TU - 32. kapitola

Překlad: Simča

"Hodnota manželství není to, že dospělí produkují děti, ale že děti produkují

dospělé. "

-Peter De Vries

LIAM

Sledoval jsem ho. Nemohl jsem si pomoci. Byl tak maličký. Mohl jsem ho držet jen jednou rukou. Nespal jsem hodiny… dny? Koho to zajímalo, já měl syna. Slintal v mém náručí. Byl na světě pouze šest hodin a já si už bez něj nemohl svůj život představit.

"Liame, prosím, přestaň si ho zabírat jen pro sebe," rozzlobil se můj otec, když si vstoupil za mnou. "My staří lidé, bychom si ho rádi pochovali, než zemřeme. "

"Buď opatrný," zasyčel jsem, pomalu ho dávajíc do Sedricovy náruče.

"Ahoj, maličký," řekl mu, a ještě jednou, můj syn jen mával rukama v jeho spánku, jako by nebyl zvyklý na všechen ten prostor kolem něj. "Tvůj otec říká, že musím být opatrný, ale zapomíná, že jsem jeho a jeho bratry, jako tebe právě teď jednou choval taky. Naštěstí jsi krásný, a doufejme, že máš chytrost po své matce. "

"Jsem tady." Obrátil jsem oči v sloup a přešel k posteli vedle Mel. Částečně spala, sledovala mého otce a mě prostřednictvím sotva otevřených očí. Pouze si krátce zdřímla; jistě, že potřebovala více spánku.

"Lásko," zamumlal jsem, hladíc jí po vlasech než jsem ji políbil na hlavu. "Spi. Nejen že to potřebuješ, ale zaslouží si to. "

Usmála se a zavřela oči, když sáhla po mých rukou, které spočívaly na stranách jejího obličeje.

"Já vím, a já chci, ale bojím se. Co když něco zmeškám, nebo bude něco potřebovat? Brzy bude zase hladový. Je to už pár hodin, co jsem ho krmila."

To byla pravděpodobně nejvíce ohromující věc, kterou jsem kdy viděl v mém životě. Než jsem mohl něco říct, někdo krátce a jemně zaklepal na dveře těsně předtím, než moje matka přivezla velmi vzrušenou Coraline. Měla žlutý šátek kolem hlavy, a nákupní tašky v klíně. Za ní přišel Declan, Neal a Olivie, každý z nich držel balónky, květiny a blahopřání.

"Ach můj bože, on je tak roztomilý!" Vyjekla Coraline, snažíc se co nejlépe mluvit potichu, zatímco

poskakovala na svém vozíku. "Přeživší rakoviny se hlásí jako další na řadu po dědečkovi!"

"Coraline! Už jsem snad říkal, že jsem jeho první strýček." Zamračil se na ni Neal, jak lehký úsměv hrál na jeho rtech.

"Rakovina vítězí nad strýčkem." Coraline vyplázla na něj jazyk. "Je to tak, Mel?"

Mel se zachichotala - skutečně zachichotala a kývla na ni, aby byla jako další.

"Pouze šest hodin starý, a on je nejvíce zralá osoba v pokoji," moje matka uvedla, líbajíc ho na nožky, než přišla k nám. Nebyl jsem si jistý, jestli se mi líbilo, že všichni tady byli, vznášející se nad mým synem. Ve vší upřímnosti, jen jsem chtěl, aby to byla teď jen má žena, můj syn a já.

Hádajíc, co jsem si musel myslet, Mel mě vzala za ruku a stiskla pevně předtím, než ji pustila.

"Gratuluji, bratře, už teď vypadá jako bouřlivák." Zasmál se Declan, táhnouc mě do rychlého objetí.

"Jestli bude jako kdysi my, mohl bych skončit s více šedivými vlasy než máma a táta."

"Nemám šedé vlasy, Liame."

"Samozřejmě, mami," Declan a já jsme řekli ve stejnou dobu, díky čemu jsme se oba zasmáli a plácli si.

Jo, možná takový bude, ale nepochyboval jsem o tom, že tu pro něj budu a bude to stát za to.

"Mohu říci Mel, vypadáš nádherně." Neal se usmál a podal jí svazek žlutých růží.

