TG - 10. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Příští noc jsme letěli soukromým letadlem do Paříže. Nebyl to tak dlouhý let, abychom při něm

stihli dělat něco skutečně nemravného, ale domlouvali jsme se ohledně podmínek na víkend.

Nechali jsme nakonec vše otevřené s výjimkou elektřiny a čehokoli, co by mohlo zanechat trvalé

následky. Bezpečnostní slova zůstala stejná, a pokud bych se kdykoli rozhodla zrušit svoji totální

submisivitu, mohla bych. Nicméně tak moc jsem byla připravena patřit mu, tak nadržená si s ním

znovu užít, že jsem pochybovala, že bych byla ochotna cokoli odmítnout.

Myslím, že my oba jsme potřebovali uniknout do světa fantazie, dokonce i kdyby to mělo

znamenat, že zatlačíme na limity víc než kdykoli předtím. Možná, že to, co jsme dělali, bylo

psychicky nezdravé. Nejsem si jistá, ale myslím, že jsem o tom slyšela něco jako popření A+

zvládání strategie. Ale protože jsme se nezaměřovaly na to podstatné, nehádali jsme se a

předpokládala jsem, že hádky možná přijdou pravidelně na pořad dne, až se začne řešit ta věc s

rakovinou. Jedna věc, které jsem se bála, bylo to, že by mohl umřít, to další pak byly obavy, že by

náš vztah nemusel přežít.

Chyběl ještě jeden den od mého dvoutýdenního zákazu sexu, ale rozhodla jsem se, že už toho bylo

dost. Neměla jsem žádné křeče, nekrvácela jsem a ani jsem už neměla pocit, že jsem byla na

nějakém potratu. Cítila jsem se stejně jako dřív a moje libido zase řádilo, připraveno vynahradit si

ztracený čas.

Tahle dovolená bude určitě hodně zajímavá.

Letěli jsme na letiště Charlese de Gaulla a kde jsme kolem šesté večer přistáli. Po odbytí všech

nezbytných formalit jsme vyměnili letadlo za auto, Rolls-Royce Phantom s řidičem, ale nebyla tam

žádné přepážka oddělující pasažéry do řidiče, takže jsme se museli chovat slušně. Jinými slovy,

jakmile jsme se dostali z dálnice do Paříže, stále vánočně oblečeni, jsme věnovali pozornost krásám

města. Když jsme jeli po Champs-Elysees, padal slabý déšť se sněhem, takže přední i koncová

světla všech aut se na vlhké dlažbě odrážely a zvětšovaly se do tvaru dvou hvězd. Stromy, které

lemovaly ulice, byly slavnostně oděny do hypnotických zlatých a stříbrných světýlek a před námi se

následně objevil Památník vítězství, zlatě osvětlený.

Už jsem jednou v Paříži byla, na Fashion Week, ale jako Gabriellina asistentka, takže většinu času

jsem hlídala svůj telefon a hasila požáry. Neměla jsem příležitost navštívit památky, o čemž jsem se

Neilovi před odletem zmínila. Měla jsem v plánu zastavit se na oběd s Holli, ale vše ostatní zůstalo

otevřené a Neil mi slíbil, že můžeme dělat cokoli, co budu chtít.

"Je něco, kam bys chtěla zajet ještě předtím, než se přihlásíme do hotelu?" zeptal se Neil. I když

jsem toho ve městě chtěla hodně vidět a zažít, Paříž tu byla už dávno a jistě tady bude i zítra ráno.

"To jediné, co chci vidět, je strop našeho hotelového pokoje," zapředla jsem a nestarala se o to, zda

náš řidič umí anglicky.

"V tom případě se obávám, že budeš zklamaná. Budeme až příliš, moc zaneprázdněni jinými

činnostmi, než abys měla čas zírat do stropu." Neil mi přejel jedním prstem přes čelist a krk až ke

klíční kosti.

Chtěla jsem ho. Bože, chtěla jsem ho.

Příjezd do hotelu a zaregistrování se v něm mi splynulo do jednoho velkého rozmazaného zmatku

díky poblázněným hormonům a přetížení smyslů z tolika barev, zvuků a luxusu. Hotel, který pro

nás Neil vybral, byl Plaza Helene, pěti hvězdičkový hotel na Avenue Montaigne s růžovou fasádou

a romanticky vyhlížejícími balkony se zábradlím z tepaného železa. Rezervoval pro nás něco, co se

jmenovalo Královské apartmá a ani jsem radši nechtěla znát cenu, když vytáhl svou černou kreditku

a nechal ji recepčnímu se slovy: vyřiďte to.

Zpoza recepce vyšel velice elegantně oblečný muž v obleku, aby nás osobně doprovodil do našeho

apartmá. Když jsme jeli výtahem, Neil se ho jen tak mimochodem zeptal: "Parle Angais?". Muž se

smíchem odpověděl: "Mais oui, ale mohu předstírat, že ne."

Když se otevřeli dveře, toho, co mi připadalo jako nejpomalejší výtah na světě, vstoupili jsme do

dlouhého prostoru lobby, které vypadalo jako z Titaniku. Bíle natřené stěny, přepychový koberec a

nábytek ve stylu Chippendale. Vše dokonale ladilo. Tři kroky po červeném koberci nás pak dovedly

k dvojitým širokým bílým dveřím, ze kterých právě vycházel poslíček, který měl na starosti naše

zavazadla.

Muž, který nás doprovázel cestou výtahem, nám otevřel dveře a ustoupil a gestem nás pobídl,

abychom vstoupili dovnitř. Neil ho požádal, aby nás na okamžik omluvil, pak mě odtáhl o pár

kroků dál a pošeptal mi do ucha: "Až budeme uvnitř, prohlídni si celé apartmá. Vyber si pokoj,

který se ti bude líbit, tam si svlékni kalhoty a počkej na mě."

Dech se mi zrychlil. Očekávání brnkalo na moje nervy; čekat na něj a přitom vědět, jak konečně

blízko jsme k dalšímu intimnímu zážitku, mě pravděpodobně zabije. Byla jsem si jistá, že to byl

jeho záměr. Bastard.

"Jak..." Jazykem jsem si musela navlhčit rty, a když jsem mu šeptala do ucha, kroutili se mi prsty u

nohou. "Jak bych na tebe měla čekat?"

Koutky úst se mu zaškubaly v náznaku úsměvu. "O něco ohnutá."

Můj bože. Ach bože, ach bože, ach bože.

"Máš své instrukce," řekl mi Neil, když jsem vešla dovnitř a nechala ho, aby s personálem vyřešil

spropitné. Vstoupila jsem do něčeho, co musel být ten největší hotelový pokoj, jaký jsem si kdy v

životě představovala.

Apartmá připomínalo spíš byt, pokud jste byli tím typem člověka, který měl byt se čtyřmi ložnicemi

o rozloze šesti tisíci stop čtverečných, čtyřmi mramorovými koupelnami a kde je tolik nábytku,

který by vystačil pro asi třicet šest lidí. Procházela jsem jednotlivými místnostmi, myšlenky v hlavě

mě utíkaly o závod a oči mě skoro bolely, když zpracovávaly dojmy z propracovaného interiéru,

čerstvých květin a nádherných výhledů z okna.

Jedna ložnice byla s velkým obývacím pokojem, vše dekorováno pudrově zlatými stěnami a

pozlacenými ozdobnými lištami. Postel byla překrytá přikrývkou v barvě zašlého zlata. Závěsy v

barvě jemného pastelového ametystu spadaly kaskádovitě dolů od jejího polstrovaného čela v barvě

levandule. Místo na spaní bylo od obývací části odděleno širokými čtvercovými dveřmi a na jejich

obou stranách byl komplikovaný vyřezávaný oblouk, ve kterém byly umístěny zářící, purpurové

vázy. V nohách postele pak byla polstrovaná lavice a z balkonu byl výhled na Eifellovu věž.

To byl ten správný pokoj. Absolutně.

Splnila jsem Neilovy pokyny: svlékla jsem si džíny, sako i tričko. Opatrně jsem si pak sundala svůj

dlouhý náhrdelník a stříbrné náramky a pak si znovu obula boty na podpatcích. Byly to ty nádherné

lodičky tělové barvy, které mi dal Neil k vánocům. Myslela jsem si, že jsou tou nejvhodnější věcí,

kterou bych měla mít na sobě první den našeho výletu.

Přímo nad nohami postele visel lustr. Našla jsem vypínač a světlo ztlumila. Následně jsem si klekla,

přehnula se přes čalouněnou lavici, vyklenula záda a nechala zadek vystrčený nahoře na vzduchu.

