W:VO - 12. kapitola

Překlad: Aileen

V úterý, krátce po osmé večer zastavím před nemocnicí, kde už čeká Scarlett. Ta pak vklouzne do mého auta, kde se jí černá sukně povytáhne a já tak mám výhled na její hladká stehna. Zhluboka se nadechnu a zaměřím se na její obličej. Usmívá se.

"Jak se má?" zeptám se a zařadím rychlost.

"Dobře. Už se spřátelil s jedním klukem, který leží hned vedle. Doktor udělal několik testů, aby věděl, zda je vhodným kandidátem k experimentu."

"Fajn," zamumlám. Doufám, že je vhodný, protože bych nenáviděl myšlenku, že jsem je sem táhl takovou dálku pro nic. Usměji se, jelikož nemůžu uvěřit tomu, že někoho upřednostňuji. "Máš hlad?" zvednu obočí. Znám ji natolik dobře, abych věděl, že pravděpodobně celý den nic nejedla.

"Jako vlk," usměje se. Položí si hlavu a vzdychne. "Ale jsem děsně unavená."

"Jseš si jistá, že chceš jít ven? Hotel má docela dobrou pokojovou službu, jestli se na to necítíš."

"Nevadilo by ti to?" nakrčí čelo. "Chtěla bych odpočívat."

"Samozřejmě, že ne," odpovím, ale lžu.

Jsem zklamaný, ale nehodlám přiznat, že jsem na to čekal celý den. Samozřejmě, že je zničená a určitě se ještě nevzpamatovala z toho časového posunu (5 hodin). Ale vždycky je tu zítřek.

Zaparkuji přímo před vchodem do hotelu.

Podívá se na mě, překvapeně. "Ty nepůjdeš?"

"Myslel jsem, že chceš jít brzy spát.'' Tak teď jsem zmatený.

"Ne," zasměje se. "Chci relaxovat. To je rozdíl."

"Jasně," řeknu a na tvář se mi plíží úsměv.

Z ničeho nic se ten večer nezdá tak ztracený, jak vypadal. Projedu kolem obsluhy a dám klíče zřízenci. Ten je ale zaneprázdněn sledováním Scarlett, která právě vystupuje z auta. Dám mu smrtící pohled a on zrudne. Zamumlá omluvu a vypaří se do mého auta.

Ušklíbnu se, protože se mu vůbec nedivím. Kdybych byl na jeho místě, tak bych taky zíral.

***

Následuji ji do hotelového pokoje, umístím si její ruku okolo pasu a přitáhnu si ji do náručí. Nadechne se a já se musím usmát, jelikož zadržuje dech. Je tak, zatraceně, roztomilá. "Chystám se tě teď políbit."

"Dobře," usměje se.

"Ok," souhlasím.

Nadzvednu obočí a ona se zasměje. Než stačím zareagovat, pohne se a políbí mě. Je to jen letmý polibek na rty a já se musím zasmát hned, jakmile se odtáhne. Zelené oči jí jiskří, když se kouše do rtu.

"Proč jsi to udělala?" zeptám se.

"Protože jsem to chtěla mít za sebou," řekne a tváře jí přitom svítí červenou barvou.

"Páni, díky." Protočím očima.

Směje se a přitom mě hravě plácne po paži. "Tak jsem to nemyslela. Jsem nervózní. Rydere, už hodně dlouho jsem nikoho nepolíbila." Zakryje si tvář rukama, když se usměji. "Nesměj se."

"To nebyl polibek, Scarlett," dobírám si ji, stahujíc jí ruce z obličeje.

Znovu okolo ní ovinu své ruce a začnu drtit její ústa svými, můj jazyk se setkává s jejím a pak jí jemně saju dolní ret. Cítím, jak se v mém náručí uvolňuje, když jí hladím po tváři a přitom jí ze všech sil kradu polibky.

"Tak to byl polibek."

Odtáhnu se a mé srdce taje, když vidím jak je krásná. Znovu si ji k sobě přitáhnu, tentokrát s mnohem větší naléhavostí. Ochutnám její rty a naše jazyky se střetávají.

Chichotá se a přitom mě dotlačí na pohovku. Vzdechnu, když mi leze do klína a obejme mě rukama okolo krku. "Ublížila jsem ti?" zašeptá.

Zatřesu hlavou a znovu ji políbím. Bolí to jako čert, ale jsem ochotný to vydržet za cenu toho, že je tak blízko.

"Už nejsi hladová?" zeptám se.

Hravě se usměje. "Jsem, ale nemám na mysli jídlo."