"Můžeš, i když vím, že lžeš," odvětila, přičemž si vzala květiny od něj. "Děkuju, Neale. Krásně voní."

"Podívejme se na to, otočím se zády jen na okamžik, a on už okouzluje moji ženu ihned poté, co porodila moje dítě," žertoval jsem, když se natáhl, aby mi potřásl rukou. Natáhl jsem se pro něj a objal ho stejně jako Declana.

"On se ji jen snaží okouzlit, aby mohl držet Ethana nejdéle, než kdokoliv jiný." Olivie se usmála, jak měla fixovaný pohled na malého mužíčka, který byl zabalený v Coraline náruči.

Evelyn byla blízko, ukazujíc jí, jak ho má držet.

"Takže je to oficiální? Ethan Antonio Callahan? "Zeptala se Coraline, a když se on zhluboka nadechl, ona, moje matka a Olivie prakticky roztály, kde stály.

Pohled na jeho malý hrudník jak se nadechl a pak vydechl, byla ta nejkrásnější věc na světě.

"Ve skutečnosti je to Ethan Antonio Giovanni Callahan," Mel promluvila, připomínajíc mi naši dřívější

konverzaci.

"Antonio?" Zamračila se Olivie. "Myslíš toho strážce, ​​který zemřel?"

"Ano, strážce, který za mě vzal kulku… za nás oba. Je to to nejmenší, co mohu udělat pro člověka, který byl v mnoha ohledech i můj přítel." Nikdo nemohl nic říct. Nikdo se neodvážil.

Ethan nebyl v náručí Neala pro více než několik minut, než začal kvílet. Mel hned vstala a okamžitě sáhla po něm. Kymácející se tam a zpět, Neal ho umístil do její náruče. Neměl jsem tušení, jak ví, co má dělat, nebo kdy jí ty instinkty nakoply, ale přesně věděla, co on potřebuje.

"A teď, proč pláčeš?" Zašeptala. Natáhl se, několikrát jí poplácal po tváři a dal ručičku do jejích úst, než se uvolnil. Bylo to, jako by věděl, kdo byla a jen tím, že věděl, že ona byla jeho matka, byl v pohodě. Část mě pocítila záchvěv žárlivosti na to, jak blízcí si už byli, ale bylo to hned ohromeno množstvím radosti a vzrušení, které jsem cítil. Byl uvolněný, ale když se pokojem ozval blesk, začal se znovu vrtět.

"Mami!" Vyštěkl jsem, když držela telefon k hrudi.

"Oh, ticho, než ho rozpláčeš. Dovol mi, abych si to vychutnala. Musím to poslat zbytku rodiny,

a nemůžeš očekávat, že nebudu mít jeho fotku. "Usmála se, listujíc v jejím telefonu.

"Už jsi ho vyfotila snad stokrát od první chvíle, kdy jsi ho uviděla." Bláznila veselím, a ne jen ona, můj otec byl na tom stejně. Byli to… no, byli šťastní. Byli jsme všichni šťastní. Natáhl jsem ruku a můj syn popadl můj prst, stiskl ho tak pevně, jak to šlo, jako by se snažil něco dokázat. Jako by se snažil říct, "Hele tati, podívej, jak silný já jsem".

"Jakou barvu očí si myslíš, že bude mít?" Zeptala se mě Mel. Právě teď byly skelně modré, že prý většina dětí se rodí s takovými.

Než jsem stačil odpovědět, všichni ostatní to řekli za mě:" Zelenou."

"Může se otec dostat ke slovu, prosím?" Posmíval jsem se a obrátil se k mé ženě a dítěti ještě jednou. Zíral jsem v úžasu na novou osobu, která byla polovinou ze mě; moje srdce bublalo při tom pomyšlení. Pohladil jsem ho po vlasech a odpověděl své ženě. "Předtím, než mě znovu přeruší Peanut galllery, myslím, že… opravdu na tom nezáleží tak dlouho, dokud je zdravý." (Peanut gallery – skupina lidí, která poslouchá a míchá se do cizích hovorů)

"To je důvod, proč jsem tady." Příliš zrzavá doktorka vešla s jednou sestrou po její straně. "Ahoj všichni. Jsem doktorka Yang a musím na něm provést ještě pár testů, a pokud- "

"Neříkejte pokud." Zamračila se Mel a její oči byly upřené na ní. "Je v pořádku, a vy se jen ujistíte, že tak i zůstane, chápete? "

Můj otec se zasmál, jak ta žena široce rozevřela oči. "Samozřejmě, paní Callahanová. Vezmeme si ho jen na hodinu nebo dvě, a pak s ním zase budete. Jsem si jistá, že je v pořádku. "

Mel tělo se napjalo a věděl jsem, že se chystala požádat, aby ho mohla doprovodit, ale ona opravdu potřebovala odpočinek.