Dobře, takže právě začínáme. Při té myšlence jsem si povzdechla. Slíbila jsem mu tři dny naprosté

submisivity a to bude přesně to, co dostane. Ať už to bude dárek pro něj nebo pro mě, to se teprve

uvidí.

Slyšela jsem, jak se jeho hovor s pracovníkem hotelu blíží ke konci, uslyšela jsem zvuk kroků ve

vstupní hale. Přijde už? Jak dlouho mě nechá takhle čekat,

Poslouchala jsem, jak Neil metodicky prochází z místnosti do místnosti, slyšela zapínání a vypínání

světel. Skutečně si chce užít své procházky, když už za sebou máme deset dnů, aniž bychom spolu

spali? Copak nemá ponětí o tom, jaké to bylo mučení?

Ví přesně, co dělá, připomněla jsem si. To byla součást jeho fantazie ohledně kontroly. Muž, který

je vždy všude včas, muž, který je tak zdvořilý a nikdy nenechá nikoho na sebe čekat, mě nechává

šílet vzrušením z čekání. V agonii jsem si posunula kolena, moje kočička se svírala v přívalu

očekávání.

Když konečně přišel, jeho přítomnost ovanula celou místnost. Vůně jeho kolínské, slabý zvuk

šustění jeho oblečení, každá moje část se po něm natahovala, i když jsem se ani o píď nepohnula.

Moje smysly se ho domáhaly, chtěly ho. Živě jsem si vybavovala pocity, které jsem cítila, když

přejížděl svou dlaní po mém zadku a já teď skoro nebyla schopná ani tak jednoduché věci jako

dýchání. Škytla jsem a rozpaky zrudla.

Pomalu přešel ke mně. Každý jeho krok po koberci mi přišel tisíckrát hlasitější, než ve skutečnosti

byl. Stál vedle mě, záhyby jeho nohavic se objevily v mém zorném poli. Nepodívala jsem se nahoru

na něj, protože mě k tomu nevyzval.

Submise byla jako zatracená jízda na kole. Potřebovala jsem začít trénovat, ale pokaždé jsem se

stále rychleji snažila získat rovnováhu. Můj Pán mi řekl, abych počkala, tak bych měla. Dokud mi

nedá další pokyny, budu čekat. S každou další vteřinou, která míjela, jsem si ve své roli připadala

jistější.

"Takhle vypadáš velice nádherně," řekl se zbožnou úctou. Jedním prstem mi přejel po kůži, nad

horní linií kalhotek - hedvábných, světle růžových tang. Představovala jsem si, že když tak klečím

ohnutá přes tu pastelově modrou lavici, vypadám jako kousek cukrovinky. Zhluboka jsem se

nadechla, když sledoval křivku materiálu kalhotek po mé jedné půlce dolů, níž mezi nohy. Celé tělo

se mi chvělo, moje vlasy mě šimraly na zádech a i díky jim mi po těle naskočila husí kůže.

"Už je to tak dlouho, Sophie," drsně zašeptal.

Ano, příliš dlouho a já byla tak připravena. Bylo mi jedno, jestli si mě vezme takhle, právě teď a

bude za deset minut po všem. Potřebovala jsem ho, bolestně po něm prahla, až to přecházelo do

akutní bolesti. Při lehkém políčku, který mě přistál na zadku, jsem nadskočila, ale nebyl nijak silný,

jen mě poškádlil.

"I když bych moc rád s tímhle začal teď hned, je tu něco, co musím udělat jako první." Jednu ruku

mi dal na šíji a další mě chytil pod loktem a pomohl mi na nohy. Postavila jsem se, stála v botách na

vysokých podpatcích, prsa vystrčená, z bradavek jsem díky doteku velurové lavice měla tvrdé

oblázky.

Když se na mě podíval, přes ústa mu přejel slabý úsměv. "Tudy, prosím."

"Ano, Pane." Nechala jsem ho, aby mě nasměroval pryč od postele, k récamieru v obývacím

prostoru. Byla to jakási podlouhlá lenoška s vysokými zaoblenými rohy a mě napadalo minimálně

čtrnáct nezbedných způsobů, jak je využít při hrátkách, ke kterým jsme směřovali. Můj mozek sice

na chvíli vypnul myšlenky na sex, ale teď se rozhodl dohnat ztracený čas.

"Lehni si a roztáhni nohy. Nohy nech, prosím, na obou stranách postele," nařídil mi. Podle jeho

pokynů jsem si lehla na brokátovou látku, nohy roztáhnuté daleko od sebe, vysokými podpatky se

dotýkala podlahy.

"Nádherné. Teď, když ti to nebude vadit..." Odešel z místnosti a nechal mě tam, nespoutanou, ale

nehybnou. Když se vrátil, měl malý kruhový kufřík. "Doufám, že ti nebude vadit chvíli počkat, než

si vybalím?"

"Vybalíš?" Pobouřeně jsem vyjekla a zvedla hlavu. Ostře se na mě podíval a já si znovu lehla.

"Varuji tě, Sophie. Pokud chceš prozkoumat taje totální submisivity, očekával bych toho od tebe

víc. Zahrnuje to též předpoklad více trpělivosti." První věc, kterou vytáhl, byly důtky s dlouhými

černými prameny. Zvedl je, jako by v ruce testoval jejich váhu a pak si jimi ostře udeřil přes

oblečenou ruku. Jak prameny projely vzduchem, ostře zahvízdly. Překvapeně zasyčel, několikrát

sevřel a rozevřel prsty a se zakuckáním prohlásil. "Ach, to bude bolet."

Zničehonic jsem se rozechvěle nadechla.

"Samozřejmě znáš svoje slova," pokračoval a vytahoval něco, co vypadalo jako sada kožených

pout, z nichž byly čtyři spojeny řetězem do krátkého X lesklými chromovanými svorkami. "Ale

mým cílem je, že je nikdy nebudeš potřebovat. Bude to trochu něco jako trénink, stejně tak pro tebe

jako pro mě. Dá mi to možnost naučit se tě lépe znát, poznat tvé tělo a zjistit, kolik toho zvládneš.

Zatlačit tě tak daleko, jak se ti to bude líbit. Věřím, že své limity znáš lépe než já a věřím, že mi je

pomůžeš najít."

Jak dokončil větu, vytáhl hůlku, která vypadala jako masážní s cibulovitou hlavou a … ach můj

bože, zapojil ji. Zapojil ji do zásuvky.

Nekontrolovatelně jsem se otřásla, když jsem se dívala, jak vyndával obsah kufříku a jednotlivé

položky vykládal ven na nízký stolek pře pohovkou. Byly tam další pouta omezující pohyb,

připevněné ke skládací tyči; pádlo, které už jednou použil; štíhlé černé pouzdro, ze kterého po

otevření vykoukl nástroj s hroty s nerezové oceli, který vypadal jako bratranec mámina ručního

šicího stroje určený pro sériové vrahy.

"Možná ne pro tenhle výlet," řekl, když se podíval na mě a setkal se s mými vykulenýma očima.

Pouzdro s lupnutím zavřel a položil ho na stůl.

Zbytek kufříku obsahoval další rekvizity pro nezbedné hrátky: provazy, dilda různé velikosti, malý

platinový vibrátor, který už na mě jednou použil, dlouhé černé hedvábí určené bez jakýchkoli

pochybností pro zavázání očí, a několik skleněných předmětů, jeden z nich byl určitě anální kolík

(butt plug).

Vždy, když už jsem si myslela, že tam nic dalšího nemůže být, vytáhl ven další věc. Bylo to, jako

kdyby se jednalo o zavazadla Mary Poppins sbalené na víkend pro fetišové hrátky.

Pomalu se přesunul ke mně, ruce měl v kapsách svých černých kalhot. Zíral dolů na mě, jak jsem

pro něj roztažená, moje tělo je mokré a chce ho. Stačilo by, kdyby se mě dotkl. Cítila jsem, jak jsem

na hraně, připravený k výbuchu extáze.

"Líbí se mi to," řekl a dotýkal se oblého konce récamieru. "Skutečně existuje spousta způsobů, jak

bychom ji mohli využít. Možná bychom jednu potřebovali do ložnice."

"Ten nápad se mi líbí, Pane." Svíjela jsem se vůči čalounění.

"Začneme se hrou, Sophie." Vytáhl z kapsy minci a podržel ji přede mnou. Jedno euro. Vyhodil ho

do vzduchu a chytil na hřbet ruky. "Chtěla bys slyšet pravidla?"

"Ano, Pane." Kousala jsem si spodní ret, když jsem sledovala, jak se mu ve velkých rukou mince

třpytí. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal. Skutečně jsem doufala, že to bude součást hry.

