TG - 8. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Emmina matka, teta i babičky začaly tleskat a gratulovat. Jen její otec vypadal, jako by si právě sedl

na nastražený připínáček.

Michael vytáhl z kapsy malou černou krabičku a otevřel ji. Z druhé strany místnosti jsem sice na ten

prsten neměla ten nejlepší výhled, ale byla jsem si jistá, že v prstenu byl zasazený diamant, který

vznikl bez jakýchkoli lidských konfliktů.

Šťouchla jsem loktem Neila do ramena, protože stále seděl na opěradle křesla. "Tvoje dcera se bude

vdávat, vypadá šťastně," zašeptala jsem.

Zavrtěl hlavou, odkašlal si a vstal. Poté co se Emma vymanila z matčina přehnaně nadšeného objetí,

vrhla se do náruče svého otce. Pevně ji objal, a když pak od ní ustoupil, natáhl se po Michaelově

ruce.

"Michaeli." to bylo to jediné, co mu dokázal říct místo gratulace. S pečlivě neutrálním výrazem

oslovil Emmu. "Netušil jsem, že vy dva uvažujete o manželství."

"No, mluvili jsme o tom." Emma doslova zářila štěstím, když se podívala na svého snoubence. "Ale

o tomhle jsem neměla ani tušení. Je to tak úžasné překvapení!"

"Myslím, že by to chtělo přípitek, že Neile?" Pobídla ho Valerie. Snažila se ho rozptýlit, než ztratí

ten poslední ždibec snahy o srdečnost.

"Ano, samozřejmě," přikývl. "Obávám se, že všichni zaměstnanci sice již na noc odešli, ale věřím,

že zvládnu něco sehnat."

"Půjdu s tebou," řekla rychle Valerie a vstala z pohovky.

I když se mi nelíbilo, jak se to dneska všechno snažila nastrčit, musela jsem uznat, že jsem byla

ráda, že do kuchyně jde s Neilem Valerie a ne já. Neměla jsem představu, jak to vezme. Věděla

Valerie o tom, jak moc nemá rád Michaela? Možná bude mít pro celou věc mnohem víc pochopení,

než bych mohla mít já.

Začala jsem se zase ježit žárlivostí. Bože, co se to se mnou děje? Měla bych být šťastná, že má Neil

přátele, kteří chápou jeho mnohdy podivné nálady a jeho reakce na některé věci. Nepotřebovala

jsem být pro něj vším. Potřebovala jsem prostě být jen Sophií a on mi opakovaně dokazoval, že v

tom jsem dost dobrá.

Uvědomila jsem si, že stále zírám směrem, kterým odešli. Když jsem pak oči odtrhla jinam, všimla

jsem si, jak mě Emma pozoruje. Automaticky jsem se na ni usmála. Ani za samotné peklo

nepřipustím, aby zjistila, jak na její matku žárlím. Tím bych ji dostala do šíleného postavení a sama

ze sebe bych udělala naprostého idiota.

Přešla jsem přes pokoj až k ní a krátce jsem ji objala. Bylo to z mé strany poprvé a myslím, že jsem

ji tím překvapila.

"Gratuluji," řekla jsem jí a pak o kousek ustoupila, abych mohla Michaelovi potřást rukou. "Vy dva

bude spolu tak šťastní. Každý to na vás může vidět."

"Až na mého otce." Emma dala oči v sloup, ale ani trochu to neztlumilo její nadšení. "Sophie,

možná bys mohla..."

"Její matka si ho snaží přivlastnit," řekl Michael s ironickým úsměvem. "Možná bys ho mohla

zachránit."

"Chtěla jsem říct trochu ho rozptýlit, aby tě nemohl otrávit." Emma loktem šťouchla Michaela do

žeber. "Nesnaží se ho přivlastnit si."

"Uvidím, co se dá dělat," prohlásila jsem se smíchem a zamířila směrem, kterým předtím Neil s

Valerií odešli. Netušila jsem, kde se tu nachází kuchyně, ale když jsem procházela potemnělým

hudebním salonkem kolem tmavších oken jídelny, měla jsem pocit, že vím, kde by to mohlo být.

Zpod pootevřených dveří na druhém konci chodby, kterými zaměstnanci nosili večeři, se rozlévalo

světlo.

