TU - 28. kapitola

Překlad: Simča

"Obrana je náš nejlepší útok."

-Jay Weatherill

LIAM

"Kolik nás ten jeden kluk stojí?" Povzdechl si můj otec, kouříc jako parní stroj, zatímco se opíral proti mému '69 Mustangu.

Nandal jsem si rukavice. "$ 58,378.23. Ale zaplatil jsem šedesát. "

Bože, jak já nenávidím zimu. Ale co jsem mohl očekávat od zimy v Chicagu? Posledních několik měsíců uplynulo až bolestně pomalu, a teď, tady jsme byli, stojíc venku a nechávajíc si zmrznout mozky kvůli klukovi.

"Mohl bych pomyslet na deset různých věcí, které se dají udělat s šedesáti tácy a ani jedna z nich není na propašování chlapce přes hranice. "

Šedesát táců bylo pro nás jako zrnko písku na pláži. Jen se nudil, ve skutečnosti tak nudil, že ten muž se dokonce začal věnovat psaní.

"Nemusel jsi jít, otče."

"Všichni tví bratři jsou v současné době pryč. Myslel jsem, že bychom mohli strávit kvalitní čas spolu, když jsi týdny od toho se stát sám otcem."

Největší bouře, která padla na nás v posledních několika měsících, byla Coraline, a já jsem jí to mohl těžko vyčítat. Měla hysterektomii každý den, kdy se podívala na zvětšující se Mel, až se nakonec složila. To bylo nakonec příliš, a Declan ji vzal zpátky na zámek v Irsku. Stále ještě měla před sebou měsíce kol chemoterapie, kterými musela projít. Dal bych jim tolik času, kolik potřebovali. Declan nebyl jen můj bratranec, byl můj bratr, a Coraline byla jeho srdce. Neal a Olivia, na druhé straně, byli jeden krok od pádu na ksichty. Po jejich vyhnanství, on a Olivia semnou mluvil pouze, když museli, zatímco byli na kampani. Musel jsem jim dát body navíc, byli konečně v něčem dobří: bytí loutkami. Usmívali se pro kamery a díky nim jsme my všichni vypadali dobře. Za několik týdnů, by měli být doma, a budu si muset promluvit s Nealem, ale teď, potřeboval jsem se ujistit, že všechny poklopy byly uzamčeny.

To byl přesně důvod, proč jsme právě teď zaparkovali hned za městem, čekajíc pod mostem na můj balíček.

"Jsi nervózní?" Zeptal se můj otec, podávajíc mi doutník. Odmávnul jsem ho; nestál mi za hádku s Mel, kdybych přišel domů a smrděl od kouře. Byla teď citlivější než kdy předtím.

"Nervózní kvůli čemu?"

"Kvůli vašemu synovi. Pochopil jsem, proč ty a Mel jste nechtěli o tom mluvit, když byla ještě šance, že byste ho mohli ztratit. Tvá matka a já jsme se snažili vám dát nějaký čas, abyste to vstřebali, ale jsme oba trochu v šoku, že nemáte víc starostí. Ani jeden z vás se dokonce nezmínil o pokojíčku, nebo že by Mel chtěla baby shower…" (Baby shower – oslava pro budoucí maminku a miminko.)

"Nechtěla baby shower, protože oba víme, že by ušlapala a zabila každého z naši rodiny." Mohl jsem si teď představit, jak drží dětské chrastítko a nějakému chudáku ho zabodne do lebky. A ten chudák bych byl pravděpodobně já.

Mel a já jsme mluvili o dítěti; trávili jsme většinu našich večerů mluvíc o něm. Jak bychom ho pojmenovali, jak bychom zvládli naši práci a rodičovství. Mel se lidem neotvírala. Trvalo dva roky manželství, než se dokonce opravdu otevřela mě. Jít za mými rodiči nebylo něco, co jsem si myslel, že by zatím zvládla.

