TU - 24. kapitola

Překlad: Simča

"Život, i když může být jen akumulaci úzkosti, je mi drahý, a já ho budu bránit."

-Mary Shelley

LIAM

"Jsou to nejnovější a neslýchané zprávy. Pouze pár hodin po bílém, charitativním plesu senátora Colemena a hospitalizaci Melody Callahanové, první dáma Julie Monroevá, byla zatčena a obviněna z velezrady a vraždy jejího manžela, prezidenta Monroea. Tím se stává první dámou, která kdy měla co dočinění s atentátem na amerického prezidenta. FBI byl poskytnut anonymní tip s nespornýmdůkazem na její účasti. První dáma Julie Monroevá jen před pár dny slíbila, že zastoupí místo svého manžela pro letošní blížící se volby. To vše je velmi matoucí a upřímně nepochopitelné. Ale zůstaňte naladěni. Doufáme, že budeme moci poskytnout více…"

"Jíš moje želé?" Zašeptala Mel, snažíc se otevřít oči.

Zíral jsem na pohár v mých rukou a zamračil jsem se. "Myslel jsem, že nenávidíš želé."

"Myslel sis špatně, teď mi ho dej." Natáhla se dopředu a vzala si kelímek z mých rukou a začala jíst.

"Jak se cítíš?" Zeptal jsem se.

"Jako bych byla v posteli příliš dlouho… a mám hlad," zamumlala, olizujíc to málo, co zbylo na lžičce.

"Šestnáct hodin spánku to člověku dělá." Natáhl jsem se k jejímu lůžku, abych popadl druhý kelímek, který jsem sebral sestře z jejího zásobníku. Podívala se na moji ruku, než mi znovu vzala moje želé. "Šestnáct hodin? Proč bys mě k čertu nechával spát tak dlouho? "

"Už dlouho ses moc dobře nevyspala. Kromě toho, tak jako tak tu pro tebe nebylo, co dělat. " Kdybych ji probudil, tak by mě zabila.

Zastavila se uprostřed kousání, zírajíc na mě. "V naší branži je stále co dělat. Takže, skutečnou otázkou je, co jsi dělal ty? "

Vše, co jsem mohl udělat, bylo na ní vyvalit oči a zesílit hlasitost televize.

"Lidé na celém světě se stále vzpamatovávají po zatčení první dámy Julie Monroevé. Bylo tomu tak před několika hodinami, kdy FBI oznámila, že první dáma byla zatčena v souvislosti s vraždou prezidenta Monroe. Z toho, co nám bylo řečeno, bylo potřeba pouze jednoho anonymního tipu, aby odhalili tuto národní tragédii…“

"Ty jsi jim dal tip?" Zeptala se.

"Ne, dal jsem tip tvému špiónovy. Zaslouží si povýšit, nemyslíš si? Chycení prezidentova vraha je obrovský krok nahoru, "odpověděl jsem, vytáčejíc Declane asi po deváté.

"To je všechno, cos dnes udělal?" Povzdechla si, zírajíc do nyní prázdného kelímku od želé.

"Opravdu?" Ušklíbl jsem se a potřásl hlavou. "Dnes nezabiješ moji radost, manželko. Budu mít syna a dostanu se do Bílého domu. "

Zasmála se, když si třela láskyplně břicho. "Za prvé, omlouvám se, mluví ze mě hlad. Za druhé, budeme mít syna. "

Sedl jsem si vedle ní, políbil ji na čelo a vzal její ruce do svých.

"Budeme mít syna," zašeptal jsem k ní.

"Jsi nervózní?" Zašeptala.

"Myslím, že budu v určitém okamžiku. Ale jak jsem řekl, jsem otupělý štěstím. Jsi nervózní?"

"Jo." Opřela se zády o polštář a zhluboka se nadechla.

"Budeš skvělou matkou. Takže, co chceš jíst? "Zeptal jsem se, vytáčejíc Adrianu.

Usmála se široce. "Francouzskou cibulačku s plněnými artyčoky na straně a velký čokoládový koktejl?"

