Unbearable - 31. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Sedím vedle Anděla na letišti, čekajíc na naše nastoupení do letadla, zatímco ona mluví do telefonu.

"Anděli, polož ten telefon," říkám, když se skloním, abych zvedl její kabelku.

Přikývne a zvedne ke mně prst, když jdeme do řady k odbavení letadla.

"Jste si jistý?" ptá se stále telefon u ucha. "Včera jíst nechtěla." Oznamuje našim sousedům ohledně štěněte.

Zavrtím hlavou a podívám se na Micaha. Společně s Holly se smějí.

"Chtěla si ji vzít sebou," říkám tiše. "Vlastně zavolala dnes ráno, aby zjistila, kolik by stála letenka pro štěně," vysvětluju jim. "Řekl jsem jí, že nemusí jezdit, že jí bude dobře u sousedů."

Právě v tu chvíli se za nás do řady postaví Tate. Zadržím povzdechnutí. Doufal jsem, že by mohl zmeškat letadlo.

"Slade," pozdraví, přikyvujíc.

"Tate," odpovídám mrtvým tónem.

Holly mi dává nenávistný pohled a pak se obrátí k Tateovi. "Veselé vánoce, Tate," říká šťastně.

"Veselé vánoce, Holly."

"Co jsi dnes dělal?" ptá se a přistoupí k němu.

"Spal jsem," je všechno, co řekne.

Cítím okamžité bodnutí viny, když mi myslí proběhnou Andělova slova o něm, že tady nemá žádnou rodinu. Vím, jak drsné to pro něj musí být.

Otočím se, abych mu čelil. "Už jsi někdy byl v New Yorku?" ptám se a snažím se znít mile.

Zavrtí hlavou.

"To je důvod, proč jsi trval na tom, že taky pojedeš?" usměju se pevně.

"Něco takového." Pak se podívá na Anděla a můj pocit viny je pryč. Co má v plánu udělat? Snaží se jí získat, aby odmítla mou žádost o ruku?

"Vede se jí dobře," potvrzuje Anděl, čímž si získá mou pozornost a zavěsí telefon.

"Dobře." Obalím kolem ní ruku. "Hádej co?" zašeptám a skloním se k jejímu uchu.

"Co?"

"Jedeme do New Yorku."

"Jo." Skáče nahoru a dolů.

Pak je oznámeno, že je letadlo připraveno na nalodění a já si pohladím kapsu, abych se ujistil, že její zásnubní prsten je pořád tam. Nevím, z čeho jsem víc nervózní - že řekne ano, nebo že ho ztratím.

Nastoupíme do letadla a posadíme se na svá místa. Podám Andělovi svůj telefon a ona ho vypne spolu s jejím, než je oba strčí do své kabelky.

"Doufám, že jsem sbalila všechno." Vzdychne a opře si hlavu o opěrku.

"Nemyslím si, žes na něco zapomněla. Sbalila si pět kufrů do prdele." Dusím se smíchem.

"No do hajzlu!" Řekne Micah ze sedadla za námi. "Pět kufrů? Kolik z nich je tvých?" ptá se a kývne směrem ke mně.

Podívám se na Anděla. "Kolik z nich je mých?" Upřímně řečeno nemám ponětí, co všechno mi sbalila.

"Dva," odpoví prostě. "Slyšel někdo o Courtney a Joshovi?" ptá se dívajíc se na své hodinky.

"Ne pokud vím," odpoví Holly.

"Pak by si měli pospíšit," říkám. Tohle nezní jako Josh. Nikdy nechodí pozdě.

Ženský hlas z interkomu nás upozorní, že budeme za pět minut odlétat.

Pak uslyším Joshe dřív, než spolu s Courtney přijdou do výhledu. "Říkal jsem ti, že na tohle nemáme čas," nadává jí drsně.

"A já věřím, že jsem ti řekla, aby sis na to čas udělal"! odpálí ho zpátky.

"Trošku víc jste toho sbalili, co lidi?" ptá se Micah.

"Jo, tohle jí říkám poslední dvě hodiny," stěžuje si Josh, strkajíc si tašku nad hlavu do přihrádky.

Letuška dojde, aby mu pomohla, když si uvědomí, že jeho agresivita nebude v pohodě.

"Omlouvám se." Courtney zvedne ruku k letušce. "Potřebuju vodku a vodu," řekne.

"Je mi líto slečno, musíte počkat, dokud nebudeme ve vzduchu. Další letuška dojde a donese Vám vaši objednávku." Pak odchází.

Usměju se na Anděla, jak se snaží nesmát Courtneynině potřebě drinku. "Tohle by mohl být zábavný let," říká sarkasticky.

