TU - 29. kapitola

Překlad: Simča

"Krev!… Krev!… To je dobrá věc! Duch, který krvácí, je méně nebezpečný! "

-Gaston Leroux

MELODY

Sedíc na své komodě, jsem nemohla odtrhnout oči od idiotský hračky. Moje matka byla jako Joker, hrajíc hlavolamy s lidmi a zároveň nám připomínajíc, že ona tam byla vždycky, číhajíc. Nějak se jí povedlo, mi dát tuto hračku, aniž by se objevila na kamerách a bez toho, niž by si ji naši muži všimli. Liam tu hračku už rozerval a dal zpět dohromady, nebyly tam žádné kamery ani dráty. Byla to jen hračka. Nechápala jsem to. I s tím, jak pojebaná jsem opravdu byla, tak pokaždé když jsem se podívala dolů na mé břicho, cítila jsem, jak se mi utahovalo hrdlo, když jsem se snažila bojovat s emocemi, které se draly napovrch. On nebyl ještě ani tady, a věděla jsem, že bych zemřela - že bych udělala cokoliv - pro něj. Jak mohla být moje vlastní matka tak tvrdohlavá, aby mě zničila? Dokonce i se svými problémy s Orlandem, jsem z ní vyšla, já byla její součástí, a pořád mě chtěla zabít.

"Vypadáš úžasně krásné," řekl Liam, když si vstoupil za mnou, a setkal se s mým pohledem v zrcadle.

Nemohla jsem si pomoct jinak, než se na něj usmát, když jsem se k němu obrátila. Tam stál, ani ne třicet centimetrů ode mě, oblečený v plném smokingu, lesklých černých botách a neobtěžoval si učesat vlasy.

"Kam jdeme?"

Dostala jsem od něj zbrusu nové šaty; dlouhé, modré z hedvábí a šifonu s výstřihem a s živůtkem od Alexandera McQueena. Seděli přes mé břicho dokonale, a věděla jsem, že Adriana mu musela s tím pomoci, ale byly krásné a trochu moc luxusní pro normální noc.

"Správná odpověď je: děkuji, zlato a ty vypadáš taky úžasně." Našpulil rty, snažíc se opravit jeho motýlka. Zvedajíc se, jsem popadla do rukou jeho motýlka. "S výjimkou tvých vlasů, ty vypadáš úžasně. Tak kam to sakra jdeme? "

"Taky nemáš ponětí, jak to upravit, že ne?" On se ušklíbl a podíval se dolů na mé selhání pokusit se uvázat motýlka.

"Ani trochu." Zasmála jsem se a pustila ho. "Ale není to to, co dobré manželky dělají? Opravují kravaty manželům? "

"Je? Myslím si, že neumět uvázat motýlka, je okouzlující. "Políbil mě na čelo, než se podíval do zrcadla.

Pře křižujíc si ruce, jsem prostě na chvíli na něj zírala. "Ty lžeš, manželi. A pořád jsi mi neřekl, kam jdeme."

Povzdechl si. "Jdeme na rande."

"Liame, říkala jsem ti-"

"Nechodíš na rande. Já vím, ale já jo. A protože manželství je o kompromisu, budu tě ignorovat."

"Je mi líto, kreténe, ale jak je to kompromis?" Neměla jsem v úmyslu být jím převálcovaná jen několik hodin po kousku jeho matky. Měla jsem baby shower s ženami, které jsem neznala a neměla ráda; Byla jsem kvůli tomu ještě trochu nakrknutá.

Obrátil oči v sloup, vytáhl dva lístky ze saka a podal mi je.

"Bianca e Falliero." Moje oči hladily pomalu každé slovo, jako by nemohly uvěřit tomu, co viděly, než jsem se podívala se na něj.

Jak to mohl vědět?

Milovala jsem tuto operu. Byla to vůbec první, kterou jsem kdy viděla s mým otcem.

Nebyla jsem si jistá, co jiného říct, než, "Ty nemáš rád operu."

"Ne." Opřel se o mou komodu. "To je důvod, proč je to kompromis. Dnes večer jen chci, aby ses bavila, ne jako boss, ale jako ty sama."

