TU - 22. kapitola

Překlad: Simča

"Politický jazyk… je navržen tak, aby lži zněly pravdivě, vražda slušně, a dala

vzhled pevnosti s čistým vánkem. "

-George Orwell

MELODY

"Bylo to, jako by se zastavil čas. Země pod mýma nohama se otevřela a ďábel sám se natáhl a tahal si mě do pekla. Křičela jsem, snažila se natáhnout pro svého manžela uprostřed chaosu. Chtěla jsem

zemřít, protože jsem věděla, že v mém srdci, všech srdcí, byl pryč. Nebylo pomoci tomu, co jsem viděla - co Amerika viděla! Jen chvílí předtím, jsme seděli v zadní části limuzíny a můj manžel, prezident Franklin Monroe, mi řekl, jak hrdý byl, že mohl být služebníkem této vlády, vás lidí. Řekl mi o svých snech pro tuto zemi. Být z Texasu, kde je vše veliké, jeho sny byly ještě větší. To je důvod, proč se nemohu zastavit, abych plakala, truchlila, protože vše, co mohu udělat, je pokusit se ctít jeho sen, dokud můj poslední dech neopustí mé tělo. "

Sledovala jsem jednoho po druhém, jak lidé kolem nás stáli, někteří se slzami lesknoucími se v jejich očích, jiní připraveni jít do války pro tuto ženu. Tleskali, oslavovali. Nechtěla jsem vstát, nechtěla jsem tleskat, vše co jsem chtěla udělat, bylo se trefit ocelovou pálkou do všech jejich tvářích.

"Usměj se a vstaň, miláčku. Kamery natáčí, "zašeptal můj manžel, jak mě vytáhl nahoru. Byl stejně nervózní jako já.

"Jak může někdo brát vážně tuto ženu? Její vlasy jsou ve tvaru včelího úlu, "zamumlala jsem k němu.

"Její manžel byl "vůdce lidí." Takže teď je vdova lidí, úl, nebo ne. Tleskej." Tleskajíc s potlačovaným vztekem, jsem sledovala brunetku na pódiu usmívajíc se a mávajíc k jejímu obdivnému publiku.

Prohrávali jsme. Žádné množství peněz by nemohlo vyhrát lásku k lidem. A pokaždé, když čubka mluvila, oni ji milovali ještě víc. Vyčerpala čas a stále mluvila. Měla pouze dát rychlý proslov o této události, ale teď jsem se cítila, jako bychom byli na politickém shromáždění.

"Ráda bych poděkovala senátorovi Colemenovi," dodala. Poprvé, jsme se opravdu zaměřila na muže, který měl pro nás vyhrát prezidenství. "Mnozí z vás to neví, ale senátor Colemen a můj manžel byli vysokoškolští spolubydlící a dobří přátelé. Když zjistil, že Colemen bude kandidovat proti němu, se ke mně otočil a řekl: "Radši ať zase přijde na Vánoce, i když prohraje." Doufám, že to nadále platí, dokonce i teď."

"Vždy!" Smál se senátor Colemen, stoupajíc a berouc jeho místo na pódiu. "Děkuji mnohokrát, První dámo."

"Nesnáším, když jsou pokorní." Povzdechl si Liam, jak se vracel na své místo spolu s většinou hostů.

Olivia se rychle podívala nad moře stolů. "Kde je Neal?"

"Doufejme, že napravuje tohle svinstvo," zašeptal Declan, upíjejíc z jeho brandy, když Coraline bojovala skoro stěží, aby neusnula. Vypadala opotřebovaně. Nebyla jsem si jistá, proč; ona nic nedělala.

"Řekl Neal někomu z vás, jak to hodlá napravit?" Zeptala se Evelyn, přehazujíc její hedvábný, bílý šál přes ramena.

"Ne," zasyčela Olivia. "Jediné, co vím, je, že její výsost tady mu řekla, aby zastřelil mého otce."

S výjimkou Liama ​​a Sedrica, každého oči vystřelily na mě. Jako by to bylo tak překvapující.

"Já jsem pro." Chichotala se paní Colemenová, nalévajíc si sama další sklenku vína.