Být v místnosti téhle velikosti, naprosto tiché, zcela temné, bylo skličující. Ne, že bych věřila v

duchy nebo něco podobného, ale i tak bylo těžké zbavit se pocitu, že mě něco sleduje nebo chce

chytit. Ten dům byl nádherný, ale zároveň i strašidelný. V duchu jsem se vrátila zpátky k tomu, co

Neil říkal o tom, že by důchod strávil tady. Doufala jsem, že pokud v té době budeme ještě stále

spolu, tak bych mohla promluvit do celkového vybavení Haunted Mansion.

Otevřela jsem dveře a myslím, že jsem se ocitla v dlouhé, úzké majordomově spíži. Po obou

stranách byly vysoké police se sklem a zářícím porcelánem. Také tam byly překvapivě moderní

výkyvné kovové dveře. Přes oválné okénko uprostřed, které bylo pro mě trochu vysoko, jsem

zahlédla robustní kuchyňské prostory, za které by se nemusela stydět ani průmyslová kuchyň.

Mohla jsem je odtud zaslechnout a to, co jsem slyšela, byl Valeriin hlas, ve kterém se neozývalo

nějaké potěšení.

"Dobře, co to má znamenat?"

"Netuším, co tím myslíš?" Neilovův klid v hlase byl zjevně předstíraný. Pokud bych s ním uplynulé

dva měsíce nežila, nepoznala bych to.

"Nemůžeš být kvůli své dceři šťastný? Neile, září tak, jako by spolkla slunce, tak moc je

zamilovaná," odfrkla si Valerie. "Prostě se budeš muset přenést přes to, co se s tebou v poslední

době děje."

"Nic se se mnou neděje. Jen mě prostě Michael nezajímá." Neilův hlas zněl mírně napjatě, ohryzek

v krku mu poskakoval.

"Nedělej si srandu. Michael je prakticky dokonalý. Američan, ale perfektní. A ona je díky němu tak

šťastná." Valeriin tón přešel do jemného přemlouvání. "Opravdu by ti tolik ublížilo, kdyby ses ho

snažil jednoduše poznat? Poslouchat, co říká, aniž bys ho soudil jako porota?"

"Prostě si nemyslím, že on je pro Emmu ten pravý."

"Ty si nemyslíš, že jakýkoli muž by byl ten pravý pro Emmu. Kdyby si oblékla roucho a dala Bohu

řeholní slib, stejně bys prohlásil, že ani Bůh pro ni není dost dobrý manžel."

Zakryla jsem si ústa, abych potlačila smích. Nechtěla jsem, aby mě přistihli při tom, jak je tajně

poslouchám, ale přišlo mi to dost legrační.

"Je ještě tak mladá," opáčil Neil a ihned jsem si pomyslela Ach ne.

"Na svatbu," upřesnil. Jako by tušil, jak by ta konverzace mohla dál pokračovat. Skutečně jsem

doufala, že to nedojde tam, kam jsem si myslela, že by to mohlo směrovat.

"To zní úžasně od muže, který chodí s ženou o polovinu mladší," povzdechla si posměšně Valerie.

"Věděla jsem, že budeš mít krizi středního věku. Jen jsem si myslela, že bys s tím mohl počkat

minimálně do doby, než ti bude padesát."

To… fuj. Nechtěla jsem použít to slovo na B. Skutečně nechtěla jsem ho nechtěla použít.

Věděla jsem, že jakmile vyjdou z kuchyně se šampaňským, budu jí muset znovu čelit tváří v tvář.

Potřebovala jsem rychle získat Zen energii, hodně rychle a vyslechnout zbytek hovoru už mi

nepřišlo až tak užitečné. Nicméně nedokázala jsem odejít a přestat poslouchat. Ne proto, že bych

nedůvěřovala Neilovi. Nelíbil se mi ten pocit, že jsem si myslela, že soutěžím s Valerií, ale všechny

její malé ústrky dneska večer mi přišly až příliš úmyslné. Skoro to vypadalo, jako by se snažila,

abych žárlila. Proč? Protože na mě byla naštvaná kvůli tomu, co jsem udělala v Porteras? Jestli ji to

rozzlobilo, měla plné právo být naštvaná, tak jak chtěla, a bylo to naprosto oprávněné. Ale nelíbilo

se mi připustit jinou možnost, která mi přišla na mysl, tu možnost, že stále ještě cítila jakousi

slabost pro Neila, desetiletí po tom, co jejich vztah skončil. Špatné už bylo to, že se Valerie na mě

zaměřila se stěží maskovaným nepřátelstvím, ale teď se dokonce snažila dostat se do Neilova

soukromého života, což mi vadilo. Začala jsem ji podezírat, že ke mně cítí nechuť z více důvodů,

než jen kvůli mé pochybné etice v obchodu.

