POAK - 23. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Zbytek dne zůstal rozmazaný. Po mé hádce – nebo co to bylo – s Masonem, jsem jela domů a vynechala zbylé hodiny ve škole. Eva taky. S Alecem se rozešli, a když viděla přijíždět auto na příjezdovou cestu, přiběhla ke mně do bytu a brečela mi na rameni.

Myslím, že utěšování byla jediná věc, která mě zadržela před pláčem. Měla jsem pocit, jako bych Masona ztratila navždy.

Bože, možná ano.

Když se mi E stulila na gauči do klína, zavolala jsem Ethanovi a zrušila s ním schůzku, když jsem věděla, že to bude propadák, ještě než to začne.

Nezdál se překvapený, i když zněl zklamaně. „Lowe nebral novinky dobře, co?“

Nedokázala jsem lhát, tak jsem zavrtěla hlavou. „Ne, nebral.“

Po chvíli ticha Ethan řekl: „Víš, nemusíš mě odmítat, jen protože oh…“ musel si uvědomit, že to, co se chystá říct, mě urazí, protože se odmlčel a zasmál se. „Správně. Tak ti s ním přeju hodně štěstí.“

Hodně štěstí. Jo, potřebuju víc, než štěstí, abych dostala Masona zpátky. Potřebuju zatracený zázrak. Nebo možná ránu páčidlem, aby vše dávalo smysl. Nebo možná potřebuju dát smysl sama sobě, protože sakra nevím, kdo je teď hloupější.

Jediná dobrá věc na tom všem byla, že jsem byla příliš zdrcená kvůli Masonovi, abych se bála Jeremyho. Pořád jsem si zamykala dveře a kontrolovala kabelku, ve které mám paralyzér, ale alespoň se můj strach zmenšil natolik, jako byl před telefonátem mámy.

Zatraceně, byla to minulou sobotu, kdy volala? Za posledních šest dní se toho stalo tolik. Tolik lidí bylo zraněno.

Abych se vyhnula bolesti, rozhodla jsem se pokračovat v typické rutině a doufala jsem, že se dostanu do blaženého nevědomí.

V obvyklou dobu jsem přijela k Dawn na hlídání a otevřela hlavní dveře bez zaklepání. Televize byla ztlumená a běžely v ní zprávy.

Myslela jsem na přivítání, ale rozhodla jsem se překvapit Sarah. Líbilo se jí, když někdo vyskočil a přivítal ji: „Baf.“

Měla jsem pocit, že je typ, který miluje krvavé a vyvražďovací hororové filmy, ale nebyla jsem připravená na to, co uvidím, protože já nejsem takový typ. Byla jsem na romantické komedie. Nebo Harryho Pottera; ten byl temný dost.

Když jsem procházela úzkou chodbou ke kuchyni, přicházela jsem do pokoje Sarah a všimla si, že jsou dveře do Masonovy ložnice otevřené.

Nikdy nenechával dveře otevřené. Navíc někdo uvnitř jeho pokoje mluvil.

Zastavila jsem se. Nebyl doma? Sakra. Nevěnovala jsem tomu pozornost, když jsem přijela k obrubníku, jestli je jeho Jeep na příjezdové cestě. Nebyla jsem si jistá, jestli mu teď dokážu čelit bez toho, abych se složila a nebrečela.

Ale byla jsem zvědavá, jak jeho pokoj vypadá. Kradla jsem se dopředu a lehce našlapovala, aby si nikdo nevšiml mé přítomnosti.

Světla byla zhasnutá, ale věděla jsem, že on – nebo někdo jiný – tam byl, když jsem slyšela jekot.

Mluvení ustalo, aby začalo znova. Hlas byl povědomý. Viděla jsem tmavě modré zdi, než jsem mohla nahlédnout dovnitř a byla jsem překvapená, že měl všude pořádek. Neměl na zdech moc obrázků, ani zaneřáděnou podlahu. Nebylo tam moc prázdného prostoru, ale nebyl ani sběratel.

Pak jsem viděla jeho postel s kostkovanou přikrývkou. Mason seděl na okraji s nohama na zemi, když sledoval telefon, který měl v klíně. Sledoval video s rozmazaným obrázkem na malé obrazovce.

„…nebo být jako Eva,“ zaječel v telefonu můj hlas. „Dobré ráno, Masone. Dnes vypadáš dobře. Co kdybychom vynechali hodiny a trochu se…pobavili.“

Otevřela jsem pusu, když se usmál. Přejel palcem po obrazovce.

