TU - 34. kapitola

Překlad: Simča

"Můžete říci, zdali je muž chytrý podle jeho odpovědí. Můžete říci, zdali je muž moudrý podle jeho otázek. "

LIAM

Jak jsem je sledoval, tak jsem mohl cítit svou krev se vařit, ale co jsem mohl dělat? Olivie držela Ethana a krmila ho nějakou sračkou v láhvi, což mě znechutilo ještě víc. Ale on musel jíst a jeho matka tu nebyla. Štípajíc si kořen nosu,jsem se snažil dát dohromady. Nemohl jsem ani zavřít oči, aniž bych na ní nemyslel. Jak unavená musí být. Jak může bojovat, když je hladová a unavená?

Aviela ji nechce zabít.

Snažil jsem se přesvědčit.

"Pane Callahane." Otočil jsem se a našel The Little Engine The Cloud (pohádková postava mašinky), který stál uprostřed chaosu, kterým teď byl NJIP. (novorozenecká jednotka intenzivní péče)

"Oni posílají bažanta policajta, aby našel moji ženu?" A oni se divili, proč jsem jim nevěřil.

Povzdechl si, udělal krok kupředu. "Víte, byl jsem handicapovaný, a tak jsem rabovat do FBI hned po akademii nemohl! Možná moc dobře nevypadám, ale jsem zatraceně dobrý ve své práci. Před osmačtyřiceti hodinami váš bodyguard byl zastřelen. Stejným typem střely, kterým byl zabit prezident. Nyní byla vaše žena unesena z jedné z nejvíce chráněných nemocnic v zemi. Je v tom spojitost, cítím to. Tak mi pomozte, pane. Pomozte mi najít vaši ženu. Teď všechno, co řeknete, je

důležité. "

Nedalo se ho zbavit. Připomínal mi nepříjemného policejního náčelníka, kterého jsem znal.

"Proč jste se nepřipojil k FBI? "

"Protože tohle je moje město. Neopustím ho a to ani obyvatele." Přesně jako polda, kterého jsem znával.

Chystal se být problémem. "Než se tohle všechno stalo, moje žena mi řekla, že s vámi měla divný rozhovor, důstojníku. Takže sežerte si morálku a přiveďte mi skutečného důstojníka, který neviní mou rodinu. "

"Pane Callahane…"

"Ne. Neobtěžujte se. Řekněte komisaři, že chci skutečnou FBI, která bude hledat mou manželku, nic

méně. Takže uctivě, vypadněte z mého obličeje." Otevřel jsem dveře a opustil toho blonďatého idiota.

Když jsem vstoupil do NJIP, tak jsem se ani neobtěžoval mluvit se svým otcem nebo matkou. Vzal jsem Ethana z Oliviiných paží, ona vstala, rukou stále na láhvi, čekajíc na mě, až si sednu do bílé kolébavé židle.

"Liame." Můj otec si povzdechl a věděl jsem, že viděl důstojníka a mě mluvit, ale nemohl jsem právě teď tohle řešit. Jen jsem potřeboval držet svého syna. Dával mi naději, kterou jsem potřeboval v této chvíli.

"Já tomu nerozumím. Jak mohla vědět, kdy ji dostat? "Zašeptala Evelyn, klečíc přímo přede mnou.

Stejným způsobem, jak věděla všechno ostatní… její špión. Jediný způsob, jak bych si ji mohl najít, je ta krysa. Ale jediná osoba, která ji mohla dát tolik vnitřních informací, musela být blízká.

Jediní lidé, kteří byli tak blízko, byla rodina. Tak, jak se choulili kolem mě, můj otec, moje matka, Olivie… jsem se odtáhl. Kdo mě kurva zradil? Jediný člověk, kterému jsem mohl plně důvěřovat, byl malý člověk v mých rukou.

Poté, až zjistím, kdo to byl, tak se nebudu držet zpátky.

MELODY

Nenáviděla jsem být pod vlivem drog. Vždy to zanechalo pachuť v mých ústech. Můj otec mě drogoval ve snaze, abych byla silnější, imunní. Teď jsem se cítila, jako by věděl, že moje matka byla psychotická děvka a snažil se mě na ni připravit. Ale pochybovala jsem, že mě něco mohlo připravitna unesení mě z mého nemocničního lůžka, zatímco jsem se zotavovalapo porodu, no a přesto jsem právě byla připoutána na sedadle soukromého zasraného letadla. Seděla v křesle, její kaštanové vlasy měla zastrčený za její malé uši se starou kopiíWicked v jejích rukou a tmavými brýlemi na tváři.

"Chtěla byste víno, madam?"

