POAK - 24. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Od objímání jsme najednou přešli k líbání, takže jsem nevěděla, kde jeden z nás začíná a druhý končí. Mason mi zapletl prsty do vlasů a držel mi hlavu, když mi laskal rty. Když jsem zvedla tvář dost na to, aby se naše rty spojily ještě víc, zasténal. Jeho ústa si mě nenárokovala, ale prosila a nemohla jsem ho nechat prosit. Tak jsem je otevřela a prohloubili jsme tuto chvíli.

Nemohla jsem ho přestat líbat. Naše ústa spolu tančila, když jsme poznávali skrytá místa a citlivá zákoutí. Jedno objetí se prodlužovalo, než jsme oba lapali po dechu. A i tehdy jsme se drželi, pevně se k sobě tiskli tvářemi, když jsme se hladili přes oblečení a našli způsob, jak se pod něj dostat.

Když jsem ho na hrudníku hladila prsty, byl hladký a pevný. Musím znát každý jeho sval a pihu. Vezmu mu lem trička a vytáhnu nahoru. Zvedne ruce, aby mi pomohl, a o chvíli později je bez trička.

Nadechnu se a jen se dívám. „Jsi tak…krásný.“

Přitáhne si mě znova k sobě. „Ne tak, jako ty.“

Mé prsty začnou být závislé na jeho dotýkání. Je to tak dobrý pocit.

Mason mi přitiskne ústa na víčka, tváře, čelo a bradu. Když pokračuje dolů na krk, obejmu ho okolo pasu. Přitisknu dlaně na horkou kůži a sklouznu dolů k pásku a dovnitř.

Nadechne se a přitiskne dlaň na mou tvář. Druhou rukou klouže nahoru k podprsence a pod košíček. Přitisknu se k němu a –

Vyjeknu, když mu v kapse zazvoní telefon. Vytáhnu mu ruku z kalhot a trhnu sebou dozadu.

Mason zatne čelist. Zavře oči a zakleje. Pomalu vyklouzne rukou z mého trička. Dívá se mi do tváře, když mě klouby hladí po břiše, až jej na sobě už necítím. Pak vytáhne telefon z kapsy. Když se podívá na obrazovku, zbledne.

Věděla jsem to. Jakýkoli vztah, který jsme začali, se zhroutil. Protože má na lince klientku.

Otočí se ke mně zády a přitiskne si telefon k uchu. Neodpoví, ale klientka musí vědět, že je na lince, protože slyším ženský hlas, jak mu něco říká. O chvíli později se otočí k nejbližšímu oknu, stáhne roletu a skoro ji vyrve ze zdi.

„Cokoli,“ zasyčí a zavěsí dřív, než hodí telefon na pult, jako kdyby byl kontaminovaný. „Zatraceně.“ Kopne do zdi a projede si prsty vlasy.

Neřekla jsem nic.  Nechtěla jsem slyšet pravdu, i když jsem ji věděla.

„Měli jsme slídila,“ řekl hlubokým hlasem, kterým sotva dokázal kontrolovat hněv a překvapilo mě to.

Když se podíval k nejbližšímu oknu, napadlo mě to.

Ach, bože.

Dala jsem si ruku na pusu. „Paní Garrisonová?“

Kývl. „Asi se jí nelíbila naše pusa.“

Odtrhnu prsty od rtů a sevřu je do pěsti. „Tak se možná neměla dívat.“

Mason se skloní a zvedne tričko. „Musím jít. Zavolala mi sama mrcha.“ Když si přetáhne tričko přes hlavu, jeho rozcuchané vlasy vypadají ještě víc sexy.

Bylo těžké uvěřit, že jsem jej před chvílí vískala ve vlasech. A teď jde za další ženou, která jej v nich bude hladit.

Zavrtím hlavou a chci popřít vše, co se právě stalo. „Nejdeš tam, že?“

„Musím, Reese. Vlastní náš dům. Vlastní mou matku, Sarah a mě. Musím vědět, co chce.“

No, to nebylo těžké uhodnout. Ta puma chtěla ho.