"Vím, že ty a máma chcete být víc zapojeni," řekl jsem, "ale Mel není moc otevřená, víš to. Pracuje na tom, ale nemohu ji tlačit. Přemýšlíme o tom, že ho pojmenujeme Ethan Antonio Callahan."

"Ethan?" Usmál se a otočil se čelem ke mně.

"Jo." Zazubil jsem se na oplátku. "Chtěl jsem něco irského, a ona mi řekla, ať jdu do prdele, že jeho příjmení je dost irský. Pořád četla italská jména a já jsem se pořád ptal, zda to bylo jméno pro předkrm nebo entrée. Dohodli jsme se na písmeno "E" a Ethan prostě na nás skočil. Neváhej a řekni to matce, ať může začít vyšívat svetry a nechat udělat monogramy na stříbro. Doufejme, že ji to bude držet od baby shower."

"O tom…" Odmlčel se.

"Prosím, řekni mi, že nic neudělala. Prosím, pro lásku Boží, neříkej mi, že matka to už naplánovala. " Tlačíc se od auta, jsem se k němu otočil.

Pokračoval v kouření, snažíc se co nejlépe vyhnout mému pohledu.

"Děláš si ze mě srandu? Dělám všechno, co jen zasraně můžu, abych to zvládnul do příštích pár týdnů. Bude si myslet, že jsem to byl já. "

"Aww, chudák Boss má strach z jeho velké, těhotné ženy?" Zasmál se, házejíc na zem doutník.

"Říká muž, který se pravděpodobně pokusil to své ženě vymluvit a neuspěl. A já ji dám vědět, že jsi řekl, že je velká." Jako by se taky mohl postavit své ženě. Byli jsme oba v prdeli, a ve chvíli, kdy jsem dostal šanci, jsem ho hodil pod autobus.

"Balíček je tady." Kývl směrem k dodávce, která jela k nám. Dívajíc se na most, jsem si všiml, že zbraně čekají, jak starší dodávka zastavila přímo před námi.

Nenáviděl jsem jednání s překupníky; dělalo se mi z nich špatně. Ty sračky, co jsme udělali, dělal každý člověk ze svobodné vůle. Nedrželi jsme jim jehlu u žil nebo prášek u jejich nosů. Všechno to byla jejich vůle. Pašeráci byli zvrácení a zasloužili si všechny ty sračky, ale ještě pořád věděli, jak dostat tělo. A potřeboval jsem toho kluka.

Čtyři muži vytáhli malého chlapce z auta. Obě ruce měl svázané a i šátkem zavázané oči. Chudák kluk musí stát po mém boku. Bojoval a vzpíral se mužům, slzy mu stékaly po tváři. Drželi ho za potrhaný límec od špinavé košile.

"Říkal jsem vám, aby mu nebylo ublíženo, a že měl být informován o tom, kam ho vezete," řekl jsem.

"Je naživu, že? Taky by měl být šťastný, protože jsme dostali pro něj další nabídku. To vás bude stát dalších deset. Nebo ho vezmu a projdeme se. "

Proč se lidi rozhodovali testovat moji trpělivost, bylo mimo mě. Bylo to, jako by mě opakovaně chtěli

zkoušet, jestli z nich nevymlátím duše. Můj otec se na mě podíval s jeho zvráceným úsměvem na jeho

tváři, který se podobal mému. Přikývl jsem a věděl, co to znamená.

"Nechte chlapce jít a dostanete peníze, na kterých jsme se dohodli, spolu s vašimi končetinami," řekl jsem. Oni se na sebe usmáli, než znovu popadli chlapce.

"Ne! Ne! Déjame ir. Pusťte! "Chlapec křičel, snažíc se bojovat.

S povzdechem jsem vytáhl stoh ze saka a hodil jej na hruď jednoho z nich.

"To je polovina, toho, co vám dlužím," Řekl jsem jim a hodil dalších deset. "A tohle je deset. Teď mi dejte balíček."

Všichni byli radostí bez sebe, že vyjebali s Callahanem. Upustili chlapce jako pytel brambor na zem. Přistoupil jsem k němu, odvázal ho a sundal mu šátek z očí.