Jeden po druhém začnu rozepínat knoflíky její hedvábné modrozelené košile, líbajíc jí dolů do úžlabiny jejích prsou. Zasměje se, když pohřbím svou tvář mezi její ňadra a moje ruka přejíždí po bílé krajkové podprsence. Dostanu se až na záda, kde podprsenku rozepnu a pak ji stahuji za ramínka.

"Proč jednoduše nesundáš tu košili," zachichotá se.

Neodpovím. Místo toho jí zmáčknu poprsí a umístím svá ústa na bradavky. Scarlett zavře oči a sténá, jak je jemně saju. Usměju se, když ztvrdnou.

Moje pusa najde tu její a tvrdě ji políbím. Existuje tolik věcí, které bych jí rád udělal, ale vím, že nejsem připraven. Zasměji se. Nikdy jsem nemyslel, že by mě něco takového napadlo.

"Co je na tom tak smíchu?" zeptá se a přimhouří oči.

"Lhal jsem. Můj zadek, sakra, bolí," usměji se.

Zalapá po dechu, okamžitě mi vyskočí z klína, chytne mě za ruce a pomáhá mi vstát. Nemůžu si pomoct, ale sleduji ta nádherná ňadra, jak se pohupují.

"Přestaň na mě zírat, ty idiote a zvedej se," ušklíbne se.

Jakmile se dostanu na nohy, pocítím úlevu. Scarlett mě vezme za ruku a vede nás do ložnice.

"Nemyslím, že jsem se zotavil na tolik, abych už měl sex," zamumlám.

Opatrně mě posadí na postel a uculí se. Těžce polknu, když sleduji, jak si rozepne sukni a nechá ji sklouznout po bocích.

"Napadá mě spousta věcí, které můžeme dělat," řekne a začne se plazit po posteli. Lehnu si a ona se na mě obkročmo posadí. Zavlní obočím, když moje erekce dychtivě zatlačí proti jejím vlhkým kalhotkám.

"Myslím, že tvůj pták má ohledně sexu jiný názor," chichotá se.

Zasměji se a přitom hladím svýma rukama její holá stehna. Právě teď neexistuje nic, co bych chtěl víc než ponořit svůj penis hluboko do její kundičky, ale - a nemůžu uvěřit tomu, že to říkám - jsem nervózní. Sevře se mi žaludek při zděšení, že tohle nejsem já. Ale nemůžu popřít, že k ní něco cítím a to něco mi stačí k tomu, abych na to netlačil.

"Proč to máš pořád na sobě?" Moje oči se zúží a zaměří se na její kalhotky.

Lapá po dechu, jak jí je pomalu stahuji přes stehna.

"Sundej je."

Téměř komicky se z nich dostane a pokračuje tam, kde přestala. Hladím jí rukama po vnitřní straně stehen a pak do ní zajedu prstem. Zalapá po dechu, sevře rukama čelo postele a rozkročí se nad mým obličejem.

"Toto je lepší," ušklíbnu se a ona zčervená. Nemám tušení proč, když má tak krásnou kočičku, jen si s ní pohrát.

Kolena mi tiskne k ramenům, když jí pomalu rozevírám záhyby. Začne sténat, jakmile jazykem proniknu dovnitř. Škádlím ji a vím, že to funguje. Chce víc. Začnu jazykem pohybovat dovnitř a ven a přitom rukama hladím její hladkou kůži, až se nakonec zastavím u jejích prsou. Hraju si s jejími bradavkami, zatímco jazykem zpracovávám její klitoris.

"Ach. Bože," křičí. Ústa mám plná její kundičkou, jak pohybuje boky nad mým obličejem. Prohne záda do oblouku a chytne mě za vlasy. Tím mi přitáhne hlavu blíž a dál si mě osedlává. Nemůžu dýchat ale to je fuk protože vím, že je blízko.

"Ach, ano," zasténá. Nohy se jí chvějí a její pohyby se zpomalují. Pustí mi vlasy, ale jinak nic neudělá proto, aby se odtáhla pryč a tak dál pokračuju jazykem na jejím zpracování. "Ach můj bože, oh můj bože," opakuje dokola. Nakonec se odtáhne a schoulí se do klubíčka vedle mě.

Usměji se a obalím kolem ní své paže. "Myslím, že se ti to líbilo," zavtipkuji líbajíc jí na krk.

Uchechtne se a její tělo se stále třese, jak se přitiskne blíž ke mně. "Svatý… wow… Nemůžu ani…" vydechne, já se usměji a uzavřu ústa na jejím ušním lalůčku.

