TU - 21. kapitola

Překlad: Simča

"Být silný je jako být dáma… pokud musíte lidem říci, že jste, tak nejste."

-Margaret Thatcher

MELODY

Bubnujíc svými prsty na stole, listuju volebními anketami, které se objevují na mém telefonu.

"Chystám se zabít tvého bratra Liame. Přísahám." Jak těžké může být, aby vás lidé měli rádi?

Berouc ode mě můj telefon, ho zastrčil do přední kapsy a opřel se do křesla, než začal listovat ve své knize. "Politické ankety znamenají hovno. Nemá smysl si dělat kvůli tomu starosti. Jakmile přistaneme, napravíme to, když vidím, jak můj bratr nemůže najít koule. "

"Citoval Shakespeare dnes ráno." Declan se zasmál, jak mazal máslem jeho toust v uličce vedle naproti.

"Vážně?" Zašklebila se Coraline, jak ukradla jeho snídani před tím, než měl šanci sklidit kořist jeho práce.

"Můžete se všichni přestat chovat, jako kdyby můj syn měl mrtvý mozek? Nealovy talenty jsou mnohem větší než jeho neúspěchy." Zamračila se Evelyn, když upíjela kávu. Sedric neřekl nic, jak si upravil brýle a pokračoval ve čtení papírů.

"Samozřejmě, matko…"

"V každém případě!" Vyštěkla jsem a snažila se dostat zpátky k tématu. "Řekla jsem mu, aby se dostal do hracího pole, a přesto, zde jsme, pohřbeni pod horou hoven. Tato hloupá čubka by měla truchlit nad svým manželem, ne kandidovat na jeho místo! Nikdo už nereaguje správně na atentáty."

Smějíc se, Liam zavrtěl na mě hlavou, ale než stačil promluvit, Jinxův hlas se prodral interkomem. "Pane, madam, dorazíme na Chicagacké mezinárodní letiště za deset minut."

S povzdechem jsem se opřela, abych si připnula svůj bezpečnostní pás. Při pohledu dolů, jsem zjistila, že můj žaludek tíží můj pas.

Když jsem se tak zvětšila?

Vzhlédla jsem, všimla jsem si nejen Liama, ale Coraline a Evelyn na to zírat taky.

"Declane, kontaktoval jsi Roye ohledně hromady sněhu?" Zeptala jsem se a snažila se nepřivést víc pozornosti na můj žaludek.

"Hromada sněhu?" Zeptal se Sedric, skládajíc své papíry dolů a podíval se na nás. "Jak moc?"

"Osm miliónů," odpověděla jsem. "Je to hodně, ale chceme se ujistit, že je to čisté."

"Pokud je, kde dealer nízké úrovně jako Roy, sehnal tak čistý kokain?" Zeptal se Liam, zírajíc mi do očí.

Chvíli jsem v nich četla, napínajíc se, když mi došlo, co naznačoval. "Ty si myslíš, že je to léčka."

"Jak často narazíš na čistý heroin, jaký on pravděpodobně prodává?" Měl pravdu.

Praskajíc svým krkem, jsem si to chvíli promýšlela. "Varovala jsem ho tu noc, kdy jsme se zbavili Chucka."

"Je smutné, že hloupost je síla, se kterou je třeba počítat."

"Ty mu věříš?" Zeptala se Coraline, až příliš nevinně.

"Nevěřím nikomu." Pozastavujíc, jsem se podívala na Liama. "Nevěřím nikomu, jen rodině. Co bychom měli udělat?"

"Declan a já půjdeme," uvedl Sedric, jak letadlo začalo přistávat.

"A já budu poblíž čekat, dívajíc se." Protože jestli Roy byl tak hloupý, aby nás zradil jen několik týdnů poté, co jsem ho varovala, chtěla bych ho zabít.

"Příliš mnoho členů rodiny na jednom místě. Pokud je toto past, bude tam policie, "Declan dodal, zřejmě už nasraný.

"Prezident byl právě zavražděn," připomněla nám Evelyn, sedíc na svém sedadle. "Opravdu si myslíš, že by právě teď udělali policejní zátah?"