Zabalím kolem ní ruku a přitáhnu si ji blíž, když jí políbím do vlasů. "Zdřímni si, Anděli. Poté, co jsme včera v noci zůstali dlouho vzhůru, to budeš potřebovat." Zavrtím obočím.

Povzdechne si a dá mi hlavu na rameno. "To zní jako dobrý plán."

Samantha

"Páni, podívej se na tu budovu," zvolá Courtney ukazujíc na nejvyšší budovu, jakou jsem kdy viděla.

"Zatraceně, dokážeš si představit mít kancelář v horním patře? To by bylo úžasné," konstatuje Micah, zaklánějíc hlavu celou cestu zpátky a vzhlížejíc na budovu.

Přikývnu na souhlas, když kolem sebe těsněji utáhnu bundu. "je ti zima, Anděli?" ptá se Slade, dávajíc ruku kolem mě, přitahujíc si mě k sobě.

Kývnu hlavou, když moje zuby drkotají.

"Tady." Otevře svou stranu bundy a umožní mi se k němu přitulit.

"Bude těžké takhle chodit," říkám a odtlačím se od něj. "Jsem v pohodě. Už jsme skoro u hotelu." Přijeli jsme včera večer, pak si dali v hotelové restauraci večeři, než jsme se vydali do postele, abychom si odpočinuli z rušné cesty.

Byli jsme venku celý den a stále jsme viděli jen málo z New Yorku. Někdy jsme šli pěšky, ale na většinu dne jsme měli rezervované auto. Auto nás odvezlo na pozdní oběd a my se pak rozhodli, že do hotelu půjdeme pěšky. Je to jen blok od restaurace a můžete to tady projít rychleji, než kdybyste použili veřejnou dopravu.

"Chci jít dovnitř." Courtney ukazuje na obchod s ničím jiným, než peněženkami za výkladem.

Všichni vejdeme do obchodu a já se usměju, když mi do tváří narazí teplo. "Jdu zjistit, jestli tady mají toaletu," říkám dívajíc se na Slada.

"Dobře. Budeme tady," konstatuje, než se otočí, aby si promluvil s mámou a tátou.

"Půjdu s Tebou," navrhne Holly za mnou.

"Promiňte. Kde tady máte toaletu?" ptám se ženy, která skládá peněženky úhledně na polici.

"Pořád dozadu a pak po levé straně," informuje nás s přátelským úsměvem na tváři.

"Děkuji Vám," říkám, míříc směrem, který nám ukázala.

Holly a já vejdeme na toaletu a já uslyším zvonit svůj telefon v zadní kapse. Vytáhnu ho a odpovím.

"Haló?"

"Slečno Hallová. Tady je důstojník White. Jen jsem Vás chtěl informovat, že se Jeremy přiznal. Což znamená, že Vás nebudeme potřebovat, abyste svědčila."

To je skvěle! "Děkuju Vám. To ráda slyším." Usměju se a kývnu na Holly, která se na mě dívá zmateně.

"Žádný problém. Hezký den Vám přeji," říká, než zavěsí.

"Jeremy se přiznal. Což znamená, že nemusíme jít k soudu. Což znamená, že to zůstane naše malé tajemství." Vydechnu úlevou a vrátím telefon zpátky do zadní kapsy.

Dává mi velký úsměv. "Dobře mu tak."

"No tak. Pojďme na záchod a pak odsud, než nás půjdou kluci hledat."

**************************************

Stáhnu z věšáku ty krásné, stříbrné šaty s flitrami a přetáhnu si je přes hlavu dřív, než se posadím na postel. Pak vklouznu oběma nohama do černých podpatků. Postavím se a jdu k zrcadlu.

Zkontroluju své kouřové líčení a bezbarvou rtěnku. Usměju se na sebe. Užili jsme si tady v New Yorku skvělý čas. Slade byl dobrý sportovec a vzal mě na všechna místa, na která jsem chtěla jít, od restaurací až po obchody. Minulou noc mě vzal do Rockefellerova centra. Bylo to jako ve snu. Sníh, světla, to všechno mi bralo dech. Všichni bruslili. Myslím, že jsme většinu času strávili padáním, než že jsme skutečně bruslili a Vivian má fotky, které to dokazují.

Mám období svého života, ale když se podívám na sebe do zrcadla, všechno co vidím, je zamračení. Pořád chci zavolat…..no, komukoli. Líbí se mi, že všichni přišli. No, všichni kromě Missy. Poslala jsem jí několik fotek a s holkama jsme jí volaly a daly to na hlasitý odposlech, takže mohla být součástí zábavy. Zjistila jsem, že jsem chtěla několikrát zavolat mojí mámě a říct jí, jak krásně tady je. Jako moc je to město vyzdobené, jako by to byla zimní země divů.

Jsou to už tři měsíce, co umřela a já mám pocit, že jsou to už věky.

