W:VO - 11. kapitola

Překlad: Aileen
Kor.: Michelle

Bože, jsem tak nervózní. Proč jsem, sakra, tak zkurveně nervózní?

Ale odpověď na tuto otázku jsem znal. Hodně dlouho jsem tohle ohledně někoho necítil. A s touhle dívkou jsem se dosud nepotkal. Vše, co vím je, že by klidně mohla mít každou typickou vlastnost, kterou na ženách nesnáším.

Zasměji se a mířím k příletové hale. To je nepravděpodobné. Mluvili jsme spolu několik týdnů - každý jeden den. Donutila mě udělat věci, které normálně nedělám. Donutila mě cítit se blbě. Znovu se zasměji, protože cítím pocity, které jsou pro mě naprosto absurdní.

Strčím si ruce hluboko do kapes - je to způsob, jak skrýt, že se mi třesou.

A pak jsem je uviděl.

Její ruka spočívala na Jakeově rameni. Ze všeho nejdřív se soustředím na něj, protože až svou pozornost obrátím na ni, tak vše ostatní okolo bude nepodstatné.

Usmívá se na mě. Na nemocné dítě, vypadá docela zdravě. Je malý na sedmiletého kluka a oblečení na něm visí. Jeho světle zelené oči se rozzáří, když na mě hledí. Nemůžu si pomoct a oplatím mu úsměv, když ke mně běží a mává rukama okolo sebe.

"Jakeu, neutíkej."

Ze zvuku jejího hlasu mě přejede mráz po zádech. Nemůžu uvěřit, že je tady. Osobně. Stojí ode mě necelé dvě stopy a já bojuji s tím, abych nezačal drtit její ústa svými.

"Ahoj, Jakeu. Konečně ti můžu poděkovat za dopis," ušklíbnu se na něj a on zčervená.

"Omlouvám se za to. Měl jsem špatný den. Opravdu si nemyslím, že jste blbec."

Usměji se. "No, myslím, že někdy se chovám jako blbec. Mimo to, všichni mají právo na to mít špatné dny, ne?"

Jake na to přikývne. "Takže na mě nejste naštvaný?"

"Nep. Vůbec ne."

Oddechne si, jak se mu uleví a usměje se. Je to hodný kluk.

Svou pozornost stočím na Scarlett a nikam jinam. Nedokážu se dívat jinam.

"Ahoj," řekne a přitom se ušklíbne.

"Ahoj." Nadzvednu obočí nad tím, jak se červená.

"Tohle je opravdu divné," zasměje se. Vím, co tím myslí, ale v tu samou chvíli se cítím víc naživu, než kdykoli předtím. Nemůžu z ní spustit oči. Je překrásná.

Její dlouhé, tmavé vlasy jí spadají do půli zad a ty zasněné oči jsou naživo mnohem působivější. Má na sobě tričko s krátkými rukávy a těsné džíny, které poukazují na její křivky. Přistoupím k ní a políbím ji na tvář, protože cítím, že je to tak správné… i když to, co opravdu chci, je nevhodné dělat na veřejném místě - a zvlášť před jejím dítětem.

"Jaký byl váš let?" zeptám se. Popojdu ještě blíž a vezmu ten větší ze dvou kufrů, které si sebou vzala. "Venku mám auto," dodám a vedu je k východu.

"Dobrý. Dlouhý, že kámo?" prohrábla láskyplně Jakeovy vlasy, smějíc se, když se jí pokusil vysmeknout. "Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem tě nechala to udělat," mumlá, když skládám jejich zavazadla do kufru svého auta. "Nemůžu ti za to dostatečně poděkovat."

"Znáš mě. Je to můj sobecký způsob, jak tě vidět," ušklíbnu se.

Zúží na mě oči a pak se usměje, protože ví, že je na tom kousek pravdy. "Bez ohledu na tvé důvody, tohle pro nás hodně znamená," odpoví.

Jake už nastoupil do auta a teď si hraje na svém iPadu. Proto využiju příležitosti a o krok se k ní přiblížím.

"Jsem si jistý, že najdu způsob, kterým mi můžeš poděkovat," zašeptám, když položím ruku na křivku jejího pasu. Bože, je tak neuvěřitelná. Je absolutně úžasná. Nemohu se soustředit, když je poblíž.

Olízne si rty a přitáhne si mě k sobě. Ztuhnu, na tenhle moment jsem čekal týdny. Její ruce mi zajedou do vlasů, jemně si mě přitáhne blíž a políbí mě… na čelo.

"Rydere, nejsem jedna z tvých děvek na zavolání," zašeptá mi do ucha a já se zasměji. Hádám, že jsem si to zasloužil.

"Nechtěl jsem naznačit, že jsi," ušklíbnu se.

Obrátí oči v sloup a přejde ke dveřím spolujezdce. "Jsem v bezpečí, když budu sedět vedle tebe? Nebudeš se snažit mě osahávat, že ne?" škádlí mě.

Usměji se a zavrtím hlavou. "Jsi stoprocentně v bezpečí."

Prozatím.

***

Hotel - Hilton -, který jsem pro ně zarezervoval, je přímo naproti Dětské nemocnici v Londýně. I když Jake bude hospitalizován až za týden, tak vím, že Scarlett u něj bude chtít být, co nejblíže to půjde.

"Vypadá to draze," zamumlá s úzkostí v hlase Scarlett, jakmile vjedu na parkoviště s obsluhou.

"To proto, že je. Ale taky je to nejblíže k nemocnici, a já si myslel, že by sis to přála."

Podívá se na mě a její výraz změkne. "Díky. To od tebe bylo opravdu pozorné."

"Vidíš?" ušklíbnu se při otevírání dveří. "Dokážu být milý."