"Půjdu s ním," řekl jsem. "Budu se cítit lépe, když dostaneš nejméně dvě hodiny spánku."

S povzdechem ho políbila na čelo, než mi ho podala. Byl cítit jako svěží květiny, a déšť, a jen dětsky, což byla nepopsatelná vůně, která se šířila po jeho kůži. Rychle jsem ji políbil a přešel k doktorce.

Ať ti nespadne. Ať má hlavičku vzhůru. Nedrž ho příliš těsně. Dýchá? Neprobuď ho! To byly některé z myšlenek, které běžely v mé mysli; bylo to, jako by se celá moje bytost motala jenom kolem něj.

Do prdele, byl jsem otcem.

MELODY

"Neboj se, zavřeš oči a ještě předtím, než ti to dojde, budou oba zpátky chtějíc tvoji pozornost. " Zasmála se Evelyn, než mě políbila na čelo. Bylo to zvláštní. Nebyla jsem zvyklá nikomu jinému než Liamovi něco takového dovolit a to mi taky nějakou chvíli trvalo. Ale myslím, že vidět mě s dítětem v náručí, je nějak přinutilo zapomenout na to, kdo jsem byla.

"Odejdeme a necháme tě tu, aby sis mohla odpočinout." Sedric se na mě usmál. Vypadal, jako kdyby se držel zpátky obejmout mě, nebo tak něco. To nejlepší, co jsem mohla udělat právě teď, bylo mu stisknout ruku.

Potěšilo mě, že jsem se cítila, jako já, i když teď jsem měla větší prioritu, a to byl můj syn. Byl to teď člověk, pro kterého jsem žila, a zemřela, protože bych udělat vše, co bude v mých silách, abych se ujistila, že je v bezpečí. Což znamenalo, že jsem musela být silnější, možná i drsnější k těm kolem sebe. Udělala bych cokoliv, abych ho ochránila.

"Ahoj, Mel. Oh, mám pro Ethana nějaké roztomilé nové oblečení ve kterém by mohl přijít domů. " Zazubila se Coraline, nechávajíc modrou tašku na židli, kde předtím seděl Sedric.

"To mi připomíná, že tisk nejspíš bude všude kolem, aby udělal fotky…" Začala Olivie, ale já jsem ji rychle přerušila.

"Neale, ujisti se, že o veškerá média kolem našeho domu je postaráno, okamžitě. Také chci nové auto, něco, co není příliš okázalé a s tónovanými skly. Volvo, možná? "Slyšela jsem všechny ty sračky o tom, jak se snaží být v bezpečí a tak já budu taky.

"Jdu na to, šéfe." Usmál se, ale pořád jsem mu nevěřila. Udělal příliš mnoho zasraných chyb, a kdyby nebyl rodina, tak bych ho již zabila. Olivie se kousla do jazyka - jako přesně měla, než se zhluboka nadechla a hrála si s perlami na krku.

"Declane, zůstaneš na okamžik?" Otočila jsem se k němu. Nikdo z nich nečekal, nebo se dokonce ohlédl. Evelyn Coraline odvezla ven a my byli sami.

"Co potřebuješ?" Zeptal se, vyhrnujíc si rukávy.

"Zkontroluj dům, chci na všechny naše poslední bezpečnostní kamery firewall a aby bylo nemožné se do nich nabourat. Prověř profily všech našich zaměstnanců. Ujisti se, že vědí, na čem jejich životy závisí, že nic nevidí ani neslyší a nikoho do mého domu nepouštějí. Přivezli jsme malého chlapce přes hranice, aby jeho matka mlčela. Policie ji chce použít jako informátora. Zaměř se na ni více." Když jsem to všechno vyslovila nahlas, tak jsem se trochu uvolnila.

