POAK - EPILOG

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

O 4 měsíce později

                Nadechnu se vlhké barvy, která se jmenuje Nifty Turquoise [1], znova do ní ponořím váleček a maluju zeď, když pak ustoupím o krok a obdivuju svou práci.

                „Zatraceně, jsem úžasná.“

Sarah, která je za mnou, se zasměje z kolečkového křesla.

„Pšt.“ Přiložím si prsty na rty a mrknu na ni. „Neslyšela jsi, že jsem to řekla.“

Znova se zasměje a oči jí nezbedně jiskří, což zdědila po svém bratrovi. „Jsi úžasná.“

„Dobře, to jsi mohla slyšet.“ Jdu k ní i s válečkem, jako bych ji měla nabarvit a její smích se změní na křik.

Když se uklidní, dám si jednu ruku v bok a dívám se na zpola vymalovaný pokoj. „Víš, až to uschne, myslím, že ta barva bude úžasná.“

Sarah tleská a nadšeně brebentí, když se mnou souhlasí.

Poté, co se přestěhovali z pronajatého domu paní Garrisonové, Mason našel místo, které je cenově dostupné a blízko k nové škole pro Sarah.

Ano, řekla jsem nové škole.

V Ellamore v Illinois.

Věříte tomu? Přemluvila jsem ho i celou rodinu, aby se se mnou přestěhovali domů. Teď mají Dawn a Sarah vlastní a útulný dvoupokojový bungalov a s Masonem jsme si pronajali místo, které je blízko univerzity.

Nejsem si jistá, jak dokázal přesvědčit mámu, aby zpřetrhala kořeny a přestěhovala se přes celou zemi blízko k nám, ale souhlasila skoro příliš ochotně.

Myslím, že se nemohla dočkat, až opustí Waterford, jako Mason. Oba chtěli utéct. A oba se zdáli tak uvolnění. Vím, že se ho jeho bývalá domácí znova nedotkne a Mason za poslední týdny rozkvetl. Milovala jsem každý kousek tohoto nového muže, kterým se stal.

Byl úžasným, starostlivým, věrným a strašně sexy přítelem.

Jako kdyby slyšel mé myšlenky, strčil hlavu do nového pokoje Sarah. „Sakra…Ježíši. Taková jasná barva.“ Zděšeně vytřeštil oči.

„Já vím.“ Rozzářila jsem se, když jsem se dívala na zeď. „Sarah to miluje.“

Když se podívá na sestru, která tleská a je září štěstím, Mason si jednoduše odkašle a neříká svůj názor, když zvedne váleček, aby mi pomohl.

Vidíte? Úžasný.

V tu chvíli přijde Dawn, otočí Sarah a říká, že půjdou pro oběd, ale s Masonem dál pracujeme. Sotva jsme někdy bez toho druhého.

Jsme zaneprázdnění – než sestra a máma odejdou. Pak je všechno trochu…no, řekněme, že jsme zaneprázdnění nějak jinak.

Pořád jsme ve stadiu zamilovanosti, kdy se neustále dotýkáme a tulíme. A jelikož Eva přijela před dvěma týdny, protože se jí rodiče zřekli, naše hnízdečko bylo narušeno těhotnou sestřenicí, která si vzala velkou ložnici. Nemůžeme to dělat nikde.

Bylo to protivné.

Takže se v současné době na sebe vrháme, když jsme sami.

Mason mě položí na postel Sarah – ticho, neopovažujte se něco říkat – a zoufale se mi snaží rozepnout knoflík u džín, když mi zazvoní telefon.

„Zatraceně.“ Mason ze mě sleze, položí se na záda a zakryje si tvář rukou. „Pokud je to Eva, zabiju ji. Přísahám, že ta dokáže vyřadit ptáka z provozu a snaží se, abych nikdy neměl znova sex. Je to snad věčnost, co jsem byl v tobě.“

Převrátím oči. „Ach, můj bože. Bylo to před třemi dny.“

„Přesně tak.“ Zasténá, jako kdyby ho něco bolelo.

Zkontroluju číslo na obrazovce a nakouknu na Masona. „Mýlil ses. Není to Eva.“ Vezmu to a řeknu: „Ahoj, mami. Ne, nezměnila jsem názor.“

Rodiče chtěli, abych byla znova Teresa Nolanová. Ale za poslední měsíce se toho tolik stalo, že jsem se už necítila jako Teresa Nolanová. Byla jsem teď Reese Randallová.

Ale není to asi důvod, proč mi volá.

„Reese.“ Kvůli jejímu vážnému tónu zadržím dech.

Zvednu se a okamžitě jsem v pozoru. „Co se stalo teď?“

Mason se přetočí na bok. Než se k němu můžu otočit pro podporu, vezme mě za ruku.

„Jeremy…“ začne matka.