"Kdo by si pomyslel, že legendární Callahan měl slabost pro exotické mladé chlapce?" Řekl jeden z mužů. "Můžeme v těchto obchodech pokračovat."

"Počkejte chvíli," řekl jsem, než jsem se zadíval dolů. "Jsi v bezpečí. Estás a salvo, "zašeptal jsem chlapci na zemi. Jeho hnědé oči se rozšířily, otřesené a plné strachu. Užíval jsem si tento pohled u dospělých - u mužů -  ale u dětí, které ani neměly všechny své zuby, mě sralo.

"Vezmu tě k tvé matce," řekl jsem. "Slibuji, jdi si sednout do mého auta." Podíval se na mého otce a pak zpátky na mě.

"Ty mě bereš k mámě?"

"Slibuji."

Pomalu přikývl, vzal mě za ruku a šel k mému autu, můj otec mu jednoduše otevřel dveře a použil jeho tělo, aby zakryl okno. Naše oči se setkaly těsně předtím, než jsem si svlékl moje sako, hodil ho na kapotu a umožnil jim vidět dvě zbraně na mých zádech. On jen vytáhl další doutník, ten muž měl vždy balení.

"Co to sakra je, Callahane?" Křičeli, vytahujíc všechny své zbraně stejně jak dva z mých vozů nás obklopily. Jeden po druhém, moji muži vyšli, zaměřujíc na ně jejich zbraně.

"To, mí přátelé, je to, co se stane, když se pokusíte mě podvést. Když mě urazíte. Každý z mých mužů má právě nutkání, aby vaše hlavy odpráskli. Navrhoval bych vám, abyste odhodili zbraně. "

Jejich tmavé oči zíraly na devět zbraní, poukazujíc na jejich tváře, než pustili své zbraně k jejich nohou, držíc své ruce na znamení kapitulace.

Pře křižujíc své ruce na hrudi, jsem se podíval na posledního muže na pravé straně, stále držícího mé peníze v jeho chlupaté ruce. Natahujíc ruku mi to všechno mužíček předal než se vrátil zpět do řady. Procházejíc k mému saku, jsem upustil peníze a začal si pískat. Vytáhl jsem nůž a pistoli, než jsem se otočil.

"Svlíkat," dožadoval jsem se.

"Seru na t-" Než stačil domluvit, hodil jsem nůž přímo do jeho nosu. Jeho tělo se zakymácelo, jak se dusil vlastní krví, zoufale lapajíc po dechu, křičíc v bolestech, dokud nedokázal už dál křičet.

Zbytek z nich se začal svlékat.

"Nemám žádnou úctu k vám prasatům, ale byl jsem ochoten pokračovat v tomto podnikání. Pak jste přišli, pozdě, nevděční, a neuctiví. Bolí mě to. "Povzdechl jsem si, dávajíc pomalu šest kulek do mého revolveru. Užíval jsem si sledovat je, jak panikařili, když jsem to dělal. "A když jsem raněný, někdo jiný musím cítit moji bolest. Tak se můj svět 'točí'."

S úsměvem jsem střelil prvního muže do rozkroku. Křičel tak hlasitě, že jsem si byl jistý, že žíly vyskočily z jeho krku.

"Cítíte, jak se svět točí?" Ušklíbl jsem se.

MELODY

Cítím se jako obézní Jackie Kennedy.

Povzdechla jsem si, upravujíc si ten pitomý červený klobouk, hned předtím, než Fedel a Monte mi otevřeli dveře.

V okamžiku, kdy moje noha překročila čáru, a zavřely se za mnou dveře, byla jsem na nepřátelském území a já vyčnívala jako muž středního věku na jarních prázdninách. Každý odznak se obrátil ke mně, někteří se široce otevřenýma očima, jiní vstali a napřímili se, upravujíc si kravaty. Cítila jsem se, jako bych byla ve výloze, ale to bylo schválně.

