Unbearable - 30. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Nakládám poslední zbytky jídla na zadní sedadlo auta, když Anděl se štěnětem vyjdou z garáže. "Musela jsem jí dát do deky," říká mi s úsměvem.

Nemůžu si pomoct, ale ušklíbnu se, když vidím štěně zabalené v dece, oči už zavřené. Chtěl jsem jí dát něco, co jí může dělat společnost, zatímco pracuju a nevadí mi, že ten pes vyroste do takových rozměrů, že by mohl sežrat vetřelce. Pořád se o ní starám jako blázen, i když už teď pracuje v bance.

"Připravena vyrazit?"

Přikývne a projde kolem auta k otevřeným dveřím. Jakmile jsou uvnitř, naskočím taky a vyjedu z garáže.

"Co s ní uděláme, zatímco budeme v New Yorku?" ptá se smutně.

"Sousedé se o ni pro nás postarají."

"Já nevím," říká pomalu. "Možná bychom neměli jet."

Podívám se na ni. "Cože? To je blbost, jedeme."

"Co když na nás zapomene a bude si myslet, že patří k nim a pak, když se vrátíme, s námi nebude chtít mít nic společného?"

Zasměju se, když zavrtím hlavou. Pokud se takhle cítí ohledně štěněte, vůbec si nedokážu představit, co bude dělat, až budeme mít děti.

"Bude v pohodě. Slibuju," ujišťuju ji.

"Musíme zajít do zverimexu. Mají dnes otevřeno? Potřebuje jídlo, obojek, svetr - "

Přeruším jí zvednutím ruky. "Už jsem koupil žrádlo. Dokonce mám trochu sebou. Je za mým sedadlem. Pokud jde o svetr." Zavrtím hlavou. "Nepotřebuje ho."

"Venku je zima, Slade," říká a přitulí si štěně k hrudi.

"Bude v pohodě. Podívej, jakou má srst."

Podívá se na mě přimhouřenýma očima a pak se podívá dolů na psa. "Maminka ti koupí svetr."

Zasměju se tomu zvuku, když říká slovo maminka. Nemůžu se dočkat, až řekne ano na mou žádost o ruku, abychom mohli začít plánovat naši společnou budoucnost, tu, která z ní jednoho dne udělá matku mých dětí. Silvestr tady nemůže být rychleji.

Dojedeme k domu mých rodičů a vidím, že Josh a Courtney už jsou tady. Pomůžu Andělovi ven z auta a dojdeme až ke dveřím. Otevřu je a oznámím náš příchod.

Moje máma přijde do zorného pole a zapíská, když uvidí štěně v Andělově náručí. "No není k pomilování?" ptá se. "Je to to nejroztomilejší štěně, jaké jsem kdy viděla."

Anděl se zasměje. "Právě jsem říkala Sladovi, že potřebuju jít do zverimexu a koupit jí několik věcí."

Moje máma se na ní usměje. "Už jsem koupila všechno, co štěně potřebuje, včetně svetru."

Anděl se na mě otočí s prohnaným úsměvem ve tváři. "Říkala jsem Ti to."

Usměju se, když se o ní opřu a políbím jí na tvář, než popadnu Joshe, aby mi pomohl vyložit z auta jídlo.

"Jak je na tom její ruka?" ptá se Courtney, když se s Joshem posadíme ke stolu.

"Říká, že je v pohodě. Včera večer si vzala něco proti bolesti, ale dnes už se o tom ani nezmínila."

"Člověče, tahle sračka byla šílená," dodává Josh.

"To byla," souhlasím, přemýšlejíc o včerejší noci. Přemýšlel jsem, co dělá Anděl tak dlouho na toaletách a jakmile jsem se otočil, viděl jsem, že mlátí dívku do obličeje. V tu chvíli jsem si ani neuvědomil, že je to Jessica.

