MMM - 13. kapitola

Překlad: Marta

Dnes musím poděkovat VŠEM (nejen Skaje)za úžasné komentáře, kterých se u minulé kapitoly sešlo opravdu velké množství. Zbožňuju vás ☺ Užijte si další kapitolku, snad vás s ní opět potěším.

Skylar

Potřebuju dneska párátka, aby mi držely oči otevřené. Matt a já jsme mluvili opravdu pozdě do noci, ale pokaždé, když jsem se chystala zavěsit, zeptal se mě na něco dalšího. Bylo to vždycky něco provokujícího a hlubokého. A také stejně tak odpovídal na moje otázky.

Už vím, že má rád jakoukoliv zmrzlinu s kousky čokolády. Miluje oříšky. A má tuhle bláznivou vášeň pro život, o které jsem ani nevěděla, že existuje. Jeho rodina je pro něj důležitá a ta moje taky. Pořádal mě o rande v pátek večer, ale neodpověděla jsem, protože ještě nevím, kde bude v pátek Seth.

Ale chci s ním jít ven.  Chci s ním strávit nějaký čas sama, bez dětí v další místnosti. Chci ho políbit a chci vidět, jestli je tahle vášeň jen v mé hlavě.

Je téměř čas oběda a celé dopoledne jsem se úspěšně vyhýbala Phillipovi. Jednou se ke mně přiblížil, ale otočila jsem se k němu zády a odešel opačným směrem. Dneska opravdu tvrdě pracuji na případu, připravuji podklady. Zastavím se a přitisknu si dlaně na oči. Opravdu jsem neměla minulou noc tak dlouho zůstat vzhůru.

Na telefonu se spustí zvukový signál. „Ano,“ zvolám.

„Sky,“ říká tiše recepční. Zvedám sluchátko.

„Ano,“ říkám znova. „Co se děje?“

„Přede mnou tu stojí opravdu svalnatý chlap a ptá se po tobě,“ šeptá do telefonu.

Jaký svalnatý chlap by se po mě mohl ptát? „Jak vypadá?“

„Je vysoký přibližně 6,2 stop (=1,89 m),“ začne.

„6,3 (=1,92m),“ slyším někoho říct.

„Oh, 6,3,“ říká recepční. „Je velký.“ Zachichotá se.

Srdce mi poskočí. „Jakou barvu mají jeho vlasy?“

„Blond.  A dlouhé.“

Je to Matt. Oh do prdele.  Je to Matt.

„Hned jsem tam,“ říkám. Ale srdce mi buší jako blázen. Co tady Matt dělá? Pátrám pod stolem po botách a vklouznu do nich. Pak si narovnám sukni a sjedu si rukou po vlasech, abych je uhladila. Minutu předtím jsem je měla sepnuté tužkou.

Je to jen Matt, říkám si. Je to Matt.

„Chceš, abych ho poslala zpátky?“ ptá se recepční. Znova se zasměje. „Nebo ho můžu jen pozdržet?“

Rozhodně ne. Je můj. „Hned jsem tam,“ opakuji. Podívám se na svůj kostýmek. Doufám, že vypadám dobře. No myslím, že je příliš pozdě, dělat si s tím starosti.

Vejdu do prostoru recepce a najdu Matta opřeného o skleněné dveře. Otočí ke mně obličej a usměje se. „Ahoj,“ říká tiše.

Jdu k němu, nohy vratké. „Co tady děláš?“ ptám se, ale usmívám se taky. Zastavím před ním, jeden krátký pohyb a nakloním se pro objetí. Recepční nás pozoruje opravdu pozorně.

„Přišel jsem se podívat, jestli bys chtěla jít na oběd.“ Pokrčí rameny. Má na sobě černé džíny a šněrovací boty. Černé tričko je natažené přes jeho širokou hruď a je úhledně zastrčené do kalhot. Vidím jeho tetování. Pramínek vlasů mu vypadl z culíku a chci se natáhnout a zastrčit mu ho za ucho.

„Jak jsi zjistil, kde pracuji?“ ptám se. Pokynu mu, aby šel za mnou. Děkuji ti, naznačuji ústy recepční, mrkne na mě a dá mi palec nahoru. Zavrtím hlavou a Matt jde tiše vedle mě.

„Napsal jsem Sethovi,“ říká.

„Zrádce,“ říkám, ale uvnitř jsem nadšená.