"Pravidla jsou poměrně jednoduchá. Dám ti příkaz, ty ho vykonáš a pak si hodíme mincí, abychom

zjistili, zda si ho zopakuješ nebo přejdeme k něčemu dalšímu. Rozumíš?"

Nebyla jsem si tím jistá. "Já... myslím, že ano. Ale to zní jednoduše, jsem si jistá, že to zvládnu,

Pane."

"V pořádku, protože se nemůžeš už dočkat, začneme." Zatočil si s mincí mezi palcem a

ukazováčkem.

"Pomalu si jedním prstem kruž kolem klitorisu."

"S radostí, Pane," vydechla jsem úlevou. Prsty jsem vklouzla pod kalhotky a on hned netrpělivě

zamlaskal.

"Ne. Přes kalhotky," řekl, jako by si myslel, že bych ten rozdíl měla vědět. "To moc není hra, když

hned vypadneš z role."

"To je hra o tom, jak mě dostat, Pane?" zeptala jsem se a přes látku jsem se mazlila se svým

klitorisem. Kalhotky jsem již měla vlhké a lepily se na mě. Prstem jsem snadno našla to znaménko,

ale nepřímá stimulace byla dost nesnesitelná.

"Jedna minuta," prohlásil a podíval se na hodinky. "Právě začíná."

Na mou otázku neodpověděl. Takže odpověď byla jasně taková, jakou bych chtěla slyšet.

I když jsem se své kůže nedotkla, můj klitoris byl pod hedvábnou látkou z pozornosti napjatý a po

těle mi přejížděly návaly horka. Nebyla jsem tím šokována, tak jak bych asi měla být, vzhledem k

tomu, jak rozrušená jsem byla už od okamžiku, kdy jsem ráno otevřela oči, ale i tak to bylo trochu

překvapivé a znepokojující dostat sama sebe na hranu, aniž bych si sundala kalhotky.

"Dost. Dej ruku pryč," nařídil klidně. Vyhodil minci do vzduchu. "Co myslíš, Sophie, panna nebo

orel?"

"C-co?" Boky se mi mírně nadzvedly nad lavicí.

"Slyšela jsi mě. Máš hádat. Líbila by se ti panna nebo orel?"

"Ehm... orel?" Hádala jsem s pokrčením ramen a kroucením.

Zvedl ruku a koukl na minci, pak na tvář nasadil výraz falešných sympatií. "Ach, smůla. Další

minuta."

Začínala jsem tu hru mít ráda.

"Ach, ještě jsem se možná zapomněl zmínit," řekl Neil ledabyle, když se mi přivíraly oči. "Nesmíš

vyvrcholit."

Tu hru jsem začínala nenávidět.

"Cože?" Vydechla jsem. Toho bodu jsem teď málem dosáhla.

"Jestli budeš mít pocit, že jsi příliš blízko, prostě zastavíme a bude pokračovat, až budeš...

klidnější." Pak se na mě dolů vlídně usmál. "Aha. Zapomněl jsem hlídat čas. Řekněme... deset

vteřin."

Klitoris mi pulsoval, s každým tepem rostlo moje nepohodlí mezi nohama. Když minuta uplynula,

vyhodil minci do vzduchu a já zaťala nehty do dlaní, když jsem hádala: "Ehm, orel?"

Se směšně našpulenými rty prohlásil: "Omlouvám se."

Zhluboka jsem se nadechla a vrátila ruku do stále mokřejšího rozkroku svých kalhotek. To bych

měla zvládnout. Mohla bych se dotýkat sama sebe a přestat dřív, než přijde orgasmu. To bylo

jednoduché.

Trvalo to celých pět vteřin, než jsem musela dát ruku pryč.

"Neboj se," ujistil mě. "Za zastavení žádný trest není. Nech si tolik času, kolik potřebuješ, aby ses

ze vzrušení trochu vzpamatovala."

"Jen trochu?" Zeptala jsem se a dlouze vydechla. "Ne úplně?"

"Co by to pak bylo za zábavu?" Klekl si vedle mě a rozepínal si opasek. "Je tu ještě něco, co musím

udělat, jinak ta noc bude hodně, hodně krátká."

"Ošukat mě?" zakňučela jsem.

Pevně mi sevřel bradu. "Nevyspím se s tebou, dokud nebudeš hodná a připravená."

"Jsem připravená!" protestovala jsem a on mi dal na tvář lehký pohlavek. Byl to šok, cítila jsem ji

až dolů na svém zoufalém, bolavém klitorisu.

"Jak mě máš oslovovat, Sophie?" zeptal se. Hlas měl hluboký a jeho tón byl nebezpečný.

"Omlouvám se, Pane." Tvář mě brněla, ale odolala jsem nutkání si ji třít. Nechtěla jsem, aby získal

dojem, že zašel příliš daleko, chtěla jsem pokračovat. "Myslím, že jsem už připravena pokračovat."

"Padesát pět vteřin," připomněl mi. V hrdle mu spokojeně zašumělo. "Myslím, že se ti to líbilo."

"Ano, Pane." Celé břicho se mi sevřelo, když jsem si líně kroužila kolem pevného klitorisu.

Napadlo mě, jak drsný by na mě na tomhle výletu mohl být. Nebyl to šok ani pro jednoho z nás,

byla jsem si jistá, že jsem chtěla zažít tu zkušenost na naprosto jiné fyzické úrovni než jen letmé

bouře z orgasmu.

Cítila jsem, že mnou začínají probíhat rychlé, nedobrovolné třepotání a prsty se mi zkroutily. Právě

když oznámil: "Deset vteřin. Ještě čtyřicet pět," vytáhla jsem prsty.

Rozepnul si poklopec, osvobodil si penis, tvrdý, pevný a obrovský a já téměř nevědomky otevřela

ústa.

"To je velice příjemná odpověď," prohlásil se smíchem. "Pojďme zapracovat na tom, aby se stala

automatickou reakcí."

"Ano, Pane."

"Myslím, že to je dost na ano i ne. Řekni mi, jak se cítíš." Vzal se do ruky a špičkou své erekce mi

přejel po čelisti. Chtěla jsem ho vzít do úst, chtěla jsem si dát své prsty zpátky do svého těla, ale

byla jsem tak blízko, že ta akce by mě mohla dostat do spirály mimo kontrolu.

"Já... skutečně se mi to líbí."

"Opravdu se ti líbí, co?" zeptal se a špičkou svého penisu mířil k mému spodnímu rtu. "Dívej se,

prosím, přímo před sebe, s otevřenými ústy."

Odvrátila jsem svou tvář a dívala se do stropu, mozek mi nefungoval. Jaká slova by právě teď měla

být ta správná? "Skutečně se mi líbí... být vždy připravena sát tvůj penis."

Volnou rukou mě odhrnul vlasy z čela, a pak si nasměroval svůj penis podél mých otevřených úst.

Nedokázala jsem si pomoci - zavřela jsem rty, co nejlépe to s jeho tloušťkou šlo.

"Ne, ne." Jemně mě rukou zatahal za vlasy a já jsem otevřela ústa a zoufale zalapala po dechu.

"Nedal jsem ti k tomu svolení."

Zakňučela jsem a držela se zpátky. Zoufala jsem ho chtěla lízat, přejíždět jazykem po jeho žílách,

po jeho síle vlhkou špičkou svého jazyka.

Zvedla jsem ruku a záměrně mu ji ukázala, než jsem si ji znovu spustila mezi nohy.

"Čtyřicet pět vteřin," řekl a prsty mě dráždil na hrudníku mezi prsy.

Ach, to prostě nebylo fér.

Když jsme se dostali k posledním patnácti vteřinám, lapala jsem po dechu a potila. Ještě třikrát jsem

se musela zastavit a pokaždé jsem cítila, že už jsem tak blízko, že jsem skoro nebyla schopna

dýchat. Můj klitoris byl bolestivě napjatý, představovala jsem si, že mezi mými záhyby vypadá jako

zralá jahoda.

A to jsem se ho ve skutečnosti ještě ani nedotkla. Mezi mým namoženým masem a konečky prstů

byla stále bariéra. Pouhou silou vůle jsem pak přečkala posledních patnáct vteřin.

"Co myslíš, Sophie. Panna nebo orel?" Slyšela jsem slabé plácnutí dlaně na hřbet jeho druhé ruky.

"Panna?" prosebně jsem se zeptala. Kdybych se měla ještě pořád sama sebe dotýkat, vyvrcholila

bych. V žádném případě bych se tomu nevyhnula.

"Panna," řekl a znělo to trochu zklamaně.

V bolestné směsici psychického uvolnění a duševní potřeby jsem se otřásla.

