TU - 23. kapitola

Překlad: Simča

"Skutky jsou v životě tragédii číslo jedna, slova jsou druhá. Slova jsou snad nejhorší. Slova

jsou nemilosrdná…"

-Oscar Wilde

CORALINE

Kdysi jsem nemocnice neměla ráda. Každý bud umíral nebo už byl mrtvý. Avšak, právě teď, jsem měla poct jako bych měla zemřít vzrušením. Nebo nervozitou.

"Proč vypadáš jako megawattová žárovka?" Zeptala se Olivia, sedící naproti mně a klidně kontrolujíc její telefon.

"Cože?"

"Tvoje tvář. Vypadáš, jako bys něco měla vyhrát. Což je trochu zvrácený vzhledem k tomu, že Mel právě ztrácí už své druhé dítě. "

Byla to taková mrcha.

"Olivie, to nevíš," zašeptal Neal, sedící v jeho plastové židli.

"Krvácela a byla stočená do klubíčka, jsem si jistá, že každé internetové noviny právě teď mluví…"

"Jedině že bys mávla kouzelným proutkem a šla na medicínu v posledních dvou hodinách, drž hubu, Olivie. Nevíš ani hovno." Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem ji umlčet.

Lezla mi na nervy.

Protočila na mě své modré oči a zamračila se. "Zapomněla jsem, že jsi její lokaj. Zajímalo by mě, jak dlouho to bude trvat, až bude chtít zabít tvého otce."

"Olivie, dost." Neal ji chytil za ruku.

Podívala se mu mrtvě do očí. "Chtěl jsi ho zabít, že? Z kteréhokoli místa, kde ses ukrýval, že jsi ho chtěl zabít na konci noci. "

"Tohle není čas ani místo pro toto," zasyčel na ni.

"Proč? Chceš diskutovat o své loajalitě? Vzhledem k tomu, že se za mě ani neumíš postavit, svoji ženu. Jiní muži by pohnuli nebem i zemí. Tobě na druhou stranu, to je fuk. Je to všechno o zasraně podělaný Mel, a nyní ji karma kouše do zadku. Pusť mě," zakřičela a snažila se od něj odtrhnout, dokud ji nepustil. Vstala, ale než stačila odejít, přišel k nám Declan.

Usmál se a rukama si prohrábl vlasy. "Je v pořádku. A i jejich syn. "

"Chlapeček?" Skočila jsem mu do náruče. "Evelyn musí šílet."

"Kdo říká, že Bůh nemá oblíbence?" Ušklíbla se Olivia než se vydala do nějaké náhodné části nemocnice.

"Řekni Liamovi, že gratuluju," řekl Neal, potřásl Declanovi rukou, než se vydal za jeho manželkou.

"Olivia mě dohání k šílenství," zašeptala jsem, držíc se ho.

Políbil mi nos a jen se usmál.

"Co?"

"Mel je v pořádku. Jsme v nemocnici se všemi typy zařízení, která mohou zjistit, zda jsi či nejsi těhotná, "zašeptal.

Kousla jsem se do rtu a přikývla jsem, když mě vedl k recepci.

"Je možnost si právě teď udělat těhotenský test?" Mrkl na ženu, která se mohla jen usmát a přikývnout.

"Pokud jsem, tak Evelyn dostane infarkt." Mohla jsem si jen představit její tvář; neschopna zpracovat informace, které jsme jí říkali dřív, než by na mě skočila.

"Pak jí to řekneme později a necháme si to na okamžik jen pro sebe." Usmál se a políbil mě na tvář.

OLIVIA

Není to fér. Vždycky jsem byla ta nejposlednější. Vždycky jsem byla ta, která byla vzadu a všichni na výsluní. Mel byla ďábelská mrcha! Porušovala všechny zákony; každé přikázání od Boha a přesto, její život byl perfektní. Její život byl přesně takový, jaký chtěla, aby byl.

"Nesnáším tě, víš!" Zařvala jsem se na oblohu. "Nejsem si jistá, co děláš celý den, ale nefunguje to! Život je na hovno a ty to víš. "

"Řveš na mě nebo na Boha?" Ozval se Neal za mnou.

"Jdi pryč, Neale!" Řekla jsem znechuceně.

Dotkl se tiše mého ramene a já jsem byla v pokušení se do něj vtlačit. "Olivie…"

"Chtěl jsi nebo ne, zabít dneska večer mého otce?" Otočila jsem se a podívala se mu do očí, ale on nemohli vrátit můj pohled. "Nemůžu tomu uvěřit."

