Ricochet - 8. kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

Do Lvího doupěte se chodí kvůli dvěma věcem- napůl nahým ženám všude kolem a tvrdý alkohol, po kterém se rychle ztřískáte. Taky to je jediný klub se striptérkami v Detroitu, který prodává alkohol. Všude jinde to je nelegální, ale jako by se to někdo obtěžoval nahlásit.

Vyšplhal jsem na barovou stoličku, pohledem jsem přetrvával na policistovi sedícímu vedle Reva, majitele baru a tak nějak strážce tohoto sousedství. Ačkoliv měl sám prsty ve spoustě věcech, dával bacha na problémy. Rev nikdy neprojevoval náklonnost Detroitské policii- vlastně, slyšel jsem historky o tom, jak vymlátil duši z poldů, kteří se pokusili přepadnout domy v jeho sousedství.

Na čtvrteční noc byl strip klub poměrně prázdný, takže to nedávalo smysl, že byli přivoláni poldové. Kromě malé skupinky sedící podél hlediště, jejichž protivný smích naznačoval, že spolu vycházeli poměrně dobře, jediní další chlapi tady byli Jimmy a Sampson- dva muži, kterým patrně táhlo na osmdesát.

Objednal jsem si whisky, podíval jsem se na žena na pódiu, kroutící se u tyče na píseň Arenalize od In This Moment.

Dole vepředu, nejblíže k pódiu, muž středního věku, mezi skupinou opilých mužů v oblecích, kteří se museli sejít bez vědomí jejich žen, vstal a kmital svým rozkrokem při nějakém blbém nadrženém tanci, pro který byli lidé v předměstí známí. Vždycky jsem je mohl odlišit od původních Detroiťanů. Třeba když přešli hranice, jejich taneční um se podobal sebe-ztrapňujícímu představení tohoto chlápka.

Nesnášel jsem, když ti zkurvysyni přišli, aby uspokojili své divoké touhy, do baru, kde se Lena svlékala. Vždycky se jí snažili dotknout, nebo se ji snažili přesvědčit, aby šla s nimi dozadu. Nikdy nešla. Ani když věci šly do kopru a peněz bylo pomálu. Vždycky říkala, že to byla jediná věc, kterou mohla uchránit pro mě.

Pro ostatní tancovala ve tmě, zakrývala to, co nechtěla aby viděli. Pro mně tancovala ve světle.

Chlap v obleku a kravatě skočil na pódium a, téměř instinktivně se mé svaly zpevnily nutkáním jít po něm. Jeho tělo letělo vzduchem, odhozeno metrákem svalů, známých jako Velký John, vyhazovač, který ho zatáhl za okraj jeho saka a vyprovodil skupinu z baru.

Zakroutil jsem hlavou. Debilové.

Na druhé strany baru se Rev zasmál, poplácal poldu po zádech a asi po půl hodině se ten cizinec zvedl a odešel. Když opustil klub, Talia, dlouholetá barmanka a číšnice v Lvím doupěti, přinesla další drink a postavila ho na stůl s úsměvem a mrknutím.

Kopl jsem do sebe čtvrtého panáka za poslední půl hodinu a ukázal Talii, že chci dalšího, ale když mi někdo strčil do ramene, prudce jsem se otočil k známé tváři, sedající si vedle mě. „Reverende Lewisi.“ Poplácal jsem ho po zádech a znovu jsem se otočil k baru. „Přišel jste mně přimět, abych se zpovídal ze svých hříchů?“

„Do prdele.“ Zavrtěl hlavou. „Slyšel jsem dost těch blbých nářeků za jednu noc. Jako bych neměl dost sraček, se kterými se potřebuji vypořádat.“

„Vy taky, Reve?“

Ušklíbl se. „Nebyl jsi kolem, chlape. Jak ses měl?“

„Žil jsem si dobrý život. Jak u tebe?“

Naštvaně vydechl, otočil se směrem k tanečnicím. „Na ulici se dějí sračky. Minulý týden mi zmizely dvě holky.“ Naklonil se blíž. „Nejsem kurva světec, ale snažím se na ty holky dávat pozor jak jen můžu. Dostat je ze striptýzu a dostat je někam do bezpečí. Peníze. Říká se, že je nějaké gangy nabírají. Slibují jim víc, než vydělají tady. Už je nikdo neviděl.“

Chvíli byly drogy nejvýdělečnější prodejní artikl, ale prodávat sex se stalo tím nejlukrativnějším stabilním příjmem, bez stejného rizika.