To byl důvod, proč jsem měla na sobě tenhle puntíkatý kabát s rukavicemi a kloboukem. Chtěla jsem, aby si každý zatracený důstojník v tomto oddělení všimnul, že jsem vstoupila na jejich území.

"Mohu vám nějak pomoci, paní Callahanová?" Zeptal se mladý, blonďatý důstojník, rychle se přibližujíc.

"Víte, kdo jsem?" Usmála jsem se.

"Každý ví, kdo jste, madam. Jméno vašeho manžela se téměř všude tady podepsalo. Mohu vám s něčím pomoci? "Nelíbil se mi způsob, jakým poznamenal Liama, byl na hraně s jeho hlasem, ale nebyla jsem právě teď Mel. Musela jsem být Melody Callahanová, sladká žena bohatého Chicagského milionáře. Bylo to nějakou chvíli, co jsme se zbavili první dámy, a všechno bylo v klidu. Příliš zasraně v klidu. A s volbami za rohem, jsem se ujišťovala, že nebudou žádná další překvapení letos v listopadu; byli jsme v cílové rovince.

"Ano, důstojníku…"

"Důstojník Scooter."

"No důstojníku, hledám paní Morales. Ona byla služebná v mém domě. Nebyla jsem schopna ji nějaký čas dostihnout a dělám si starosti."

Celá jeho řeč těla se změnila. Jeho paže padly k pasu a jeho výraz, spolu s jeho čelistí ztvrdl. "No, madam, není namístě se obávat. Kromě toho, že je bez práce a bez jejího syna, je v pohodě. Vzhledem k nedávným událostem s presidentem, držíme našeho svědka pod ochranou."

To ten hajzl na mě právě vyjel?

"Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že ztratila práci," řekla jsem. "Kdybyste mohl, prosím dejte jí vědět, že může mít zpět práci, jakmile se to vše uklidní, byla bych vděčná." A nepodříznu ti hrdlo.

Zamračil se, opatrně si mě prohlížejíc, než se podíval na Fedela a Monteho. "Kvůli návštěvě služebné máte sebou hodně svalů. Jsem si jistý, že vy lidi si můžete najít novou služku mrknutím oka."

"Kdo, oni?" Ukázala jsem na Fedela a Monteho. "Můj manžel je někdy tak paranoidní a teď když jsem těhotná, se může zbláznit. Paní Morales pracovala pro nás po celá léta. Snažila se přivést svého syna přes hranice. Když jsem slyšela, že moje švagrová ji vyhodila, cítila jsem se hrozně. Nejenže pro nás udělala toho hodně, ale teď se postavila proti nespravedlnosti, proti nejmocnější ženě v zemi. S tímto typem síly, si přeji, abych mohla pro ni udělat víc. Opravdu chci, aby věděla, že Callahanovi jsou tu pro ni, jestli něco potřebuje. Můžete to udělat, že ano, důstojníku? Neporušuju nějaký super tajný kód policie, že ně?"

"Jo." Přikývl. "Obeznámím ji s tím, hned jak bude zítra svědčit."

"Děkuji vám, důstojníku Scotty-"

"Scooter."

"Je mi to moc líto. Jsem hrozná v nových jménech. Je to těhotenský mozek. Věřil byste, že jsem skoro v osmém měsíci? No, už odejdu. Ještě jednou děkuji." Natahujíc ruku, abych uchopila jeho, se na mě usměje a potřese si s mou.

"Vy taky, paní Callahanová. Gratuluju k senátorovu vítězství."

"Ještě nevyhrál. Volby nebudou ještě další tři týdny." Nebo má křišťálovou kouli v jeho zadku?

Pokrčil rameny. "Každý teď ví, že první dáma je mimo obraz, váš muž je na dobré cestě se stát vůdcem svobodného světa. Vy Callahani máte vždy nejlepší štěstí. Jak to všichni děláte?"

Teď se chce do toho pustit?

"My jsme jen požehnáni, myslím. Dobré věci se stávají dobrým lidem, že ano? Pořád nemůžu uvěřit tomu všemu zmatku s první dámou."