"Je to vše?"

Uhodila mě do ruky.

"Pane?" Řekla Adriana na druhé lince.

"Chci mísu Francouzské cibulačky s plněnými artyčoky a čokoládový koktejl-"

"Velký," uvedla Mel, okusujíc lžíci.

"Velký čokoládový koktejl."

"Za půl hodiny to přinesu," odpověděla.

"Pospěš si, než mi ukousne ruku na svačinu," řekl jsem rychle, než jsem zavěsil. Natáhla se ke mně a znovu mě praštila, ale chytil jsem ji za ruku a místo toho ji políbil na vnitřní stranu zápěstí.

"Nedívej se na mě takhle," odsekla.

"Jako jak?"

"Jako…“ Byla přerušena druhým telefonem v kapse. "Není to můj telefon?"

"Jo," řekl jsem jí, odpovídajíc, "Callahan."

"Pane? To je strážník Beau Brooks, a myslím, že můžeme mít problém. "

Vstávajíc na nohy, jsem položil telefon na reproduktor. "Myslíš si, že máme problém, nebo víš, že máme problém?"

Úsměv na Mel tváři klesl, když hleděla na telefon v mých rukou.

"Pane, je tu služebná, která říká, že zaslechla rozhovor s první dámou a Avielou když se vrátila do vašeho domu, aby si vzala její věci poté, co byla propuštěna. Také tvrdí, že viděla mnohem více uvnitř domácnosti Callahanů. Ale to je všechno, co říká, víc toho neprozradí, dokud jí migrační nedá vízum. FBI se snaží, aby z toho byla dvojí pohroma a vytáhla špínu i na vás. Je pod celodenní ochranou."

"Do prdele. Zasraná Olivie, "zasyčela Mel. "Brooksi, vydrž a ujisti se, že nemůže mluvit, dokud ti nezavoláme zpátky. "

"Jak to zahrnuje Olivii?" Zeptal jsem se jí, když byl pryč.

Zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. "Vyhodila všechny ilegální pracovníky, co u nás pracovali kvůli tomu charitativnímu hovnu. Ať je ta žena kdokoliv, tak se nám jen mstí kvůli zasraný děvce, která je manželkou tvého debilního bratra. Sakra. Toto je zasraně naposledy, co jsme nechali ji nebo jemu něco na starost! "

"Lásko, uklidni se. Dítě."

Ztuhla, položila ruku na břicho, než se otočila ke mně. "Musíme jednat, a to rychle."

"Beau ji nemůže zabít," pomyslel jsem si nahlas. "Moc se na nás zaměřují a jde o její právo, protože ona ví dost o nás, co může použít jako trumf, aby vyjednávala o tom, co chce. Neměla by mít větší strach? "

"Nemyslím si, že ta služebná je ta, kdo s tím začal." Vzdychla a snažila co nejlépe zachovat klid, ale ona zuřila. Viděl jsem to.

"Dokonce i idiot ví, kdy se bát."

Strach byl lidská přirozenost. Lidé instinktivně věděli, kdy se držet dál. To je to, co udržuje člověka naživu.

Mel ztuhla, podívala se na mě. "Ne, pokud ona má větší strach z toho, co se stane, když nebude mluvit. Její vízum, Liame. Z nějakého důvodu, potřebuje vízum, a ona ho potřebuje teď. "

"Jen klid." Políbil jsem ji na čelo. "Já se o to postarám."

"Liame…"

"Mel, ne."

Poslední věc, kterou jsem potřeboval, bylo, aby se do toho motala. Nestálo to za to. Naštěstí, než mi mohla nadávat do kreténů, Adriana vstoupila s podnosem její potravy.

"Nakrm ji, uvidíme se brzy," řekl jsem, vytáčejíc telefon, jak jsem šel ke dveřím.

"Nejsem pes, ty šovinistický kreténe, a ještě jsme neskončili. Kdo…"

Než jsem zavřel dveře, zařval jsem rychle, "Taky tě miluju!"