"Olivie…" Pokusil se mě přitáhnout k němu.

"NE!" Vyštěkla jsem, jak jsem se vytrhla z jeho sevření. "Od doby, co ta ženská přišla do našich životů, se všechno pokurvilo! Co se stalo s pravidly? Zabíjíme pro rodinu, umíráme pro rodinu? Nikdo není v bezpečí! Bůh ti zakázal se dokonce podívat jejich směrem.  Rodina byla pro tebe a dokonce pro všechny ostatní důležitá. Ale teď, do prdele s ní. Každý je tu sám za sebe a ty dokonce ani při mě nestojíš. Nikdo při mě nestojí, jen já sama. Takže jdi do prdele, do prdele s Melody Giovanni a do prdele se vším, co předstíráš, že ti na tom záleží."

Snažila jsem se odejít, ale popadl mě za paže, tahajíc mě ke dveřím, ke kterým mě přitiskl.

"Jdi ode mě!" Zatlačila jsem. "Neale -"

"Ne! Mluvila jsi a teď je řada na mě!" Zařval, držíc mě za ruce. "Za prvé, stál jsem při tobě. Stál jsem při tobě v okamžiku, kdy jsi vešla do mého života. Stál jsem při tobě dokonce i v okamžiku, kdys mi nedůvěřovala se svým tajemstvím. Dokonce i potom, co mi rodina řekla, abych si tě nevzal. Stál jsem při tobě vždycky a to kvůli tomu, že tě tak hloupě miluju. Dnes jsem se nechystal zabít tvého otce."

"Cože?"

Zamračil se. "Byl jsem na střeše s puškou mířící na první dámu. Mluvil jsem s tvým otcem, měl ji zatlačit na stranu a schytat místo ni kulku.  Vždy jsem na tvé straně. Takže do prdele s tebou, že jsi mi zase nedůvěřovala."

Pustil mě a natáhl se pro kliku ode dveří po mé straně.

"Uhni, Olivie."

"Ne," zašeptala jsem a skočila mu do náruče, snaží se ho políbit. "Omlouvám se."

DECLAN

"Co jim trvá tak dlouho?" Povzdechla si Coraline, kopajíc nohama sem a tam na okraji postele.

Sestra odešla s jejími vzorky krve před více než dvěma hodinami. Kdybych věděl, že bude trvat tak dlouho udělat těhotenský test, tak bych určitě vzal Coraline domů a udělali bychom to v pohodlí a soukromí našeho domova. 

"Baby, jsem si jistý, že se snaží co nejrychleji." Snažil jsem se skrýt své obavy. Byla natěšená. Snažila se nebýt, ale nemohla si pomoci. Celé její tělo se třáslo a i to moje.

Prošli jsme si toho hodně v posledním roce a půl. Všechno ještě nesrovnali a stále jsme chodili na terapie, ale byli jsme šťastní. Zkoušel jsem si nás oba představit jako rodiče. Co bych ho naučil, nebo

ji? Jak by vypadal/a? Doufal jsem, že naše holčičky budou vypadat jako ona; měly její úsměv.

"Přestaň se na mě takhle dívat." Zasmála se, kopajíc do mě nohou. 

"Tak na tebe vždy koukám," odpověděl jsem, popadajíc její nohy a líbajíc její stehna.

"A já myslela na jméno pro našeho syna, Brendan."

"Brendan Callahan? Zní to tak nudně a jednoduše."

"No promiň, jaká jména máš na mysli ty?"

"Naše první dítě bude holčička." Zasmála se.

"Promiň zlato. Callahanovi plavci jak se zdá, produkují jen chlapce."

Než mohla odpovědět, dveře se otevřely. Vstal jsem, když lékař vešel.

"Prosím, nenechávejte nás čekat další sekundu. Oba tady šílíme. "Usmála se na něj, berouc mě za ruku.

Nicméně něco bylo divné. Lékař před námi se neusmál, vypadal, jako by byl v bolesti. Jako by nechtěl zlomit naše srdce. Když se zamračil, cítil jsem, jak vyklouzla svou rukou z mé.

"Nečekáme miminko," řekla pomalu, snažíc se neplakat. "Je mi líto, že jsme plýtvali vašim časem, byli jsme jen nadšení. Myslím, že bychom měli jít. "

"Paní Callahanová, můžete mi odpovědět na pár otázek? "Řekl nám. Oba jsme strnuli, zírajíc na jeden druhého, než jsme se ohlédli na něj.