"Mami!" Ušklíbla se Olivia, chytila ji za ruku. "Už jsi měla dost, a my nemůže mluvit právě teď vážně o zabití mého otce. "

Coraline zvedla hlavu z Declanova ramene, rozhlížejíc se. "Neal by ne… udělal by to? "

"Nebylo by to poprvé, kdy by jeden z nás zabil otce naši manželky," zašeptal Sedric za jeho skleničkou. Čímž Evelyn jednoduše přesměrovala svůj pohled na senátora Colemena, když mluvil. Smutné bylo, že ona byla jediná, která mu opravdu dávala soucitný pohled.

Bouchnutí pěstí do stolu, se Olivia přemístila na kraj židle. "Můj otec udělal vše, o co jste ho vy lidi požádali. On je člověk, ne pěšák ve vašich hrách. "

"Miláčku, uklidni se, lidé se dívají, kromě toho, není to tak, jako by byl nejlepší otec na světě." Zasmála se paní Colemenová, než se zase napila. 

"Ne!" Vyštěkla. "Je to můj otec. Řekněte Nealovi, ať najde jiný způsob, protože když můj otec zemře,

bude to v tvých rukou, Melody Giovanni. Je to moje rodina, a pokud vyjebeš s mou rodinou, vyjebeš

se mnou, děvko. "

"Baby," zašeptal Declan. "Pojďme… někam jinam." Pokusil se vytáhnout Coraline od stolu.

"V žádném zatraceném případě. Začalo to být zajímavé," zašeptala.

Zhluboka jsem se nadechla, položila jsem ruce na stůl a vztyčila se. "Olivie Colemenová, vyjebávala jsem s tebou v minutě, kdy jsem vstoupila do tohoto domu." Pomalu jsem zavrtěla hlavou, jako bych byla skutečně zmatená. "Ty ses mylně domnívala, že mi nebylo jedno, jak se cítíš, nebo to, co si myslíš. Je to jako by sis opravdu, skutečně, hluboko ve svém srdci myslela, že by mi nebylo u prdele, kdybys zemřela. Kulka může projít tvým mozkem právě teď a já bych ani nemrkla. Nicméně…"

Zvedla jsem svou nohu a bodla svůj podpatek do její nohy. Ne tak, aby tekla krev, ale dost na to, aby zalapala po dechu bolestí.

Srovnal jsem si ji stoickým pohledem, promluvila tak děsivě klidně, jak jsem mohla, jen natolik, abych byla slyšet. "Jestli mi někdy budeš znovu vyhrožovat, tak jediná věc, která bude viset, je tvoje tělo z mého okna v koupelně." Zatnula jsem podpatek tvrději, až vykřikla. "Tak drž hubu, poslouchej svou matku, a děkuj bohu, že jsi rodina. Protože, kdybys nebyla, tak bych tě zabila poprvé, co jsi otevřela svou velkou hubu."

Pouštějíc nohu, jsem zatleskala, jak senátor Colemen ukončil svůj projev. Paní Colemenová vstala, aby přivítala svého manžela do náruče pro kamery. Všichni jsme vstali na fotografii, usmívajíc se jako

Brady Bunch na cracku. (Brady Bunch – televizní komediální sitkom)

"O čem jste to všichni mluvili?" Zeptal se senátor Colemen, rozhlížejíc se kolem stolu, jak nás všechny pohlcovalo napětí.

"Dítě se znovu pohnulo, a moje matka se málem rozplácla na stole, jen aby to ucítila," lhal Liam s lehkostí.

Usmál se. "Mohu si jen představit. Děti jsou skvělé, nemůžu se dočkat vnoučat."

"Ano, prosím, omluvte mě," řekla jsem jim, vstávajíc z mého sedadla.

Liam vstal, dělajíc mi prostor. "Kam jdeš?"

"Koupelna, tati. Hned jsem zpátky. " Tak zatraceně přeháněl.

Líbajíc mé tváře, se naklonil a pošeptal mi do ucha: "Jsi sexy, když jsi zlá."

"Já jsem vždycky sexy," zašeptala jsem zpátky.

Usmál se. "Vždycky jsi zlá."

Zakroutila jsem hlavou, jak jsem se odtahovala.