Vstupujíc na chodbu, jsem se setkal s partou zvídavých sester, které všechny zíraly na dveře. "Na co se všichni díváte? Copak vy lidi nemáte životy, které potřebuju zachránit nebo tak něco? "

Okamžitě se podívaly pryč, předstírajíc, že jsou zaneprázdněné.

"Declane, to je můj devátý telefonát. Ať jsi radši zemřel nebo někde umíráš."

Tahle rodin a mě začínala kurva srát.

"Liame je Mel v pořádku?" Moje matka ke mně přistoupila s kyticí jasně žlutých slunečnic na jedné straně a Olivií na té druhé. Držela hlavu vysoko a točila si v ruce svými hloupými, zasranými perlami, které vždycky nosila.

Neobtěžoval jsem se odpovědět mé matce. Místo toho, jsem popadl Olivia za paži a táhl ji.

"Co to sakra děláš? Okamžitě mě pusť! "Křičela jako šeredná víla, kterou i byla. (Banshee – irská zlá, docela strašidelná víla…)

Tlačíc ji ke schodišti, jsem ji uchopil za krk, nutíc ji jít ke zdi. "Víš, co musím dnes udělat? Zamést tvoje hovno. Vypadám snad jako člověk, který uklízí hovna?"

"Já… nemůžu… dýchat…" vydechla, škrábajíc mou ruku tak moc, tak že její falešné nehty málem vypadly.

"Pokud nemůžeš dýchat, nemůžeš mluvit. Jsem vteřinu od toho, abych urval tu tvoji ošklivou hlavu z tvých rame- "

"Vypadni od mé ženy!" Neal mě odtáhl a rychle mi pěstí vrazil do brady.

Padajíc na zem, Olivia zalapala po vzduchu a rukama si držela hrdlo, jak Neal nad ní stál.

"Ztratil jsi zatraceně rozum?" Vykřikl.

Otírajíc si koutek úst, jsem se díval na červenou skvrnu na rukávu. Cítil jsem sadistický úsměv na svých rtech, jak jsem se díval na svého bratra.

"Toto je tvoje poslední varování, Neale. Ovládej svou ženu, nebo přísahám Bohu, že ji zabiju. "

"Měl bych kontrolovat svou ženu? Co takhle se nenechat ovládat svou ženou? Vše je o ní! Co udělala? Copak ona nesouhlasila s Melinyma botama? "

"Drama mezi mojí a tvou ženou se mě netýká. Ty ze všech lidí bys měl vědět, že Mel mě nepotřebuje, abych za ni bojoval její bitvy." Znovu jsem si otřel pohmožděný ret, zírajíc na dementa přede mnou.

 "Nicméně, v okamžiku, kdy tvoje ufňukaná, budiž k ničemu manželka, vyhodila služebné z mého domu bez toho, aby mi to řekla, nebo jim plně vysvětlila, co by se stalo, kdyby mluvili s policii, se stala mým nepřítelem. "

Ztuhl, jako kdyby byl vytesán z ledu.

"Nemyslela jsem si, že někdo z nich by…" řekla slabě.

"Ty si nemyslela!" Zařval jsem na ni, přiměje ji, aby sebou trhla. "Drama, které jsi vytvořila v této rodině, jsem přehlížel. Ale drama, které vytváříš v mé práci – způsobu mého života – nebudu.

Máš štěstí, že jsi stále naživu! Dýchni špatným směrem, a nebudeš žít dost dlouho, abys toho olitovala."

Přecházejíc ke dveřím, smutný, malý retard, kterým byl můj bratr, zavolal.

"Liame, ona…"

"Žádné výmluvy!" Zařval jsem. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se uklidnit, než bych mu vyrval mozek z té debilní hlavy v této nemocnici.