"Jak jsem říkal už předtím, tenhle večer chci prodloužit tak dlouho, jak jen to bude možné. Ale jsem

tak zatraceně netrpělivý. Bojím se, že budu spěchat, abychom se co nejdřív dobrali konce." Prsty

mě lechtal po krku, prsou i dole na břiše. Všechny svaly v těle, kromě čelisti, jsem měla napjaté.

Čelist jsem měla nehybnou, protože jsem nechtěla, aby dal svůj penis pryč.

"Chápeš mě, tím jsem si jistý," pokračoval a zvedl svoji ruku. "Vím, že jsi tak netrpělivá, jako já.

Ale jsem si jistá, že mě přinutíš trpět mnohem déle, Pane.

"Víš, co s tebou udělám, Sophie?" Vytáhl mi penis z úst, takže jsem mohla odpovědět.

"Necháš mě vyvrcholit." Ta slova někde hluboko uvnitř mě vyhrkla kuráží, nějaká nit touhy a

vzrušení se vydrala na povrchu, způsobem, který mě to přiměl vyslovit.

"Já ano. A ty..." prstem znovu začal klouzat po mém těle, přes pupík až k mým stydkým kostem.

Zastavil se na vrchním okraji mých nízko střižených kalhotek, tak blízko u mé štěrbinky, že jsem

musela sebrat všechnu svou sílu, abych se nenadzvedla, abych se s ním setkala.

Znovu ruku zvedl a láskyplně mi jedním prstem poklepal na nos. "Ty ne."

Pevně jsem zavřela oči. Přišlo mi to pro něj jako dost nebezpečné mě tak krutě škádlit, když byl

jeho penis tak blízko u mých zubů.

"Vstaň a na podlaze si klekni."

Udělala jsem to, co mi nařídil. Koberec sice vypadal krásně, ale pod koleny působil drsně. Stoupl si

přede mě a já poslušně otevřela ústa. Jednou rukou mě držel zezadu za hlavu a druhou naváděl

svého kohouta, tlačil mi ho ke rtům. Chtěla jsem ho sát, přejíždět po něm jazykem, ale nic z toho

jsem udělat nemohla. Ne bez jeho svolení. Takže jsem čekala a vzadu v krku jsem cítila pulsovat

jeho horkost.

Jeho ruka mě opatrně zezadu tlačila k jeho tělu. "Zajímalo by mě, kolik toho zvládneš."

Kdybych neměla plná ústa, řekla bych mu přesně kolik. Každý má svůj vlastní konkrétní soubor

dovedností. Tou mou je naštěstí sání ptáka. Vděčně jsem otevřela hrdlo, použila stejné svaly, které

se používají při zívání, a když jsem si ho vzala víc, psychicky jsem potlačila dávivý reflex.

"Velmi pěkné." Prsty si propletl do mých vlasů a pomalu se mnou pohyboval tam a sem, opatrně na

mě tlačil.

Chvála mě naplnila zábleskem extatického tepla. V hlavě jsem měla jediné: víc než cokoli jiného

jsem ho chtěla potěšit, jeho radost se stávala mým potěšením. Jazykem jsem přejela po spodní části

jeho hřídele, polkla a moje hrdlo se stáhlo kolem jeho hlavičky. Po nekonečných dvou týdnech

čekání jsem teď byla tak blízko, bod ze kterého není návratu se rychle blížil, jen díky sání jeho

penisu. Ztěžka jsem dýchala a sténala kolem jeho penisu a můj puls se prudce zrychlil.

"Nesmíš," varoval mě Neil. "Nechci to zastavit, abych tě potrestal."

Zasténala jsem, když tam a zpět klouzal mezi mými rty. V duchu jsem nepochybovala o tom, že mu

to nebude trvat dlouho. Stejně jako já trpěl účinky očekávání. I když, z nás dvou byl při čekání

pravděpodobně mnohem lepší on. Využívala jsem času, nechala ho, aby mi přitahoval a odtahoval

hlavu, přejížděla po něm jazykem, kdykoli jsem mohla a vychutnávala si každý syrový bolestivý

nádech, když mi to dovolil. Pak mě odstrčil o větší kousek dál a cítila jsem přicházející nával a

zasténala jsem. Chystala jsem se vyvrcholit. Napětí uvnitř mě pevně narůstalo, a přes teď už

mokrou látku svých kalhotek jsem cítila pulzující tep svého klitorisu. Pevně jsem k sobě stiskla

stehna a zavrtěla se.

Okamžitě vyklouzl z mých úst, nechal mě vykašlat a pak mě popadl za předloktí.

"Říkal jsem ti, že nesmíš vyvrcholit. Udělala jsi to?"

"Ne," prosebně jsem slíbila. "Byla jsem blízko."

"Zastavila by ses?"

"Já..." zavrtěla jsem hlavou. "Ne, Pane."

Schoval si svou erekci zpátky do kalhot. Bastard. Skutečně neměl v plánu to dokončit. Věděl, že ta

myšlenka, že by se do mě mohl udělat, mě přiměje cítit jeho potřebu úplně stejně jako tu svoji.

"Vstaň. Běž k posteli, ohni se přes ni a nech nohy na podlaze."

Postel byla tak vysoká, že jsem díky tomu měla problém. Nejsem příliš vysoká, takže mi dalo práci,

zůstat špičkami nohou na podlaze, zatímco jsem boky ležela na posteli.

"Víš, co se teď stane, že?" zeptal se a dlaní mě přejížděl po zadku a dolů po stehnech.

"Potrestáte mě, Pane." Při té myšlence se mi v duchu protočily oči. Zadržela jsem dech v předtuše

dopadu jeho ruky na moji kůži.

Odtáhl ji. "Můžeš si vybrat, Sophie. Jakému způsobu trestu bys dala přednost?"

"Smrti z orgasmů?" zeptala jsem se smíchem.

"Ach, k tomu se určitě dostaneme. Jen ne teď hned." Otočila jsem hlavu, abych ho mohla sledovat,

jak šel do obývacího pokoje. Sklonil se a zvedl kožené pádlo. "Co si o tom myslíš?"

"Ano, Pane," vydechla jsem. Zevnitř mě vycházely trhavé zvuky a mezi nohama jsem cítila čím dál

tím víc horkou kluzkou touhu.

"Podej mi ruce." Chytil mě za zápěstí a přidržoval mi je za zády, klouby ruky se dotýkal mé páteře.

"Pět. Chci, abys je za mě počítala, Sophie." Hlas měl temný, kůži jako horké hedvábí, kterým

přejížděl po každé myšlence v mém mozku. Stál tak blízko, že jsem na svém levém stehnu cítila

látku jeho kalhot. Snažila jsem se uklidnit, dýchat stejně pomalu jako on, každý výdech mi

přecházel přes rty, které jsem měla stále ještě oteklé ze sání jeho penisu.

I když jsem věděla, že jedná o trest, nedokázala jsem se ubránit vzrušení, které mnou proběhlo po

prvním pevném dopadu pádla. "Jedna," vydechla jsem, trochu překvapeně - a hodně uneseně -

vzhledem k tomu, jak hrubý byl. Jestli se se mnou dříve držel zpátky, tak teď rozhodně ne. Druhý,

třetí a čtvrtý úder přišly přímo jeden za druhým, a když jsem zakňučela počet, svíjela jsem se

bolestí.

Před pátou, ostrou ranou, pohladil pádlem moji zanícenou kůži a já zavzlykala bolestí. Uvolnil mi

zápěstí, ale stále mě tlačil dolů. Přes záda se ke mně naklonil a zašeptal: "Teď chápeš, co jsem

předtím myslel? Že jsem v téhle situaci jiný člověk?"

"Ano, Pane," zakňučela jsem. "Jsme stále... naprosto zelená."

Temně se zasmál a pak mě poplácal na pálivé pozadí. "Zůstaň na posteli čelem dolů, roztáhni nohy

a dej je do vzduchu."

Udělala jsem, co mi přikázal. Pochvu jsem měla bolavou a oteklou, přišlo mi, že všechna krev z

celého těla se mi shromáždila do rozkroku a na horkou bolavou kůži na zadku. Teď jsem měla pocit,

že jsme nejblíže k zopakování té zkušenosti v hotelovém pokoji před šesti lety. Bylo to nové a

vzrušující a trochu děsivé, stejně jako když si mě tehdy ohnul přes klín a dal mi poprvé pocítit

bolest při sexu. Teď to bylo stejně erotické jako tenkrát, když jsem byla nezkušená a bylo mi

osmnáct.

Dotek hedvábné peřiny na bradavkách mi přišlo jako dokonalé mučení. Vzpomněla jsem si na

svorky a přála si, aby je přinesl. Ale vzhledem k tomu, když přistoupil mezi moje roztažené nohy, to

zklamání bylo slabé v porovnání s tím vzrušením.