"Jsou jedno a to samé, ale děkuji ti," zašeptala jsem. Opravdu nerozuměl tomu, jak moc to pro mě znamenalo. Musela jsem bojovat s nutkáním plakat. Co semnou bylo sakra špatně?

"Do prdele. Ugh, ty zatracené hormony! "Zaúpěla jsem a snažila se co nejlépe nezničit si make-up. Umísťujíc mi ruku na pas, si mě Liam přitáhl blíž k němu, a vše, co jsem mohla cítit, byl teplý med a skořice. Neřekl nic, prostě mě držel, když jsem se ho držela. Nebylo to poprvé v těchto měsících, kdy jsem plakala nad nejmenšími věcmi. Pláč nebylo něco, co jsem dělala ráda. Bylo mi to cizí, a nejradši jsem to měla takhle. Neříkal mi, že to bude dobré a nepřinesl pozornost. Jen mě držel, dokud jsem nebyla dost klidná, a pak to nikdy znovu nevytáhnul. Byla jsem za to vděčná. Díky tomu jsem se cítila více pod kontrolou a měla kontrolu nad svým okolím. Tím jsem se cítila v bezpečí. On mě nutil cítit se v bezpečí, když jsem si nikdy neuvědomila, že jsem to potřebovala.

"Liame?" Zašeptala jsem.

"Jo?"

"Musíme jít, nebo přijdeme pozdě."

Zasmál se, pustil mě, ale než jsem se od něj odtáhla, párkrát jsem mu přejela rukou po vlasech. Nečekala jsem, že bude sténat a opře se do mých rukou, ale udělal to. Byl jako mazlící se lev.

"Nikdy si nečeš vlasy. Miluju, jak jsou, "zašeptala jsem mu, mírně zatáhla a způsobila, že si olízl koutek jeho rtů, když na mě zíral; jeho oči byly zasklené ohněm a chtíčem. "Miluju tě, jak jsi. "

Jeho hruď se rychle rozšířila, než se uvolnila. Bylo to, jako by ani nevěděl, že zadržoval dech. Uchopil mé tváře, pohladil palcem mé rty, kde s největší pravděpodobností rozmazal rtěnku, ale bylo mi to jedno. Viděla jsem míru kontroly, kterou v sobě držel. Mohla jsem také cítit jeho penis pulzující proti jeho černých kalhotám, bojující proti jeho zipu, nechtějíc nic víc než být propuštěn z vězení a být pohřbený hluboko ve mně. Palcem hladil mé rty, než je položil na tváře.

"Měli bychom jít," zopakovala jsem šeptem. "Přijdeme pozdě." Otočil mě ke komodě, zády k sobě a přitiskl se ke mě. Zíral na prsty na mé kůži. Zdálo se, že si zapamatovává stezky, které svými prsty dělal z mého obličeje do údolí mých prsou.

"To záleží jen na tom, jak rychlí budeme," zašeptala jsem zpátky, chytila ho za ruku a políbila jeho dlaně, než jsem je položila zpět.

"Ježíši Kriste, kurva, Mel." Zasténal, zvedajíc mi vlasy s jednou rukou a druhou uchopil moje prsa. Líbajíc mě na krku, mi tiskl prsa, téměř uctivě.

"Hmmmm…" byl jediný zvuk, který jsem mohla vytvořit, jakmile jeho ruka opustila můj hrudník, přestěhovala se ke stehnům a pomalu zvedl mé šaty.

"Bože, já tě miluju," zašeptal, kousajíc mě do ucha.

Sáhla jsem zase, aby se dostala k jeho kalhotám. "Liame, já tě potřebuju, právě teď."

"S radostí." Zalapala jsem po dechu, odtlačil mé ruce a rychle si rozepnul kalhoty.

Opřela jsem se o okraj mé komody a on neztrácel čas, chytil mě za boky, třel se svým ptákem proti mému zadku, než do mě zajel rychlým pohybem.

"Ach!" Zaúpěla jsem, moje ústa se rozevřela. Zrcadlo před námi přidalo k mému vzrušení, když jsem se dívala, jak mě ovládnul. On nás také sledoval, se škodolibým úsměvem na rtech, když vrážel hlouběji a hlouběji, jednou ruku na mém boku a druhou v mých vlasech. Cítila jsem ho ve mně pulzovat, plnit mě. To bylo kurva krásné a já jsem chtěla víc. Sklonil se, políbil mi záda, než začal silně sát.

