TU - 18. kapitola

Překlad: Simča

"Někdy musíte pozvednout zbraň, abyste odložili zbraň."

-Malcolm X

JINX

Nemám rád lidi. Nejsem rád kolem nich a nerad s nimi chodím. Moje místo bylo vždy na obloze. Narodil jsem se na obloze, někde přes Vermont ze všech míst. Má matka mě porodila v letadle a od té doby, to je místo, kde jsem se snažil zůstat. Být první generací Ital od skoro slepé matky a povalečského alkoholického otce, nebylo pro mě moc místa, abych jako dítě roztáhl křídla. Mé dny byly trávené zastavováním otce zabíjejíc mou matku a mojí matky zabíjejíc samu sebe.

Bylo mi zrovna osmnáct, když jsem odešel. Políbil jsem matku na rozloučenou, nechal otci balení šesti plechovek a přidal se k Air Force. (Letectvo USA) Dny se staly týdny, týdny měsíce a dřív, než jsem mohl zamrkat, jsem dostal medaili cti. Čas letí, když se bavíte a letí ještě víc, když žijete třicet šest tisíc stop vysoko. Moje práce byla pro mě druhou přirozeností, dělal bych to zadarmo.

Dostal jsem přezdívku Jinx (prokletí, smůla), protože bez ohledu na to, jak tvrdě se někdo snažil mě zastínit, nepodařilo se mu to. Ukradl bych jim jejich vzhled. V barech by ženy opustily ostatní chlapy, jen aby byly kolem mě. Ve vzduchu, se mě nikdo nemohl zbavit, aniž by se něco nedělo špatně. Pro mě to bylo štěstí, pro ně jsem byl Jinx.

Život byl dobrý, dokud jsem nezjistil, že Bambolina se kterou jsem se vídal, byla těhotná, v době, kdy mi byl udělen další úkol. Poslední věc, kterou jsem jí řekl, bylo, aby si nechala dítě, a promluvíme si o tom později.

Vyhodit balíček nad Severní Koreou, přijít domů, oženit se, být otcem, kterým můj selhal být a žít šťastný život střední třídy, stejně jako všichni ostatní. Ale ten den nikdy nepřišel, protože podle všeho, jsem zemřel… nebo alespoň vláda oznámila, že tomu tak je.

Okamžik poté, co jsem vyhodil balíček, byl jsem sestřelen z oblohy jako kachna během lovecké sezóny. Vytáhli mě z rozbitého, doutnajícího stroje, kterému jsem kdysi říkal bejby, a mučili mě.

Ale vydržel jsem to, pro svou zemi, v domnění, že mě přijedou zachránit. Museli. Den co den po dobu čtyř let jsem byl bit, vždy kladli stejné otázky, znovu a znovu.

"Zbraně! Kdo chce zbraně? " Já to tehdy nevěděl, ale balíček, který jsem upustil, byl naplněn americkými zbraněmi na vyzbrojení korejských rebelů. Amerika mi nejela na pomoc. Popírali by do svých umírajících dechů, že jsem byl dokonce v korejském vzdušném prostoru.

Vybrali mě ne proto, že jsem byl dobrý, ale proto, že jsem vypadal dost jako cizinec a byl hloupý dost na to, než abych kladl otázky. Takže po dobu čtyř let jsem strávil svůj čas v pekle, jen abych unikl během malé vzpoury. Utíkal jsem hodiny, snažíc co nejvíc, abych nebyl viděn, mísíc se s těmi, kteří se snažili opustit zemi. V Jižní Koreji, mi trvalo další čtyři roky a falešný pas, abych se konečně vrátil zpátky do "země volných, domova statečných. "

Zjistil jsem, že nejen svět se posunul, ale že na mě už nezáleželo. Všechno, co kdysi neslo mé jméno, bylo pryč; moje identita byla vyklizena. Někde ve Vermontu, oba moji rodiče byli mrtví, můj otec zabil matku a pak sám sebe. Žena a dítě, které jsem nechal za sebou, se pohnuly dál beze mě. Byly šťastni… kdo jsem byl, že bych to od nich vzal? Tak jsem byl sám.