 "Všechno, co od tebe potřebuju, je najít Declana a říct mu, aby zvedal zasraný telefon. "

Vyšel jsem na chodbu a tam moje matka čekala. Svazek slunečnic, které předtím byly v její paži, byly nyní nahrazeny lékárničkou. Její oči přešly rovnou na mé rty předtím, než dopadly na škrábance na mé paži a ruce.

"Promiňte, drahý." Zastavila ošetřovatele. "Můžeme dostat soukromý pokoj, prosím?"

"Mami."

"Madam, je mi líto, nemohu-"

"Dovolte mi to zopakovat, můžete prosím ukázat mě a mému krvácejícímu synovi soukromý pokoj v nemocnici, které pomohl finančně a zachránil před zatraceným bankrotem? "Její hlas byl zdvořilý, ale stisk, kterým držela paži ošetřovatele, křičel nepřátelstvím.

Kývl, ukázal k prázdné posteli. "Zvládnu tyto rány."

"Ne, děkuji, drahý." Poplácala ho po paži. "No tak, Liame…"

"Mami, jsem v pořádku. Přestaň být směšná. "

Přistoupila dopředu, a když jsem musel klesnout hlavou, abych se setkal s jejím pohledem, věděl jsem líp, než s ní bojovat na toto téma. To… to byl kód "Musím s tebou mluvit, tak drž hubu a poslouchej."

Vytáhl jsem svůj telefon, vytočil ho, když jsme šli směrem k soukromé posteli v rohu s modrými závěsy.

"Věděla jsem, že jeden z vás to bude potřebovat." Povzdechla si, vytahujíc obvazy.

"Jsem v pořádku a bylo by mi ještě líp, kdyby lidé odpovídali na jejich zasraný telefony. "

"Jazyk."

Nemohl jsem si pomoct, ale vyvalit oči. "Vážně, matko?"

"Jen se snažím ti pomoci. Opravdu chceš, aby tvůj syn se narodil a už klel? Měl by ses připravit na cenzuru ve svém jazyce. A teď, dej mi ruku. "Podal jsem ji jí, jak jsem se snažil znovu kontaktovat Brookse, ale pořád mě posílal do hlasové schránky. Něco se děje.

"Declan?"

"Ne," zasyčel jsem, jak na mé škrábance na ruce vylila alkohol. "Práce. Práce, kterou jsem neměl dělat, ale tvoje snacha se stala moji rakovinou tvořící se bol… ach! Sakra, mami! "

"Přestaň se chovat jako dítě." Zasmála se, když mi obvazovala ruku. "Dostalo se ti vůbec nějakého spánku, co tohle všechno začalo? "

Neodpověděl jsem, ne proto, že jsem nespal, ale proto, že jsem věděl, že kdybych to řekl, tak by mi nedala pokoj. Strávil jsem většinu dne hlídáním Mel a jejích životních funkcí a tím, že jsem kontaktoval policii.

"Narodil ses výbušným, Liame. A horší se to, pokud nemáš spánek. "

"Spánek nebo ne spánek, Olivia překročila čáru, a já jsem byl tak blízko, k tomu, abych ji zabil."

"Ale neudělal jsi to, protože hluboko ve svém srdci máš rád svého bratra, i přesto, jak moc se snažíš ho nenávidět. "

"Takže to není o mých činech proti Olivii, je to o Nealovi." Měl jsem to vědět.

"Stejně jako mám ráda vaše ženy, mojí první prioritou budeš vždy ty a tvůj bratr. To vše ohledně Olivie vás rozerve na kusy. Neal čekal roky- "

"Mami, je mi to jedno. Pokud chce stát při mě, je to otevřený. Ale on se potřebuje ujistit, že jeho žena ví, kde si stojí, a že musí být daleko ode mě. Už jí nevěřím. "

"Pokud jí nemůžeš vystát teď, jako manželku tvého bratra, jak s ní budeš vycházet, jakož to s dcerou tvého prezidenta? Vy jste ti, kdo zvyšuje její status. Pamatuj si, že Frankenstein nebyl monstrum, ale doktor. "

Nenáviděl jsem, když to dělala. "Nutíš mě si jít zakouřit, mami."

