že další dva týdny budou pro mě peklo a všechno co jsem chtěl, byla rychlovka bez závazků, abych vydržel, než skončí tréning…ale pak se přihodila ona.

Byl jsem tvrdý jako peklo, od té doby co jsem si všiml, jak na mě zírá s těma velkýma hnědýma očima. Stejně jako deviant ani já jsem si nemohl pomoct, ale musel jsem mít její malou, tvarovanou postavu. Zjistil jsem, že její tělo fyzicky reagovalo, když jsem po ní sjížděl očima. Byla to stejná reakce, kterou jsem používal k získávání holek, ale když se moje oči podívaly do jejích, sex nebyl to jediné, co mi běželo v mysli.

Něco na téhle holce bylo a to mě zaskočilo. Mohl jsem říct, že byla neobvyklá, ale to nebylo to správné. Potřeboval

jsem s ní mluvit, ale neměl jsem ponětí, jak to udělat. Po zhlédnutí její práce na baru během dvou hodin jsem nakonec viděl šanci a nic se nevyrovná chvíli, kdy s ní nakonec budu mluvit.

Její hlas byl na někoho tak malého plný ohně, a přestože mě překvapila jejím postojem, viděl jsem ji ještě neodolatelnější. Nebyla jako každá jiná holka, s kterou jsem se zatím setkal. Nevrhla se na mě, nesnažila se nestydatě flirtovat. Ona se mnou vlastně zacházela jako s hovnem, přestože na mě před tím zírala. Nepadla mi k nohám nebo na mě nemrkala řasami a myslím si, že to byl důvod, proč jsem byl jí tak přitahován. Byla jako malá prskavka – neškodná, dokud se nezapálila pojistka.

Celý život jsem byl využívaný, protože můj otec byl, kdo byl – Mitchel Greer, majitel a generální ředitel Talentové agentury Greer Talent Agency. Všechno to začalo, když jsem byl dítě. Měl jsem tři sestry, které byly dokonalé, když se jednalo o talent. Jedna z nich byla ohromující modelka, druhá začínající herečka a třetí vstupovala do hudebního průmyslu, a to všechno kvůli mému otci a jeho řídícím schopnostem.

GTA s.r.o. byla nejelitnější talentová agentura v Denveru v Coloradu za posledních deset let. Každá dívka, s kterou jsem kdy randil, využívala náš vztah s velkou nadějí, že se dostane k mému otci. GTA vytvořilo superhvězdy a holky si myslely, že tohle byl nejlepší způsob, jak by si jich všiml. Do prdele, bylo to špatně. Po nějakém čase jim vždy došlo, že jsem neměl v úmyslu je mému otci představit.

Chytřejší z nich se mě drželi dál a snažili se to navléci tak, abych už neměl jinou možnost, než je otci představit. Ale vždycky to mělo stejný výsledek. Jakmile zjistili, že můj otec neměl zájem – opustili mé zlomené srdce a byl jsem znovu sám.

Na střední škole jsem byl naivní blbec, myslící si, že se dívky zajímaly o mě a ne, že mě využívali jako vstupenku do GTA. Už nikdy si nedovolím zamilovat se do takového povrchního typu. To byl hlavní důvod, pro jsem se zajímal jen o sex. Byla to mnohem jednodušší cesta. Když jsem se odprostil od emocí, nemusel jsem se nikomu otevřít a nikdo mi tak neublížil

„Ty vole, co se to s tebou dneska děje?“ Zeptal se mě Blake a napil se piva, přiťukávajíc si se mnou. „Prakticky jsi nás dneska všechny přinutil jít ven a teď sedíš napjatý v koutě jako děvka. Neříkej mi, že jsi ještě naštvaný, že jsme nešli do klubu.“ Podíval se na mě, jako bych byl ubohý a to jsem byl.

Upřímně řečeno, když jsme přišli do baru, tak jsem byl naštvaný. Když začínala tahle noc, jediné co jsem chtěl, bylo jít do klubu. Ale jakmile jsem ji uviděl, nemohl jsem si pomoci, ale zaplavil mě pocit štěstí.