Miluji jak je teď spokojená. Zajímalo by mě jak dlouho to je od doby, kdy to zažila naposled, ale nechci uvést do rozpaků tím, že se budu ptát.

"Já jsem tak," znovu vydechne. Ani nemůže dokončit větu.

Usměji se, natáhnu se pro přehoz a přikryju nás. Nechá mě celého roztouženého a tvrdého, ale když vidím, jak je unavená jsem víc než pro, abych ji nechal spát. Budou zde další příležitosti.

Ušklíbnu se, protože si nemyslím, že jsem kdy myslel na podobná slova hned poté, co jsem s někým byl.

***

Když příští ráno vstanu, Scarlett je pryč. A na stole pro mě zanechala vzkaz.

Jsem v nemocnici s Jakem. Uvidíme se později? X

Dám si sprchu, hodím na sebe džíny s košilí a naliji si kávu. Zajímalo by mě, v kolik vstávala, protože jsem ji neslyšel odejít. Mrknu na mobil a zjistím že mám v hlasovce zprávu od Matta. Okamžitě si ji poslechnu.

"Rydere, jen tě kontroluju. Doufám, že se držíš dál od problémů. Zavolej mi, ať si můžem popovídat, ok?"

Típnu to a strčím mobil do kapsy, jelikož nejsem připraven na to, abych to řešil. Už osmnáct let je tenis součástí mého života. Jsem stále mladý; Vím, že jakmile se uzdravím, můžu být znovu ten nejlepší - ale už si nejsem jistý, zda je to to, co chci.

***

"Rydere!"

Usměji se a přejdu k posteli. Je vidět, že mě Jake rád vidí. Čekal jsem, že u něj uvidím Scarlett, ale není tu. Než se stačím na cokoli zeptat, Jake se otočí k chlapci, který leží v posteli vedle té Jakeovi.

"Vidíš? Říkal jsem ti to," řekne triumfálně.

Ten druhý kluk na mě zírá s očima dokořán. Zasměji se, sednu si a v tu samou chvíli vejde do místnosti Scarlett. Na její tváři můžu vidět překvapení, když m spatří.

"Ahoj." Telefon schová do své kapsy. Chová se nějak divně, ale nevím co, tak to nechám plavat.

"Myslel jsem, že se stavím a podívám se, jak to jde. A taky jsem přinesl tohle." Sáhnu do kapsy a vytáhnu malou krabičku.

Jake si to vezme a zatřese s tím, jako by mu to mělo pomoct s tím co v tom je.

"Můžeš to otevřít," zasměji se.

Udělá tak. Z pusy mu vyklouzne zakňučení, když uvidí, že jsem mu dal přenosný PlayStation a k němu pár her. "Tak to jo, tohle je fakt úžasný," zašklebí se.

Scarlett si sedne vedle mě. Usmívá se a vypadá to, že je zase sama sebou.

"O něco lepší než kolo, ne?" zeptám se jí.

Zamračí se na mě. "Cokoli je lepší než podělaný kolo," zamumlá.

Zasměji se a opět se soustředím na Jakea. "Jak se cítíš?" zeptám se.

"Dobře. Jen mi chybí kamarádi a Terry."

"Terry?" zopakuji.

Scarlett se zahihňá. "Má na mysli svého domácího králíčka," vysvětlí mi.

"Ty máš králíka? To je dost hustý. Když jsem byl malý, tak jsem nemohl mít žádné zvířátko," řeknu.

"Jak to?" zeptá se a přitom se mu svraští čelo. "Terry spí se mnou v posteli, že jo, mami?"

"Jenom když ho k sobě propašuješ," odsekne Scarlett s úsměvem na tváři. "Je docela krotký na králíka. Někdy si myslím, že si myslí, že je pes."

"Budeš doma u Terryho dřív než se naděješ," ujistím ho. "Starají se tady o tebe dobře?"

Přikývne. "Už jsem byl mockrát v nemocnici, Rydere."

Protočí očima a já se začnu smát. Myslel jsem, že pro dítě je noční můrou být samotné v nemocnici, ale on už to zná a je statečný. Kouknu na Scarlett. Ta se dívá na Jakea se slzami v očích.

Bože, doufám, že to bude fungovat.

Bez tohoto pokusu jsou jeho šance na přežití v tak mladém věku bez transplantace mizivé. On je celý její svět. Ani si nedokážu představit, jak to pro ni muselo být těžké, když sama vychovávala Jakea a pak ztratila matku. Vše co dělá, dělá pro něj.

Nemůže přijít ještě i o něj.