Lidka

Milá Niki,

 dovolila bych si ještě jednou využít Tvé nabídky.  Když jsem kdysi objevila Tvoje stránky, byla jsem unešená. Miluji knihy snad od té doby, co jsem se naučila číst. Fascinovalo mě, co je tu děvčat, která se snaží - ať překladem nebo korekturou – přinést nám, angličtinářským analfabetům, do života krásné, někdy smutné, někdy vtipné nebo zase milé a laskavé příběhy. Neumím si vůbec představit, kolik času takový překlad a pak korektura, obnáší. Ale nesmírně si vážím práce těchto děvčat. Postupem času se Tvé stránky staly součástí mého života. Každý den, když mám chvíli volna, je otvírám a dívám se, zda přibylo něco nového. Těším se i na komentáře děvčat, co milého a hezkého napíšou, aby udělaly překladatelce a korektorce radost a daly najevo, že si jejich práce váží. Skvělé jsou i ty bojovné komentáře, kdy Tě k tomu kapitola přímo svádí, protože některé postava provede něco nepatřičného. Neumím si představit, že by tyto stránky najednou zmizely. Je mi líto, že těch skvělých děvčat, která okomentují kapitolu, není tolik, kolik bych překladatelkám a korektorkám přála. Ale ty co píší, jsou věrné a vděčné.

V tomto posledním týdnu jsem to velice ocenila i já. Byly to pro mě dny někdy neskutečně těžké.

Děvčata, podpora vás všech, kterou jste mi psaly, mě dost často držela od toho, abych se nezbláznila. Četla jsem si komentáře stále dokola, i když jsem u nich brečela, jako malá holka. Když už jsem nevěděla kudy kam, vracela jsem se k ním, držely mě nad vodou. Jsem vám za ně nesmírně vděčná. Nejraději bych odpověděla na každý jeden zvlášť, ale v současné době bych to nezvládla. Snad mi to odpustíte. Rozhodla jsem se, že vám všem napíši dost důležitý zbytek příběhu, i když není hezký.

Moje kamarádka byla velice čestný, slušný, milý, tolerantní a neskutečně optimistický člověk. Do nemocnice nastupovala jako jinak zdravý člověk. K operaci došlo v 9 hod. dopoledne a došlo při ní k pochybení ze strany lékařů. Proto moje kamarádka nakonec zemřela. No a začal neskutečný maraton zjišťování informací. Jsem povoláním zdravotní sestra a tak jsem poznala, kdy byly informace zavádějící nebo přímo lživé. Bylo to něco neskutečného. Pro děti bylo nesmírně traumatizující, když jim ke všemu ještě lékař sdělil, když ještě maminka žila, že je kompatibilní k transplantaci a vezmou si některé orgány a že od 1.1.2016 k tomu nepotřebují ničí souhlas, že zemřelá s tím vlastně souhlasí, když zemřela a že jim to jen oznamuje. Tu hrůzu těch dětí bych vám nepřála zažít. Jen stále přemýšlím, kde se bere v lékaři taková netaktnost a neúcta k člověku.  Proč nezvolil nějaký citlivý přístup, vzhledem k situaci. Nebudu se tu rozepisovat o tom, kolik jsme dostali lživých a zavádějících informací, které nám ve všem dělaly chaos a způsobovaly pocit bezmocnosti. Jen díky okresní policii, na kterou jsme se obrátili a která do toho okamžitě vstoupila, jsme se nezbláznili. Všechno funguje tak, jak slíbili a nám se konečně trochu ulevilo. Je jedno, jak dlouho bude vyšetřování trvat, ale snad díky policii zjistíme pravdu.

Vždycky mi v těžkých situacích pomáhaly knihy, ale tentokrát ani ony ne. Když jsem si otevřela stránky, že si přečtu nové kapitoly, abych přišla na jiné myšlenky, zjistila jsem, že vůbec nevím, co čtu. Proto se omlouvám překladatelkám a korektorkám, že jsem nepřidala žádné komentáře. Dnes proběhne pohřeb a pak už jen čas nám může pomoci. Slibuji vám děvčata, že zase budu číst vaše skvělé příběhy a vždycky přidám nějaký ten komentář.

Ještě jednou vám všem, i když vás osobně neznám, ale jste jako moje veliká rodina, z celého srdce děkuji.

Lidka