"Všechno provedu, ale Neal mi řekl, že Liam právě teď, jak mluvíme, má doma už lidi, aby doma vše zkontrolovali. Tady má patnáct mužů a někdo se i loudá po okolí. " Samozřejmě, že ano. On a já jsme si byli příliš podobní; Někdy to bylo šílené.

"Nechám tě si od-"

"Jak se daří Coraline?"

Zamračil se. "Ona je na tom lépe, ale nemyslím si, že by už měla s něčím pomáhat."

"Neptám se tě jako tvůj boss."

"Aha." Pomalu přikývl. To byla jedna z potíží při pracování s rodinou. "Má temné dny, ale je na tom lépe. Je to pomalý proces, ale stále bojuje. Už je to pár týdnů, kdy dodělala chemoterapii a brzy začne s terapii."

"Dobře. Jsem ráda. "Zívla jsem. Celé mé tělo se cítilo tak těžce.

Řekl jen něco předtím, než vykročil ze dveří, nechávajíc mě v tichém pokoji s pár stroji. Nakonec jsem se uvolnila a zavřela oči.

"Ahoj, miláčku," šeptal někdo nade mnou.

Cítila jsem se, jako bych sotva zavřela oči, ale nemohla jsem je otevřít. "Co… já… Co…" Nemohla jsem tvořit slova. Co se to sakra děje?

"Neboj se, velmi brzy to přejde." Znala jsem ten hlas. Se vší mocí, co jsem měla, jsem se snažila otevřít oči.

"Avi… Avi… " zasyčela jsem skrz zuby.

"Tady ne." Usmála se při pohledu na jméno na jejím laboratorním plášti. "Tady, jsem doktorka Yang."

Tlačila mou postel dál chodbou. Snažila jsem se pohnout, ale moje tělo se cítilo, jako by bylo ochrnuté. Zdravotní sestry, lékaři, pacienti, a stěny se pohybovali kolem, aniž by na mě pohlédli. Všechno, co jsem viděla, byly jen její zatraceně modré šaty a špatná červená paruka vznášející se nade mnou. Zatínala jsem zuby, jak jsem se snažila co nejlépe promluvit, ale svaly v mé čelisti byly k ničemu. Ať už mě kurva omámila čímkoliv, nebyla jsem na to zvyklá.

"Liam… zabije…"

"Moje přítelkyně doktorka jeho a malého Ethana zdrží natolik, že si ničeho nevšimne, dokud nebude příliš pozdě. Teď spi, miláčku." Neměla jsem čas ani na to, aby mi její slova došla, než mě uhodila do zasranýho krku. Již jsem neměla žádnou kontrolu nad svým tělem. Tehdy, jsem začala plakat. Odmítala jsem uvěřit, že už možná nikdy neuvidím svou rodinu.

Do hajzlu s ní. Jestli si myslí, že mě může takhle zničit, nevěděla, s kým si zasraně zahrává.

LIAM

Něco bylo špatně. Mohl jsem to zasraně cítit v jámě mého žaludku. Zasraná doktorka si brala svůj sladký čas, aby kontrolovala Ethana, jak jsem je přes sklo sledoval, ale to nebyl můj problém. Něco bylo špatně a já jsem nevěděl co.

"Liame." Declan vběhl vedle mě, zírajíc oknem na Ethana. Byl schoulený v jeho malém inkubátoru.

Declan byl ztuhlý, jeho čelist byla zaťatá tak pevně, že to vypadalo, jako kámen, pomalu vydechoval nosema opatrně sledoval doktorčiny ruce. Slyšel jsemotevřít dveře a sledoval jsem, jak můj otec vešel dovnitř, aniž by se obtěžoval na mě podívat. Přistoupil k mému synovi, blokujíc mi pohled na doktorku.

"Máš pět vteřin, abys začal mluvit, Declane." Moje ruce sebou škubly, připraveny udeřit do něčí hlavy.

"Nedělej scén-"

"Ptal jsem se tě na zasranou otázku, pracuješ pro mě, teď odpověz. Co se kurva děje, Declane? "

Mlčel.

"Jestli se tě budu muset zeptat ještě jednou…"

"Mel." Odmlčel se. "Ona je pryč."

