TU - 19. kapitola

Překlad: Simča

"Králové zabíjejí pro říší, blázni pro potlesk."

-John Dryden

MELODY

Věděla jsem, že to byl on, a on věděl, že jsem vzhůru. Jak by mohl někdo spát s jeho práskáním zásuvek našeho prádelníku tak hlasitě? Chtěla jsem mu dát zprávy o dítěti a zeptat se ho, co se stalo, že to spustilo jeho hněv, ale nemohla jsem se přinutit promluvit. Jen mě sral!

PRÁSK!

"Jsme tady už týden," řekla jsem. "Není nic v tom zatraceném prádelníku! Takže buď ho nasekej na dříví, nebo ho nech být. "

"Samozřejmě, Vaše Výsosti! Bože chraň, abyste se necítila nepohodlně." Práskl prádelníkem tak moc, že knihy z něj spadly.

S povzdechem jsem si skousla jazyk, snažíc se nevybuchnout.

PRÁSK!

"Urgh!" Vykřikla jsem, popadajíc polštář za hlavou, házejíc ho do jeho tváře. Snadno ho zachytil, pak ho upustil, když jsem vstala z naší posteli. Ale on předstíral, že si mě ani nevšiml.

"Vy muži a vaše hloupé, zasrané standardy. Kolik služebných jsi opíchal, Liame? Kolik z nich stále pracuje v našem domě? Nejsem tvoje- "

"V tom se mýlíš!" Vyštěkl, nakonec mě berouc na vědomí. "Jsi moje! Tak pekelně usiluješ o připomenutí, že nepatříš nikomu, jen sobě. Ale to je hovadina. Je to moje příjmení, které nosíš. Ty patříš mně! A já patřím tobě, a čím dříve to dostaneš do své hloupé, zabedněné lebky, méně šedých vlasů budu mít!"

"Mám hloupou, zabedněnou lebku? Ty jsi - " Zastavila jsem se, rychle se popadajíc na svůj žaludek, jak se pohyby staly ještě horší.

"Lásko?" Spěchal Liam ke mě, popadajíc mě.

"Ale, teď je to 'lásko'?" Zasyčela jsem, tlačíc ho pryč, když jsem se zakymácela k posteli. "Sakra, dítě, nemůžeš být už na jeho straně."

"Mel," zavolal, přitahujíc mě blíž k sobě na postel. "Co to je?"

S povzdechem jsem se položila na záda, držíc se za můj žaludek. "To dítě se pohnulo hned poté, co jsi odešel. Tehdy to nebolelo, ale teď ano. "

Lehnul si vedle mě, pomalu třel můj žaludek. "Piješ čaj?"

"Fuj, jsem tak unavená z pití toho svinstva. Ale jestli to pomůže, pak nějaký vypiju ráno." Nebyla jsem čajový člověk, ale poslední věc, kterou jsem potřebovala, bylo víc bolesti.

"Až se vrátíme do Států, zkusíme něco jiného," odpověděl, líbajíc mé rameno.

"Pořád jsem na tebe naštvaná," řekla jsem tiše, tisknouc se do něj.

"Ale já nemůžu být na tebe naštvaný, protože nosíš moje dítě, mluv o standardech," řekl a já jsem to musela nechat vylézt.

"Liame, nestydím se za svou minulost. Dlouho předtím, než jsi přišel, měla jsem sex s…"

Oddalujíc se ode mě pryč, se převalil na záda. "Ach, prosím, nesdílej to! Chápu. Nelíbí se mi to, ale prosím nesdílej."

"Muži se nikdy nezmění." Zasmála jsem se, lehajíc si zpět dolů, jak hudba začala protékat okny. Bylo to nahlas, jako by tisíc opilých Irů, se snažilo zpívat na Měsíc.

"Je to festival?"

Natahujíc hlavu směrem k oknu, Liam mlčky chvíli poslouchal, než se posadil.

"Zapomněl jsem, že to byl Féile Na Beatha."

"Festival života?" Přeložila jsem rychle.

Uculil se a přikývl. "Vznikl jako festival pro Boha a Bohyně při příležitosti změny léta na podzim. Chválili je písněmi, zatímco víno bylo sdíleno, to vše v naději, že byla na zimu dost velká sklizeň. Teď je to jen záminka, aby nepřístojně nahlas zpívali, zatímco se opíjejí v ulicích."