"Vlastně to bylo legrační. Ta děvka si zaslouží mnohem víc, než zlomený nos a dva černé monokly pod očima společně s nějakým poškrábáním." Usmívá se Courtney hrdě.

"To ano, ale nelíbí se mi, že Anděl byla ta, která s ní bojovala." Byl jsem nasraný, že se do toho boje dostala.

Na několik nepříjemných minut ztichneme, než Courtney změní téma.

"To štěně byl dobrý nápad," pochválí mě a prolomí tak napětí. "Vždycky jedno chtěla."

Usměju se. Byla tak překvapená, vůbec nečekala, že ta krabice schovává psa.

"Jen pomysli, jaké to bude s dětma," dráždí Courtney, dívajíc se na Anděla a mou mámu, sedící v obýváku na zemi s pytlem plným štěněcích předmětů, které je obklopují.

Zasměju se. "Já vím." To bude skvělé.

"Nemyslím si, že chci nějaké děti," říká.

"Žádné?" ptám se a podívám se z ní na Joshe.

Zavrtí hlavou.

"Co si o tom myslíš ty?" ptám se ho.

Pokrčí rameny, ale zeširoka se usměje. "Cokoli chce je v pohodě pro mě."

"Slade." Otočím se na židli, abych se podíval přes rameno dozadu na Anděla. Vrátí telefon zpátky do zadní kapsy. "Missy právě volala. Přijede s Tatem."

Otočím se zpátky k Joshovi a Courtney s úšklebkem na tváři.

"Nechápu, proč s ní tráví tolik času, zvlášť, když s ní nechce být," Courtney se diví nahlas, položí si lokty na stůl a bradu si dá do dlaní.

"Je mi úplně jedno, co dělá," zavrčím.

"Ještě jsi s ním nemluvil od toho dne Díkůvzdání?" ptá se Josh.

"Ne. Zavezl nás domů včera v noci, ale nemluvili jsme." Vracím se zpátky k tomu dni, kdy se ukázal s Missy a kytkou pro Anděla. Řekl, že jí chtěl pogratulovat k našemu zasnoubení a myslel si, že přinést jí květiny by bylo neškodné. Řekl jsem mu, že jsem změnil názor a rozhodl se místo toho jí položit tu otázku až na Silvestra. Pak mi řekl, že v tom případě pojede sám s námi. Zeptal jsem se ho, proč chce jet s námi do New Yorku, na mojí rodinnou dovolenou, ale neodpověděl. Netřeba dodávat, že jsem mu chtěl jednu vrazit, dokud nevysvětlí, proč pro něj bylo tak důležité přijít, ale věci mezi mnou a Andělem šly tak dobře. Nechtěl jsem to zničit.

"Myslím, že se chce vecpat k Sam," říká Courtney.

"Courtney." Josh po ní střelí varovný pohled.

"Co je?" pokrčí nedbale rameny. "Vždycky je kolem, nebo volá nebo si s ní píše zprávy. Myslím tím, že to není nic sexuálního nebo dokonce něco, co bys mohl považovat za flirtování."

Dám si hlavu do dlaní a dívám se na stůl. Stále to cítím stejně. Má cíl; jen jsem na něj prozatím nepřišel. "Já se nebojím." Zvednu hlavu a otočím se, abych se podíval na Anděla, jak si hraje se štěnětem, které má teď na sobě růžový svetřík. Tate může zkoušet, cokoli chce. Jsem si jistý, že ona miluje mě.

"V každém případě," začne Josh, "nemůžu se dočkat, až zítra večer odletíme do New Yorku."

"Já taky. Myslím, že Anděl už nás sbalila a je připravena poslední dva týdny." Zasměju se. "Jak vy holky můžete tak moc nakupovat?" ptám se Courtney. Přísahám, že chodily nakupovat každý večer po práci. A pokaždé, když se podívám na naše kufry, přidává nové oblečení pro případ, aby to všechno ladilo.

"Hej, Josh miluje nakupování stejně tak moc jako já," říká Courtney v obraně.

