BM - 9. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

9/ Yulia

Ležím pod Lucasem a ztěžka dýchám, srdce mi rychle bije v dozvucích spouště, kterou je sex s mým věznitelem. Proč se mi to s ním vždycky tak líbí, s tímhle zvláštním, nebezpečným mužem, který mě nesnáší? Netrpím nedostatkem zkušeností. Je pravda, že jsem přežila sex v jeho hnusných, ale přesto požitek přinášejících formách. Můj druhý úkol – Vladimir Vashkov, upravený čtyřicátník, který úzce spolupracoval s Federální službou bezpečnosti – se chlubil tím, že je vynikající milenec, a ukázal mi skutečný orgasmus, učil mě o vzrušení a potěšení. Myslela jsem si, že zvládnu jakéhokoliv muže, kterého mi hodí do postele, ale evidentně jsem se mýlila.

Lucase Kenta nezvládnu.

Možná by bylo lepší, kdyby si mě vzal opět drsně. Chtíč – neukojitelný chtíč – je to, co od něj očekávám, když se pro mě natáhne. To mi dopřával předtím, násilím mě líbal, využíval mé reakce těla, aby prolomil mou obranu. Po posledním sexu jsem byla připravená na tohle a ne na něžnost.

Nečekala jsem, že se mnou bude zacházet, jako by mu na mně záleželo.

„Yulie.“ Nadzvedne hlavu a podívá se na mě, na tvářích ucítím teplo, když se naše pohledy setkají. S ustupujícími dozvuky si uvědomím, že je stále ve mně – a že já ho v sobě držím, nohy mám stále pevně obtočené kolem jeho pasu, že se nemůže hýbat. Zčervenám a pustím nohy. Také povolím sevření a tlačím ho ven, místo držení ho v sobě. Nemůžu teď hrát Lucasovu hru. Je to příliš skutečné.

Nahne se a jemně mě políbí, a poté ze mě vyklouzne. Když se odtáhne, cítím mezi nohama teplou, lepkavou vlhkost. Jeho semeno. Přece jen mě šukal bez kondomu. Zmocní se mě iracionální hořkost, která zažene pozůstatky mého ruměnce na tváři.

„Měl jsi počkat na krevní testy,“ řeknu a stáhnu si tričko dolů, když se ode mě Lucas odtáhne a postaví se z gauče. Přitisknu nohy k sobě a tvrdě se na něj podívám. „Mám AIDS a syfilis, víš.“

„Najednou?“ Zní víc pobaveně, než že by se bál, když si zapíná džíny. Oči se mu třpytí, když se na mě podívá. „Ještě něco? Možná kapavku?“

„Ne, jen herpes a chlamydie.“ Usměju se na něj sladce a nadzvednu se na loket. „Ale to se dozvíš hned, jak získáš výsledky testů. Teď, mohla bych poprosit o ubrousek nebo ručník? Nerada bych zašpinila tvůj hezký koberec.“

K mému zklamání na mou návnadu neskočí. Místo toho se začne smát a zmizí v kuchyni, aby se o vteřinu později  vrátil s papírovým ubrouskem. „Tady máš,“ řekne a podá mi ho. Pak mě s neskrývaným zájmem sleduje, když se posadím, a setřu si vlhkost z mých stehen, zatímco se snažím, aby tričko zůstalo celou dobu dole.

„Dobrá práce,“ řekne, když skončím. „Máš hlad? Myslím, že je čas na druhou snídani.“

Zamračím se, jak je klidný. Nevím, proč si zahrávám s tygrem. Nesnáším, když to dělá; nejdřív neosobní lékařská prohlídka, která byla ponižující a nelidská, a pak přijde s tou blbou výmluvou o možných vnitřních zraněních. Jako bych ho neprohlídla. Jako by si nemyslel, že nevím, že jsem jeho sexuální hračka jen po dobu, kdy si se mnou bude chtít hrát.

„Nemám hlad,“ řeknu, ale hned si uvědomím, že lžu. Mé tělo prahne po kaloriích, když tak dlouho hladovělo. „Počkej, ne, vlastně-“ Než můžu dokončit větu, zaslechnu zabrnění a vidím Lucase, jak sahá do kapsy. Vytáhne telefon, podívá se na něj a potichu zakleje.

„Co je?“ zeptá se, ale to už mě bere za ruku a vytáhne mě z gauče. „Esguerra mě potřebuje,“ řekne, když mě vede chodbou. „Jdi na záchod, jestli potřebuješ. Pak tě zase svážu. Najíme se, až se vrátím.“ A jako otočením knoflíku je z něj zase bezcitný věznitel.