„Přišel jsem ve špatnou dobu?“ Podívá se na zápěstí, i když tam nemá žádné hodinky. „Můžu přijít zpátky později.“

„Ne, ne.“ Nechci, aby odešel. Vůbec. Opřu se o okraj mého stolu. „Jsem ráda, že jsi tady.“

Jeho hlas je hluboký a tichý, když odpovídá. „Myslel jsem na tebe celé dopoledne.“ Pokrčí rameny a vypadá trošku rozpačitě. „Takže mě napadlo, že se zastavím. Ačkoliv úplně pochopím, pokud jsi příliš zaměstnaná.“ Podívá se mi do očí. „Možná budu brečet, když mě pošleš pryč, ale půjdu.“

Nechystám se ho poslat pryč. To je bez šance. „Nechci, abys šel pryč,“ říkám.

Zakření se. „Dobře.“ Rozhlédne se po mé kanceláři. „Máš čas na oběd?“

„Oh!“ vykřiknu. „Myslela jsem, že tu budeme jen tak stát a necháš mě dívat se na tebe. Ty ve skutečnosti chceš někam jít.“

Rozesměje se. „Jo. Řekl jsem ti to. Přinutím tě zamilovat se do mě. Oběd je krok číslo jedna.“

„Co je krok dva?“ ptám se impulzivně.

„Pokud ti to řeknu, nebude to fungovat.“

Přikývnu. Chci, aby to fungovalo. „Neříkej mi to.“

„Chlap musí mít nějaké tajemství.“ Usměje se. „Můžeš se mnou na chvíli odejít?“

Držím palec a ukazováček asi palec od sebe. „Jen na malou chvíli.“ Ukážu ke stolu. „Mám velký případ, na kterém pracuji.“

„Můžeš mi o tom povědět během oběda.“

Ano, můžu. Protože s ním půjdu.

Vezmu si kabelku a dám si jí přes rameno. Šla bych za ním právě teď kamkoliv. Jdu k němu a stoupnu si na špičky. Trošku se sehne, aby měl tvář přede mnou. Zasténám, ale rychle ho na ní políbím. Zakryje si to vlhké místečko rukou. „Chystám se to tam udržet po zbytek dne,“ říká.

„Používáš tenhle postup na každou ženu, kterou poznáš?“ ptám se.

Zavrtí hlavou. „Jen ti říkám, jak se cítím,“ říká. Podívá se mi do očí a nevidím nic jiného než upřímnost.

Otevře přede mnou dveře a jeho ruka mi dopadne na kousek zad, aby mě jimi provedl. Panebože, jsem připravená se rozpustit. Potom, co projdeme dveřmi, se natáhne pro mou ruku a proplete si prsty s mými. Podívám se na něj.

„Je to v pořádku?“ zeptá se.

Přikývnu a pokračujeme k bistru na rohu.

„Jsi tiše,“ říká, když nás servírka usadí. Je to rušné místo, ale jídlo je úžasné a chodí sem spousta lidí z naší kanceláře. Vklouznu do lavice a Matt vklouzne vedle mě.

Trošku se leknu. „Oh,“ vydechnu.

„Je tohle v pořádku?“ ptá se. Zastrčí mi pramen vlasů za ucho.

„Jo,“ vydechnu. „Fajn.“

Podívá se na menu. „Co je dobrý?“ zeptá se.

Musím se přetvařovat a počítat kalorie? Nebo si můžu objednat, co chci? Podívám se mu do tváře. Prostě ho nemůžu odhadnout.

„Co?“ zeptá se, ale usmívá se.

„Budeš znechucený, když si dám opravdu výživný Reuben sendvič s hranolkama? (pozn. sendvič z hovězího masa, švýcarského sýru, zelí a dresingu, ogrilovaný a mezi plátky žitného chleba)

Svraští obočí. „Proč by mě to mělo znechutit?“

Přiložím si ruku na žaludek. „Jsem hladová.“

Vrací se servírka a Matt objednává dva Reuben sendviče s hranolky a sodovkou. „Myslím, že jsi zatraceně rozkošná, víš to, že?“ Otočí se trochu čelem ke mně.

„Zpátky k tobě,“ říkám a beru si k puse brčko. Dám si doušek a pozorně mě sleduje. „Mám něco na obličeji?“

„Jen úsměv,“ odpoví. „Líbí se mi.“

Usměji se ještě víc. „Mě taky.“

„Takže Seth má zítra zápas,“ připomíná mi. „Nebude ti vadit, pokud půjdu?“

„Seth tě pozval, ne?“

Přikývne. „Ale nechci být někde, kde nejsem chtěný.“

Podívám se mu do očí. „Jsi chtěný,“ říkám. Moje srdce začíná bušit.