„Starý dobrý Culling, dělá ulice bezpečné pro všechny,“ Rev dodal, než vypil svůj drink. „To je problém s lidmi, kteří sem přijdou a snaží se to tu vést. Pořád si myslí, že je to tu jen další zapadákov, který můžou rozebrat jejich drahými jeřáby a postavit tu luxusní budovy. Co je uvnitř zůstává. Detroitská povaha.“ Poklepal si spánek. „A nemůžeš zabít to, co je v mysli. Ne. Spal to do základů a ono se to vrátí. Nemůžeš to zabít. Nemůžeš to vlastnit. Všechno co můžeš dělat je věřit.“

Talia postavila na stůl panáka a já ho vypil, otřásl jsem se, když mi tekutina pálila hrdlo.

„Řešíš něco posraného. Muži, kteří pijí whisky hledají rvačky.“ Spolkl smích, strčil si do úst cigáro. „Nebo možná je to jen příčina a následek.“

Přejel jsem si palcem přes nos, začichal jsem a otřásl se ze zbývající chuti na jazyku. „Jen hledám klidný spánek.“ Kývl jsem ke dveřím, skrze které odešel polda. „Myslel jsem se, že nejsi fanda policajtů.“

Rev se ušklíbl a přikývl. „De-Marcus? DeMarcus Corley. Vyrostli jsme spolu. Pravděpodobně jediný čestný chlap v policejních službách. Měl by být kapitán.“ Odfrkl si a napil se svého pití. „Byl degradován za vyšetřování případů, které naštvaly zvoleného policejního kapitána.“

To přitáhlo mou pozornost. „Jo?“

„DeMarcus nesežere každou kravinu a určitě se neposere z nějakých výhružek. Je to dobrý chlap, ten DeMarcus. Máš problém? Jdi za ním. Má zlaté srdce. Vždycky je ochotný pomoct bratru. Ne jako ti zkorumpovaní zmrdi, kteří se tváří jako byste byli v pohodě a jakmile se něco posere, ti při první příležitosti vrazí kudlu do zad. DeMarcus takový není.“

„Tak to na tebe dává pozor.“

„Jo, dává na mně pozor, já dávám pozor na něj. Máme systém, vidíš? Nejsme perfektní, ale všichni jsme na stejné lodi. Někteří prostě nechápou. Nemůžeme nechat ti špinavé právníky sem přijít, rozstřílet tohle místo na kousky, jako by to byla bitevní zóna na středním východě, víš co myslím?“

Hleděl jsem do jantarové tekutiny, míchal jsem drink ve sklenici. „Jo, vím.“

Rev si opřel rameno a opěrku židle a skrčil se. „Už máš holku? Co je s tebou kurva špatně chlape? Máš ty jasné modré oči. Děvky milují modré oči.“ Jeho smích se odrážel od stěn téměř prázdného baru.

Pohřbil jsem svůj smích ve sklenici alkoholu a zavrtěl hlavu. „Nehledám ženu.“

„Jsi gay?“

Kopl jsem do sebe zbytek whisky a praštil jsem se sklenicí na bar. „Ne. Nemám čas na ženu.“

„Chlape.“ Nesouhlasně mávl. „Vždycky máš čas na ženu. Kdo ti jinak bude zahřívat postel?“ Rev zaklonil hlavu. „Myslel jsem, že kouříš cigára. Nebo si tě pletu s někým jiným?“

Jo. Často si mně pletl s Alecem, který sem taky občas chodil.

„Ne, příležitostně možná. Ačkoliv ne cigára.“

„Ha!“ Ukázal a usmál se. „Věděl jsem, že tě mám rád.“

Vstávající ze stoličky, poplácal mně po zádech. „Bylo pěkné tě vidět. Dávej na sebe pozor, brácho.“

„Ty taky, Reve.“

Naznačil jsem, že chci další drink.

„Působivé.“

Ten hlas přišel zezadu a já se otočil k blondýně, kterou Velký John uchránil od ošukání nasucho. Její prsa vyskakovala z krátké košile, kterou měla na sobě. Naštěstí vypadala starší než většina dívek tady, jinak bych se cítil jako sračka, kvůli náhlému pnutí v rozkroku.