Toulal jsem se po ulicích, dělal drobné práce sem a tam po celé zemi. Žil jsem pod mosty, jedl jsem v kontejnerech, a příležitostně jsem se sprchoval v metru v koupelnách. Moje štěstí se obrátilo a teď jsem se opravdu necítil nijak jinak než prokletě.

Pak jednoho dne, když jsem ležel na svém místě za popelnici, jsem sledoval, jak bílý Tahoe (auto) spěchalo do mého spojenectví.(místa) Před ním, nějaký ubohý, irský pes hledal cestu ven. Prosil bílý Tahoe, jako kdyby mluvil k bohu, prohlašujíc, že ona dostane zpět své peníze. Přísahal na jeho životě, ale to mu nepomohlo. Místo toho, ho přejel, jako by nebyl ničím jiným než potkan. Nikdy bych nezapomněl na zvuk jeho křiku, tlumený krví v ústech, ani bych nikdy nezapomněl na její výraz v jejích očích, když vystoupila z místa řidiče a podívala se na její šikovnou práci. Uvědomujíc si, že jsem byl svědek, mě vytáhla z mého provizorního domova a nutíc mě před ní pokleknout.

Podívala se na mě, bez jediného slova, když držela pistoli u mé hlavy; Necítil jsem nic než vděčnost. Ale ona nestiskla spoušť. Místo toho se podívala na moje psí známky – zbytky mojí minulosti.

"Proč poručík Air Force bydlí za popelnicí?" Zeptala se.

Díval jsem se na její vážný výraz a prostě řekl: "rozpočtové škrty."

Několik jejích mužů se uchechtlo, ale ona ne. Ani koutek úst se jí nezvedl. Dívala se na mě, jako by mě opravdu viděla.

"Poručík…"

"Jinx."

Zírala. "No Jinxi, chtěl by ses připojit k mé armádě?"

"Mám na výběr?" Koneckonců, už jsem měl pistoli u hlavy.

"Všichni máme možnost volby. Tvoje je jednoduchá: strávit zbytek svých dnů žít ve špíně, nebo se připojit ke mně a chodit po vodě. "

Neměl jsem co ztratit. Ona ve mně něco viděla a díky tomu, jsem měl zpátky křídla.

Létání poprvé po mnoha letech věznění, bylo vlastní, osobní vrchol. Ona mi dala to, co jsem potřeboval, a na oplátku měla mou loajalitu. Zemřel bych pro ni, a přesto tam byly časy…

MELODY

Přecházejíc pomalu přes mokrou trávu, jsem se zastavila vedle Jinxe, zíral na útesy do nebe, kopce a jezera. Musela jsem to Irům pochválit: jejich země byla krásná… a zelená, velmi zelená.

"Přemýšlíš o skočení, Jinxi?" Zeptala jsem se tiše, když vítr foukal a vyl mezi námi. On se uchechtl vedle mě, vítr mu profukoval špinavě blond vlasy po ramena. "Jsem si jistý, že byste si mohla najít nového pilota, madam."

Popadajíc ho za ruku, jsem ho přinutila se podívat pryč od mraků, aby se setkal s mým pohledem. Vítr se zvedal, ale my jsme na sebe jen zírali. V té chvíli, jeho modré oči vypadaly stejně zlomeně, jako v den, kdy jsem se s ním setkala.

"Jsi na tom temném místě, Jinxi," uvedla jsem, hledíc od něj pryč, "Tvoje dcera?"

"Ano. Měl bych být hrdý, ne? Nechce ani nepotřebuje moje peníze. "

S úsměvem se podívám vzhůru k obloze. "Feministka potom."

"Bůh chraň." Pak plivl přes okraj útesu a jen jsem se zasmála, otevírajíc ruce a umožňujíc, aby vítr foukat kolem mě.

Na míle daleko, vše, co jsem mohla cítit, byla čerstvá tráva a mořská voda. Díky tomu se mi chtělo letět… bylo to jako bych létala.