Pomohu jim s jejich taškami do hotelové recepce, kde zařídím platbu.

"Vše je pokryté, dobře? Ať už budeš chtít cokoli, dostaneš to. To platí i pro tebe," obrátím se na Jakea. "Půlnoční milkshake? Řekni mámě, a ona ti jeden obstará."

Jeho tvář se rozzáří, ale jakmile koukne na svou mámu, je mu jasné, že se to nestane. "Děkuji, Rydere. Budeš s námi dneska večeřet?" zeptá se nadějně.

Podívám se na Scarlett a ta přikývne.

"Jaké je tvoje oblíbené jídlo?" zeptám se ho.

"Špagety," odpoví okamžitě.

Mrknu na něj. "Nech to na mně."

***

Balancuji s jídlem v jedné ruce, přitom jak druhou klepu na dveře. Ty se otevřou a Jake na mě vycení zuby. Vypadá šťastný z toho, že mě vidí, ale šťastnější je nejspíš za to jídlo.

"Doufám, že jste hladoví," řeknu a podám mu česnekové topinky.

"Mami! Ryder je tady!"

Trhnu sebou, protože teď nejsem jenom napůl hluchý, ale jsem si i jistý, že všichni v celém Hiltonu ví o mém příjezdu. Vejdu dovnitř a položím svůj náklad na malý kulatý stůl. Zatímco Jake už začal jíst topinky. Pousměji se, a začnu hledat Scarlett.

"Přinesl jsem večeři," řeknu tak, aby mě slyšela. Hotelový pokoj je velký; dvě oddělené ložnice, obývací část a dvě koupelny. Stojím před dveřmi ložnice a z tohoto místa ji letmo zahlédnu, nahou, skrz odraz zrcadla v koupelně.

Mé srdce začne bušit. Vím, že bych měl odejít, ale nemůžu. Ona je nádherná. Můj pohled putuje přes její zaoblená prsa až k holé kundičce. A do prdele… Musím polknout, protože začínám slintat. Nutím se podívat se jinam, ale pak si uvědomím, že na mě dívá. Kurva. Téměř můžu cítit, jak se vytrácí krev z mé hlavy, když se naše oči střetnou.

Skvělý, teď si asi myslí, že jsem nějaký perverzní šílenec.

Což jsem.

Ale pak se něco stane. Její oči se zúží a usměje se na mě. Zírám, okouzlen, jak se otočí a zavře dveře.

A sakra, načapala mě.

***

Jake a já sedíme u stolu a jíme, když Scarlett vejde. Její oči přistanou na mně. Na sobě má červenofialové šaty, které jí obepínají pas a končí v půli stehen. Bosé nohy stěží vydávají zvuk, jakoby se vznášely nad podlahou.

"Neuvědomila jsem si, že jsi už tady," ušklíbne se. "Zabavil ses?"

Málem se udusím soustem těstovin, které mám zrovna v puse. Nemůžu uvěřit tomu, že to jen tak řekne přímo před Jakem. Ale ten ignoruje úplně všechno až na jídlo a pohádky v televizi.

"Volal jsem na tebe," snažím se bránit.

"Hádám, že jsem tě neslyšela. Byla jsem ve sprše." Sedne si a začne si pro sebe vybírat něco k večeři. Usmívám se, ale obrázek jí nahé, mi stále zůstává v hlavě.

"Můžu to dojíst v posteli?" zeptá se Jake. Scarlett se usměje a přikývne. A on vyběhne z pokoje, nechávajíc nás o samotě. Moje srdce buší jako o závod a já mám pocit, jako bych se měl omluvit nebo tak něco. Jsem překvapen, že mě ještě nevyhodila.

"Hele, omlouvám se. Nechtěl jsem se koukat, ale když jsem uviděl…"

Zasměje se. "Měla jsem si zavřít dveře." Její tváře se zbarví a mně je jasné, že je jí trapně.

"Jsem zvědavý, ale… " Můj hlas se vytratí a ona povytáhne obočí, abych pokračoval. "Když jsi mě uviděla, usmála ses." Upřímnost - ta mě vystihuje.

Ona zčervená a zahledí se do svého talíře.

"To proto jak ses na mě díval. Už je to dlouho od chvíle, co se na mě někdo takhle díval." Zasténá a zakryje si tvář dlaněmi. "Nemůžu uvěřit, že jsem ti to jen tak řekla."

Usměji se, protože tohle na ní mám rád. Mám rád jak je roztomilá, když je bezbranná. Můj pták ztvrdne a já si musím připomenout, že nejsme sami.

"Tomu nemůžu ani na chvilku uvěřit. Je možné, že sis nevšimla, že se na tebe dívají, ale věř mi, oni se koukali."

Mé ruce se potí, když se její oči setkají s mýma. Polkne a pomalu vydechne. Nemůžu přestat na ni zírat, protože ona je tak zatraceně dechberoucí.

"Potřebuji, abys odešel," zašeptá.

Huh?

Tak takovou reakci jsem nečekal.

"Potřebuji, abys odešel, protože hrozně moc chci, abys mě teď políbil, ale to nemůžu udělat, když je tady Jake." Je zadýchaná, jako kdyby i mluvení na ni bylo moc.

Přikývnu a vstanu.

Její oči se rozšíří, když pohledem doputuje k mému rozkroku a k mé velmi zřejmé erekci. "Jo. Určitě musíš odejít," ušklíbne se.

"Povečeříš se mnou zítra? Může to být i později, mně to nevadí."

Přikývne a opět se podívá na můj rozkrok. Snaží se potlačit úsměv. Já se zasměji a zatřesu hlavou.

"Uvidíme se zítra, Scarlett."