„Možná vlastní tento dům, ale nevlastní tebe, ani tvou rodinu. Nemusíš tam jít.“

„Jen zjistím, co chce. To je vše.“ Když se na mě podívá, jeho výraz je nejistý. „Budeš tady, až se vrátím?“

Otevřu pusu. „Jsi na cracku? Sakra, že ne! Víš, co chce, Masone. Chce tě nahého ve své posteli. Pokud by chtěla něco jiného, řekla by ti to i po telefonu, nebo lépe, by nepřerušila náš polibek.“

Tváří se tvrdohlavě a vím, že ho nepřesvědčím. „Bude to jen pár minut. Ani nepůjdu k ní domů.“

Otočím se. „Dobře. Cokoli. Běž si. Ošukej ji. Je mi to jedno. Jdu pryč.“

Vezmu si kabelku ze stolu a jdu k zadním dveřím.

„Reese.“ Žene se za mnou a chytne mě zezadu. Jeho hrudník je tak teplý a i Mason, až se skoro rozpustím na místě. „Neodcházej takto. Prosím, neodcházej tak. Slibuju, nebudu s ní spát. Je mi jedno, jestli mě bude trápit. Jen jí chci říct, aby mě nechala být.“

Zavrtím hlavou a nevěřícně si odfrknu. „Mohl jsi jí to říct po telefonu.“

Chytne mě pevněji. „Reese. Prosím.“

Zavřu oči a chytnu se vší síly, kterou mám uvnitř. „Možná jsi mi nic neúčtoval, ale líbání s tebou je pro mě příliš velká cena. Nepodepsala jsem se pod to. Teď mě nech jít.“

Vzlykne mi proti zádům a uvolní sevření. Vykroutím se, jdu ke dveřím a vyjdu ven.

Ani jednou jsem se neohlédla. Vím, že mě má síla vylekala. Když se dostanu za volant auta a nastartuju, nepodívám se na dům. Jednoduše zařadím a vyjedu od obrubníku.

Dostanu se blok a půl od něj, než se mi ruce začnou třást. Zatnu zuby, přijedu k obrubníku a nadávám. Pak vypnu motor, trhnu dveřmi a vyjdu do teplé noci. Vracím se k němu domů, hrudník mě bolí a nemůžu se držet dál.

Hej, nikdy jsem neříkala, že jsem moudrá a racionální.

Jo, dobře, asi jsem spíš impulzivní. Návrat zpátky je třešničkou na mém debilním dortu.

Byla jsem hloupá, hloupá, hloupá. Já vím!

Ale musela jsem vidět, jestli k ní opravdu půjde. Prostě jsem musela.

Držím se ve stínech a vkradu se k nim na dvorek. Skoro sebou trhnu, když vidím otevřené zadní dveře.

Mason jde k brance, která dělí jejich domy.

Nemůžu tomu uvěřit. Jde k ní. Po tom všem, co mi přiznal –

„Můžeme ten rozhovor urychlit?“ odsekne Mason. „Moje sestra je doma sama.“

Přijdu k brance blíž a držím se z dohledu.

„No, zdá se, že jsi sebral odvahu a jsi připravený jít,“ ozve se ďábelský hlas Patricie Garrisonové. „Takže, nedělej si starosti. Pochybuju, že nám to bude trvat dlouho.“

„To se nestane.“ Řekne Mason tvrdě a nekompromisně. „A nevadilo by ti, kdybys mě už nešpehovala?“

„Myslela jsem si, že jste jen kamarádi.“

„A já jsem si myslel, že to není tvoje zatracená věc. To je pořád pravda.“

„Ts, ts. Není důvod být drzý, Masone.“

„Ježíši, proč se staráš, jestli mám přítelkyni, nebo ne? Proč se nestaráš, když mám sex s každou ženskou z Floridy? To ty jsi mě poslala k dalším ženám.“

„Ale, drahoušku, sex není problém. Vše by bylo perfektní, kdybys ji jen ošukal a posunul se dál. Tvoje zamilování je problém. Protože když se jednou zamiluješ, chceš být monogamní. Vím, že budeš. A soudě podle toho, jak se na ni díváš, už jsi. Ale to nemůžu dovolit. Nemůžu dovolit nějaké malé blbé holce, aby nadělala chaos v mých mimoškolních aktivitách. Ještě jsem s tebou neskončila.“

„No, asi ano. Přivedla jsi na narozeniny Sarah svého snoubence a předváděla se s ním před mou matkou, jako kdyby ses jí vysmívala, že nemá muže. Už mě nepotřebuješ.“