"Kurva," zasténal a pustil mé vlasy a boky, než se uchopil stejně jako já komody. Šukal mě tak tvrdě, že všechno, i ten zatracený medvěd, spadl na zem.

"Liame…" zasténala jsem, "budu… Ach, kurva"

"Udělej se mnou, lásko," zašeptal. "Jezdi se mnou." Zvedl rychlost. Nemohla jsem ani rovně vidět, natož mluvit souvisle.

"Kurva, Liame!" Přimhouřila jsem oči, když jsem sledovala, jak se udělal, obrátil oči sloup zpět do jeho hlavy, rty měl pootevřené a vyšel z něj příjemný povzdech, než se jeho svaly uvolnily.

"Skvělý sex v těhotenství, splněno." Zalapala jsem po dechu, úplně ošukaná a šťastná.

"Pokud je to jen pre-opera sex, už se nemůžu dočkat na konec." Usmál se a pomalu se ze mě vytáhl.

LIAM

Bože, věděla, jak udělat z muže blázna. Můj plán byl jednoduchý: dostat ji na operu, přijmout ocenění pro manžela roku, strávit noc v objetí a pokusit se ignorovat hovno, který se stalo na její baby shower. Ale v okamžiku kdy, řekla: "Miluji tě", jsem se nemohl ovládnout. Chtěl jsem ji, a Bože chtěl jsem ji mít jakkoli jsem mohl. Náš sexuální život byl umístěn na zadní kolečka za posledních několik týdnů, ale v jednom okamžiku, jeden tah a vrátil se a přemýšlel jsem, proč jsme vůbec zpomalili.

Trvalo jí hodinu zakrýt fakt, že jsme právě šukali jako divocí psi, než jsme mohli konečně odejít do opery. Ti, kteří měli to štěstí získat vstupenky, museli počkat, dokud jsme se tam nedostali. Koneckonců, financoval jsem do kultury. Celou cestu autem, její ruce byly spojené s mými, ale nechtěla se setkat s mým pohledem a věděl jsem, že to bylo proto, že zpracovávala. Ona vždycky zpracovávala, někdy až moc přemýšlela. Byla zvyklá být bez emocí, ledová jako led a přesto se její zdi lámaly. Viděl jsem to. A pokud jsem to mohl říct já, tak i ona. Snažila se najít rovnováhu mezi tím, kým byla nucena být, a kým opravdu byla. Byla nucena být všemi kolem sebe bezcitným sadistou.

Ale žena, která seděla vedle mě, opírajíc se o zábradlí jako mladá dívka v cukrárně a sledovala operní pěvce zpívat z jejich duše, byla moje skutečná žena. Pod jejím ledem, pod sračkama, bojovností a kulkama, byla žena, která vlastnila tolik různých vášní. Vypadala zcela ohromena těmi zpěváky na jevišti; bez námahy se usmívala. Dokonce i ve tmě balkónu, byste mohli říct, že byla naprosto bezstarostná.

Ona sledovala je, já ji.

"Lásko."

"Pst," zasyčela na mě, ani se nenamáhala vzhlédnout. "Contarino nabízí svou dceru, Biancu, do manželství s Capellioem, který je z konkurenční rodiny, v naději, že do konce léta se spojí jejich domy."

"Zní to jako my."

To upoutalo její pozornost. Podívala se na mě se zvednutým jejím malým, jemným, hnědým obočím.

"Ani ne. Poslouchej ji. "Vzala mě za ruku a opřela se o červenou lenošku, ​​kde jsme oba seděli.

Hluboce se nadechujíc, jsem poslouchal smutek v hlase, když plakala nad rozhodnutím. Zdálo se, jako by prosila diváky o pomoc. Nicméně, moje italština nebyla dost plynulá, abych rozuměl slovům, která říkala.

"Proč je ona tak smutná?" Zašeptal jsem.

"Je zamilovaná do Falliera, vojenského hrdiny. Její píseň se jmenuje Della Rosa Il Bel Vermiglio, "

odpověděla.

Nebyl jsem si jistý, proč to tak moc milovala. Část mě napadlo, jestli kdysi milovala někoho jiného a byla nešťastná, že se musela za mě oženit.

"Liame, moje ruka."