„Pozorovala jsem tě od chvíle, co jsi sem přišel. Většina z těch zmrdů tady by už házela šavle na bar.“

„Slyšel jsem, že zvládat alkohol je jedna ze sedmi ctností.“

Zasmála se a obrátila se na židli, dala mi pohled na obě její prsa, stěží držící se v její podprsence. „Nevím nic o tom být ctnostná.“ Její pohled sjel na mou paži a, omotávajíc prsty okolo mého bicepsu, olízla si rty. „Chceš jít se mnou dozadu? Říct mi víc o těch ctnostech?“

„Né.“ Zvedl jsem ruku, zmírnil jsem to odmítnutí polovičním úsměvem. „Jsem v pohodě. (v orig. all set; způsob jak někomu slušně říct, ať jde do háje)“

„Poslouchej,“ zašeptala, naklánějící se ke mně. „Vypadáš jako milý chlap.“

„To bych neřekl.“

„Hodily by se mi dnes extra peníze.“ Její tělo se pevně přitisklo k mému, prsty masírovala mou paži, když mluvila. „Má matka je nemocná a nemůže pracovat. Starám se o ni. Je to všechno na mně, víš?“

Nedělej to. Ozvaly se někde v mém podvědomí Alecovy slova. Varování.

Nebylo to tak, že bych měl něco proti striptérkám- sakra, s jednou jsem se oženil a ty co chtěly peníze, většinou nehledaly vztah. Během těch třech let, to, když jsem byl s ženou, jednoduše nedopadlo dobře.

Budu v pořádku, odpověděl jsem v duchu.

Samozřejmě, Alec tam byl, když jsem byl zdrogovaný a snažil se poskládat fragmenty vzpomínek z minulé noci. Před dvěma týdny jsem si na panství přivedl dvě holky. Co začalo jako peep show, sledování těch dvou orálně se uspokojovat, skončilo s oběma dívkami skrčenými na kraji postele, připoutanými k pelesti, třesoucími se a vystrašenými k smrti. Neměl jsem ponětí, co se stalo. Měl jsem výpadek v polovině jejich hry.

„Kolik?“

Její obočí vyskočilo nahoru. „Pro tebe? Dvacet babek.“

„A kdybychom šukali?“

Její tvář se rozzářila s úsměvem. „Máma dostane medicínu na další týden.“ Seskočila ze židle, zatáhla za mou ruku. „Pojď zlato, udělám tě rychle.“

To o její matce byla lež. Většina z nich si vymýšlela manipulativní historky, jako byla tato-takové, které patrně zakrývaly to, že byly drogově závislé. Sex se ženou by byl bez emocí, drsný, bez výčitek. Nic víc než transakce. Uspokojování potřeb. Mít doma připoutanou ženu k posteli mohlo dost dobře podněcovat nutkání, u kterých bych si radši sežral oční bulvy, než abych jim podlehl. Možná je dobrý nápad je ze sebe vyšukat.

Zavedla mně dozadu, kde byly police zaplněny krabicemi, na podlaze ležely čistící prostředky a tlumené světlo bylo krůček od zhasnutí. Skladovací místnost, podle toho, jak to vypadalo.

„Rev mně to tu nechá používat.“ Aneb výsměch pitomcům, kteří jí skočí na ten její srdceryvný příběh. Otočila se čelem ke mně, přitiskla se ke mně a hladila má ramena. „Tak silný,“ zašeptala. „Musíš vypadat k sežrání bez toho oblečení.“ Když mně pohladila po tváři, odtáhl jsem se a zachytil jsem její zamrkání. Natáhla se pro mou ruku, chytila špičku mého prstu, jako kdyby mi chtěla stáhnout rukavice.

Stočil jsem ruku do pěsti, abych jí v tom zabránil. „Ty zůstanou.“

„To jsem tak špinavá?“

Po pravdě, za poslední tři roky jsem se nedotkl ženy. To bylo mé pokání. Cena, kterou jsem byl ochoten zaplatit za nasycení mé touhy. Přál jsem si, abych na sex nemyslel tak často, jako jsem to dělal, abych netoužil zabořit pěst do ženiných vlasů a nechat ji ojet mně s bezstarostnou nevázaností. Přál jsem si, aby ve mně ženy s křivkami a velkými prsy, jako ty její, nevyvolávaly primitivní touhy.

Přejel jsem prstem v rukavici přes její líčko. Byla to pěkná dívka, patrně se mohla dostat do něčeho méně nebezpečného, jako je modeling, nebo televize. S její porcelánovou kůží a plnými rty mi připomínala Scarlett Johannsen, nebo někoho podobného; jednu z těch klasických krásek, které se hodily do uměleckých filmů. „Jak to mám vědět? Jsi špinavá holka?“

Flirtování jí vrátilo úsměv na tvář. „Nemáš ani ponětí.“ Vytahující se nahoru, zavřela oči a sevřela mi zátylek, přitahující si mně ke rtům.