"Víte," zasmál se, "koluje kolem šílený drb, že jste vy všichni v tom byli nějak namočeni. Že to vše bylo jen součástí plánu vašeho mistrovského manžela, aby se jeho muž dostal do Bílého domu pro své vlastní agendy. První dáma řekla, že ji někdo pomohl, ale nezná jméno té ženy. Co si o tom myslíte?"

Právě teď začal štvát špatnou hormony přeplněnou ženu.

"Měla bych… zavolat svému manželi nebo svému právníkovi nebo tak něco?" Zeptala jsem se ho, jak jsem mnula svůj žaludek.

Než mohl promluvit, Brooks se postavil vedle něj. "Paní Callahanová? Je tu něco, s čím vám mohu pomoci? Je mi tak líto, že nikdo z nás nevěděl, že dnes přijdete. "

"Ne, strážníku…?"

"Brooks, madam. Vaše rodina pomohla zaplatit za zranění mého bývalého partnera, který se zranil při výbuchu výrobního závodu v Chicagu v loňském roce." Natáhl se a potřásl mi rukou. Ve chvíli, kdy se jeho hrubé ruce setkaly s mými, stiskla jsem je, než jsem je nechala jít.

"Prosím, neděkujte nám, ani se neomlouvejte. Já jsem ten, kdo přišel bez ohlášení. Měla jsem nějaké informace, které jsem chtěla vyřídit paní Morales. Ale důstojník Scatter…"

"Scooter."

"Přesně tak." Začervenala jsem se. "Řekl, že se o to postará. Opravdu bych měla jít, než mě můj manžel začne shánět."

Než jsem mohla odejít, zlatovlasý zmrd musel mít poslední slovo.

"Jsem rád, že pověsti o tom, že jste si vzala Callahana kvůli moci, byly všechny falešné. Oba se zdáte být velice šťastní."

Kousajíc se do jazyku, se ještě jednou přinutím k úsměvu. "Všechny tyto drby. Není divu, že nemůžete snížit kriminalitu. Zdá se, že vše, co děláte, jsou klepy. Hezký den."

Monte otevřel dveře do ulice, hned jak auto zastavilo na chodníku. Pomalu jsem se kolébala po schodech s Fedelem vznášejícím se za mnou. Všichni to tak teď dělávali, když jsem jim dávala najevo, že jsem nemohla ani vstát z postele bez pomoci. Nasedávajíc si, jsem si sundala klobouk, který jsem zahodila proti sedadlu.

"Takový zasraně buzerantský čurák! Chci jeho hlavu! Chci z něj vymlátit duši, dokud jeho krk neupadne a pak ho zahoďte ze zatracenýho kaňonu!" zařvala jsem, dýchajíc nosem, když jsem si třela kruhy na břiše.

"Madam, prosím. Pan Callahan- "

"Přísahám na tvou hlavu, Fedele, že pokud mi řekneš, abych se uklidnila ze strachu z mého manžela, připomenu ti, kdo jsem - dítě, nebo zasraně žádný dítě. Rozumíš mi?" Liam všem navrtal do hlav, že jsem je nepotřebovala jen jako osobní strážce, ale i někoho, kdo mě udrží v klidu.

Přikývl a ohlédl se na Monteho, jako by chtěl říct: jsi na řadě.

"Chcete, abych se postaral o důstojníka, madam?" Podíval se na mě Monte.

"Ne." Chtěla jsem být tím, kdo se postará o toho povýšenýho hajzla. Ale nemohl zemřít, ještě ne.

"Chci, abys ho za všech okolností měl na očích. Nechci se zabývat dalším policajtským rádoby hrdinou. Právě teď, si dělám spíš starosti, aby náš plán vyšel."

"Madam, proč si procházet těmi všemi problémy kvůli služebné?" Zeptal se Fedel. "Už několik měsíců policii nic neřekla." Z nějakého důvodu, mi jeho hlas lezl na nervy.

