FL - 22. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Rachel

Práce teď byla brnkačka, jelikož se léto blížilo ke konci a hodně lidí se vracelo z prázdnin domů. Neměla jsem čas si sednout a povídat si s Kashem u baru. Ale to nevadilo. Stálý příval zákazníku způsobil to, že mi práce utíkala rychle a jakmile skončí tak to budu jen já a Kash. Netrávili jsme každou noc spolu, ale většinu nocí ano. V jedné z našich postelí. Měla jsem ráda tyhle noci. Nikdy jsem nespala tak dobře, jako když jsem byla s ním. Ale jelikož byl náš vztah na začátku, bylo dobře, že jsme některé noci strávili odděleně.

Vzala jsem čtyři láhve piva a zachichotala se proti jeho rtům, když se Kash naklonil nad bar a přitáhl si mě k pomalému polibku. Několik lidí kolem nás zahulákalo a někteří nám v žertu řekli, ať si najdeme pokoj, na což můj obličej hned zčervenal, když jsme se od sebe odtrhli. Na pracovišti moc často neukazujeme svoji náklonnost, ale věděli jsme, že když po nás někdo vyjel, tak ten druhý mu nebo jí dal jasně najevo, že jsme zadaní a nemáme zájem. Oči mi přeběhly po lidech sedících u baru a všimla jsem si několika dívek na konci, které byly svědkem naší výměny a něco si šeptaly. Nemohla jsem schovat svůj úsměv, mrkla jsem na Kashe, popadla láhve a otočila se na čekající skupinku podnikatelů.

Telefon mi zavibroval v kapse. Čekala jsem ještě na případnou další objednávku, a jakmile si objednali, šla jsem do kuchyně. Když jsem byla za rohem, vytáhla jsem mobil z kapsy a krev mi zmrzla v žilách.

Blake: Viděl jsem to.

O můj bože, je tady. Tělo se mi začalo třást a dech jsem měla mělký. Rozhlédla jsem se po dlouhé prázdné chodbě a vracela mobil do kapsy, když znovu zavibroval. Zavřela jsem oči a po dvou dlouhých nádeších jsem se podívala dolů.

Blake: Nelíbilo se mi to. Zdá se, že si zapomněla, komu patříš.

Malé zakňučení mi vyšlo z hrdla a rychle jsem se rozběhla na toalety. Zvracela jsem a chvíli se dávila, než jsem sjela zády po zdi.

„Rach, jsi tady zlato?“ Ve dveřích se objevila Tina, neměla jsem čas zavřít a zamknout dveře, když jsem sem běžela. Její ruce vyletěly k puse, a já se na ní podívala. „O ne, jsi v pořádku?“

Byla jsem v pořádku? Ne. Určitě jsem nebyla v pohodě. Byla jsem opakem v pořádku. Byla jsem tak zasraně blízko k vyšilování. Ruce se mi třásly, když jsem se snažila odstranit si vlasy z obličeje.

„Chceš, abych šla pro Kashe?“

„Ne!“ Kash by hned poznal, kdo tu byl. Moje mysl projížděla několik různých scénářů. Kash by z Blakea vymlátil duši a dostal by padáka. Donutil by mě, abych skončila v práci a ukrýval by mně ve svém bytě. Nikdy víc už nechci Blaka znovu vidět, ale věděla jsem, že se mně Kash bude snažit chránit, i když by z toho měl problémy. „Ne, jsem v pohodě Tino,  jen …. se mi udělalo na chvilku špatně. Ale jsem v pohodě.“

„Jsi si jistá? Nechceš, abych řekla Rodovi, že potřebuješ jít domů?“

Ano, chtěla jsem jít domů. Ale jestli je Blake tam venku, mohl by mě tam sledovat. A Kash byl tady, nedovolí, aby se mi něco stalo. „Ne, opravdu jen potřebuji chvilku a budu v pohodě.“

Zprvu se na mě dívala trochu nejistě, ale nakonec se smutně usmála. „Dobře, jedna z tvých objednávek je už hotová, ale vyřídím to za tebe.“

„Děkuji, Tino, hned budu venku.“

Jakmile byla pryč, zvedla jsem se a chytila se zdi, protože jsem měla strach, že spadnu zpátky na zem. Když jsem se dokázala udržet na nahou a normálně dýchat, šla jsem k umyvadlu a umyla si ruce. Studená voda byla příjemná, nechala jsem ji stékat po celých pažích a opláchla si tvář. Po usušení jsem ustoupila, otřepala se a povzbudila se tím, že jsme na veřejnosti. Tady mi nic neudělá a to nejhorší, co mi udělat mohl, už udělal. Tohle zvládnu.

Vyšla jsem z chodby do přeplněné restaurace a uvědomila si, že to nezvládám. Moje oči těkaly po zákaznicích, hledající psychicky narušeného Adonise a tiše jsem se modlila, aby odešel, zatímco jsem byla v koupelně. Když jsem ho nikde neviděla, vrátila jsem se do kuchyně vyřídit další objednávku a odnést jí ke stolu. Zkontrolovala jsem další stoly, doplnila pár nápojů, ale ani to, jak jsem doufala, nezmírnilo mé obavy, které zaměstnávaly mou mysl. Bála jsem se dívat kamkoliv jinam než přímo před sebe a srdce se mi zastavilo pokaždé, když jsem se musela otočit.