Ona také měla pravdu. Ale bylo příliš mnoho zločinců na tomto plánu, a Liam a já jsme potřebovali

myslet.

"Dorazili jsme," uvedl Jinx.

Liam jen obrátil oči v sloup, když vstal ze svého sedadla. "Děkuji vám, kapitáne…"

"Liame."

"Co? On je kapitán, že? "Liam odpověděl, jeho úhledným úsměvem, ale oči se leskly něčím temnějším.

"To není to, co jsi chtěl říct, a ty to víš," zašeptala jsem, než jsem prošla kolem něj.

 Sedric držel otevřené dveře pro Evelyn a mě, jak mě vzala za ruku, pomáhajíc mi dolů ze schodů, jako dítěti, které potřebuje pomoc. Podívala jsem se dozadu na Liama a on artikuloval, "Buď milá." S povzdechem jsem se jí držela, když jsme šli.

Dole stála Olivia a Neal před našimi vozy, oblečeni v celé bílé. Dokonce i Adriana stála v bílém kalhotovém kostýmu.

"Vítejte zpátky." Olivia se usmála a přitáhla si mě do objetí. "Město bez vás nebylo stejné."

Ona se mě dotýká.

"Teď toho můžeš nechat, Olivie. Lidé by si mohli začít myslet, že jsi nefalešná, "řekla jsem, když jsem se osvobodila z jejích kostnatých pažích.

Její oči se zúžily a její nozdry se rozšířily, ale tak jako tak se na mě usmála, dokazujíc můj názor. Neal vykročil vpřed, chystajíc se mě obejmout také, ale já jsem se odtáhla a nechala Evelyn to přijmout místo mě. On to zahrál a políbil Evelyn na tvář.

"Je nějaký důvod, proč jste všichni oblečeni v bílém?" Zeptala jsem se jich.

Neal přikývl. "Senátor Colemen má památeční a charitativní večeři dnes večer pro obě strany. Požádal všechny účastníky, aby si oblékli bílou jako výzvu k míru, naději a vytrvalosti v této temné době, " zarecitoval.

Dívala jsem se na něj chvíli předtím, než jsem znovu přijala Evelyninu ruku. "Žijící, dýchající čtecí zařízení. Nemůžu se dočkat, až uslyším tvou řeč, proč Colemen tak zaostává v průzkumech veřejného mínění. Myslím, že byl hlasován jen v druhém kole."

Adriana držela otevřené dveře pro nás, abychom se Evelyn a já posadily dovnitř. Všimla jsem si, že se Liam ještě s Jinxem nedostali z letadla.

"Madam?" Ozvala se Adriana pro mou pozornost.

Posadila jsem se na sedadlo a zavrtěla jsem nad Liamem hlavou. Kupodivu, nešílela jsem; byl to jen můj manžel, chovajíc se jako můj manžel.

"Tak, jak se máš?" Zeptala se Evelyn, hladíc mě po ruce.

"Evelyn." Dívala jsem se na její nemístný doplněk.

S povzdechem, ona protočila oči a pustila mě. "Dobře. Chci vědět o dítěti. Ty a Liam jste o něm nemluvili, a já jen chci podrobnosti. Kdy je tvá další kontrola? "

"Evelyn…"

"Melody, dej mi pokoj. Toto je moje první vnouče, a já tady umírám. Byla jsem tak blízko, "řekla, držíc palec a ukazováček stěží od sebe," zavolat tvému lékaři pro tvoje lékařské záznamy."

Adriana se tiše uchechtla.

"Adriano, moje kontrola je za dva týdny, ujisti se, že je možné, aby Evelyn a Sedric mohli dovnitř. " Ve chvíli, kdy jsem to řekla, mě vtáhla do náruče.

"Opět objímaní."

"Dostaň se přes to, Melody. Jsem babička, to je to, co dělám. "Zasmála se, jak jsme od sebe odtáhly.

"Adriano, o co jsme přišli?

"Neal a Olivia mě drželi na délku paže. Nicméně, z toho, co jsem mohla shromáždit od Antonia, Olivia vyhodila většinu starých pracovníků a najala nový personál, vymalovala haly- "

"Ona co?" Evelyn se tvrdě natáhla, tahajíc za její bezpečnostní pás.