Na obou stranách boků mě popadl za kalhotky, trhl jimi dolů a obnažil mi celý zadek a odkapávají

mokrou broskvičku. Kolena jsem měla ohnuté, nohy jsem dle jeho pokynů měla ve vzduchu a teď

jsem zjistila proč. Zatlačil mi jednou nohou směrem k zadku a vysoký podpatek boty mi zasunul za

lem kalhotek. To samé udělal i s druhou nohou, takže jsem nohy měla zajištěné, tělo naprosto

vystavené a zranitelné pro něho.

Dvěma prsty mi vklouzl do broskvičky a já vděčně zafuněla: "Děkuji Vám, Pane."

Líně jimi pohyboval dovnitř a ven, zatímco na mě mluvil. "Myslím, že dneska večer ti ošukám

zadek, Sophie. Co na to říkáš?"

Při těchto slovech se moje kočička kolem jeho prstů sevřela. Milovala jsem ten pocit šimrání

strachu v žaludku, protože jsem se svým způsobem trochu bála bolesti a ohledně análu jsem měla

někdy i bizarní pocity. Už jsem to s Nielem jednou dělala, vlastně on byl můj první. Věděla jsem, že

ohledně celé té věci byl super jemný, ale teď to vypadalo, že by to mohlo být jiné, když to bude

dělat jako svou subinkou a ne s výborně nadrženým hřebcem na jednu noc.

Vklouzl mi dvěma prsty, mokrými vlhkostí z mé kundy, do štěrbiny v mém zadku. Našel dírku a

zatlačil, jemně, jen tam zlehka vklouzl.

Zachvěla jsem se a přes sevřené rty mu uniklo zakňučení.

"Jen klid." Nebyl to uklidňující příkaz, ale příkaz, který bych mohla neuposlechnout jen na své

nebezpečí.

Pomalu jsem se nadechla a vůlí nutila své tělo přestat se vzpírat proti invazi. Palcem druhé ruky

přejel po mém klitorisu, v pomalých kruzích ho hladil, až jsem se chvěla touhou.

"Nezapomeň, že ještě nemáš moje svolení k vyvrcholení. Musíš mi říct, jestli budeš příliš blízko."

Prsty mi vklouzl hlouběji do zadku a já zasténala.

"Chystáš se mě takhle mučit celou noc?" Zalapala jsem po dechu, zuby mi zaskřípaly v tom

bolestivém potěšení, které mě způsobovaly jeho ruce. Nepředpokládala jsem, že to přijde, ale bez

ohledu na to, co se stane, jsem ho nechtěla zastavit. Myslím, že stejně nakonec něco chytá a

nechtěla jsem zůstat jen krůček od hrany.

"Jsem tam," zašeptala jsem.

"Ne, nejsi." Uvnitř mé broskvičky mě promnul polštářky prstů a pevně zatlačil na můj G bod.

"Kdybys byla, svírala bys nohy. Dokážu v tobě číst stejně dobře jako ve velmi nemravné knize."

Supěla jsem a přirážela k jeho ruce.

"Ne, ne." Z broskvičky mi vytáhl prsty a přitiskl mě dlaní rozevřenou přes má záda k posteli.

"Nespěchej."

"Prosím." Měla jsem vlhké rty, sténala jsem.

"Ale to je ta část, co se mi líbí," škádlil mě a mučivě kroužil palcem kolem mého klitorisu. "A

myslím, že ty si to taky užiješ."

"Zábava přichází, Pane," připomněla jsem mu přes zaťaté zuby.

"Ach, dneska v noci přijde, Sophie. Za to ti ručím. Vlastně, měl bych zajít až tak daleko a říct ti

"buď opatrná v tom, co si přeješ."

Tělem mě přejelo další zachvění, které mě přivedlo blíž k okraji, ze kterého bych se už nebyla

schopna vrátit zpět.

"Ne!" Zařvala jsem a zkroutila se na posteli. "Já -"

Okamžitě přestal pohybovat rukou, což bylo dobré, protože právě pohyb jeho ruky mě tam táhl.

Neil mi dovolil na okamžik vychladnout, než si pomalu vyprostil prsty z mého těla. "Nehýbej se,"

řekl mi jemným tónem. "Trochu se uklidni. Hned budu zpátky."

Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Střídavě jsem svírala a otvírala pěsti. Představovala jsem si,

že ležím v téhle posteli s ním, údy máme navzájem propletené, pod tváří cítím jeho hruď a já si v

šoku rozkoše uvědomila, že tenhle druh submisivity bude běh na dlouhou trať nebo tréninku. I tak

jsem měla stále na zřeteli konečný cíl a užívala si každý bolestivý okamžik.

Když se vrátil, nesl v ruce lubrikant a skleněný anální kolík. "Už jsi někdy něco takového

používala, Sophie?"

"Ne, Pane. Vlastně, měla jsem jeden menší, plný záhybů." Byla to zábavná hračička.

"Tenhle bude způsobovat jiné pocity. Nejenže je široký, ale je i stejně těžký. Jen se uvolni a dej si

čas, aby sis na něj zvykla." Když ho přitiskl k mé mezírce, kolík byl překvapivě studený. Napjala

jsem se a on mě silně plácl přes zadek.

"Říkal jsem ti, uvolni se. Budeme to muset přerušit, abych tě mohl potrestat?"

"Ne, Pane," zakňučela jsem, rozhodnutá silou vůle zůstat naprosto klidná.

Uslyšela jsem měkké mlasknutí a mezi půlky mi spadl chladný gel lubrikantu. Rozmazal ho kolem

špičky kolíku. Zasténala jsem a bojovala s nutkáním vypuzovat ho ven. "Nadechni se, Sophie."

Automaticky jsem splnila jeho příkaz a on do mě pomalu tiskl špičku kolíku. Stehna mě bolela z

pózy, ve které jsem byla a já se soustředila na pálení, o kterém jsem věděla, že ho asi budu cítit.

Chladné hladké sklo do mě vklouzlo rychleji, než bych čekala, že je to možné a špička, která se

rozšiřovala kolem zaoblené části dosáhla až na konec, vtlačila se do mě a moje štěrbinka se sevřela

kolem užšího krku.

"Děkuji Vám, Pane." Zachvěla jsem se. Byl skutečně studený, a až příliš těžký. Musel jsem kolem

něj sevřít svaly, aby neklesal níž, což jsem předpokládala, že byl požadovaný účel. Díky sevření

svalů začal silněji a výrazněji pulsovat můj klitoris i kočička a než jsem to stihla zarazit, už jsem

boky přirážela do polštáře.

"Co to děláš?" zeptal se s chladným zájmem, když jsem se snažila nenápadně třít klitoris tkaninou.

"Nic," odpověděla jsem automaticky, jako když je zlobivé dítě přichyceno s jednou rukou ve

sklenici se sušenkami.

"Otoč se," nařídil, i když jsem ohledně toho neměla příliš na výběr. Popadl rukou hrst mých vlasů a

zatáhl a mě nezbylo nic jiného, než následovat jeho sevření. Chtěla jsem být potrestána. A kupodivu

jsem se i sama ze sebe cítila trochu zklamaná, že nedodržuji pravidla hry.

Když mě položil, jak chtěl, podpatky bot se mi zarývaly do zadku a já sebou trhla, jak mi stehnem

projela bolest. Neilovi ten detail neunikl - roztrhl kalhotky ve švech, serval je ze mě a zmuchlal do

pěsti. Pak mi pomohl dát nejdřív jednu a pak druhou nohu pevně na zem a následně se ke mně

sklonil a nacpal mi moje krásné růžové hedvábí do pusy.

V duchu jsem si připomněla bezpečnostní signál, který používáme, pokud mám roubík.

Rukama mi několikrát přejel po stehnech nahoru a dolů, prohnětl mi svaly a díky tomu se mi

zmírnila ztuhlost, kterou jsem v nich cítila. "Co si myslíš, že je odpovídají trest, Sophie? Důtky?

Bičík?

Zachvěla jsem se a do postele zakňučela. Palci mi přejížděl stále blíž a blíž k mé pochvě a já jsem

toužila po tom, aby se mě tam dotkl.

Tázavě se na mě podíval, ale samozřejmě jsem mu kvůli kalhotkám v ústech nemohla odpovědět.

"Máš pravdu. Myslím, že důtky."

Pevně jsem zavřela oči, když odešel ke stolu ve vedlejší místnosti. I když jsem se nedívala,

představovala jsem si, jak tam stojí, pod temně fialovým spodním tričkem se mu pohybují široká

ramena, zvedne jednu věc, podívá se na ní v tlumeném světle, pak další a uvažuje. V jeho tváři se

odráží koncentrace, protože je to pro něj velice důležité - vybrat přesně to pravé, najít způsob, jak

mě stáhnout z kritického bodu nesnesitelné citlivosti zpět, protože to sama nezvládnu. V této

pozoruhodné chvíli se stávám zcela jeho a on si v tom liboval.