„Jdi do prdele, Blaku. Nejsem napjatý. Jen přemýšlím. Mám... je to jen..“ Váhavě jsem debatoval, zda mu mám nebo nemám říct, co mi běhalo v mysli. Blake Bentley se stal jedním z mých nejlepších přátel, když jsme na akademii začínali, ale opravdu se mi nechtělo s ním o tom mluvit, zvlášť tady. „Víš co, zapomeň na to. To není důležité.“ Vstáváním jsem se rozhodl přestat mluvit o mojí minulosti a šel dělat to, proč jsme přišli. „Panáka?“ Zeptal jsem se ho, naklápějíc a zvedajíc obočí.

„Nejsem zdaleka dost opilý!“

„Sakra jo,“ řekl ochotně, když se zvedal ze židle. „Ale raději u baru. Neviděl jsem servírku od toho tvého komentáře, když se jí něco vylilo na košili.“ Smál se, rozhlížejíc se zda není někde kolem ta servírka. „Nevím, proč byla tak v rozpacích? Vždyť jsem jí dával sakra kompliment.“

„Bentley, říct dívce, že chceš ojíždět její prsa, není kompliment.“ Pokrčil jako odpověď rameny.

Blake byl tuctový typický kretén, když šlo o ženy, ale z nějakého důvodu se na něho stále vrhaly. K žádné se nechoval s respektem ani jim nevěnoval žádnou pozornost, když chtěl uspět. Jeho flirtovací techniky byly dost neobvyklé – tak tupé a ponižující. Stejně jako to bylo se servírkou, ale neměl jsem pochyb o tom, že si ji dnes večer odvede domů, navzdory poznámce, kterou jí dnes řekl.

Když jsme se přesunuli k baru, okamžitě jsem si jí všiml. Její výstup byl tak přirozený, pohybovala se synchronizovaně s rytmem hudby vznášejíc se nad celým parketem, když hodila láhev do vzduchu. Byla to nejvíc sexy holka, jakou jsem kdy viděl. Nemohl jsem si pomoci, ale zajímalo mě, jak její tělo vypadá pod oblečením...jaká byla její kůže na dotek... nebo jaké by to bylo být v ní.

Mou myslí se proháněla živá představa, jak do ní buším a ona křičí moje jméno. Vyhnal jsem z hlavy tenhle obraz a upřel jsem na ní pohled, a jako by ho vycítila, co jsem si myslel, její oči dívající se na pití našly ty moje.

Ztratili jsme se v sobě a představy v mojí hlavě pokračovaly, vyvolajíc mi úsměv na tváři. Tlačil jsem jazyk ven a olízl si rty a její oči se zvětšily, plníc se žízní, kterou jsem viděl už mnohokrát. Věděla přesně, co jsem si myslel a její reakce ukazovala, že myslela přesně na tu stejnou zasranou věc.

Její tváře zrůžověly, než se vzpamatovala a pokračovala v přijímání objednávek. Trochu jsem se jejím rozpakům zasmál, tlačím se mezi lidmi a posadil jsem se vedle Blaka.

Čekal jsem na ni, až nás přijde obsloužit, neschopen odtrhnout od ní oči. Nachytal jsem jí, jak několikrát se koukla naším směrem a pokaždé, když jsem jí nachytal, zrůžověly jí rozkošně tváře. Uplynulo už několik minut a ona se stále neodvážila nás přijít obsloužit a Blaka začínal být netrpělivý, poklepávajíc prsty na pult. Podrážděně vzdychal a vrčel.

Vstal jsem a zvedl ruku do vzduchu. „Promiňte, slečno...“ zařval jsem nad davem v jejím směru. Její hlava vystřelila, a jakmile si uvědomila, kdo mluví, zhluboka se nadechla. Zastrčila si uvolněný pramen vlasů za ucho, než se pomalu vydala k nám.

„Ztrácíš čas!“ Vyhrkl hrubě Blake.