"To je pravda," souhlasí.

"Nenávidím nakupování."

"To ty vždycky, zlatíčko," říká máma, když se k nám připojí v kuchyni. Podívám se zpátky do obýváku a nevidím Anděla.

"Kde je Anděl?" ptám se.

"Vzala štěně ven na nočník," říká, přičemž vyndává talíře a příbory ze skříně.

"Tady, dovolte mi Vám pomoct," nabízí Courtney, vstávajíc od stolu, aby pomohla mámě.

Vstanu od stolu a jdu k předním dveřím. Zastavím se, když vidím Anděla hrát si se štěnětem. Nemůžu si pomoct, ale je mi líto štěněte, že musí nosit růžový svetr. Pořád do toho kouše a jsem si jistý, že chce dát tu zatracenou věc pryč.

"Pojďte dovnitř, lidi," zavolá máma k předním dveřím. "Všechno je připraveno. Všichni už jen čekáme na Missy a Tatea a Micaha s Holly. Měli by tu být každou chvíli."

Anděl se sehne, zvedne štěně a jde ke mně. "Prosím, buď milý. Nevím co se děje mezi tebou a Tatem, ale prosím buď milý. Je Štědrý večer a on nemá žádnou rodinu, se kterou by ho mohl strávit."

Usměju se, strkajíc jí pár pramínků za ucho. "Budu, Anděli. Kvůli Tobě budu."

Usměje se a přitiskne si štěně ke tváři. "děkuju." Když promluví, začne jí štěně olizovat tvář, díky čemuž se zasměje. Odtáhne štěně od sebe a dá ho přede mě. Vezmu si ho do rukou a Anděl ke mně přijde blíž. "Víš," zašeptá. "Mám pro tebe taky dnes v noci překvapení."

Podívám se na štěně ve svých rukách a pak na její úsměv. "Prosím, řekni mi, že se to týká Tebe nahé."

"Pokud jsi byl hodný chlapec," posmívá se, než mi vezme štěně z rukou a jde do domu.

Otočím se a jdu za ní s úsměvem na tváři.

"Všechno vypadá skvěle, mami," říkám, když se posadím u jídelního stolu vedle Anděla.

"Děkuju, zlatíčko. Myslím, že holky toho navařily víc, než já tento rok." Trošku se usměje.

Slyšíme, jak se přední dveře otevřou a Micah s Holly vejdou dovnitř, následováni Tatem a usmívající se Missy.

"Párty už může začít," říká Micah vesele. Máma vstane ze svého místa, aby jim pomohla vzít jídlo, které sebou přinesli.

"Kde je to štěně o kterém pořád slyším?" ptá se Missy, když se posadí vedle Anděla.

"Ona je ve své boudě a spí. Ona je tak roztomilá." Usměju se, když Anděl začne vyprávět všem, jak dnes ráno dostala štěně.

********************************

Všichni se shromáždíme v obýváku po večeři a moje máma s tátou začnou vyzvedávat dárky z pod stromečku. Pak procházejí okolo a podají každému páru dárkově zabalenou krabici, včetně jedné pro Tatea a Missy.

Podá Andělovi krabici a ta jí dá mě. Podívám se dolů a vidím tam napsáno Slade a Samantha. "Tohle jste neměli." Slyším říkat Courtney.

Máma ji odmávne rukou. "Je to jen něco malého," říká jí a pak si sedne do křesla vedle mého táty, poblíž stromečku.

Všichni chvíli sedíme v tichosti, když se díváme jeden na druhého a nejsme si jistí, co dělat dál. "No tak, otevřete to." Můj otec ukazuje směrem k nám.

Podám to Andělovi. "Tady. Otevři to," nabízím.

Vezme si to z mých rukou a roztrhne to.

"Chtěli jsme Vám dát něco, co můžete použít na výletě." Říká máma, když Anděl otevírá krabici. Pak vytáhne přepychový, černý fotoaparát.