"Opatrně, madam," zašeptal, popadajíc mě kolem pasu.

"Pst, Jinxi," zamumlala jsem, tlačíc jeho ruce pryč. "Jsem na vrcholu světa."

Byl to klid na hraně. Můj život byl ještě chaotičtější, než jsem si kdy dokázala představit.

"Manželko."

A tím, můj mír byl pryč.

Otáčejíc se, tam stál můj manžel, v ničem jiném jen v džínách a bílé košili na knoflíky. Vítr foukal přes jeho vlasy, tlačíc je zpět, takže jeho oči vypadaly zamlženě, když zíral na Jinxe.

"Jdi pomoct Fedelovi. Hned, "vyštěkl na něj, planoucími nozdry.

Jinx se na mě podíval, zvedajíc obočí, než šel pryč k domu. Liam ho pozoroval, jako lev sledující jeho kořist, opatrný na jakékoliv náhlé pohyby. Tak to bylo, dokud Jinx nebyl daleko z doslechu, že mi zase věnoval jeho pozornost.

"Spala jsi s ním?" Zasyčel přes zaťaté zuby.

Vážně? On je žárlivý? "Nespala jsem s ním od doby, co jsi vstoupil do mého života, manželi."

Hladil stranu mé tváře, jak se vznášel nad mými rty, kradouc vzduch z malé bubliny, která nás obklopovala. "To není odpověď, manželko."

"Je to odpověď. Jen ne ta, kterou chcete slyšet, "řekla jsem, než jsem uzavřela mezeru mezi našimi

rty. On mě přitáhl blíž k němu, popadajíc můj zadek a vlasy.

"Ty…"

"Nech to být, Liame. Moje minulost je moje minulost. Tvoje je tvoje. Nevidíš mě dávat všem ženám, se kterými jsi spal ďábelský pohled." Kdybych tak dělala, můj obličej by se zasekl v neustálém zamračení.

"S výjimkou Natashi."

"To nebyla moje chyba, že přišla."

"Nechci, abys byla s ním sama."

A my jsme byli zpátky u Jinxe.

"Smůla," odpověděla jsem, uvolňujíc se z jeho paží a šla k domu.

"Myslím to vážně, Melody," zařval. Bude se muset přes to dostat. Cítila jsem jeho dupání trávou za mnou. Mohla bych ho vždycky cítit, i když jsem nechtěla. Muži z mé minulosti, ho neměli znepokojovat. Věděl zatraceně dobře, že jsem nebyla panna, když jsem se s ním setkala. Hloupý dvojitý – typicky– mysogynní - kretén.

"Potíže v ráji?" Zeptal se nevinně Declan, opírajíc se o rám dveří chaty, utírajíc si jeho ruce starým hadrem.

"Tomuhle říkáš ráj?" Zeptala jsem se, rozhlédla se po domě, který kdysi patřil Shamusovi. Nebylo to nic jiného než tři ložnicová, kamenná chata, umístěná na vrcholu travnatého útesu s několika ovci a

kuřaty. Teď jsem věděla, proč ji Coraline nenáviděla a chtěla na zámek. To nebylo v žádném případě

okouzlující; bylo to jako ohlédnutí se zpět do temných věků, nebo se stávajíc Amiši.

Veškerý nábytek byl ručně vyrobený a jediné světlo přicházelo od svíček. Dnes ráno, Evelyn podojila ovci a napůl jsem očekávala, že Sedric půjde na lov s nějakou formou irské milice. To bylo legrační, můžete vždy vidět policistu nebo gangstera na místě, kde se rozhodnete žít. Shamus se ujistil, že mohl vidět město z jeho předních dveří a nic jen širé nebe za zády.

"Někdy, je dostat se z města ráj," zašeptal Declan, zhluboka se nadechujíc.

"Možná pro slabé." Pro ty, jako jsem já, bylo město rájem. Jediné místo, kde byste mohli najít nebe a peklo na stejném bloku.

Zavrtěl hlavou, zírajíc na svého bratra. "Co jsi mu udělala teď?"