„Masone, Masone, Masone, ty bláhový kluku. Nemůžeš být dále od pravdy. Ted je milý muž. Bohatý, okouzlující a krásný. Popravdě, ráda si ho vezmu.“

„Tak proč bys ho podváděla.“

„Ale drahoušku. Nemůžu si pomoct. V ložnici takový není. Ne takový, jak jsem si vycvičila tebe. Potřebuju tě víc, než si uvědomuješ.“

„No, to je zlé, protože už se tě nikdy znova nedotknu. Celý rok jsme platili včas.“

„No…podle toho, jak se vyvíjí ekonomika, se obávám, že vám budu muset zvednout nájem.“

„To je mi jedno. Zaplatíme to. A je jedno, kolik to bude. A pokud to bude příliš, můžeme se přestěhovat. Nemáš nade mnou žádnou moc.“

Stále jsem ukrytá ve stínech, zvednu sevřenou ruku nahoru a blahopřeju mu. Jeď, Lowe! Pokračuj.“

„Je to tak?“ paní Garrisonová se pobaveně směje. „A co když zavolám určitému policistovi a řeknu, že vím o ilegální prostituci, která se děje v country klubu?“

Mason se začne smát. „Jen tak dál, Patricie. Je mi to jedno. Už jsem přestal brát klientky. Nikdo mě nezatkne za spekulace, když jsem skončil, nikdo mě nechytí při činu.“

„Páni, myslel sis, že jsi to vyřešil, co?“

„Jo, pro jednou, ano. Tak, kdy to tvoje hlava pochopí? Nikdy s tebou nebudu mít sex. Nic na to říct nemůžeš, ani mě nedostaneš k tobě domů.“

„To nerada slyším. Opravdu. Protože jsem ti chtěla říct, že má tvoje přítelkyně malé tajemství.“

Co to říká?

Najednou je mi zima, když se připlížím k brance a nakukuju přes prasklinu, abych viděla, jak Masonovi ztuhnou záda, když se otočí k otevřeným zadním dveřím a neúmyslně zabrání domácí, aby na mě viděla.

Zní podezíravě a nedůvěřivě, když řekne: „O čem to mluvíš?“

„O ničem, opravdu. Jsem si jistá, že ti řekla o Terese Margaret Nolanové. Že?“

„Ach můj bože.“ Přitisknu si ruce na pusu, abych ztlumila svůj překvapený hlas.

Věděla to.

Jak to, sakra, zjistila?

„O kom?“ zeptá se Mason.

Zavřu oči a vrtím hlavou. Neděje se to. Nezjistí pravdu od ní.

„Ach, Masone.“ Říká paní Garrisonová a zní opravdu potěšeně. „Neřekla ti své opravdové jméno? To mě překvapuje. Zdá se, že není až tak upřímná ve vašem malém monogamním vztahu, když ti neřekla, že si změnila jméno na Reese Alison Randallová jen před pár měsíci. Neviním ji. Pokud by se mě můj bývalý přítel snažil zabít a sliboval, že příště to dokončí, asi bych taky letěla pryč přes polovinu země a změnila si jméno.“

„Ne,“ řekl Mason nejistým a třesoucím se hlasem.

Do očí se mi nahrnou slzy. Zoufale si je utřu a srdce se mi láme, protože se dozvěděl pravdu od ní. To já jsem mu to měla říct.

„Myslíš si, že jsem si to vymyslela?“ směje se pasačka. „Pořezal ji. Nožem. Bylo to život ohrožující; byla týden v nemocnici. Jsem si jistá, že jsi viděl jizvu. Má ji určitě na krku.“

Zabíjí mě, že je Mason tak potichu. O chvíli později řekne: „Ach bože. Co se stalo?“

Paní Garrisonová soucitně zabručí. „Tvoje holka si špatně vybírá, to ti říkám. Bylo to hrozné. Asi byli miláčci střední školy a vše bylo v pořádku, než ji začal na její vkus příliš kontrolovat. Nejdříve se s ním snažila ve druháku rozejít, když jí zlomil čelist. Podruhé, během čtvrťáku, jí zlomil ruku…když ji strčil ze schodů.“

Po tvářích mi stékají další slzy. Ale jak o mně mohla zjistit tolik věcí? Kde dostala informace?

„Ježíši,“ zasípá Mason.