"Kouřit? Ne pít? "Zasmála se.

"Táta to udělal před lety."

Než mohla odpovědět, můj telefon zazvonil; blokované volání. Jen jedna osoba měla toto číslo… Brooks.

"Callahan."

"Pane, dostal jsem vaše hovory. Nemohl jsem mluvit… "

"Co se děje?"

"FBI připravuje vízum, vše, co potřebují, je aby vyslovila ta slova. Myslím, že má syna přes hranice. "

"Myslíš?" Proč sakra všichni myslíte a nikdo nevíte? "Brooksi, zasáhni a dej to do pořádku. Najdi způsob, jak ji dáš vědět o tom, co se stane, když otevře ústa. Náš veřejný image nebude tímhle zničený, rozumíš mi? "

"Jdu na to, pane."

BEAU

Zavírajíc svůj telefon, se podívám na všechny ty odznaky přede mnou. Většina z nich mě zdravíjak procházím.

"Jen tak dál, Brooksi."

"Brooksi, jsi jednička."

"Gratuluji, Brooksi."

Vše, co jsem mohl dělat, bylo přikývnut, zhluboka se nadechnout a spolknout vůni potu a zatuchlé kávy, než jsem opakoval to samé do kola: " Jenom dělám svou práci" Celé roky jsem nebyl nic víc než polda pochůzkář, a nikdy jsem nežádal, abych byl něco víc. Mým skutečným úkolem bylo sledovat ulice. Nyní, se po celém oddělení spekulovalo, že bych mohl být v užším výběru stát se detektivem.

Potřeboval jsem se dostat k té služebné co nejdříve, ale FBI ji měla uzamčenou v zadní části okrsku. Chtěli si jejich jména k tomu přišít. Ale přišít to i Callahanům nebude pro ně tak lehké.

"Myslíš, že je to pravda?" Zeptal se můj partner. "Pokud je, musíme být v tomto případu." Opřel se o můj stůl.

"Jsi štěně, Scootere. Přestaň se snažit ukousnout případy, když nemáš ani zuby, "řekl jsem mu, s pohledem upřeným na láhev s vodou na stole. Měl jsem plán, jen jsem potřeboval víc času.

"Říká se, že Callahani jsou nejhorší věcí, která se v tomto městě stala od dob Al Capona. Že oni vraždí muže, ženy a děti, bez žádnýho problému. Mají v mlze drogy; plevel, kokain, heroin. Pokud je to nezákonné, prodají to a vydělávají miliony po celé zemi, a přesto jsou stále…"

"To proto, že nemáme nic!" Zařval jsem, upozorňujícna nás. "Mluvil někdy někdo s dealerem, který ukázal prstem na Callahany? "

"Všichni vědí, že je to tak, protože se bojí."

"Kdo jsou všichni? Budou všichni svědčit u soudu? Nikdy nebyl nějaký důkaz, který by prokazoval, že Callahani jsou všechno, jen ne normální občané tohoto města. Nemáme na ně ani pokutu za parkování. Vše, co jsem kdy slyšel, byly jen fámy od jednoho k druhému poldovi. Byli tu důstojníci, kteří se snažili něco dokázat, ale nic, neměli důkazy. Prokaž to, co mnoho dalších nedokázalo. Dej mi důkazy a já na ně vytáhnu želízka. Ale do té doby, nech si pro sebe svoje historky a "drogy v mlze" pro své kamarády a ztrať se z mého obličeje. "

Ustoupil o krok dozadu, okusujíc si rty, než umístil svou čepici zpět na svou blonďatou hlavu. "No, máme služku, jejich služku. "

"Ne, máme ilegálního přistěhovalce, který se cítí na nic, po té, co byl vyhozen, a nyní vydírá vládu USA o vízum. "

"Víš, co Brooksi? Všichni z nás něco děláme. Snažíme se! Snažíme se zachránit naše město. Zachránit ho před mafiány, násilníky a Callahany. Proč nezačneš podporovat tým? "