"Děkuju Vám," říká Anděl, vstane z gauče a jde k mým rodičům, aby je objala.

Jakmile je po všem, otec vstane a jde do kuchyně. Vstanu a následuju ho.

"Opravdu jste nám nemuseli dávat nic dalšího," říkám mu, opírajíc se o linku.

Podívá se na mě a usměje se. "Vivian chtěla, abyste měli všichni foťáky."

"Ale už jste nám koupili výlet do New Yorku." Neznám mnoho lidí v mém věku, co mají rodiče, kteří by jim zaplatili výlet do New Yorku společně s němi a jejich přítelkyněmi. "Alespoň mi dovol, abych Ti zaplatit ten výlet." Přiváděli jsme se k šílenství v práci ohledně toho, kdo zaplatí tenhle výlet.

Táta se odtáhne od kuchyňského pultu a posadí se. Podívá se na mě a povzdechne si. "Slade, jak bys jen mohl zranit city tvé matky. Chtěla tohle všechno udělat pro všechny, a pokud ti mohu dát nějakou radu, když přijde na ženy, nech je dělat to, co ony chtějí." Trošku se usměje. "Ačkoli to není tajemstvím. Tvá matka vám všem chtěla koupit foťáky. Neptal jsem se." Vjede si rukama do vlasů. "Já vím, že jsem zmeškal mnoho z vašeho dětství a není dne, kdy bych o tom nepřemýšlel. Tvá matka vždycky chtěla velkou rodinu. Jsem si jistý, že kdybych byl více doma pro vás kluky a jí, mohli bychom mít víc dětí. Milovala vás chlapce, ale vím, že se chtěla snažit o malou holčičku." Usměje se.

Stojím tu a zírám na něj jako omámený, přemýšlím, co mají fotoaparáty co dočinění s dětstvím. Můj táta nikdy nemluvil o našem dětství, nebo jak moc lituje, že jeho kariéra mu tak ovlivnila život. Myslím tím, jo, byly věci, na kterých chyběl, ale Micah a já jsme mysleli, že to je prostě život. Matky zůstanou doma a otcové pracují a nejsou doma. Když jsme vyrůstali, pochopili jsme hodnotu dolaru. Vždycky jsme měli pěkné věci, ale abyste měli pěkné věci, musel on pracovat a jakmile jsme byli s Micahem schopní, stali se z nás stejné workoholici.

Můj táta si získá mou pozornost, když vstane od stolu a projde kolem mě. Položí mi ruku na rameno.

"Teď má to, co vždycky chtěla. Velkou rodinu. Vždycky se obávala, že si nikdy nenajdeš dívku, která by si získala tvou pozornost na dost dlouho, a teď tě dělí jen pár dní od žádosti o ruku lásce tvého života. Zbožňovala Holly od prvního dne a taky jsme Joshe považovali za jednoho z našich kluků." Pokrčí rameny. "Takže udělej mi velkou laskavost a už znovu nezmiňuj to, že zaplatíš za ten výlet. Běž tam a poděkuj své matce za foťák, protože tenhle foťák zachytí tolik věcí, které v budoucnu přijdou. A využívej ho při každé příležitosti, jaká se ti naskytne. Čas plyne rychleji a rychleji každým rokem. A než se naděješ, tvé děti vyrostou a přesto jim budeš chtít dát všechno. To zahrnuje vzpomínky na tebe a jejich matku v době, kdy to všechno začalo." Odtáhne se ode mě a odchází z kuchyně.

"Tati?" zavolám, díky čemuž se zastaví. "Děkuju za všechno."

"Nemusíš mi děkovat, synku. Nestrávil jsem všechny ty roky prací, jen abych šetřil všechny ty peníze." Usměje se pro sebe a odejde z kuchyně, nechávajíc mě tam stát doufajícího, že jednoho dne budu stejně dobrý manžel a táta, jako je on.