Měla jsem to kurva vědět.

Podívala jsem se na bledou, známou ruku Nelsona něco… mýho zasranýjho stevarda. Nalil mé oblíbené červené víno do sklenice pro ženu přede mnou. Neřekla nic, jak zvedla od něj sklenici vína.

"Ty jsi ta krysa na mé lodi."

"Opravdu, Mel Medvídku? (Mel Bear)Myslíš si, že jsem se nemohla dostat blíž než k tvému stevardovi?"

Ta žena, která mě porodila, si jen povzdechla, než otočila stránku.

"Neříkej mi "Mel Medvídku," jsi psycho děvka. To samé i pro tebe, kryso, zaživa tě stáhnu z kůže, zatímco budeš prosit o moje odpuštění, ale ne dříve, než tě přinutím se dívat na to, jak pomalu a kurva bolestivě zabiju tvoji feťáckou sestru." Pohla jsem se proti řetězu, ale jen mi to přivolalo bolest. Cítila jsem, jak se vytáhly stehy na mé kůži, a i když to bylo bolestivé, tak mě to nutilo myslet na Ethana.

"Nelsone, dej ji něco k jídlu."

"Dej mi něco a to zabodnu to do tvé hlavy," zasyčela jsem. Moje kůže byla horká, mé emoce byly syrové, a vše, co jsem chtěla, bylo být volná.

"Uklidni se, vždy si jako dítě byla vášnivá." Řekla sarkasticky, opět za zatracenou stránkou.

"Možná to bylo proto, že jsem věděla, že moje matka byla slabá, potměšilá děvka, která jednoho dne by mě zastřelila jako psa poté, co otráví mého otce. Na konec, netrpěl, a byla jsem s ním.Taky byl šťastný,ty kurvo…" Teplo, které vyzařovalo z hřbetu ruky, když se spojila se stranou mého obličeje, mě jen rozesmálo.

Její brýle byly pryč, vlasy vypadly z místa a její záda byla na kost rovná, jakna mě zírala, rozšířenými nozdrami a vytřeštěnýma očima.

"Uhodila jsi mě, protože jsem tě nazvala děvkou? Nebo proto, že jsi nezabila Orlanda?"

"Nechnás," zasyčela a každý z mužů v jejím letadle šel dozadu. To nebylo tak daleko; Nechápala jsem, proč se vůbec obtěžovali.

"Chceš mi říct tajemství, mami? Jdeš-"

"Dost," řekla. "Vůbec nechápeš, co jsem pro tebe udělala. Jak těžké to pro mě bylo odejít a nechat tě s tím zasraným monstrem, abych tě ochránila před samotným Satanem. Nic nevíš."

"Po dobu několika let jsi mému otci podávala jed. Postřelila jsi mě. Zabila jsi mého strážce, a teď jsi mě oddělila od mého manžela a dítěte. Takže do hajzlu s tebou a tvým životním příběhem, děvko. Vím toho dost, abych na konci věděla, že až tě zabiju tak já nebudu cítit vůbec nic."Chtěla jsem ji zabít. Jen jsem měla upřený pohlede na víně na stole, jak jsem si přála další dva palce řetězce, abychjí s ním mohla rozbít lebku.

Zhluboka se nadechla a položila ruku na její knihu. "Četla jsi to?"

"Ne, ale neboj se, jednou si tuhle debilovinu přečtu." Bože, moje prsa bolí. Všechno mě bolí, ale z toho, že můj syn není u mě, mě bolí srdce.

"Bože, ty jsi tak moc jako já až to bolí. Vždycky jsem byla na tebe pyšná. Sledovala jsem tě vyrůstat a stát se bojovnicí, o které jsem věděla, že jsi byla, když jsem tě poprvé držela v náručí. Přísahala jsem, že bych vždy udělala to, co bylo pro tebe nejlepší. "

"Tohle," zvedla jsem na řetězy, "není pro mě dobré. Ale pokud nejsi plná sraček, odvaž mě,podej mi zbraň, a já tiuvěřím. "

Zamračila se, přičemž si dala víno ke rtům. "Nechceš to slyšet. Tato vrstva hněvu a sarkasmus, jsi jen ty snažíc se mě blokovat."

"Ne, to jsem já, pořád hormonální a zasraně v bolesti kvůli tobě. Ale pokračuj a řekni mi, jak se tak zatraceně pletu, Avielo. Řekni mi celý smutný, ubohý životní příběh. Budu se snažit držet znechucení na uzdě. Ale jak budeš mluvit, budu myslet na způsoby, jak tě zabít." Zatímco se snažím popírat, tak chci vědět pravdu.

