Unforgiven - 10. kapitola

Překlad: Peťa

Tak už je to tady – ta obávaná kapitola. Pokud tuto kapitolku budete chtít přeskočit, ani se nebudu divit. Kdyžtak kapesníčky po ruce.

Peťa

Před šesti lety

„Myslím, že Darren je do tebe zamilovaný.“ Jess byla rozvalená na sedadle vedle Bailey, když ta nastartovala Darrenovo auto. Bailey po ní hodila kompletně strojeným pohledem, který říkal kravina a dokonce přihodila i odfrknutí nevěřícnosti, aby zpečetila své jednání. „Mluvím vážně. Nepředstírej, že sis nevšimla. Jsi na hovno lhářka. Vždycky jsi byla.“ Jess vypadala zničeně po tom, co solidní hodinu v kuse tancovala. Bailey byla taky vyčerpaná – spíš z odrážení Jessiných pokusů taky ji zatáhnout na taneční parket.

„Tvůj bratr má přítelkyni pro případ, že jsi zapomněla.“ Odpověď, která vlastně nevyžadovala, aby své nejlepší kamarádce lhala. Ale příliš rychle od Jess odvrátila pohled. Chycená.

„Něco se stalo.“ Jessin hlas nebyl tázavý. Čelo se jí nakrčilo soustředěním, jak se snažila přečíst Baileyiny myšlenky. „Mám pravdu.“ Pořád ne otázka.

„Jess, nebuď směšná.“ Ale opět se příliš rychle podívala pryč a brzy se Jess vedle ní chichotala. Bailey se taky začala smát. Zdálo se, že nemohou přestat.

„Fajn. Prostě se zeptám jeho. Je asi tak dobrý lhář jako ty.“

Bailey vyjela z parkovacího místa a blížila se k Seawall Boulevard. Na moment zastavila, pohledem nabrala Jess vedle ní, která se prohrabávala kabelkou. „To nemůžeš myslet vážně, Je“-

„Pozor!“ Jessina ruka popadla volant a tvrdě ho strhla doprava, zabočila dál do pravé zatáčky, na které Bailey pracovala, a naštěstí pro obě ji řízla dost blízko k obrubníku, aby je udržela mimo dráhu dodávky, před kterou právě vjela. „Do prdele, Bay! Jsi si jistá, že jsi střízlivější než já?“

„Myslela jsem, že jo.“ Zachichotala se a Jess se k ní přidala v dalším kole smíchu. Bailey měla z těsného minutí srdce až v krku, ale byla příliš zaneprázdněná smíchem, aby tomu věnovala pozornost.

„Hej, jsi si jistá, že jsi v pohodě, abys řídila?“ Pořád se snažila se rozhodnout, jestli si je jistá, že má nějakou zbylou kontrolu nad močovým měchýřem.

„Uh… whew! Ano, Jess. Jsem v pohodě. Fakt jsem toho neměla moc a přestala jsem před hodinou nebo tak. Rozhodně jsem na tom líp než ty.“ Nasměrovala Darrenovo auto zpátky do řady proudícího provozu a brzy mířily po Seawall Boulevard, rychlost jejího srdce byla normální a uklidnila se, že opravdu nepočurala sedadlo Darrenova auta – v žádném případě by se k čertu přes to nikdy nedokázala přenést. Díky Bohu za malé laskavosti.

„Ano, možná jsem měla trochu víc než ty, ale všechno jsem to vytancovala.“ Smála se vedle Bailey a v ruce držela mobilní telefon. Zapomněla na všechno ohledně její hrozby, že zavolá Darrenovi kvůli tajnosti v Baileyině neobvyklém chování. „Takže ses mi chystala říct, co se děje mezi tebou a Darem.“ Bailey měla vědět lépe, než se kolem Jess usadit v pocitu spokojenosti. Jess byla na misi a byla zatvrzelá, když měla motivaci.

„Nic. Okay? Prostě to pusť z hlavy.“ Zněla skoro rozčileně, když odpovídala, ale naštěstí pro ni se Jess nenechala nijak snadno vytočit.

„Fajn.“ Jess neřekla nic jiného. Nemusela. Její prsty, které se pohybovaly přes čísla na klávesnici jejího mobilního telefonu, mluvily dost hlasitě a Bailey začínala panikařit, i přes chichotání, které se snažila potlačit.