„Slečna Teresa zmeškala ukončení studia, protože byla v nemocnici. A její hrozný přítel se skoro hned dostal z vězení. Tak odjela z města s novým jménem. A protože byl případ odložen, pan Jeremy Walden, byl omilostněn. Tudíž ji začal hledat. Minulý týden se do domu jejích rodičů někdo vloupal. Dám ti tři možnosti, kdo by to mohl být.“

Mason se váhavě zeptá: „Našel něco?“

Domácí řekne. „Těžko říct, udělá cokoli, cokoli, aby dostal Reese Piece zpátky.“

Tak mi říkal Jeremy a chce se mi z toho zvracet. Chytnu se za břicho, zavřu oči a přinutím se dýchat pusou, než nevolnost přejde.

„Přemýšlej, Masone. Pokud ji skoro zabil, když ji miloval a chtěl obnovit vztah, co asi udělá tentokrát, když chce odplatu. Bude to hrozné – děsivé – pokud někdo prozradí, kde je?“

Zhoupnu se a byla bych na zemi, kdybych se nechytila branky.

„To bys neudělala,“ varuje ji Mason.

„Samozřejmě, že ne, drahoušku.“ Ujišťuje ho paní Garrisonová falešným hlasem.

Zabořím nehty do kovu, protože jí chci fyzicky ublížit.

„Neudělala bych nic, co by tě rozrušilo. Ne, když mi dáš to, co chci.“ Její tón se změnil z přemlouvajícího na přísný. „Dobře?“

„Ne!“ vykřiknu a ženu se k ní.

„Reese?“ Mason se otočí a chytne mě za loket. Přitáhne si mě blíž a pevně mě chytne okolo pasu. „Kriste. Co tady děláš?“

Držím se ho a slzy mi nasakují do trička. „Sám jsi to řekl. Moje zvědavost nemá mezí. Musela jsem vědět, jestli bys šel k ní.“

„Zatraceně,“ zamumlá, když jeho stisk povolí, drží mě u sebe a hladí mě po vlasech. „Kolik jsi toho slyšela?“

„Všechno. A nemůžeš s ní spát. Řekl jsi jí ne. To by stačilo. Vydírala tě. To, co dělá je…je to šílené. Je to porušení soukromí tím nejvíc nepředstavitelným způsobem. Odmítám tady jen tak stát a nechat tě do toho spadnout, zvláště kvůli mně.“

Neodpověděl, jen si mě držel nablízku, když jsem se třásla a vzlykala. Když mi vzal tváře do dlaní a otočil se, aby se mi podíval do očí, měla jsem špatný pocit.

Vypadal…rezignovaně. „Je to pravda?“

Po tváři mi stékala další slza. Měla jsem mu to všechno říct. Ale nemohla jsem mu lhát. Ne znova.

„Ano.“ Popotáhnu a spadne další slza. „Mrzí mě to. Tak moc mě to mrzí. Měla jsem ti to říct dříve, ale – „

„Pšt. To je v pořádku. Je to v pořádku.“ Políbí mě na čelo. Utírá mi slzu na bradě, než mě začal hladit vzadu na krku, aby se dotkl jizvy. Vzlykne. „Přísahám, Reese. Nedovolím, aby tě našel. Nikdy ti znova neublíží.“

Pak svěsí hlavu a udělá krok dozadu. Smutek a bolest v jeho očích znamená sbohem. Navždy.

„Masone.“ Natahuju se k němu.

Otočí se a jde k zadním dveřím paní Garrisonové. Ona se opře zpola oděným tělem o dveře, když kolem ní prochází, strčí ji ramenem, až ji skoro srazí a zmizí uvnitř.

„Perfektní načasování, Tereso,“ vrní paní Garrisonová, když se narovná. „Miluju, když je naštvaný…divoký a nespoutaný a agresivní. Je na tom něco smyslného, když je jeho vášeň nespoutaná.“ Zachvěje se a zasněně si povzdychne. „Děkuju ti.“ Pak se otočí a zavře dveře.

Stojím tam, dívám se na její dům a třesu se od hlavy k patě.

Chci vybuchnout. Chci křičet. Chci vběhnout dovnitř, vytáhnout ho ven od té ďáblice.

Ale rozhodl se sám.

Vybral si ji.

A rozhodl i za mě.