"Vždycky jsi mě ráda testovala. Ať ti Orlando řekl cokoliv, jsou to lži, Mel medvídku."

"Otrávila jsi ho?"

Neřekla nic a dívala se na temné moře tisíce stop pod námi.

"Bod jedna pro tátu."

"Orlando… všichni zatracení Giovanniovi jsou monstra. Zabili mého strýce, mého bratr, mou zasranou

matku."

Bod dva pro tátu.

"Ženy jako my, Mel medvídku, slouží mužům, abychom přežily, protože my jsme bojovnice, a dokud si nepostavíš vlastní armádu, děláme, jak je nám řečeno." Mluvila tichým hlasem a oči se jí zamlžily.

"Pokud by ti Orlando řekl, abys pomalu a bolestivě zabila Liama, udělala bys to. Ničeho nelituji. Giovanniovi, jsou důvodem, proč můj otec byl takový, jaký byl. Nemohla jsem se dočkat, až ho zabiju za utrpení, kterým jsem si prošla; zabít Orlanda, pak vypadnout. Ale přišla jsi ty a já jsem nechtěla, aby ses narodila do tohoto života. Ale Orlando prostě nevěděl, kdy zemřít a nutil tě do této pasti. "

"Takže to, co říkáš, je, že jsi vždy chtěla, abych byla mrtvá." Přála jsem si, aby ji Orlando zabil hned poté, co jsem se narodila. 

"NE!" Vyštěkla a udeřila rukou do stolu, rozlívajíc její víno.

Dobrý sluha Nelson tam byl v mžiku, uklízejíc. Ani nevypadal ztuhle.

"Vždycky jsem se snažila tě chránit, Mel medvídku. Věděla jsem, že tě promění do monstra, jako byl on. Stejně jako můj otec to udělal mně. Ale pak jsem měla tebe, a nikdy jsem tě nechtěla opustit.

Po celá léta, jsem zůstávala kvůli tobě v pekle. Abych tě mohla vidět, až jednoho dne, kdy jsem to už nezvládla. Využila jsem šance. Vzala jsem tě a měla v plánu odejít, zmizet na místo, kde by nás Orlando a Ivan nikdy nenašli. Měly jsme být šťastné a svobodné. Ale Orlando se vydal tě hledat, a můj otec zase mě. Věděla jsem, že by tě Orlando změnil v monstrum, ale Ivan - jeho vnučka, Giovanni? - hodil by tě hadům a pak poslal tvoje tělo Orlandovi. Vybrala jsem si menšího ze dvou ďáblů."

"Takže mi říkáš, že Ivan nevěděl, že jsem naživu celou tu dobu? Pochybuji o tom. Z toho, co můžu říct, ví všechno o všech rodinách. Tak proč teď, matko nejdražší? "

"Nechal tě být, protože jsem vzala na sebe trest, a říkal, že potom, co Orlando zemře, to nezvládneš." Usmála se a natáhla přes stůl, aby mě vzala za ruku. "Ale ty jsi zvládla. Ty jsi překonala to všechno a zasraně jsi mu ukázala, jak hloupý byl, že podcenil mou dceru. "

"Ty nejsi moje matka. Nejsem tvoje dcera. Pusť mě a dokonči svou pohádku. Co byl tvůj trest? "Stáhla jsem ruku zpátky.

Pěsti se jí sevřely, když se znovu narovnala. Pomalu si rozepnula košili, rozevřela ji a všude byly jizvy a desítky malých hnědých kruhových ran, které vypadaly, jako popáleniny od doutníků. Pokrývaly její bledá ramena, břicho a věděla jsem, že taková budou i záda. Vzdálenost mezi jizvami od nože a popáleninami byla krátká. Naštěstí pro ni, žádná z nich vypadala nově. Kdybych nebyla přivázaná na tomto místě, cítila bych se špatně… možná.

"Když skončil a byl spokojen, nechal tě jít, nestaral se, co jsi dělala. Orlando ničil sebe a své "impérium." Ale sledovala jsem tě. Tvoje první zabití byl Atticus Flanagan, irský pes, který tě sledoval k přístavu. Ty jsi ho překvapila a on skončil v jezeře. Bylo ti čtrnáct? "

"Třináct."