To mě zastavilo. Ze všech sil jsem se snažil, abych ho nekopnul do obličeje. "Podporovat můj tým?" Zasmál jsem se, berouc si můj kabát. "Chlapče, jsem tu už sedm let. Byl jsem postřelen, přejeli mě a téměř mě poslali do povětří. Pracuji na případech, kde můžu posílat ostatní do vězení. To není hra, chlapče. Můj kabát říká, "Chicago P.D." (Policejní oddělení) ne tým poldů. Můj odznak říká důstojník Brooks. Chceš prokázat svou nášivku? Chceš vidět Callahany padnout, i když nemáš ponětí, co jsou zač? Dobře, jak chceš. Jen se semnou setkej za pět minut u výslechu. "

Popadl jsem láhev s vodou a odešel.

"Už nejsem žádný nováček," křičel za mnou. Co jiného mohl říct?

"Drž tlamu, chlapče a sežeň nám nějaký kafe." Někdo za mnou křičel, ale já jsem se neobtěžoval starat nebo se ohlédnout.

Vždy jste mohli říct, kdy federálové byli ve městě; všude byl bordel a každý chtěl zazářit. Šel jsem chodbou a nikomu nevěnoval pohled, dokud jsem nevstoupil do archivu. Neměl jsem moc času. Hrál jsem si z cela s novým druhem ohně.

Tato láhev s vodou byla moje jediná šance.

Klíčem k bytí lhářem, bylo to, že jste museli věřit svým lžím. Bylo to tak jednoduché. Říkat lži, kterým můžete věřit a když tak uděláte, svět bude věřit jim spolu s vámi. Takže když jsem vstoupil do chodby, věděl jsem, co jsem chtěl vidět. Znal jsem lež, které bych uvěřil; služka byla lhář a chtěl jsem, aby se přiznala.

Všechno bylo tak jasné; mé smysly nikdy nebyly tak jasné, a chtěl jsem hrát s každou kartou, kterou jsem měl. Agenti FBI čekali, doufajíc, že něco mají. Vedle nich byl Scooter, který byl jen maličký a mnul si ruce.

Zírajíc na opálenou, tmavovlasou modlící se ženu u stolu, jsem se snažil zahrát svou roli.

"Řekla už něco?"

Nemohlo ji být víc než třicet, možná?

"Nepromluví, dokud neuvidí vízum. To nedává smysl. Má dítě přes hranice. Proč nepožádala o volnou vstupenku pro něj? Chce vízum pro sebe místo pro něj? "Zeptal se Scooter.

"Poté, co nám řekla o první dámě, byla plná jen" Zdrávas Marie milostiplná, "znovu a znovu. Kdybych byl Marie, byl bych naštvaný, "důstojník po mé pravici se posmíval a otočil se směrem k obousměrnému sklu. "Je to ztráta času. Vyslýchají právě teď první dámu. Je to tvůj obojek, měl by ses jít dívat. "

"Budu tam za minutu. Jen se chci podívat na ní jako první. "

"My," řekl Scooter. "My chceme, se na ní podívat."

"Jen jděte. Požádejte Matku Marii o modlitbu pro mě. "Zasmál se, než odešel.

Krok jedna; hotovo.

"Tak, jak na ní půjdeme?" Zeptal se Scooter, snažíc se vejít, ale zastavil jsem ho u dveří.

"Ty nejsi policista, pamatuješ? Jsi roztleskávačka. Můžeš podpořit tým za tímhle sklem. "

Vcházejíc dovnitř, první věc, kterou jsem slyšel, byly její modlitby:

"Dios te salve, María, llena eres de gracia, el Señor es contigo…"

"Antoniodita tú eres entre todas las mujeres, y Antoniodito es el fruto de tu vientre, Jesús.

Santa María, Madre de Dios, ruega por nosotros pecadores, ahora y en la hora de nuestra muerte.

Amén," dokončil jsem za ni, pokládajíc láhev s vodou na stůl, než jsem ji pomohl se posadit.