Šla jsem k baru pro nápoje. Šla jsem tam, kde právě Bryce míchal nápoje a předala mu objednávku. Teď jsem nemohla čelit Kashovi. Věděl by, že něco není v pořádku...on by...

„Zlato jsi v pořádku? Vypadáš jako bys viděla ducha. Stalo se něco?“

….to udělal „Jsem v pohodě.“ Snažila jsem se na něj usmát, ale nevyšlo to a jeho výraz mi řekl, že mi to nesežral ani na vteřinu.

„Rach, nelži mi.“

Brycovy oči přeskakovaly mezi námi a podával mi připravené nápoje.

„Jsem v pohodě.“ zopakovala jsem, poděkovala Brycovi a odnesla nápoje ke stolu.

Šla jsem skrz restauraci uklidit prázdný stůl, ale mé tělo ztuhlo a všechen vzduch opustil mé plíce, když jsem ho uslyšela přímo za mnou.

„Abych ti osvěžil paměť, zlatíčko. Ty patříš mně.“

Prosím, ať je to noční můra. Jeho dlouhá ruka se dotkla spodní části mých zad, a když ke mně přišel blíž, tělo se mi začalo třást.

„Dlouho jsme se neviděli.“ řekl a ztišil hlas „Schováváš se, Rachel?“

O můj bože, řekla mu Candice kde pracuji? „Nech mě být.“ Nesnášela jsem, jak slabě můj hlas zněl, ale nemohla jsem ze sebe dostat víc než šepot. Odmítla jsem se na něj podívat, a když přišel blíž, sklonila jsem hlavu dolů.

Druhou ruku položil na mé břicho a jemně ho třel nahoru a dolů, až k okraji mých kalhot. A já se modlila, abych nezačala vyšilovat uprostřed restaurace. „Nikdy. Nechal jsem ti celé léto, aby sis uvědomila, že mě potřebuješ. Že mě chceš. Očividně potřebuješ víc času, ale nepleť se. Ty jsi moje. Takže nejsem v pohodě s tím, že se tě někdo dotýká. Líbá tě.“

„Prosím odejdi.“

„Kdo je to, Rachel? Přítel? Šukací kamarád? A předtím než, odpovíš, měla bys vědět, že každá z těchto odpovědí je špatná.“

„Rach, je všechno v pořádku?“ Kash mě chytil za paži a přitáhl si mě k sobě, co nejdál od Blaka. Blakovi prsty se mi na okamžik zaryly do zad, ale nechal mě jít. I přesto jsem nemohla odtrhnout oči od podlahy.

„Všechno je v pohodě. Jen jsme na chvilku doháněli ztracený čas.“ odpověděl Blake. Jeho tón klesl z hrozícího na klidný a jemný. Ten, který všichni ostatní tak znali a milovali. „Neviděl jsem Rachel, co skončila škola.“

„Zlato….“ Zašeptal jemně Kash.

Blakeova ruka vystřelila před něj a já sebou cukla zpátky. „Blake West. Rachel a já se známe z dřívějška.“

„Logan..... Hendricks. Rachelin přítel.“ Přijal Blakovu ruku a tvrdě s ní jednou potřásl, než jí stáhl.

„To jsi velmi šťastný chlap.“ Řekl Blake pevně. „Rachel je velmi vybíravá, když jde o randění a svým odmítáním zlomila více než jedno srdce.“

Nikdo nic neříkal a já byla zachycena uprostřed soutěže testosteronů. Kashova ruka mi jezdila pomalu nahoru a dolů po zádech a Blake si odkašlal.

„Bylo hezké tě poznat, Logane. Postaráš se mi o Rachel, že ano?“ Udělal krok vpřed a Kashova ruka se mi zastavila na zádech. Cítila jsem, jak se jeho tělo třese tím, jak je napjatý. „Brzy si s tebou zase promluvím, Rach.“

Jakmile odešel, zhluboka jsem se nadechla. Kash se naklonil, políbil mě na tvář a zašeptal mi do ucha: „Kdo to byl, a jak ho znáš?“

„To je Candicin bratranec.“

„Myslel jsem, že jsi říkala, že máte spolu špatnou historii.“ řekl Kash s obviněním v hlase a přitáhl si mě blíž.

„To máme.“

„Tak proč se tě do prdele dotýkal?“

Měla jsem strach z toho, jak by Kash reagoval, kdyby věděl, o co jde. Ale na tom teď nezáleželo, když byly Blakeovy ruce znovu na mě. Všechno ve mně křičelo, abych Kashe zatlačila zpět a řekla mu vše o tom, kdo pro mě Blake byl. Ale nechtěla jsem teď tyhle věci vysvětlovat, hlavně ne v práci. Nemůžu se zhroutit před všemi lidmi. Potřebuji rozptýlení, nebo odejít. Cokoliv co zaneprázdní mou mysl od Blaka.

„Rachel, můžeš mi pomoct se stolem dvanáct? Mám tam oslavu skupiny deseti lidí, ze kterých se asi zblázním.“

Velká oslava. Rozptýlení. Málem jsem vykřikla úlevou. Kývla jsem hlavou na Amy a začala se odtahovat od Kashe. Zesílil své objetí a já čelila jeho dotčeným očím, které se neshodovaly s jeho svraštělým obočím a zaťatou čelistí.

„Žádné další štíty. Promluvím si o tom večer. A budeme mluvit o něm.“

„Jo.“ Vynutila jsem ze sebe, a když jsem se otočila, tentokrát mě nechal jít.