"Nic, ale připomeň mu, z jakého jsme desetiletí."

"Ano, v tom, kde ženy šukají své zaměstnance, a diví se, proč nedostávají nějaký zkurvený respekt, " odsekl Liam, procházejíc kolem svého bratrance, dostávajíc se dovnitř.

Declan se na mě podíval předtím, než šel rychle pryč. Alespoň jeden z nich byl chytrý.

Hluboké nádechy, Mel.

"Co máš kurva za problém, Liame!" Vyštěkla jsem za ním.

"Co mám kurva za problém?" Zařval z kuchyňského stolu. "Přišel jsem ven najít svou manželku, MOJI, který se smála se a usmívala s jiným mužem jako hlupačka, dospívající dívka! Nejsou to tvé falešné úsměvy, ale tvé skutečné. Ty, které dáváš jen mě, ne nějakýmu bezdomovci, idiotovi, kterýho jsi najala před lety! Bylo nechutný- "

Ani jsem se nepokusila zastavit samu sebe. Místo toho, moje pěst se spojila s jeho nosem a já jsem si vychutnávala křupnutí, které znělo potom.

"Jdeš po tenkém ledě!" Vykřikla jsem, jak si on držel nos, krev kapala dolů po jeho ruce. "Nic, co řekneš, a bez ohledu na to, jak hlasitě to říkáš, nezmění mou minulost, ne, že bych chtěla. Spala jsem s Jinxem? Ano. Byla jsem do něj zamilovaná? Malovala jsem srdíčka kolem našich jmen a snila o tom, že si ho vezmu? Ne. Byl to sex. Bylo to před lety. "

"Spala jsi se všemi z nich?" Zeptal se, otírajíc si krev z obličeje rukávem.

"Jdi do prdele," zasyčela jsem, když někdo zaklepal. "Vypadni!"

"Pojď dál!" Odsekl Liam.

Zírali jsme se na sebe, než Fedel otevřel dveře.

"Šukal jsi někdy moji ženu?" Zeptal se Liam.

"Neodpovídej a VYPADNI!"

"ZŮSTAŇ!"

"Přísahám na Boha všemohoucího, Fedele, budu tě řezat a krmit tebou zatracený kuřata, pokud odpovíš na tuto otázku! "

Mohl jen zírat s vytřeštěnýma očima mezi námi, než se otočil k Liamovi. "Zjistili jsme, že Briarovi jsou v podhůří právě na sever odtud. Monte šel napřed, aby se ujistil, že se nepokusí utéct. "

S tím, odešel tak rychle, jak jen bylo možné, nechávajíc jen ticho mezi námi.

"Chceš, abych se za sebe styděla? Chceš, abych řekla, že je mi to líto? Ne neřeknu, protože pak bych ti lhala. "

"Pokud mě omluvíš, manželko, musím jít zjistit pár informací o své milence, alespoň od té mohu očekávat, že budu podražený, "řekl před odchodem. "A beru si Jinxe sebou!"

S povzdechem, jsem si hrábla rukou do vlasů. "Neměla bych být já ta s hormony?"

"Netrap se jím," zasmál se Sedric, procházejíc po schodech dolů s Evelyn po jeho boku. "On je prokletý s Callahan žárlivostí. "

"Za prvé, cože?" Zeptala jsem se. "A za druhé, kam oba jdete?" Bylo odpoledne a oni byli oba oblečeni, jako by se chystali vidět královnu.

"Jedeme na festival dnes večer ve městě a prokletí je spíše záminka, kterou Sedric používá k zdůvodnění, proč vždycky přišel o rozum, když se mě jiný muž dotkl, když jsem byla těhotná." Evelyn se zasmála, když zapnula rubínové náušnice na jejich místo.

"Nepřicházel jsem o rozum," řekl rozzlobeně, snažíc se opravit jeho motýlka, "vyjádřil jsem svou nespokojenost s těmi, kteří přišli příliš blízko. "

"Málem jsi zlomil ruku hostiteli, který vzal můj kabát!" Zasmála se Evelyn.