"Otevři oči, Sophie." Stál přede mnou s důtkami v ruce, jejich provazce měl v dlani. Bez dalšího

slova, švihl důtkami dolů, mezi moje nohy a já pocítila na broskvičce i stehnech brutálně tvrdý úder.

V mých nervových zakončeních explodovalo milion jiskřiček bolesti a já se do roubíku rozkřičela.

To. Bolí.

Na okamžik to bylo to jediné, na co jsem dokázala myslet, bolest. Nedokázala jsem si ani

vzpomenout na svůj signál pro přerušení a v tom si uvědomila, proč mi ho vždy, když jsme spolu

byli, poprvé několikrát připomínal. Ale v tu chvíli zmatku a zaváhání mě důtky udeřily znovu a já

vykřikla v totální agónii bolesti. Zrychlil se mi dech a z koutku oka mi unikla slza. Z broskvičky mi

také unikl příval vlhkosti, který prozradil to, jak moc se mi líbila bolest, radost z toho, jak moc mu

důvěřuji, i když se bojím. Řízená pouhým instinktem jsem sevřela nohy.

Rukou mě pevně chytil za čelist a svíral mi tvář, takže když se zeptal: "Říkal jsem ti, že máš sevřít

ty zatracený nohy?", bylo pro mě těžké odpovědět.

Hodil důtky stranou a došel ke stolku. Když se vrátil, rozepnul si kalhoty, navlékl kondom a jedním

brutální tahem mi strčil ptáka do mé pochvy.

Zavrávorala jsem,. Byla jsem na hraně už moc dlouho a konečně byl znovu uvnitř mě. Nezáleželo

mi na tom, že to bylo za trest. Málem jsem se rozplakala úlevou, kterou jsem cítila.

"Neodpověděla jsi mi, takže mi dovol zopakovat otázku," zavrčel mi těsně vedle ucha a jeho tvrdý

penis pro mě spíš než nástroj potěšení představoval nástroj bolesti, jak na mě tlačil a držel mě dole.

"Říkal jsem ti, abys sevřela ty zatracený nohy?"

Snažila jsem se přes kalhotky, které jsem měla v ústech promluvit, ale špatně se mi dýchalo, byl tak

zatraceně těžký. Rukama jsem tloukla do peřiny a vrtěla hlavou, jak mi jen dovolil v pohybu. Pustil

mi čelist a z úst mi vyndal kalhotky. "Neslyšel jsem tě, Sophie. Zopakuj to."

"Ne, Pane," lapala jsem po dechu pod jeho permanentním náporem hlubokých, bolestivých přírazů.

"Co ne?"

"Ne, Pane, neřekl jste mě, ať sevřu svoje zatracený nohy, Pane." Ve svém hlase jsem slyšela slzy,

ale necítila jsem paniku ani nebyla smutná. Byl to zvláštní pocit, brečet vzrušením a napětím.

Pomalu ze mě vystoupil a přejel po mém G bodu. Zakňučela jsem, dobíraly si mě přízraky

budoucích orgasmů. Když vstal a ustoupil, vzlykala jsem nahlas.

Dvěma prsty mi znovu nacpal kalhotky zpátky do úst. Pak si sundal kondom, vyhodil ho a řekl:

"Proč proboha brečíš? Ještě sis to nezasloužila."

"Děkuji Vám, Pane," zamumlala jsem do roubíku.

"Nech nohy rozevřené," nařídil mi a dal mi ruce na stehna. Pak mě odtáhl lýtka nahoru, dokud jsem

se koleny téměř nedotýkala svých uší. Kolík se při tom pohybu ve mně posunul, jeho pevná délka

se narazila do mých vnitřních stěn a já zalapala po dechu.

"Nech je přesně takhle."

Samozřejmě, že mě Neil chtěl v téhle směsné pozici. Byla jsem tak proti němu naprosto bezbranná.

V minulosti už se v našich hrátkách objevily určité temné proudy hry. Moje kontrola byla stále

zřetelnější, pohybovala se těsně pod povrchem toho všeho, co jsme dělali. Dnes byla moje

sebekontrola pohřbena pod vrstvami ohromujících pocitů, odpíraného uvolnění a důvěra se mísila

se strachem. Každá buňka v mém těle byla v pozoru.

Sáhl po vrcholu kolíku, pomalu jím zatočil, pak zase a já se nepohodlím zavrtěla.

"Bude to pro tebe jednodušší, když se uvolníš, Sophie."

Uvolnit se. Správně. V poloze, kdy ležím na zádech, nohy mám roztažené a můj přítel se

sadistickými představami se tyčí nade mnou.

Znovu kolíkem zatočil a čím víc si s ním hrál, tím víc se mi svaly uvolňovaly. Vzpomněla jsem si,

jak postupoval v tom hotelu v Los Angeles, jak postupně předával jeden prst po druhém, jak jsem

sebou škubala a lapala po dechu a snažila se skrýt bolest, aby nepřestal. Myslela jsem si, že by si

mohl myslet, že jsem zrůda, které se líbí věci, které bolí. Když jsme však pak byli spolu, už mi řekl,

že můžu dělat, co chci. Vzpomněla jsem si na to v téhle chvíli, v naprosto rozvášněném stavu, který

byl podobný mučení. Dává mi všechno, co chci a on to věděl.

Přejížděl ve mně kolíkem, kousek dolů, pak zase výš, jeho špička byla přesně proti mé sevřené

štěrbince, kam ho strčil. "Jaký je to pocit?"

"Velký," zasténala jsem. "A těžký, přesně tak, jak jste říkal, Pane."

"To ti pomůže," vysvětlil a jemným kroucením a tahem se dotýkal okraje těsného svalu, který by

odporoval, kdyby se tam pokusil vstoupit. "Chvíli ho budeš nosit. Zatímco tě ošukám. Možná.

Líbilo by se ti to?"

"Ano, Pane."

Ta myšlenka mít ho v sobě, skutečně šukat, ne jen škádlit nebo trestat... skoro bych se radostí

rozbrečela.

"Řekni, co bys chtěla, Sophie?" Věnoval mi poloviční úsměv, který obsahoval veškerou mužskou

hrdost a aroganci. Tohle byla jeho část, kterou mimo ložnici na něm nikdy neviděla - kompletní

nekajícná sobeckost, tak si jistý, že mě ohromí jeho dominance a zoufalá touha po něm.

Což tak i bylo.

"Ráda bych, kdybyste ojel moji kočičku, Pane," zakňučela jsem a sevřela svaly kolem kolíku, jak se

tlačil zpět na své místo.

Neil si rozepnul kalhoty a osvobodil svou erekci. Jednou rukou se natáhl po novém kondomu, pak

mě uchopil za nohy a přitáhl na kraj postele. Kočičku jsem měla v jedné rovině s jeho penisem, ale

nevstoupil do mě. Jen o zlomek milimetru jsem pohnula boky a on mlaskl jazykem: "Nehýbej se.

Ještě nejsi připravená na to, aby ses hýbala."

Frustrovaně jsem zasténala.

"Ach, ach, ne a ne poslechnout." Svým penisem se dotkl mého klitorisu a já sténala. "Úpěnlivě o to

prosím."

Bez ohledu na to, jak zoufale jsem se chtěla pohnout, nemohla jsem se hýbat. Prostě proto, že mi

Neil řekl, abych to nedělala. Takovou moc nade mnou měl. Věděla jsem, že mám moc nad ním,

věděla jsem, že moje submise byla mojí volbou a svobodně jsem mu ji dala. Přejížděl špičkou svého

penisu kolem mojí štěrbinky a já vzlykala: "Prosím, Pane, vložte do mě svůj penis."

"Ach, velmi dobře, Sophie," pochválil mě a najednou jsem cítila směšný přeryv pýchy. "Působivý

výběr slov. Chci je slyšet znovu."

"Prosím, Pane." S koutku oka mi skanula slza až do vlasů. Pokud si mě kurva hned nevezme, mohlo

by mě to totálně zlomit. Potřebovala jsem ho cítit hluboko uvnitř sebe, to bezpečí, které jsem cítila,

když mě jeho tělo drtilo pod sebou na matraci a zbytek světa jako by se vytratil. "Prosím, prosím,

prosím, vložte svůj penis do mě."