Zhluboka jsem se nadechl, snažíc se nevšímat si, jak rychle mi bušilo srdce. "Zkontroloval jsi-

"Ona je pryč. Evelyn se vrátila, aby ji zkontrolovala a všimla si toho. Nikdo ji neviděl v posledních dvou

hodinách. Naboural jsem se do nemocničních kamer…"Podal mi svůj mobil, ale nepotřeboval to kurva vidět.

"Aviela."

Ta děvka! Zasraně ji zabiju!

"Liame, dýchej."

"Chci tuhle celou zasranou nemocnici mít uzamčenou! Každý zasraný východ, uzavřený! Jak se kurva dostala k mé ženě?" Přímo pod nosem.

Každá hlava v blízkosti se otočila ke mně, ale mě to bylo u prdele. Rozřízl bych všechna jejich zasraná hrdla. 

"Dostala se dovnitř pomocí průkazu doktorky Yang a paruky. Liame, ne…"

Začal jsem jít ke dveřím, než mohl domluvit, ale skočil přede mne, zastavujíc mé kroky. "Máme všude oči. Policajti jsou všude na tomto místě. "

"Přines mi doktorku Yang! Přiveď ji zpět. Zablokuj ty zatracený kamery. "

"Dobře. Vím, že panikaříš, ale bratře, dýchej, "odpověděl.

Běžíc si rukama do vlasů, jsem udělal krok dozadu a dýchal nosem, než jsem přikývl.

"Dostaň ji kurva pryč od mého syna. Chci lidi kolem něho po celou dobu. "

Když mě opustil, snažil jsem se nemyslet na ni. Nemohl jsem uvěřit, že není ve svém pokoji a na mě

nečeká. Nemohl jsem to zvládnout. Kurva. Jak jí kurva dostala? Kurva.

"Pusťte mě!" Ta mrcha zasyčela, když ji Declan tahal za ruku z Ethanova pokoje.

"Radši mluv, než se k tobě dostanu, nebo mi dopomáhej Bůh, tvoje definice bolesti bude jiná v době, kdy s tebou skončím." To bylo všechno, co jsem řekl předtím, než jsem vešel do pokoje mého syna.

Vidět Ethana v náručí mého otce, pálilo hluboko v mé duši. Nebyla to jen moje žena, kurva, ona byla jeho matka. Měl matku, která ho milovala, a musel jsem ji přivézt zpátky. Nebyl ani zasraně den starý a už se musel vypořádat s touhle sračkou. Políbil jsem ho a odstoupil sledujíc ho v náručí mého otce.

"Tati…"

"Jdi. Nikdo se k němu nedostane. Za chvíli tu bude tvoje matka."

Přikývl jsem. Už jsem ani nemohl pořádně dýchat. Cítil jsem se jako atlas, kymácejíc se tíhou celého světa.

"Liame, pokud je tu muž, který jí může získat zpět, jsi to ty."

Neměl jsem kurva na výběr. Jak bych mohl bez ní žít. Nemohl jsem ani myslet. Vyhrnujíc si rukávy, jsem odešel. Pořád jsem si dokola opakoval, že jsem tu doktorku zabít nemohl. Ale čára mezi životem a smrtí byla opravdu tenká. Musel jsem vidět, jak daleko budu muset zajít, dokud se nezlomí. Nepochyboval jsem o tom, že to tak dopadne.

Neal už na mě čekal, když jsem vyšel do sterilní chodby. Jeho tělo se třáslo stejně jako moje. Nebyla potřeba žádných slov, a tak jsme jimi neplýtvali. Aviela šla po rodině. Ona ukradla naši rodinu. Moji zasranou ženu. Nebylo pochyb o tom, že někdo zemře.

Otevírajíc dveře d schodiště, mi Neal podal pistoli, ale zatřásl jsem hlavou. Aviela vybrala tuto ženu jako návnadu; Pochyboval jsem, že zbraň byla natolik dobrá, aby ji vyděsila. Chtěl jsem to z ní vybít.

Moje Mel je pryč. Jak je to kurva možný? Vzala ode mě mou zasranou ženu. Vzala mou zkurvenou ženu! Moje mysl byla ve smyčce, když jsme šli po schodech dolů.

Nechtěl jsem přemýšlet, protože když jsem to udělal, cítil jsem se jako selhání; Cítil jsem bolest a vztek.