"Jediný důvod, proč tomu člověku trvalo tak dlouho ti sundat kabát, bylo, protože měl fetiš na tvá ramena."

"Byla jsem v sedmém měsíci těhotenství, Sedricu, trvalo mu to tak dlouho, protože jsem se mohla sotva pohnout."

Vrtíc hlavou, jsem si sedla na místo u stolu. "Lituju, že jsem se zeptala."

Oba se otočili, jako by zapomněli, že jsem tam. Oni velmi dobře mívali procházky prostřednictvím vzpomínek.

Vklouzávajíc ke mně, Evelyn mě políbila na tvář. "To, co se snažíme říct je, že Liam se trochu více cítí přivlastňován tebou a dítětem na cestě. Nechce být zlý, pravděpodobně má tušení, proč se chová tímto způsobem. "

"Nemůžu ho jen dát na sedativa pro zbývajících šest měsíců?" Pokud ne, nemusela bych to zvládnout.

Sedric se uchechtl. "A zabývat se vším tím vztekem najednou? Budeš víc v bezpečí, dávajíc mu je po dávkách. "

"Pokud se to nepodaří, sušenky s marihuanou dělají zázraky," ušklíbla se, čímž Sedrica tvář poklesla.

"Ty jsi mi dávala drogy?" Zařval.

Rychle vstávajíc, Evelyn vykročila ke dveřím. "Pojď, lásko, nechceme přijít pozdě. Jsem si jistá, že Mel by ráda nějaký čas v klidu. "

"Evelyn." Pak vykročil vpřed, ale ona byla pryč, utíkajíc tak rychle, jak to jen šlo, celou cestu se smějíc. Mrkl na mě, než se za ní pustil.

"To je jedna vyjebaná rodina," potvrdím, hladíc si můj žaludek. Snažila jsem si představit takovou naši budoucnost, ale nemohla jsem. Jen jsem nemohla vidět, jak by to fungovalo… zvláště když bych zabila jeho otce.

"Ty nesmíš být blázen, slyšíš mě?" Zamumlala jsem mu, než jsem se postavila. Nicméně jsem ztuhla a zírala vytřeštěnýma očima na můj žaludek.

"Mel?" Declan a Coraline zavolali, vstupujíc ve stejném druhu oblečení. Jaký druh festivalu to byl?

"Jsi v pořádku?" Zvolala Coraline, řítíc se vedle mě.

"Ne. Ano. Jsem v pořádku, dítě se pohnulo… Myslím, že mě slyšelo." Bez ohledu na to, jak tvrdě jsem se snažila, nedokázala jsem zastavit velký, rostoucí úsměv.

Cítila jsem se divně, ale dobře trochu divně.

"Můžu-"

"Ne," odsekla jsem, drsněji, než jsem chtěla. "Liam je už v nasraný náladě, měl by to cítit jako další on. Declan, pracuje opět Internet? "

"Jo, jako telefony. Elektroinstalace v tomto domě je na hovno, ale nyní by to mělo být více stabilní. "

"Pak tedy, až skončíte s tančením v ulicích, zkontroluj našeho přítele Roye."

LIAM

Mohl bych mu tady snadno proříznout hrdlo, pomyslel jsem si, když jsem zíral do zadní části jeho lebky. On se jí dotkl. Byl s ní přede mnou, a to mi vařilo krev. Způsob, jakým na ni zíral na té skále, a sama skutečnost, že se dotkl jejího pasu, stačila, abych mu chtěl vyrvat hlavu z krku.

"To je ono." Fedel zaparkoval a Jinx vystoupil, otevírajíc mi dveře bez emocí zobrazujíc se na jeho tváři. Stál ke mně bok po boku.

"Jsem nakloněn k tomu tě zabít," řekl jsem mu, vytahujíc svou vlastní osobu.

"Ano, pane."

"Dej mi důvod, proč tě nezabít."

"Byl jsem tak opilý, že si nepamatuji vůbec nic," prohlásil. "A jsem zatraceně dobrý pilot."

Monte vyšel z u ubohé záminky domu, držíc pro mě dveře, abych vstoupil. "Jak říkáš, ale to není konec."