"Keltské Bohy a Bohyně?" Snažila jsem se nesmát, ale nemohla jsem si pomoci. Táhl mě do náruče, zápasili jsme spolu jen na vteřinu před tím, než mě připnul dolů.

"Ty se směješ starým bohům mých příbuzných?" Usmál se nade mnou, jen pár palců od mého obličeje.

"Jsem si jistá, že by jim to nevadilo, kdyby viděli, že je to pravděpodobně první rozhovor o nich v generacích. Vaši bohové stojí za prd. "Usmála jsem se, jak zavrtěl na mě hlavou.

"Jen proto, že se jim nedostává filmových nabídek, neznamená, že stojí za prd."

"To je přesně to, co to znamená. Máme Jupitera, Apolla, Marse. Řecko má Hercula a Olympioniky. Sakra, většina germánských regionů má Thora a skandinávská božstva, a pak je tu Irsko. Vysvětluje se tím, proč všichni tak rychle skočili ke křesťanství. "

"Herkules byl hrdina, ne bůh." Zamračil se, uvolňujíc ruce a líbajíc mě na krk.

"Nyní si mě zaujal tímto Féile na Beatha. " Já zasténala a snažila se do něj netlačit, ale sakra, věděl, kde mě líbat. "Měli bychom jít a svědčit tvým lidem v celé své kráse."

Popadl moje prsa, zastavil se a podíval se mi do očí. "Později."

Znala jsem ten pohled.

"Liame, radši ne…"

Párání.

Zamračila jsem se dolů na svou nyní vystavenou podprsenku, než jsem se setkala s jeho pohledem.

"Ty čuráku."

Uculujíc se, si pomalu rozepínal pásek. "Jak si přeješ, lásko."

"Ale ne, ne." Zasmála jsem se, tlačíc ho na záda než jsem ho obkročila. "Dnes jsi mě nasral. "

"Pak mi dovol to napravit," řekl. Otáčejíc mě dřív, než jsem mohla mrknout, rukama mi s lehkostí stahoval dolů kalhoty.

Pomocí zubů, stahoval pomalu mé kalhotky, dokud nebyly kolem kotníků, pak si začal pro líbávat jeho cestu.

"Liame…" Zakousla jsem zpět sten, když jsem ucítila jeho prst uvnitř mě.

"Ano, lásko?" Řekl nevinně, zastavujíc se svými rty, aby se na mě díval, když jsem pod ním zasténala.

Pohyboval se dovnitř a ven pomalu… bolestně pomalu, hihňal se, jak jsem se houpala proti jeho prstům a snažila se ho donutit pohybovat rychleji.

"Liame…" Políbil mě tvrdě, okusujíc mé rty, jak mě šukal prsty.

"Taky jsi mě nasrala. Ale napravíš to. "Zastavil se na okamžik. "Líbí se mi vidět tě kroutit se pode mnou. "

"Hmmmm…" Znovu jsem zasténala, když jeho prsty se pohybovaly rychleji, čímž jsem se kolem nich sevřela.

"To všechno jen díky třem prstům, zlato?" Zasmál se, přesně věděl, co dělal. " Zajímalo by mě, jak hlasitě by tě přinutil křičet můj jazyk. "

"Liame, jen…" Nedal mi šanci promluvit. Vytažením jeho prstů ze mě, on rozšířil mé nohy, než vzal útokem moji kundičku.

"Ach můj Bože!" Zasténala jsem, jak obalil mé nohy kolem své hlavy a natáhl se, abych ho uchopila za vlasy.

Jeho jazyk… Ježíši zasraný Kriste, jeho jazyk. Držíc mě za pas, jeho jazyk zajížděl hlouběji do mě, třesouc se mým středem, jak jsem narážela do jeho úst. Nemohla jsem se kontrolovat. Chtěla jsem jezdit na jeho jazyku. Chtěla jsem víc z něj.

"Liame… Kurva…" Vykřikla jsem, jak jsem se udělala. Chvíli jsem se ho držela, snažíc se dýchat, než jsem vedle něj zkolabovala.

Slyšela jsem ho se nadechnout, jak moc potřeboval vzduch v jeho plících, než se otočil k mému tělu, nechávajíc krátké, rychlé polibky na mé kůži.

"Naprosto jsi to napravil," zamumlala jsem zašeptáním, hrajíc si s jeho jemnými vlasy.

Zatlačil mě do svých pažích, než si se mnou znovu lehl.