Bylo zajímavé, být kolem tolika politických loutek najednou. Ti všichni vypadali jako by nepřišli kvůli dobré věci, ale v naději, že budou lobovat. Každý z nich se snažil vysvětlit, proč potřebovali potřebné finanční prostředky na cokoliv ze stranických hovadin, které byly na programu tento týden. Proč příští prezident se o to potřeboval zajímat, nebo jak byla v tom Amerika pozadu. Všichni vypadali tak čistě v jejich bílé, přesto byli všichni špinaví.

Přecházejíc do haly domu, jsem si nemohla pomoci, ale přemýšlela jsem: kdyby byli strážci zákona, lidé, které jsme se rozhodli držet spravedlnosti, jak někdo mohl být překvapen typem lidí, kterými jsme byli. Byli jsme "dobří" zločinci. Vzali jsme si jen to, co bylo naše, prodávali pouze těm, kteří chtěli, a zabíjeli ty, co si zasloužili… z větší části. Dokonce jsme dávali zpět na naší komunitě desetkrát víc než oni.

Když jsem zahnula za roh, uviděla jsem první dámu vstoupit do pracovny -  mé a Liamovy – tahajíc tam ve spěchu ženu.

Lesbická aférka? Pomyslela jsem si, snažíc se nezasmát. Tak brzy po vraždě jejího manžela? Pokud něco takového by uniklo do médií, mohla jsem ji srazit rovnou do pekla, jak ona pravděpodobně

zažila v den zániku jejího manžela.

Šla jsem ke zdi, jak rádi říkáme – ke zdi, kterou jsem prostřelila a zničila teprve před rokem a zničila Evelynina Pollocka. Nebyla schopna najít jiný obraz, aby to pokryla, a tak místo toho, ona nechala udělat vnitřní stěnou fontánku. Dostat se do místnosti bylo tak jednoduché, jak zatlačit na volnou dlaždici.

"Co se to sakra děje?" Zeptala jsem se, čímž Adriana vyskočila z Antonia náruče.

Antonio se napřímil. "Neal mi řekl, abych sledoval kamery, madam."

"Madam…" začala Adriana.

"Oba ven, hned."

Zamrkala jsem, jak oba vyběhli. Vytáhla jsem kameru do pracovny a jasně jsem viděla první dámu.

Nicméně, žena, se kterou byla, se zajímala víc o naše knihy, její rysy byly nepřehledné v důsledku úhlu kamery. Jedna věc byla znepokojivě jasná: mýlila jsem, ta žena nebyla její milenka. První dáma vypadala vyděšeně, otřeseně, jako kdyby stála před samotným ďáblem.

"Neměla bys tady být," odsekla slabě.

"Proč?" Zeptala se žena, vytahují knihu. "Zaplatila jsem spoustu peněz za talíř ryby."

V okamžiku, kdy její zpěvavý hlas dosáhl mých uší, moje srdce začalo závodit; Cítila jsem, že se dusím, mohla jsem stěží dýchat. Uzdravená rána od kulky v rameni pálila díky ní, Aviely – mé matky. Stála tam ve svém bílém kostýmu a bělejšími boty, zatímco listovala stránkami mé knihy s jejími na lhávajícími, čistě bílými rukavicemi.

"Víš, proč!" První dáma zoufale naříkala. "Někdo by nás mohl vidět pohromadě a dozvědět se, - "

"A dozvědět se co?" Zeptala se Aviela. "Že jsi mě najala, abych zastřelila mezi oči tvého manžela, jejich milovaného prezidenta? "

Do prdele.

Chtěla jsem jít, ale moje ruka šla k žaludku. A tak místo toho jsem sáhla po telefonu.

"Callahan," odpověděl Liam monotónně.

"Dostaň se do pracovny, hned. Aviela tam je, "řekla jsem mu před zavěšením.