"Nemůžeme ji zabít, když ji má policie pod ochranou, a zabít ji, by jen vypadalo špatně. Aviela si prošla hodně věcmi, aby nám zabránila vítězství Bílého domu a za několik týdnů, budeme mít osmdesát sedm procent voličů. Čeká nás silná odezva a nepotřebujeme, aby proti nám byla služka. Takže musíme mít jedinou páku, kterou máme: jejího syna. Bude mít práci a syna, tím si ji koupíme. Aviela se nemůže k nám přes ní dostat."

"Ale dá služce vědět?"

S úsměvem jsem přikývla a hleděla z okna. Čekala jsem na telefonát, o kterém jsem věděla, že bude následovat. Když Beau volal, informujíc nás o tom, jaké jeho partner má ambice, přišli jsme na to, že nejlepší bude zabít tolik ptáků, jednou kulkou jak jen bude možné. Rádi bychom zabránili Aviele učinit žádné kroky proti nám skrze služebné, ujišťujíc se, že nezabije služku, a teď jsme dali důstojníku Scooterovi zaztracenou kost.

"Madam, Beau je na lince." Monte se otočil, podávajíc mi telefon.

"Dej ho na reproduktor," zašeptala jsem, hladíc si kruhy na žaludku, když jsem zavřela oči. Opravdu jsem si chtěla dát horkou koupel a odpočinout si; bolesti v mých kotnících byla na obtíž.

"Jsi připojen," řekl mu Monte.

"Madam, měla jste pravdu, Scooter chce služebnou v přestrojení, aby šla do domu poté, co odsvědčí. Jde s tím teď za šéfem. Měl bych-"

"Pomoz jim, jak to jen bude možné, Brooksi. Sbohem. "

"Do prdele." Fedel uvedl, nutíc mě otevřít oči. Oba se dívali z okna s jejich ústy dokořán, než se Fedel setkal s mýma očima ve zpětném zrcátku.

Dívajíc se z okna, jsem cítila, jak začínám zhluboka dýchat. Tam na Callahanově obří bráně byl masivní modrý nápis zahalený ošklivými ptáky, chrastítky a postýlkami.

"Prosím, řekněte mi, že to neříká, co si myslím, že říká," zasyčela jsem, mé nozdry se chvěly, jak jsme jeli. Zírala jsem na nápor automobilů, který se rojil na naší příjezdové cestě. Všechny zatracený ženský z Evelyniny měsíční charitativních funkce tam byly s jejich falešnými - Stepfordská panička- úsměvy a velkými krabicemi s velkými mašlemi. Bylo to, jako by kráčely ve zpomaleném filmu s větrem odfukující jejich vlasy dozadu a jejich smích mi už lezl na nervy. Ježíši Kriste, to byla úplně jiná úroveň pekla!

"Zatraceně ji zabiju. Rozsekám ji na malé kousky a hodím ji do zasranýho Michiganskýho jezera. " Nemohla jsem uvěřit - no, mohla jsem uvěřit, že by to udělala, ale zatraceně to všechno. "Je tu nějaký způsob, jak se dostat do garáže? "

"Ne, madam," řekl Monte. "Všechny tyto vozy jsou na cestě, a ona nás zahlédla." Přikývl na ženu oblečenou celou v modré, mávajíc a usmívajíc se na všechny ostatní ženy, které nenáviděla stejně jako já.

Mohla jsem zvládnout spoustu věcí, ale šílená tchýně nebyla jedna z nich. Ale nemohla jsem se skrýt v autě jako mrcha. K čertu s ní.

Drahý Bože, dej mi sílu, abych nikoho nezabila.

Vystupujíc, jsem se setkala s jednou z plastik s nejvíc falešnými červenými vlasy, jaké jsem kdy viděla.