Ach, můj bože. Nevymazal to hloupé video?

Ach, můj bože, podruhé. Sledoval to znova?

Přitiskla jsem si ruku na pusu, když jsem se začala usmívat ještě víc. Do očí se mi nahrnuly slzy.

Miloval mě.

Pokud to není důkaz, že mě miloval, tak neexistuje nic jiného.

Mason Lowe mě miloval.

Vycítil mou přítomnost a vzhlédl. Když mě spatřil, vytřeštil oči. Upustil telefon na postel a vstal. „Reese! Co tady děláš?“

Byl oblečený do práce v hnědých mokasínech velikosti 12 a světle modrém tričku Country Klubu, díky kterému jsem mohla vidět vyrýsované svaly. Musela jsem se podívat pryč, protože když jsem se na něj dívala, bolelo mě to a byla jsem plná úzkosti.

„Je pátek,“ řeknu bez výrazu a zmateně vrtím hlavou: „v pátek vždycky hlídám.“

„Ale…“ podívá se dolů na hodinky. „Sakra. Přijdu pozdě.“

Sleduju ho, jak si bere věci okolo i s peněženkou a telefonem. Když se otočí ke dveřím, vidí, že mu blokuju cestu a neustupuju. Tak se zastaví a vypadá trochu vyděšeně.

„Myslela jsem si, že bys měl vědět o mém zrušeném rande.“

Intenzivně se na mě dívá a chytne mě za loket. „Co? Řekl jsem ti, že to nemusíš dělat. Proč jsi to zrušila? Udělal ti něco? Jsi v pořádku?“

„Jsem v pořádku. Já jen…nemůžu s ním jít ven.“

„Ty…“ Mason přistoupí blíž, až do mého osobního prostoru a mé smysly ovlivní jeho svěží a mužná vůně. „Proč?“

Otočím hlavu a snažím se vykroutit loket. „Kdo teď hraje blbého?“

„Ježíši.“ Otočí se a projede si prsty vlasy. „Věděl jsem, že jsem ti nic neměl říkat. Přísahám bohu, mrzí mě to. Byl jsem žárlivý a zasloužíš si jít na rande a být šťastná a…a žít svůj život tak, jak chceš.“

Spatřovala jsem jeho lásku ve všem, co dělal. Řekla bych, že ho mučilo to říkat, ale upřímně si myslel, že je nejlepší mě nechat jít.

V tu chvíli jsem to věděla. Udělala bych cokoli, aby byl můj. „No, děkuju ti, Masone,“ řeknu a zářivě se na něj usměju. „Jsem tak ráda, že mám tvé schválení, abych si žila život tak, jak chci, protože to právě dělám.“

Snažím se jít pryč, ale chytí mě za ruku a vypadá nedůvěřivě.

„Proč mám špatný pocit, že je za tím prohlášením něco skrytého?“

„Já nevím,“ řeknu. „Možná jsi paranoidní.“ Když otevře pusu, odkašlu si a přejedu si rukou po břiše, protože jsem viděla Evu, jak to dělala snad 50x za hodinu. „Kde je Sarah?“

„Tady.“

Moje malá kamarádka mě zachránila před dalšími otázkami, když přijela na křeslu k Masonovu pokoji.

Bez pohledu na bratra jsem spěchala k ní a strávila zbytek času s ní, než odešel do práce. Dál mě nevyslýchal.

Vypadal naštvaně, když odešel. Jeho pohled mě propaloval s příslibem odplaty. Nebyla jsem si jistá, jestli nedostane další peníze do trenek. Nehrozila jsem, nevarovala a ani ho nezastrašovala. Vycouvala jsem, jak to chtěl. Dokonce jsem kvůli němu zrušila rande. Ale vypadal víc ztrápeně, než kdy jindy.

Mason Lowe bude docela oříšek.

Poté, co odešel, se můj večer se Sarah táhl. Šla do postele o hodinu a půl později, než kdy jindy, což bylo v pořádku, protože dnes jsem byla ráda, že byla vzhůru; potřebovala jsem společnost. Když usnula, vytratila jsem se z pokoje a ramena mi poklesla.

O samotě jsem myslela na Masona. Co když si nikdy nebude myslet, že je pro mě dost dobrý? Sakra, proč si myslel, že není dost dobrý? Nebyla jsem nic výjimečného. Vůbec neznal moje podivné zvyky, otřepané vlastnosti a impulzivní komentáře? Muž, který si prošel tolika věcmi, a pořád se mu líbilo, co ve mně vidí…no, stál za všechno.