Otevírajíc dveře, jsem byl uhozen drsným závanem studeného suchého vzduchu a sněhu. Tam, žebrajíc a držena proti zdi vedle popelnic s krysami u jejích nohou, byla doktorka Yang. Její rty byly sevřené a její oči držely slzy. Declan zavrtěl hlavou a ustoupil, aby mě nechal projít.

Neměl jsem čas. Pochodujíc dopředu, jsem popadl pěst jejích falešné rudých vlasů. Vytáhl jsem ji ode zdi, než jsem ji opakovaně udeřil hlavou do popelnice předtím, než jsem hodil její tělo stranou. Byl jsem v pokušení zajít dál, ale jistě, kdybych pokračoval tak by natrvalo byla v prdeli.

"AHH!" Zasténala, plivajíc na bílý sníh to, co vypadalo na nejméně tři zuby. Bylo to trochu krásné, kontrast její červené krve na nezávadné zemi. Plánoval jsem si vychutnat její utrpení, aby pocítila zlomek bolesti, která byla vyzařující přes mou celou bytost. Poklekl jsem vedle ní, vytáhl jsem nůž z mé boty a držel ho na jejích vlasech.

"Zaživa tě budu skalpovat a nechám krysy pojídat tvoji zkurvenou tvář, rozumíš? Řekni mi všechno, co víš, kurva! "

"Ach…" zasténala.

"Myslíš si, že si dělám kurva srandu? MOJE ŽENA JE PRYČ! "Sklouzl jsem břitvou přes její kůži na hlavě. Pokusila se bojovat, ale stáhl jsem její vlasy dozadu, vystavujíc její nově rozbitý obličej, jak krev

stékala po její tváři a barvila sníh kolem nás.

"Prosím! Já vám řeknu všechno, "naříkala.

"Začít mluvit dřív, než odstraním celou tvou tvář," odsekl jsem. Ať tak či onak, chtěl jsem ji zabít.

"Jediné, co mi řekla, bylo, že chtěla dostat její dceru zpět. Dala jsem jí svou průkazku; hodlala zachránit svou dceru. Řekla, že když zůstane s tebou, ona a její syn zemřou- "

"Kde jsou?" Zařval jsem, zatínajíc čepel za její ucho, skoro odpadla. Její krev tekla, zaplavovala její tvář a krk. Pochyboval jsem o její schopnosti vidět, když otevřela oči, byly nasycené červenou.

"Já nevím, přísahám, všechno, co řekla, bylo, že jedou domů! To je všechno, co vím, přísahám. Je mi to moc líto, prý ji chce zachránit… "

"Policie!" Upozornil Fedel, nutíc mě, abych ji na chvíli nechal jít. Doktorka Yang se zchumlala do klubíčka, vzlykajíc v blátě a sněhu jak krysy očichaly její krev. Při pohledu na její rozbitý obličej, jsem pořád nebyl spokojen. Nesvíjela se v bolestech, a to bylo nepřijatelné.

A opravdu, do uličky vjelo policejní auto a zpomalilo. Poldové vystoupili s baterkami, vytahujíc své zbraně. Tito hlupáci by nebyli prvními Chicagskými důstojníky zastřeleny v uličce, a já jsem neměl čas na tyhle sračky.

"Je tu problém?"

"Prosím! Pomozte mi! " Doktorka Yang náhle zakřičela za mnou. Jejich oči se rozšířily, jak běželi k ní a jasně uviděli můj obličej.

"Pane Callahane. "

"Dostaňte se do auta. Odjeďte. Nic jste neviděli. Máte dvě vteřiny. "

"NE!" Řekla doktorka Yang za mnou. "PROSÍM! PROSÍM POMOZTE!"

"Jedna," řekl jsem a oba přikývli, ignorujíc ji.

"Omlouváme se, že jsme váš vyrušili, pane," starší z obou mužů řekl, než se otočil a ustoupil; doktorka dál poraženě plakala, když jejich auto odjelo.

"Zabijte ji a chci seznam všech Giovanni pozemků, které vlastní." Otírajíc svou čepel od krve, jsem zamířil zpátky k mému synovi.

Mel, já tě najdu. Bože, já tě najdu.