Položil ruce na okraj baru a opřela se do nich, neodtrhávajíc oči z Blaka. Vypadala naštvaně jako peklo a já jsem nemohl říct, jestli to bylo z jeho postoje.

Probodávala ho očima a vyštěkla na něho, „Oh, omlouvám se, potřeboval jsi ještě něco před tím, než se vydáš na svou „vyjížďku“?“

Blakeovy oči se rozšířily do velikosti golfových míčků, jeho tvář zrudla a brada mu spadla až na podlahu. Těžce jsem bojoval se svou hysterií, ale nebylo to k ničemu...za pár vteřin jsem se začal hlasitě smát.

„Čemu se směješ?“ Otočila prudce hlavu mým směrem.

„Nic, vůbec nic, madam,“ řekl jsem a zvedl defenzivně ruce s obrovským úsměvem na tváři. Nemohl jsem uvěřit, že od někoho tak malého sálalo tolik ohně. Mohl jsem říci, že se snažila skrýt ušklíbnutí, když svou pozornost otočila zpět k Blakeovi. Sakra, je tak rozkošná.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Blaka s nejsladším hlasem, jaký jsem kdy slyšel.

Blaka vypadal skoro až vyděšený, když se na ní podíval. S hranou pohodou se zhluboka nadechl a dal jí typickou Blakeovskou reakci. „Proč to chceš vědět, princezno?“

Její oči se zúžily a falešný úsměv na rtech jí vybledl. Do prdele! Schytá to. Už jsem se naučil, že jediná věc byla, neříkat tomuhle děvčeti princezno.

„Jmenuje se Blake,“ vyhrkl jsem s malým smíchem.

Blake se na mě podíval se špatným pohledem. „Kámo?“ zvolal.

Usilovně snažíc se nesmát jsem na něj pokrčil rameny. „Je mi líto, vole. Nemohl jsem si pomoct. Je moc zábavné sledovat, jak se vykrucuješ.“

„Promiňte, chlapci,“ přerušila nás. „Osobně, je mi to jedno, kdo jste. Ale jedna věc, kterou si budete pamatovat je, že v tomhle baru hostíme lidi, zejména ženy, s respektem.“ Znovu se na něho podívala, ale tentokrát si dala ruce v bok. „Tak, Blaku, co to bude? Pokud se nemůžete rozhodnou, nebo nemáte nic oblíbené, pak vám doporučuji 'hightail'.

Ohlédl jsem se na Blaka a mohl jsem říci, že jeho ego bylo pošramocené. Byl na své barové stoličce sklíčený, ruce měl založené na prsou s nejvíce zamračeným výrazem ve tváři. Zůstalo na mě, abych všechno zachránil. Nikdy jsem nepotkal žádnou takovou dívku, která by Blaka před všemi pokárala.

Měl jsem tohodle kluka rád, kurva jako svého bratra, ale vidět ho takhle, bylo kurva zábavné. Blaka vstal a chtěl se do ní pustit, ale upustil od toho.

Když se Blake postavil, vypadalo to, že se do ní opět pustí, ale upustil od toho. Hodil po ní ošklivý pohled, a ukázal mi, že do sebe hodíme panáka. Potom se otočil a vrátil se k našim přátelům. Neznal jsem Blaka dlouho, ale nemohl jsem si pomoci a měl jsem pocit, že tohle je poprvé, když takhle mluvil se ženami.

„Myslím si, že jsi trochu narušila jeho ego,“ řekl jsem naklánějíc se k baru se zvednutým obočím.

„Bohužel se z toho bude zotavovat,“ usoudila.

Nemohl jsem si pomoci, ale smál jsem se, protože ta dívka, řekla přesně to, co jsem měl na mysli já a líbilo se mi to. „Jmenuju se Cam,“ řekl jsem jí a podal jí ruku.