"Charitativní večeře se bude dnes večer konat na panství. Z toho, co jsem pochopila, je to politická taktika, a tak vyhodila všechny přistěhovalce."

Sevřením kořene nosu – zvyk, který jsem převzala od Liama- jsem mohla jen zavřít oči a zatlačit hlavu do sedadla.

"Co jiného, ​​Adriano?"

"Neal pracuje na něčem velkém dnes večer. Věděla jsem, že by byla nepatrná pravděpodobnost, že byste vy nebo Liam odpočívali s cizími lidmi v domě, takže jsem si dovolila připravit všechno vaše oblečení a věci spolu se zbytkem rodiny. On také přidal alespoň třicet kamer kolem pro tento večer. Jsou i v ložnicích. "

"Bože, dej mi sílu, abych nezabila vlastního syna," modlila se Evelyn.

Dívajíc se z okna, jsem sledovala stromy rozmazávající se a snažila jsem se zabalit svou mysl kolem tohoto, bez ztrácení své pohody. Chtěla jsem vyždímat oba dva, ale vše, co jsem mohla udělat, bylo se teď vžít do zatracené funkce a hlídat. Poté bych se zabývala Royem.

"Adriano, domluv mi schůzku."

LIAM

Čekal jsem v letadle z jediného důvodu, abych se setkal s Jinxem o samotě. Celý let, jsem se díval na mou ženu v úžasu, extázi a lásce, než jsem si uvědomil, že jsem ještě hodně nevěděl o její minulosti. Věděl jsem o její kriminální minulosti, ale nikoli o její osobní. Byla víc než pistolí v ruce a krví v podpatcích, a chtěl jsem se dozvědět více. Tak jsem čekal jen u kokpitu, když parkoval náš tryskáč.

Ve chvíli, kdy otevřel dveře, přišel tváří v tvář se mnou a odmlčel se, pouštějíc tašku na podlahu.

"Šéfe?"

"Lhal jsi, když jsi řekl, že jste byl opilý, když jsi spal s mou ženou."

"Šéfe-"

"Nikdy mě nepřerušuj, Jinxi. Tím mi dáváš jen záminku, abych tě zabil, "řekl jsem.

Přikývl, stál rovně s rukama za zády.

"Jak jsem říkal, nebyl jsi opilý. A já bych rád věřil, že moje žena by neskočila jen tak s někým do postele. Vy dva jste si byli blízcí, že jo? "

Zhluboka se nadechl a přikývl.

"Dobře, tak co o ní nevím? Malé osobní věci, které byly tak zanedbatelné, že by se nechtěla obtěžovat je sdílet. Vím, že se bojí tmy, ale řekni mi víc. "

On držel jazyk za zuby.

"Skončil jsem s mluvením, Jinxi."

"Miluje plavat, ale věřím, že to víte."

"Jo."

"Ona také miluje operu. Často si jí nedopřává. Ve skutečnosti, na ní nebyla od doby, co její otec zemřel…"

"A vzala si mě."

Přikývl.

"Jaký typ opery?" Nebyla to moje věc, ale mohl jsem se naučit ji milovat, jestli to bylo její.

"Italskou, samozřejmě. Její oblíbená je Bianca e Falliero od Felice Romani. Ačkoli by to nikdy nepřiznala. Také miluje dokumentární filmy. Je opravdu jedno, o co jde, jestli je dávají, ona si udělá v duchu poznámku, aby si ji přehrála později. Nikdy ji nenechte na starost kuchyň, pokud nechcete být

neúmyslně otráven. Její otec ji zakázal do ní vstupovat poté, co podpálila pánev na sporáku. Její oblíbené jídlo jsou plněné artyčoky. To je vše, co vím, pane. "

"A přesto, to je víc, než jsem věděl já." To mi vadilo.

"Nikdy do mě nebyla zamilovaná, pane. Nebyl to nějaký románek. Strávila život zavřená v domě. Byl jsem zraněný pes, kterého přinesla. "

"A co ty?"

"Já?"

"Miloval-" Zastavil jsem se. "Miluješ jí?"