Otočil jsem hlavu na stranu, odolával jsem té touze.

Líbání jsem si taky zakázal.

„Nejsi moc přítulný. Chápu.“ Její čelist s sebou škubla, když se odtáhla od mé tváře a její dlaň mi přejela po předku, spěšně tahala, když mi rozepínala kalhoty. „Jsi asi ta nejvíc sexy věc, kterou jsem za celý život viděla.“

Sáhla do mých spodků a její oči se zeširoka otevřely, když popadla můj už napůl tvrdý penis. Po několika tazích, ze kterých mi ztuhly svaly, mi stáhla kalhoty a spadla přede mnu na kolena, jako hříšník hledající odpuštění.

„Dobrý Bože, máš nádherného ptáka.“ Jedno dlouhé olíznutí mého péra ve mně vyvolalo touhu jí prudce přirazit do krku. Plivla si do dlaně a popadla ho, jako profík, jezdila s ní nahoru a dolů, zatímco její jazyk kmital na žaludu.

Kolena se mi téměř podlomila a já se opřel rukou o stěnu.

Zabořila dva prsty do své pusy, než jimi zajela mezi svá stehna, kde si s nimi bez rozpaků prstila kundičku, zatímco mně uspokojovala.

Takhle to muselo být, abych se udělal. Špinavá skladovací místnost páchnoucí plísní a odpadky, za potemnělého světla s dychtivou šlapkou. Jinak mi neztvrdl.

„Nemůžu se dočkat, až tě budu mít v sobě. A jen mezi námi, miluji to do zadku.“

Její slova mně udeřily do hlavy a já ztuhl.

„Líbí se ti mít v zadku toto péro, co, ty špinavá malá couro?“

Lena vykřikla do matrace, zatímco ji maskovaný muž šukal zezadu.

„Richie, podej mi zbraň. Uvidíme, jestli to ta děvka má ráda z obou stran.“

Bolest explodovala uvnitř mé lebky,  překryla mou mysl inkoustovou černotou, přes kterou jsem neviděl. Červené kapky padaly do černé, jako krev ve vodě a křeč v mých svalech povolovala, když se mé vidění přes olejnatou červeň vracelo do normálu.

Držel jsem blondýnu pod krkem, přišpendlenou ke zdi. Řasenku měla rozteklou po tváři, jako by brečela. Tělo se jí třáslo v mém sevření a já ji pustil, očima jsem ji skenoval kvůli krvi, či jiné známce násilí.

Popotáhla, třela si krk.

„Ublížil jsem ti?“

Zavrtěla hlavou. „Ne.“

Podíval jsem se dolů a uviděl své kalhoty natažené a zapnuté. Bolavá erekce, kterou jsem měl ještě před chvílí v kalhotách zmizela.

Neměl jsem ponětí, co se právě stalo.

Vytahující peněženku, vzal jsem z ní tři sta dolarů a položil jí je do dlaně. „Já...se omlouvám.“

Za co? Ani jsem nevěděl. Ani jsem nechtěl vědět, protože jinak by se tento incident změnil v jednu věc, které jsem se chtěl vyhnout-vina. Nemohlo to trvat moc dlouho a neměla žádné známky toho, že bych jí fyzicky ublížil, kromě toho, že jsem ji přitiskl ke stěně. Až na ty slzy. Slzy vyprávěly a ty její mi prozrazovaly, že jsem řekl, nebo udělal něco tak odporného, že jí to rozmazalo její předtím bezchybný obličej.

To jsem byl já. Pan zkurveně ničemný.

Její ret se otřásl a na se podívala jinam, pokyvujíc hlavou. „Slibuji...udělám jak jsi mi řekl. Nevrátím se sem.“

Vážně, co jsem to kurva řekl?

S trochou úsilí jsem se pokusil nedat najevo, jak zmatený jsem byl. Vyřítil jsem se ze vchodu, který se otevíral do uličky vedle baru. Stejně to takhle bylo lepší. Vypadalo to, že se věci zbláznily, když jsem vytáhl svého ptáka, jako kdybych vypustil Krakena pokaždé, když jsem si rozepnul kalhoty.

Jenom jedna věc mohla vymazat posledních dvacet minut-víc chlastu a kulka.