TU - 33. kapitola

Překlad: Simča

"Stopy, které lidé zanechávají, jsou příliš často jizvy."

-John Green

SEDRIC

Byl dvanáct hodin starý. Menší než vzdálenost mezi mým loktem a zápěstí, a tady byl, bez matky. Trpěl stejně jako Liam , když byl dítě. Evelyn rvalo více než deset let, aby ho nakonec držela… aby ho milovala. A každou vteřinou, kdy byla Mel pryč, byl Ethan nucen jít po stejné cestě jako jeho otec. Právě teď, si nebyl vědom ničeho, jak spal ve své kolébce, ztracený v jeho vlastním malém světě.

"Sedricu." Vtrhla do nemocničního pokoje Evelyn. "Sestřička šla hledat Mel, aby mohla nakrmit Ethana. "

"Do prdele." Byla to jen otázka času, než bude zavolána policie. S policií přijdou média, vyšetřování, a lidé, kteří se budou hrabat hluboko do našich životů.

"Ví to už Liam?" Zeptal jsem se vytahujíc můj telefon.

"Sestra už šla za svým nadřízeným. Je to jen otázka času. "Sotva co ta slova opustila její rty, jen tichá červená siréna svítila po pokoji. Zamrkali jsme nad zářivě blikajícími světly, které měly chytit sestry pozornost, aniž by probudily děti.

"Co budeme dělat?" Zašeptala a přešla k Ethanovi.

Jediné, co jsme mohli. "Řekneme pravdu. Nechali jsme Mel trochu odpočinout, a když jsme přišli zpět, byla pryč. "

"Čas se nebude shodovat, Sedricu. Šla jsem se na ní podívat před hodinami. Buď jim řekneme, že jsme věděli, že tam není už několik hodin nebo budeme muset zařídit, aby si někdo pohrál s kamerami." Byli jsme ztracení v této situaci, protože na konci se rozvíří více otázek, než kdokoli z nás byl připraveni zvládnout.

Nemohl jsem ji, nebo Ethana nechat samotné, aby připravili Liama ​​na otázky, které by s největší pravděpodobností byly házeny na něj. Vše, co jsem mohl udělat, bylo stát uprostřed Ethanova osobního pokoje, zatímco červené světlo nad námi non-stop blikalo.

"Ví to." Vzdychla nechávajíc ho, aby uchopil její prst. "Ví, že jeho matka je pryč. Tak jako kdysi věděl Liam. "

"Evelyn…"

"Liam a já si nejsme blízcí. Je to moje chyba. Po léta jsem ho nechávala samotného, a když jsem se konečně probudila, on už nebyl dítě a vyhýbal se mi. Ani jednou si nepřišel ke mně pro radu. Vím, že mě miluje, ale jsi to vždycky ty. Jeho hněv, jeho bolest, jeho osamělost, jsou jen proto, že jsem tam nebyla. " Zachvěla se v mém náručí, jak její slzy prosakovaly mou košili.

"Liam tě miluje, a to je úplně jiné. Mel ne… Mel, byla unesena, ale vrátí se. Mluvíme o první ženě, která převzala italskou mafii. V okamžiku, kdy bude moc, ona se vrátí zpátky k nám a zanechá za sebou dost krve. Brzy to skončí." Doufal jsem, že moje slova byla pravdivá. Každý okamžik, kdy tu nebyla, byl Liam ve spirále. Něco jsem o svém synovi věděl; nemohl zvládnout být znovu opuštěný.

DECLAN

Nic jiného než moře modré zaplavovalo stěny, potápějíc bílé pláště, které normálně zaplňovaly chodby. Z poldů se mi dělalo blbě. Nebyli nic jiného než vytrvalý, oportunní pijavice schovávajíc se za lesklé odznaky. Sestra nás přemístila dozadu teď, když nemocnice byla uzavřená a nutili nás zůstat v soukromém křídle namísto toho, abychom hledali Mel. Liam neřekl ani slovo od té doby, co jsme vzali ven doktorku. Seděl jako člověk vytesaný z mramoru, hlavu měl trvale svěšenou v jeho rukou.

"Pane Callahane," řekl malý plešatý muž. Byl ozdobený medailemi, které nepochybně nosil před kamerami venku.