"Sophie pro mě není výsledkem krize středního věku," pevně prohlásil Neil. Musela jsem si přiznat,

že jsem u srdce cítila podivné věci, když jsem ho slyšela bránit náš vztah. "Je to moje přítelkyně."

"To správné slovo je dívka. Podívej, nemyslíš si, že je to vůči Emmě nespravedlivé?" zeptala se

Valerie.

"Nechápu, co tím myslíš." Neilův tón byl stále vyrovnaný. Nechtěl dovolit Valerii, aby ho zatáhla

do hádky. "Nežádám Emmu o to, aby se scházela se Sophií."

"Vadí ji to. Řekla mi to. Musíš uznat, že je divné, když spíš s někým, kdo je stejně starý jako tvoje

dcera."

V tu chvíli jsem si uvědomila, že tady se netýká jen o komentáře ohledně Neilova soukromého

života. Byla účastníkem aktivního spiknutí, které mělo za cíl se mě zbavit.

Uslyšela jsem, jak něco zarachotilo o pult. Když jí Neil odpověděl, byl strohý, jeho hněv byl

nepřehlédnutelný. "Neptal jsem se na tvůj názor či radu ohledně téhle věci. Přestaň dávat Sophii

najevo svoji nelibost. Dokud budeš v mém domě, očekávám, že se k ní budeš chovat slušně. Ona

pro mě nepředstavuje jen splnění nějaké bláznivé fantazie nebo řešení krize středního věku. Je

součástí mého života a já předpokládám, že v něm bude hodně dlouho."

"Snažila se pomoci Gabrielle Winters sabotovat Porteras. Nemáš aspoň sebemenší podezření, že by

nemusela mít na srdci tvé nejlepší zájmy?"

Tak to bylo. Už jsem víc poslouchat nechtěla a nechtěla jsem ani slyšet, co jí na to Neil řekne.

Narovnala jsem ramena, tiše jsem se pár kroků vrátila ke dveřím a pak, když se mé podpatky dotkly

mramorové podlahy jsem vstoupila, ozvala se: "Ahoj, potřebujete tam pomoci?" Nepodívala jsem

se na Valerii, zoufale jsem se snažila nesetkat se s jejím oslňujícím pohledem. Tak nějak jsem

nechtěla, aby tušila, že jsem ji zaslechla. Bylo by to trapné.

"Myslím, že máme všechno, drahá." Neil už předtím postavil láhev šampaňského stranou a teď po

ní sáhl.

"Všechno kromě Vaší jiskřivé společnosti, samozřejmě," řekla Valerie a bylo na tom podivné, že

kdybych neslyšela ty ošklivé věci, co o mě řekla, skoro bych jí uvěřila.

"Myslím, že bych Vám měla poblahopřát," prohlásila jsem směrem k nim se zářivým úsměvem.

"Vaše dcera se bude vdávat."

Neil shodil dvě skleničky. V tuhle chvíli jsem netušila, zda to má co dělat s jeho nelibostí, kterou

cítí k Michaelovu návrhu nebo s něčím horším. Šla jsem k němu a Valerie ustoupila stranou.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho, a když narovnával flétny, položila jsem mu ruku na záda.

"Fajn. Je mi dobře." Ale rukou si mnul kořen nosu. Bylo to gesto, o kterém jsem si myslela, že je

obvyklé, ale teď jsem předpokládala, že to má co dělat s jeho leukémií a bolestí hlavy.

Obrátila jsem se k Valerii s předstíraným omluvným úsměvem: "Můžete nám dát okamžik o

samotě?"

Zamrkala a pak řekla: "Samozřejmě. Ano, samozřejmě. Dejte nám vědět, pokud budete něco

potřebovat."

Když odešla a dveře za ní se dokývaly, podíval se na mě Neil s bolestným výrazem ve tváři a řekl:

"Slyšela jsi každé zatracené slovo."