„Jess! Přestaň!“ Pořád se smála, takže to neznělo moc přesvědčivě.

„Ahoj, Dare. Takže doufám, že mi můžeš pomoct s malou záhadičkou“-

„Jess, zatraceně!“

Natáhla se pro telefon a popadla ho právě, když Jess otevřela pusu, aby pokračovala a pak měla znovu srdce v hrdle. Jess vedle ní zaječela – zvuk tak hlasitý, že se zdálo, jako by jí to mohlo prasknout bubínky, ale zvuky, které následovaly, uvrhly Jessin výkřik do hanby. Najednou je obklopoval zvuk praskajícího a ohýbajícího se kovu. Baileyino tělo bylo pohazováno ze strany na stranu a mohla cítit posun v gravitaci, jak ji sevřel její bezpečnostní pás. Byla přišpendlená na nejděsivější horské dráze svého života a cítila, jak se tíha jejího těla snaží odletět, ale jak je popruhy pásů držena a stržena zpět na místo. Zařezávaly se do ní, škrtily ji, snažily se prorvat jejím tělem. Věděla, že letí, převrací se a nebylo žádné počítání toho kolikrát, než byly konečně znovu nehybné.

Zakašlala. Bylo to cítit jako pálící se guma, ale když otevřela oči, nebyl tam žádný kouř. Zápach benzínu se smísil se zápachem pneumatik a bylo to dusivé. Slyšela křik. Nejdřív nemohla přijít na to, odkud přichází a pak si vzpomněla na Darrena. Byl na telefonu. Byl to jeho hlas, ten který slyšela, ale teď tam byly další. Zvenku auta přicházelo vzdálené ječení a křik.

„Jess… Jess.“ Zakašlala. Její plíce byly v ohni. Hruď ji pálila. „Jess, Darren je pořád na telefonu, musíš…“ Pak si uvědomila, že to ona svírá Jessin telefon. Držela ho, jako by její ruka byla svěrák a to bylo poprvé, kdy si uvědomila, že její ruka byla stáhnutá na telefonu tak pevně, že její prsty byly ztuhlé. „Oh… nevadí. Mám…“ Podívala se na Jess. Ta zírala z okna k oceánu s hlavou položenou na opěradle. Jak sakra zvládly přistát zpříma? „Jess? Jess?“

„Bailey!“ Zvedla telefon k uchu, přičemž si uvědomila, že pořád neodpověděla na jeho řev. Teď mohla slyšet sirény a hlasy vně auta se přibližovaly.

„Dare. Jsme v pohodě. Nevím, co se sta- Jess?“ Znovu se otočila k Jess a natáhla se pro její ruku,  a když zatřásla její uvolněnou rukou, bylo to, jako by se jejího těla zmocnil pomalý plíživý pramínek hrůzy. Začal na její kůži, pomalu si propracovával cestu kolem jejího krku a vmáčkl paniku do jejího těla, když jemně třásla Jessinou rukou. „Ne… ne,“ šeptala a držela telefon nahoře, blízko u hlavy. Mohla slyšet, jak se s ní Darren pokouší mluvit, jak se snaží získat její pozornost. Zoufalství v jeho hlase se nedalo srovnat se zoufalstvím, které jí proudilo tělem a tak ho ignorovala. „Ne, ne, ne, ne.“ Její hlas se stával hlasitějším. Byla to panika. Její hrůza se měnila v paniku, oslepující paniku, která ji nechala lapat po vzduchu a neschopnou dýchat.

Bailey se natáhla pro její bradu, přitáhla si Jessinu hlavu ke svojí a pak zakřičela. Zaječela a prala se, kopala a vzlykala. Její mysl začala plavat v hustém kalném moři hnusu, který, zdálo se, zaplnil její tělo a udělal její končetiny těžkými. Tohle nebyl její život. Tohle byl život někoho jiného. Tohle se nedělo. Začala slábnout, tíha temného hnusu, ve kterém se topila, ji dusila k temnotě, ale i když její mysl zčernala, mohla slyšet Darrena v telefonu, jak na ni křičí, řve v chraplavém zoufalství o odpověď. Zvuk jeho děsu se smísil s obrazy Jessiny bezživotnosti a z jejího zakrváceného obličeje se na ni dívaly její zírající oči.