Přišla jsem si do kuchyně pro sklenici vody a nečekala jsem, že někoho uvidím sedět u stolu. Takže když se to stalo, trhla jsem sebou a zarazila se. Nejdříve jsem si myslela, že je to Jeremy. Byla jsem tak hloupá a nestarala se o to posledních pár dní; nakonec mě našel.

Ale když jsem se zaměřila na jeho tvář, páni, vůbec nevypadal jako můj šílený expřítel.

Položila jsem si ruku na srdce a s úlevou se opřela o zeď. „Ach můj bože. Masone. Co tady děláš tak brzy?“

Vzhlédl ze židle a zatvářil se tak poraženě. „Osud mě nenávidí.“

„Co?“

Hořce se zasmál. „Poslali mě domů dřív a na týden dali volno.“

Ach, sakra. Dozvěděli se v County klubu o jeho minulosti? Odstrčila jsem se od zdi. „Co se stalo?“

Odfrkl si a převrátil oči. „Byl jsem strašně rozrušený a nacouval do auta, když jsem parkoval další. Obě jsem je poškrábal.“ Sklopí zrak, než se dotkne čelem stolu a povzdychne si. „Myslím si, že jediný důvod proti mému vyhazovu bylo to, že jsem vždycky dobrý zaměstnanec.“

Vím, že musím být důvodem jeho rozrušení, tak polknu vinu a chci ho pohladit po zádech, ale nakonec stáhnu ruku zpátky. Položím si ruce do pasu a zašeptám: „Tak moc mě to mrzí.“

„Za co se omlouváš?“ když vzhlédne, vypadá zmateně.

Mávnu rukou. „Víš, za způsobení tvého rozrušení.“

„Neudělala jsi to. Já…“ posune židli dozadu, vstane a dívá se na mě. „Moje suspendování nemělo nic společného s tebou.“ Udělá ke mně krok a najednou se mi teplo rozlije po celém těle. „Bylo to mnou. Ty…nemůžeš se za to obviňovat. Jsi toho dobrou součástí.“ O dva kroky později je u mě a cítím tak skvělý a úžasný pocit, když znova nemůžu dýchat. Ale bylo to tak ohromující, že jsem udělala krok dozadu, abych zjistila, že jsem uvězněná mezi ním a zdí, u které si mě chtěl tvrdě a rychle vzít.

„Jsi pro mě sluncem, i když je vše ponuré,“ řekne, když zvedne ruce a opře se jimi vedle mé tváře. „Úsměv a objetí v místnosti plné odmítnutí. Jsi…“ zašklebí se a položí čelo na moje. „Jsi vším.“

Po tváři mi stéká jediná slza. Zachvěju se a usměju. „Taky tě miluju.“

Mason zasyčí a pak zavrtí hlavou. „Ty…ne. Neměla bys.“

Dotknu se jeho tváře. „Ale miluju tě.“

Zavře oči a zamumlá si něco pro sebe, než se naše ústa dotknou. Oba zasténáme, když se naše rty uzamknou. Odtáhne se, aby se na mě mohl podívat. A pak se vrátí pro ještě víc.

Bylo to vše, o čem jsem kdy snila a ještě víc. Když mě jeho rty vytrvale drancovaly, objala jsem ho a naklonila hlavu, abych získala ještě víc. Pevně mě držel okolo pasu a přitáhl blíž, když mi jazykem tlačil na rty, než se jím proplétal s mým.

Objala jsem ho nohama okolo pasu, zvedl mě výš a chytil za zadek.

Naklonili jsme se na stranu a vrazili do klíčů visících u zadních dveří, než jich pár s cinknutím spadlo na podlahu. Vrazil do skříňky, opřel mě o ni a prohloubil polibek, až jsem lapala po dechu a chtěla víc. Tlačil se ke mně, když mi držel tváře v dlaních. Hladil mě po krku a zádech.

I přes oblečení věděl, jak mě přimět reagovat, když mi vzal prsa do dlaní. Překvapeně jsem zasténala potřebou, zaklonila hlavu a praštila se do skříňky.

„Sakra,“ zalapal Mason, když mě přestal líbat. Hladil mě na bouli a zamumlal: „To nemůžeme.“

Ale i tak mi položil tvář na rameno a zrychleně dýchal. Nestoudně jsem se ho držela a tiskla mu tvář ke krku. Hladila jsem ho po zádech a zašeptala: „Jestli je to jediná chvíle, kdy se tě můžu dotýkat, tak můžou tvoje pocity alespoň minutu počkat?“

Uvolněně vydechl. „Dobře.“

Zatraceně, moje přesvědčovací síla mě ohromila.