"Tímto způsobem, ne. A to opravdu ne. Mám někoho. Měl jsem někoho. Jak jsem řekl, byl jsem jen zraněný pes. "

Neřekl jsem nic víc, když jsem vyšel z letadla. Můj otec stál u paty schodiště s Nealem a Declanem po jeho boku. Upravujíc si moje sako, jsem ignoroval je všechny s Jinxem hned za mnou.

"Sakra." Povzdechl si Declan, podávajíc mému otci obálku z toho, co jsem mohl jen předpokládat, že byla hotovost.

"Neale, jedeš se mnou." Řekl jsem mu, jak náš Range Rover zastavil a Monte pro mě otevřel dveře.

Ani jsem nečekat, aby zavřel dveře, než jsem se zeptal: "Co si to sakra dělal a kdo ponořil tvůj outfit do běloby? "

Usmál se, než si narovnal kravatu. "Za pár hodin bude charitativní akce v panství. Melody mi řekla, že k vyrovnání hracího pole, je třeba všech dostupných prostředků, je to součást mého plánu. Někdo musí vědět více o prezidentovi. Díval jsem se několik dní na ten případ. Nebyl to debil s nabroušenou sekerou. Byla to najatá vražda; vím to. Stříleli z nejméně dvanácti yardů. "

"Neale, chci, aby to skončilo. Dokaž to, co potřebuješ dokázat a ukonči to, protože pokud ne, já ho zabiju, tchán, nebo ne. "

Potřebovali jsme prezidenství, a pokud by to Colemen nemohl udělat, tak bych osobně našel někoho, kdo by mohl.

"Mel to vyjasnila. Chápu to a já bych tě nezklamal, bratře. Přísahám. "

"Dobře tedy," řekl jsem, když mu zazvonil telefon.

"Otče?" Odpověděl Neal, než mi ho předal.

"Ano?"

"Tvoje žena právě volala Declanovi a mě, požadujíc, abychom se sešli s Royem nedaleko doků za pětačtyřicet minut. Chce, aby ses s ní setkal v autě, které bude zaparkované o blok dál. "

"Co si kurva myslí? Ještě jsme nezkontrolovali oblast." Řekl Neal.

Nemohl jsem si pomoct, ale usmát se, přesně jsem věděl, co si moje žena myslela.

"Proč nezavolala mě?" Zeptal jsem se.

"Ze stejného důvodu jsem to neudělal já. Tvůj telefon je stále vypnutý. Pravidlo čtyřicet dva - "

"Nikdy nevypínej telefon. Děkuji, otče, já vím. Budeme tam brzy." Než mohl promluvit, jsem zavěsil.

"Liame, nemůžeš-"

"Dělal jsi svou práci týden, bratře. Melody a já to děláme mnohem déle, ani na vteřinu si nemysli, že víš mnohem víc, než my. Ona naplánovala tuto schůzku, aby Roy neměl čas kontaktovat federály, kdyby to byla léčka. Ona také vlastní několik opuštěných budov poblíž doků, kde někteří z jejích mužů-našich mužů hlídají. A drahý bratře, ona má špióna. Pokud policie se bude rychle potřebovat

pohnout, udělají bordel a k ní se to dostane. Takže, ano, my to myslíme vážně, "prohlásil jsem rychle. Pokud tam bylo něco, v čem byla moje žena dobrá, tak to bylo myšlení.

Zatínajíc čelist, přikývl a podíval se na řidiče. "Vezměte nás do doků."

"A je tu operní rozhlasová stanice?" Zeptal jsem se ho.

Starší muž se na chvíli setkal s mýma očima v zrcátku, než přikývnul. "Ano pane."

Zavřel jsem oči a položil si hlavu, jak hudba vycházela přes reproduktory. Nerozuměl jsem opeře; Nerozuměl jsem, co na ní bylo. Ale na druhou stranu, nikdy jsem se nemusel starat, takže možná to byl jen nedostatek expozice. Kdyby došlo k nejhoršímu, tak bych investoval do ucpávek do uší, a jen sledoval její reakce. Čím více jsem poslouchal, tím víc jsem o tom přemýšlel. Proč to milovala? Jaké city to v ní vyvolávalo? Tolik otázek… tak málo odpovědí. Až příliš brzy, se ženský hlas vytratil a hudba se přesunula do něčeho chmurnějšího. Bylo to, jako by náhlá neočekávaná temnota padla za jasného dne, a to se stalo tak rychle, že chvíli trvalo, než se vaše smysly přizpůsobily. Nerozuměl jsem slovům, které muž zpíval, ale něco mi říkalo, že to bylo o smrti.

