Enforce - 4. kapitola

Překlad: Mili

Holky, holky, holky

Chase

Nesnáším první školní den. Děláme to už čtyři zatracený roky a pořád je to to samý. Kontrolovat pozemek a ujistit se, že studenti jsou tam, kde mají být. Vždycky s Nixonem máme na starosti registrace studentů a dáváme pozor na to, aby si Phoenix s Texem hlídali kalhoty.

Jo.

Kontrola, kontrola a dvojitá kontrola.

S reptáním jsem se vydal ke koleji prváků. Stály mi chlupy na vnější straně paží.

"Čau, Chasi!" Pár hihňajících holek zamávalo mým směrem.

Eh. Moje úloha v krytí? Být děvka. No, pro někoho s mým apetitem to nebylo tak těžký, ale už jsem se toho přejídal. Taky jsem se potřeboval ujistit, že Phoenix s Texem se nebudou potulovat v zakázaném území, ale to neznamenalo, že budu využívat pozici, kterou jsem měl.

Holky byly pořád stejné. Sakra, dokonce i stejně voněly. Nic nového, nic vzrušujícího. Chabě jsem jim zamával zpátky a mrkl jsem, když jsem obcházel roh kolejí, zrovna včas, abych viděl Mo a Trace, jak se řítí ze dveří a drží si sukně poletující ve větru.

Wow, jak jsem byl ubohý? Nejzábavnější věc, kterou jsem za celý den viděl, bylo, jak si Nová Holka zvedá své spodní prádlo z chodníku. Asi jsem si potřeboval zašukat.

Místo, abych odešel a ignoroval je, tak jsem se schoval za zatraceným stromem a sledoval je.

Nixon zabije Mo; cokoliv to měla sakra na sobě, tak to ani náhodou nebyla sukně. Byla čím dál odvážnější, jak se snažila upoutat Texovu pozornost.

Jestli se bude snažit ještě víc, tak se chudák Tex samovolně vznítí. Už tak měl záhul s tím, aby si udržel oči v hlavě, kdykoliv prošla kolem něho. Když se k tomu přidají boty na podpatku a krátká sukně, tak se chudák kluk zblázní z toho neustálého stavu vzrušení.

Trace běžela ke kufru a popadla další tričko, tvář jí zářila životem... něco, co jsem už nějakou dobu neviděl. Dívka, jejíž úsměv byl opravdový. Dívka, která svůj smích myslela vážně, jako by měla pro co se smát.

Nadechl jsem se a zadržel dech. Zadržoval jsem ho v sobě po celou dobu, co cpala oblečení zpátky do kufru a pak se podívala mým směrem.

Neuhnul jsem pohledem, myslím, že mě ani neviděla, ale nemohl jsem se ignorovat to, jak jsem se jí nemohl nabažit. Tmavě hnědé vlasy jí vířily kolem ramen a tmavé oči, které by měly vypadat všedně, jí naopak dodávaly žhavý vzhled. Sakra. Potřeboval jsem ve svém životě žhavost.

Byla jako čokoláda.

Sladká, nevinná, dokonalá.

Kdo je teď v neustálém stavu vzrušení? Potřásl jsem hlavou a vydal se jiným směrem.

Žhavé dívky? Ty s opravdovým úsměvem? Ty pro mě nebyly. Nebyly pro žádného z nás. Protože co se týkalo žhavosti? Připomínala mi krev. Když něco bylo žhavé, znamenalo to, že je to zdravé, zralé ke sklizni. A tím, že jsem byl, kdo jsem byl, to byla pouze otázka času, než  si ukrojím zakázaného ovoce a nasytím se.

A nechám své tělo bdít.

Poté, co jsem dokončil další kolečko, jsem zapadl do svého pokoje a převlékl se. Byl čas na uvítací večírek.

Jednou sundám ty zatracené cedule a místo nich pověsím jiné, na kterých bude napsáno Vítejte v Elite 666 nebo něco zrovna tak odpovídajícího, protože takové to tady bylo: jako v pekle.

Ti lidi tady byli posedlí. Vážně. Představte si, že vezmete všechna bohatá děcka, co mají komplex tatínek=bůh a strčíte je - ne, špatně - zamknete je do okruhu 50 kilometrů. Jo, a dáte jim tolik peněz, kolik chtějí, bez večerky. Správně, bylo to tady jako Sodoma a Gomora a já nesnášel každou zatracenou minutu toho.

Čtyři roky a ani jsme nebyli blíž k tomu, abychom zjistili, co měli De Lange za lubem.  Prošli jsme každou stopu. Dostali a prostudovali jsme každý kousek informace.

A pořád. Nic.

Rozčilovalo to Nixona.

