FL - 7. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Vystoupili jsme s Masonem z auta. „Máš klíče a všechno ostatní?“ Zeptal se a protáhl se.

„Jo, myslím..... Tudy? Číslo 2104? Vážně šéfe....první patro? Do čeho jsme se to zase dostali.“

Mason mě následoval ke druhým dveřím vlevo. Oba jsme zůstali zticha a přiložili ucho ke dveřím. Žádný zvuk. Mason zkontroloval kliku a řekl, že to vypadá v pořádku, ale je zamčeno. Už jsme spolu diskutovali o snaze nevystrašit sousedy, takže naše zbraně stále odpočívaly na našich bocích pod trikem. A i když tento byt byl pro nás připravený, bylo jen přirozené být obezřetný.

S pohledem, kývající, že jsme připravení, jsme vtrhli do pokoje a zavřeli dveře. Nyní jsme, jako vycvičená jednotka vytáhli pistole a zkontrolovali byt. Poté, co bylo vše v pořádku, jsme vytáhli rolety, propustili trochu světla do tmavé místnosti a šli si konečně pro zavazadla.

„Masone, co to ksakru je?“ Zabouchnul jsem dveře od auta a přehodil si tašku přes rameno.

„Řekl jsem jen jednu tašku!“ Vzal si krabici ze zadního sedadla a sahal pro další.

„Jo, ale taky si říkal, ať si vezmu to nejdůležitější.“

„A co považuješ za důležité?“ Šel jsem nahoru a otevřel dveře.

„Říkal jsem ti, že máš opustit byt tak, aby to vypadalo, že tam pořád žiješ.“ Položil jsem Blu-ray přehrávač s blu-ray filmy na zem. „Náš X-box není podstatný!“

„Jak vůbec můžeš něco takového říct? Samozřejmě že je!“

„Ne, když máme misi!“ Zasyčel jsem.

„Máme vypadat normálně. Na jaké misi jsme s sebou neměli X-box? Kolikrát jsme porazili Juarezovy chlapy v on-line hrách?“ Dobře. Má bod. Hrajeme na tom pořád.

„Ale stejně Masone, pokud sem někdo přijde a uvidí X-box, Blu-ray přehrávač se stovkami filmů...... Nemyslíš, že to bude vypadat podezřele?“

„Dobře...“ Vstal a projel si rukou vlasy. „Jasně. Ale stejně, je to podstatné.“

„Bože, já tě někdy zkurveně nesnáším.“

Pokrčil rameny, zvedl tašku a jednu ze svých krabic. „Víš, že by se z tebe do týdne stal kretén, pokud bych to nevzal. Předem nemáš zač.“

„Ahoj, kluci.“

Otočili jsme se a viděli tam stát malou, podivínsky hezkou blondýnku, s velkým úsměvem na tváři.

„Jsem Candice,“ Zhoupla se na prstech u nohou a bikiny, které měla na sobě, moc nepomáhaly, aby udržely její „holky“ na místě.

 „Vypadá to, že se sem stěhujete.“

„Děkuji ti, drahý bože.“ zašeptal Mason vedle mě a já se uchechtl.

„Jo stěhujeme. Já jsem Mason. Tohle je můj bratranec Logan.“

„Bratranci? Wow.“ oči se jí rozšířily, vypnula hruď a začala si kousat spodní ret. Bože, mohlo by to být více očividné? „Potřebujete nějak pomoc?“

Skoro jsem se zasmál. Měla velikost párátka. „Ne to je dobrý, tohle je všechno co máme, ale i tak díky.“

Její obočí se zamračilo, ale hned ho vyhladila. „No..... my jsme se nedávno nastěhovali, přímo naproti vám. To budeme sousedi.“

To je radosti. Cucal jsem si svůj kroužek ve rtu a pozoroval Masona, který k ní mířil.

„Opravdu? To mám ale štěstí, ledaže...... Řekla jsi - my? Nebydlíš se svým přítelem nebo tak, viď?“

„Ne.“ se zachichotáním ho bouchla do ramene. Popravdě to bylo strašidelný chichotání. Jako batole. „Jen já a Rachel, to je moje nejlepší kamarádka. Teď tady není, ale jsem si jistá, že se vám bude líbit. Tak jako všem klukům, je z nás ta hezčí.“ Našpulila rty a já jsem se chtěl zasmát.