"Jo. Nemám ji ráda." Nechtěla jsem mu lhát. Nepomohlo by předstírat, že ji mám ráda, a ani mě to

neobtěžovalo. "Ale můžu s ní vyjít. Nechci dělat vlny."

"Nebo zdi ušpinit krví, co?" Naplnil jednu flétnu a podal mi ji. "Včera jsme se nesešli, Sophie.

Můžu ve výrazu tvé tváře číst jako v otevřené knize."

"Ach bože, každý by mohl říct, že se jí cítím ohrožená?" Zhluboka jsem ze své skleničky upila.

"To je na přípitek," vynadal mi. "A ty jí nejsi ohrožená. Bez ohledu na to, co si představuješ, Valerie

nemá nad mým osobním životem takovou moc."

"Jsem ráda, že to slyším." Sledovala jsem, jak naplňoval další flétny a na pultu jsem si všimla další

láhve. "Hele, máš toho víc? Mohli bychom si na noc vzít nějakou až do našeho pokoje."

Dal mi ruku kolem pasu, přitáhl si mě blíž a ústy přejel po čele. "Víš co? Miluji tě nejen kvůli

tvému neuvěřitelnému tělu, ale hlavně kvůli tvému mozku."

Zasmála jsem se a on mě pustil, aby vzal skleničky. Ještě před okamžikem byl slabý a neohrabaný,

a teď už byl zase v pořádku. Pak jsem si najednou uvědomila tu příšernou myšlenku, že pod

dojmem "v pořádku" přede mnou Neil dlouhou dobu svou nemoc skrýval. Živě jsem si vzpomínala

na každou chvíli, kdy si dřív stěžoval na to, že ho bolí hlava nebo vypadal unaveně, a teď jsem se

cítila provinile kvůli tomu, že jsem si neuvědomila, že měl problémy.

"Půjdeme?" zeptal se a já si rychle nasadila správný výraz. Bez ohledu na to, co se stalo, jsem se

rozhodla, že nedovolím, aby na mě poznal, že mám nějaké obavy. Alespoň ne teď.

Zůstali jsme dlouho vzhůru, abychom slavili spolu s Emmou, ale když se hovor stočil na šaty a

květinovou výzdobu, Neil navrhl, abychom odešli a já ho podpořila. Všem jsme popřáli dobrou noc

a vydali se zpět do našeho pokoje. Byla jsem tak vděčná za to, že jsme zase sami. Setkání s jeho

rodinou bylo z většiny času úžasné, ale stres z tohoto večera - ten dobrý i špatný - vyčerpal moje

zásoby energie.

"Myslím, že to šlo docela dobře," řekla jsem mu, když jsem si z vlasů vyndala všechny sponky a

potřásla hlavou, aby spadly dolů. Skoro jsem zasténala úlevou.

Neil byl v koupelně, vyndával si z očí kontaktní čočky. Odpověděl mi: "To skutečně ano, drahá. A

děkuji ti za to, jak jsi byla při večeři tak laskavá k mé matce, když ti říkala Elizabeth. Měl jsem tě

dopředu varovat ohledně jejích problémů s pamětí."

"To je v pořádku. Měla mrtvici, chápu to."

"Jen těžko si připouštím, že se při ní její mozek poškodil, protože pořád vypadá jako ona. I když je

na invalidním vozíku, je děsivá. Sice o trochu méně, ale i tak."

Vyšel ven z koupelny, s nahým hrudníkem, bosý, na sobě měl jen černé hedvábné boxerky. Než

jsem začala chodit s Neilem, nikdy mi boxerky nepřišly tak sexy.

"Líbili se ti Vánoce?" zeptal se, když šel k obrovské posteli a tam si ze své strany sundal deku.

"Jo. A jaký promyšlený dárek. Nádherné boty a Paříž. Ty opravdu víš, jak potěšit dívčí srdce,"

zazubila jsem se na něho, zatímco jsem si sundávala náušnice. "Takže… Emma se bude vdávat,

co?"

Varovně zvedl obočí a mlčel.

Ignorovala jsem jeho zasmušilý výraz. "Musíš uznat, že to bylo tak sladké, udělat to tady, když

měla okolo sebe svoji celou rodinu. Bylo to romantické."

"Bylo?" Sedl si na kraj postele a unaveně si promnul zátylek. "Čekal jsem, že mě nejdřív požádá o

požehnání."

"To je směšné."

"Je to tradice." Kdyby nebyl tak unavený, znělo by to pobouřeně.