Odrazím se od linky a vracím se zpátky do obýváku, kde vidím Anděla sedět uprostřed na podlaze, obklopenou růžovým bordelem, které Holly drží štěně. "Co je to všechno za nepořádek?" ptám se, přicházejíc k ní blíž.

Otočí se, aby se na mě podívala se zamračením ve tváři. "To je její svetr. Roztrhala ho, když byla zavřená v boudě."

Zasměju se. "Inteligentní pes," zamumlám a jdu ke své mámě. "Děkuju za foťák, mami." Vážně to byl skvělý nápad. Nemám foťák. Jsem si jistý, že Anděl jeden má, ale nikdy jsem jí neviděl, že by ho použila.

"Nemusíš děkovat, zlatíčko. Koupila jsem taky jeden pro nás. Neměli jsme žádný, když jsme byli v New Yorku naposledy. Mám v plánu pořídit fotky všeho. Říkala jsem holkám, že bychom mohly udělat album výstřižků, až se vrátíme zpátky," říká vzrušeně.

Chci promluvit, ale zahlédnu Anděla, jak vychází z místnosti. "Hned jsem zpátky," říkám, když jdu za ní.

Samantha

"Běž se vyčůrat," říkám svému štěněti, když si zkřížím ruce na prsou. Venku mrzne.

"Potřebuješ mě, abych Tě udržel v teple?" ptá se Slade, obalujíc kolem mě paže.

"Ano, prosím." Zuby mi drkotají. Utáhne kolem mě sevření a já mu položím hlavu na rameno. Vzhlédnu k šedivé obloze a usměju se. Zdá se, že dnes v noci bude sněžit.

"Myslím, že to takhle bude lepší," říká Slade, otáčejíc mě dokola a přitahujíc si mě k sobě blíž.

Nakloní svou hlavu k mé. Postavím se na špičky a přitlačím své rty na jeho. Zvedne jednu svou ruku a zamotá mi prsty do vlasů. Jeho jazyk vstoupí do mých úst a tančí s tím mým. Začne to tak sladce, ale rychle se to stává žhavým. Odtáhnu se, než se oba rozpálíme.

Otevře oči a usměje se na mě, když mi rukou projíždí ve vlasech. Cítím, jak mi něco studeného přistane na tváři. Setře to a podívá se k obloze. "Vypadá to, že bude sněžit dřív, než předpovídali."

Otočím se, podívám se přes dvůr a vidím klesat sněhové vločky. "Jo." Nemělo sněžit až do nočních hodin, nebo brzkého rána.

"No tak, pojďme dovnitř se rozloučit. Chci odejít dřív, než to bude ještě horší," říká mi Slade, pak se skloní, aby zvedl štěně.

"Hej mami, tati, už pojedeme. Venku sněží," oznamuje jim, jakmile vejdeme dovnitř.

"Vážně? Asi bychom měli jít taky," říká Micah.

"Pojďme, uděláme si rychlý snímek všech nás tady," napovídá Vivian a zvedne můj foťák.

"Tady, já to udělám," nabízí Tate.

"Nebuď hloupý. Všechny dívky mohou sedět na gauči a vy chlapci budete stát za nimi. Já si sednu tady." Projde k polici na stěně a umístí tam foťák. "jen nastavím časovač, takže tam můžeš být taky."

Podívám se na Slada a vidím, že se dívá z Tatea na mě. Když se jeho oči setkají s mými, trošku se usměje. Nevím, proč nevěří Tateovi. Přeju si, aby mohl vidět, že mě od něj prostě nikdo nevezme.

Vivian nás všechny nažene k pohovce, kde se všechny holky posadíme a já si dám svoje štěně do klína. Kluci se postaví za nás a já se usměju, když mi dá Slade ruce na ramena.

"Usmívejte se všichni. Nastavila jsem časovač jen na šedesát vteřin," nabádá Vivian.