Pane bože, byl jsem s touhle holkou sotva dvě minuty a už mě otravovala. Byl jsem chlap. Nevadí mi, když chodí kolem jen v bikinách. Ale to, jak pořád vypíná hruď a shání se po komplimentech, je způsob, jak u mě rychle ztratit zájem. Tenhle typ dívek je spíš Masonův typ. Očividně. Ale ksakru když vidím, jaká je Candice, neumím si představit, jak strašná bude její spolubydlící. Nechtěl jsem s nimi mít nic společného. Bydlet naproti nim bude noční můra. Stejně jsem neměl rád byty v prvním patře. Napadlo mě, jestli by nás šéf nechal přestěhovat.

Nechal jsem je na chodbě a šel uklízet do našeho bytu. Musíme brzy koupit postele a nějaký gauč. Začal jsem být po té dlouhé cestě unavený. Vyšel jsem zpět na chodbu. Candice se doslova opírala o Masona. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a praštil ho do ramene, když jsme se míjeli.

„Pomoz mi dostat motorku z auta.“

Moje Harley byla moje zlatíčko. Většinou, když jsme řešili nějaký případ, tak byla ve skladě. Ale tentokrát ne. Nevěděl jsem, jak dlouho budeme v Texasu a nedokázal jsem bez ní být dlouho. Takže proč bych ji měl nechat Floridě. Navíc, šéf mi udělal nové papíry i na ní.

„Půjdu ji natankovat.“

„OK, Candice chce jít večer ve čtyřech na večeři. Jsi pro?“

Se dvěma roztleskávačkama? Do háje. „Jasně, proč ne. Stejně nemáme doma co jíst.“

„Jo, uvidíme se, až se vrátíš. Neztrať se.“

„Dobře mami.“

Rachel

Posledních pár týdnů uběhlo jako v mlze. Zkoušky byly lehčí, než jsem si myslela a dostala jsem jedno z nejlepších ohodnocení z celé třídy. Blake mě už od toho hrozného víkendu neobtěžoval a s Candice jsme se před dvěma týdny nastěhovaly do nového bytu.  Příští týden začíná na táboře rozstleskávaček a nemůže se dočkat. Jsem natěšená s ní. Potřebuji chvilku pro sebe. To, co se stalo s Blakem, se mnou otřáslo mnohem víc, než jsem si myslela a je pro mě těžké se přesto dostat. Taky nepomáhá to, že ho Candice pořád vnímá jako jejího perfektního staršího bratrance, který nedělá nic špatného.

Den po tom napadení jsem se probudila až později odpoledne. A první věc, kterou jsem zaznamenala, byla bolest na krku a dolních částech těla. Vyhrkly mi slzy. V tu chvíli na mě padlo vše, co se předchozí večer stalo, a začala jsem se třást. Candice seděla u stolu, ale když mě zaslechla, ihned ke mně přišla se sklenicí vody.

„Jsi v pořádku Rach? Včera jsi měla těžkou noc.“ Candice na mě mluvila zpomaleně a opatrně, aby se ujistila, že neřekne nic, co by mě rozhodilo.

Potřásla jsem hlavou a rychle jí objala tak pevně, jak jen to šlo. Neuvědomila si, jak vděčná jsem byla za její včerejší načasování.

„Ti kluci ti moc neublížili, že ne Rach? Oni..... Oni tě nez....“

„Ne Candice, Ne. Blake.....“

„Já vím, Rachel, Blake se včera o tebe dobře postaral. Je tak hodný.“

Ne! Zavzlykala jsem a slzy mi začali téct po tvářích, když jsem se jí snažila povědět, jak hrozně se mýlí.

„Ne..Blake..moje auto.... on s ním něco udělal....a já jsem začala šílet.“

„Je to v pořádku zlato. Vyzvedl tvé auto před pár hodinami. Je na parkovišti.“

„C-Cože?“

„Sakra! Rach, je mi tak líto, že jsem tu pro tebe včera nebyla. Je mi to moc líto. Nemůžu uvěřit, že se ti to stalo. Jsem ráda, že tu Blake pro tebe včera byl.“

Otřásla jsem se až na kostech a odtáhla se od ní. Ona tomu nerozumí.