"Smím se zeptat, kdo jste?" Zeptal jsem se. "Můj bratr je unavený a zdevastovaný, jak můžete vidět. " Stoupl jsem si vedle svého bratra. Pozvedl na mě obočí.

"Pane Callahana, jsem komisař Wendell Homer. Chtěl jsem osobně přijít a říci vám, že budeme dělat vše, co je v naších silách."

"Dovolte mi, abych vás tady zastavil. Jsme Callahani, jsme zvyklí na lidi, kteří nám líbají zadky pro osobní prospěch. Takže, nechte si tato slova pro tisk, který se roní venku a najděte mou švagrovou. " Jako kdyby mohli. Chicagský okrsek byl vtipem po celé zemi.

Narovnal svůj líbající zadek a nasadil si klobouk.

"Dostal někdo z vás žádost o výkupné?" Zeptal se a já jsem musel bojovat s tím, aby moje první reakce nebyla zakoulení očima.

"Ne. Nedostali."

"Dobře, ale očekávejte to. Tyto typy lidí vždy touží po penězích. Potřebujeme seznam každého, kdo může mít zášť proti vám…" Zarazil se, když se Liam zasmál.

Smál se hystericky, naklonil se v křesle a rukama si prohrábl vlasy. "Víte, jakou máme my cenu? " Ptal se ho. "32.7 miliard dolarů. To nás staví mezi Wal-Mart a Michaela Bloomberga v seznamu Forbes nejbohatších lidí. Chcete seznam lidí, kteří mají zášť proti nám? Začněte s celým zkurveným státem a přijdete na to! "

"Pane Callahane, vím, že je to obtížné, ale prosím, věřte nám. My se nezastavíme, dokud ji nenajdeme. Dokud nezjistíme, kdo to udělal. Víme, že váš strážce byl zavražděn jen den předtím. V tom je určitě spojitost. Dejte nám čas. Uděláme všechno," řekl a skoro prosil, ale Liam s nim skončil. Místo toho, zelené oči se mu zamlžily, když zíral prázdně do zdi. Ani jeden z nás neměl nic víc co říct.

"Chtěli byste učinit prohlášení? Prosit, aby únosce vrátit vaši manželku? "Zeptal se, díky čemu jsem ho chtěl praštit do jeho ksichtu.

"Za celou to dobu, co jste byl důstojníkem, vyřešilo tohle nějaký svinstvo? Opravdu si myslíte, že jim to není u prdele? " Opravdu nedokážu pochopit, jak mohl na něco takového přijít.

"Není to na škodu vyzkoušet. Omluvte mě, prosím, "řekl, kolébajíc se na konec chodby, jak více policejních důstojníků přišlo na scénu.

S povzdechem jsem si sedl vedle svého bratra.

"Máme seznam dvanácti pozemků," řekl jsem. "Pět jich je mimo zemi. Zavolal jsem Anně a řekl jí, aby zkontrolovala interpolem letecké záznamy."

Zhluboka se nadechl svírajíc si kořen nosu. "Dobře. Nemůžu se pohnout s těmito zmrdy, kteří mi lezou do prdele. Zkontaktuj všechny muže, které máme venku, aby začali s hledáním. Chci, aby Neal

jel s nimi. Byl veřejnosti na očích, cestoval po celé zemi. "

"Neal? Půjdu já, Liame. "

"Ne, Declane. Potřebuji tě tady. Potřebuju, abys procházel každou zkurvenou kamerou v zatraceném státu. Tito zmrdi musí projít úřady, aby tak udělali, ty ne. Nebudu ztrácet další zatracenou minutu,  čekajíc dokud nedostanou povolení. Pokud Aviela chtěla její smrt, mohla ji zabít před několika měsíci. Ona chce Mel naživu. A vím, že moje žena, tak dlouho, jak je naživu, se nás bude snažit zkontaktovat. " Co když nebude moc? Co když…

"Liame?"