"Jedná se o zastaralý zvyk. Tvoje dcera je dospělá žena." Vzpomněla jsem si, pomocí jaké taktiky

se ho jednou podařilo Emmě umlčet. "Pokud nemáš problémy s tím, že dvacetičtyřletá žena si

vytváří vážný závazek se svým přítelem?"

"Je tak dál a mohl bych…" zabručel. "Nechci dál mluvit o tom příšerném Michaelovi. No tak.

Svlékni se a pojď to téhle postele."

Když jsem si svlékala šaty, zadívala jsem se na něj přes rameno. Když jsem je pak odhodila

přehnaně daleko na podlahu, hluboce se zasmál.

"Lhala jsem, když jsem ti říkala, že pro tebe nemám žádný dárek," řekla jsem mu a vydala se napříč

neskutečně širokou postelí, abych se dostala na svou stranu. "Jen jsem se nedokázala přimět dát ti

ho před tvou matkou."

"Aha." Na krku se mu objevila zrádná červeň a než jsem se odvrátila, věnoval mi malý podivný

úsměv. "Teď jsem skutečně docela dost unavený. Vadilo by ti, kdyby -"

"Nebyl to dárek pro dnešní večer. Myslela jsem, že bychom v Paříži mohli něco zkusit." Kousala

jsem si rty a houpala se, v sedě na patách. "Něco jsem četla. O submisivitě v podání

dvacetčtyři/sedm, trénink otroka… Myslela jsem, že bychom to mohli zkusit. Jen poslední hurá, než

nastoupíš léčbu chemoterapií. Zajímalo by tě to zkusit? Až budeme v Paříži?"

Překvapeně zvedl obočí, ale přišlo mi, že byl tím návrhem potěšený. "Zbožňoval bych to, ale jsi si

jistá, že je to něco, na co jsi připravená?"

Ta myšlenka, že bych ve skutečnosti dala nad svým životem Neilovi úplnou kontrolu, mi nikdy

nepřišla přitažlivá. Ačkoli dát mu však na pár dnů úplnou kontrolu nade mnou jako sexuální

partnerkou… Vzala jsem ho za jednu ruku a dala si ji na hrudník, pak jsem ji pomalu táhla dolů

mezi svá prsa dolů k žaludku. Věděl, co se mu chystám odpovědět a zajel prsty ještě níž mezi moje

nohy, vklouzl jimi pod moje černé saténové kalhoty a našel už vlhkost, která se tam objevila už jen

díky tomu, že jsme o tom nápadu mluvili.

"Svolná, samozřejmě," řekl s úšklebkem, zatímco prstem kroužil kolem mého klitorisu.

Zasténala jsem, hlava jsem měla skloněnou, dlouhé vlasy se mi rozprostíraly po zádech. "Velmi

svolná, Pane."

Věděla jsem, co s ním to slovo udělá. A tak to bylo už od chvíle, kdy mě ho slyšel říci.

"Možná nejsem tak unavený, jak jsem si myslel," řekl a pomalu se prsty pohyboval v mém těle.

"Myslíš, že budeš v pořádku, až pojedeme do Paříže? Doktor říkal dva týdny."

Pokrčila jsem rameny. "Opravdu se už cítím dobře. Teď už jen lehce špiním." Věděla jsem, že pro

něj to tak jako tak nepředstavuje žádný problém. "Nic mě nebolí. Žádné křeče ani nic podobného.

Už umírám touhou se s tebou vyspat."

"Submise v plném podání je o hodně odlišná oproti tomu, čím jsme se zabývali předtím. Byl

bych… přísnější. V té roli jsem jiným člověkem," varoval mě.

Ach tak. To bylo zajímavé. "Ty jsi na mě šel zlehka?"

"Trochu," připustil.

Zatřásl se mi dech a dala jsem mu ruku na hrudník a jemně na něj zatlačila. "Ne. Právě teď nic dělat

nebudeme. Budeš se mnou mluvit."

Zasténal a spadl dozadu na záda. "Už v tu chvíli, kdy jsem to řekl, jsem věděl, že se ti to líbit

nebude."

"Vidím, jak jsi vnímavý." Znovu jsem si sedla, zkřížila si nohy a pak jsem si klín zakryla

přikrývkou. "Chtěl bys zajít dál, než kam jsme došli?"