„Ty tomu nerozumíš, Blake byl ten, kdo mě napadl!“

„Rachel, proč ksakru říkáš něco takového?“

„Protože to udělal, než ses vrátila!“ Odskočila od mé postele a chladně se na mě dívala.

„Jak můžeš obviňovat moji rodinu z něčeho takového? Vím, že jsi to včera měla těžké, a je mi to líto Rachel, ale nemůžeš to házet na Blakea. Nemůžu...“ byla rozčílená. „Nemůžu uvěřit, že bys něco takového udělala. Proč ho tak nenávidíš? Jestli s ním nechceš na rande tak fajn, ale neobviňuj ho z něčeho takového! Bože, mám pocit, jako bych tě ani neznala.“

Můj telefon začal na stole zvonit a ona se po něm natáhla.

„Haló? Ahoj Blakeu, jo už je vzhůru....je v pořádku ale pořád je otřesená. Ne, jsi hodný, ale já se o ni dnes postarám....Jo jsem si jistá....Taky tě mám ráda. Jo, je tady.“

Vrtím na Candice hlavou, když mi strká mobil do ruky. Jen jsem tam seděla a v hrůze na ni koukala. Candice se rozčílila, přiložila mi telefon k uchu a sedla si zpět ke stolu.

„T...Ty.“

„Postaral jsem se o tebe. Mám svědka.“

„Ne.“ zašeptala jsem a vzhlédla ke Candice.

„Kdo by ti věřil Rachel? Moje sestřenice a tvoje nejlepší kamarádka mě viděla, jak jsem se o tebe po tom útoku staral. Viděla mě, jak jsem tě držel potom, co jsi omdlela. Když jsi spala, dívala se na mě, když jsem jí dával slib, že nikomu nedovolím, aby se ti něco stalo. A věř mi Rachel, když říkám, že nenechám nikoho sahat na věci, které patří mně. A. Ty. Jsi. Moje.

Kdo byl tenhle chlap? Kde je ten Blake, který s námi vyrůstal? Když jsem nic neříkala, začal zase mluvit. „Zrovna jsem si uvědomil, že by mě měli považovat za hrdinu.“

„Nepřibližuj se ke mně,“ řekla jsem nejistě s knedlíkem v krku. Dala jsem do svého hlasu veškerou sílu, kterou jsem měla a znovu řekla „Drž se ode mě, Blakeu!“

Zmáčkla jsem tlačítko ukončit, odhodila mobil na postel, lehla si a začala vzlykat.

Candice vzala můj mobil a dala ho zpátky na stůl. „Pravděpodobně ještě vyšiluješ z toho včerejška, protože Blake byl ten, který se o tebe postaral po tom traumatickém zážitku.

„Máš být moje nejlepší kamarádka, tak proč mě neposloucháš?“

„Protože i když tě miluji a nenávidím to, co se ti stalo, chováš se k Blakeovi jako mrcha.“

Trhla jsem sebou. O můj bože. Jak to, že to nechápe? Chtěla jsem křičet, aby mě poslouchala. Ale věděla jsem, že měl Blake pravdu. Nikdo by mi nevěřil. Obzvlášť Candice. Pro ni byl perfektní. Byl perfektní pro všechny. A jaký já mám důkaz? Žádný. Kromě mých hrozných vzpomínek.

„Řekla jsi Blakeovi, že se stěhujeme do bytu?“

„Ne....“ řekla a naklonila hlavu „Proč?“

„Nechci, aby to věděl, Candice. Nechci ho vidět. Nechci s ním mluvit. Prostě s ním nechci mít nic společného.“

„Jsi směšná.“ zašeptala.

„Prosím ne. Jestli mi nevěříš, tak fajn, ale udělej pro mě aspoň tohle.“

Rychle zavrtěla hlavou a narovnala se. Nadechla se a otevřela oči.

„Vím, že jsi to měla těžké. Myslím si, že bychom měly mít chvilku sami pro sebe. Vezmi si Xanax, lehni si a odpočívej. Půjdu na zmrzlinu a kafe. Až si odpočineš, zkusíme si znovu promluvit o tom, co se stalo, ok?“ Předtím, než jsem mohla reagovat, popadla kabelku a prakticky vyběhla z místnosti.