"Prodala jsi svoje první kilo v -"

"Byla jsem tam. Vím to, Avielo. Proč teď kurvíš můj život? "

"Protože ses hloupě dala dohromady se psem a jeho malou špinavou rodinou. Ivan chtěl, abys byla mrtvá, okamžitě, ale já jsem ho přesvědčila, že se nemohl zbavit hlavy italské mafie. Představ si všechen ten chaos. Tu válku, jak by se tě lidi snažili nahradit. Myslel si, že mi na tobě záleží, to je důvod, proč jsem tě střelila. Potřebovala jsem, aby mi uvěřil, že bych tě mohla zabít, kdybych chtěla. Ivanovi záleží jen na rovnováze, o udržování podzemí pod zemí. Ale ty jsi moje dcera. Musela jsi stoupat vyš, musela jsi řídit prezidenta Spojených států. Dostala jsi se příliš blízko jeho domova."

"Ivan je v Bílém domě?" Do prdele.

Neodpověděla. "Řekla jsem mu, že bys nevyhrála a pouliční války by nestály za zabití tě. Zabila jsem prezidenta jen proto, abych měla pojistku, a to jeho ženu. Měla dostat soucitné hlasy, přesto jsi mě obehrála. Tak jak jsem řekla, ztížila jsi mi život mnohem víc, než byla potřeba. Tohle je jediný

způsob, jak tě teď ochránit. Začneme znovu. Konečně jedeme domů."

"Mám rodinu, Avielo. Syna, který mě potřebuje! Zasraně neuteču z boje a jsem si zasraně jistá, že neuteču od něj."

"Ty nejsi v boji. Nikdy ses dokonce nedostala do zasraného ringu. Ivan má tebe. On je jediný nedotknutelný v této hře. V mžiku si může vzít tvého syna a popálit tě, jako popálil mě. On zabije Liama. Ale je to padesát na padesát. On dostane jeho rovnováhu, zbaví se Italů a tím bude Liam méně silný. Liam bude zničený, ale bude žít pro svého syna. Nebude dokonce schopen řídit prezidenta Colemena. Jakmile se ten člověk dostane k moci, zablokuje tvého manžela. Tvůj syn bude žít, a proto, že jsi stejná jako já, můžeš ho sledovat z dálky a naučit se být v pořádku. Tvoje dítě bude v pořádku,

Mel medvídku. Bude naživu, protože jsi ho dost milovala na to, aby zůstal daleko. "

Ona je neu-

Odstrčila jsem tu myšlenku z mé mysli, a opřela se do řetězů, aby mohla vidět do mých očí.

"Já se z toho dostanu. Zabiju tě a budu chránit svou rodinu stejně jako vždycky předtím. Jsem Melody Nicci Giovanni Callahan, neutíkám. Zničím všechno, co bude stát v mé cestě, což zahrnuje i tebe. "

Usmála se a zvedla červenou barevného knihu. "To je důvod, proč jsem přinesla řetězy. Naučíš se tak žít, a až pak ti ho dovolím vidět. Fotky, videa, možná některé z jeho starých hraček v průběhu času. "

Cítila jsem, jak se mi zastavilo srdce. Nechtěla jsem ji nikde poblíž Ethana, mého Ethana. Jak by byla schopná získat videa a fotografie? Špión. Ale koho by Liam nechal tak blízko našeho syna?

"Olivie. Olivie je zasraný špión." Nenáviděla mě. Chtěla mě pryč…

"Zkus to znovu." Otočila stránku, ale já nemohla přijít na nikoho dalšího. Nemůže to být Coraline, byla

prostě příliš nemocná, Evelyn… sakra ne. Neal? Ne, toužil po Liamově lásce. Nikdo z rodiny by nás

takhle nezradil. Ale kdo sakra by byl tak blízko, Fedel, Monte, Antonio… jiná další osoba by byla…

"Víš, že jo?"

"Adriana." Uhodila jsem hlavou do sedadla. Kurva.

"K jejímu uznání, je ochotna pro tebe udělat cokoliv. Vše, co jsem musela udělat, bylo jí říct pravdu a ona si uvědomila to, co ty nemůžeš. Nejsi v bezpečí. Začínala poskytovat informace, a tak jsem ji připomněla, pro koho pracovala. Tak smutné, že její láska musela zemřít, protože ona dostala strach."

To byla moje chyba. Jak jsem jí mohla věřit? Orlando mi vždycky říkal, že lidé jsou lháři od přírody a že přátelé byli protivníci v přestrojení.

Jak se opovažuje?

"Bolí tě to."

"Ne, já jsem rozzuřená a těšíme se, až pošlu kulku do jejího nevděčnýho malýho srdce."

Opřela jsem, věděla jsem, že nebudu moci relaxovat, ale moje tělo by nevydržel právě teď něco víc. Všechno, co jsem mohla udělat, bylo zavřít oči a plánovat. Nic, co řekla, nezměnilo to, co jsem k ní cítila. V okamžiku, kdy letadlo přistane, budu muset reagovat. Rychle.