"Liame-"

"Pst," zašeptal jsem a snažil se dekódovat temnotu v jeho hlase. Bylo to víc než smrt, ale vražda, něco, čeho nelitoval.

Otevření očí, jsem otočil tvář ke svému nejstaršímu sourozenci. Jen se na mě díval, jako bych ztratil

rozum, a možná že i jo.

"Jsme tady," řekl, ale nebyli jsme v docích. Byli jsme na mostě a tam stála moje žena, opřená o zábradlí s dalekohledem v ruce, a Adrianou po jejím boku.

"Jeď domů, Neale. Je tu už dost lidí z rodiny. "

Vystupujíc z auta, jsem se vyhříval vůní, která patřila čistě Chicagu. Nemohl jsem si pomoct, ale usmál jsem se, miloval jsem toto město, miloval jsem vítr, jak foukal ulicemi, tlačíc všechno dopředu, a díky němu, nic nezůstalo na jednom místě příliš dlouho. Město velkých rukou, neslo velké sny. Moje město.

"Volala jsem ti," řekla, když jsem se opřel o zábradlí vedle ní. Nedívala se na mě, místo toho se dívala skrz její dalekohled, jak vítr foukal kolem nás.

"Můj telefon byl vypnutý. Právě jsme se dostali z letadla."

"Pravidlo čtyřicet dva-"

Nemohl jsem si pomoct, ale šklebit se. "Kdo tě naučil všechna pravidla?"

Odtáhla dalekohled a usmála se na mě. "Tvůj otec mi řekl, když jsem mu volala. Kolik těch pravidel máte? Protože si myslím, že vy lidi si je vymýšlíte, jak chodíte."

"Můj otec má sto šest pravidel," řekl jsem jí, přičemž jsem vzal její dalekohled, abych se podíval přes

doky. "Jeho otec měl osmdesát sedm. Bůh ví, kolik si nechám nebo doplním."

Tahajíc dalekohled dolů, mě donutila se setkat s jejím pohledem. "Pravidlo pět z našich pravidel. Vždycky odpovědět na mé volání. "

"Ano madam."

"Dobře." Přikývla, naklonila se přes zábradlí. "Volala jsem Brooksovi."

"Špiónovi?"

Znovu přikývla. "Ano, zřejmě Chicagská PD si dává kávu s FBI, aby vytáhli policejní zátah. Potřebují najít prezidentova vraha a každý okamžik, který ubíhá, je nutí vypadat hůř. Dnes se o drogy nestarají "

"Takže Roy roste a roste," řekl jsem a otočil se zády k scenérii, zaměřujíc se na ni.

"Beau říká, že je drb, který kolem koluje, že jsme nechali zabít prezidenta s cílem dostat Colemena do Bílého domu. "

"Já bych to klidně udělal," zažertoval jsem, díky čemu prostě jen obrátila oči v sloup, ale já jsem viděl koutek úst vylézt.

"Drogový zátah by mohl být způsob, jak nás dostat do pout. Pak možná uzavřít dohodu o poskytnutí informací o prezidentovi."

To by bylo geniální, ale…

"Chicagská PD je banda idiotů, kteří se bojí svých vlastních stínů. Velmi pochybuji o tom, že jakýkoli z nich by měl být schopen zvládnout tento typ a i s FBI. "

"Pane, madam," promluvila Adriana, dívajíc se přes doky. "Je tu pohyb."

Otočil jsem se a podíval se dalekohledem, jen abych našel devět mužů vozíc zmražené ryby směrem k výrobnímu závodu. Jeden po druhém nesli růžové lososy a prohlíželi si okolí.

"Vypadá to na osmi milionovou hodnotu?" Zeptal jsem se.

