Vincent - 44. kapitola

Překlad: Simča

My všichni jsme prokletí 

Vincent zaklepal na dveře. Bylo to zvláštní, přijít tam poprvé bez Lake.

Dveře se otevřely, jen pro to, aby byly zabouchnuty před jeho tváří. Naštěstí jeho ruka byla venku, připravena zatlačit na dveře před tím, než se mohly úplně zavřít.

"Mluv se mnou jen zasraných pět minut, prosím." Poslední slovo bylo drsné, ale zranitelné ve stejnou dobu.

Nakonec, tlak na druhé straně dveří byl propuštěn a byl schopen vejít dovnitř. Rozhlédl se, srdce mu ztěžklo nad myšlenkou, že celou tu dobu on a Lake strávili spolu v tom domě.

Vincent šel do kuchyně, pozoroval muže nalít pomerančový džus do skleničky uprostřed noci. Pozoroval Lake to taky dělat několikrát v průběhu měsíce, který strávili spolu.

"Už jsem ti jednou řekl, že mi neřekla, kam jde, a i kdybych to věděl, co tě nutí si myslet, že bych ti to řekl?" Vzal si pomerančový džus a posadil se na vrzající, malý stolek.

Přešel k němu a Vincent se posadil před ním. "Je to kurva tvoje dcera, takže přesně víš, kam by šla."

Paul na něj zíral. "Jak už jsem řekl, kdybych to věděl, tak bych to tobě neřekl. Myslíš si, že chci, aby Lake byla s mužem, jako jsi ty? Sakra, já nechci, aby byla se zasraným člověkem, jako jsem já. Ona si zaslouží mnohem víc než muže rodiny. "

Vincent udeřil rukou do stolu. "Myslíš si, že to zasraně nevím? Část mě nechce mít možnost ji najít, ale blázen ve mně se nemůže zastavit. Musím ji najít. Už ve mě nic dobrého bez ní není. "

"My všichni jsme prokleti, Vincente. Muž rodiny nikdy nemůže být opravdu šťastný, protože si zvolil tento život. Vždy chceme něco víc nebo lepšího. Chceme to tak zatraceně moc, až nás to zabije spolu s těmi, které milujeme. To je důvod, proč téměř všichni z nás jsou sami. Když milujeme, buď je pohřbíme, nebo zničíme, nebo taky nakonec nás opustí. "

Paul se napil ze své sklenice. "Když mě Lake máma opustila kvůli penězům, musel jsem najít něco, co by mě drželo rozptýleného. Měl jsem dceru, takže jsem nechtěl pít, nebo se dostat do drog, protože Lake byla jediná věc, kterou jsem měl na tomto světě. Kdybych ji ztratil, byl bych tak v prdeli, že si myslím, že bych se sám zabil. Takže jsem začal hazardovat. Nevím, možná na první pohled jsem si to vybral v naději, že bych zbohatnul a její máma by se vrátila ke mně a tak by zbohatla i Lake. Ale nechal jsem, aby mě hazard zkonzumoval, dokud to o několik let později Lake neublížilo.

"To je to, co se vždy s námi zasraně stane. Měl jsem prostě štěstí, že se Lake z toho dostala ven živá. Takže nečekej, že ti řekni, kde je, protože nehodlám pohřbít svou dceru před sebou. Navrhuji ti, aby sis našel zasranýho koníčka. "

"Stejně jako pro tebe, Lake je jediná věc, kterou na tomto světě mám a já ji neztratím právě teď, protože jsem pojebanej." Vincent náhle vstal, tak že židle za ním téměř spadla na zem.

Chápal Paula, že mu neřekl, kde jeho dcera byla a on si ho za to vážil. Vincent ukázal svůj respekt tím, že mu řekl, že Lake bude jeho.

"Dante by jí chtěl vidět mrtvou nebo hůř, Vincente. Pokud ji sem nazpět přivedeš po pouhém týdnu, budeš zasraně riskovat její život. "Paul ho prosil a varoval ve stejnou dobu.

Zamířil ke dveřím a odcházejíc od Paula, Vincent řekl, "Říkal jsem ti, že jsem pojebanej." Vincent si nemyslel, že by měl říci jejímu otci další část, a to udělám to, v čem jsi selhal - naučím jí zkurevou lekci o mužů rodiny.

***

Vincent odpověděl na telefon druhý den ráno.

Ozval se hlas na druhém konci linky. "Pojď sem." Pak hovor byl rychle odpojen.

Rychle se oblékl, cítil se téměř otupělý, dokud nezaklepal na dveře kanceláře.

Bylo to pouhých sedm dní, co ztratil Lake, ale mohlo to být stejně jako sedm měsíců. Ztratil Lake jednou, když před měsíci od ní odešel, ale něco v něm vědělo, že ona pro něj byla ta pravá. To byl důvod, proč bojoval sám se sebou tak tvrdě, až si vymyl mozek do té míry, že tomu sám věřil. Ten měsíc, který spolu strávili, zpevnil jeho city. Potom, v okamžiku, kdy ji skutečně dostal, byla od něj vzata. Ztratit něco, o co tak tvrdě bojoval, byla bolest tak krutá, že jí nepřál ani nejhoršímu nepříteli.

Nečekal ani na odpověď, zamířil přímo do dveří a rychle za sebou zavřel.