„Taktéž,“ říká. „Miluju zápasení. Všichni moji bratři zápasili. Včetně mě.“

„Říkáš, že je Seth pěkně dobrý?“

Přikývne. „Regionální mistr v jeho váze v loňském roce,“ říká. „Je opravdu dobrý. Dost dobrý, že by mohl získat stipendium.“

„Wow,“ vydechnu. „To je úžasný.“

„Jejich máma zanechala peníze na vysokou školu, že?“ Zeptá se.

Přikývnu. Číšník přináší naše jídlo a Mattovi zřejmě vyhovuje mluvit a jíst najednou. „Vyplatili pojištění, které je velmi velkorysé,“ povídám mu. „Dost na to, aby o ně bylo postaráno.“

„Byla dobrá v plánování,“ říká. „Tvůj táta jí také hodně pomohl, s hospodařením s penězi.“

„Čím se živila?“ zeptám se. Opravdu toho moc nevím o své poloviční sestře. Vůbec nic.

„Byla právník. Myslím, že provozovala trestní právo.“

„Posílala do vězení padouchy.“

Přikývne. „Když to šlo.“

„Já nedělám nic takového obětavého.“

„Jaký druh práva provozuješ?“  Dává mi veškerou pozornost, o sendvič se nezajímá.

„Duševní vlastnictví.“

Přikývne. „Musíš mi o tom někdy povědět.“

„Ráda bych.“

Zašklebí se. Dívá se přes moje rameno ke druhé straně místnosti. „Tvůj přítel je tady,“ říká a nedívá se na mě.

Podívám se přes rameno a uvidím Phillipa s několika mými kolegy. Pozvedne skleničku mým směrem. Kdybych byla blíž, hodila bych po něm svou sodu.

„Neukončili jste věci mezi vámi dobře, že?“

Vrtím hlavou a předstírám, že jsem opravdu zabraná do svého sendviče. Ale ve skutečnosti o Phillipovi nechci mluvit.

„Jsi smutná?“ zeptá se.

„Jen když o tom mluvíš,“ vyštěknu zpátky.

Ušklíbne se. „Chápu.“ Jeho hlas klesne ke smyslnému vrčení. „Když se konečně dostanu do tvojí postele, slibuji, že nebudu sobecký,“ poznamená.

Srdce se mi zastaví. „Mluvil jsi se Sethem,“ říkám. „Budu si s ním muset popovídat o ochraně soukromí.“

Matt znehybní. „Omlouvám se. Jen jsem tě škádlil. Už to neudělám. Seth mi o tvém rozchodu řekl velmi ledabyle. Nepodrazil tě nebo něco takového.“

„To je dobré vědět.“

„Jsi na mě naštvaná.“

„V rozpacích, když máš intimní znalosti o mém sexuálním životě.“  Ukončím ten trapný rozhovor a očistím si ruce. „Musím se dostat zpátky do práce,“ poznamenám.

„Kurva, zvoral jsem to,“ říká a hází ubrousek do talíře. Natáhne se do zadní kapsy a vytahuje peněženku. Odpočítá dost peněz na zaplacení účtu a velkorysé spropitné a nechává to na stole.

„Nech mě zaplatit půlku,“ protestuji.

„Pozval jsem tě. Platím.“ Jeho ruka je znova položená na kousku mých zad.

„Takže když tě pozvu, budu platit já?“

„Ne,“ říká. „Jsem chlap. Já platím.“

Phillip nás pozorně sleduje, když procházíme kolem něj ke dveřím.

Jdeme tiše směrem k budově, kde mám kancelář. Matt nesáhne po mé ruce a nic neříká. Otočím se k němu, když stojíme u kanceláře. „Děkuji ti za oběd,“ říkám.

„Je mi líto, že jsem ho zničil.“

„Nezničil jsi ho. Jen mi prostě není příjemné o tom mluvit. Ne teď.“

„Překročil jsem hranice. Odpusť mi. Prosím?“ Nedotýká se mne a můžu mezi námi tu propast cítit.

„Není tu nic k odpouštění.“ Stoupnu si na špičky. Nakloní se ke mně. Políbím ho na tvář, narovná se a usměje se na mě.

„Díky,“ říká.

„Děkuji ti. Myslím to vážně.“

Nechávám ho stát na schodech.

Srdce mi už pokleslo až k prstům u nohou.

*****

Dopadnu ztěžka na židli. Zabzučí telefon a stisknu tlačítko reproduktoru. „Ano?“

„Um…“ říká recepční.

„Co je?“ vyštěknu.

Ale pak se otevřou dveře mé kanceláře a projde jimi Matt.