"Myslím, že to budeme muset zjistit. Pokud je, musíme to dostat z ledu, "řekla do větru, vytáhla telefon.

Měla pravdu. Pokud by to byl kvalitní kokain, pak by pád teploty způsobil to, že by se stal vlhký, hutný a ztratil svou sílu.

"Sedricu, jsem si jistá, že jsi to viděl?" Řekla do telefonu, než se utišila. "V pořádku, Liam a já bude sledovat odsud. "

Adriana mi podala tablet s živým vysíláním uvnitř továrny. Sledoval jsem, jak můj otec kráčel s Declanem vedle něj. Vypadalo to, jako by byli sami, ale všichni jsme věděli lépe. Roy a jeho muži nemohli vidět zbraně nad nimi.

"Pane Callahane, jsem rád, že jste si vybral místo bez per, "řekl Roy Declanovi. Neusmál se, místo toho přešel k jedné z ryb, vytáhl nůž a bodl do ni, rozpáráním otevřel kůži. Balíčky bílého prášku se vylily ven.

"Pera?" Zeptal jsem se.

"Bratrské a sesterské upevnění pouta." Usmála se, pozorně sledovala obrazovku.

Můj otec se ho dotknul prestem a trochu ochutnal, než pohlédl na Declana. Jejich tváře byly chladné, prázdné… ďábelské.

Declan se podíval na všechny ryby. "Kde jsi to vzal, Royi?"

"Vypadá to, že je skutečný." Kdyby nebyl, jsem si jistý, že Declan by ho vykuchal.

"Vážím si eh, Callahanů, ve skutečnosti, mám strach z eh, ale nemohu se vzdát mých lidí. Chápete to, že jo? "

"Ne," odpověděl.

"Sedricu," prohlásila Mel, stále do telefonu, "přijmi to a ujisti se, že ho prodá. Pokud to udělá, necháme pro teď jeho dodavatele být."

Podívala se na mě a já jsem přikývl, vypínajíc vysílání. "Přines nám vzorek."

Zopakovala to mému otci, než zavěsila.

"Koks v hodnotě osmi miliónů snadno na ulici vyvolá zájem. Mohl by nás podvést, "řekl jsem jí.

"Mohl by, a pak bychom mu vráželi pera do ruky. Pro tuto chvíli pojedeme domů a vypořádejme se s

politiky. "

"Skvělý. Večeře s více lidmi, kteří se snaží ukrást moje těžce vydělané peníze. "

MELODY

"Musíš si ze mě dělat kurva srandu!" Křičela jsem se do zrcadla mé šatny, čímž Liam přišel dovnitř jako erotický anděl z pekla. Měl na sobě jeho bílé kalhoty, košili a bezchybné sako, zatímco já, na druhé straně, jsem byla připravena vybuchnout.

"Co se děje?" Zeptal se hloupě, tahajíc uvolněnou nit ze svého saka.

" Co se děje? " Opakovala jsem, nozdry mi plápolaly, "Co se kurva děje, TOHLE!"

Otočila jsem se, abych mu ukázala zip, který se rozbil v méně než polovině zad. Nikdy, nikdy v životě jsem nebyla neschopna nosit některé z mých šatů!

Smál se. Irský hajzl se jen smál.

"To není sranda!" Okřikla jsem ho, kroutíc v šatech a doufala, že se nějakým zázrakem zip sám opraví a zajede nahoru.

Přešel za mě, chytil mě za boky a přitáhl si mě k sobě. Setkávajíc se s mým pohledem v zrcadle, ten úsměv se stále rozšiřoval přes jeho obličej.

"Vidět tě - moji ženu ze všech lidí - šílet nad šaty je nejzábavnější věc, kterou jsem viděl za celý týden."

"Pak musíš chodit víc ven," odsekla jsem, zírajíc na stupidní bílé šaty, lpící na mém těle. "A oprava, já nevyšiluju. Neměla bych bojovat s mým oblečením pro nejméně další dva - tři týdny. "

"A jak si přišla k těmto statistikám?"

Neodpověděla jsem.

"Četla jsi dětské knihy beze mě?"