"Proč? Nejsme těhotní, ne? "Zeptala se.

Zavrtěl hlavou. "Ne, je mi líto, nečekáte dítě. Ale našli jsme něco jiného ve vašich testech, které vyvolaly určité otázky. "

"Cože?"

"Zjistili jsme, že máte abnormálně vysokou hladiny CA 125. Od toho jsme udělali několik dalších testů… " Odmlčel se a zhluboka se nadechl, jako by se připravoval na nejhorší.

"Vysoké hladiny tohoto proteinu naznačují, že jde o formu antigenu, který existuje. Ten má příznaky

které vás dovedly k falešné víře, že jste těhotná. Existuje vysoká pravděpodobnost, že antigen útočí na části vašeho reprodukčního systému. Vysvětlila jste dříve sestře, že jste měla pocity únavy, cítila bolesti břicha i bolesti dolní části zad, tyto příznaky mohou být známkou stresu, jiné pohybové aktivity, nebo- "

"Prostě to řekněte," odsekl jsem; ona začínala panikařit.

Zdálo se, že nabírá dech, jako by se připravoval na další řeč.

"Je mi to moc líto, paní Callahanová, ale takové hladiny CA 125 nás vede k přesvědčení, že existuje možnost, že můžete mít rakovinný růst ve vašem těle. Existují i ​​další důvody těchto vysokých úrovní

CA 125, ale když jsem viděl, jak jste mladá a ještě ne v menopauze, je mým profesionálním názorem, že tyto známky jsou důkazem rakoviny vaječníků. Existují i ​​další testy- "Ve chvíli, kdy pronesl svou usvědčující řeč, klopýtla dozadu, jako kdyby ji udeřil do tváře. Popadla prostěradlo postele a snažila se popadnout dech.

"Paní. Callahanová, existují postupy a testy…"

"VYPADNĚTE!" Zařval jsem na něj, přiměje jej, aby klopýtnul. On byl příčinou její rozrušenosti, jejího

neštěstí. Všechno racionální myšlení mě opustilo, když klopýtl chabě ke dveřím. Bylo mi jedno, že jeho prací bylo oznamovat takové zprávy, nezáleželo na tom, že to byla jeho práce, aby tak učinil, všechno, co jsem viděl, bylo, jak mluvil a moje žena, můj důvod proč žiju, se před mýma očima rozbil na dvě poloviny. Měl odejít. Cítil jsem iracionální nutkání vyvolat u Coraline smích, tak jako před deseti minutami, a to prostřednictvím všech nezbytných prostředků.

Jedním z těchto prostředků může být odtrhnutí hlavy z jeho těla.

Přistoupil jsem k mé ženě, držel ji pevně a doufal, že je nějaký způsob, jak přenést toto břemeno na sebe. Bylo mi jedno, že manželství mělo být padesát - na padesát, když přišlo na cokoliv, co mohlo ublížit mé ženě, tak bych bez žádného myšlení vzal všechno na sebe.

"Coraline, Coraline, miláčku, dýchej. "Držel jsem ji, ale ona jen stále vzlykala, dokud jí nevynechala kolena a oba jsme byli na podlaze.

"Je mi to moc líto," vykřikla mi do košile.

Kousajíc se do rtu, jsem bojoval se svými vlastními slzy; nepotřebovala to ode mě, ne teď.

"Baby, není nic, co by ti mělo být líto. Budeme s tím bojovat, "zašeptal jsem, líbajíc ji hlavu. "Budeme s tím bojovat a vyhrajeme."

Ona jen plakala víc, a já prohrál bitvu se svými slzy, když začaly stékat po mém obličeji.

Před patnácti minutami, jsme uvažovali o jménech, smáli se, byli šťastní, rádi kdybychom slyšeli dvě

slovíčka: jste těhotná. Teď jsem se snažil co nejlépe nemyslet na pohřby, nebo na to že ji ztratím, můj důvod žití.

Zírajíc na blikající světla, jsem se ocitl, jak mluvím k Bohu, skutečně mluvit k němu poprvé, co se zdálo jako věčnost.

Pokud si myslíš, že si ji můžeš vzít pryč ode mne bez boje, tak se zasraně mýlíš. Ona kvůli tomu nezemře; Nenechám ji.