Přitiskl se mírně dopředu a moje oteklé stydké pysky se rozdělily. Konečně jsem cítila jeho první

dotyk na své oteklé broskvičce a čekala jsem, až vstoupí dál. Nedokázala jsem si pomoc. Nadzvedla

jsem se a bezděky se pohnula. On se hned odtáhl.

"Ne!" Zakřičela jsem a moje hruď se ztěžka zvedala a otřásla vzlyky. "Ne, omlouvám se, Pane,

omlouvám se. Prosím, vraťte se zpátky. Už se nepohnu. Slibuji, že se nebudu hýbat, pokud do mě

vložíte svůj penis."

"Právě teď." usmál se na mě. "To je to správné žebrání."

Znovu se ke mně přiblížil a já hlasitě zasténala úlevou. Musela jsem sebrat každý ždibec své

koncentrace a sebeovládání, abych se nehýbala a i tak jsem nedokázala ovládat své vnitřní svaly. Z

vděčnosti se kolem něj svíraly a já pevně zatnula svaly kolem análního kolíku. Ale nestačilo to.

Nebylo to dost, když mě měl.

"Nesmíš," varoval mě. Jednou rukou mě přidržel vzadu za krkem a trochu mi nadzvedl hlavu.

"Chci, aby ses dívala. Dívej se, jak tě můj penis vyplní, Sophie."

Nedokázala bych od toho odtrhnout oči, i kdyby chtěl, ale to jeho "nesmíš" bylo mnohem složitější

dodržet. Při pohledu na své tělo, roztažené kolem jeho tvrdého penisu byl ten zážitek mnohem

intenzivnější a barevnější, když do mě šíleně pomalými pohyby vklouzával. Nikdy však nevklouzl

dostatečně hluboko.

"Prosím víc!" Lapala jsem po dechu, oči měla vytřeštěné, jak ve mně jeho penis mizel. "Víc, víc,

prosím!"

Vystoupil a popadl mě za čelist. "Nemusíš mi říkat, jak mám s tebou souložit. Rozumíš?"

"Ano, Pane. Omlouvám se, Pane." Všechny svaly v celém těle jsem měla namožené. Ruce mě

bolely od odolávání nutkání se sama sebe dotknout. Boky i stehna hořely naléhavou potřebou

pohybovat se. A já se cítila tak prázdná, tak prázdná a neúplná, protože se mě nedotýkal.

Znovu do mě zajel a tentokrát se po pár palcích nezastavil. Rozevřel mi nohy víc, takže jsem se

koleny téměř dotýkala svých uší. Bála jsem se, že by mi při tom mohl vylézt kolík, takže jsem ho

tiskla, zoufale se ho snažila udržet na místě, zatímco on naplňoval moji broskvičku. Narůstal ve

mně štiplavý tlak, horká, bolestivá spirála, která do mých končetin vysílala mráz, když jsem ho

celého pojala.

"Tak. Je to lepší?" zeptal se, jednou rukou mě přitom majetnicky objímal kolem krku.

"Ano, Pane," chraptivě jsem vydechla.

Sklonil se ke mně a políbil mi tváři cestičku od slz. "Brečíš kvůli něčemu, co by mě mělo

znepokojovat?"

Zavrtěla jsem hlavou, jak jen to šlo nejlépe, když mě přitom stále objímal kolem krku. "Ne, Pane."

To jediné, co jsem mu chtěla říci, vykřičet bylo: "Nepřestávejte, nevystupujte ze mě, nepřestávejte,

kurva, nebo umřu." Protože jsem cítila, že se stal každičkou součástí mé duše. To jediné, co jsem

chtěla, jediné, co jsem v tuhle chvíli potřebovala, bylo vyvrcholit a cítit jeho mohutnou erekci

každým kouskem své až přes míru vzrušené své broskvičky, která byla teď rozvášněná až k bolesti.

Pomalu do mě vstupoval, vytrvale, šel hluboko, a když jsem chtěla stisknout, okamžitě vystupoval

ven. Dvakrát jsem pociťovala nastupující orgasmus, ale vždy mě přiměl se znovu uklidnit, nařídil

mi dýchat a bojovat s tím. Chtěla jsem, aby už přišel, chtěla jsem cítit jeho penis, jak ve mně

pulsuje. Zřejmě jsem minula nějaký kritický bod sebekontroly a už jsem dál nedokázala mučit své

tělo a zoufalou mysl. Potřebovala jsem vyvrcholit nebo použít bezpečnostní slovo.

"Je to moc?" zeptal se, když jsem supěla a vykřikla, zatímco v rozkroku mi bolestivě pulsovalo

dalším odepřeným orgasmem.

"Prosím, Pane," zakňučela jsem. "Prosím, už mi to dovolte. Prosím, nechte mě udělat se nebo já...

já..."

Stále se ve mně pomalu pohyboval a přitom natáhl ruku a ze zadku mi vytáhl kolík. "Jsi pro mě

připravená, Sophie?"

"M-můžu se udělat? Prosím, Pane?" Nehty se mi zaryly do dlaní. "Zatímco mě uděláte zezadu,

můžu vyvrcholit?"

Zasténal, oči měl pevně zavřené. Přestal se uvnitř mě hýbat, jen na okamžik, viditelně bojoval se

svým sebeovládáním. Zhluboka se nadechl a pak ze mě vystoupil. "Ano. S největší

pravděpodobností můžeš. Počkej okamžik."

Když se ode mě oddálil, neslyšela jsem, že by si sundával kondom nebo zapínal zip. Takže si

neplánoval nechat na sobě kalhoty. Nutila jsem se uvolnit, nespočet krát jsem měla anální sen. A s

ním ten první. Nikdy to nebylo tak hrozné a teď by to taky nemělo být strašné. Pokud si to správně

vybavuji, bude to teď neuvěřitelné.

Neil odnesl skleněný kolík zpátky na stolek a zvedl vibrátor. Když se s ním přiblížil, třásla jsem se.

"Umírám touhou vyzkoušet na tobě tuhle věcičku." Sklonil se a jeho adaptér zapojil do zásuvky.

Bože, proč jsem ho jen neposlouchala, když říkal, že se stane jeden z těch "dej si pozor, co si

přeješ" scénářů?

Stál tam, prohlížel si mě. Já měla tělo celé roztažené, celé tělo mi pokrývala tenká vrstvička

lesklého potu a pupínky husí kůže.

"Dobře." Pobídl mě, abych se otočila. "Na ruce a kolena. Přes ty polštáře."

Celá jsem se třásla kombinací potřeby a nesnesitelného očekávání. Položila jsem na sebe polštáře a

položila jsem se na ně, pozadí jsem měla ve vzduchu.

"Myslím, že to uděláme tohle. Necháme tohle tady..." Měkkou špičku hůlky velikosti tenisového

míčku zastrčil mezi moji broskvičku a polštáře, zajel mi tam jedním prstem a rozhrnul mi stydké

pysky, takže jsem měla najednou klitoris přímo proti vibrátoru. Drobně upravil jeho polohu, aby mě

měl blíž k tomu bodu, pak se znovu vrátil - co se stane, až to zapne?

Zapnul tlačítko a ta celé věc se zuřivě probila k životu, přímo na mém klitorisu. Díky silám vibrací

jsem zalapala po dechu. Během několika vteřin jsem byla stále blíž, blíž, tam a jak se mi tělo

roztřáslo silou dlouho odpíraného orgasmu, vyjekla jsem. Měla jsem křeče v lýtkách a byla jsem si

jistá, že mi prasknou plíce. Jak jsem se zkroutila v sevření neúprosného obrovského potěšení, z

ochraptělého krku mi explodoval vděčný výdech. Potom, co mi přišlo jako hodiny nuceného

sebeovládání a odpírání, konečně praskla bublina a já byla zpocená, celá se třásla, měla vyčerpané

svaly a byla až moc unavená na to, abych se dokázala pohnout.

Ale vibrátor byl stále zapnutý, stále ve mně tvrdě bzučel a hned po prvním vyvrcholení následovalo

další. Zoufala jsem se snažila vykroutit z dosahu té hůlky, ale Neil měl ruce na mých stehnech,

přidržoval mě a nedovolil mi uhnout se.

"Ne, Sophie," napomenul mě Neil přísně. "Zůstaň tak."

"Ale -" začala jsem protestovat, nicméně už jsem to nedořekla, protože mé tělo ovládla další vlna

sténajícího chvění.

"Žádné ale. Nech si ho tam, nebo se možná budeme muset vrátit k důtkám."

Podívala jsem se na něj. Ve svém nadměrně stimulovaném klitorisu jsem cítila, jak se mě v těle

přetavily všechny druhy červené, na které jsem si dokázala vzpomenout - purpurová, třešňová,

ohnivá, plamenná. Plameny mi olizovaly nohy, jak jsem cítila křeče až v prstech u nohou a křeče v

břiše. Myšlenka byť na jediný pramen důtek, který by se dotkl mého oteklého, až přes míru

nateklého masa mě donutila vážit každé slovo.