"Ach můj bože!" Vykřikla a znělo to, jako by se z jejího hrdla snažila vyjít kočka. "Melody, ty jsi obrovská! Jsi si jista, že nebudeš mít dvojčata? Moje sestřenice, jako doopravdy si myslela, že bude mít jen jedno. Pořád jsem ji říkala, "Sissy, ty jsi obrovská! Musí tam být další dítě." A hele! Nemá jenom jedno, má trojčata. Jsi taky tak obří. Jak můžeš pořád nosit podpatky? Miluji Giuseppe Zanotti, ale není žádný způsob, jak bych je mohla někdy nosit, kdybych byla těhotná. V neposlední řadě se svým prvním dítětem, je to tvoje první dítě, že jo? Ty a Liam musíte být tak vzrušení, kluk…" Ve chvíli, kdy její ruka se chystala na mé břicho, jsem ji popadla a držela ji, jak jsem se jí dívala do očí.

Chtěla jsem ji zabít. Pořád jenom mlela. Ani jsem nevěděla, kdo zasraně byla a mluvila semnou jako bychom byly nejlepší kamarádky. Nezvládala jsem to. Kdo si myslela, že byla? Kdo si myslela, že já byla, že ke mně přišla a takhle semnou mluvila?

"Melody, moje ruka." Zamrkala, jak zasraně měla.

"Mel, drahoušku!" Přišla Evelyn, tahajíc mě do jednoho neozbrojeného objetí, schválně mě berouc za ruku a tak pouštějíc velmi šťastnou ženu před námi. "Ty a ten tvůj těhotenský stisk. Přísahám, že by mohla přinutit muže plakat, aniž by to věděla. Jste v pořádku, Nicole? "

"Samozřejmě," zvolala hyena, "nejsem jemná květinka. Jsem silnější než…"

"Děkuji vám, Nicole. Uvidíme se uvnitř, máme skvělé víno. "To ji zavřelo hubu a poslalo dovnitř jako psa za čerstvou vůní.

"A teď Mel, než se rozhodneš mě zabít-" řekla Evelyn.

"To už je zamnou, Evelyn. Teď se snažím přijít na to, kam zahodím tvé tělo. "

Povzdechem obrátila oči v sloup, než vzala mou ruku do svých. "Mel, já vím, že nesnášíš tento typ věcí, ale to je vše, co mám. Ty máš své impérium, a já toto. Starám se o veřejný obrázek. Já jsem důvod, proč, pokud Bůh odpustí, vy všichni máte svědky, máme lidí nazbyt. Moje první vnouče bude mít zatracenou baby shower a tu nejlepší ve státě. Bude tam dort, budou fotografie a dětské hry. Zvládneš to z čisté lásky ke mně, Mel, protože jsi ještě neviděla, jak umím být šílená. Jakmile budou dost opilí, můžeš odejít, jo? "

"Chci tady Liama. Nechci žádný tyhle dámský kecy, "odpověděla jsem, mávajíc na několik dalších žen, jak vystupovaly ze svých vozů.

"Už je tady." Usmála se a vedla mě ke dveřím.

To bude nejdelších pár hodin mého života.

LIAM

Všechno, co bylo v domě, bylo v modré a bílé; modré a bílé židle, modré a bílé křišťálové lustry, obrázky, dárkové tašky. Všechno, co jste mohli vidět, bylo buď modré, nebo bílé. Tahle sračka ji trvala šest hodin, když Mel a já jsme nebyli doma. Což znamenalo, že to musela plánovat týdny, a můj otec držel jazyk za zuby, dokud nebylo zasraně příliš pozdě.

V mém domě bylo více intoxikovaných žen v domácnosti, než v celé Orange County (ženská věznice);  a seděly v jednom masivním kruhu kolem Mel, uprostřed našem obývacího pokoje.

"Ona je… jako by to nebyla ona," můj otec zašeptal vedle mě. Byli jsme vězni, neschopní se dostat ven z místnosti a neschopni se dostat blízko k zatracenýmu kruhu. Takže všechno, co jsme mohli udělat, bylo stát u dveří s našimi modrými sklenicemi na víno a dívat se.