"Páni."

Otočím se od zrcadla a vidím stát Slada ve dveřích do ložnice našeho apartmánu.

"Líbí se ti to?" zatočím se dokola s rukama po stranách.

Přiblíží se ke mně. "Vypadá naprosto úžasně," říká v úžasu, když mě jeho dětsky modré oči skenují od vrchu až dolů.

Usměju se na něj a podívám se na rozházenou postel, kterou jsme před hodinou okupovali.

"Ty šaty. Vypadají na Tobě fantasticky."

"Chceš je ze mě sundat?" ptám se a posadím se na okraj postele.

Přijde se postavit přede mě. Natáhne ruku a sleduje záhyb na vrcholku mých šatů polštářkem jeho prstu, který pomalu putuje přes má prsa. Poté, co ho pustí, jeho ruka si najde cestu k mému krku, kde vklouzne do mých vlasů.

Vstanu a podívám se na něj. "proč jsi tak potichu?" Takhle se chová celý den.

Zůstává zticha, jeho oči mi putují po celém mém obličeji a pak dolů po mém těle, zatímco jeho ruka prochází mými vlasy. "Tak moc Tě miluju."

"Jak moc?" ptám se ho s úsměvem.

Skloní se a dává mi jemný polibek, než si opře čelo o moje. "Víc než cokoli jiného, Anděli. Miluju Tě víc, než cokoli jiného na světě."

Je šílené, jak moc dokážete milovat člověka. Myslela jsem, že miluju Jaxe, ale neměla jsem ani ponětí o tom, co je to láska. Láska, kterou cítím ke Sladovi je tak silná, že někdy si myslím, že jen sním.

"To je tak, jak moc Tě miluju já," zašeptám. "Jsi můj svět."

Malinko se na mě usměje. "A Ty jsi moje navždycky." Jemně mě políbí na rty, ale zaklepání na hotelové dveře nás přeruší.

"Vyřídím to." Odtáhne se a odchází z pokoje.

Jdu do obýváku a dívám se na z okna hotelového apartmánu v 19 patře hotelu Plaza s výhledem na Times Square. Město odsud vypadá nádherně.

"Ahoj drahoušku. Vypadá nádherně." Otočím se a vidím Vivian vstupovat do pokoje.

"Ahoj Vivian, vypadá nádherně, jako vždycky."

Zbytek skupiny vejde do pokoje a všichni se pozdravíme a obejmeme.

"Konečně je to blízko, ne?" říká Slade a trochu drcne do Joshe. Tato jeho reakce způsobí, že se zamračím.

"Není tak pozdě. Stále ještě máme deset minut." Zkontroluju čas na hodinkách, které mi dal Slade k vánocům. Usměju se, zatímco obdivuju hodinky. Jsou tak nádherné. Mají stříbrný řetízek s růžovým podkladem, obklopeným diamanty. Nechal Joshe je pro mě vyrobit. Naučila jsem se, že je velmi dobrý, když dojde na dárky.

Všichni se shromáždíme vedle okna s výhledem na Times Square. Cítím, jak ke mně přijde Slade. Otočím se k němu a úsměv mi poklesne na tváři.

"Zlato, jsi v pořádku?" Vypadá, jako by se měl každou chvíli sesypat.

"Jsem v pohodě." Usměje se, ale je to nejisté.

"Cítíš se dobře? Potřebuješ se posadit?" Položím mu ruku na rameno, abych ho uklidnila. Vypadá, že se chystá omdlít.

Přikývne a pak hned změní názor, takže rychle zavrtí hlavou. "Ne. Budu v pohodě."

Sáhne dolů a vezme obě moje ruce do svých.

"Anděli, vím, že tohle byl pro tebe těžký rok. Je mi líto všeho, cos musela snášet, ale jsem rád, že jsem po celou tu dobu po tvém boku."

"Já taky," říkám šťastně.

"Anděli." Zhluboka se nadechne. "Zachránila jsi mě. Nikdy jsem nevěděl, že jsem ztracený až do chvíle, kdy jsem uslyšel v telefonu tvůj sladký hlas a já si uvědomil, že jsi speciální. Že jsi byla určena pro mě. Můj život před Tebou byl bezvýznamný. Život, než jsem tě potkal….." Povzdechne si. "Můj život s Tebou má význam a příslib. Význam v tom, že chci, abychom žili společně, a slibuju, že za nás budu bojovat, bez ohledu na to, kam nás život zavede. Protože život bez Tebe….." Zavře oči, jako by cítil bolest. "By byl nesnesitelný." Otevře oči. "Jsem o tebe zamilovaný, Anděli."