„Je na cestě k tobě,“ říká recepční.

„Díky za varování,“ zamumlám.

Matt za sebou zavře dveře a míří ke mně. Vstanu a nakloní mi bradu k jeho obličeji. „Něco jsem zapomněl,“ říká. Je bez dechu a jeho oči hledají mé. „Zapomněl jsem ti říct, že chci tvoje srdce mnohem víc než tvoje tělo,“ říká. Jeho oči stále poletují po celém mém obličeji. „Posral jsem to, ale ještě nejsem hotový. A vím, jak říct, že se omlouvám.“

„Matte,“ začnu.

Ale přeruší mě. „Chci tě víc, než jsem kdy cokoliv chtěl, a je těžký i jen mluvit, když jsem kolem tebe, protože moje péro je tak tvrdý, že bych s ním mohl zatloukat hřebíky.“

Horko se mi vkrade do tváří, ale nepřestává.

„Neměl bych tam s tebou ještě zacházet, ale nemůžu si pomoct. Zasraně umírám, abych byl v tobě. Zasraně umírám, jak tě chci držet blízko u sebe, s nadějí, že budeme oba nazí.“ Ušklíbne se. „Ale víc než tohle chci, abys mě milovala. Chci, abys mě milovala hodně a šel jsem na to špatnou cestou. Prosím, odpusť mi.“ Konečně zastaví a zhluboka se nadechne. „Prosím.“

„Matte,“ říká.

„Když jsem uviděl tvého přítele, všechno, na co jsem mohl myslet, bylo, že bych tě mohl uspokojit mnohem víc, a to především proto, že jsem byl žárlivý, že on byl k tobě tak blízko. Možná jsem se snažil dostat ho z tvojí hlavy a dát tam sebe. Nebo možná jsem jen idiot. Je to pravděpodobně to druhé. Přiznávám to. Jsem idiot, když přijde na tebe. Ale mně to nevadí. Doufám, že tobě to taky nevadí.“

„Matte,“ říkám znova.

„Odpust mi,“ žádá. „Neudělám to znova.“

Chytnu mu tváře rukama. „Mohl bys na chvíli sklapnout?“ říkám.

Vydechne. „Ok.“

„Nejsem naštvaná. Dobře, trošku naštvaná, že ti Seth opakoval něco, co zaslechl v soukromém rozhovoru. Ačkoliv to je o mě a Sethovi, ne o tobě. Vyřídím si to s ním. A ne, nejsem naštvaná na tebe. Není tu nic k odpuštění.“

Nic neříká. Jen se mi dívá do očí.

„Opravdu, Matte,“ říkám, abych ho ujistila.

„Úplně jsi mě odstavila, což jsem si zasloužil. Ale už mi chybíš.“

„Nikam jsem nešla.“ Směju se.

Ozve se zaklepání na dveře kanceláře. Dívám se na svou šéfovou, která strčila hlavu do škvíry ve dveřích a drží svazek papírů. Podívá se na Matta a pak se na mě usměje. „Jsi připravená na schůzi?“ ptá se.

„Hned tam budu,“ říkám. „Jen mi dej minutku.“ Odchází.

„Kurva,“ říká Matt. „Musíš zpátky do práce.“

Přikývnu. „Musím.“

Na moment na mě zírá, jako kdyby měl na špičce jazyka něco, co chce říct.

Moje šéfka strčí znova hlavu do dveří. „Za jak dlouho budeš?“ zeptá se.

„Margie,“ říkám. Pokynu k Mattovi. „Tohle je Matt. Podívám se Mattovi do očí. „Můj přítel.“

Margie se usměje a jde k Mattovi s napřaženou rukou. „Je milé Vás poznat,“ říká. Potřese si s ní rukou a Margie znova odchází.

„Přítel, jo?“ říká a samolibě se usmívá.

„Jo,“ poznamenám.

„Líbí se mi to,“ poví mi.

„Mě taky.“ Nemůžu zadržet úsměv.

„Můžu ti později zavolat?“ zeptá se.

Přikývnu a opravdu rychle mě políbí na tvář. Odchází a já ho okamžitě postrádám. Ačkoliv stále se chystám nakopat Sethovi zadek.

Po schůzi jdu zpátky do kanceláře, kde najdu na mém stole doručené květiny. Otevírám kartičku a je tam napsáno, „Už jsi do mě zamilovaná?“

Ještě ne. Ale jsem blízko. Opravdu blízko a to navzdory skutečnosti, že mě tyhle pocity děsí k smrti. Moje srdce má vyšší prioritu než hlava.