Neuvědomil jsem si, že jsem ji tiskl. "Sakra, je mi to líto. Jsi v pořádku?"

"Myslíš, že to mám ráda, protože mi to je nějak blízké?" Zavrtěla hlavou. Bylo zvláštní, jak mohla číst mou mysl.

"Ne," lhal jsem.

Díky bohu, že jsme měli soukromý balkón.

Jinak bychom museli vidět ty zlé pohledy, které na nás lidé kolem házely.

"To byla jedna z prvních her, na kterou mě můj otec vzal," řekla. "Nenáviděla jsem to, dokud mi neřekl, že to byl můj, Aviely a jeho příběh. Řekl mi, že on byl Falliero a čím vším si musel projít, aby si moje matka nevzala špatného muže. Od té doby pokaždé, když jsem na tuto hru šla, představovala jsem si na jevišti naše životy. "

"Chceš odejít?"

Neodpověděla; Její hnědé oči se rozšířily, když se dívala dolů na zpěváky na jevišti.

"Mel? Lásko, co je? "

Zavrtěla hlavou a ukázala na červené opony na straně jeviště. Posunula se na svém sedadle, aby dostala lepší výhled. Sledoval jsem její pohled, viděl jsem malou italskou herečku tancovat kolem

dvou mužů, ale nikdo tam nebyl. Když jsem se podíval zpátky k Mel, opřela se a její oči byly prázdné a kompletně ledové.

"Mel…"

"Myslela jsem, že jsem jí viděla Avielu stojíc v rohu. Byla v bílém a pak byla pryč. Stalo se to tak rychle. "

Znovu jsem se podíval, a znovu jsem nic neviděl. Naštěstí pro nás, světla se pomalu rozzářila, opona spadla a byla vyhlášená přestávka.

"Odcházíš." Vstal jsem a vytáhl svůj telefon. Byla tady. Šel bych jí najít, ale nemohl jsem s Melody, nemohl jsem ji vystavit nebezpečí. 

Obrátila své pěkně hnědé oči na mě. "Liame, nejsem si ani jistá, že jsem ji viděla."

"Pochybovala jsi vůbec někdy o svých smyslech? Pokud jsi ji viděla, je tady. Věřím ti."

"Nebo by to mohl být těhotenský mozek. Přísahám, že některé z mých smyslů jsou naprosto…"

Její telefon hlasitě zavibroval v její kabelce, přerušujíc ji. Oba jsme se na sebe podívali a pak ho vytáhla ven a samozřejmě, ID volajícího bylo zablokované. Sáhl jsem po něm, ale ona jednoduše odstrčila moji ruku, sama odpovídajíc.

"Nejdražší matko, byla jsi to ty, kdo se schovával za oponou?"

"Ztížila jsi mi práci, Mel, medvídku," Aviely falešně sladký hlas se ozval telefonem. "Nikde nebudeš v bezpečí."

"Jak bys to nemohla vědět, když zřejmě sleduješ každý můj pohyb." Odpověděla Mel.

"Dost z těchto her Avielo," zasyčel jsem do telefonu. "Ukaž mi svou tvář, ať ti ji můžu rozbít." Chtěl jsem udělat víc, než že by byla jen neidentifikovatelná, ale bohužel, ona byla ještě stále matka mé ženy.

"Correte lungo piccolo bastardino irlandese. Le donne Stanno Parlando." A s tím byla pryč.

Utíkej, malý irský pse. Mluví ženy.

Skutečnost, že jsem věděl, co řekla, ukázalo, že má italština nebyla tak špatná.

Mel zaťala zuby, světla a hlasy, se nesly přes operu, lidé si šeptali a pak úplně ztichli. Skenujíc sedadla, jsem hledal její matku, která nepřišla s žádným jiným účelem, než aby z našich životů udělala peklo.

"K čertu s ní, že zničila i toto," zašeptala Mel, zvedajíc se ze svého místa a popadla svůj kabát. Otevřel jsem mahagonové dveře a našel Antonia a Monteho oblečené jako by byli součástí tajné služby, čekajíc na nás.

"Madam, pane, je všechno v pořádku?" Ptali se, oba si už oblékajíc kabáty.