Velmi pomalu klesne na jedno koleno a vytáhne z kapsy krabičku. Dřív, než si stihnu dát dvě a dvě dohromady, ji otevře, ale nemůžu odtáhnout oči od jeho, abych se na krabičku podívala.

"Chci strávit zbytek svého života s tebou, protože bez tebe není nic důležité. Miluju tě víc, než jsem si kdy myslel, že je možné. Chci, abys byla mou ženou. Vezmeš si mě, Anděli?"

Srdce mi buší v hrudi a moje vidění se rozmazává. Vím, že mě tento muž miluje a já vím, že miluju jeho dost na to, abych za něj dala svůj život. A má pravdu. On je tou nejdůležitější osobou v mém životě.

"Ano. Vezmu si tě," prakticky vykřiknu radostí.

Nasadí mi prstýnek na prst a pak vstane a obejme mě. Zvedne mě a otočí mě kolem dokola, zatímco se smějeme a já slyším holčičí pláč a chlapecké povzbuzování. Postaví mě dolů, popadne mě za tváře a dá mi tvrdý polibek. Odtáhnu se a konečně mám šanci podívat se na prstýnek. Zalapám po dechu.

"Slade, ten je nádherný." A obrovský. Jen diamant sám o sobě musí mít tři karáty.

"Chci Ti o něm říct." Zvedne mi ruku a přejíždí po něm palcem.

"Tu noc, kdy jsem mluvil s tvou mámou, mi dala snubní prstýnky - tvé matky a tvého otce." Cože? To je důvod, proč je nemůžu najít? Měl je u sebe celou tu dobu?

"Chtěl jsem, abys od nich něco měla, ale v tu samou chvíli, aby to bylo pro tebe nějak speciální. Takže jsem přišel s návrhem a Josh se postaral o zbytek. Nechal jsem prsten tvé matky roztavit."

Chci promluvit, ale umlčí mě prstem. "Dovol, abych ti vysvětlil, proč jsem to udělal."

Přikývnu, cítím se poněkud v rozporu.

"Prstýnek tvé mámy byl malý kroužek se šestnácti diamanty kolem dokola. Nechal jsem ho roztavit a odstranit diamanty. To jsou ty diamanty tady." Ukáže na diamanty, které jsou posazené okolo velkého růžového diamantu uprostřed. "Chtěl jsem ti dát platinový kroužek, aby se hodil k tvému náhrdelníku a hodinkám. Vybral jsem hlavní diamant růžové barvy, protože je to tvoje oblíbená barva. A udělal jsem princeznovský řez….." Zhluboka se nadechne, když se jeho dětsky modré oči setkají s mými. "Protože tvoje máma říkala, že takhle tě tvůj táta vždycky nazýval; jeho princeznou."

Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy.

"Chtěl jsem, abys měla něco speciálního, protože pro mě jsi speciální, Anděli. Taky jsem chtěl, abys měla vždycky kousek mě, tvé mámy a tvého otce sebou. Bez ohledu kde jsi nebo co děláš, vždycky budou s Tebou, Anděli. Právě tady." Přejíždí palcem znovu po prstýnku.

Dál pláču nad tím, jak moc myšlenek vložil do tohoto zásnubního prstýnku.

"Miluju ho. Je nádherný," zašeptám.

"Mám na Tebe ještě jednu otázku." Ptám se nesměle.

"Ano?"

"S prstene tvého otce jsem nic neudělal. Chci si ho nechat jako svůj snubní prsten. Nevadilo by ti to?" Může se moje srdce roztavit do ničeho? Myslím, že je to možné, protože se tak právě stalo.

"Ne." Zavrtím hlavou. "Ne, miluju ten nápad. A myslím, že jemu by se taky líbil."

Políbí mě, když všichni v místnosti začnou odpočítávat Nový rok.

"Šťastný Nový rok, Anděli," říká, když se odtáhne.

"Šťastný Nový rok, zlato." Zabalím mu ruce okolo krku, zatímco všichni kolem nás křičí, objímají se a láhve se šampaňským kolem nás střílí, jak se otvírají. Nemůžu si pomoct, ale dívám se do těch jeho nádherně modrých očí, zatímco mu na tváři hraje oslnivý úsměv. Řekl, že mě pro něj seslal Bůh, že jsem jeho Anděl. Ale mýlí se, znova. Bůh jeho seslal mě, aby mě zachránil. Já jsem byla ta, který potřebovala být zachráněná. Bez jeho lásky bych byla ztracená.

"Miluju Tě," zašeptám proti jeho rtům.

"Miluju Tě, můj vzácný Anděli." Skloní se a znovu mě políbí, díky čemu mi změknou kolena.

Nemůžu se dočkat, až uvidím, co nám přinese příští rok. Jedna věc, co vím je, že nezáleží na tom, co to bude, protože se přes to dostaneme společně.