Když se na mě podívala a mnou nabízené gesto, modlil jsem se, aby mě neposlala do prdele, přeci jenom jsme dnešní večer nezačali nejlépe, ale pak mi podala ruku a odpověděla: „Cara,“ řekla. Její měkký, sladký hlas mísící se s něhou jejího doteku a ze způsobu, jakým se dívala, se mi téměř podlomila kolena. V jasnějším světle, jsem jasně viděl její oči a nic žádné takové jsem dosud neviděl. Na první pohled byly typicky světle hnědé, ale jak jsem se do nich díval, viděl jsem mísící se skvrny zelené a zlaté.

Stali jsme tam, ruce a oči spojené dohromady, zdálo se to jako několik hodin, ale bylo to jen pár sekund. Moje dlaň se potila a já jsem si uvědomil, že jsem musel vypadat jako totální idiot. Do prdele, nejspíš si myslí, že jsem blázen. Možná že jsem? Nikdo nikdy na mě neměl takový účinek, ani Amber.

Vyschlo mi v hrdle, pomalu jsem ji pustil a vydechl zadržovaný dech. Odvrátila oči a zdálo se, že byla trochu na hraně, když spěšně popadla hadr a začala otírat barový pult.

„Hm, takže... co si dáš?“ zeptala se s obavami, když se na mě podívala skrz řasy.

„Jo, čtyři panáky Kapitána by mohly stačit. Díky,“ odpověděl sem a opět se posadil.

„Máš to mít.“

Vypadalo to, že se plně vrátila do pracovní provozu. Popadla štamprle jeden po druhém, převracejíc s nimi ve vzduchu a chytajíc je dřív, než mohly spadnout přímo na bar. Zavolala na druhou stranu baru na kolegyni, aby jí podala Kapitána. Druhý barman neztrácel čas, uchopil láhev za hrdlo a hodil ji s lehkostí, za zády ke Caře. Samozřejmě, že Cara ji zachytila a ihned začala plnit skleničky.

S očima fixovanýma na panáky začala mluvit. „Tak, Came...“ To jak řekla moje jméno, bylo tak zatraceně sexy, že mi z toho zvuku poskočilo péro. „Taky jsem takový blbec, jako támhle ten Váš přítel?“ Pohodila hlavou směrem k Blakeovi.

Byl jsem z jejího náhlého výbuchu trochu v šoku, ale víc jsem byl překvapen z toho, co řekla dál. „Já vím, že jsi ten nafoukaný, arogantní a tvrdohlavý typ. Myslíš si, že jsi dárek od boha pro ženy. No, dovol mi ti říci -“

„Jsi jako prskavka,“ přerušil jsem ji a její hlava prudce vystřelila nahoru. „Copak jsi nikdy neslyšela rčení: „Nesuď knihu podle obalu? Jen proto, že mě shledáváš neodolatelným,“ naznačil jsem jí kroutíc obočím, „naznamená to, že jsem totální blbec. Dej mi šanci.“

Podle toho, jak přesouvala panáky po baru, se dalo říci, že je ze mě podrážděná a stálo mě to přemáhání, abych se nezačal smát. Byla to opravdu prskavka – klidná z vnějšku, ale plná ohně a dynamitu uvnitř. Stačila jen jedna jiskra, aby ji zapálila, a já jsem chtěl být ten, kdo ji zapálil.

„Dělá to 25...,“ prohlásila a podívala se na mě.

Vytáhl jsem z peněženky padesátku a posunul jsem ji po baru. Když po ní sáhla, já jsem ji chytil za ruku a jemně jsem ji přitahoval tak, aby se ohnula ke mně dopředu a sešli jsme se ve středu nad barem. Naklonil jsem se blíž a zašeptal jsem jí do ucha: „Nebudu soudit, pokud ty nebudeš soudit.“ Cítil jsem mráz, který přeběhl přes její tělo, když jsem začal pomalu couvat.

Byla jako já. Proč to pro ni bylo tak těžké?

Věděl jsem, že byla ke mně přitahována. Mohl jsem to říci, podle toho, jak její tělo reagovalo, když jsme byli poblíž sebe. Ale z nějakého důvodu její mysl vytvářela zeď a já jsem byl rozhodnutý ji prolomit.