Přecházejíc dopředu, jsem si nemohl nevšimnout, že Briarovi se zmenšili docela drasticky. Trvalo nám týden je najít, protože jsme si mysleli, že rodina tak upjatá a aristokratická jako Briarovi nemohli snést trávit čas v přírodě. A přesto, tady byli, v malé ložnici, krysami zamořenou chatou s otvorem ve střeše a podlahou. Bylo to, jako kdyby se schovávali od Hitlera. Pryč byl opulentní foyer a zlacené rámy. Teď oni neměli nic než oblečení na jejich zádech a potřeboval jsem vědět proč.

Seděli tiše v obývacím pokoji, čelem ke dveřím, když jsem vešel do kuchyně. S povzdechem jsem popadl poslední pivo v lednici a posadil se před velmi hloupou rodinu, která se ode mě snažila utíkat. 

"Natasha je mrtvá, pane Briare," řekl jsem mu, otevírajíc vrchol mého piva hranou stolu. Stárnoucí muž se zamračil a jednoduše přikývl. "Přišel jsi sem celou tu cestu, abys mi to řekl, Liame? Dopis by stačil."

Než jsem mohl promluvit, Fedelova pistole se spojila s jeho čelistí, rozpoutávajíc malou řeku krve

a zub z jeho úst. Cítil jsem jeho bolest. Melina rána bolela jako děvka a ráno to bude horší.

"Je to pro tebe pan Callahan," ušklíbl se Fedel, zvedajíc hlavu vzhůru.

Ten, kdo řekl, že dobré sloužící, bylo těžké najít, se očividně nedíval na správných místech.

"Dovol mi zopakovat mou otázku: Proč je tvoje dcera mrtvá?" Ne, že by si ta čubka nehrála se svým štěstím. 

"Zabil jsi ji." Pan Briar vyplival další zub a krev na mé boty.

"Je mi líto, špatná odpověď." Přikývl jsem na Fedela, který se chopil povolení a dal Briarovi svou pěstí do tváře.

"Zkusme to znovu. Proč je tvoje dcera mrtvá? "

"Nevím! Pokud jsi ji nezabil ty, nevím! Nech nás být, "prosil. Dospělí muži by neměli žebrat. Ani pro smrt.

"Fedele."

Fedel vytáhl pistoli a vystřelil do mužova žaludku. Opřel jsem se a lhostejně se napil z mého pití; nic nevěděl, a jak by moje žena řekla, plýtval slovy. Jeho žena a druhá dcera všechny stály u schodů sledujíc s hrůzou, jak padl zpět do křesla.

"DORANE!"

"Tati!"

Křičely. Ačkoli si nejsem jistý, proč. "Vykrvácí a umře přímo zde, pokud nedostanu odpovědi, dámy. "

"Ty MONSTRUM!" Vykřikla jeho manželka.

"Kdybych dostal dolar od pokaždé, kdy mi někdo řekl monstrum, mohl bych ukončit na světě hladomor."

"Jen nás nech na pokoji! Cokoliv chceš, si vezmi, nech nás sakra na pokoji! "Vzlykala, padajíc na kolena blízko těla jejího manžela. Jeho krev nasakovala její džíny a bundu, zatímco její dcera se zdála být příliš v šoku, ani se nepohnula, natož promluvila. Ona tam jen seděla a zírala na bazén krve, jak se k ní blížila. 

Zvedajíc se, jsem ji vytáhl za vlasy na nohy, než se otočila ke své matce a otci; klepala se proti Jinxe noži tak moc, že jí řezal do krku.

"Já chci odpovědi!" Stoicky jsem zařval do její tváře, jak její dcera bojovala proti mně. "Přísahám, nebudeš muset pohřbít jen svého manžela, ale i tvé zbývající dítě, najdi svůj zasraný hlas! "

Pustil jsem její dceru, a ona upadla na zem, vzlykajíc, když šla. Stojíc nad ní, jsem hleděl do vyschlých, starých očích Natashině matky, jak slzy stékaly po jejich tvářích.