"Ne!" Řekla jsem příliš rychle, což způsobilo, že se jeho obočí zvedlo. "Vygooglila jsem to." Odtáhla jsem se, jak jsem si svlékla hloupé šaty s hloupým zipem. Chystala jsem se později osobně zavolat Giorgiovi Armanimu.

Jeho oči si prohlíželi celé mé tělo a já jsem nenáviděla, jak sexy vypadal právě teď. Vůbec mi nepomáhal. Co bylo ještě horší, bylo to, že jsem mohla vidět jeho erekci tak jasně jako den, přitisknutou k jeho kalhotám.

"Liame, ne! Máme, jen Bůh ví, jak mnoho lidí v našem domě právě teď a já se potřebuju obléknout. Nebudeme mít sex v mé šatně. "

Přibližujíc se ke mně, se jen usmíval. Udělala jsem krok zpět, až jsem se přitiskla mým Jimmy Choom. Šel rovnou k mému krku, přitiskl tělo proti mému. Stiskl mi prsa jednou rukou, zatímco druhou rukou uchopil můj zadek.

"Liame, zničíš si své oblečení." Bylo vše, co jsem mohla vyslovit.

"Dobrá, pak můžeme jít oba nazí," zašeptal mi do ucha, jak mě popadl za stehna a zvedl mě s lehkostí. "A teď, přestaň bojovat a křič mé jméno."

Chystala jsem se vzdát. Ani jsem nechtěla bojovat. K čertu s ním.

"Madam, byla jsem schop-" Adriana ztuhla s krokem kupředu s novými šaty v ruce.

Děkuju Ježíši.

"Nech to tu, Adriano a jdi pryč," odsekl Liam, aniž by se obtěžoval na ni podívat.

"Ne," řekla jsem, snažíc se co nejlépe dostat z jeho rukou. "Musím se připravit. Jdi vychladnout na

balkon, budu za chvíli venku."

Díval se na mě pár vteřin. Vztek, chtíč a zklamání bylo všechno v jeho očích.

Pouštějíc mě k zemi, vyštěkl na Adrianu, která jen čekala vztyčenou hlavou a silným držením těla.

"Příště, klepej," zasyčel na ni, než vyšel ven.

"Nic si z něho nedělej, máš jiné šaty?" Zeptala jsem se.

Přikývla, podávajíc mi pytel. "Ano, jsou dlouhé až k podlaze, zkrácené rukávy a volné, aby vaše těhotenské bříško bylo diskrétní. "

"Chápu, můžeš jít se připravit," řekla jsem jí. Bylo to dost jednoduché, a chtěla jsem chvíli jen pro sebe.

 Když odešla, pověsila jsem šaty na dveře, a otočila jsem se na stranu a podívala se znovu na své břicho. Vyrostlo, dítě pomalu rostlo.

S povzdechem, jsem se šla obléci, opravdu se nestarajíc o své vlasy nebo make-up. Chtěla jsem to mít jen za sebou, abych mohla jít spát. Byla jsem vyčerpaná.

Vstoupila jsem do mých červených podpatků, zhluboka jsem se nadechla a popraskala krkem, než jsem vyšla ven. Liam stál a čekal na balkoně, jak jsem požádala, zíral na lidi dole v zahradách. Slyšela jsem jejich smějící se kdákání, falešné komplimenty a zvuky foťáků.

Položila jsem mou ruku na jeho záda a opřela se o zábradlí vedle něj.

"Všichni ji milují." Zamračila jsem se, dívajíc se na paní Monroe, jak se lidé kolem ní sešli, aby si s ní potřásli rukou a vyfotili se s ní, jako by byla už prezidentem. "Potřebujeme něco, cokoliv, co by jí stáhlo dolů, jinak prohrajeme a já nemůžu čekat další čtyři roky. "

"Kdy naposledy jsme něco prohráli, Liame?" Zeptala jsem se. Ušklíbl se a otočil se ke mně.

Dělajíc krok zpět, si mě prohlédl. "Jsi krásná."

"Já vím. Nyní pojďme být milí na vládu, než na nás svalí vinu za daňový únik. "

Zasmál se a políbil hřbet mé ruky. "Rád bych viděl, jak to zkouší."