"Sežeňte auto, odcházíme. Buďte na pozoru, Aviela je někde poblíž, "přikázala Mel, než jsem mohl vůbec něco říct. Dokonce i těhotná, stále požadovala respektování a vyzařovala autoritou.

Vytahujíc zbraně, jsme šli tak rychle, jak Melino břicho umožnilo po čalouněné hale a dolů obrovským krvavě červeným kobercem ke schodišti s výhledem na vchod. Monte šel dva kroky za námi, Antonio vpravo od Mel a já přímo před ní. V okamžiku, kdy jsme opustili divadlo, vítr kolem nás vlál, jak jsme vstoupili do bouřlivě a mrazivě chladné Chicagské noci. Fedel zastavil tak rychle, až pneumatiky zapištěly na chodníku.

Než mohl dokonce otevřít dveře, jeden jediný výstřel se vyřítil větrem vedle mě a teplá krev postříkala můj obličej.

V té chvíli se mi zastavilo srdce. Otočil jsem se a zahlédl se do jejích jasných hnědých očí, které se rozšířily do absolutního šoku, jak šla k zemi. Kapky jako by stály ve vzduchu, čas zpomalil jako by to trvalo hodiny. Neslyšel jsem nic, ani si nemohl vzpomenout, jak se dýchá. Vše kolem ní byla jen krev, jako červené víno, které se rozlilo na bílý koberec.

Není její. Není její! Křičel můj mozek, nutíc mě se pohnout, abych si utřel krev z obličeje.

Zdálo se to jako věčnost, když Monte a Fedel oba Mel štítili. Když se posadila na kolena, krev smáčela její šaty a ruce. Kulka ji minula. Spadla, protože na ní padlo Antoniovo tělo, když za ní vzal kulku.

Fedel zařval, ohlížejíc se jak se blížily sirény. "Policie je na cestě, pane. Musíme jít. "

"Nenecháme ho na zasrané ulici!" Mel zasyčela a zírala do otvoru, který byl nyní mezi Antonia očima.

"Mel, není-"

"Řekla jsem NE! A to byl zasraný rozkaz," odsekla. "Neodcházíme, neopustíme ho a necháme tu ženu za to zaplatit! "

Poklekl jsem vedle ní, nestarajíc se, že ta vlhkost pod námi byla krev. Vytékala z něj jako nikdy nekončící řeka. Ani jeden z nás nepromluvil. Byl jsem vděčný, že to nebyla ona. Když jsem pozoroval její pád, když jsem si myslel, že byla zasažena, byl to nejhorší moment v mém podělaném životě.

"Jsi v pořádku?" Zašeptal jsem, a pohlédla na mě, jako kdybych se jí zeptal na nejhloupější otázku, jakou jsem se kdy mohl zeptat. Podíval jsem se na břicho. Břicho měla potřísněné skvrnami od krve. Nebyla její, ale přesto taky spadla.

"Je v pořádku. Monte mě chytil, než jsem mohla spadnout, "bylo všechno, co řekla, než odtrhla pohled od muže, kterého jsem sotva znal, ale přesto mu všechno dlužil.

"Policajti jsou tady," řekl Monte, schovávajíc svou zbraň, než se na nás konečně podíval. V jeho očích byla tak divoká bouře vzteku, kterou ani matka příroda nemohla stvořit.

"Co chcete, abychom udělali?" Zeptal se a nakonec se na mě podíval.

Podíval jsem se přes rameno jak čtyři vozy s otravnými červenými a modrými světly zastavily. Jejich obyvatelé ani nepočkali, dokud jejich vozidla úplně nezastavila, než vyskočili ven. Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Polovina z nich chtěla naše uznání a ta druhá si na nás, Callahany, jen brousila zuby, aby nám mohli vše přišít a podezírat nás. Jen Bůh ví, jak tohle dopadne.

"Dejte policii prohlášení," řekl jsem. "Pak jděte na mě pít. Truchlíme pro naši ztrátu a pak najdeme tu děvku a upálíme ji zaživa."

Bylo to všechno, co jsem stihl říct, než začali řvát rozkazy a přišli nás zachránit.

"Pane, Madam, pojďte s námi! Dáme vyčistit prostor! Jste zranění? Potřebujete lékaře?"

Všechno, co jsem chtěl, bylo rande, ne otevírání brán do zasranýho pekla.