"Tvůj táta není tady, co?" Zeptal se, otáčejíc se dokola.

"Ne," hluboký, drsný hlas zazněl.

Plně se otočil a uviděl Luccu sedícího za svým stolem, jak vdechoval cigaretu. "Co to sakra s tebou je?"

Lucca vypadal drsně, jako by byl vzhůru osmačtyřicet hodin. Jeho popelník přetékal, takže Vincent se divil, jak tam asi dlouho seděl. Pak znovu, s tím, jak tvrdě vdechoval cigaretu, si Vincent myslel, že Lucca tam nemusel být tak dlouho, jak zpočátku věřil. K tomu všemu, nemyslel si, že byl v dobré náladě.

Lucca namířil cigaretou na něj. "Opravdu, zmrde? Mohl bych říci to samé o tobě. Vypadáš jako sračka. Teď se posaď. "

Vincent to bral jako ‘Znovu se neptej, co je špatně hajzle, protože jsem si jistý, že ti to kurva neřeknu.’

Sedl si před Luccu, vedle Sala, který byl na svém notebooku.

"Sal našel tvojí holku," řekl Lucca, vyťukávajíc popel do popelníku.

"Vážně? Kde je? "Vincent prakticky vstal ze židle.

"Ne, myslím si, že jsem jí kurva našel," opravil ho Sal. "Stále na tom pracuju."

Vincent si uhladil vlasy, snažíc se uklidnit nervy.

"Dobře, takže málem ji našel, ale proč bych měl nechat Sala ti říct, kde je? Ona byla osina v mém zadku za pět minut, co jsem byl kolem ní a ještě větší Dantova osina v zadku. Ta holka sem nepatří. "

Věděl, že to Lucca řekne. Ona patří mně.

"Já už vím. Tentokrát jí opravdu naučím, jak rodina funguje, co si může a nemůže dovolit. Slibuji ti, že tě nebude znovu obtěžovat. "

Lucca vsával jeho cigaretu tvrdě. "Co uděláš je, že zamkneš její zasraný zadek. Budeš jí držet ve svém bytě nebo ložnici a nedovolíš, aby ten zadek vystrčila. "

Vincent zíral na Luccu, jako by byl nepříčetný.

"To je to, co bych udělal, kdybych byl tebou, samozřejmě." Luccovi se podařilo uhasit zadek, aniž by hodně popela spadlo na stůl.

To nevypadalo, jako kdyby mluvil o mně nebo Lake…

"Skoro to mám," Sal přerušil jeho myšlenky.

Lucca vytáhl další cigaretu a mávl zapalovačem, aby se otevřel, přičemž si dával načas, aby zapálil konec. "Dám ti tvoji holku, a ty mi budeš dlužit."

Vincent přemýšlel o jeho slovech, chápajíc, co měl na mysli. Poslední člověk na světě, kterému byste chtěli někdy něco dlužit, byl Lucca Caruso, protože jednou by zavolal pro svou laskavost a člověk by jen doufal, že žil plnohodnotný a šťastný život, než se to stalo. Nezáleželo na tom; I tak byl bez Lake mrtvý.

Kývl na souhlas.

Lucca si potáhl. "Řekni mu."

Sal zíral do svého laptopu, když mluvil. "Snažil jsem se najít adresu Paulových rodičů. Z nějakého důvodu, zmizli z povrchu Země. Shodou okolností, kolem stejného času, kdy se Paul stal vojákem. Neslibuju, že tam bude, ale je to jediné místo, kde jsem hledal. Její jméno není nikdy v systému, takže si myslím, že musí být s rodinou. "

Vincent strávil týden ježděním a hledáním jí všude. Měla malou rodinu, to věděl a tam začal. Jako první, šel k její matce, musel prakticky kopat do dveří, aby se zeptal těch kreténů, jestli nevědí, kde je. Nečekal, že by tam šla a že se budou starat, kde byla, ale on se přece jen bavil nad tím, jak je vyděsil. Pak šel na vysokou školu, kam chtěla chodit. Nic. To bylo poprvé, kdy slyšel o tom, že má nějaké prarodiče.

"Dobře, tak kde to je?" Byl nervózní a připraven získat ji zpět.

Sal několikrát klikl, než se začal smát. "Navrhuji ti, abys šel domů a zasraně se převlékl z těchto šatů."

Vincent a Lucca na něj zírali s očekáváním, kde byla.

Sal uklidnil svůj smích, aby mohl nakonec vyplivnout. "Adresa je v Treepoint, Kentucky."

"Kentucky?" Vincent si poposedl, omráčený. Pokoušel si představit, jak se k čertu Lake tam donutila dostat. Nevadí. Zasraný zoufalství, tak to je.

"No, zasraně se tam bav." Lucca se opřel v křesle, usmíval se a jasně si užíval, že není ten, kdo tam musel jet.

Sal pro něj napsal adresu, když se konečně přestal smát.

Podíval se dolů na kus papíru. "Co to tam kurva nosí?"

Tím se začal Sal znovu smát. "Maskáče. Spousty a spousty maskáčů. "

"Být tebou, tak mluvím, co nejméně, abys skryl svůj silný italský přízvuk. Pravděpodobně tě tam zastřelí." Lucca se zasmál, když mu řekl poslední část.

Vincent vstal a vyrazil ven. "Jdi do prdele."