Nic neřekl, ani se na mě nepodíval. Místo toho, jen civěl do stropu, hrajíc si s mými prsty. Pohled v jeho očích, mě obtěžoval. Popravdě, cokoliv, co obklopovalo jeho mysl, berouc svou pozornost od nás, mě značně otravovalo.

"Prosím, řekni mi, že nepřemýšlíš o Jinxovi," zasyčela jsem, pokládajíc si hlavu na jeho hruď.

Nakonec se na mě podíval, zachechtal se, jak dával mé vlasy zpátky za mé ucho.

"Lásko…"

"Liame, před tebou jsem byla s ostatními. Nemůžu to vzít zpátky. Nechci to vzít zpátky, ne že bych měla. Ale je tu krajní rozdíl mezi tebou a nimi," uvedla jsem, berouc jeho ruku do své.

Zírala jsem na naše snubní prsteny. Bylo to pro mě zvláštní. Tady jsem byla, vdaná, těhotná zamilovaná. Kam se stará Mel poděla? Stěží jsem byla schopná říct svému otci, když ještě žil, že jsem ho milovala. Častokrát jsem si nebyla jistá, zda to byla láska nebo respekt.  A teď, s ním… Nutí mě cítit jemnost. Nutí mě cítit se v pořádku, že jsem jemná.

"A ten rozdíl je?" Zeptal se, vytahujíc mě ze svých myšlenek.

Zasténala jsem, jak jsem se naklonila, jen abych se zakousla do jeho bradavky.

"Kurva, Mel."

"Víš, co to je, osle. Nemilovala jsem je. Opravdu mi na nich nezáleželo. Byli to jen muži. Miluju tebe. Záleží mi na tobě a jsi můj manžel. Na nikom z nich nezáleželo."

"Vidíš, nebylo to tak těžké, že ne?" Zasmál se. Milovala jsem, jak se smál.  Byl to jako mrazivý vítr, který se skrze mě zabodl.

Snažíc se nesmát, jsem zamířila ke svému oblečení.

"Kam k čertu jdeš? Ještě jsme se sexem neskončili!" Zařval za mnou.

"Ty jsi ten, kdo si dal přestávku. Teď, chci vidět ten Féile Na Beatha."

Zamračil se, jeho oči přejížděly kolem mé kůže. "Není konec."

"Nesnila bych o tom," mrkla jsem, popadajíc své oblečení, než jsem zamířila ke koupelně.

"Mel," zašeptal, tak jemně, že jsem to skoro neslyšela.

"Ano?"

"Miluju tě. Záleží mi na tobě a jsi má žena."

Chvíli jsem tam stála, jen na něj zírala, jak on zíral na mě.

Kdo jsme to byli?

Jak jsme se sem dostali?

Kdy jsme se stali… zamilovanými?

A proč mi to nevadilo?

Bylo tak zvláštní, být k někomu otevřená. Někomu naprosto věřit.

"Dobře," bylo všechno, k čemu jsem se přinutila, než jsem se zamkla v koupelně, opírajíc se o dveře.

LIAM

Plavit se mořem opilých Irů a žen, byla dovednost, kterou má žena neovládala. V okamžiku, kdy jsme dorazili k chátrajícímu, cihlovému městu, kterému se přezdívalo Killeshin, ona musela pohřbít nos do mé košile před nákazou. Bylo ve vzduchu dost alkoholu, aby se opil slon, a pokud by vás to neobtěžovalo, byla tam vždy vůně pečeného jehněčího smíchaná s pachem lidského potu.

Nicméně, nepřišli byste tam na jídlo, nebo dokonce alkohol. Přišli jste na hudbu; která se odrážela každým kamenem, okenicemi a živou věcí.

"Můžeme se vrátit," pronesl jsem a přitáhl si ji do náručí, jak nás polykalo stádo.

"Jsem v pořádku, jen potřebuju chvilku na přizpůsobení," zamumlala, přičemž se zase zhluboka nadechlado košile.

Způsob, jakým se mě držela,vypadal sladce a nevinně, jako jemné mládě. Bylo děsivé, jak snadno mohla skrýt, kým ve skutečnosti byla.

"Liame?"

"Ano."

"Co tví rodiče dělají?" Zeptala se, zastavil jsem se a podíval se na mou matku a otce, kteří stáli jen několik kroků před námi, blíže ke keltské kapele.