Rozčilovalo to všechny z nás.

"Hej kámo," zavolal jsem, když vešel Nixon, vypadal hrozně.

"Nenávidím dnešek." Nixon zanadával a popadl půllitr z pultu a zhluboka se napil. "Bůh stvořil zemi za sedm dní, ne? A poslední den odpočíval?"

"Jo." Přimhouřil jsem oči. O čem to sakra blábolil?

"Tak..." Nixon si znovu loknul. "... z jakého důvodu stvořil ženský?"

Zakřenil jsem se. "Opravdu chceš, abych ti dal lekci anatomie? A jestli je odpověď ano. Tak zaprvé, jsi už opilý, a zadruhé, jsem si docela jistý, že Tex by to uměl líp, víš, kvůli tomu, jak rád dělá různý gesta s rukama."

Nixon mi poslal své vlastní gesto.

Nikdy jsem ho neviděl tak... nasranýho, a to jsem ho viděl už hodně nasranýho. Ten chlap byl polovinu svého života týraný a pořád našel důvod pro to, aby nevraždil lidi ve spánku.

"Tak..." Sedl jsem si vedle něho a popadl flašku. "... co se děje? Nějaké kuřátko tě ohnulo?"

Nixon si odfrkl. "Prosím tě. Jako bych byl někdy ohnutý."

"No do prdele." Zalapal jsem po dechu.

Nixon se podíval pryč, projel si rukama vlasy a pak si dal facku.

"Někdo tě odmítl?"

"Ne." Nixon zatnul čelist.

"Jo." Zakřenil jsem se. Wow. Nejlepší den mého života. "Kdo to byl? Neřeknu to Texovi ani Phoenixovi."

"Kurva, že neřekneš." Nixon mi vytrhl láhev z ruky. "A bylo to nedorozumění."

"Oh." Olízl jsem si rty a užíval jsem si to víc, než bych měl. "Takže to byla jazyková bariéra? Říkal jsi jí sladkou sicilštinou nic neznamenající osloviny do ouška a ona si myslela, že jsi hotovej?"

"Chasi - "

"Nebo jsi mluvil anglicky a ona prostě jenom nebyla nejkřupavější hranolka na dně krabičky? Hmm?"

"Ona - " Nixon prudce zavřel pusu. Zatnul zuby. "Je protivná, hloupá a ani není hezká."

"Ani není hezká?" Zopakoval jsem. "Tak proč se staráš?"

Jedna věc o Nixonovi? Byl zatracený mýval. Miloval všechno, co je lesklé a hezké. Jeho auta? Všechna černá a lesklá. Jeho zbraně? Lesklé. Byl sběratel všech pěkných věcí - byl tím skoro chorobně posedlý. Ale každý jsme měli svoje, tak jsem ho za to nesoudil.

Já? Já jsem miloval ženy. MILOVAL je - všechny tvary a velikosti. Všechny měly co nabídnout, až do doby, než promluvily.

Tex, na druhou stranu, se učil řeč těla. Nikdy nehrál poker s chlapem, protože měl větší šanci, že do něho udeří asteroid, než aby vyhrál. To bylo částí jeho plánu. Hraj blbého a nikdo tě z ničeho nebude podezřívat. Někdy to Nixona sralo - jak byl Tex inteligentní. Byl jedním z těch dětských géniů, ne že by Nixon nebyl. Ten byl skoro až děsivě chytrý.

A Phoenix.

No, Phoenix byl chlápek, kterého chcete mít na své straně, když zabíjíte lidi, protože si to užívá tak zkurveně moc, až je to krapet děsivé. Sledovat Texe a Phoenixe někoho mučit? No, řekněme, že to dává úplně nový význam spojení noční můra.

Nixon zasténal. "Jsem prostě unavený, nespal jsem v noci dobře."

"Jasně, jsi unavený. To je důvod, proč tě to kuřátko nemělo rádo. Pitomé kruhy pod očima. K čertu s tebou, jdi chrápat!" Zamával jsem pěstí a bouchl ho do ramene. "Vážně, člověče, seber si svý sračky dohromady."

"Řekl jsi mi toto vůbec," odplivl Nixon, "a myslím tím VŮBEC někdy?"

"Když nám bylo deset," řekl jsem jemně, "a její rodiče zemřeli a - "

"Fajn." Nixon si stoupl, až mu zakřupaly kolena. "Máš pravdu. Je čas se připravit na večírek. Vyjebat s ní..."

"Protože tak nějak chceš?" Řekl jsem v žertu.

Nixon zakoulel očima. "Nic pro mě neznamená."

"Hlavně si to pořád říkej."

"Musím," zašeptal Nixon. "Fakt jo."