První dáma popadla knihu z rukou a hodila ji přes celou místnost. "To není to, co se stalo! Nikdy jsem tě nepožádala, abys ho zabila. Chystal se mě opustit, slíbil, že mi pomůže s mou politickou kariérou! Žádala jsem tě, abys mi pomohla zabezpečit moji budoucnost! "

Aviela ji popadla za krk, přitahujíc si její tvář blíž. "A jsme tady. Kandiduješ, někteří dokonce říkají, že jsi tak daleko, že jsi už vyhrála závod o vůdce svobodného světa. To je hezká zajištěná budoucnost v mých očích. Nyní, zvedni tu knížku, než zlomím tvůj ubohý vaz a najdu novou loutku."

Ona ji hodila na zem, jako by byla smetí.

Lapajíc po dechu s rukama kolem krku, nejmocnější žena na světě se plazila k padlé knize a zvedla ji nad hlavu. Aviela přistoupila a vzala si jí, než si sedla na mé křeslo. Upravila pomačkané papíry, jako by si nemohla pomoci.

I když to bylo méně než několik minut, co jsem zavolala, nemohla jsem si pomoct, ale zajímat se, co Liamovi trvalo tak dlouho.

"Co ode mě chceš?" Vzlykala první dáma, aniž by se obtěžovala zvednout nahoru. Ona pokračovala blábolit v porážce, což byl ostrý rozdíl od ženy, která vystoupila na pódiu před méně než půl hodinou.

"Nemáš ponětí, co jsi udělala. To, co jsme udělali. Nemůžu to dělat, oni to zjistí- "

"Ach, sklapni a vezmi si Xanax. Vedeš si skvěle, lidé tě milují a i ty tvé vlasy." Zazubila se Aviela, zvedajíc nohy nahoru.

Ve chvíli, kdy Aviela promluvila o vlasech, posadila se, otřela si tvář a stoupla si.

"Vidíš? Už vypadáš víc jako prezident."

"Když vyhraju volby já, nechci tě kolem. Tak kolik to bude stát, abys zmizela? " Zeptala se rezolutně, upravujíc si šaty, zdánlivě se snažíc být slušná.

Aviela se ušklíbla a vstala. "Nic."

"Cože?"

"Vítězství a ujištění se, že Callahanové se nikdy nedostanou do Bílého domu. To je to, jak mi zaplatíš," řekla jí, než vyšla ven z místnosti.

"Ne. Ne, "zasyčela jsem a snažila se zjistit, kam šla. Zdá se, že ta mrcha se zbavila většiny z našich starých kamer. Kdyby Neal nenainstaloval nové, nebyli bychom ji v pracovně schopni najít.

 "Sakra!" Vykřikla jsem, když Liam, Declan a Sedric přišli do pracovny, aby ji našli prázdnou. Jako kdyby ucítil můj vztek, Liam vztekle přecházel přes místnost, popadajíc knihu, kterou Aviela nechala na stole.

"Najděte ji," řekl přes sevřenou čelist, než odešel z místnosti.

Zhluboka jsem se nadechla, snažíc se uklidnit. Když se dveře do řídící místnosti otevřely, okamžitě jsem hodila svým nožem. Liam zíral na zabodnutý nůž ve zdi, nad jeho hlavou, než se na mě vykuleně podíval. 

"Co jsi zjistil od Briarových?" Zeptala jsem se, stále se snažíc popadnout dech.

Podal mi mou zbraň, když se podíval na monitory, pokládajíc jeho zbraň, kterou vyndal předtím, než nůž narazil do zdi. "Co dělala?"

"Co jsi zjistil od Briarových?" Opakovala jsem.

"Mel…"

"Zabila prezidenta, Liame. Zabila vůdce svobodného světa, jen aby se ujistila, že se nedostaneme do Bílého domu. Právě teď, se o ní nestarám. Chci vědět, co se děje, hned!"

Hleděl na obrazovky, stále ji hledajíc. Oba jsme věděli, že je pryč. Nebyl způsob, jak bychom se mohli právě teď k ní dostat. Ne takhle. Ona vstoupila do našeho domu, aniž bychom si všimli; mohla se dostat ven stejně tak snadno.

"Ona nebo její komplic nějak našli a zneškodnili staré kamery v pracovně. Nebyli si vědomi těch, které Neal právě nainstaloval," zašeptal, nadávajíc se na monitory. "Šla po západní chodbě, ale…"

"Liame," odsekla jsem netrpělivě.