Tohle byla poslední míle závodu, cílová rovinka tvrdého tréninku. Přiměla jsem se zůstat přitisknutá

k té vibrující špičce ve tvaru míčku, skřípala zuby, lapala po dechu a vykřikovala "ach ne, ach ne,

ach ne". Neil si mě prohlížel, zatímco se svlékal a sám pro sebe uculoval. V té chvíli jsem měla

pocit, že jsem ho nikdy nenáviděla i nemilovala víc než teď. Svlékl se do naha, a dával si na čas,

než ke mně zase přistoupil. Byli jsme stále daleko od sebe, ochromovali mě silné vibrace a každá z

nich mi v těle zanechávala pichlavý, podivný pocit, který se trochu podobal potřebě kýchnutí.

Když byl konečně nahý, vylezl si ke mně na postel a klekl si za mnou. Vyndal mi ze zadku kolík a

na štěrbinu mezi půlky mi nanesl další studený lubrikant, a to až tolik, že stékal na polštáře pode

mnou a slyšela jsem, jak vydává mlaskavé zvuky, když se o něj otíral penisem. Při prvním dotyku

jeho široké špičky na mojí štěrbince jsem byla napjatá - částečně díky nervům, ale z velké míry

zejména zásluhou vibrátoru, který mě stále mučil. Bojovala jsem o každý další nádech a vzlykala.

Neil počkal, až minou ty největší otřesy v mých pevně napjatých svalech. Potřebovala jsem sebrat

víc než sílu vůle při tom vědomí, že se nesmím odtáhnout od těch neúprosných vibrací, když se

blížil další orgasmus. Projel mnou jako obrovský příboj a hlava mi klesla na hruď, celé tělo jsem

měla bezvládné a vyčerpané, zatímco si na okamžik odpočívalo před příchodem další vlny.

Právě v ten okamžik se Neil pohnul dopředu a protáhl se mojí štěrbinkou, která mu nekladla téměř

žádný odpor. Hluboce jsem se nadechla, pak znovu. Na kůži jsem měla pocit zimnici a sama jsem

nevěděla, jestli ho chci pozvat dál nebo hned zastavit. Bolelo to, ale představovalo to vítané

rozptýlení od nadměrné stimulace klitorisu, takže jsem se snažila soustředit na tento pocit.

To byla chyba. Jak se mi Neil tiskl k zádům, dostala jsem se ještě víc do přímého kontaktu s

vibrátorem a vzhledem k tomu, že jsem svému tělu nevěnovala žádnou pozornost, překvapilo mě to.

Šokovaně jsem zavyla a Neilův postup v mém těle se zastavil. Bezhlasně zaklel. Už poprvé, když

jsme měli anální sex, mi řekl, že jsem nepříjemně těsná. Když se mi celé tělo nekontrolovatelně

otřásalo, muselo to být ještě horší.

"Prosím!" křičela jsem, zvedala boky a snažila jsem se ještě víc natlačit na jeho tvrdý penis. Lapená

mezi bolestí a přemírou rozkoše jsem sténala jako zvíře a pohazovala boky.

"Do prdele, ano," zasyčel Neil a dostal se ještě hlouběji. Křičela jsem, kroutila se, kňučela a on se

ve mně pohyboval, probodával mě a dostával se dál. Kůže mě pálila, střídavě jsem cítila návaly

horka a zimy a oba pocity se střídaly tak rychle, až mi připadalo, že navzájem splynuly do jednoho.

Než jsem si uvědomila, že skutečně křičím, Neil mi dal před ústa ruku, a když jsem znovu

vyvrcholila, byl jen vteřinu za mnou.

"Červená! Prosím, červená!" V panice jsem se kroutila a on hned vypnul vibrátor.

"Pst," uklidňoval mě. "Nechci, aby tě to bolelo."

Pomalu, zhluboka jsem se nadechla, a když ho vytahoval, zasyčela jsem bolestí. "Ach, teď si na

tuhle část vzpomínám," řekla jsem se zaťatými zuby. "Ten pocit, že mi všechny vnitřnosti

vypadnou."

"Jsi v pořádku?" Položil mi dlaň na stehno. "Je ti tak dobře, abych mohl na okamžik odejít a uklidit?

Nebo potřebuješ, abych tu zůstal?"

"Mhm. Můžeš jít. Je mi dobře." Ležela jsem tam, vyčerpaná a ulepená potem. "Mohl bys mi

napustit vanu?"

Byla jsem víc než v pořádku. Nebyla jsem si jistá, zda bych dokázala hýbat nohama. Nebyla jsem si

ani jistá, zda dokážu cítit něco jiného než jen dvojí pulzující bolest smíšenou s rozkoší v zadku i

vagině. Bylo mi, jako bych se potopila do podvodního útesu, do nejhlubšího bazénu intimity, do

takové hloubky, která by mě ani ve snu nenapadla. Dovolila jsem Neilovi, aby si s mým tělem dělal,

co chtěl, věřila jsem mu, že mě vezme do pro mě nezmapovaného území, a když tam budeme, udrží

mě v bezpečí.

Podřídila jsem se mu.

Třela jsem si místo na tváři, kam mě plácl a sama pro sebe jsem se zubila.

Neil se vrátil a pomohl mi přemístit se z postele do koupelny. Vanu představovala obrovská nádoba

obložená růžovým mramorem, která byla obklopena zrcadly s ojíněným designem. Vstoupila jsem

do vany, zatímco do ní stále ještě natékala další voda. Horká voda mě bodala do mojí rozedřené

kůže a já jsem zalapala po dechu.

"Opatrně," řekl mi jemně a i přes mosazné zábradlí mě stále držel za ruku, aby mi pomohl udržet

rovnováhu.

"To bylo... intenzivní." Sedla jsem si níž a povzdechla si. "Tys mě úplně odrovnal."

"I ty mě. Skvěle," prohlásil se smíchem a sedl si za mě.

Opřela jsem se o něj a přišlo mi to mnohem lepší opírat se o jeho teplé tělo než studený porcelán.

"Nechápu, jak se mi to všechno podařilo vydržet."

"Měl jsem určité pochybnosti. V jedné chvíli jsem si myslel, že použiješ bezpečnostní slovo. V ten

moment jsem uvažoval, že to skončím." Pod vodou si se mnou propletl prsty a pak mi zvedl ruku,

jak mě poté objal.

Zahihňala jsem se. "Ach, s důtkami?"

"Ano. Měla jsi oči doširoka rozevřené, velké jako talíře. Pouhou sekundu poté, co dopadly prameny

důtek jsem si pomyslel: "Ach, to se jí nelíbilo." Zasmál se spolu se mnou a na rukou i ramenech

jsem cítila, jak z něj spadlo pár kapek vody.

"Udělal jsi to potom ještě jednou," připomněla jsem mu.

"Právě kvůli tomu jsem to udělal jen dvakrát. Jednou, abych to vyzkoušel a podruhé, aby ses mohla

rozhodnout. Věděl jsem, že mi řekneš, kdy se ti to nelíbilo."

Narovnala jsem se a podívala se na něj. "Tys věděl, že to chci vyzkoušet víc než jednou, abych se

mohla rozhodnout?"

"I přesto, jak krátce náš vztah trvá, si myslím, že o tobě vím překvapivě hodně." Když tak uvažoval,

prohlížel si strop. "Vím, že jsi vyděšená z jehel a krve, vím, že jsi schopná se neuvěřitelně vztekat

ohledně témat, která v tobě vzbuzují vášeň."

"Vím, že máš strach z výtahů a letadel," přerušila jsem ho.

"To ano." Natáhl jednu svou dlouhou nohu ke kohoutku a zastavil vodu. "Vím, že když někoho

miluješ, miluješ ho bez výhrad."

V tu chvíli jsem si myslela, že mi nával emocí, který jsem cítila, rozdrtí žebra. "Vím, že jsem

ochotna věnovat ze svého srdce víc, než si můžu dovolit ztratit."

Znovu si mě přitáhl k sobě a natočil si mě tak, že jsem ležela na boku, tvář jsem měla na jeho

hrudníku, těsně nad hladinou vody.

"To ano." Jeho hluboký hlas se mi ozval vedle ucha, když si spokojeně povzdechl. "Ale já vždycky

nejdřív opatrně zvažuji všechna rizika. Ty za to riziko stojíš."

"Jak romantické," řekla jsem suše.

Jeho ruce mě v objetí pevně stiskly. "Přestaň znevažovat ten zatracený kompliment, Sophie."