*******************************

Vejdu do našeho domu a postavím štěně na podlahu, nechávajíc ho divoce lítat po domě. Jdu do kuchyně a dám nějaké zbytky do ledničky. Snažila jsem se říct Vivian, že to nebudeme jíst. Odlétáme zítra večer a v době, kdy se vrátíme domů, bude už to jídlo zkažené. Stejně dala každému něco domů.

Otevřu láhev vína a naliju dvě skleničky. Moc jsme u Vivian nepily, ale mám pocit, že musím jednou skleničkou oslavit štědrý den. Zvednu sklenici a jdu do ložnice. Zamračím se, když tam nevidím Slada.

"Slade?"¨

"V obýváku."

Jdu chodbou do obýváku. Usměju se, když ho vidím sedět na dece před hořícím krbem.

"Pohodlí?" ptám se a zamrkám obočím.

Poplácá deku vedle sebe. "Budu mít, když se ke mně přidáš."

Podám mu sklenici vína a sednu si vedle něj. Lehnu si a dívám se na krb, kde vidím stát urnu, ve které jsou oba mojí rodiče. Zajímalo by mě, jak se moje máma dostala sama přes ty svátky během posledních pěti let. Když jsem vyrůstala, vždycky zdobila dům jako nějaká šílená ženská. Vždycky nosila vánoční svetr a nechávala hrát vánoční hudbu po celém domě.

Rozhlídnu se po obýváku a vidím náš obrovský vánoční strom v rohu spolu s Betlémem. Od vánočních polštářů, které jsem dala na gauč až po vánoční věnec, svíčky a vnitřní osvětlení, mohla jsem to letos vyzdobit více. Nezdálo se, že na to Slade myslí.

"Jsi v pořádku, Anděli?"

"Ano." Usměju se na něj. "Děkuju, že jsi zapálil krb."

Přikývne a pak se otočí a položí svou sklenici vína na krb předtím, než si lehne vedle mě. "Bylo hezké od vašich, že nám dali fotoaparát." Mám foťák, který jsem si koupila na vysoké, ale už ho nepoužívám. Dokonce ho ani nezapínám. Je plný fotek mě a Jaxe. Mám pocit, že je to jen další etapa mého života.

"Ano, to bylo od nich velmi milé," souhlasí a přitulí se ke mně.

"Myslím, že si nechám zvětšit obrázek nás všech z dnešního večera a pověsím ho na zeď nad krb." Takhle může být celá moje rodina pohromadě.

"Myslí, že je to dobrý nápad." Přitiskne svou hlavu k mému krku a začne mi dávat malé polibky.

"Slade," říkám a posouvám své ruce k jeho bokům.

"Hmmm?" ptá se, přejíždějíc svou rukou nahoru a dolů po mých stehnech.

Dám své ruce mezi nás a zatlačím ho do hrudi, umožňujíc mi tak podívat se do jeho očí. "Miluju Tě."

"Taky Tě miluju, Anděli." Škádlí mě vlasama na tváři. "Posaď se," instruuje mě, odtahujíc se ode mě. Posadím se a on mi sundá košili přes hlavu. Dám si ruce za záda a odepnu si podprsenku.

"A teď si lehni."

Poslechnu a on mi rozepne knoflík na kalhotách a pomalu táhne zip dolů. Zvednu boky z podlahy, aby vše mohl sundat, včetně spodního prádla.

Jakmile jsem nahá, vstane a sundá si oblečení. Zvednu nohy nahoru a rozšířím kolena od sebe, zatímco si rukama přejíždím přes prsa. Stojí tam a dívá se na mě s napůl přivřenýma očima a rty trošku pootevřenými. Vedu jednu ruku mezi své nohy a povzdechnu si nad tím, jak dobrý je to pocit dotýkat se sama sebe, zatímco se na mě dívá. Od jeho širokých ramen, úzkých boků a vypracovaného břicha, zasténám v očekávání toho, co vím, že se blíží. Co opravdu chci.

"Anděli," hlas má drsný a hluboký.