"Zasraně žádný 'Liame', Declane. Je to moje žena. Je to zasraný bojovník, vůdce. Pevně věřím, že svou matku zničí a vrátí se domů s hlavou pyšně vzhůru. Ona není slabá. Ona je silná. Já budu silný. A náš syn se to dozví. Takže se neopovažuj mě "Liamovat", a dělej svou zasranou práci. "

S tím, vstal a odešel. Nebyl jsem si jistý, jestli ví, kam má namířeno. Nemohl jsem ani začít chápat jeho bolest. Jediná osoba na světě, ke které mohl kdy být upřímný, byla pryč.

"Declane." Z ničeho nic od – kurva- vím- já- odkud, přijela na svém vozíčku Coraline rukama si hrajíc s gumičkou, kterou měla na zápěstí-něco, co si zvykla dělat během své léčby.

"A…"

"Co mohu udělat? Co mám dělat? Musím něco dělat. Evelyn mi to řekla a já - "

"Coraline." Padl jsem na kolena a vzal ji za ruku. "Jen dávej pozor na Ethana, nechci, aby ses zranila. "

"Ale Jas…"

"Ne! Musím se soustředit na Liama. Tuto rodinu a nemůžu tak dělat, pokud budeš uprostřed toho.

Já tě prosím. Jen dávej pozor na Ethana, vyhýbej se policii, a zaměř se na své zdraví, ano? "

Povzdechla si a přikývla, ale nesetkala se s mým pohledem. Políbil jsem ji na čelo, dlouhou vteřinu jsem jí jen držel. "Miluju tě, lásko. Jen buď nad věcí a dostaneme se přesto."

"Vždycky jsme to zvládli," zašeptala. "Jdu za Ethanem, a než se zeptáš, nebojte se o mě. Můžu tlačit sama sebe. "

 "Samozřejmě, že můžeš." Vzhlédl jsem a uviděl Adrianu; stála uprostřed nemocničního křídla v chaosu kolem ní. Vlasy měla promočené, přilepené k její tváři. Zdálo se, jako by se snažila se udržet pohromadě, objímala se. Vypadala jako mokré, umírající štěněte bez domova.

Byla Melina pravá ruka. Muselo být dalších pozemků, které Mel před námi schovávala. Dal bych krk za to, že Mel měla nějaké své triky a nějaké pojistky v rukávu.

"Buď v bezpečí," řekl jsem Coraline, než odjela a přešel jsem k Adrianě. Na chodbě se to hemžilo odznaky, ale nebyl jsem si jistý, kam jinam ji vzít.

"Nerozumím," zašeptala, ruce se jí třásly. "Byla se mnou před několika hodinami. Já ne… Ne…  Neunesli ji. Ona není ten typ. Ona je Melody. "

Skvělé, ona taky šílí.

"Adriano, vím, že je to těžké, ale potřebuji, abys myslela. Dobře? Potřebuju, abys mi řekla o všem, co Mel vlastní."

"Nemohu to udělat, Mel by ne-"

"Mel tady kurva není, Adriano, a ty pracuješ pro nás, pro tuto rodinu," zasyčel jsem skrz zaťaté zuby a snažil se nestrhnout velkou pozornost. "Teď potřebuju, abys mi řekla všechno, co nám Mel neřekla. "

"Má patnáct milionů, a podkrovní byt v Cagliari a vlastní dům v bulharské Varně. A… ona má soukromé domy, o kterých nikdo ani neví, o to všechny v Itálii. Nic o nich nevím; je to její bezpečnostní lano. Jediný záznam o těch sračkách je v její hlavě -"

"To je v pořádku. Budeme hledat dál, dobře, Adriano? Ale teď potřebuju, abys zachovala klid a

dýchala. Musíte se dostat odsud. Vypadáš, jako bys právě podřízla starou ženu. Běž domů." První

Antonio, teď Mel. Byl jsem překvapen, že se v rohu někde nehoupala sem a tam.

"Mám krýt její záda, zvlášť když ona nemůže. To je moje práce. To je můj jediný skutečný úkol. Všechno, co dělám, a všechno, co jsem udělala, je proto, že jsem chtěla ji pomoci. Udělala bych cokoliv, abych jí pomohla. "

Věděl jsem to. Pochyboval jsem, že by někdo udělal jinak. "Jdi domů, Adriano," opakoval jsem, když jsem vytáhl ven svůj telefon. Bože, doufal jsem, že Liam měl pravdu a Mel nás zkontaktuje.