BM - 24. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

24/ Yulia

Je mi jedno, jestli je vinný nebo ne. Nemůžu s tím nic udělat. Kdybys nebyla tak dobrá v posteli… Lucasova slova mi neustále víří hlavou, přehrávají se pořád dokola. Byl tak chladný, tak krutý. Jako by se poslední dva týdny vůbec nestaly, jakoby náš společný čas pro něj nic neznamenal. Mám pocit, jako bych měla srdce rozbité na kousky, bolest je tak obrovská, že mě dusí. Zhluboka se nadechnu ve snaze zlehčit tu bolest, ale mám pocit, že se jen zhorší a ještě víc mě pohltí.

Zklamala jsem. Zklamala jsem svého bratra. Všechno, co jsem pro Obenka udělala od té doby, co mě vzal ze sirotčince, bylo pro Mishu, a teď to nemá žádný význam. Muž, který byl má poslední naděje, je bezcitné monstrum, a já naivní blbec.

Neponižuj se. Nebude to fungovat.

Nějakým způsobem věděl Lucas o mém bratrovi. Věděl, že ho budu prosit o Mishův život. Věděl, že ho budu těch několik dní obměkčovat, a on mě nechal. Vzal všechno, co jsem mu dávala a pak mi vrazil nůž do srdce.

Hořký smích mi unikne z úst, když přemýšlím nad genialitou jeho plánu. Musím přiznat, že představa Lucase Kenta o pomstě, je dokonalá. Žádné fyzické mučení by nebolelo tolik, jako odmítnout ušetřit mého bratra.

Můj smích se přemění ve vzlykání a pohltí mě jeho zvuk. I mým uším zní ten zvuk hystericky. Terapeut agentury měl pravdu. Nejsem stavěná na tuhle práci. Nejsem jako Lucas nebo Obenko.

Nemám to, co je potřeba, abych zůstala nezaujatá.

„Tvoje oddanost bratrovi je obdivuhodná, ale je to také tvou největší slabostí.“ To mi řekl Obenko po několika měsících mého tréninku. „Tíhneš k Mishovi, protože je součástí tvé minulosti, ale ty už žádnou minulost mít nemůžeš. Nemůžeš mít rodinu. Musíš se s tím vyrovnat nebo nebudeš schopná žít tenhle život. Budou časy, kdy se budeš muset dostat blízko lidem, aniž by se dostali oni k tobě. Budeš muset kontrolovat své emoce. Myslíš, že jsi toho schopná?“

„Samozřejmě, že jsem,“ odpověděla jsem okamžitě ze strachu, že by mě vykopl z programu a vrátil mého bratra zpátky do sirotčince. „Jen proto, že miluju Mishu, neznamená, že lpím i na někom dalším.“

A tvrdě jsem dřela na tom, abych to dokázala. Byla jsem k ostatním účastníkům výcviku přátelská, ale s žádným jsem nebyla kamarádka. To samé s instruktory. Držela jsem své emoce na uzdě. Dokonce i po tom incidentu s Kirillem jsem dělala, co jsem mohla, abych se z toho traumatu dostala sama.

Byla jsem tak dobrá, že mi Obenko přidělil úkol v Moskvě méně, než rok po Kirillově napadení.

Z úst mi unikne další smích. Spolknu ten hysterický zvuk, ale nemůžu kontrolovat slzy, které mi stékají po tvářích. Myslela jsem, že jsem dobrá v tom, co jsem dělala. Usmívala jsem se a flirtovala s těmi, co jsem měla nařízeno, ale nikdy jsem se nezamilovala. Dokonce i s Vladimirem, který mě naučil všechno o sexuálním potěšení, jsem zůstala chladná a nestranná. Nezáleželo mi na nikom, jen na mém bratrovi.

Na nikom, než jsem poznala Lucase.

V mém snažení dostat se blíž svému vězniteli, jsem se mu otevřela až moc. Ztratila jsem kontrolu nad svými emocemi. Nechala jsem toho bezcitného, proradného muže, aby se ke mně dostal a on toho využil. Přišel na nejlepší způsob, jak mě zničit.