"Marie matka všech matek," řekl jsem, než jsem se posadil taky. "Moje matka ji milovala taky."

"Máte moje vízum?" Zeptala se silným přízvukem.

"Ne."

"Pak pro vás nic nemám."

"Nemyslím si, že jste někdy něco pro mě měla."

"Pracovala jsem v tom domě! Viděla jsem věci! Slyšela jsem věci!" Vykřikla na mě.

"Dejte si trochu vody," řekl jsem jí, posouvajíc k ní láhev.

Odstrčila ji zpátky. "Jsem v pořádku, lo choto."

"Opravdu? Vzhledem k tomu, že jste tu už chvíli, a to poslední, co chci, je, abyste byla dehydratovaná. Navíc doufám, že si hodně promluvíme, "uvedl jsem, tlačíc vodu zpět k ní.

"Žádné vízum, no confesión," opakovala, než si dala láhev ke rtům. V okamžiku, kdy se podívala dolů, ztuhla. Její tmavé oči si pomalu pročetly slova napsaná na zadní straně štítku.

"Jste v pořádku, paní Morales?"

Ona na mě jen zírala, oči měla vytřeštěné a byla ztuhlá.

"Je to jen voda." Řekl jsem, popadajíc láhev. "Ne jed. Tady jste v bezpečí. "

Abych to dokázal, popadl jsem vodu a napil se.

"Callahani…" Zašeptala, pouštějíc její hlavou.

"Slečno Morales, vím, že je to děsivé. Můj partner mi připomněl obvinění proti Callahanovým. Jak někteří říkají, zabili muže, ženy a dokonce i děti. Jak nemají žádnou úctu k zákonu. Jak pátrají po každém, kdo se pokusí stát v jejich cestě. Pokud je to pravda, nemůžu si představit, čím jste si procházela v tom domě. To, co jste mohla vidět. Víme o vašem synovi. "

Napjala se, slzy se sdružovaly pod jejími víčky, stejně jako rty a ruce se třásly.

"Moje matka, ona byla přistěhovalec, pracovala celý svůj život pro lidi, jako jsou Callahani. Ačkoli se nestarala. Chtěla jen pro své chlapce lepší šanci na život. Udělala by cokoli pro chlapce - pro mě. Dokonce se starat o lidi jako jsou Callahani. To je důvod, proč chcete vízum, že ano? Abyste ho mohla sem přinést správným způsobem. Tak aby nebyl označen ilegálním přistěhovalcem. Chci vám pomoci paní Morales, ale musíte být ke mně upřímná. Vy jste jediná, kdo může dostat ty vraždící bastardy do vězení. Budeme vás chránit. Já osobně vás budu chránit."

Přesvědčil jsem se, že četla v mých očích a to díky tomu jí slzy stékaly po tvářích. Otřela si nos a přikývla.

Narovnala se a připustila, "lhala jsem. Já nic nevím. Jen jsem chtěla svého chlapce."

"Nemáte nic na Callahany?" Znovu jsem uvedl, upřeně se jí dívajíc do očí.

Znovu přikývla.

"Nemám nic na Callahany. Chtěla jsem se jim pomstít. Vyhodili mě bez důvodu, nemám nic, a oni mi to všechno vzali. Prostě toho mají tolik, víte? Jen jsem chtěla něco pro mého chlapce."

Potřásl jsem na ní hlavou a popadl jsem vodu. "Držte se, paní Morales. Držte se."

"Prosím, nedeportujte mě. Por favor! Jsem jediná, kdo odesílá něco zpátky. Můj syn je stále mladý. Stejně jako vaše matka, jen jsem chtěla dát mu to nejlepší, sobě dobrou práci. Potřebuji vaši pomoc, prosím! Potřebuji vízum."

Nebylo nic, co bych jí mohl dalšího říct, a tak jsem prostě šel ven. Scooter stál, zírajíc na ženu, která se vrátila k modlení, přes sklo.