Vyklenu záda, když do sebe strčím prst.

"Potřebuju Tě," prosím.

Umístí se nade mě a dívá se na mě. "Pak mě to nech udělat." Popadne mě za ruku a odtáhne jí pryč, nahrazujíc můj prst jeho. "Víš, že vím, jak moc se ti to líbí," zašeptá chraplavě.

"To ano," vydechnu.

Přejíždím mu rukama po zádech a popadnu ho za boky, když přidá další prst.

Nakloní se a přitlačí své rty na moje. "Tohle nestačí, že ne?" zavrčí. "Potřebuješ víc, že?"

Přikývnu.

"Řekni to, Anděli. Řekni mi, že potřebuješ víc," dožaduje se drsně, když jeho prsty pokračují v mučení.

"Potřebuju víc," zasténám.

Vyndá své prsty a přisune se ke mně blíž. Zvednu hlavu z podlahy a vykřiknu, když se do mě zarazí.

"To je to, co miluju poslouchat." Pak zavrčí, když se vytáhne a vrazí do mě zpátky.

Zpomalí tempo a lehne si na mě. Natáhne se a odstraní mi vlhké vlasy z obličeje. Bez varování se převalí a přetáhne mě na sebe.

Položím své ruce na jeho hruď a odtlačím se, abych na něm seděla. Houpu boky dopředu a dozadu, hodím hlavu dozadu, přičemž se zhluboka nadechnu a zavřu oči.

"Kurva." Popadne mě za boky a zatne do nich prsty. Zakňučím bolestí a zaryju mu nehty do hrudníku.

Uvolní moje sevření a rychle otevřu oči, když mě popadne za zápěstí a přitáhne si mě k sobě, abych na něm ležela. Rukama popadne obě strany mojí tváře a jeho jazyk vstoupí do mých úst. Setkám se s ním se stejnou intenzitou. Hltám jeho ústa, zatímco zvedám boky nahoru a dolů v rychlém tempu. Odtáhnu se, moje naříkání a hlasité výkřiky naplňují místnost spolu s praskáním ohně.

Znovu mě převalí a my narazíme na konferenční stolek, srážejíc ho až se všechny věci na něm zřítí na zem. Položí mi ruce na zápěstí, připíchne moje tělo dolů, když pokračuje a dál mě šuká. Zabalím své třesoucí se nohy okolo jeho pasu a zhluboka se nadechnu.

"Ježíši," vykřikne, když přiráží znovu a znovu, dokud se neudělá.

Ležím tu lapajíc po dechu, když se na mě dívá. Natáhne se nad mou hlavu a běží svými prsty kolem mého krku.

"Co to děláš?" ptám se tiše.

"Snažím se přijít na to, kdes narazila do konferenčního stolku," říká a stále svýma rukama přejíždí po mém těle.

Měkce se usměju. "Já to nebyla. Myslím, žes to byl Ty."

Usměje se. "Veselé vánoce, Anděli."

"Veselé vánoce, zlato," zašeptám.

Vstane a nakloní se, pak mě zvedne do náručí. Nese mě chodbou a vstoupíme do ložnice.

"Ach Slade, podívej se na ni," říkám, když vidím ležet štěně na podlaze u konce postele.

Zakření se, když mě položí na postel. Jde ke konci postele a zvedne štěně, a pak odchází z ložnice. "Kam jdeš?" ptám se, když se posadím.

"Dát jí do její boudy."

"Nech jí spát s námi." Pohladím prostor uprostřed naší postele.

Rychle zavrtí hlavou.

"Prosím, Slade? Jsou vánoce." Trucuju.

Povzdechne si, poraženě, a přejde k posteli a položí jí vedle mě. "Děkuju Ti."

Nakloní se ke mně a jemně mě políbí. "Nemáš zač, ale jen pro dnešní noc."

Zamíří do koupelny a já si lehnu se štěnětem a zavřu oči.