"On… řekl… řekl, že by nás všechny zabil," pronesla ke mně.

Dávajíc Jinxův nůž pryč, jsem otřel její slzy. "Neublíží vám tak jako já, když nezjistím to, co potřebuju vědět. "

"Je to všechno vina tvého otce!" Prohlásila s vykulenýma očima. "Měl si mě vzít. Shamus se s Ivane dohodl. Každý se domlouvá s Ivanem DeRosa, protože to je to, co jsi povinen dělat! "

Začala se třást, klesajíc hlavou, když se objala. Kurva, ztrácel jsem ji.

"Pokračuj," promluvil jsem, popadajíc ji za ramena a nutíc ji, aby se setkala s mým pohledem. Dívala se skrze mne. "Co tím myslíš, že to je to, co jsi povinen dělat?"

"Chceš-li zachovat pořádek. Obchod s drogami je velký. Nikdo to nemůže všechno kontrolovat. Musí tam být vyvážení; můžeš být jen mocný. Je jen tolik, co svět zločinu bude ignorovat před tím, než zavolá pro spravedlnost. Ivan je měřítko. Má moc a umožňuje ti mít kousky bez důvodu. Shamus byl příliš silný, příliš domýšlivý a federálové ho chytili. Ale Ivan zařídil, aby zmizeli, on může zařídit vše, aby zmizelo, všechno, co Shamus musel udělat, bylo zařídit, aby si Sedric vzal mě." Zašeptala sobě, jak se houpala sem a tam.

To nedávalo žádný smysl!

"Proč? Proč ty? "

"Protože, moje rodina znala hru, ale nebyli hráči. Nemohli jsme ho učinit mocnějším, než on už byl. Ale on si vzal Evelyn. Ivanovi se to nelíbilo, ale Evelyn rodina nebyla nikým. Nechal to jít, protože tam byla rovnováha. Ale vy Callahanové si vždy vezmete nesprávné lidi! " Křičela, plivajíc do mé tváře, jak tak udělala.

Ustoupil jsem, otřel jsem si stranu tváře a nechal si okamžik na přemýšlení. To bylo nejbláznivější hovno, jaký jsem kdy slyšel. Oba Jinx a Fedel na mě zírali čekajíc; oni nebyli nijak ovlivněni jejími slovy. Ale oni by měli být. Všechno, čím jsme si prošli, abychom vše zjistili, bylo kvůli tomu.

"Ivan nevede mafiánský monopol!" Nemohl jsem si pomoct, ale smát se. Nejenže to bylo hloupý jako kurva, ale prostě nereálné!

"A nejen, že sis hloupě vzal jeho vnučku, ale vzal sis hlavu italské mafie! Každý policista, právník, a soudce, které uplácíte po celém světě, on odřízne. Pokud ty a tvoje hloupá manželka budete ovládat vše, budete umístěny na každého shit listu! Je to řetězová reakce…" (Shit list – seznam lidí, kteří někoho nedávno naštvali a zaplatí za to)

"Jinxi. Fedele. Vyčistěte toto hovno, mířím zpátky k mé ženě. Bylo to plýtvání mým časem. "

Popadl jsem moje pivo a vycházel stejně, jako ona zakřičela.

"Ivan řídí hru, ty ne!" Řekla. "Ty jsi hráč, najdi způsob, jak mu vyjít vstříc."

Otočením se, jsem zvedl k ní láhev. "Jsem Liam Zkurvený Callahan! Nevycházím nikomu vstříc. Oni se mi podřizují, paní Briarová. "

Monte stál venku, držíc otevřené dveře Rangeru. Sednul jsem si zpět na své místo, dopíjejíc své pití.

"No, to bylo neuspokojující, "zašeptal jsem, zírajíc na doznívající cihlový dům mezi zelenými kopci. Nebyl jsem si jistý, co jsem očekával, ale toto nebylo ono. Moje "milenka" byla čubka, moje žena mě vedla k nepříčetnosti a vše, co jsem opravdu potřeboval, byl aspirin.