"Sakra. Něco ví. Cítím to. Musíme ji přinutit mluvit. Měli bychom ji vydírat; bránění spravedlnosti, podání falešného obvinění… "

"Ano, Scootere pojďme vydírat jediného očitého svědka, kterého máme na první dámu, protože nám neřekla, co jsme doufali, že uslyšíme, "odsekl jsem. "Pokud budeš skákat po hlavě do všeho, brzy bude tvůj mozek potřísněný po celém chodníku. "

Bylo to až poté, co jsem se dostal ven z areálu, kdy jsem si dovolil vyrvat papír z láhve vody.

V angličtině to bylo přeložené na tři jednoduché věty:

Váš syn to dnes ze školy domů zvládl v bezpečí. Vaše slova, která teď řeknete, to mohou před noc změnit. Nenuťte nás to udělat.

Tahajíc z kapsy můj další telefon, jsem ho vytočil a čekal, až bude přesměrován.

"Vítejte v květinářství Melody…" (:D :D)

"Dva tucty podzimního šafránu pro šéfa."

"Prosím, vyčkejte."

Trvalo jen vteřinu, než jsem slyšel jeho hlas.

"Callahan."

"Hotovo. Vzala to zpět."

"Dobrá práce. Dávej na ni pozor, ujisti se, že to znovu nezkusí."

"Provedu."

MELODY

"Je o to postaráno," uvedl Liam, když konečně dotáhnul jeho ubohou prdel do pokoje. Odešel před několika hodinami s mým zatraceným mobilem.

"No, aspoň že tak," ušklíbla jsem se, ani se neobtěžujíc se na něj podívat, když jsem vstoupila do mých bot. Adriana čekala, až si obléknu kabát.

"Máš ještě hlad?"

Byla jsem připravena vymlátit z něj duši, ale vypadalo to, jako by tak někdo už udělal. "Co se ti sakra stalo s obličejem a rukou? "

"Olivie." Povzdechl si a přistoupil ke mně.

"Vypadá ona hůř?"

"Cítí se hůř."

"Nezajímá mě, jak se cítí, Liame."

"Dojdu pro auto," uvedla Adriana, než se dala k odchodu.

Přitáhl si mě blíž k sobě a políbil na rty tak silně, až jsem cítila jeho řez na vnitřní straně tváře a mohla jsem ochutnat jeho krev.

Ťuk Ťuk.

"Vraťte se později," zařval Liam.

Ale neuposlechli. Prudce se otevřely dveře a člověk, kterého jsem znávala jako Declana, klopýtl do dovnitř ve stejných bílých šatech z předešlé noci, které byly nyní pokryté špínou. Měl nepořádné vlasy a pytle pod jeho rudýma očima.

"Ježíši Kriste, Declane." Liam mě pustil a šel k němu, stejně jako Declan padl na kolena a vzlykal.

"Declane…"

"Coraline má rakovinu vaječníků. Nechce se mnou mluvit. Ona se ani nepohne. Nevím co dělat. Já nevím, jak s tím bojovat. Nechci ji ztratit… já…"

"Dýchej, bratře. Dýchej, "zašeptal Liam, jak poklekl, aby ho držel.

Přešla jsem za ně a zavřela jsem dveře. Bylo to osobní. To byla rodina, a nikdo to nepotřeboval vidět.

Liam ke mně vzhlédl, jak držel jeho bratra, v tom okamžiku ne bratrance, byli si mnohem blíž než to. Declan jen plakal v jeho objetí. Jeho oči se mě ptaly na otázku s odpovědí, kterou jsem nenáviděla:

Jak budeme bojovat s rakovinou?

Moc dobře jsem věděla, že někdy to prostě nejde. Rakovina byla děvka, která nevěděla, kdy umřít. Pokládajíc ruku na Declanovu hlavu, jsem tam jen stála. Nevěděla jsem, co víc dělat. Proč se tohle dělo právě teď? Proč jsme se jen jednou nemohli vypořádávat jen s jednou zasranou věcí? 

Protože to byl skutečný život.