"Tvůj dědeček. Byl monopolem mafie, "vyplivl. "Organizoval manželství po celá desetiletí, to vše s jediným cílem - ujišťujíc se, že žádná rodina není příliš dominantní. Snaží se šířit bohatství, drogy, a moc. "

"Takže, v podstatě se mu nelíbí, že Google a Bing jsou spolu v posteli," zašeptala jsem, snažíc se přijít na to, co to znamená.

"Kdo je Google a kdo je Bing v této analogii?"

"Aviela mě měla na mušce. Sakra, střelila mě. Proč mě nezabila? Pochybuji, že mateřské instinkty ji zastavily." Já ani nemůžu pomyslet na to, že bych ublížila svému vlastnímu dítěti. Jak mohla ona?

Opírajíc se o stůl, se nad tím zamýšlel. "Co se stalo, když Caesar padl?"

"Každý se snažil stát Caesarem."

"To je důvod, proč tě nezabila. Zabít tě přímo na místě by mohlo vyvolat potřebu pomsty od těch, kteří jsou ti věrní. Zabití nás obou by otevřelo dveře k anarchii a více krveprolití, všichni by se snažili vyplnit místo, které jsme zanechali. "

Zajela jsem si do vlasů, snažíc se co nejlíp ignorovat píchání, které jsem cítila.

"Co z toho bude mít Ivan?" Proč se staral? Kde byl jeho odkaz v tom všem? "

"Ovládajíc mafii, aniž by si ušpinil ruce?" Zamračil se.

"Je v tom víc, že jo?"

Na chvíli se zamyslel a pokrčil rameny. "Kdo ví, ale alespoň máme něco, co můžeme tý ženský pověsit

kolem krku. Zajímalo by mě, jak se lidé budou cítit, až to zjistí."

"Myslím, že na ni vezmou gilotinu. Pochybuji, že ví, kdo Aviela skutečně je. Je možné, že ji ani nezná jako Avielu. Ale ta žena se právě přiznala, musíme to zveřejnit."

"Já bych raději zavolal Nealovi a řekl mu, aby se neobtěžoval s tím na nic plánem, který měl dnes vytáhnout. "Povzdechl si, posílajíc SMS jeho idiotskému bratrovi.

"Tak jako tak. Ne že by fungoval. Viděla jsem štěňata, která jsou užitečnější než on. I když mu musíme dát pochvalu za kamery. "

Liam zavrtěl hlavou. "Ne, nedáme."

Snažila jsem se usmát, ale znovu se objevila ta bolest.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se, natahujíc se po mé ruce.

"Jo, jsem v pořádku. Jen… Sakra, Liame. Chci ji pryč. Chci, aby všechno bylo pryč! Viděla jsem ji, a po poprvé v mém životě, jsem měla opravdu strach. Kdybych byla tou, kterou jsem bývala, zaútočila bych hned, když jsem uslyšela její hlas… ale…"odmlčela jsem se a zírala na moje vyčnívající břicho.

"Mel…"

"Nelíbí se mi mít strach. Nevím, jak se bát. To není moje povaha, a přesto, měla jsem strach, " zašeptala jsem.

Vezme mé ruce do svých a každou z nich políbí. "Neměla jsi strach, byla jsi matkou, lásko. Dala jsi stranou svůj hněv a tvoji potřebu po pomstě a chránila naše dítě. To je tvoje přirozenost. "

Úsměv na jeho tváři, i přes všechny ty věci, které se děly, mě nutily se usmát. Ale nemohla jsem. V jednu chvíli jsem vstala a v potom jsem se shrbila dost na to, abych viděla krev, moji krev - rychle

špiníc mé bíle šaty.

Ne. Prosím, ne. Znova už ne.

"Mel? Mel! "

LIAM

Nevím, co se stalo. Všechno bylo jako v mlze. V jednu chvíli jsem z ní byl užaslý, tak pyšný, že byla ke mně otevřená. Potom, jsem byl obklopen tiskem, jak jsem ji nesl k sanitce. Nevěděl jsem, jestli jsem ohluchnul nebo můj mozek odumřel, jak jsem se soustředil, aniž bych se opravdu zhroutil.