"Rád bych, pokud jsi na tom stejně. Ale už jsme to chvíli zkusili, Sophie," připomněl mi a já se

vrátila ve vzpomínkách. Když si hrál naposledy na Doma, poprvé mi řekl, že mě miluje. Pak

pokračoval bombou - připoutal mě ve sprše k sobě a pomocí nástavce na sprchu mě donutil k

orgasmům.

"Jo, to bylo," souhlasila jsem. Při té vzpomínce mě bolelo celé tělo. Samozřejmě, když jsme spolu

spali, příležitostně mi naplácal, ale už několik týdnů jsme žádné skutečné D/S hry nehráli. Byla

jsem překvapena tím, že mi to uniklo. "Co konkrétně bys v Paříži chtěl dělat?"

"No…" vypadal nesvůj. To pro Neila bylo netypické. Obvykle mu nedělalo žádný problém mluvit o

sexuálních věcech, bylo to pro něj tak běžné, jako kdyby mi říkal, co mám koupit. "Co bys řekla na

návštěvu kobky?"

"Promiň?" Svého času jsem viděla spoustu kriminálních dramat a epizody s "vraždami v kobce" pro

mě spolu s "v apartmánu rozřezaná na půl" spadali spíš do kategorie sitcomů. Představovala jsem si

to jako místo s grafity na stěnách a hlasitou hudbou ve stylu house. Pak jsem si v nějakém

podobném zařízení snažila představit Neila. Přišlo mi to jako dost nepravděpodobné. "Co se v těch

místech děje?"

"No, klub, jehož jsem členem, je velmi exkluzivní, a mají úžasný personál, který to místo udržuje v

čistotě a bezpečné," začal. Uvědomila jsem si, že se snaží odhadnout moji reakci. Na tváři jsem si

hlídala neutrální výraz a nedat nic najevo. Pokud by mu připadalo, že jsem tím znechucena nebo z

toho mám strach, odmítl by tu myšlenku jako celek, a já na to byla ve skutečnosti hodně zvědavá.

Pokračoval: "Pro členy tam nabízí možnost použití některých velmi zajímavých zařízení, a to ať již

v soukromí nebo veřejně."

"Sex na veřejnosti?" zvedla jsem obočí. "V době telefonů s fotoaparátem?"

"Telefony tam nejsou povoleny. A nežádal bych tě o nic, co by ti nebylo příjemné." Pokrčil rameny.

"Je to jediná kobka, ve které jsem byl a kde je dovolený sex v areálu, protože to není prostituce.

Mimo ročních členských příspěvků tam nedochází k žádné výměně peněz mezi zaměstnanci a

klienty."

"Wow, zní mi to jako nějaké orgie bláznivých bohatých lidí v hradních kulisách," řekla jsem

opatrně. "Jak vysoké jsou roční příspěvky?"

Rozhodl se to přejít. "No… to právě teď řešit nebudeme. Řeknu ti, že jeden z majitelů klubu se ve

Francii pohybuje na hodně vysoké politické úrovni a to mu pomáhá udržovat klub mimo radar,

abych tak řekl."

"Hm." Tuším, že pokud máte dostatek peněz, je spoustu věcí, které lze obejít. "Takže, jestli v těch

normálních… klubech, lidé nemohou mít sex… Jaký tedy mají význam?"

Vypadal, že se trochu stydí. "No, někdy je příjemné jen tak někoho plácnout a komandovat ho, i

když se do toho nezapojí klasický styk."

"A ty už jsi v tom klubu někdy s někým zažil sex?" Nežárlila jsem, jen jsem byla skutečně zvědavá

a naprosto napnutá. Dřívější Neilovi zkušenosti vždy zněly tak žhavě.

"Jo," přiznal.

"Jak?" Olízla jsem si dolní ret v parodii na vrcholné svádění. "Chci slyšet všechny ty špinavé

detaily,Pane."

Zasmál se. "Dobře. Byl jsem tam v trojce -"

"Muž - muž - žena?" Pobídla jsem ho. "Žena - žena - muž?"

"Omlouvám se, že tě musím zklamat, ale všichni to byli muži," řekl s úsměvem.

"Zklamat mě? Později ve sprše na to budu myslet." Byla jsem na něj už totálně nažhavená. Už jsem

se nemohla dočkat konce těch dvou týdnů.

