Vincent - 45. kapitola

Překlad: Simča

Kůže a tetování

Lake vstoupila do bistra za domem jejích prarodičů. Před týdnem opustila Kansas City a přišla na jediné místo, kde ještě měla rodinu - Treepoint, Kentucky.

Kdyby měla být upřímná, myšlenka, že žije v Kentucky by jí na prvním místě udělala husí kůži. Nebyla si jistá, jaké to bude, ale věděla bez pochyb, že v Kansas City už nebude. Lake se narodila jako městská holka; Proto vstoupit do velmi venkovského městečka bylo trochu zvláštní. Myslím si, že je to slabé slovo.

Lake zavolala svému otci, když se dostala domů, ale rovnou to šlo do hlasové schránky. Silně plakala, když musela říct jejímu otci, že odchází přes hlasovou schránku. To byla ta nejtěžší věc, jakou kdy udělala. Neřekla mu, kam jde, bála se, že Dante by to mohl proti němu použít.  Čím míň věděl, tím lépe.

Její otec schovával starý kus papíru s číslem skrytý v krabici se starými věcmi. Vzpomněla si, že jednou jí odhalil obsah staré krabice, když byla malá holčička. Ukazoval jí fotky, když byl mladší a kde žil, než se jeho rodina odstěhovala do Kansas City a dokonce schovával i fotky jejích prarodičů. Ani by nevěděla, čí to byla čísla, kdyby nad nimi nebylo napsáno, "šílená, zasraná matka".

Vděčná, že to její babička zvedla, si sbalila a hupsla na autobus přímo tam. Bylo pravdou, že musela prosit, aby mohla přijet. Mohla říct, že byli trochu paranoidní o mafii a životě obecně. Lake jim prostě řekla, že se snaží najít lepší život daleko od mafie a ujistila je, že ji nikdo nehledal. V podstatě, lhala jsem, až se tisklo.

Seděla v zadní části autobusu a tiché slzy stékaly po její tváři s Kansas City za zády. Neopouštěla město, kde se narodila a vyrůstala a které jí v podstatě zničilo; opouštěla Vincenta.

Jak moc chtěla, tak ho nenávidět nemohla. Záleželo jí na něm, jestli už chtěla, nebo ne. A co víc, sdílela s ním něco velmi zvláštního, co mohla zažít jenom jednou. Nezáleželo na tom, kolik času by prošlo, nikdo nikdy nezapomene na jejich poprvé. Byla to nemožná věc.

Naštěstí, servírka přišla a vzala jejich objednávky, zmírňujíc tak její myšlenky na Vincenta.

"Ne, ne, ne, ne!" Vykřikla její babička, dívajíc se na dveře.

Lake otočila hlavu a viděla obrovský gang motorkářů vstupovat do bistra. Z toho, co nashromáždila od babiččino chvástání, říkali si 'The Last Riders "a vlastnili nějakou survivalistickou firmu. (pomůcky k přežití? :D) Pouze v zasraným Kentucky jste mohli slyšet něco tak směšného.

Když tlačili spoustu stolů a židlí k sobě, její babička vstala. "Sakra, jdeme odtud pryč."

Lake oči se rozšířily, jak hlasitě jí to řekla. Vstala, když sledovala, jak její prarodiče utekli z místa, tak rychle, že pouze zazvonění zvonku jí uvědomilo, že odešli.

Přešla ke dveřím a nemohla si pomoci při pohledu na stůl plný motorkářů a jejich žen, kteří jasně slyšeli a sledovali celou tu věc. Byla tam sladká blondýna s dvojčaty na konci stolu, která zejména vypadala smutně.

Zjistila, že její nohy se zastavily v pohybu, cítila se hrozně za chování její babičky.

"Já – omlouvám se. Moje babička je, no… " - Její oči se mírně vzdálily od blondýnky na některé z drsných, tvrdě vypadajících mužů v kůži, než se zase vrátily zpět k pěkné blondýnce- "um, stará. "

"Já to naprosto chápu." Tiše se usmála a střelila naštvaný pohled na smějící se muže kolem stolu. "Já jsem Beth."

"Ahoj, já jsem Lake" usmála se zpět; ženy byly nakažlivé.

"Nikdy jsem tě tu předtím neviděla. Jsi ve městě nová? "

"Jsem přes léto u prarodičů na návštěvě." Dívala se, jak servírka přišla a zeptala se jich, jestli byli připraveni povědět jejich objednávky. "No, já půjdu z cesty, abyste mohli jíst."

"Jsi vítaná, abys zůstala a připojila se k nám," řekla Beth. "Pokud sis již objednala, může to přinést s naším jídlem."

Lake se kousla do rtu, zvažujíc, jestli by měla zůstat. Cítila se špatně, že servírka už odevzdala jejich objednávku a alespoň její jídlo nepůjde do odpadu. I přesto, že motorkáři vypadali děsivě, nemohli být v žádném případě příliš špatní, když měli děti u stolu.

"To by bylo hezké." Děkuji ti, Bože. Můžu dostat trochu klidu od svých prarodičů.