Mel se smála, vytahujíc další vlněné dupačky, které by šly skvěle s vlněnou vestou, kterou dostala dříve, spolu s hedvábným šátkem, kašmírovými botičkami a červenou vlněnou bundou. No, novorozenci prostě milují svou vlnu. Mel se usmála a poděkovala jim, než se podívala na mě a ukázala mi směšný outfit. Všechny z nich si utrhly krky, když se obrátily ke mně, čekajíc na moje schválení; tehdy, když se nedívaly, se Mel hnědé oči zamlžily vzteky. Byla mučena, ale tak jsem byl i já; vše, co jsem mohl dělat, bylo přikyvovat s usmívat se.

"Jak dlouho ta šaráda bude ještě trvat? Mám dnes večer pro nás plány," zašeptal jsem.

Nyní, když to moje matka na ni vybalila, jsem pochyboval, že Melody bude chtít jít.

"Dokud tvoje matka bude mít dostatek fotek na zaplnění poloviny dětské knížku vašeho dítěte," můj otec odpověděl. "Jaké jsou vaše plány?"

Vytahujíc lístky z mé kapsy kabátu, jsem mu je předal.

"Bianca e Falliero od Felice Romani?" Četl." Nebyl jsem si vědom, že se ti líbí opera. Je krásná. "

"Nelíbí, jí ano. A od kdy se ty vyznáš v opeře? "Ještě ani jednou o tomto hobby nemluvil.

Ušklíbl se. "Všechno znám, synu."

"Krav-"

"Od koho to je?" Zeptala se Mel, hledajíc visačku nebo kartičku na bílé krabici v rukou. Nikdo neodpověděl, každá z žen, při pohledu na sebe komentovala pouze obal.

"Byly všechny dary muži ručně zkontrolovány?" Zeptal jsem se svého otce, naklánějíc se ode zdi, když Melodyniny oči se znovu setkaly s mými.

"Všechny z nich byly, včetně tohoto. Kontroloval jsem to, i když jsme nenašli kartičku, " odpověděl.

Každá jedna z žen se naklonila dopředu, všechny umírajíc, aby viděli, co je uvnitř. Já, na druhé straně, jsem nechtěl nic riskovat.

"Může budoucí otec otevřít jeden z darů? Nebo bych porušil nějakou prastarou tradici? "Mrkl jsem na

ně, způsobujíc, že Mel a moje matka otočily oči v sloup, zatímco praštěné ženy se zahihňaly.

"Ach, já nevidím důvod, proč ne. Že, dámy? "Řekla jedna z nich.

"Samozřejmě!" Odpověděla druhá.

"To je tak sladké," řekl někdo jiný. "Měla byste to vyfotit. Správně, Evelyn? "

Přišel jsem k mé ženě, políbil jsem ji na tvář, než jsem vzal krabičku pomalu z jejich rukou.

Celá ta věc byla polstrovaná a měkká, když jsem zvedl víko. V duchu jsem se připravil na všechno, ale

co to bylo…

"Aww!" Ony zavrkaly, když jsem vytáhl bílého medvídka oblečeného v černém obleku, v tom nejlepším, jaký by medvěd mohl mít, spolu s cylindrem a malým samopalem v ruce.

"Trochu násilné, ale stejně tak roztomilé," řekla další z nich.

"Liame, zlatíčko. Je tu vzkaz v kapse saka. "Moje matka ukázala a opravdu, přímo vedle červeného kapesníku byla malá kartička, na které byla jen tři slova:

S Láskou, máma

~ A

"Děkuji vám všem," řekl jsem. "Upřímně řečeno, náš syn si ho zamiluje. Teď uteču zpátky do svého rohu. "Ony se zasmály. Aspoň někdo se mohl smát, když jsem podával mafiánského medvěda zpět Mel.

Nedívala se na mě. Místo toho se zaměřila na ženy před ní, které žádaly o dort.

Vstupujíc do haly s mým otcem, jsem se snažil co nejlépe nekřičet. Někdo zemře. Nebyl jsem si jistý, kdo, ale věděl jsem, věděl jsem zatraceně jistě, že to nebude moje žena, moje dítě a ani já.

"V mém domě je špión. Je to už podruhé, kdy se dostala dovnitř. Chci, aby byl nalezen, hned."