Srdce mi klesne do žaludku. „Jeho případ byl znova odložen,“ vyhrknu a zachvěju se. „Je to tak? Je volný?“

„Ne,“ řekla máma. „Vůbec ne. Je mrtvý, zlato. Dostal se ve vězení do rvačky a byl ubodaný. Před dvěma dny. Myslím, že to bylo v novinách a…o něčem takovém by nevtipkovali.“

Zakryju si pusu a dívám se Masonovi do očí.

„Co se děje?“ ptá se tiše Mason.

Zavrtím hlavou, otočím se a pořád si nejsem jistá, jak mám reagovat. Nikdy jsem si něco takového pro něj nepřála. Ale skončila jsem s ním, když jsem byla v prváku. Necítila jsem nic.

Bylo to jen…ach, bože.

Úleva.

Máma mluvila o něco déle, ale tak trochu jsem ji ignorovala, poděkovala za hovor a řekla, že musím jít.

Když jsem zavěsila, řekla jsem Masonovi tu novinku.

Byl tiše a intenzivně se na mě díval. „Jsi v pořádku?“

Kývnu a dívám se spíš zkrz něj, než na něj. „Jo, já…“ Nakonec se mu podívám do tváře. „Jsem volná.“

Pomalu se začne křenit, když mě vezme za ruce a stiskne prsty. „Oba jsme volní.“

„Volní,“ zpívám, křením se a zářím. „Ach, to mi připomíná…“ zarazím se, zvednu obočí a nakloním hlavu. „Vlastně nemám ponětí, co mi to připomíná, ale přimělo mě to z nějakého důvodu vzpomínat. Je divné, jak ti jedna věc může připomenout – „

„Reese!“ přeruší mě Mason podrážděným hlasem a pobaveně se kření, když mi tak napovídá, jak se třesu.

„Správně,“ řeknu. „Napsala jsem ti básničku.“

Zamračí se. „Napsala jsi básničku? Pro mě? Opravdu?“

Nadšeně kývu. Když se hrabu v kapse, vytáhnu papírek, který jsem vytrhla.

Mason několikrát polkne. „Páni. To je opravdu…milé.“

„Díky.“ Snažím se hodit si vlasy přes rameno, než si uvědomím, že mám culík. Bože, miluju, že znova můžu takto nosit vlasy.

Mason mávne rukou. „Chci to slyšet.“ Zní nadšeně.

Kývnu, odkašlu si a narovnám papír, abych mohla číst nahlas.

V požehnaném městě Waterford,

Ženy rády platily za jejich mužný meč.

Sbohem, pane Masone Lowe.

Ach, jaký to byl gigolo.

Bohužel se je vysloužilý a v Ellamore.

Mason se na mě dívá a nemá slov. Pak zavrtí hlavou a usměje se. „Mužný meč?“

„Co?“ pokrčím rameny. „Nikdy jsem neřekla, že umím skládat básně. Snaž se něco vymyslet, co se rýmuje k Waterfordu.“

Natahovala jsem to, aby se tam objevilo Ellamore i Waterford.

„Hmm. No, díky moc. Je to tak romantické. Až mi to vehnalo slzy do očí. Vážně.“

Zamrčím se, protože se bojím, že ho můj sarkasmus urazil. Strčím ho do ruky a našpulím pusu. „Hej, řekl jsi, že chceš vtipnou rýmovačku. Rýmovačky nejsou romantické. Podívej, jsou vtipné, zábavné, nesmyslné a trochu sprosté.“ Zamávám mu papírem do tváře. „Takže tady to máš, kámo.“

„Nikdy jsem neřekl, že chci rýmovačku o sobě. Řekl jsem, že by mohla být.“

Hihňám se. „No, tady to je. Necítíš se…nesmrtelně?“

Zavrtí hlavou a přitáhne si mě do náručí. „Jsi tak divná. Ale nemyslím si, že bych tě mohl milovat víc, než teď. Děkuju za sprostou básničku. Jsi úžasná a jsem nejšťastnější muž na zemi.“

Vidíte, bylo to pro něj tak těžké říct?

Zrudnu a jsem polichocená jeho pochvalou. „No, nemáš zač.“

Líbáme se a život je perfektní.

„A taky tě miluju,“ musím dodat.

„Víš,“ mumlá zamyšleně, když přitiskne čelo na moje a hraje si s mou částečně rozepnutou košilí. Když ne až tak nechtěně rozepne další knoflík, rukáv mi sklouzne z ramene. Hladí mě na odhalené kůži. „Čím víc jsem vysloužilý a volný, tím víc chci být připoutaný. K tobě.“

Zamračím se, než pochopím, co se za tím skrývá. Myslel…?

Nemyslel…manželský svazek. Nebo ano?

Podezíravě se na něj podívám, ale jen na mě mrkne.

KONEC

---

[1] Nifty Turquoise – tyrkysově modrá