Během jízdy do nemocnice, se vše dělo tak rychle. Mel svírala mou ruku, tak zatraceně silně, jak jsem byl ztuhlý, nejistý si tím, co bych měl udělat nebo říci a tak jsem držel její ruku, hladil jí po vlasech a líbal jí na čelo. Byla schoulená v divné poloze a nebylo tam nic, co bych mohl udělat. Byl jsem krok od toho, aby se můj člověk stal dalším americkým prezidentem, a při tom jsem nemohl pomoci své ženě.

V okamžiku, kdy jsme vstoupili do nemocnice, ji odvezli pryč, stříhajíc z ní po cestě šaty. Sestra se již připravovala ji dát kapačku do paže, ale já jsem se natáhl, abych ji zastavil.

"Nechceme žádné léky."

"Pane Callahane." Vzhlédl jsem, abych uviděl doktorku Am… něco. Dívala se dolů na Mel, jak mačkala měkce do jejího břicha, díky čemu znovu Mel zakřičela.

"Vaším úkolem je ji dát znovu do pořádku, ne to ještě zhoršit," odsekl jsem, chtějíc vyrvat tu její ošklivou malou hlavu z krku.

"Pane Callahane, je mi líto, ale bude to bolet, než se to dá do pořádku. Ať tak či onak, bude potřebovat tekutiny a léky proti bolesti, které mají dvojí účel. Ona musí být v klidu, nebo riskneme, ztrátu dítěte, "odsekla hned zpátky.

Sestra se podívala přímo na mě a čekala, kdy ji pustím ruku, když jsem to udělal, zajela jehlou do Melodyniny paže, tak rychle, že jsem ani nestihl mrknout.

"Budeme potřebovat ultrazvuk," řekla, stále tlačíc na Mel žaludek.

Pokaždé, když zatlačila, Mel mi zmáčkla ruku. Bylo to tak podobu, co se zdálo být hodiny, ale ve skutečnosti, to bylo pravděpodobně jen pár minut; tlačit, zmáčknout, dokud Mel nepřestala mačkat mou ruku a neuvolnila se. Při pohledu na ni, jsem ji přistihl, jak na mě zírala, naprosto uvolněně s očima dokořán. Bylo to strašidelný jako děvka, a přesto jsem to uvítal.

"Vypadáš jako hovno," zašeptala s úsměvem.

"Tak jako všichni muži s manželkami, které je terorizují pohledem," zašeptal jsem zpátky a kleknul si k jejímu lůžku. 

Obrátila oči v sloup, než se podívala na zdravotní sestru, která ji momentálně brala krev. 

"Co mi dáváte?"

"Acetaminophen." Blonďatá doktorka se usmála, jak držela ultrazvuk.

"Nebojte se, je to bezpečné."

"Co s ní je, doktorko?"

"Doktorka Lewis, "opravila ho. "Doktorka Amy Lewis, setkali jsme se minulý rok a já jen chtěla -"

"Otázka první: Co se mnou je?" zeptala se Mel, přerušujíc ji a šla hned k věci. "Otázka druhá: jak je mému dítěti? "

"Právě teď kontroluju vaše dítě, ale on nebo ona by měl/a být v pohodě," řekla, když sestra zavřela dveře a rolety.

"A první otázka?" Zeptal jsem se.

"Vy lidi neztrácíte čas…"

"Protože nemáme času nazbyt," Mel a já jsme řekli ve stejnou dobu. "A prosím, nenuťte mě, abych se znovu zeptala. "

Skoro jsem se chtěl smát na její snaze být milá a nad tím použitím slova "prosím." Když to vyslovila, zněla ještě víc otráveně.

"Paní Callahanová, z toho, co můžeme říct, máte preeklampsii. Není to života ohrožující, ale přesto. Nicméně, váš krevní tlak je velmi vysoký. Pokud se to nezmění, je vysoká možnost, že se rozvine eclampsie, která může být nebezpečná jak vašemu zdraví, tak i vašemu nenarozenému dítěti. Budete muset být následujících pár týdnů v klidu, dobře? " Zvedajíc její šaty a položením deky přes její nohy, doktorka Lewis umístila nějaký gel na Mel žaludek.

"V klidu? Jako klid v posteli? "Zeptala se Mel.