Muž vedle Beth vstal od stolu, spěšně vytáhl židli od jiného a chvíli zíral na sedící, jestli něco řeknou. Položil židli vedle něj, mezi ním a Beth.

"Můžeš sedět vedle mě."

"Dolů chlapče." Zakroutila Beth očima. "To je Rider. Vždycky rád poznává někoho nového, když přijde do města. "

Rider? Udělala jsem obrovskou chybu. (Rider – jezdec)

Chystala se na druhou stranu stolu, jak se mezi nimi mačkala, i když Rider jí to neulehčil. Lake by jim něco řekla, ale nechtěla znovu Beth ublížit.

Beth počkala, až se usadila a pak ji představila. Začala s dvojčaty nejblíže k ní a kolem stolu. "To jsou mí malí kluci, Chance a Noah; Razer, můj manžel; Lily, moje sestra; její manžel, Shade; John, jejich syn; Cash; Rachel; Train; a už si se s Riderem seznámila. "

Lake se na každého z nich usmála. Myslela si, že Rider byl zlý, ale když slyšela, co následovalo po Razerovi - můj manžel, napadlo jí, jestli někde špatně neodbočila.

Každý muž byl pokrytý kůží a tetováním. Ten se jménem Shade, byl určitě jedním, se kterým z jejich skupiny určitě vyjebat nemohli, protože vypadal, jako by měl nejvíce tetování, které vypadalo, jako by se táhlo dolů od krku k nohám. Cash, nicméně přitahoval její pozornost nejvíce; něco na něm bylo, jak na něm o pár vteřin déle setrvávala.

"Je hezké vás všechny poznat." Doufala, že z ní nevyšel strach, když to vyslovila.

"Je hezké tě taky poznat," Rider odříznul Beth, když otevřela ústa k odpovědi. "Odkud jsi? Z tvého přízvuku, to nezní jako z Kentucky. "

Lake si olízla rty, přemýšlejíc, jestli by jím to měla říct. Nemyslela si, že by jim měla říct pravdu, vzhledem k tomu, že by Dante po ní mohl jít.

"Arizona." Byla první věc, která jí vyskočila v hlavě. To bylo místo, kde její otec vyrůstal.

"Opravdu? Znáš nějaké kovboje? "Zeptala se, Lily. "Vždycky jsem se chtěla setkat se skutečným kovbojem."

Ten pokrytý celý v tetování na ni vrhl temný pohled. "Myslel jsem, že jsi říkala, že já jsem tvůj kovboj?"

Lily, mu políbila tvář malinkým polibkem. "Ty jsi. Zrovna jsem se jí chtěla zeptat, jestli je pravda, že hodně pijí, nebo že se jim líbí ženy s krátkými vlasy. "

Nemám zatracené tušení.

Podívala se, na Lily dlouhé, krásné, černé vlasy. "Mají rádi hodně pomerančový džus a určitě mají raději dlouhé vlasy. Čím delší, tím lepší." Lake byla docela šokována, když zjistila, že ti dva byli svoji a měli k tomu malého, roztomilého chlapečka. Lily, byla pravděpodobně nejkrásnější a nesmělejší dívka, kterou kdy viděla, zatímco Shade… no, mohl pravděpodobně sám zničit polovinu Carusovi mafie.

Lily, se obrátila k manželovi, dávajíc mu podezíravý pohled. "Mohli bychom jít do Grand Canyonu na dovolenou," navrhla.

"To se nestane," řekl Shade, sklouzl rukou přes její ramena a něco jí zašeptal do ucha, čímž se začervenala. 

"Pokud se chystáš být ve městě nějakou chvíli, přijď někdy k nám do klubu na skleničku," navrhl Rider.

"Ona není dost stará na pití," odsekla Beth.

"Nemyslel jsem alkohol," řekl Rider Beth, otočil se zpátky k Lake, dávajíc jí mrknutí. "Pokud by jednu chtěla. Z jednoho piva se neopiješ, že ne? "

Do pekla ne.

Dlouze se napila vody, dřív, než stačila odpovědět, uvažujíc o správné odpovědi, aby nenaštvala motorkáře. "Budu o tom přemýšlet."

Jídlo přinesli právě včas, prolomujíc nepříjemnou konverzaci. Lake očima znovu přistála na Cashovi, nemohla si pomoci a pohlédla na něj čas od času. Byl vysoký, blonďatý, nebezpečný, a neuvěřitelně hezký s tím správným množstvím tetování. Když zachytil její oči a usmál se na ni, konečně jí došlo, proč jí přitahoval. Cash byl dokonalý, blonďatý bůh, přesně jako Vincent.

Nakonec si uvědomila, kořen její přitažlivosti a to ještě neznamenalo, že se jí nelíbilo se na něj dívat, přestože to nebyl Vincent. Byl zjevně velmi šťastný a velmi zamilovaný do krásné rusovlásky vedle něj. Přesto, bylo těžké se nedívat na něj čas od času a ona neviděla Vincentovu dokonalost týden.

Blonďáci jsou jednoznačně můj kryptonit.