Ani jeden z nich si nevšímal idiotů kolem nich. Byli příliš zaneprázdněni milováním se jejich očima. Pomalu můj otec padl na jedno koleno, vytáhla malou červenou krabičku a natáhl jí k ní.

"Žádá jí o ruku, aby se znovu vzali," řeklaCoraline za námi, když přistoupila ruku v ruce s Declanem. Smála se tak široce, že její tvář vypadala, jako by se chystalazlomit na polovinu.

"Strýčku, boduješ," mrkl Declan, objímajíc Coraline.

"Požádal ji tu o ruku poprvé, že jo?" Zeptala se Coraline.

Páni, nejsem si jistý, ale odpověď už znát musela.

"Jo, myslím, že máma byla těhotná, tak že nemohla vidět ani její prsty na nohou, natož prsten, který ji koupil."

"Aspoň že měl prsten, Declane."

"A ty mi to nikdy nepřestaneš předhazovat…"

"No, jestli to není klan Callahanů?" Zvolal starý muž Doyle, a stejně tak se hudba zastavila, moře opilců se rozešlo a jeho muži kráčeli kolem nás, jako supi na jejich kořist. Jak vyfukoval kouř nosem, jeho staré oči se ohlédly znechuceně na Mel. "A tahle italská píča taky."

Jeho muži se zasmáli a všechny ostatní přítomné osoby, alespoň že ty, se sebemenší mentální kapacitou, ustoupili do svých domovů.

"Měl bys zahodit dýmku, starý muži. Nezbylo ti mnoho mozkových buněk, "zasyčela Mel, pustila mě a zcela se postavila na vlastní pěst.

Použil jeho hůl a vykročil kupředu ještě jednou. "Za mých časů, děvčata, jako ty držela jazyk za zuby a roztáhla nohy. Nic víc, nic míň. "

Její ruka sebou škubla ve směru její pistole, kterou měla dovedně skrytou v zadní části podprsenky. Přecházejíc vpřed, jsem se vtlačil mezi ně, můj otec a Declan byli vedle mne během několika vteřin.

"Pěkný klobouk, Doyle," ušklíbl jsem se na starý, tkaninový cylindr, který seděl na jeho zešedlé hlavě. "Co sakra chceš?"

Dal si dýmku do úst ještě jednou, když si hluboce potáhl a vyfoukl kouř do našich obličejů.

"Setkal ses s Briarovými. Ve skutečnosti, dozvěděl jsem se, že jsi jednoho zabil. Váš týden je za vámi, a

bude nejlepší, pokud se tvoje rodina se vrátí do hlubin pekla, ze kterého jste přišli."

"Nebo co?" Zeptal jsem, popadajíc jeho dýmku z úst. "Co uděláš, pokud se moje rodina a já rozhodneme strávit pár dní, možná i měsíce, tady? "

Jeho nozdry se rozšířily a mohl jsem skoro slyšet jeho kosti praskat, když se pokoušel stát rovně.

"Hraješ si s ohněm, mladý muži." Plivl u mých nohou. Ve chvíli, kdy to udělal, dav mužů pomalu přišel kolem nás. Dokonce i hloupý hajzl, kterému jsem prostřelil nohu, se k nám blížil se zbraní po naší straně.

"Jsme z pekla, pamatuješ?" Odpověděla Mel, její oči skenovaly každou černou pušku. "Když se narodíš z ohně, nemůže ti to ublížit."

"Tak mladí, tak hloupí," řekl nebezpečně a pomalu vytáhl fotografii z kapsy saka. "Myslíš si, že můžeš přijít do naší země a chodit po vodě? Myslíš si, že jsi nedotknutelný? Lidé pro tebe střílí, když ty střílíš je. Chce to jen jednoho, než se všichni otočí zády k tobě. Jdi domů. Vezmi si tu špínu z mé země, protože další noc, tady nepřežijete. "

Otočil jsem se k mému otci, ten se jednoduše smál, vrtíc hlavou na blázna před námi. Moje matka byla moje matka, vypadala znuděně a otráveně, zatínajíc dárek v ruce.

Podíval jsem se na mou ženu, ona jen kývla. Než stačil mrknout, moje pěst se srazila se stranou Doylovy vrásčité tváře. Jeho cylindr letěl z jeho hlavy, kutálejíc se k mým nohou. Vytažením zbraně

z pouzdra, jsem ho uchopil za límec a strčil hlaveň do jeho oka.