"Ne, nemyslím si, že je to až tak vážné, ale upřímně bych doporučila si dát od práce volno."

" Callahan, který skutečně pracuje?" Sestra zašeptala za námi. Nevěděla, že jsem ji slyšel a byl jsem dvě vteřiny od toho, abych ji uškrtil Melininou kapačkou. Nicméně předtím, než jsem to mohl okomentovat, malý zvuk se rozléhal pokojem. Bylo to jako malé bubnování pod vodou.

"To je tlukot srdíčka vašeho dítěte."

Mel se zasmála a natáhla se po břichu, jak zvuk pokračoval. Bylo to silné a krásné ve stejný okamžik. Bylo to jako hudba. Dokázal jsem si představit Boha, jak se raduje, a nemohl jsem ani za nic odtrhnout své vodnaté oči od bílo černé obrazovky monitoru.

S úsměvem, doktorka Lewis zírala na obrazovku, jak pohybovala hůlkou přes Melinin žaludek. "Chtěli byste znát pohlaví? "

"Ano."

"Ne."

"Ne?" Podíval jsem se na ni. Zjistíme to pohlaví a to hned.

"Tví rodiče se to chtěli dozvědět s námi. Evelyn mě v autě poslala do úzkých. Je tady? "

Neměl jsem tušení. Všechno se seběhlo tak rychle a moji hlavní starostí bylo dostat ji sem co nejrychleji.

"Mohla byste zjistit, jestli je tu zbytek Callahan párty?" Doktorka Lewis pokynula zdravotní sestře.

Hladíc její hnědé vlasy, jsem sledoval, jak Melody bojovala s nutkáním usnout. Pracovali jsme téměř osmnáct hodin beze spánku. To nemohlo pomoci jejímu stavu. Potřebovala více odpočívat. "Nemůžeme to prostě zjistit s nimi v místnosti až podruhé? Jsem si jistý, že mohu předstírat překvapený obličej. "

S očima napůl otevřenými, zavrtěla hlavou.

"To je to nejmenší, co můžu udělat pro tvou matku. Navíc, možná se trochu uklidní. "

"Zřejmě neznáš mou matku."

"Pomlouváš mě, synu?"

Mluvíc o andělech a oni jsou tady.

Přistoupila k nám, s mým otcem palec za sebou, políbila Mel na čelo.

"Vystrašila si nás, mladá dámo," řekl jí můj otec.

Smějíc se, ho popadla za ruku. "Teď Sedricu, ty i já víme, že ses nemohl dočkat, až unikneš od těch politických idiotů."

Mohl se jen zašklebit, než ji políbil na čelo.

"Je miminko v pořádku?" Zeptala se Evelyn, uchvácena černobílou obrazovkou.

"Můžu vám teď říci pohlaví?" Zeptala se doktorka Lewis přímo Mel.

Neřekla nic, jen se zhluboka nadechla, popadla mě za ruku a přikývla.

"No takže, váš syn bude v pořádku, tak dlouho, jak bude maminka odpočívat."

"Chlapec?" Zašeptal jsem s úsměvem tak širokým, že můj obličej cítil jako by se měl zlomit na polovinu.

Přikývla a ukázala nám malého chlapečka, který se zdánlivě ukazoval pyšně světu.

"Stejně jako jeho otec. "Mel se usmála.

Políbil jsem ji na čelo, nos a tváře, než jsem políbil její rty. Jediné, na co jsem mohl myslet a říci, bylo, "Děkuji ti."

"Další mladý pán Callahan. Už se nemůžu dočkat, až vypomůžu s hlídáním! "Moje matka, skoro vyskočila z kůže.

"Vsadím se, že brzy ho přivedu ke golfu a zamiluje si to," dodal můj otec.

Na což mohla matka jen zatřást hlavou. "Sedricu, drahý, jsi jediný muž v této rodině, který si myslí, že je to skutečný sport! "

"Synku, neposlouchej ji. Tvůj otec v tom nebyl vůbec dobrý, ale s geny tvé matky, je tu pro tebe naděje," promluvil k Mel břichu.

Mel ke mně zhlédla.

"A ty sis myslela, že je to zklidní?"