Zvedla jsem k němu tvář, on zvedl svou k mé a pak jsme se znova líbali. Milovala jsem, jak se jeho čelist pohybovala pod mými prsty. Milovala jsem, jak mi rukama vklouzl pod tričko a hladil na páteři. Milovala jsem to všechno.

„Dobře, teď bychom měli přestat.“ Zkusil to znova, když se na mě tiskl rty a fascinovaně mě hladil palci po zádech. „Reese, měli bychom přestat. Musím přestat, než bude příliš pozdě.“

„Proč?“ líbám ho na krku.

Zasténá, chytí mě v pase, až se zachvěju. Pak mě líbá na krku a posune nás ke kraji pultu, abychom se ještě víc na sebe tiskli.

Když mě jeho erekce šťouchá přes jeho džíny a moje šortky, oba se chraplavě nadechneme.

„Zatraceně.“ Odtrhne se ode mě a couvá pryč, až je mezi námi alespoň pět stop.

V těle mi nezbyla žádná další síla, tak se opřu o zeď, když sklouznu z pultu. Pořád ho všude cítím. Mason si přejede dlaní po tváři, než se rukama opře o zeď a svěsí hlavu.

„Uvědomuješ si, co mi děláš, Reese?“ řekne zlomeně, když svraští čelo. „Když mě přiměješ vybrat si…“

Cože? Zvednu ruce a jsem uražená. „Nechtěla jsem, aby sis něco vybíral. Slyšel jsi mě někdy žádat tě, aby ses rozhodoval? Chápu, proč to děláš. Nemusíš si vybírat.“

Mason zavře oči a hořce odpoví. „Odmítl jsem každou nabídku, kterou jsem poslední dobou dostal, protože ty jsi jediná, kterou chci.“

Když ho to slyším otevřeně přiznat, má naděje se rozzáří jako dům u Griswoldů na Vánoce. „O-od kdy?“

V jeho očích toho vidím tolik, když vrtí hlavou a dívá se na mě. „Od noci, kdy jsme se skoro políbili u tebe v bytě během Eviny párty.“

Polknu a jsem radostí bez sebe.

Bylo to oficiální. Už nebyl gigolo. Skončil. Kvůli mně.

Ustoupila jsem od zdi, ale zaskřehotal: „Nemusí to skončit,“ jako kdyby vytvořil nějaké silové pole, aby mě udržel dál.

Ale nějakým podivným způsobem to funguje. Ihned se zastavím. „Co tím myslíš?“

Zatváří se smutně. „Před rokem jsem se z toho snažil dostat. Odmítal jsem všechny 4 měsíce. Ale lidé se ke mně chovali stejně. Pak se začaly vršit účty. Nebyly tak hrozné, jako předtím. Ale dělal jsem si starosti a bál se, že náš život bude takový, jako předtím. Jednoho dne byla tato klientka tak zoufalá, že mi nabídla dvojnásobek ceny, abych neodmítl. Takže…jsem souhlasil. A všechny mi začaly platit stejnou cenu. Než jsem věděl, na čem jsem, byl jsem v tom znova.“ Dívá se na mě a vrtí hlavou. „Chci říct, že se nikdy k tomu nevrátím, ale už jsem to předtím udělal.“

Zavrtím hlavou, snad abych vše popřela, nebo jsem si možná tak jistá, že by se k tomu nevrátil.

Mason se na mě dívá a vypadá neklidně a nervózně, když mu poskakuje koleno. „Nikdy jsem ti neměl říkat, jak se cítím. Když jsem se dozvěděl, že tě vezme na rande, měl jsem zatnout zuby a držet pusu zavřenou. Alespoň bychom byli kamarádi.“

Bezmocně pokrčím rameny. „Ale nikdy bychom se nepolíbili.“

Tím jsem ho povzbudila a opravdově se usmál. „Jo.“ Kromě toho, že vypadal ještě víc sklíčeně, než kdy jindy.

Odstrčila jsem se od zdi, šla k němu a rozevřela náruč, abych ho objala. Vydechl a pevně mě objal, když mi zabořil tvář do vlasů. „Jsi nejúžasnější osoba, kterou znám. Miluju tvou odvahu, šílené myšlenky a starostlivost.“

„A já tě miluju a hotovo,“ řekla jsem.

Musel vědět, že ho neodmítnu, protože se ani nesnažil odtáhnout, když má ústa sklouzla k jeho.