"A občas jsem byl pozván, abych se zapojil k hrám s dalšími subinkami Doma. Někdy je těžké si tu

nabídku nechat ujít."

"Nevím, jestli by se mi to líbilo," připustila jsem. "Chci říct, že ji nejsem jistá, jak bych se cítila,

kdybych se o tebe měla dělit s někým jiným. Určitým způsobem jsi… můj."

"Ach, další kousek dominantní Sophie vystrčil růžky."

Zavrtěla jsem hlavou a usmála se dolů na své ruce. "Ne dominantní. Vůbec ne. Jen přivlastňovací.

Čekala jsem na tebe dlouho."

"Kdybys chtěla, mohla by ses dívat. Nejedná se o D/S scénu s někým jiným. Máš pravdu, že jsem

tvůj. Ale mohla by se dívat, jak s někým šukám, jestli tě to vzrušuje."

Na okamžik jsem si myslela, že si ze mě dělá srandu. "To myslíš vážně?"

"Kdyby ses na mě chtěla dívat, jak jsem s mužem nebo jinou ženou, nedokázal bych ti to

odmítnout." Pokrčil rameny. "Kdybys k tomu byla otevřená, nevadilo by mě někdy se na tebe dívat,

jak jsi s jiným mužem."

Při tom pomyšlení se ve mně něco pohnulo. Dlouho jsem čekala na tu Pravou Jedinou Lásku, i když

jsem o tom ani nevěděla. Trojka nějakých cizinců v BDSM žaláři mi přišla fajn, ale sledovat muže

nebo ženu, kterou jste milovali, při fyzických intimitách s někým jiným by mohlo zranit, to mě

nevzrušovalo.

Když jsem si to však představila, to nepohodlí bylo jen chvilkové. Když jsem si představila, jak se

jiné ženské nohy vinou kolem Neilova pasu, její tvář se kroutí radostí a vědět naprosto přesně, jak

se cítí… Byl v tom zvláštní druh hrdosti. Vlastnictví. To je moje. Podívej, jaké mám štěstí. Sledovat

ho s jiným mužem představovalo jiný druh přitažlivosti, neméně vzrušující. Muž mu může dát něco

jiného, co já nemůžu. Ale ještě to při tom vidět, být součástí toho intimního zážitku. Ačkoli,

obráceně to bylo těžší si to představit. "Nevím, jestli bych se mohla podřídit jinému muži."

"Nevím, jestli bych to chtěl," připustil. "Chtěl bych ty interakce řídit."

Teď, když… ach, po páteři mi přeběhl mráz. "Dobře, S tím bych se dokázala smířit."

"Skutečně?" Zvedl obočí. "A drsný sex?"

"Jak drsný? Chci říct, nechci, abys mě praštil do obličeje nebo na mě vyzkoušel elektrické křeslo."

Ve svém on-line průzkumu praktik BDSM jsem narazila na věci jako fialové hůlky a desítky

jednotek voltů. Nepřišlo mi, že by to byl můj šálek kávy.

"Elektřiny se až příliš bojím, než abych ji používal na někoho jiného," ujistil mě. "Možná nějaké

bičování. Tahání za vlasy, nenásilné přidušení, výprask, takovéto věci."

Uvažovala jsem. Kdyby se mi něco z toho nelíbilo, mohla bych mu to prostě říct. To by neměl být

problém a znovu bychom to už nedělali. Vzhledem k tomu, jaký byl náš vztah, jsem neměla

skutečný strach zkoušet s ním nové věci. "Dobře. Jednou cokoli."

Dostala jsem se do postele a převalila jsem se obličejem k němu, tak, jak jsme byli zvyklí spát.

Zvedl jednu svou ruku a položil mi ji na bok, přes kalhotky mě tiskl.

"Užil sis Vánoce?" zeptala jsem ho, zatímco mě v širokých kruzích masíroval. Palcem mi přejížděl

v kruzích přes kyčle a bříško a já zatajila dech.

"Byl jsem šťastnější, jako už dlouho ne," řekl mi a ústy se mi sklonil k bradavce.

"Myslela jsem, že jsi říkal, že jsi unavený," připomněla jsem mu roztřeseným šelestem.

"Připomínám, že nemáš říkat takové věci," pokáral mě. "Jak se opovažuješ? Měl bych tě ohnout

přes koleno."

A já jsem byla za tu zprávu vděčná.