"Bratranče, snaží se mě tento blázen vydírat?" Ušklíbl jsem se, strkajíc hlouběji do jeho oka. Declan se zamračil, měl stejný výraz v jeho tváři jako naše matka. "Myslím, že ano. Zajímalo by mě, jestli ví, že nemá žádné muže, kteří by zálohovali jeho hrozby. "

Se svým jedním volným okem, se rozhlédl po jeho mužích, o kterých si myslel, že ho podporovali. Muž, kterého jsem dříve postřelil, k nám dokulhal, popadl Doylův cylindr a předal ho Mel.

"Kde máš zasranou věrnost?" Zařval a snažil se pode mnou pohnout.

"Není to jasné?" Odpověděla Mel, oprášila klobouk, než si jej dala na hlavu. "Je s námi."

Přitáhl jsem si jeho tvář blíž ke mně, pevně ho držíc za hrdlo. "Jsi sračka."

"Jednoho dne…" snažil se mluvit. 

"Ušetři mě svatouškovských keců, Doyle. Už jsem to všechno slyšel. Irsko tě nepotřebuje.

Toto město tě nepotřebuje, a když tvoje krevní bude téct ulicemi, nic jiného než déšť to neodstraní."

"Liame," moje matka zavolala, vykročujíc vpřed. "Je neděle."

Zíral jsem v hněvu na hodinky, vytáhl jsem pistoli z jeho oka, než jsem ho tiše poplácal po tvářích.

"Jak se zdá, máš štěstí, starý muži Doyle."

Jak vstával ze země, bojoval jsem s nutkáním z něho vymlátit duši; starý muž, nebo ne, ohrožoval špatnou rodinu. Zvedl se ze země, oprášil se a rozhlédl se kolem na nás všechny, než pomalu začal ustupovat. Velmi málo můžu, stále k němu loajální, mu pomohli do jeho náklaďáku na konci ulice, než odjel.

Jediný důkaz, že se tam v ulicích konal festival, byla světla, která se houpala ve větru, roztroušené láhve na chodnících, ze kterých ještě kapal rum a opuštěné nástroje, které jen před chvílí hrály živou hudbu.

"Vše, co potřebujeme, je sláma vlající ve větru," žertovala Coraline, jak jí Declan přitáhl do objetí.

Byli divní.

"Někdo pro nás hrajte, než zapomenu, že je neděle!" Zařval jsem, pak je Dylan, Monte a Jinx přinutili jít na jeviště.

Berouc ruku mé ženy, jsem ji vytáhl k tanci.

"Koho jsi zabil?" Zeptala se, když jsme tančili.

"Říkala jsi, že o tom nechceš vědět."

Její rty se stáhli do linky. Přemýšlel jsem, jak dlouho by mohla zvládnout být ve tmě. S hlubokým povzdechem, se rozhlédla po nových mužích - mužích, kteří pohodlně přeskočili strany, mužích bez věrnosti, a bylo to, jako bych mohl přečíst její myšlenky.

"Nezabíjíme v neděli," připomněl jsem jí.

"Nezabíjíme," odvětila, "ale jsou i tací, kteří takový závazek nedrží."

Popadl jsem cylindr z její hlavy, dávajíc si ho na vlastní hlavu. "Chudák starý muž Doyle."

"Není to jen on, všichni z nich. Nepotřebujeme nové lidi, a jsem si sakra jistá, že nevěřím mužům, kteří by tak snadno zradili své vlastní. "

Přesně tak.

"Co budeme dělat?" Zeptal jsem se, rychle se s ní točíc.

"Je neděle, Liame. V neděli sledujeme příklady z Bible. A Jasně si vzpomínám na pasáž o zabití mužů v jejich spánku. Všechen ten alkohol, by mohl být únavný. Irové nebo ne, lidé potřebují spát." Usmála se, ovinula mi ruce kolem krku.

"Jak je psáno, tak musí být dáno," řekl jsem, když hudba skončila. Odtahujíc se od sebe, jsme tleskali v prázdných ulicích Killeshin.

"Declane," zašeptala a naklonila se k němu. "Shromáždi muže - naše muže - a je všechny zabijte, je mi jedno jak. Odjíždíme při východu slunce; Věřím, že Liam získal vše, co potřeboval."

Dozví se to, všichni z nich. Tady v Irsku, ve Státech, a po celém světě.

Tohle nebyla hra. To byla naše zkurvená rodina, a nic rodinu netrumflo.